Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Prosím kolegu Přibáně, aby se ujal
slova. Připraví se kolega Wagner.
Poslanec Martin Přibáň: Vážený
pane místopředsedo, dámy a pánové,
pane ministře, ve svém vystoupení se pokusím
pouze poněkud rozvést ono usnesení výboru
pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež
a tělovýchovu, které máte před
sebou. Současně upozorňuji, že se budu
držet výhradně období, které
Rada ve své zprávě mapuje, nebo informací,
které sice chronologicky do tohoto období nepatří,
ale Rada je ve svém textu uvádí včetně
případných důsledků.
Ve zprávě je velmi kladně hodnocena skutečnost,
že vysílání první celoplošné
privátní televize v postkomunistickém bloku
je přínosem. S tím lze naprosto souhlasit.
Televize Nova se úspěšně zabydlela v
mnoha domácnostech a diváci, věrní
České televizi, nemohli nepostřehnout výrazné
zkvalitnění našeho veřejnoprávního
média.
Rada udělila v loňském roce licenci k tomuto
vysílání společnosti CET 21. Udělením
licence však problém neskončil, naopak díky
působení Rady spíše začal. Ta
totiž stanovila držiteli licence podmínky, které
jsou dnes zřejmě oprávněně
považovány za více než sporné.
Doklady k tomu jsou přímo obsaženy ve sledované
zprávě, konkrétně v její příloze
číslo 4. Tu tvoří tzv. příloha
k licenci ze dne 9. února 1993 a usnesení Rady ze
dne 12. května téhož roku. Bod 17 přílohy
uvádí povinnost pro držitele licence uzavřít
obchodní smlouvu se dvěma dalšími společnostmi.
Zdůrazňuji zde pojem "obchodní smlouva",
která měla pro držitele licence řešit
především otázky investiční.
Následující usnesení Rady mění
pojem obchodní smlouva pojmem společenská
smlouva, což je termín pro akt, jímž se
zakládá obchodní společnost. U tohoto
problému bych se rád poněkud zastavil.
Zákon číslo 468/1991 Sb. v § 12 uvádí,
že součástí rozhodnutí o udělení
licence jsou podmínky, které provozovateli vysílání
stanoví orgán udělující licenci.
Chci-li tyto podmínky měnit, tedy chci-li měnit
něco, co je součástí rozhodnutí,
musím změnit toto rozhodnutí. Podle dokladů,
které máme jako součást zprávy
k dispozici, bylo rozhodnutí o udělení licence
změněno pouhým usnesením Rady z května
1993, to znamená 3 měsíce po původním
rozhodnutí. Pokud je toto usnesení konečným
dokumentem, mohl bych pochybovat o jeho platnosti. Nehledě
k tomu, že součástí těchto podmínek
jsou dokumenty, které Parlament k dispozici nemá.
Aby mohl věc posoudit, jedno je zřejmé: změnou
podmínek ve smyslu povinnosti pro držitele licence
uzavřít společenskou smlouvu s dalšími
účastníky rozhodla Rada o tom, že držitel
licence vloží toto státní povolení
do jiné obchodní společnosti, jíž
bude sám společníkem. Domnívám
se, že postoj Rady v této věci byl naprosto
nesprávný a její informace směrem
k Parlamentu neúplná a zavádějící.
Právní labilitu Rady přímo ze zprávy
vyčtenou spatřuji i ve vyjádření
tohoto orgánu k problému přerušování
ucelených pořadů reklamami.
Právní názor televize Nova je jasný
a neměnný. Zákon porušen není.
Právní názor garanta zákonnosti, Rady
České republiky, je naopak nejasný. Na straně
33 zprávy čteme: "V případě
vkládání reklam nelze postupovat jednoduchým
restriktivním způsobem a konstatovat pouze porušení
zákona." Nevím, co jiného by měla
Rada konstatovat, pokud je přesvědčena, že
k porušení zákona došlo.
Pokud se domnívá, že nedošlo, nemá
se podle mého názoru k věci vyjadřovat,
rozhodně pak ne způsobem, jakým se vyjádřila.
