Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Josef Janeček: Dámy a pánové, minulý režim, který se přes své obrovské sociální proklamace choval v podstatě velmi asociálně, vybudoval podivná odkladiště lidí, která nazval domovy důchodců a ústavy sociální péče. Tato odkladiště zařídil tak, že lidé tam odložení už tyto domovy a ústavy nemohli opustit, protože zde byly architektonické bariéry. Je pravda, že mnoho z těchto domovů a ústavů se již podařilo zpřístupnit, ale ještě stále existují domovy a ústavy, které zůstávají posledními zbytky komunistického režimu, oblastmi, kam ještě neproniklo nové zřízení.

Proto navrhuji, aby ve vládním usneseni v bodě 3. písm. c) se částka 340 milionů změnila na částku 330 milionů a zavedlo se nové písmeno e), které by znělo: "částka 10 milionů Kč bude použita na odstranění architektonických bariér v ústavech sociální péče a domovech důchodců".

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Janečkovi. Prosím pana poslance Kačenku, aby se ujal slova, připraví se pan poslanec Novák.

Poslanec František Kačenka: Vážení kolegové, vážené kolegyně, je mi trochou smutno z toho, že když jednáme o rozdělení peněz, je sál plný, ale když se jedná o to, zkontrolovat jak se hospodařilo, je sál poloprázdný. Svědčí to o přístupu poslanců k jejich činnosti.

Ve svém vystoupení se chci věnoval několika oblastem. V prvé řadě bych chtěl poukázat na to, že sněmovna nedávno uspořádala pro poslance školení, kterého se zúčastnili zahraniční experti. Byl to seminář o významu, úloze a postavení státního rozpočtu a státního závěrečného účtu v demokratických státech. Kolegové ze zahraničí nás seznámili s tím, že u nich tyto dokumenty mají tisíce stránek, projednávají se řadu týdnů a není to samoúčelné.

Smyslem státního rozpočtu je, aby moc výkonná přesvědčila poslance, že akce, dotace a potřeby v něm uvedené je nutné financovat z peněz daňových poplatníků a když ano, tak že budou vynaloženy účelně a hospodárně. Proto doklady v něm obsažené mají charakter rozboru a zdůvodnění, proč je nutné dát prostředky do té či oné lokality nebo na ten či onen účel a ne jiný.

Státní závěrečný účet má naopak funkci kontrolní. Proto má být zejména zaměřen na to, jak jednotlivé položky státního rozpočtu byly naplněny a čerpány a došlo-li k drobným rozdílům a změnám, je třeba je řádně zdůvodnit. Rovněž je nutné řádně vyúčtovat čerpání rezerv.

Předložený návrh státního závěrečného účtu má k ideálnímu stavu daleko. Je škoda, že se tohoto semináře nezúčastnili i pracovníci z oblasti výkonné moci, pak by úroveň předloženého materiálu byla zřejmě vyšší. Zatím nezbývá než konstatovat, že některé potřebné údaje a komentáře v návrhu státního závěrečného účtu chybí nebo jsou neúplné. Tím se otvírá prostor k různým dohadům, výkladům a tvrzením.

Dalším důležitým zjištěním vyplývajícím z údajů v něm uvedených je to, že vláda bez zmocnění nebo souhlasu Parlamentu provedla změnu některých položek schváleného státního rozpočtu, a také si přisvojila pravomoce příslušející z ústavy pouze Parlamentu. Později uvedu jeden příklad. Ministerstvo práce a sociálních věcí počítalo s příjmy z pojistného v celkové výši 97 miliard Kč a výdaji 121 miliard Kč. Schválený rozpočet počítal s tím, že rozdíl 24 miliard bude uhražen z daňových příjmů včetně cel. Tyto příjmy však byly nižší než se plánovalo. Například propad u daně z příjmů právnických osob činil 15 miliard Kč. Vláda použila prostředky původně rozpočtem určené na aktivní a pasivní politiku zaměstnanosti ve výši téměř 10 miliard Kč na úhradu výpadku jiných příjmů, i když v tomto konkrétním případě to zřejmě bylo na sociální účely.

