Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Dalším bodem je

K tomuto bodu jsme obdrželi sněmovní tisky 933 až 934 a 956. Protože podle § 75 jednacího řádu se o takovém návrhu hlasuje bez rozpravy, přejdeme hned k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu na výjimečné zkrácení zákonné lhůty uvedené ve sněmovním tisku 933.

Ptám se, kdo ve 131. hlasování podporuje tento návrh. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Tento návrh byl přijat. Pro hlasovalo 113 poslankyň a poslanců, proti 1, 25 se zdrželo hlasování.

Nyní budeme hlasovat o návrhu uvedeném ve sněmovním tisku 934, kterým se výjimečně povoluje v Poslanecké sněmovně vládní návrh, kterým se předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu Dohoda mezi Českou republikou a Republikou Slovinsko o volném obchodu podepsaná v Lublani 4. prosince 1993 podle sněmovního tisku 837 ve lhůtě kratší než 60 dnů ode dne, kdy byla rozeslána poslancům Poslanecké sněmovny.

Ptám se, kdo ve 132. hlasování podporuje tento návrh. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Tento návrh byl přijat. Pro hlasovalo 117, proti 1, zdrželo se 19 poslankyň a poslanců.

Tím jsme ukončili projednání bodu programu č. 24 a zbývá nám tedy před polední přestávkou bod 22a), kterým je

K tomuto bodu jsme obdrželi sněmovní tisk 952. Prosím ministra obrany pana Antonína Baudyše, aby předložený návrh odůvodnil.

Ministr obrany ČR Antonín Baudyš: Pane předsedající, dámy a pánové poslanci, dovolte krátce k předloženému návrhu vlády. Víte, že současná situace v Evropě a ve světě je významně jiná než před pěti a deseti lety, že nehrozí globální střet, hrozí zde celá řada menších střetů, které je třeba řešit především preventivními operacemi a řešení preventivní má celou řadu různých nástrojů od preventivní diplomacie KBSE přes pozorovatelské mise OSN, Evropské unie, až po mírové operace OSN a nebo operace, které jsou podle hlavy VII. Charty OSN.

Tedy se již nepočítá s definovaným protivníkem, ale předpokládá se řada menších hrozeb. Česká republika v tomto směru sleduje v podstatě, aby Armáda České republiky byla v prvé řadě schopna nezávisle hájit sama o sobě integritu a nezávislost tohoto státu, ale také, aby se byla schopna podílet na řadě operací od humanitárních přes záchranné a pátrací, po operace k udržení míru a v krajních případech i k jeho vynucení, a to samozřejmě vyžaduje značnou mezinárodní spolupráci. A právě pro zvýšení bezpečnosti České republiky a možnosti jejího zapojení do mezinárodních bezpečnostních struktur je nezbytný intenzivní výcvik našich vojáků a našich složek ozbrojených sil ve spolupráci s některými zahraničními subjekty.

Tento výcvik předpokládáme, že bude probíhat většinou v zahraničí, je však i v zájmu České republiky, aby byla připravena plánovat a provádět výcvik tohoto typu i na vlastním území. Samostatnou kategorií této výcvikové činnosti je také výcvik bojových činností letectva a protivzdušné obrany včetně ostrých střeleb, které nelze vůbec na území České republiky provádět, které lze provádět např. na střelnici v Polsku.

Z tohoto pohledu je velice aktuálním vnitřním i zahraničně politickým zájmem České republiky vyjasnit legislativní otázky, spojené s účastí jednotek Armády České republiky ve výcvikových činnostech v zahraničí a s přítomností jednotek cizích ozbrojených sil při výcvikových činnostech na území České republiky.

Vzhledem k tomu, že ústava je nejvyšší právní normou a nestanovuje zcela jednoznačně způsob rozhodování o účasti jednotek AČR ve dvoustranných i mnohostranných výcvikových aktivitách v zahraničí i na území České republiky, které lze či nelze chápat jako vyslání ozbrojených sil, resp. pobyt cizích vojsk a vzhledem k tomu, že ani tzv. kompetenční zákon, který se týká Ministerstva obrany, zde není naprosto jednoznačný, byl jsem pověřen ve spolupráci s kolegou Zielencem, abychom připravili pro vládu návrh legislativního řešení.

Tento návrh je vám předkládán a sestává vlastně ze tří hlavních myšlenek. První je žádost vlády o souhlas Parlamentu s tím, že jednotky Armády České republiky se budou zúčastňovat činností mimo území České republiky podle níže uvedených kritérií a že na území České republiky budou probíhat výcvikové činnosti jednotek ozbrojených sil cizích zemí společně s Armádou České republiky podle níže uvedených kritérií.

