Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Libor Novák (1958): Pane předsedo, dovolím si, protože usnesení je velmi krátké, pro to, abychom ho měli všichni v paměti, je přečíst. Rozpočtový výbor ve svém usnesení č. 277 z 23. června t. r. se usnesl takto: Doporučuje Poslanecké sněmovně, aby přijala následující usnesení:

"Poslanecká sněmovna mění své usnesení číslo 401 z 1. června 1994 takto: Z bodu III se vypouští písmeno f) bez náhrady. Část II tohoto usnesení zní takto: Doporučuje Ministerstvu kultury a Ministerstvu financi, aby společně nalezla řešení finančních problémů kulturních institucí v rámci pravomocí svých a pravomocí vlády."

Dovolte mi, pane předsedo, krátké vysvětlení. To je velice dobře vystiženo v dopise, který pan náměstek ministra kultury Michal Prokop zaslal předsedovi rozpočtového výboru panu Ježkovi, z něhož bych si dovolil citovat.

V tomto dopise se mimo jiné praví, že při přijímání usnesení došlo k technické chybě a dále pak někteří poslanci vyjádřili pochybnosti o samotném účelu přijatého usnesení. Ministerstvo kultury považuje navržený a původně schválený postup za značně nesystémový, a proto bych rád předložil výboru návrh, aby v případě, že bude ochota uvolnit celou částku 54 miliónů Kč na podporu kulturních aktivit, pokryl efektivněji řadu dalších deficitů v této oblasti.

Tím bych skončil citát a vrátil bych se zpět k usnesení rozpočtového výboru, které v podstatě to, co je napsáno v dopise pana náměstka Prokopa, doporučuje v části II svého usnesení. Tolik snad k usnesení rozpočtového výboru a ke krátkému zdůvodnění.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Liboru Novákovi staršímu a ptám se sněmovny, kdo se hlásí do pokračující rozpravy. Nevidím žádnou přihlášku, a proto rozpravu uzavírám. Budeme hlasovat o předloženém návrhu usnesení. Pan poslanec Libor Novák starší návrh usnesení přečetl. Předpokládám, že nikdo nežádá, aby byl znovu čten. Pan poslanec Josef Hájek má k tomu poznámku.

Poslanec Josef Hájek: Pane předsedo, vážená sněmovno, myslím si, že jsem v rámci rozpravy na minulé schůzi podal zcela legitimní návrh na řešení jako první a o něm jako o prvním musí být hlasováno. Ne tedy o návrhu na usnesení rozpočtového výboru, přestože ho doporučuje rozpočtový výbor, jehož jsem členem.

Předseda PSP Milan Uhde: Já vám děkuji a prosím, aby byl tento návrh připomenut, protože ani já sám jsem si ho v této chvíli nevybavil.

Poslanec Libor Novák (1958): Pane předsedo, kromě návrhu usnesení, které jsem na minulé schůzi přednesl já, vystoupila v rozpravě paní poslankyně Pavlíková, která přednesla první pozměňovací návrh. Podle jednacího řádu, ať už jsem nyní přednesl jakékoli stanovisko výboru, je zcela nezbytné poprvé hlasovat o pozměňovacím návrhu poslankyně Pavlíkové, který je z části totožný s usnesením rozpočtového výboru a v němž se navrhuje, aby v části III bylo písmeno f) vypuštěno celé a bez náhrady. Podle mého názoru je třeba hlasovat o tomto návrhu, a poté po jeho případném odhlasování či neodhlasování hlasovat o části II návrhu, jak jsem jej přednesl jako zástupce rozpočtového výboru.

Předseda PSP Milan Uhde: Budeme tedy hlasovat o pozměňovacím návrhu paní poslankyně Pavlíkové. Jde o 52. hlasování na této schůzi. Nejdříve vás ale odhlašuji a žádám, abyste se znovu přihlásili k přítomnosti. 52. hlasování vyjádří stanovisko sněmovny k pozměňovacímu návrhu paní poslankyně Pavlíkové.

Kdo podporujete tento pozměňovací návrh, dejte to najevo tím, že stisknete tlačítko a zvednete ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? Kdo se zdržel hlasování? Hlasování skončilo.