Že totiž k porušení došlo a k odstranění
závady stanovila lhůtu bezmála jeden rok.
Je to směšné a orgánu státní
správy nedůstojné jednání.
Jako podivný se jeví v kontextu s výše
uvedeným názor Rady na to, že Česká
televize údajně vysílá reklamu nad
rámec povoleného jednoho procenta vysílacího
času denně. Pominu-li fakt, že Rada zřejmě
vůbec nevzala v úvahu rozdílný objem
vysílacích časů jednotlivých
veřejnoprávních programů, její
reakce je v tomto případě poněkud
odlišná než u reklamního problému
televize privátní. Tam totiž Rada tvrdila,
že nelze pouze konstatovat porušení zákona,
porušení však nakonec konstatovala a stanovila
lhůtu deseti měsíců k nápravě.
U České televize říká na straně
26, že jde když ne o porušení zákona,
tak určitě o jeho obcházení, posléze
se přiklonila k porušení a stanovila lhůtu
tří měsíců k nápravě.
Domnívám se, že dalších komentářů
k tomu netřeba.
Jestliže u televizního vysílání
lze sledovat spíše neschopnost Rady dostát
své zákonné povinnosti státního
dozoru - podle § 1 odstavec 2 zákona č. 103/1992,
o Radě - stav a postoje Rady k rozhlasovému vysílání
svědčí zřejmě o neschopnosti
tohoto orgánu naplnit § 2 odst. 1 písmeno c)
citovaného zákona tam, kde se hovoří
o povinnosti Rady stanovit koncepci rozvoje vysílání.
Problémy se projevují hned v několika polohách
(69). Za prvé - není přesně definován
pojem lokální a regionální vysílání.
Není jasné, zda lokální vysílání
je lokálním díky síle, resp. slabosti
vysílače, díky záměru provozovatele,
či díky lokálnímu dosahu stanice.
S tím přímo souvisí licenční
politika Rady, která byla nucena vstoupit do hry ve chvíli,
kdy několik desítek lokálních licencí
bylo uděleno bez odpovídajícího ohledu
na technické možnosti vyplývající
z geografické situace v naší republice.
Radě to přináší řadu problémů,
když musí řešit více či
méně oprávněné stížnosti
provozovatelů o vzájemném překrývání
kmitočtů, přičemž není
jasné, zda stěžovatel nežádá
víc, než by při přesné specifikaci
pojmu lokální či regionální
vysílání byl oprávněn žádat.
Za druhé. Rada ve své zprávě naprosto
neodpovídá na otázku, zda je především
správcem kmitočtového spektra, a potom odborným
orgánem posuzujícím podle přesných
kritérií kvalitu jednotlivých projektů,
či zda je tomu naopak. Radou na straně 25 uvedená
kritéria, jako je předpoklad, že provozovatel
bude dodržovat základní zákonné
normy, že nesmí mít pochyby o původu
kapitálu, dále minimální záruky
programových standardů, specifické zájmy
a potřeby regionů vycházejí jednak
ze zákona a jednak jsou obecná a v podstatě
nic neříkající. Jinými slovy
je zde řečeno, že všichni, kdo toto splňují,
což mohou být teoreticky skoro všichni, obdrží
licenci, pokud je volný kmitočet. Licenční
řízení samo pak často připomíná
spíše loterii, kdy několik žadatelů
vlastně neví, které datum bere Rada za podstatné
pro registraci jejich žádosti, do kdy se jakkoliv
vyjádří, kdy je příjem žádostí
zastaven, nebo zda mohou další žadatelé
žádat během řízení, je-li
vůbec v oblasti žadatelova zájmu volná
frekvence, a není-li, zda je možné ji přenést
odjinud. A nakonec, projde-li vše úspěšně,
znamená-li to opravdu, že držitel bude moci začít
vysílat, neb zdaleka ne každý přidělený
kmitočet je použitelný.