Druhá základní myšlenka je ta, že vláda bude předem informovat Poslaneckou sněmovnu o těchto aktivitách. Důvod je ten, aby tady mohla existovat určitá legislativní brzda v případě, že by Poslanecká sněmovna měla výhrady k některému z takovýchto cvičení.

Třetí problém je ten, že jsou zde uvedeny počty dní, na které lze maximálně vyslat část jednotek, nebo jednotky AČR do zahraničí, a dny, po které lze mít na našem území jednotky cizích států. Tyto počty dnů, tzn. 21 dnů pobytu cizích vojsk u nás a 30 dnů pobytu našich vojsk v zahraničí, ty nejsou dány žádnými mezinárodními dohodami ani konvencemi, ty vycházejí pouze z praxe po vzájemné konzultaci a vycházejí jako maximální. Jsou zde také omezení, která se týkají počtu osob vysílaných a přijímaných vojáků. A tady bych chtěl říci, že tyto počty osob jsou voleny tak, aby podle Vídeňského dokumentu z roku 1992 zde nebyla povinnost tyto aktivity mezinárodně oznamovat a přizvávat sem pozorovatele.

To je, dámy a pánové, zhruba stručně ke zdůvodnění tohoto návrhu usnesení. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Návrh byl přikázán k projednání brannému a bezpečnostnímu výboru a zahraničnímu výboru. Usnesení obou výborů k tomuto bodu nám byla rozdána, táži se, zda k předloženému návrhu se chce vyjádřit zástupce těchto výborů. Hlásí se pan předseda branného a bezpečnostního výboru kolega Šuman. Předávám mu slovo.

Poslanec Vladimír Šuman: Vážené kolegyně a kolegové, já bych chtěl informovat o skutečnosti, že náš výbor se tímto usnesením po stránce věcné zabýval na dvou jednáních.

Při prvním jednání jsme doporučili vládě podmínky, za kterých by měla naše armáda mít právo bez dalšího souhlasu sněmovny podílet se a vláda rozhodnout o tomto podílení na cvičení. Chci říci, že kromě jediného bodu vláda akceptovala návrh našeho výboru a ten jediný bod byl vyřešen bodem II, kdy žádáme vládu, aby o níže uvedených činnostech předem informovala Poslaneckou sněmovnu.

Na základě tohoto doporučuji jednak jménem výboru, jednak jménem svým, aby byl schválen tento návrh tak, jak byl vládou předložen. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Dále se hlásí předseda zahraničního výboru kolega Payne. Prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Jiří Payne: Zahraniční výbor projednal tento vládní návrh a přijal k němu usnesení, které vám bylo rozdáno. Dovolte, abych přednesl také návrh na usnesení sněmovny. Navrhuji proto, aby Poslanecká sněmovna přijala toto usnesení:

"Poslanecká sněmovna souhlasí s vládním návrhem, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s uskutečněním výcvikových činností jednotek AČR mimo území České republiky a s krátkodobou přítomností jednotek cizích ozbrojených sil na území ČR za účelem výcviku (tisk 952)." Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Než otevřu rozpravu, chci upozornit, že předložený návrh obsahuje též návrh usnesení Poslanecké sněmovny tak, jak ho teď přednesl kolega Payne. Vzhledem k tomu, že jeho bod I písm. b) se týká pobytu cizích vojsk na našem území, vztahuje se na něj ustanovení čl. 39 Ústavy ČR.

To stanoví, že k přijetí usnesení Poslanecké sněmovny o souhlasu s pobytem cizích vojsk na území ČR je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců. K přijetí ostatních bodů návrhu usnesení pak stačí souhlas nadpoloviční většiny přítomných poslanců, samozřejmě za předpokladu, že sněmovna je schopna se usnášet.

Konstatuji tedy, že o návrhu usnesení budeme muset ze zákona hlasovat ve dvou částech, které není možno spojit, a to samostatně o bodu I písm. b) a o zbývajících bodech je pak případně možno hlasovat vcelku. Čili potom budu prosit Kancelář o úpravu kvora.

Ptám se, pokud někdo má jiný návrh, tak prosím, aby ho vyjádřil v rozpravě, kterou tímto otevírám. Jako první se k ní přihlásil pan kolega Čapek. Jinou přihlášku nemám.

Poslanec Miroslav Čapek: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové.

