Poslanec Václav Exner: Vážený
pane předsedající, pane předsedo,
pane ministře, dámy a pánové, jsem
rád, že se nám podařilo s panem ministrem
Dlouhým sejít se od července k projednání
této interpelace.
Dostal jsem od něj dopis s odpovědí na velmi
pěkném papíře s tlačeným
znakem České republiky, v němž se píše,
že v příloze zasílá svoji odpověď.
V příloze jsem však obdržel bohužel
pouze návrh odpovědi pana ministra a mám
určité pochybnosti o tom, jestli při podepisování
dopisu pan ministr tento návrh odpovědi četl
a popřípadě schválil.
V návrhu odpovědi jsem přesvědčován
na mé dotazy, jak konkrétně bude ministerstvo,
resp. vláda reagovat na nepříznivý
vývoj v oblasti ochrany spotřebitele a kdy a jak
budou naplněny legislativní předpoklady podle
zákona č. 634/1992 Sb., případně
jaké jsou připravovány návrhy a v
jakém stadiu rozpracování se nacházejí,
odpovědí, která zhruba říká
to, že u nás nedochází ke zhoršení
situace na trhu, pokud jde o postavení spotřebitele.
Dovolte mi, abych vám odcitoval na základě
těchto skutečností některé
údaje, které jsem obdržel z České
obchodní inspekce, případně které
byly uvedeny v tisku k této problematice. Česká
obchodní inspekce konstatuje, že například
v období leden až červenec letošního
roku provedla 34 454 kontrol v prodejnách, přitom
provedla 26 499 kontrolních nákupů. Z toho
předražených nákupů bylo 6 503.
Tomu odpovídá přibližně 11 000
předražených nákupů za rok. Pro
srovnání uvedu, že v roce 1992 bylo za celý
rok předražených nákupů o něco
více než 9 500, v roce 1993 při větším
počtu provedených kontrolních nákupů
10 171. Analogicky zákaz prodeje zboží nesplňujícího
podmínky uvedení do oběhu byl v roce 1992
v objemu přes 50 miliónů Kč, za leden
až červenec 1994 již více než 60,8
miliónů Kč. Podobně hodnota likvidovaného
zboží za celý rok 1992 byla ve výši
6 miliónů Kč, za leden až červenec
1994 již ve výši téměř 10,5
miliónů Kč.
Také celkový počet stížností,
podání, oznámení, podnětů
a žádostí občanů, případně
právnických osob za celý rok 1992 nebyl ani
3000 podání, zatímco za leden až červenec
1994 4321, což proti roku 1993 znamená nárůst
o 43% a proti roku 1992 nárůst na více než
dvojnásobek.
Tato čísla charakterizují současnou
situaci globálně. Obrátíme se na některé
konkrétní situace setkání spotřebitele
s poskytovanými službami. Upozornil jsem ve své
interpelaci na situaci, kterou pokládám za blížící
se neudržitelnému stavu v oblasti taxislužby
v Praze. V tisku se uvádí, že ze čtyř
náhodně provedených kontrol nejmenší
předražení bylo 100%, předraženy
byly všechny provedené kontrolní jízdy.
V této situaci však za období letošního
roku zhruba do září bylo odebráno
jen 13 licencí, z toho 8 licencí odebralo město
Praha, 5 odebrala Česká obchodní inspekce.
Taxikáři ukazují radnici i vládě,
kdo vládne ve městě i v naší
zemi.
Při tzv. akci D1 Česká obchodní inspekce
provedla kontrolu v občerstvovacích zařízeních
na dálnici. Celkem při 31 kontrolách bylo
zjištěno 16 případů okrádání
zákazníka.
V oblasti kontroly jídelních vozů z 28 kontrol
vystavil vrchní téměř ve čtvrtině
případů účet nesprávně,
vždy v neprospěch hosta. V 6 vozech používali
pracovníci váhy bez úředního
ověření, někdy dokonce nefunkční,
takže hmotnost jídel pouze odhadovali.
Při jiné kontrole z 10 zahraničních
jogurtů prošly kontrolou jakosti pouze dva výrobky.