Za třetí. Činnost Rady postrádá
vnitřní souvztažnost, logickou posloupnost
jednotlivých kroků. Příkladem budiž
situace Rádia Zlín, které získalo
licenci k regionálnímu vysílání
formou vysílání na více kmitočtech,
resp. ze dvou kót, přičemž přenos
signálu z jedné kóty na druhou je technicky
neproveditelný. Navíc vysílání
na vedlejší kótě je povoleno do roku
1999 a vysílání na kótě hlavní
pouze do roku 1995.
Neřešení této situace a pokračující
tápání Rady pokud jde o naplnění
představy o tom, proč vlastně byla instalována,
může vést k naprostému chaosu v lokálním
a regionálním vysílání, které
je - i podle zprávy Rady - značně sledované.
Za čtvrté. Problematická rozhodnutí
vedou k domněnkám o neobjektivitě licenčních
řízení. Rada na straně 5 přílohy
č. 8 o proběhlých licenčních
řízeních zmiňuje řízení
v regionu Zlín, kde licenci získala společnost
s ručením omezeným Ateliéry Zlín.
Rada zde obšírně popisuje kvality společnosti
a nezmiňuje se o tom, že její projekt zařadila
do hry až daleko po uzávěrce řízeni.
Argument, že podle správního řádu
lze účastníkům řízení
stanovené lhůty odpustit, neobstojí, neb
společnost, která se k řízení
v termínu nepřihlásí, není
podle zákona účastníkem řízení.
Jestliže se ze zprávy Rady nedozvím vysvětlení
k této záležitosti, nemohu si být jist,
že jde o ojedinělý exces a zprávu musím
považovat za neúplnou.
Zcela zbytečné jsou potom podle mého názoru
problémy kolem privatizace středovlného pásma.
Rada měla právo jeden celoplošný okruh
odebrat Českému rozhlasu. Nebyla přitom zákonem
nijak časově limitována a vybraná
společnost je nepochybně kvalitní. Pochyby
o racionálním chování Rady, či
alespoň údiv vzniká až tehdy, dáme-li
si do souvislosti přidělení licence s proklamaci
Rady na str. 7 textu zprávy. Zde se totiž píše,
že Rada s Českým rozhlasem vše konzultovala,
že se rozhodla veřejnoprávnímu rozhlasu
přidělit středovlné pásmo nad
rámec zákona, a to vše především
proto, že cítí se staršími, sociálně
slabšími občany, kteří se (cituji):
"jen těžce smiřují se změnou
vysílacích pásem či ztrátou
možnosti poslechu své oblíbené stanice".
Dále se zde dočteme, že (cituji): "přihlédla
k nezbytnosti bezproblémového příjmu
po dobu rekonstrukcí anténních systémů
VKV a do doby, než budou domácnosti posluchačů
vybaveny přijímači v pásmu VKV 2"
(konec citátu).
I přes uvedené je na straně 17 v předběžném
plánu licenční řízení
uvedeno řízení v pásmu středních
vln s uzávěrkou 28. 2. Licence byla potom udělena
o několik týdnů později. Z jednání
Rady logicky vyplývá, že buď anténní
systémy jsou zrekonstruovány a domácnosti
občanů dovybaveny moderními přístroji,
nebo členové Rady přestali cítit se
sociálně slabšími a staršími
spoluobčany, anebo že se starší a sociálně
slabší občané smířili
se změnou vysílacích pásem a ztrátou
možnosti poslechu své oblíbené stanice.
Jelikož všechny uvedené možnosti považuji
za absurdní, je jediným vysvětlením,
že se Rada rozhodovala chaoticky, ze dne na den a nehodlá
vážit svá slova ani při tvorbě
zprávy o své činnosti pro Parlament.