Vláda České republiky předložila Parlamentu vládní návrh, kterým se předpokládá vyslovení souhlasu k uskutečnění výcvikových činností jednotek AČR mimo území České republiky a souhlasu s krátkodobou přítomností jednotek cizích ozbrojených sil na území ČR za účelem výcviku.

Poslanecký klub Levého bloku není proti zvyšování obranyschopnosti a bojeschopnosti Armády České republiky formou její účasti na výcvikových činnostech mimo území státu a stejně tak není ani proti zvyšování obranyschopnosti a bojeschopnosti AČR při společných cvičeních jednotek cizích ozbrojených sil na území ČR. Máme však za to, že tento návrh není legislativně čistý a je obcházením ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky.

Na právní nevyjasněnost ostatně poukazuje i na straně 4 důvodové zprávy, respektive předkládací zprávy i sama vláda, když hovoří o tom, že ústava je sice nejvyšší právní normou, nestanovuje však jednoznačně způsob rozhodování o účasti jednotek AČR ve dvoustranných i mnohostranných výcvikových aktivitách v zahraničí i na území ČR, které podle vlády nelze chápat jako "vyslání ozbrojených sil", resp. "pobyt cizích vojsk". Poukazuje rovněž na tvz. kompetenční zákon a na zákon č. 2/1969 Sb., ve znění pozdějších změn a doplnění. (Šum v sále.)

Pane předsedo, kdybyste mohl ... já nemohu mluvit.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Ano. Vážené kolegyně, vážení kolegové, prosím o klid, aby pan kolega mohl v klidu přednést své návrhy. Nemohu bohužel, pane kolego, oslovit jednotlivé poslance, ač bych je rád oslovil. Prosím, pane kolego, můžete pokračovat.

Poslanec Miroslav Čapek: Mám za to, že ústava je zákonem nejvyšší právní síly a ostatní zákony jí musí být jednoznačně podřízeny a nemohou být používány k tomu, aby sloužily k obcházení Ústavy.

Ústava nerozlišuje ve své dikci vyslání ozbrojených sil mimo území ČR za účelem výcviku, ani v rámci aktivit na mezinárodních akcích přes tzv. mírové operace OSN, či jiné formy účasti armády na mezinárodních akcích, při kterých je používáno ozbrojených sil.

V čl. 43, odst. 2 Ústavy je jednoznačně řečeno, že vyslat ozbrojené síly mimo území ČR lze jen se souhlasem Parlamentu. Vycházíme proto z toho, že byť i omezený kontingent vojáků ČR vyslaný např. na vojenském cvičení mimo území ČR či na některou z akcí OSN v zájmu zachování míru ve světě je nutno jednoznačně považovat za vyslání ozbrojených sil mimo území ČR. Proto se domníváme, že k takovému vyslání, ale i pobytu, je třeba souhlasu Parlamentu.

Jak uvedl ministr obrany, výcvikové akce se plánují dlouhodobě dopředu a zařazují se do tzv. plánu výcvikových akcí AČR. Jsme proti vystavování paušálního souhlasu Parlamentu k uskutečňování výcvikových činností jednotek AČR mimo území ČR a s krátkodobou přítomností jednotek cizích ozbrojených sil na území ČR, byť i s omezením, která jsou v předloženém návrhu předložena.

Navrhujeme proto, aby Parlament schvaloval jednotlivé výcvikové akce, jak AČR mimo republiku, tak přítomnost cizích ozbrojených sil na území ČR, konkrétně to znamená, aby vláda předložila plán takovýchto výcvikových akcí na příslušný výcvikový rok, ke kterým může Parlament udělit či neudělit souhlas.

Stejně tak i pokud jde o pobyt cizích vojsk na území státu, respektive přítomnost jednotek cizích ozbrojených sil na území ČR, Ústava rovněž nerozlišuje účel, za jakým cizí ozbrojené síly na území ČR pobývají. Ústava pouze hovoří o nutnosti souhlasu Parlamentu ČR s pobytem cizích vojsk na území státu.

Článek 39, odst. 3 navíc jednoznačně říká, že k přijetí usnesení o vyhlášení válečného stavu a k přijetí usnesení o souhlasu s pobytem cizích vojsk na území ČR je třeba souhlasu nadpoloviční většiny poslanců a nadpoloviční většiny všech senátorů.