V odpovědi na interpelaci jsem přesvědčován
také o tom, že problém vratných láhví
není problémem vztahu mezi spotřebitelem
a výrobci, případně distributory,
ale je vytvářen nešťastně formulovaným
zákonem. Jsem přesvědčován
o tom, že nejlepší by bylo nečinit nejen
v této oblasti, ale v celé oblasti ochrany spotřebitele
žádná opatření a zajistit ještě
volnější trh, který by uvedené
údaje vyřešil. Ukáži na případu
vratných obalů a přepravek, jaká je
konkrétní situace. Tím, že není
regulován počet vratných typů láhví
a přepravek, se u láhví z 35 typů
rozšířil počet vratných láhví
v r. 1994 nejméně na 120 až 140 druhů,
u přepravek z 25 na 50 až 70 druhů. Z těchto
důvodů vzhledem k prodejním a skladovacím
plochám nemůže žádná prodejna
nabízet celý sortiment nápojů ve vratných
obalech. Výrobci se přitom chovají monopolně,
při dočasném nebo trvalém zrušení
určitého typu láhví nebo přepravek
zůstává část množství
láhví a přepravek zákazníkům
a maloobchodu, ačkoliv jsou majetkem výrobců,
nikoli obchodu, a obchod a spotřebitelé tak financují
ztráty ve výrobě. Je doporučováno
zákazníkům, aby se ve sporných věcech
obraceli na soud. Na to mimochodem poukazuje Česká
obchodní inspekce, že v mnoha případech
nemá právo udělit sankci při nepřiměřenosti
ceny služby nebo zboží. Toto je možné
teoreticky provést, avšak u soudu vznikají
náklady na právní zastoupení, případně
náklady na soudní jednání, nehledě
na časovou ztrátu. Při relativně nízkých
částkách to běžný člověk
nechá být.
Analogicky jsem upozorňoval na situaci na některých
sídlištích, případně obcích,
kde nadále trvá monopol bez cenové kontroly.
Uplatňuje se i tam, kde náklady na dopravu překročí
úsporu nákladů při pořizování
nákupů někde jinde, např. na sídlištích,
kde jsou nemocní starší lidé, ale i
matky s malými dětmi, odkázáni na
místní monopol nebo kartel obchodníků.
Dále je v podkladech vysloven názor, že nejlepší
by bylo, aby se státní kontrola v této oblasti
výrazně omezila a aby kontrolou byl trh a konkurenční
prostředí. Dovolím si upozornit na závěr
expertů, který byl schválen radnicí
v Praze, kde se konstatuje, že "město nesmí
resignovat na možnosti doplňování nebo
růstu sítě obchodů a služeb,
nesmí resignovat na kontrolu kvality služeb a vyvozovat
důsledky z jejího nedodržování,
že bude kontrolovat původ zboží, licence
prodejců apod. To se týká i pouličního
prodeje.
Jakákoli liknavost na tomto poli budí domněnky
o tom, že městští úředníci
jsou korumpováni." Naštěstí v poslední
době se problematika kontroly dostává do
příznivější pozice. Tato příznivější
pozice vychází především z toho,
že Česká obchodní inspekce je aktivní,
že zveřejňuje výsledky svých
kontrol, že dělá určitou práci
mezi občany, která vede ke zvýšení
důvěry k těmto kontrolním orgánům.
Obávám se však, že návrh novely
zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele,
který podle odpovědi je připraven, během
třetího čtvrtletí tohoto roku projde
připomínkovým řízením
a bude předložen vládě a legislativní
radě tak, aby byl účinný od 1. 1.
1995, bude-li koncipován na základě údajů
a postojů uvedených v odpovědi, nesplní
očekávání spotřebitelů,
ani celé veřejnosti.
Vzhledem k tomu, že odpověď pana ministra obsahuje
údaj o předložení návrhu novely
tohoto zákona k projednání v parlamentu tak,
aby byl účinný od 1. 1. 1995, což zcela
zjevně nebylo splněno, a vzhledem k tomu, že
po formální ani věcné stránce
odpověď těžko může uspokojit,
nesouhlasím s odpovědí ministra obchodu a
průmyslu pana Dlouhého.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji.
Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se
hlásí ministr pan Vladimír Dlouhý.