Nejednoznačnost postupu Rady je patrná i v oblasti
tak nesmírně komplikované, jako je satelitní
vysílání. Obrovské finanční
náklady, nutné k jeho provozování,
by měly vést Radu k obezřetnosti a přesnému
promyšlení jednotlivých kroků. Konkrétní
zkušenost v tomto směru získal garanční
výbor při projednávání zprávy
zhruba před měsícem. K problematice satelitního
vysílání jsem vznesl dotaz, co znamená
termín předběžná uzávěrka
na str. 6 zprávy. Bylo mi sděleno, že šlo
o uzávěrku, kterou si Rada chtěla udělat
jasno, bude-li vůbec zájem o vysílání
přes satelit. Celé řízení však
bylo odloženo pro obrovskou složitost problematiky.
Řádná uzávěrka byla 8. března,
veřejná slyšení proběhla v těchto
dnech. Logické vysvětlení, že totiž
složitost pominula a vše může být
proto uzavřeno, však nepadlo. Z vyjádření
mluvčích Rady vyplývá spíše
opak. Nebyly nám sděleny ani informace o uvažovaných
přenosových cestách či družicích.
Dámy a pánové, neschopnost či neochota
Rady naplnit zákon, kterým byla ustavena, neschopnost
jednoznačného slova - ano, tak a tak to budeme dělat
my, členové Rady a ty, Parlamente, řekni,
zda s tím souhlasíš - a nakonec lavírování
mezi paragrafy, jejichž dodržování měla
garantovat, to vše se odrazilo i na úrovni předkládané
zprávy. Místo programu mnohomluvné úvahy
o tom, jak je to jinde, jak by to být mohlo, fušování
do řemesla ostatním radám, místo dozoru
nad zákonností neúplné, zavádějící
informace či stránky popsané opakujícími
se výtkami vůči jednotlivým vysilatelům
a v neposlední řadě soudní spory,
které Rada, bohužel, prohrává.
Hovořil jsem zde o konkrétních skutečnostech,
které svědčí o jednom, že je
nejvyšší čas, abychom se začali
vážně zabývat otázkou, jak dál
v mediální politice. Na straně jedné
je náš naprosto většinový zájem,
aby oblast sdělovacích prostředků
zůstala na duální bázi veřejnoprávních
a privátních vysilatelů. Na straně
druhé je potom Rada, která byla na podporu tohoto
systému či přímo jako jeden z jeho
vykonavatelů zřízena, Rada, jejíž
činnost je bohužel, diskreditací tohoto našeho
většinového zájmu. Jestliže §
3 odst. 5 zákona o Radě uvádí, že
Rada je ze své činnosti zodpovědná
Parlamentu, znamená to současně, že
Parlament je zodpovědný za činnost Rady.
Vezměme to prosím v úvahu při hlasování
o textu usnesení. Dovolil bych si ho nyní přednést:
"Poslanecká sněmovna Parlamentu České
republiky neschvaluje výroční zprávu
Rady České republiky pro rozhlasové a televizní
vysílání a Radě ukládá
do 17. června 1994, aby:
a) doplnila zprávu o chybějící skutečnosti,
na které poukazuje usnesení výboru pro vědu,
vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu,
b) doplnila zprávu o program Rady v oblasti satelitního
vysílání, včetně průběhu
a pravidel licenčního řízení
na satelitní vysílání a
c) aby informovala o právním stavu soukromého
celoplošného televizního vysílání."
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Prosím kolegu Wagnera, připraví se kolega
Koronthály, potom kolega Bláha.
Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
dámy a pánové, když jsem před
nedávnem psal článek pro obnovované
Právo lidu s použitím Pascalových slov,
že "skutečným vládcem světa
je názor", nepředpokládal jsem, že
budu muset stejnými slovy oslovit tuto sněmovnu.
Mnoho problémů zde již bylo řečeno
nebo naznačeno k projednávanému bodu, příliš
hodně kritiky, ale žádná kritika jaksi
do vlastních řad a žádné slovo
o tom, že ony technické problémy, o nichž
tady byla řeč, ono neplnění funkce
někým, je jen jednou částí
problému a tou druhou je podstata sporu. Problémy
demokracie, úsilí o to, kdo a čí názor
bude na veřejnosti více a lépe prezentován.