Poslanecký klub Levého bloku proto navrhuje tento protinávrh usnesení Poslanecké sněmovny k tisku 952 vládního návrhu, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu k uskutečnění výcvikových činností jednotek AČR mimo území České republiky a s krátkodobou přítomností jednotek cizích ozbrojených sil na území ČR za účelem výcviku v tomto návrhu usnesení. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR žádá vládu, aby souhlas s uskutečněním výcvikových činností jednotek AČR mimo území ČR a s krátkodobou přítomností jednotek cizích ozbrojených sil na území České republiky za účelem výcviku byl předkládán Parlamentu ke schválení na každý výcvikový rok podle plánu výcvikových akcí AČR s uvedením jednotlivých konkrétních akcí.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Přihlášen je dále kolega Opatřil a poprosím někoho z výboru, aby se ujal zpravodajské činnosti.

Poslanec Rudolf Opatřil: Pane předsedající, pane ministře, stahuji z pořadu svou přihlášku, ale prosím aby bylo zřejmé, že to není z důvodu toho, že bych souhlasil s tím, co přednesl kolega z Levého bloku, ani to není z důvodů jiných; pan ministr asi ví.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Kolega Fejfar.

Poslanec Tomáš Fejfar: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, páni ministři, kolegyně a kolegové, myslím, že nikoho v této sněmovně neudiví, že právě poslanci Levého bloku mají takovou péči o čistotu ústavy, že hovoří o pobytech cizích vojsk na našem území. Chtěl bych jenom říci, že pokud by se v této sněmovně kolem tohoto usnesení odehrála přestřelka různých zájmů, tak by to bylo zločinným signálem do zahraničí o tom, jak si tento stát bude do budoucna počínat, jak bude bránit svoji suverenitu, jakou bude mít armádu a jak s ním bude možné počítat v Evropě i ve světě. Proto vás prosím, abychom se oprostili od svých úzkých zájmů a v této velmi důležité věci souhlasili s navrženým usnesením, myslím s tím prvním. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Prosím kolegu Recmana. Další přihlášky nemám.

Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedající, vážená vládo, vážená sněmovno, chtěl bych z tohoto místa podpořit poslance Čapka v tom, že vládou předložený návrh není legislativně čistý, je rovněž v rozporu s Ústavou ČR, s návrhem způsobu řešení, to znamená i jeho usnesením.

Mám dotaz na pana ministra. Pokud by toto usnesení poslanců Levého bloku nebylo přijato, mám pozměňovací návrh. V předloženém materiálu se hovoří, že počet příslušníků České armády, který může působit mimo naše území, je stanoven na počet 700 a rovněž i počet příslušníků cizích armád, který může působit na našem území, je v jednom případě 3000, pokud nepřesáhne jednu výcvikovou činnost, a v žádném okamžiku více jak 5000 osob. Domnívám se, že je to příliš - je to více než sedminásobek počtu, který můžeme my vyslat mimo území ČR.

Jsem si vědom určité kontraverznosti mého návrhu, ale přesto dávám pozměňovací návrh: počet osob 3000 nahradit počtem 2000 a počet osob 5000 nahradit počtem osob 3000. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Prosím kolegu Výborného.

Poslanec Miloslav Výborný: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové, samozřejmě, že se domnívám, že návrh, který vzešel od klubu Levého bloku, nemůže být pro nikoho až tak velkým překvapením. Současně se ovšem domnívám, že bude považován za názor pouze kraje politického spektra.

Nevím, co je protiústavního na návrhu tisku 952. Neshledávám podle mého názoru na tomto návrhu protiústavního vůbec nic, spíše bych mohl říci, že je zde až úzkostlivá snaha vlády nezavdat žádnou pochybnost o tom, zda snad ústava nebyla vykládána jinak, než jak by také mohla být, totiž, že pobyt cizích vojsk a cvičení armádní jednotky není to samé a že zde souhlas Parlamentu v podstatě zapotřebí není.

Tady jde o úzkostlivou snahu ústavu dodržovat, možná až příliš úzkostlivou, a já se velmi přimlouvám za to, aby usnesení podle tisku 952 bez jakýchkoliv doplňků bylo přijato. Byl bych samozřejmě velmi rád, aby nebylo přijato pouze 101 poslancem, ale aby se tak stalo mnohem drtivější většinou. Je to signál i do zahraničí.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Dále se do rozpravy přihlásil místopředseda vlády dr. Kalvoda.