Uděluji mu slovo.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Vladimír
Dlouhý: Pane předsedající, pane
předsedo, pane poslanče, dámy a pánové,
jsem povinován především se vyjádřit
k procedurální záležitosti. Chci se
omluvit panu poslanci Exnerovi za to, že odpověď
je skutečně opatřena názvem "návrh
odpovědi". Chci však ujistit, že všechny
odpovědi na interpelace osobně čtu a osobně
schvaluji, což se stalo i v tomto případě,
pouze písařka zapomněla při přepisu
návrhu vypustit slovo "návrh" a uvést
slovo "odpověď". Ještě jednou
se panu poslanci omlouvám.
Co se týče věcné reakce pana poslance,
zde patrně máme v některých případech
rozdílný názor na celkovou filozofii přístupu.
Musím se ale ohradit k jedné věci. Jestliže
zde pan poslanec uváděl řadu negativních
případů a současně ocenil práci
České obchodní inspekce, chci zdůraznit,
že Česká obchodní inspekce pracuje pod
přímou supervizí ministerstva průmyslu
a obchodu, s vedením České obchodní
inspekce se velmi pravidelně stýkám a v podstatě
řadu těchto kroků konzultujeme a provádíme
společně. Myslím si, že i zlepšená
práce České obchodní inspekce je výsledkem
této spolupráce.
Co se týče novely zákona o ochraně
spotřebitele, odešla z ministerstva průmyslu
a obchodu do připomínkového řízení
i do jednání legislativní rady včas,
konkrétně během měsíce října.
V návalu práce tento zákon musel být
odložen vzhledem k urgentnosti jiných věcí.
Je naší snahou, aby především v
legislativní radě i v dalších orgánech
byl projednán co nejrychleji. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji,
pane ministře. Kdo se ještě hlásí
do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím.
Budeme hlasovat o usnesení.
Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí
ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého
na interpelaci poslance Václava Exnera ve věci úrovně
a poskytování služeb pro obyvatelstvo, uvedenou
v tisku 1022 l.
Kdo podpoří tento návrh usnesení v
hlasování č. 260? Děkuji. Kdo je proti?
Děkuji. Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.
Návrh nebyl přijat poměrem hlasů 35
pro, 36 proti, 8 poslanců se zdrželo hlasování.
Nezbývá než hlasovat o usnesení opačném.
Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí
ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého
na interpelaci poslance Václava Exnera ve věci úrovně
a poskytování služeb pro obyvatelstvo, uvedenou
v tisku 1022 l.
Hlasování č. 261. Kdo je pro tento návrh?
Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Kdo se zdržel
hlasování? Děkuji.
Ani tento návrh usnesení nebyl přijat poměrem
hlasů 43 pro, 25 proti, 9 poslanců se zdrželo
hlasování.
Ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý
odpověděl na interpelaci poslanců Jaroslava
Broulíka, Miloše Skočovského a Františka
Kačenky ve věci vědy, výzkumu, techniky
a rozvoje technologií - tisk 1026. Odpověď
byla předložena jako tisk 1026 E. Její projednávání
bylo na 24. schůzi usnesením Poslanecké sněmovny
přeloženo na jednání této schůze.
Ptám se pánů poslanců, zda považují
odpověď za uspokojivou.
Poslanec Jaroslav Broulík: Pane předsedající,
dámy a pánové, my s odpovědí
souhlasíme. Máme jednu věc. Tato odpověď
ale byla řečena při rychlém projednávání
už před dvěma měsíci. l poděkování
panu ministrovi zde prezentuji.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
panu poslanci. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se
nikdo nehlásí. Budeme hlasovat o návrhu usnesení.
Než tak učiníme, všechny jsem vás
odhlásil a prosím o novou prezentaci.
Budeme hlasovat o tomto návrhu usnesení.
Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí
ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého
na interpelaci poslanců Jaroslava Broulíka, Miloše
Skočovského a Františka Kačenky ve věci
vědy, výzkumu, techniky a rozvoje technologií,
uvedenou v tisku 1026 E.
Hlasování č. 262. Kdo je pro? Děkuji.
Kdo je proti? Děkuji. Kdo se zdržel hlasování?
Děkuji.