Chápeme, že vláda v období transformace ekonomiky chce mít co největší manévrovací prostor v rámci rozpočtu, ale to ji jistě neopravňuje k tomu, aby porušovala zákon. V demokratickém státě by takovéto jednání vlády vyvolalo v Parlamentě patřičnou odezvu, u nás - jak se zdá - to přejdeme jen tímto konstatováním.

A nyní již onen případ porušení zákona, který současně vypovídá o tom, jak byl státní rozpočet naplněn, Mám k dispozici stanovisko Nejvyššího kontrolního úřadu. Z něho vyplývá, že rozpočet nebyl vyrovnaný, že vyrovnaný byl pouze proto, že vláda do něho převedla z minulého roku částku 22,84 miliardy Kč. Cituji ze stanoviska Nejvyššího kontrolního úřadu: "Dosažené příjmy v částce 358 miliard Kč byly o 3,96 miliard Kč vyšší než předpokládal rozpočet." Na tomto místě přísluší podotknout, že do příjmů byly zahrnuty i příjmy vztahující se k roku 1992, s nimiž státní rozpočet, schválený pro rok 1993, nepočítal. Šlo o daně, odvody a poplatky, vztahující se k daňovému a odvodovému systému, platnému před 1. lednem 1993. Podle podkladů Úřadu z pokladního plnění státního rozpočtu se jedná o částku 22,84 miliardy Kč, zahrnující daň z obratu, odvod ze zisku, odvod z objemu mezd, daň ze mzdy, důchodovou daň, event. ostatní daně, odvody a poplatky. V návrhu státního závěrečného účtu za rok 1993 je část těchto příjmů transponována do kategorie nové daňové soustavy (DPH, spotřební daně), avšak lze říci, že tyto neplánované příjmy výraznou měrou přispěly k vyrovnání propadů u ekonomicky nejdůležitějších daňových příjmů. Podíl příjmů z roku 1992 (vztaženo k částce 22,84 mld. Kč) představoval 6,4% z celkově dosažených příjmů státního rozpočtu a téměř 10,2% z daňových příjmů celkem. Bez těchto příjmů by nebyla splněna příjmová část schváleného státního rozpočtu za loňský rok.

Nyní bych se vrátil k realitě. Podle našeho názoru ve státním závěrečném účtu chybí řada údajů, bez kterých nelze ověřit nebo posoudit správnost či hospodárnost vynaložených prostředků státního rozpočtu. Postrádáme statistické údaje, které nejsou zveřejňovány ve Statistické ročence, a jsou nutné pro správné rozhodování poslanců. Jde např. o počty pracovníků ministerstev a jiných správních úřadů, údaje o tom, kolik státních podniků bylo při privatizaci přímo prodáváno zahraničnímu či domácímu zájemci a jak byly použity získané prostředky.

Není zde přehled o oficiálních návštěvách vlády či jejích jednotlivých členů v zahraničí a nákladech na ně, bez kterého nelze posoudit, zda některé zahraniční cesty nemohly být spojeny, a tím ušetřeny peníze poplatníků.

Chybí přehled o vývoji a stavu devizových zásob. Tyto informace jsou nutné proto, aby Parlament mohl posoudit jaké výhody či nevýhody našemu hospodářství přináší stabilní kurz směnitelnosti koruny.

Materiál neobsahuje údaje o tom, jak naše republika plní závazky z mezinárodních smluv. Chybějí například údaje o tom, jak se snížil počet tanků, letadel, jak jsou hrazeny závazky spojené s členstvím v mezinárodních organizacích, např. v OSN; chybějí přehledy o půjčkách a pohledávkách České republiky a o jejich splácení. Chybí zde i vyčíslení dopadů, které plynou pro Českou republiku z dodržování embarga, které OSN uvalilo na různé státy a za které Česká republika podle mezinárodního práva může požadovat náhradu. Bylo by vhodné, aby zde bylo poukázáno na to, jaké důsledky bude mít pro ekonomiku České republiky nesplácení dluhů ve výši 20 mld. Kč, které Slovensko má vůči České republice a které doposud slovenská strana neuznala.

Po listopadu 1989 probíhají v naší republice výrazné změny. Přecházíme od plánovitého hospodářství k tržnímu mechanismu a tomuto vývoji se musí přizpůsobit i obsah státního závěrečného účtu. Nedostatky, které jsme mohli minulý rok předkladatelům prominout, protože měli jiné starosti týkající se dělení státu, není vhodné promíjet dnes, zejména proto, že sdělovací prostředky na řadu nedostatků již poukázaly a občané očekávají vysvětlení.