Já se ptám, jaká bude situace, kdyby se stalo
toto: Sněmovna po předložení další
zprávy Rady podle příslušných
pravidel přistoupí k hlasování a odvolá
Radu. Nebude politická vůle k tomu, aby se zvolila
Rada nová, zůstane fungovat úřad Rady
a v ten moment máme vlastně to, co nám zanechali
oni, tedy exekutiva bude tím, kdo bude určovat všechno
to, co měla určovat instituce zcela nezávislá.
Mám za to, že tento pohled, pohled obavy o to, že
se zástupný problém řeší
jako hlavní a že se přichází
s řešeními, která nechtějí
vidět to, co v jiných případech se
vidí běžně a co vidí zde každý
a co v každém svém proslovu k jakémukoliv
konkrétnímu problému zde vykládají
zástupci vlády, že máme vady v legislativě.
Nevím, jestli by nebylo účelnější
do usnesení zařadit požadavek, aby Rada z hlediska
zkušeností z minulé činnosti se vyslovila
k platné legislativě, jestli by neměla dát
připomínky, které by se zde měly posoudit
a příslušně novelizovat patřičnou
normu a zda by nebylo užitečné, abychom si
též uvědomili, že ta Rada to učinit
nemohla sama, protože jí nepřísluší,
aby se vyjadřovala k zákonu, podle kterého
existuje a podle kterého řídí svou
vlastní činnost, abychom jejich stanovisko k legislativním
nástrojům měli, museli bychom si o ně
říci a já si dovoluji doplnit návrh
usnesení právě o tento požadavek, aby
k přepracované zprávě se Rada vyslovila
jednoznačně k potřebě novelizace příslušných
právních norem, podle nichž se řídí
činnost v této oblasti.
Ještě jednu poznámku závěrem.
Hrají zde roli i různé ekonomické
otázky. Je již delší dobu diskutován
problém, které vysílání české
rádio unese a které vysílání
české rádio neunese. Málokdo se ptá,
co je příčinou těch vysokých
nákladů a zdali to není monopol například
ve zprávě vysílacích zařízení,
a tím monopolní ceny. I k tomuto bych byl rád,
aby Rada dala své stanovisko ve své přepracované
zprávě.
Svým vystoupením jsem chtěl pouze varovat
před unáhlenými rozhodnutími, neb
jsme ve volebním roce. Může se lehce stát,
že nebude zde žádná Rada a nástroje,
které v zákonech jsou, bude užívat jen
a jen exekutiva a o jejich zpětné kontrole parlamentem
se sice dá uvažovat, ale s takovým odstupem
času, ze to pro praktické důsledky nemá
téměř žádný význam.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Prosím pana poslance Koronthályho. Pan poslanec
Koronthály se slova vzdává. Prosím
tedy kolegu Bláhu, připraví se kolega Seifer.
Kancelář prosím, aby poslance vybavila lístky,
aby se mohli písemně přihlásit.
Poslanec Jan Bláha: Pane předsedající,
pane předsedo, kolegyně a kolegové, již
dříve jsem poskytl materiál k vlastní
zprávě, rád bych ho připomenul a ještě
bych měl nějaké připomínky
jako takové.
Dotkl bych se jenom některých oblastí, které
byly velmi diskutované i v odborné veřejnosti
a zmíněny i některými předřečníky.
Je to otázka regionálního vysílání,
lokálního a satelitního. V podstatě
Rada potvrzuje, že již v loňském roce
3. 12. 1993 obdržela od ministerstva hospodářství
- Českého telekomunikačního úřadu
seznam možných využitelných kmitočtů,
mezi nimiž jsou i kmitočty tzv. čtvrté
pozice, které byly a jsou k dispozici pro přímé
rozdělení soukromým televizním stanicím.