Pro ze 140 přítomných hlasovalo 72, proti 44, zdrželo se 20, nehlasovali 4. Návrh byl přijat většinou dvou hlasů.

Prosím, pane poslanče, pokračujte.

Poslanec Libor Novák (1958): Navrhuji, aby se nyní hlasovalo o části II doporučujícího usnesení rozpočtového výboru, kterým se doporučuje Ministerstvu kultury a Ministerstvu financí, aby společně nalezla řešení finančních problémů kulturních institucí v rámci pravomocí svých a pravomocí vlády.

Předseda PSP Milan Uhde: 53. hlasování na této schůzi.

Kdo podporujete předložený návrh usnesení, jak jej právě pan poslanec Libor Novák starší zopakoval, dejte to najevo tím, že stisknete tlačítko a zvednete ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? Kdo se zdržel hlasování?

53. hlasování skončilo. Ze 145 přítomných bylo 124 pro, 3 proti, 16 se zdrželo a 2 nehlasovali. Návrh byl přijat.

Poslanec Libor Novák (1958): Pane předsedo, protože obě dvě části usnesení byly přijaty, mám zato, že není třeba hlasovat o usnesení jako celku.

Předseda PSP Milan Uhde: Jsem rovněž toho názoru. Vyrovnali jsme se s dalším bodem.

Nyní vykonáme druhý pokus o projednání

podle sněmovního tisku č. 915, přičemž společnou zprávu výborů k němu jsme obdrželi jako sněmovní tisk 1062. U řečniště stojí zástupce navrhovatelů pan poslanec Tomáš Ježek a odůvodní předložený návrh zákona.

Poslanec Tomáš Ježek: Vážený pane předsedo, vážení kolegové, byl jsem dnes ráno poněkud zaskočen tím, že jsme měli tento návrh zákona původně v plánu až jako pozdější bod, pravděpodobně zítra. Proto prosím, abychom tento bod odložili na zítřek. Odůvodňuji to takto: Teprve dnes vám byla rozdána pravidla uvolňování prostředků, o které jde, jako součást národního programu na ozdravění ovzduší. Myslím si, že bylo třeba, aby si poslanci tento program prostudovali. Sám návrh zákona je velice jednoduchý, je to jedna stručná věta a celá věc je vlastně obsažena v národním programu na ozdravění ovzduší.

Pokud by to bylo jen trochu možné, byl bych proto rád, aby poslanci měli na prostudování programu čas a tímto bodem jsme se zabývali až zítra. Pokud to nebude možné, jsem samozřejmě připraven už dnes.

Předseda PSP Milan Uhde: Pane poslanče, jsem opravdu v rozpacích, protože jsme tento bod na návrh politického grémia pracně přesouvali, aby byl projednáván co nejdříve, abychom totiž zabezpečili všechny procedury, které jsou s tímto zákonem spjaty, včetně podpisu prezidentova tak, abychom jej projednali dnes. A vy přicházíte s představou, která se od toho poněkud liší. Je samozřejmě možné přesunout bod na příští den, ale prosím, rozmysleme si to.

Poslanec Tomáš Ježek: Znovu říkám, že jediný důvod je, že tento národní program na ozdravění ovzduší dostali poslanci asi před hodinou. Budu tedy spoléhat na to, že budou důvěřovat mně a kolegům z ministerstva životního prostředí, že je to v pořádku a proto přistoupíme k projednávání.

Předseda PSP Milan Uhde: Táži se věcně - pomohlo by, kdybychom tento bod přesunuli na zítřek hned po interpelacích a odpovědích na interpelace? Jestli ano, táži se sněmovny, zda s touto změnou souhlasí. Jsem opravdu v rozpacích, protože program stále všelijak přesouváme. Vidím ale, že důvody opravdu jsou.

Jestli není žádná námitka, budeme se tímto bodem zabývat zítra okamžitě po skončení bodu Interpelace a odpovědi na interpelace a otázky. Nevidím žádnou námitku.

Přistoupíme k dalšímu bodu, a tím je

Společnou zprávu výborů k němu jsme obdrželi jako sněmovní tisk 1059. Z pověření vlády odůvodní předložený návrh zákona místopředseda vlády a ministr financí pan Ivan Kočárník. Prosím ho, aby se ujal slova.