Proto jménem našeho poslaneckého klubu předkládám procedurální návrh, aby po jednání o státním závěrečném účtu a po rozpravě bylo jednání přerušeno do té doby, než vláda předloží chybějící údaje, nejdéle však do konání příští schůze. Bude-li tomuto našemu návrhu vyhověno, poslanci budou moci posuzovat vývoj také podle oficiálních údajů Českého statistického úřadu uveřejněných ve Statistické ročence, nikoliv pouze podle údajů České národní banky. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Kačenkovi. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Hrdý. Pokud se nepletu, pane kolego Kačenko, předložil jste procedurální návrh na to, aby se po ukončení rozpravy přerušilo projednávání tohoto bodu do příští schůze. Děkuji.

Poslanec Karel Hrdý: Pane předsedající, dámy a pánové, jeden z čínských císařů řekl, že chybou není chybu udělat, ale chybou je chybu nenapravit. Pokusím se tedy napravit chybu, kterou jsem učinil ve svém vystoupení, protože jsem použil v návrhu našeho usnesení nepřípustné formulace v bodu jedna, kde jsem navrhoval "sněmovna bere na vědomí", což tedy nelze.

Chtěl bych náš návrh upřesnit a z tohoto usnesení vypustit bod jedna. Poprosil bych pana zpravodaje, aby další body příslušně přečísloval. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Hrdému. Prosím pana poslance Nováka, aby se ujal slova.

Poslanec Libor Novák (1958): Pane předsedající, není mým úmyslem ve svém vystoupení oponovat vystoupením jednotlivých poslanců opozice. Nechci se zde ani zabývat čísly. To už za mne udělal pan ministr Kočárník a právě zástupci opozice.

Dovolte mi však, abych promluvil spíše obecně a zároveň zasadil rozpočtovou politiku České republiky do mezinárodního kontextu.

Státní finance, stručně řečeno, rovná se, zákon o státním rozpočtu a státní závěrečný účet.

Mám v živé paměti, a mnozí z vás jistě také, podzim roku 1992, když se projednával zákon o státním rozpočtu na rok 1993, jehož účet zde nyní vláda předkládá. Mám také v živé paměti výroky ctěné opozice, o jeho nereálném odhadu a o tom, že státní finanční politika a vůbec hospodářství v roce 1993 musí dopadnout velmi špatné. Za této situace, kdy všichni víme, že v roce 1993 začala fungovat nová daňová soustava, považuji výsledek, který je nám ve státním závěrečném účtu předkládán, za více než dobrý. Myslím tím, že odchylka od čísel, která se nám dostala do ruky, v návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 1993, se od čísel, která máme v ruce nyní, liší jenom velmi málo.

Nyní velmi rád pohovořím o zmíněném mezinárodním kontextu, o kterém již hovořil pan kolega Wagner.

Ze svého působeni v Radě Evropy, konkrétně ve výboru pro ekonomiku a rozvoj, dobře znám zájem poslanců ostatních zemí, zejména těch, které stejně jako my trpěli velmi dlouhou dobu pod jhem komunistických režimů, o naši ekonomiku, a přímo o rozpočtovou politiku, zvláště o zákon o státním rozpočtu. Tito poslanci často žádají celý text zákona o státním rozpočtu, který jsem některým poskytl.

Výroční zpráva organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj za rok 1993 hodnotí hospodářství České republiky velmi dobře. Pravda, samozřejmě s kritickými poznámkami. Tato zpráva je u mne k nahlédnutí.

Připomínám zde i seminář o úloze rozpočtu a státního závěrečného účtu pořádaný nedávno rozpočtovým výborem, kterého se účastnily osobnosti jako Jacques Rupnik a další experti na rozpočet z Kongresu Spojených států, francouzského Národního shromáždění, britského Parlamentu, německého Bundestagu a dalších zemí včetně zemí z bývalého komunistického bloku. Podstatné je pro mne toto zjištění. S těmito experty jsme my již nyní se schopni bavit, a považuji to za nutné se bavit, o problémech na stejné úrovni, a to včetně problémů spojených s privatizací a odstátněním. Je jen škoda, že účast poslanců, a to zejména některých, byla velmi mizivá.