Návrh usnesení byl přijat poměrem
hlasů 72 pro, nikdo proti, 3 poslanci se zdrželi.
Pan ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý
odpověděl na interpelaci poslance Zdeňka
Vlčka ve věci likvidace státního podniku
ZPA Nový Bor, tisk 1159. Odpověď byla předložena
jako tisk 1159 A. Její projednávání
bylo rovněž usnesením Poslanecké sněmovny
přeloženo na tuto schůzi. Ptám se pana
poslance, zda považuje odpověď za uspokojivou.
Prosím, pane poslanče.
Poslanec Zdeněk Vlček: Nesouhlasím.
Pane předsedající, pane předsedo,
pane ministře, dámy a pánové, v prvé
řadě bych chtěl přednést, že
má interpelace neměla vinit likvidátora z
nezákonnosti. Měla ukázat stav věcí
ve vašem resortu, kdy případ, kterým
jsem se zabýval, není určitě jediný
v této republice. Chtěl jsem, aby si likvidátoři
uvědomili, že oni, kteří pracují
s informacemi, jsou zvýhodněni před občany,
kteří na rozdíl od nich mají minimální
přístup k informacím. Občané
jsou proto zcela odkázáni na přístup
ze strany úředníků, kteří
jsou vázáni předpisy, zaručující
serióznost, a občané s nimi takto vstupují
v úřední jednání.
Námět ke své odpovědi jste jistě
čerpal na svém ministerstvu a ve své dobré
víře - jak věřím - jste podepsal
odpověď, která je pro mne nepřijatelná.
Především z morálního hlediska,
a proto s ní z tohoto důvodu nemohu souhlasit.
Jedním ze závažných argumentů,
na který mohu poukázat, je porušení
živnostenského zákona, kdy firma s. r. o. Cobra-Car
uvádí jako sídlo firmy Nádražní
ulici v Mladé Boleslavi. Osobně jsem celou tuto
ulici kontroloval a na uvedené adrese se firma Cobra-Car
nenalézá. Mohu to doložit např. korespondencí,
kterou mám u sebe, kdy obyvatelé obytných
domů v Sadové č. p. 748 a 749 v Novém
Boru posílají firmě Cobra-Car korespondenci,
která se jim vrací z důvodu "adresát
neznámý".
Další, co mne zaráží, je, jak může
ministerstvo, resp. likvidátor uzavřít tak
nedokonalou smlouvu, která v podstatě daruje nemovitost.
V této souvislosti, pane ministře, kladu tuto otázku.
Jak se zodpovědní postarají o nápravu
svého nesprávného postupu, který má
přímý dopad na obyvatele uvedených
objektů, kteří podle mých informací
ani nemají možnost domáhat se nápravy
u soudu. Dále žádám o sdělení,
jaké důsledky i pro budoucnost byly či budou
z tohoto případu vyvozeny. Děkuji.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
panu poslanci. Pan poslanec nepovažuje odpověď
za uspokojivou. Otevírám rozpravu k tomuto bodu.
Kdo se do ní hlásí? Protože se nikdo
nehlásí, rozpravu končím a navrhuji
přijmout následující usnesení:
"Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí
ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého
na interpelaci poslance Zdeňka Vlčka ve věci
likvidace státního podniku ZPA Nový Bor,
uvedenou v tisku 1159 A." Hlasování číslo
263.
Kdo je pro tento návrh na usnesení? Kdo je proti?
Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.
Návrh usnesení nebyl přijat poměrem
hlasů 29 pro, 36 proti, 7 se zdrželo hlasování.
Budeme tedy hlasovat o usnesení opačném:
"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí
ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého
na interpelaci poslance Zdeňka Vlčka ve věci
likvidace státního podniku ZPA Nový Bor,
uvedenou v tisku 1159 A."
Kdo souhlasí s tímto návrhem usnesení
v hlasování číslo 264? Kdo je proti?
Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.
Návrh usnesení byl přijat poměrem
hlasů 44 pro, 24 proti, 6 poslanců se zdrželo
hlasování.
Pan ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý
odpověděl na interpelaci pana poslance Zbyška
Stodůlky. Pan poslanec není, ač tady před
chvílí byl.