Místopředseda vlády ČR Ivan Kočárník: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, úvodem svého vystoupení bych chtěl jménem vlády České republiky požádat Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky o to, aby umožnila účast na svém jednání při projednávání novely zákona o bankách guvernéru České národní banky panu Josefu Tošovskému a souhlasila s jeho případným vystoupením k projednávanému návrhu.

Předseda PSP Milan Uhde: Budeme hlasovat v 54. hlasování o návrhu, který předložil pan ministr a místopředseda vlády Kočárník, protože jiné osoby mohou být přítomny jen se souhlasem Poslanecké sněmovny. Podle § 14 odst. 3 jednacího řádu se o přítomnosti takových osob rozhoduje bez rozpravy. Tento návrh pana ministra Kočárníka přebírám jako svůj, předkládám ho sněmovně a prosím, aby sněmovna souhlasila s účastí na schůzi a s případným vystoupením guvernéra České národní banky pana Josefa Tošovského a dala to najevo v 54. hlasování.

Kdo souhlasíte s tímto předloženým návrhem, stiskněte prosím tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? Kdo se zdržel hlasování? 54. hlasování skončilo.

Ze 144 přítomných hlasovalo 122 pro, 1 proti, 1 se zdržel, 20 nehlasovalo. Prosím, aby byl pan guvernér České národní banky Josef Tošovský pozván do našeho zasedání, a pana místopředsedu vlády a ministra financí pana Kočárníka prosím, aby pokračoval.

Místopředseda vlády ČR Ivan Kočárník: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, nedávné zkušenosti a poznatky z chování některých bank ukázaly potřebu posílení pravomocí bankovního dohledu ve vztahu k jednotlivým bankám a zavedení spoluodpovědnosti akcionářů - majitelů bank za jejich hospodaření. Posílení pravomocí centrální banky by mělo vést také k tomu, aby bankovní dohled lépe než dosud působil již preventivně proti vzniku krizových situací v bankách.

Dosavadní právní úprava neumožňuje bankovnímu dohledu postupovat ve vztahu k problémové bance s potřebnou efektivností. Procesní způsob ukládání sankcí je dán správním řádem a prakticky znemožňuje ukládat jednotlivá opatření bez časového prodlení okamžitě po zjištění nedostatků. A vy velmi dobře víte, že převést peníze z banky kamkoliv jinam je dnes velmi snadné, je to dílo několika vteřin.

Tato skutečnost se dotýká zejména nucené správy, která, má-li splnit svůj účel ochrany zájmů vkladatelů a ochrany stability bankovního systému, musí být uložena okamžitě po zjištění důvodů pro její uložení. Předkládaný návrh novely zákona o bankách počítá s tím, že v případě zjištění nedostatků v činnosti banky může bankovní dohled podle závažnosti těchto nedostatků nejprve požadovat jejich odstranění a poté, nebude-li požadavku vyhověno, uložit sankci, anebo v případech závažných nedostatků nebo hrozí-li nebezpečí z prodlení, ihned uložit některou z dalších uvedených sankcí.

Šířeji než v dosavadní právní úpravě jsou vymezeny pravomoce nuceného správce. Kromě pravomocí statutárního orgánu banky přecházejí na nuceného správce i pravomoce valné hromady banky, čímž je znemožněno dosavadní valné hromadě, tj. majitelům banky případné negování účelu nucené správy. Součástí navrhované právní úpravy je tak i možnost a nutnost zapojení akcionářů do řešení problémů banky. Podíl akcionářů na řešení nepříznivé situace banky je dán možností bankovního dohledu, nařídit snížit základní jmění banky snížením jmenovité hodnoty akcií. Tímto opatřením by měli být motivováni akcionáři banky jednak k tomu, aby věnovali větší pozornost zdravému vývoji banky, a zároveň aby nesli i část dopadu negativního hospodaření banky.