Pane předsedající, na adresu pana kolegy Kačenky bych chtěl poznamenat, že kritika, kterou adresoval metodice rozpočtu, státního závěrečného účtu, je samozřejmě známá nejen vládě, panu ministru Kočárníkovi, ale zejména rozpočtovému výboru, který velmi usilovně pracuje na tom, aby příslušná pasáž, která by zdokonalila projednávání jak státního rozpočtu, tak státního závěrečného účtu, který v mnoha vyspělých zemích se neprojednává, protože ten, kdo by učinil cokoliv, co by bylo proti zákonu, schválenému zákonu o státním rozpočtu, by se zřejmě se zlou potázal, byla součástí nového Jednacího řádu Poslanecké sněmovny.

Ctěná opozice má jistě v paměti mé upozornění při projednávání zákona o státním rozpočtu na letošní rok, které bylo vyloženo jako námět k tomu, aby mlčela.

Ve smyslu toho, že ani tehdy jsem neměl toto v úmyslu, nesouhlasím s kolegou Wagnerem ani dnes, že to, co zde probíhá, je přibližně řečeno hra nebo divadlo. Osobně si velmi rád poslechnu, co moji ctění kolegové a kolegyně řeknou a hlavně jakých argumentů přitom použijí. Seriózní vítám, jiné mě ovšem nutí k úsměvu. Kdybychom totiž nediskutovali, a to zejména používajíce seriózních argumentů, popírali bychom roli Poslanecké sněmovny vůči vládě.

Kdo byl na schůzích výborů při projednávání jednotlivých kapitol a celého státního závěrečného účtu, jistě uzná, že rozprava byla často velmi tvrdá, a to i ze strany koaličních poslanců a poslankyň. Stejně jako stojím za tvrdým postojem Poslanecké sněmovny vůči vládě, stojím i za tvrdou vládní rozpočtovou politikou. Rád říkám teď, a právě teď, občanům této země, že nemusí vždy dostávat prostřednictvím sdělovacích prostředků jen špatné a kritické zprávy. Zpráva o státním závěrečném účtu za rok 1993 je z těch dobrých. Neřítíme se do žádných bídných hlubin, státní závěrečný účet to dokazuje a rozbory Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj Evropské banky pro obnovu a rozvoj, Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a dalších organizací, jejichž zmíněné rozbory si jistě každý z mých ctěných kolegů a kolegyň umí opatřit, to říkají také.

Na závěr doporučuji, vážené ctěné kolegyně a ctění kolegové, abyste přijali návrh usnesení tak, jak jej přednesl pan kolega zpravodaj Ježek. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Liborovi Novákovi. Rozpravu končím vzhledem k tomu, že se do ní už nikdo nehlásí. V tomto okamžiku se chystám dát hlasovat o procedurálním návrhu pana poslance Kačenky. Prosím vás, dámy a pánové, abyste se nově prezentovali.

Procedurální návrh pana kolegy Kačenky zněl tak, že přerušíme projednávání tohoto bodu po ukončení rozpravy do příští schůze. Prosím, aby byl procedurální návrh upřesněn.

Poslanec František Kačenka: Aby jednání o státním závěrečném účtu bylo po rozpravě přerušeno do doby, než vláda předloží požadované údaje, nejdéle však do nejbližší schůze Poslanecké sněmovny.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji, slyšeli jsme toto upřesnění. Dávám nyní hlasovat o procedurálním návrhu, který byl právě přednesen a upřesněn.

Kdo je pro jeho přijetí, ať to zvednutím ruky a stisknutím tlačítka dá najevo v 60. hlasování této schůze. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Hlasování bylo skončeno.

Návrh nebyl přijat poměrem hlasů 53 pro, 87 proti, 10 se zdrželo. Návrh nebyl přijat.