Pan ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý
odpověděl na interpelaci pana Michala Krause ve
věci daňových úniků v ČR
v letech 1992 - 1994, tisk 1315. Odpověď se předkládá
jako tisk 1315 B. Dávám slovo panu poslanci Krausovi,
aby se k odpovědi vyjádřil.
Poslanec Michal Kraus: Odpověď pana ministra,
tak jak je předložena, je zpracována, řekl
bych, doslova vzorově, ale já bych potřeboval
vzhledem k informacím, které mám, podrobně
rozpracovat ještě některé otázky,
speciálně otázku č. 2 a 4, zejména
s ohledem na dovoz ropných produktů ze zemí
západní Evropy.
Proto bych poprosil, jestli by s tím sněmovna souhlasila,
abychom projednávání přerušili
do příští schůze a aby pan ministr
doplnil chybějící údaje. Čili
navrhuji přerušit projednávání.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji.
Slyšeli jste procedurální návrh na přerušení
tohoto bodu do příští schůze.
Dám o něm hlasovat neprodleně.
Kdo podpoří tento návrh v hlasování
č. 265? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Procedurální návrh, jak jej přednesl
pan poslanec Kraus, byl přijat poměrem hlasů
47 pro, 5 proti, 13 poslanců se zdrželo hlasování.
To byla poslední odpověď pana ministra Vladimíra
Dlouhého a já panu ministrovi děkuji.
Pan ministr dopravy Jan Stráský odpověděl
na interpelaci Jaroslava Vlčka. Pan poslanec Vlček
zde není, nebudeme se odpovědí zabývat.
Pan ministr dopravy Jan Stráský odpověděl
na interpelaci poslance Pavla Seifera. Ani pan poslanec Seifer
tady není, nelze odpověď projednávat.
Pan ministr dopravy Jan Stráský odpověděl
na interpelaci pana poslance Michala Krause, který tady
je, ve věci daňových úniků
v ČR v letech 1992 - 1994, tisk 1315. Odpověď
se předkládá jako tisk 4315 M. Ptám
se pana poslance, zda považuje odpověď za uspokojivou?
Nepovažuje. Otevírám rozpravu k tomuto bodu.
Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám
a navrhuji přijmout následující usnesení:
"Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí
ministra dopravy Jana Stráského na interpelaci poslance
Michala Krause ve věci daňových úniků
v ČR v letech 1992 - 1994, uvedenou v tisku 1315 M."
Pan poslanec Němčík má náhradní
kartu č. 18, než začneme hlasovat.
Hlasování č. 266. Kdo je pro tento návrh
usnesení? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Návrh usnesení nebyl přijat poměrem
hlasů 30 pro, 28 proti, 46 se zdrželo hlasování.
(Připomínky ze sálu.) Ruším toto
hlasování, všechny vás odhlásím
a prosím, aby se všichni znovu přihlásili.
Prosím paní kolegyně a pány kolegy
v kuloárech, aby se dostavili k hlasování.
Budeme tedy hlasovat znovu: "Poslanecká sněmovna
nesouhlasí s odpovědí ministra dopravy Jana
Stráského."
Kdo podpoří tento návrh usnesení v
opakovaném hlasování č. 267? Kdo je
proti? Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.
Návrh usnesení nebyl přijat poměrem
hlasů 35 pro, 35 proti, 4 poslanci nehlasovali.
Nezbývá než hlasovat o usnesení opačném,
které přečtu: "Poslanecká sněmovna
souhlasí s odpovědí ministra dopravy Jana
Stráského na interpelaci poslance Michala Krause
ve věci daňových úniků v ČR
v letech 1992 - 1994, uvedenou v tisku 1315 M." Hlasování
č. 268.
Kdo je pro tento návrh usnesení? Kdo je proti? Kdo
se zdržel hlasování? Děkuji.
Návrh usnesení byl přijat poměrem
hlasů 44 pro, 26 proti, 9 poslanců se zdrželo
hlasování, nehlasovali 2 poslanci.
Vážené paní kolegyně, vážení
páni kolegové, toto byla poslední odpověď
v celé té velké řadě. Než
ukončíme tento bod, chci vám ještě
sdělit, že jste obdrželi písemné
odpovědi na otázky a podněty přednesené
poslanci na předchozích schůzích.