Sám vás mohu ujistit o tom, že když jsme řešili problémy s krizovými bankami v nedávné době, měl jsem mnoho telefonických hovorů s panem guvernérem Tošovským, že jsme si připadali tak trochu bezmocní, protože to, co je běžné u všech ostatních obchodních společností, že dojde-li k situaci, kdy společnost je plaite, kdy je zralá na krach, že to odnesou v prvé řadě akcionáři, tak tady toto možné nebylo a doslova a do písmene se akcionáři v těch problémových bankách tak trochu vysmívali řešením, která byla navrhována.

Návrh novely zákona zakotvuje státní záruku na závazky konsolidační banky. Vzhledem k tomu, že konsolidační banka byla založena jako státní peněžní ústav, je logické aby v zákoně byla tato záruka jasně vyjádřena. Z hlediska případné konkurenceschopnosti konsolidační banky zde nedochází k porušení podmínek soutěže, protože konsolidační banka se nezabývá individuálním sběrem vkladů.

Předložený vládní návrh novely zákona o bankách počítá s tím, že tato novela představuje přechodnou právní úpravu, neboť se připravuje nový zákon o bankách a bankovnictví. Návrh nového zákona o bankách a bankovnictví bude projednán ve vládě koncem letošního roku a poté bezprostředně předložen sněmovně.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, doporučuji vám, abyste předloženou vládní novelu zákona o bankách schválili. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu místopředsedovi vlády a ministru financí Ivanu Kočárníkovi a žádám pana poslance Tomáše Ježka, aby se jako společný zpravodaj výborů Poslanecké sněmovny ujal slova a podal zprávu o projednání návrhu zákona ve výborech.

Poslanec Tomáš Ježek: Vážený pane předsedo, vážení kolegové, všichni si dobře pamatujeme na nedávné události v našem bankovním sektoru, které shodou okolností podaly tři učebnicové příklady bankovních nehod. V prvním případě šlo o činy vlastně kriminálního typu, vystavení nekrytých papírů. Ve druhém případě šlo také o učebnicový případ, kdy banka financovala své vlastní dceřiné společnosti, a ve třetím případě šlo rovněž o učebnicový případ, kdy banka přehnala svou odvahu, svá rizika a začala mít velice špatnou strukturu aktiv.

Tyto události vedly k tomu, že byla urychleně předložena novela zákona, o němž je zde řeč. Pan ministr financí zdůvodnil tu část novely, která je obsahem vládního návrhu a která se týká posílení bankovního dohledu a jeho zpružnění, a možnosti rychle a včasně reagovat na neblahé události v bankovním sektoru tak, aby - řeknu to obrazně - vlak neujel a bylo možno zasáhnout včas.

Je tu však také druhý návrh, další opatření, které není součástí vládního návrhu, je však součástí společné zprávy, jak je obsažena v tisku 1059, a to je část o pojištění vkladů fyzických osob. Tato část je vlastně z dílny České národní banky a na zařazení této části se shodly výbory ústavně právní, rozpočtový a hospodářský, a zároveň před tím to odborné grémium, které parlament má, to je komise pro bankovnictví.

Pojištění vkladů fyzických osob je založeno na vytvoření státního fondu, do kterého by přispívaly banky částkou půl procenta z objemu vkladů fyzických osob a další základní charakteristikou je, že by vkladatelé dostali náhradu v případě, že by byly splněny ty okolnosti, o kterých zákon hovoří, 80% částky, nejvíce však 100 000 Kč v případě té zmíněné nehody.

Navrhovatelé si byli vědomi toho, že jakákoli jistota, kterou zákon dává někomu v určité části hospodářského peněžního systému, zvyšuje nejistotu někomu jinému. A proto velmi pečlivě zvažovali tu hranici, která se tomuto riziku vyhýbá a máme za to, že zvolené řešení je přesně to, o něž stojíme, tj. dává jistotu těm drobným střadatelům a vyhýbá se příliš vysokým nákladům, které bychom my všichni museli platit za přehnaný způsob pojištění vkladů. Náklady se odhadují na jednu desetinu procenta úrokové sazby.

Dalším argumentem ve prospěch pojištění vkladů je starost o rovnovážný rozvoj bankovního sektoru jako celku, abychom nedopustili stav, kdy máme vlastně dva typy bank, kdy vklady u jednoho typu bank nebo u jedné skupiny bank jsou se státní zárukou a u druhých nikoliv, což by samozřejmě vedlo k tomu, že se vrátí zpět dobře začatý a slibně se vyvíjející proces rozvoje bankovní soustavy, kdy u velkých bank je omezován jejich monopol, který doposud měly.