Rozprava byla ukončena. Nyní se chci zeptat pana ministra Kočárníka, zda se chce vyjádřit k rozpravě a přednést závěrečné slovo? Ano, je tomu tak, prosím ho, aby se ujal slova.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Ivan Kočárník: Děkuji pane předsedající. Chtěl bych poděkovat ještě jednou všem paním poslankyním a pánům poslancům za pozornost, kterou věnovali projednávání státního závěrečného účtu i - čemuž chci věřit - za dobrou snahu vylepšit celý proces transformace naší ekonomiky a samotné vykazování výsledků státního rozpočtu.

Nejprve bych odpověděl na dva tři dotazy, které byly vzneseny, a pak bych se pokusil reagovat na diskusi.

Pan poslanec Hájek se ptal, kde je pojednáno, případně že není pojednáno o státním fondu tržní regulace. Je to v knize D - v tabulce na straně 1 pod zvláštními účelovými prostředky a za tím je komentář. Je to tam, není žádný důvod nic skrývat. Jsou to tyto prostředky, které také byly v průběhu letošního roku uvolněny pro fond tržní regulace.

Dále se ptal pan poslanec Grulich, zda na bázi vládního usnesení, které bylo přijato v loňském roce, které se týkalo toho, že zhruba - jak říkám - 5% pracovníků na každém úřadě patří ke špičkovým pracovníkům, a proto tedy byli ohodnoceni. Ano, toto kontrolováno bylo, nicméně ne v tom smyslu, zda je to ten člověk, který je špičkovým na ministerstvu financí. Samozřejmě nemá možnost toto kontrolovat, to je v pravomoci každého ministra. Pro letošní rok se nic takového neudělalo, protože tím se vlastně zvedla celková mzdová hladina, objem mzdových prostředků, který zůstal pro jednotlivé resorty upraven.

Nyní bych přešel k celkovému hodnocení rozpravy. Zazněla zde celá řada tvrzení, quazi argumentů apod. Rozdělil bych je asi do pěti skupin, protože mnohé z nich se opakovaly.

Především celkové hodnocení ekonomického vývoje v roce 1993, kdy bylo zcela zjevné, že zejména opoziční poslanci hodnotí zcela jinak vývoj ekonomiky, než hodnotí vláda. Aniž bych zacházel do podrobností, trvám na tom, že seriózní ekonom hodnotí čísla tak, jak jsou tady uvedena. A pokud vám k tomu nestačí čeští ekonomové, ať pak toto hodnotí mezinárodni ekonomové, ke kterým myslím si - máme důvěru. Jsou jak z mezinárodních instituci, tak z privátních bank, které takto jednoznačně vývoj naší ekonomiky hodnotí.

Druhou poznámku. Nese se pravidelná standardní kritika odvozená od temp ekonomického rozvoje, od outputů, přičemž se v této kritice objevuje za prvé, že vláda slíbila, a dále že to, že nedochází k vzestupu těchto ukazatelů, je důsledkem chybné vládní politiky. Tak především k těm slibům bych chtěl říci následující. Vždycky bude odhad tempa ekonomického růstu pouze odhadem. Pouze centrálně plánovaná ekonomika si hrála na to, že zajistí toto tempo rozpisem ze Státní plánovací komise a ani to se jí nedařilo. V tržní ekonomice bude vždy toto pouze prognózou, pouze odhadem a závisí to na celé řadě faktorů, nakolik tento odhad, nakolik tato prognóza bude naplněna. Mimo jiné to závisí na poptávce, na poptávce domácí a na poptávce zahraniční. Málo platné, nebude-li poptávka např. v zahraničí, není možné, aby se outputové ukazatele zvyšovaly. Stejně to platí o poptávce vnitřní. Není žádný kumšt vyrobit, ale je kumšt prodat. V tom je zásadní změna celého pojetí a jestliže jsme vyváželi do zemí bývalého Sovětského svazu v minulosti více než 50% našeho exportu, a to bylo nějakým quasi motorem sestupné dynamiky ekonomického růstu v závěru 80. let, tak skutečnost, že tam ta poptávka není, že nemají prostě peníze, že neplatí atd., se nemůže neodrazit na outputových číslech. To je prostě jedna a jedna jsou dvě.