Jde o odpovědi na otázky uvedené ve sněmovních
tiscích 1028 A, 1080 A, 92 A, 92 E, 92 G, 92 H, 1130 A,
1253 A, a na podněty uvedené ve sněmovních
tiscích 1022 R, 1022 W, 1092 A. Tím se vyhovuje
ustanovení našeho jednacího řádu,
aby s odpověďmi byli seznámeni poslanci na
schůzi Poslanecké sněmovny. Na rozdíl
od interpelací se však odpovědi nezařazují
na pořad jednání schůze Poslanecké
sněmovny.
Hlásí se pan poslanec Matulka, potom pan poslanec
Vyvadil.
Poslanec Dalibor Matulka: Pane předsedající,
mám přesto zájem v souladu s jednacím
řádem se vyjádřit k odpovědi
na mou otázku, přednesenou na 21. schůzi.
Vždycky byl zatím tento bod přerušen dříve,
než mohlo k odpovědím na dotazy dojít.
Dostanu slovo? (Máte slovo.)
Děkuji. Dámy a pánové, na 21. schůzi
Poslanecké sněmovny jsem vznesl dotaz na vládu
České republiky, zda a jak vyhověla usnesení
sněmovny č. 292 ze dne 9. prosince loňského
roku. Pro osvěžení vaší paměti
připomínám, že v prosinci 1993 jsme
na návrh poslance Jozefa Wagnera zmíněným
usnesením č. 292 požádali vládu,
aby do 31. března letošního roku mimo jiné
předložila návrh zásad zákona,
kterým
a) budou stanoveny relace mezi platy jednotlivých kategorií
ústavních činitelů a státních
zaměstnanců,
b) bude stanoven statisticky průkazný ukazatel,
podle jehož změn budou každoročně
při jeho významné změně upraveny
platy,
c) budou určeny potřebné částky
náhrad a stanoveny další požitky včetně
mechanismů jejich úprav.
Podle zmíněného usnesení sněmovny
měla vláda k témuž datu předložit
i alternativní návrh jiného postupu zjišťování
a doporučení výše platů ústavních
činitelů pro každoroční přijetí
zákona o platech ústavních činitelů,
např. systém obdobný jako ve Spolkové
republice Německo.
Patrně všichni si pamatujeme, že smyslem zmíněného
usnesení nebylo domoci se dalšího zvyšování
poslaneckých platů, jak to rádi píší
někteří myšlenkově méně
obdaření novináři, ale naopak - nalézt
konečně takovou formu odměňování
ústavních činitelů, která by
co nejobjektivněji korespondovala s platovými relacemi
státních zaměstnanců či ostatních
kategorií pracovníků. Není samozřejmě
žádným tajemstvím, že problematika
platů ústavních činitelů již
dávno nemá charakter seriózního tématu,
které je také zapotřebí seriózně
vyřešit, ale že toto téma nabylo povahy
celonárodní senzace. Můžeme debatovat
o tom, zda se tak stalo díky novinářům,
honícím se za lacinou potravou, nebo zda jde spíše
o důsledek nadměrné hrabivosti a přezírání
veřejného mínění u některých
ústavních činitelů, poslance nevyjímaje.
Faktem však je, že tento problém je dnes horkým
bramborem, který si vláda s parlamentem trapně
přehazuje stylem hrátek s černým Petrem.
Koneckonců podoba návrhu zásad zákona,
který nedávno vláda předložila,
je toho poměrně dobrým důkazem. Svým
usnesením z prosince loňského roku dala Poslanecká
sněmovna jasně najevo, že je to vláda,
která by měla příslušný
návrh, a to dokonce v alternativách vypracovat,
přičemž je jasné, že konečné
odpovědnosti za podobu příslušného
zákona se sněmovna zbavit nemůže ani
nechce. K požadovanému termínu však vláda
nevypracovala a sněmovně nepředložila
vůbec nic. To jí nelze podle ústavy samozřejmě
nikterak vytýkat, protože vláda - jak všichni
víme není povinna požadavkům parlamentu
vyhovět. Nicméně vláda ani neuznala
za vhodné poslancům sdělit, že jejich
usnesení v požadovaném termínu nevyhoví.