Proto byl tento prvek pojištění vkladů fyzických osob zařazen do společné zprávy a je tedy dodatkem k vládnímu návrhu. To je zatím všechno. Děkuji, pane předsedo.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu společnému zpravodaji poslanci Tomáši Ježkovi. Otevírám rozpravu. Písemně se do ní zatím přihlásili pánové Vladimír Budinský, Josef Hájek, Jozef Wagner, Jan Kryčer. V tomto pořadí přistupujte prosím k řečništi. Jako první pan poslanec Budinský, který má pozměňovací návrh.

Poslanec Vladimír Budinský: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, vážený pane guvernére, vážená Poslanecká sněmovno, chtěl bych v úvodu opravit to, co řekl pan poslanec Ježek. Chtěl bych opravit, že hospodářský výbor přijal předkládaný návrh ve znění vládní verze, tzn., že hospodářský výbor nedoporučil zařazení pojištění vkladů. Právě k tomu bych chtěl mluvit. Chtěl bych mluvit tedy nejenom jménem svým, ale jménem hospodářského výboru; s jeho usnesením bych vás chtěl seznámit, a také bych chtěl hovořit jménem poslaneckého klubu ODS, který se dnes předloženým návrhem ve znění společné zprávy zabýval.

Vznáším tedy pozměňovací návrh, který zní: vypustit ze společné zprávy část devátou, pojištění vkladů fyzických osob. Dovolte mi stručné zdůvodnění.

Hospodářský výbor schválil vládní návrh v předložené verzi bez pojištění vkladů. Obávali jsme se jako poslanci hospodářského výboru, že ve chvíli, kdy ekonomika viditelně ožívá, není dobře dávat signál a pokyn k vytváření nějakých nových rezerv v bankách, protože by si to vyžádalo nutnost, tvorbou rezervy zdražit úvěry, navíc ve chvíli, kdy centrální banka žádá tvorbu rezerv z jiných důvodů. V tu chvíli může být právě pojištění vkladů a rozhodnutí Poslanecké sněmovny, tedy naše, využito argumentačně při zvyšování sazeb úroků z úvěrů. Zkusme to uvážit právě v tuto chvíli, v těchto dnech.

Další důvod k důkladnému zvážení zavedení právě tohoto navrhovaného řešení pojištění vkladů je pohled na občana, střadatele. Myslím, že my všichni tady, v Poslanecké sněmovně, bychom měli poděkovat českému občanovi za to, že v lednu roku 1991 nevybral své vklady, že to neudělal ani v lednu 1993, a že v březnu 1993 nevybral své vklady, ale naopak, do banky ukládal.

Měli bychom poděkovat českému občanovi za to, že se choval rozumě při startu ekonomické reformy, že se choval i velice racionálně při dělení státu a že nám občané pomohli zvládnout velice složitý úsek, a to bylo dělení měny.

Nyní právě v těchto letních měsících přichystali autoři pozměňovacího návrhu na našeho českého občana, na českého střadatele, velice těžký atak. Nutí občana, aby zrušil své smlouvy, které má u svých vkladů ve svých peněžních ústavech. Musím připomenout, že velká většina, miliony občanů, mají vklady anonymní, v nejrůznějších peněžních ústavech. Tyto smlouvy budou rušeny, budou uzavírány smlouvy nové, protože podle návrhu předkladatelů musí být uzavřeny nové smlouvy na jméno. Protože měsíční inflace v dubnu byla 0,4%, měsíční inflace v květnu byla 0,5%, lze si představit, že tyto nové smlouvy budou dělány za nových podmínek a úroky z těchto vkladů budou nižší.

Jedním zvednutím ruky, jedním zákonným aktem připravíme miliony lidí o miliony korun.