Místopředseda vlády ČR Jan Kalvoda: Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, je nevýhodné pro mne vystoupit právě teď, protože jsem vás chtěl zejména informovat o východiscích, z nichž vláda při formulaci tohoto návrhu usnesení přistupovala. Chci vám říci, že debata se vedla v prvé řadě o tom, jestli k ústavně kodifikovanému souhlasu sněmovny či Parlamentu s vysláním omezených jednotek k výcviku na omezenou dobu je to, co má ústava na mysli, že musí sněmovna schvalovat. Jinými slovy - stavěl se proti sobě zamýšlený úmysl ústavodárce, zda souhlasu sněmovny podléhá jen vyslání části armády České republiky za účelem jakýchsi bojových akcí nebo kooperace na nich, nebo prostý výcvik. To je to, o čem mluvil pan kolega Výborný, jako o úzkostlivosti, která zvítězila, když vláda vzala na vědomí, že jednotka armády charakterizovaná tím, že má ze zákona jakési povinnosti a oprávnění tím, že má jakousi výzbroj, strukturu a hierarchii, je touto jednotkou ať jede cvičit, nebo bojovat. A že je plným právem výsostného Parlamentu, aby se k tomu vyjádřil, zamezil nebo povolil.

Souhlasím s tím, že je to možná úzkostlivost, ale souhlasím s tím, že v době, kdy se ústavní zvyklosti podle nové ústavy teprve zakládají, to je na místě. Chci vám říci, že by mě nic nepřimělo - kromě mého přesvědčení - ústavu nerespektovat, a to jakýkoliv vnitropolitický nebo zahraničněpolitický zájem. Jsem tedy hluboce přesvědčen, že protiústavní tento návrh není. A nebudu opakovat apely na tuto sněmovnu, protože si myslím, že jsou zbytečné. Každý z poslanců, kteří zde sedí, přesně ví, co znamená tón debaty, počet hlasů a případně rozhodnutí o této věci. Zda znamená zodpovědnost za přihlášení se k idei, která znamená záruku a garanci k integraci a bezpečnosti této země, nebo zda znamená obstrukci s poukazem na protiústavnost. Ano, říkám obstrukci. Proto vás žádám, prosím vás, abyste toto usnesení podpořili. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Nikdo dále do rozpravy přihlášen není. Hlásí se kolega Vyvadil. Překvapuje mne, že nenapíše přihlášku.

Poslanec Jiří Vyvadil: Vážený pane místopředsedo, drahé kolegyně, vážení kolegové, jsem téhož názoru jako dr. Výborný i dr. Kalvoda - že v žádném případě není porušena ústava, o tom sporu není. Pouze dávám v úvahu z hlediska formulace a nebazíruji na tom, ale zde jde o pravomoc Poslanecké sněmovny. Když se obracíme na vládu a je to v její kompetenci, je celkem správné, že používáme formulaci "žádá". Je to vždy tehdy, když je něco v kompetenci vlády. Je to normální. Ale v daném případě se domnívám, že by lépe vystihovalo situaci, kdyby byl přijat můj pozměňovací návrh, který je pouze formulační a nemění věcnou podstatu, t.j. aby za písmeno a) a b) bylo připojeno písm. c). V podstatě to, co je uvedeno v bodě II, bylo přeformulováno tak, že "vláda bude o níže uvedených činnostech předem informovat Poslaneckou sněmovnu". Bod II by byl vypuštěn. Podstatu to nemění. Jde jenom o to, že v daném případě svrchovanost je u nás zde, protože Parlament má schvalovací povinnost a není to ta situace, kdy se obracíme na vládu ve věci jejích kompetencí. Alespoň takto to cítím. Není mezi tím žádný věcný rozdíl, je to pouze věc formulační a odlišuji míru kompetencí, která se zde děje.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkují. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji končím. Táži se ministra obrany, jestli chce pronést závěrečné slovo. Protože chce, prosím, aby se ujal slova.

Ministr obrany ČR Antonín Baudyš: Pane předsedající, dámy a pánové, nejsem právník, nicméně před tím, než jsme s kolegou Zielencem připravovali tento návrh, konzultovali jsme tyto věci s největšími právními kapacitami. Chtěl bych upozornit ty, kteří poukazují na to, že se jedná o porušení ústavy - a zde musím říci, že pan předseda Výborný to řekl naprosto jasně - že jedno z možných vysvětlení nebo výkladu je v tom, že vláda by vůbec nemusela Poslaneckou sněmovnu žádat o souhlas, neboť jak v článcích 39, tak 43 v bodě 3 a 1 se hovoří o válečném stavu a v souvislosti s tím o vyslání vojsk.