Jenom pro upřesnění: Kanál takovéto
pozice - 4 až 5 - je i kmitočet, na němž
dnes vysílá stanice Premiéra. Jak jsem již
řekl, Radě je v podstatě více než
rok známo, že kmitočty těchto pozic
jsou volné; nejméně od konce minulého
roku má být takovýto materiál předán
oficiálně. Je červen a otázka zní,
co dál. Je v tom případě podivné,
že ač tento oficiální dopis byl předán
od ČTÚ, doposud, ani do poloviny letošního
roku nebylo žádné slyšení pro udělení
licence na regionální vysílání
vyhlášeno. Na druhé straně je podivné,
že Rada licenci stanici Premiéra přidělila
i bez proklamované koncepce, že se kmitočet
našel, i když podobných kmitočtů
je více.
Navíc na straně 28 Rada víceméně
naznačuje, že nebude nikdy možné, aby
všechny regiony měly své vysílání.
Je otázka, zdali se na to dívat tak, že kdo
dřív přijde, ten i uspěje. A jestli
je v tomto smyslu možní nebo nemožné přidělovat
kmitočty nebo čekat, zdali se následně
objeví. I argument, kdy se uvažuje o tom, že
regionální vysílání jsou prodělečné
- poukazuje se tím event. i na Premiéru. Podle mého
soudu není vůbec možné to brát
vážně, protože pokud je tato stanice v
problémech, pak nikoliv proto, že například
trh reklamy byl saturován nebo již saturován,
ale proto, že patrně i vysílání
nemusí být tím nejkvalitnějším.
Sice jsou na stejné straně uvedeny alternativy a
východiska, které by byly Radě přiděleny
a pro dokrytí zbývajících částí
území využity - zřejmě varianta
1 - třeba pomocí vysílání satelitu.
Je to možná technicky nejlepší řešení,
ale zrovna tak už se hovoří, že finanční
nároky jsou zrovna tak velice značné. Navíc
poznámka o tom, že je třeba další
nové expertizy Testcomu považuji svým způsobem
za vyhození finančních prostředků.
Když se podíváme na lokální vysílání,
tak sice bylo svým způsobem vyhlášeno
licenční řízení pro lokální
vysílání, ale jeho smysl je přinejmenším
podivný. Výkon 8W je velmi malý a opravdu
stačí v ideálním terénu jen
na okruh 10 km. V materiálu se samozřejmě
však výkon neuvádí. Tím nejsou
naplněny výkonové limity kmitočtů
a pak je v tomto smyslu zvláštní, že regionální
vysílání, které by pokrylo několik
stovek tisíc nebo několik milionů obyvatel
daného území je podle Rady ekonomicky nevratné,
ale lokální vysílání patrně
je zřejmě podle jejího mínění
výdělečné.
Mluví se také o satelitním vysílání.
Rada konstatuje, že bylo neveřejné slyšení.
Nevím, v posledních dnech, jak proběhla kolem
toho jednání, nicméně v dané
zprávě se o tom nehovoří a nehovoří
se také o tom, že firma Kabel Plus využívala
satelit Gorizont pro přenos filmového kanálu
k jednotlivým sítím kabelového rozvodu.
Co se týká tvorby plánu využití
kmitočtů Rada se sice zabývala přidělením
rozhlasových kmitočtů, ale nikoliv televizní,
přesto, že zhruba 14 kmitočtů je, jak
už jsem se zmínil, prokazatelně volných
v seznamu.
V tomto smyslu se táži, zda má Rada vůbec
smysl. Správcem kmitočtového spektra v České
republice je ze zákona ministerstvo hospodářství
a Český telekomunikační úřad.
Ten podle smlouvy předává Radě tzv.
"balíky" kmitočtů a ta je má
rozdělovat žadatelům. Ve skutečnosti
je vlastně vytvořen další správní
orgán, který přiděluje již jednou
přidělené. Dále pak i vlastní
licenční řízení je otázkou
možná podle mého soudu diskutabilní,
protože se sice předpokládá, že
Rada přiděluje licence podle svého nejlepšího
svědomí, ale domnívám se, že
kritéria jsou problematická. Zdá se, že
stejně jako přiděluje licence Rady, by tímto
subjektem mohl být i právě Český
telekomunikační úřad, který
k této činnosti i z technického charakteru
má podstatně blíže.