Pro velký počet občanů se nové podmínky skutečně v porovnání s těmi starými zhorší. Dnes mají drobní střadatelé v pěti největších ústavech, kde je soustředěno nejvíce vkladů, zejména je to Česká spořitelna, stoprocentní jištění, neomezenou částku na anonymní vklad. Navrhovatelé do společné zprávy navrhují pojistit 80% vkladů, maximum 100 tisíc, a jenom vklad na jméno. To je skutečně výrazné zhoršení pro drtivou většinu občanů. Může to přivodit tzv. run na banky, protože všichni se budou snažit uzavřít nové smlouvy ještě za dnešních podmínek, protože my všichni v této sněmovně jsme optimisté a víme, že se hospodářská situace tohoto státu bude zlepšovat, inflace bude klesat a úroky z úvěrů budou nižší a nižší. Čili ti, kteří přijdou později, budou samozřejmě uzavírat v jiných podmínkách.

Opakuji, že je to výrazné zhoršení podmínek. Dokonce to bude nutit některé občany, aby své vklady, které mají anonymní, pro svou větší jistotu rozváděli na jiné občany, na své rodinné příslušníky. Bude to přinášet skutečně riziko osobních ztrát, rozporů s blízkými.

Jako Poslanecká sněmovna jsme tady již několikrát zasáhli do smluv a vždy to bylo neštěstí. Pokud schválíme toto pojištění vkladů, pak to bude, troufám si říci, naše chyba největší.

Není třeba diskutovat o potřebě pojištění vkladů. To není diskuse o věci. My totiž pojištění vkladů už máme, a můžeme si myslet, že není dokonalé. Chceme-li je upravit, požádejme vládu o předložení vládního návrhu zákona, který by toto řešení upravil, ale kvalitně, a tak, aby drobní střadatelé a většina drobných střadatelů nebyla poškozena.

Proto dávám návrh, že v případě, že bude přijat můj návrh, tzn. zrušení té části devět, pojištění vkladů, aby současně s tímto byl zařazen nový bod "Usnesení Poslanecké sněmovny", kde Poslanecká sněmovna Parlamentu žádá vládu, aby do konce roku 1994 předložila návrh novely zákona o bankách, případně nový zákon o bankovnictví, ve kterém bude upraven institut pojištění vkladů. Děkuji vám za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji poslanci Budinskému. Slovo má pan poslanec Josef Hájek. Připraví se pan poslanec Jozef Wagner pod podmínkou, že má pozměňovací návrhy.

Poslanec Josef Hájek: Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo vlády, dámy a pánové, pozorně jsem si přečetl důvodovou zprávu vládního návrhu zákona. Pozorně jsem vyslechl i expozé místopředsedy vlády. Věřím, že si pozorně také vyslechnu vystoupení, o které zřejmě požádá guvernér ČNB pan Tošovský.

Ani ve slově psaném, ani ve slově mluveném při projednávání návrhu tohoto zákona, této novely, podle mého názoru nebylo řečeno to podstatné proč a příčiny.

Prostě představa, že tato novela, která přesahuje rámec běžných opatření, zákonem umožněných opatření do výkonu vlastnických práv, že je vyvolána tím, že jeden bankéř ukradne pytel peněz a běhá s ním po polích atp., domnívám se, že takto zlehčovat tuto novelu vůbec nemůžeme.

Dikce první části vládního návrhu má skutečně charakter, a to slovo bylo použito, stanného práva, a to se nevyhlašuje každý den, nevyhlašuje se tehdy, když nějaký zloděj někde něco ukradne, nebo když se někdo chová kriminálně. Ostatně si i myslím, že pokud tuto novelu přijmeme, že ti "bankéři" utečou o tři dny dříve, a jak jsme toho např. svědky v Německu, v zaběhlém státě, kdy s daleko většími penězi a renomovanější bankéř, utekl také.

Myslím si, že je tady třeba ve sněmovně říci, že není obecně dobrý stav celého našeho bankovnictví. S možnými a snadno dovoditelnými důsledky tento stav může ovlivnit všechny oblasti - hospodářskou, měnovou, fiskální, nakonec i politickou, jak o tom tady mluvil kolega Budinský.

Ostatně sami bankéři říkají, že peníze jsou plaché jak laň a mají dlouhou paměť. Myslím, že takových různých prognóz a scénářů o tom, jak se co bude chovat, když cosi přijmeme, nebo co budeme výrazněji signalizovat, bylo celá řada a že se potvrdí to, co tady pan poslanec Budinský řekl, že nakonec nejmoudřejší je ten občan, pokud teď mluvíme o střadatelích, který se vždy chová nejracionálněji. Myslím, že občan to ukazuje, že to ukazuje i teď.