Proto jsem na 21. schůzi vznesl na vládu dotaz,
jak se zmíněným usnesením naložila.
Na tento dotaz jsem obdržel odpověď pana premiéra
z 8. srpna 1994. Pan Václav Klaus mi sdělil, že
1) zmíněným usnesením se vláda
zabývala 30. března 1994, 2) že vláda
schválila dopis předsedovi Poslanecké sněmovny
Parlamentu, obsahující jednak přehled o platech
státních zaměstnanců, jednak doporučení,
aby pan Uhde jmenoval pracovní skupinu, která by
se návrhem zákona zabývala. Jinými
slovy vláda opět přehodila horký brambor
sněmovně. Nehodlám posuzovat, zda se tak
stalo s ohledem na nedostatečně vyvinutou pracovitost
vlády, anebo zda šlo hlavně o ohled na popularitu
problému s tím, že pachatelem má být
opět sněmovna.
Je zajímavé, že ačkoliv termín
požadovaný sněmovnou byl 31. března,
na pořad jednání se zmíněné
usnesení dostalo ve vládě až 30. března
1994. l kdybychom věřili tomu, že vláda
je nejproduktivnějším kolektivním orgánem
na světě, přesto lze s úspěchem
pochybovat, že by v průběhu jednoho dne mohla
splnit to, o co ji sněmovna žádala. Spíše
lze předpokládat, že ten, kdo zařazuje
jednotlivé body na program jednání vlády,
se prostě s předstihem rozhodl, že to zařídí
tak, aby vláda požadavku parlamentu nevyhověla,
i kdyby chtěla. V průběhu jednoho dne se
totiž vláda ani nemohla svého úkolu
zhostit jinak, než schválením jakéhosi
málo duchaplného dopisu předsedovi Poslanecké
sněmovny, v němž ho vlastně žádá
o totéž, o co byla sama sněmovnou požádána.
Lépe řečeno, vláda naložila s
usnesením sněmovny jako s toaletním papírem
a ještě dosáhla toho, že v ostudě
mají být opět poslanci, kteří
návrh zpracují.
Nikoho jistě nepřekvapuje, že pan Uhde nenalezl
odvahu k jinému konání, než které
mu doporučila vláda, ačkoliv by měl
fungovat spíše jako představitel sněmovny,
než jako tlumočník vládních požadavků.
To je ale jiná záležitost.
Pokud jde o odpověď pana Klause na můj dotaz
z 21. schůze sněmovny, musím se ke svému
obrovskému zármutku nad jejím obsahem pozastavit.
Předně musím připomenout, že
svůj dotaz jsem adresoval vládě, nikoliv
premiérovi, jehož názor mě vůbec
nezajímá. Ale je to jistě zanedbatelný
rozdíl. Z odpovědi pana Klause však bohužel
nemohu vyčíst, zda můj dotaz byl vůbec
někdy zařazen na jednání vlády
jako dotaz na vládu a zda tedy jde o odpověď
vlády nebo pouze premiéra. K tomu musím podotknout,
že kdyby mě zajímal názor premiéra,
adresoval bych svůj dotaz na něho. Mne ale zajímala
odpověď vlády, proto jsem se obracel na ni.
Skutečnost, že premiér potom stanovisko vlády
podepisuje, na celé věci vůbec nic nemění.
Musím tedy minimálně žádat o
upřesnění, zda a kdy byl vůbec můj
dotaz projednán ve vládě, nebo zda jde pouze
o odpověď pana Klause, což považuji za pravděpodobnější.
Vzhledem k tomu, že způsob, jakým naložila
vláda nejprve s usnesením sněmovny, a posléze
s mým dotazem, pokud jej vůbec projednávala,
mne nutí k tomu, abych jednak nesouhlasil s odpovědí
pana Klause, jednak abych požádal členy vlády
včetně premiéra, aby si už konečně
přestali dělat z Poslanecké sněmovny
parlamentu České republiky šprťouchlata,
i když chápu, že devotní postoj parlamentní
většiny ve vztahu k vládě ji k tomu
tak trochu opravňuje.