Zákon o rozhlasovém a televizním vysílání
v § 11 a 12 nespecifikuje například nutnost
vyhlašování licenčních řízení,
ale pouze určuje dobu v § 12 odst. 1, v níž
má být o udělení licence rozhodnuto.
Běžná praxe Rady však je, že samozřejmě
těchto 90 dnů nikdy nebylo splněno.
To jsou důvody, proč se domnívám,
že smysl konání stávající
Rady se mně osobně jeví jako velice pochybný.
V této zprávě bychom našli i řadu
dalších zajímavých formulací,
kde například na str. 32 se poukazuje na nevhodnou
dobu 90 dnů ze zákona daných a kde se já
naopak domnívám, že tato doba by v normálním
režimu byla dostačující, pokud by přesun
kmitočtů z Českého telekomunikačního
úřadu na Radu a popřípadě další
koordinaci, nebyl tak problematický, kde pak je možné,
že třeba je to právě z tohoto titulu
nedostačující.
Další problém je, že Rada uvažuje
na stejné straně, že je zcela nevhodné
započetí licenčního řízení
z podnětu jednoho žadatele. Nevím, jestli je
možno se takto na to dívat, zákon tuto úvahu
nemá, čili otázka zní, zdali to pak
není zasahování do práv a svobod podnikatelských
subjektů.
Diskutabilních problémů je ve zprávě
samozřejmě poněkud více. Zmínil
jsem se jen o některých. Argumentace ekonomické
návratnosti jako jedna z podmínek se mi jeví
dosti diskutabilní, protože ve světě
je obvyklé, pokud jedna televizní stanice končí,
že nastupuje jiná, která má ekonomické
zázemí, aby tuto činnost mohla vykonávat.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Slovo má kolega Seifer. Jinou přihlášku
do rozpravy nemám.
Poslanec Pavel Seifer: Vážený pane místopředsedo,
dámy a pánové, nechci napínat vaši
trpělivost, budu proto stručný.
Za prvé - klub LSU nebude hlasovat pro schválení
zprávy, tzn., že bude podporovat usnesení opačné.
Za druhé - souhlasíme s tím, aby se sněmovna
a zejména stálá parlamentní komise
pro sdělovací prostředky zamyslely nad nutností
legislativně zlepšit podmínky pro práci
Rady pro rozhlasové a televizní vysílání,
ale i dalších rad. Podle našich analýz
a podle našich názorů (mluvím o názoru
klubu LSU, ale také o názorech, které byly
velice frekventované ve stálé komisi) jsou
na jedné straně formální a neprofesionální,
na druhé straně silně účelové,
nechci říci skoro samoúčelné.
To je otázka legislativy. Je třeba tomu dát
rámec. Není možné, aby rada rozhodovala
svévolně a občan neměl možnost
odvolání. To je otázka dalšího
postupu.
Chtěl bych navrhnout jedno doplnění usnesení,
a to v tom smyslu, že "Poslanecká sněmovna
pověřuje stálou parlamentní komisi
pro sdělovací prostředky, aby do 24. června
uskutečnila nutné pohovory s kandidáty na
členství v Radě České republiky
pro rozhlasové a televizní vysílání",
protože je třeba minimálně jednoho člověka
dodatečně zvolit do této rady. To je i výzva
poslaneckým klubům, aby komisi navrhly kandidáty.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Končím rozpravu. Dříve než dám
slovo kolegovi Koronthálymu, hlásí se ještě
pan poslanec Hrdý.
Poslanec Karel Hrdý: Pane předsedající,
je mi líto, že komplikuji jednání této
schůze, ale z titulu své funkce žádám
o desetiminutovou přestávku pro jednání
našeho klubu.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Vyhlašuji
desetiminutovou přestávku. Sejdeme se v 17.54 hodin.
(Schůze byla přerušena v 17.44 hodin.)