To, že tato ekonomika byla schopna tento pokles poptávky na tato teritoria překonat tím, že exportuje převážnou část v dynamických tempech do tržních ekonomik, které nám platí, já považuji jednoznačně za úspěch této ekonomiky a této transformace. Řada zemí se s tím nevyrovnala a srovnávat Maďarsko a Polsko, že mají lepší výsledky, mi připadá už úplně absurdní. To snad už nedělá vůbec nikdo. U Polska je pozitivní ekonomický růst, nicméně ohromný problém zadluženosti, ohromný problém v rozpočtovém deficitu atd., mohl bych pokračovat. Veškerá mezinárodní srovnání, veškeré komentáře, veškerá hodnocení, která jsou, říkají - a teď to neříkám jako vládní ekonom, říkám to na bázi těchto komentářů - že Česká republika má nejlepší ukazatele. Je mi líto, ale je to tak. To jsou fakta. (Pobavení v sále.) Ne, že mi je líto, že je to tak. To jsem rád.

Jinak problém hrubého domácího produktu by si zasloužil trochu odbornější diskusi, ne diskusi politicky motivovanou. Myslím, že je celá řada racionálních vysvětlení, která vysvětlují tato tempa, která jsou. Je evidentní, že pokud bereme hrubý domácí produkt a počítáme z poptávkové strany, kdy je dán poptávkou domácností, poptávkou vlády, tvorbou hrubého kapitálu, saldem exportu a importu a změnou stavu zásob, tak v podmínkách, kdy poptávka domácností roste tempem větším než je 5%, poptávka vlády roste tempem větším než 3%, tvorba hrubého kapitálu roste tempem větším než 3%, saldo exportu a importu se nezhoršuje dramatickým způsobem, tak že se toto odehrává v zásobách. Ale vážení, my i v rámci privatizace máme celou řadu zásob, které odepisujeme jako zásoby nepotřebné. Čili dochází k poklesu zásob v této ekonomice, které byly zděděny z minula. Bohužel to negativně ovlivňuje tempo ekonomického růstu, ale je to z tohoto hlediska, z hlediska poptávkového, když to takto beru, ozdravný proces. Tady statistika dluží udělat komparaci zásob, komparaci, která byla před rokem 1989, a komparaci, která je dnes.

Považuji za nepříliš korektní zde srovnávat čísla rozpočtu českého v podmínkách federace a českého v podmínkách samostatného státu. Argumentovat tím, že u výdajů na policii nebo na ministerstvo vnitra došlo k takovému vzestupu, když je evidentní, že u českého rozpočtu část výdajů v roce 1992 nebyla zahrnuta, byla zahrnuta ve federálním rozpočtu, tak k tomu se nebudu vyjadřovat, nepokládám to vůbec za důstojné.

Srovnatelnost čísel nás trápí samozřejmě také a celá řada těch problémů, na které poukazujete, mě a vládu trápí také, protože bychom potřebovali znát trochu delší minulost čísel, abychom na základě toho mohli vyvozovat soudy o sezónnosti a vyvozovat analýzy, počítat závislosti, které tady jsou atd. V žádném případě však toto nemůže být interpretováno tak, že je to záměr vlády, aby zkreslila údaje. Proti tomu bych se tvrdě ohradil, protože to nepokládám za seriozní argumentaci.

Jinak pro celou řadu číselných argumentací, které tady byly vzneseny, kdy se různě s čísly kouzlilo tím způsobem, že kdyby se nepočítalo tamto, tak by to bylo takto a když odečteme toto, je to vlastně takto - prostě čísla jsou taková, jaká jsou, jsou v těchto knihách a jsou to čísla, která jsou pravdivá. Pokud se nám nelíbí, a připouštím, že se někomu nemusí líbit, jsou to ale čísla, na základě kterých se odehrávají reálné toky peněz, jsou to čísla, která hovoří o tom, že rozpočet se nezadlužil atd. atd. Úvahy o tom, jak by co by kdyby, nepokládám v této situaci vůbec za rozumné.

Třetím klíčovým bodem, kolem kterého se točila diskuse, je tzv. Fond sociálního zabezpečení nebo pojištění. Žádný takový fond nebyl ustaven žádným zákonem. Tento fond neexistuje, takže nepoužívejme v argumentaci, že někdo zneužil prostředky tohoto fondu. Tento fond není, to prohlašuji s plnou odpovědností. Pouze při rekonstrukci daňové soustavy se počítaly příspěvky podle jistého schématu na sociální zabezpečeni atd., nicméně tento fond ve smyslu fondu ustaven nebyl. Byl ustaven pouze Fond zdravotního pojištění, který se také oddělil od rozpočtu.