Také musím říci, že s ohledem na ústavy jiných států takto doslovně pojatý výklad nikde není.

Takže i já se domnívám, že vláda tady skutečně šla až na samou mez toho, aby nemohla být v žádném případě obviněna z jakéhokoliv pokusu, byť i ústavu obejít nebo částečně obejít.

Pokud jde o pozměňovací návrh pana poslance Recmana, který se týká snížení ze 3 000 na 2 000 a z 5 000, tuším, na 3 000, chtěl bych vysvětlit, oč tady jde.

V bodu 3.2 usnesení se jednoznačně říká, že se jedná o takový počet účastníků jednoho cizího státu, který nepřevyšuje jeden prapor ozbrojených sil. Protože se počítá, že tato cvičení nebudou pouze bilaterální, ale také multilaterální, že na území mohou být vojska třeba čtyř, pěti států o hodnotě jednoho praporu každého z nich, proto je voleno číslo 3 000. Současně, jak jsem zde uvedl, není voleno číslo vyšší, aby zde nebyla komplikovaná oznamovací povinnost vzhledem k vídeňským dokumentům.

Pokud se týká druhého čísla - 5 000 - to spočívá v tom, že může docházet k součinnostním cvičením takového charakteru, že některé jednotky zahraniční na území tohoto státu, které již ukončily společnou výcvikovou činnost, odjíždějí, a jiné jednotky mohou přijíždět. Takže z technických důvodů může dojít k tomu, že nikoli cvičící, ale obecně co do celkového počtu tady může být i větší počet, než 3 000.

Pokud by to tak nebylo, tak by se prodlužovala doba cvičení, náklady atd. Tím chci ozřejmit čísla 3000 a 5000.

Pokud jde o návrh pana poslance Vyvadila, přiznám se, že nevidím věcný rozdíl, takže musím říci, že tady je třeba se stavět asi za návrh usnesení Poslanecké sněmovny, jak je vám předložen, ale podotýkám, není to žádný principiální rozdíl.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Poprosím kolegu Šumana, aby se ujal svých povinností.

Poslanec Vladimír Šuman: Dámy a pánové, já se po věcné stránce vzdávám svého slova, protože mám dojem, že veškeré argumenty byly v této věci již řečeny. Pouze dodám k návrhu, který zazněl jako poslední, že se přikláním ke stanovisku ministra Baudyše v tom smyslu, že z hlediska vztahu parlamentu a vlády se mi zdá být formulace, která je navržena, jako čistší. Po věcné stránce v tom nevidím žádného zásadního významu, a proto se přikláním k tomu, aby byl návrh schválen tak, jak byl vládou navržen a oběma výbory, které ho projednaly, doporučen.

Po stránce procedurální pravděpodobně bude nutné, abychom hlasovali o jednotlivých návrzích v pořadí, v jakém byly předloženy, přičemž zůstává otázka, zda je možné chápat návrh poslaneckého klubu Levého bloku jako pozměňovací návrh, protože je to zcela jiné usnesení.

Proto, abychom se však vyhnuli procedurálním otázkám a event. rozhodování hlasováním, doporučuji, aby bylo o tomto návrhu hlasováno jako o prvním. Pak se vrátíme k pozměňovacím návrhům, které byly předloženy k původně navrženému usnesení.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Je možný takový postup?

Poslanec Vladimír Šuman: Pan místopředseda se mě ptá, zda je možné takto postupovat. Domnívám se, že obvykle přistupujeme k hlasování o předloženém usnesení tak, že napřed hlasujeme o jednotlivých pozměňovacích návrzích.

Domnívám se, že pokud zvolíme jiný způsob, tzn. napřed hlasovat o pozměňovacích návrzích, pak budeme hlasovat o původním návrhu a nakonec o návrhu usnesení Levého bloku, dojde k velké debatě, zda je to správné po procedurální stránce.

Domnívám se, že stanovisko sněmovny bude natolik jednoznačné, že se mi zdá být jednodušší hlasovat o původním návrhu Levého bloku jako o návrhu prvním.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Jsou námitky proti tomuto navrženému postupu? Nejsou. Poprosím o návrhy.

Poslanec Vladimír Šuman: Myslím, že pan poslanec Výborný se nehlásí do diskuse, ale upozorňuje na to, že by bylo dobré, abychom byli odhlášeni a znovu se všichni přihlásili, což můžete udělat pouze vy, pane místopředsedo. (Smích v sále.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Učiním to rád, až napřed přednesete pozměňovací návrh. (Ruch v sále.)