Takže se domnívám, že je tady potřeba říci při přijetí této novely, že nejde o řadovou typovou novelu, kterých děláme 5 za rok u jiných zákonů, protože život přinesl něco jiného. Kde je příčina toho, že víceméně musíme tuto novelu podpořit? Říkám musíme tuto novelu podpořit, protože nepodpořit znamená v podstatě vzít na vědomí, že mnoho lidí může přijít o své peníze, a to buď přímo jako střadatelé - a to je zhruba 300 miliard Kč teď, když to nerozkládám, kolik je v České spořitelně a kolik je v zákonem nejištěných ústavech - anebo nepřímo, protože o ty peníze přijdou jako daňoví poplatníci. Mohl bych se zeptat, kolik bude stát státní rozpočet nebo fond operace, která se provedla s bankou Bohemia, která se provedla s AB bankou, která se provede možná s dalšími bankami. Velmi si vážím toho, Česká národní banka i vláda i v těchto případech, přestože mohly mít všechny ty kriminální kontexty atd., to všechno je otázka trestního šetření, se chovaly tak, že toto zohlednily samozřejmě i s vědomím, že to bude něco stát. To není zadarmo, tyto operace nejsou zadarmo. Buď je platí ten, kdo tam má uloženo anebo je platí ten, kdo v dobré víře platí daně a platí je nepřímo, aniž by o těchto transakcích věděl.

Myslím, že i státní banky, ty banky jištěné, jsou věřiteli možná těch bank ohrožených a v těch případech, o kterých se tady hovořilo, je možné to snadno prokázat. Jestliže likvidní zůstatek neuspokojí všechny věřitele, potom samozřejmě ta ztráta bude přenesena na toho, kdo ručí, tzn. na rozpočet anebo na Fond národního majetku.

Myslím, že je potřeba i říci, že tato situace má určitou logickou příčinu a ta příčina je zřejmá, jen se vyslovuje asi pokoutně a tiše. Prostě pro zvolenou cestu ekonomické transformace bylo potřeba velké množství úvěrových peněz. To je prostě fakt. V krátké časové úsečce velké množství peněz, dokonce pro tzv. - já tomu tak budu říkat - nestandardní úvěry, tzn. právnickým nebo fyzickým osobám bez minulosti, bez standardních možností a metod ověření solventnosti, splatnosti, kvality projektů, dalších ručení atp., tzn. tady tuto cestu dobře rozjely ty kamenné nebo státní banky, banky s ručením, ale prakticky bez odpovědnosti. Ručí stát. To znamená peněžních ústavů, o kterých tady hovoříme, se dnes tato rizika netýkají. Banky, které v dobré víře vznikly a které s naším tichým přihlížením si tuto cestu nevymýšlely, ale pokračovaly v ní, protože jinak by neměly šanci na život, se samozřejmě teď dostávají do problémů včetně rizik, která z toho vyplývají. Výsledkem je - a teď to budu počítat přes palec - několik set miliard nestandardních úvěrů - možná 200 miliard úvěrů rizikových.

Jaká je situace dnes? Zcela logická a myslím, že i přirozená. Český kapitál nebo český bankovní systém pustil žilou právě v tom období poskytování nestandardních úvěrů a teď nastala situace, kdy sem vstupuje zahraniční kapitál, kapitál, který vlastně může, protože není zatížen našimi privatizačními nestandardními úvěry, dokonce s bezkonkurenčními úrokovými sazbami, nabízet levné úvěry. Taková situace je a myslím, že to i měnový vývoj potvrzuje.

Právě proto, že tady podle našeho názoru je hlavní příčina dnešního stavu, v dobré víře očekáváme - a nemůžeme víc dělat, než v dobré víře očekávat - že zcela mimořádné pravomoci, které tou první částí novely, tím vládním návrhem vkládáme na bedra České národní banky, že Česká národní banka si bude vědoma toho, že je česká, že to má v názvu a že skutečně bude velmi v tomto procesu, který nastane, se chovat loajálně k českému kapitálu. Nebál bych se to pojmenovat i tím, že místo metod likvidace bych to nazval cestou možná vynucené a odborné řízené fúze. Myslím, že ty nástroje jsou takové, že by mohly k tomu rozumu, k této fúzi vést i tam, kde bankovní sektor se vzájemně mezi sebou dohodnout nemůže.