Takže argumentace, že jsme sebrali nějaké peníze nějakému fondu, který neexistuje, a použili je nějakým nevhodným způsobem, je nekorektní a zásadně ji odmítám.

Jinak musím připomenout těm z vás, kteří říkají, že to je netransparentní, že to je nejtransparentnější jaké to být může a v žádném fondu to nebudete mít nikdy transparentnější. Pokud je to v rozpočtu, všichni do toho vidíte, máte přímou pravomoc si kohokoli zavolat, posledního úředníka, prvního úředníka, ministra do sněmovny a zodpovídá se vám z každého čísla. Co dneska všechno víte o všeobecném zdravotním pojištění, o Všeobecné zdravotní pojišťovně? Daleko méně, než víte o struktuře příjmů a struktuře výdajů na sociální oblast, kde máte všechno uvedeno, nikdo nic netají, a to v těch knihách, které jsou vám předloženy. A je vám to také vždy vysvětleno - alespoň jsem nezaslechl od nikoho, že by něco v průběhu diskuse v rozpočtovém a v jiných výborech při probírání příslušných kapitol nebylo vysvětleno ze strany mých úředníků.

Pokud jste si to neprostudovali v těchto knihách, pak připomínám, pokud jde o tzv. fond, který, jak už jsem říkal, žádný neexistuje, bylo v roce 1993 vybráno celkem 106 mld. korun a do sociální oblasti, do celé sociální oblasti byly výdaje ve výši 118 mld. korun. Již z tohoto srovnání vidíte, že ty peníze nebyly použity na nic jiného než na sociální věci.

Další připomínky nebo argumentace, které zde byly uvedeny, se týkaly toho, že to je vyrovnanost účetní, nikoliv faktická tohoto rozpočtu. Rovněž prohlašuji, že to není pravda, že platí čísla, která jsou uvedena v těchto knihách a že žádná jiná čísla nejsou platná, jakkoli jsou konstruována.

I když mě trápí odchylky od rozpočtu v oblasti daňových příjmů, stejně tak, jako trápí vás, znovu zdůrazňuji, že v podmínkách startu nových daní, pokud si spočtete míru odchylek v procentech, zeptejte se kteréhokoliv konstruktéra z oblasti techniky, jestli toto je při zavádění něčeho nového přípustná tolerance nebo ne. Každý vám řekne, že to je přípustná tolerance. Byly to ohromně neznámé veličiny, do kterých jsme se v podmínkách rozdělení republiky pustili a tvrdím, že odchylky nejsou zdaleka tak velké, jak se zveličují.

Konečně bych chtěl říci, že řada vystoupení vyplývá z nepochopení nebo z nedorozumění. Byla tady použita slova, že jsme něco udělali protizákonně, prohlašuji, že to odmítám. V rámci zákona o rozpočtu, pokud si ho dobře prostudujete, je ministr financí respektive vláda je zmocněna provést úpravy, pokud se nedotknou salda rozpočtu. Toto vláda udělala, čili neudělala nic protizákonného.

Rovněž tak odmítám, že jsme si pomohli v průběhu roku příjmy z Fondu národního majetku. Tato sněmovna rozhodla o tom, že bude ke krytí části veřejných výdajů, nikoliv tedy do rozpočtu, použito prostředků Fondu národního majetku. Takže nerozumím tomu co je podsouváno vládě, že něco udělala nezákonně. Naopak. Bylo to přesně v souladu se zákonem odsouhlaseným touto sněmovnou.

Ještě k panu poslanci Kačenkovi. Samozřejmě, pane poslanče, k ideálnímu stavu v mnoha oblastech máme ještě daleko, nejen z hlediska tloušťky zpráv o státním závěrečném účtu. Nicméně při projednávání jednotlivých kapitol máte neomezené právo jako poslanec se jednotlivého správce kapitoly zeptat na všechno, co vás trápí - kolikrát cestoval ministr, kolik to stálo atd., musí vám to říci. Odmítám, že nejsou čísla o počtu lidí. Jsou tam, je třeba jen ty knihy prostudovat.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců vládní koalice.)