(Schůze opět zahájena v 18.04 hodin.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dámy
a pánové budeme pokračovat. Poprosím
vás, abyste se znovu zaregistrovali, neboť jsem vás
odhlásil. Předávám nyní slovo
panu kolegovi Koronthálymu.
Poslanec Vladimír Koronthály: Dámy
a pánové, když dovolíte, já bych
si dovolil z pozice zpravodaje probrat rozpravu. Chci říci
úvodem tolik, že mé názory na věc,
jakožto poslance Koronthályho, jsou dostatečně
známy, ty říkat nemusím. Názory
zpravodaje v tomto případě nejsou úplně
relevantní; tady tak trochu procedurálně
chybí někdo jako předkladatel. Domnívám
se, že je to rovněž jedna ze slabin tohoto jednání,
že ten, kdo zprávu předkládá,
nemá možnost v rozpravě nebo na závěr
reagovat na připomínky z rozpravy.
Omezím se pouze na jednotlivé návrhy usnesení.
Vidím v podstatě čtyři návrhy
usnesení. Dovolil bych si je předložit v tom
pořadí, jak zazněly. Omezím se na
komentář pouze v několika případech.
První návrh na usnesení předložil
pan poslanec Soural. Nejsem si teď jist tím, zda si
přeje výslovně hlasovat o usnesení
jako o celku a nebo si žádá předložit
návrhy po bodech. (Poslanec Soural: po bodech.)
První bod návrhu na usnesení, který
předložil pan kolega Soural zní:
"Poslanecká sněmovna Parlamentu České
republiky neschvaluje zprávu o stavu vysílání
a o činnosti Rady ČR pro rozhlasové a televizní
vysílání."
Tato část usnesení je téměř
totožná s tou, kterou jsem předložil jako
návrh našeho výboru. Domnívám
se, že kolega Soural by určitě souhlasil s
tím, abych do jeho návrhu doplnil - uvedenou v tisku
855. Čili s tímto upřesněním
je tady první bod, o kterém si myslím, že
můžeme hlasovat.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Zahájili jsme 131. hlasování.
Ptám se, kdo tento návrh podporuje. Kdo je proti?
Kdo se zdržel hlasování? Návrh byl přijat.
Pro hlasovalo 116, proti 8, zdrželo se 33 poslanců.
Poslanec Vladimír Koronthály: Ano. Tím
pádem má smysl hlasovat i o dalších
větách, které toto usnesení doplňují.
Druhá část usnesení, kterou přednesl
kolega Soural zní:
"Žádá Radu ČR pro rozhlasové
a televizní vysílání, aby nejpozději
do 17. 6. 1994 vypracovala dodatek ke zprávě, v
němž by reagovala na příslušné
usnesení výboru pro vědu, vzdělání,
kulturu, mládež a tělovýchovu, stanovisko
Asociace provozovatelů soukromého vysílání
ČR k dosavadní činnosti Rady ČR a
připomínky vzešlé z rozpravy."
U tohoto bodu si jako zpravodaj nejsem jist tím, že
opravdu můžeme někoho zavazovat, svým
způsobem nějaký orgán státní
správy, aby reagoval na stanovisko Asociace, ale zvažme
to hlasováním.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Zahájil jsem 132. hlasování.
Kdo podporuje tento návrh? Kdo je proti? Kdo se zdržel
hlasování? Návrh nebyl přijat.
Pro hlasovalo 46, proti 8, zdrželo se 109.
Poslanec Vladimír Koronthály: Další
část návrhu usnesení zní:
"Žádá Stálou komisi Poslanecké
sněmovny Parlamentu ČR pro sdělovací
prostředky, aby se nejpozději do 30. 6. 1994 vyjádřila,
zda považuje za dostačující stávající
legislativní vymezení postavení Rady ČR
pro rozhlasové a televizní vysílání
a případně předložila Poslanecké
sněmovně Parlamentu ČR návrh na řešení."
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Zahájil
jsem 133. hlasování.
Kdo tento návrh podporuje? Kdo je proti? Kdo se zdržel
hlasování? Návrh nebyl přijat.