Chci říci, že podporujeme myšlenku pojištění vkladů fyzických osob jako součást této novely. V tomto smyslu jsme v minulosti interpelovali. Myslím, že kolega Budinský se snažil to dobře zdůvodnit, proč to rozfázovat do dvou kroků, neřekl ale to podstatné. Já jsem se odvolával na racionální chování našich obyvatel. Pokud nepřijmeme pojištění vkladů, ten přesun na domovní domy státem jištěné bude racionálně pokračovat a to nejen u drobných střadatelů, ti budou v prvním kroku, pak to budou účty podnikatelů. To znamená, my vlastně napomůžeme navození situace, že bude možno v krátké době velmi racionálně a efektivně využít tu část první zákona, tzn. využít kompetencí a s těmi bankami něco dělat. Nepřijetím pojištění vkladů dáváme víceméně návod na chování obyvatelstvu a dále sektoru, který má deposita v bankách. Divím se, že tady k tomu nevystoupí ministr, který má ve vládě odpovědnost za boj proti nekalé soutěži, protože toto je typický příklad zákonného zvýhodňování někoho na relevantním trhu. Dokonce bych se chtěl zeptat zákonodárců, nás, jak míníme realizovat jeden paragraf - nevím teď číslo - ze stávajícího zákona o bankovnictví, který byl přijat v únoru r. 1992 a kde je napsáno, že do tří let po účinnosti tohoto zákona, čili máme před sebou už ne mnoho, nesmí žádná právnická osoba zaujímat na relevantním trhu větší podíl než 30%, což je u České spořitelny jasně v rozporu.

Nepřijetím to ještě podporujeme.

Chtěl bych se ještě zmínit o jedné věci. K pojištění stejně jednou dojdeme a je to otázka možnosti praní špinavých peněz. Budeme muset přijít na velkou část vkladů, které budou skutečně neanonymní, přesné, jen ty vklady budeme pojišťovat a tam máme jistotu, že touto cestou, tímto kanálem se nebudou prát špinavé peníze.

Protože jsem prohlásil, že podám některé pozměňovací návrhy, chtěl bych podat dva, myslím, že nemění návrh zákona v podobě společné zprávy. Budu se tedy držet společné zprávy, protože jeden pozměňovací návrh je k § 41 e), který ve vládním návrhu vůbec není. Doporučuji, abychom v bodě 2, § 41 e), strana 3 společné zprávy, odst. 2 - "náhrada vkladateli se poskytuje ve výši 80% částky vypočtené podle odst. 1, nejvýše však 100 000 Kč pro jednoho vkladatele", nahradili číslovku 80 za číslovkou 90. Myslím, že pojištění vkladů u nás je na velmi malý či drobný vklad ve srovnání se zahraničím a že by to jištění mohlo být na 90%. Jsou v zahraničí standardy, které pojišťují celý vklad do daleko větších peněz.

Druhý pozměňující návrh - budu se držet společné zprávy, i když je to část, kterou ošetřuje i vládní návrh zákona - doporučuji vypustit ze společné zprávy na str. 5 § 44 a), který zní "Za závazky Konsolidační banky, státního peněžního ústavu ručí stát.", hovořil o tom pan místopředseda vlády, samozřejmě vypuštění by potom znamenalo návazné technické přečíslování dalšího bodu.

Domníváme se, že Konsolidační banka je nepovedeně narozené dítě, že to není banka, která má nebo někdy vůbec bude mít charakter banky tak, aby se mohla vejít do zákona o bankovnictví. Kdyby tomu tak bylo, myslím, že by se musel přiměřeně k této výjimečnosti Konsolidační banky točit i stávající uplatňovaný bankovní dohled. Náš názor je ten, že státní peněžní ústav nebo Konsolidační banka je kamuflovaný státní dluh, který má své místo jinde a nepatří do této instituce.