Čtvrtek 15. prosince 1994

Začátek schůze Poslanecké sněmovny

15. prosince 1994 v 9.20 hodin

Přítomni:

Předseda PSP M. Uhde, místopředseda PSP J. Vlach, místopředseda PSP J. Kasal, místopředseda PSP K. Ledvinka, místopředseda PSP P. Tollner a 128 poslanců.

Za vládu České republiky: ministr pro hospodářskou soutěž S. Bělehrádek, ministr zdravotnictví L. Rubáš, ministr dopravy J. Stráský.

(Schůze zahájena v 9.18 hodin.)

Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Wagner má náhradní kartu č. 1, pan poslanec Gjurič náhradní karta č. 3, pan poslanec Opatřil náhradní karta č. 4, pan poslanec Gross náhradní karta č. 2.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, milí hosté, zahajuji 26. schůzi Poslanecké sněmovny a všechny vás na ní srdečně vítám. Podle prezenční listiny bylo před několika minutami podepsáno 94 poslankyň a poslanců, ale v tuto chvíli je jich zaregistrováno už 133. Prosím, aby se zaregistrovali další, aby byl jasný přehled. Konstatuji, že je registrováno 137 poslankyň a poslanců. To znamená, že jsme schopni se usnášet. Pan poslanec Kozel s náhradní kartou č. 6.

Vážené dámy a vážení pánové, schůzi jsem svolal podle § 12 jednacího řádu na základě písemné žádosti 69 poslanců. Byla doručena do mého sekretariátu dne 16. listopadu. Cituji z ní: "Podepsaní poslanci podle § 12 zákona o Jednacím řádu č. 35/89 Sb., ve znění zákonů 249/90 Sb., 97/91 Sb., 280/91 Sb. a 42/93 Sb., žádají předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky o svolání schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Pro tuto schůzi navrhují podepsaní poslanci tento program:

1. Posouzení situace v Centru kupónové privatizace

2. Projednání návrhu poslanců na zřízení vyšetřovací komise podle § 55a citovaného zákona o Jednacím řádu

3. Zřízení vyšetřovací komise Sněmovny ve věci kupónové privatizace

4. Zpráva vlády České republiky o plnění Programového prohlášení vlády republiky."

Pod tímto textem lze číst podpisy 69 poslanců. Poslanec Kulička mi dne 24. listopadu písemně oznámil, že svůj podpis bere zpět. K žádosti je dále přiložen návrh 40 poslanců na zřízení vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny ve věci kupónové privatizace. Pozvánka na schůzi vám byla rozdána na lavice v úterý 13. prosince odpoledne.

§ 13 odst. 2 Jednacího řádu stanoví: Česká národní rada stanoví na návrh organizačního výboru České národní rady, a není-li takového návrhu, na návrh předsedy České národní rady pořad jednání a způsob projednávání jednotlivých bodů pořadu. Podle tohoto § 13 odst. 2 a též podle § 55a odst. 1 Jednacího řádu navrhuji tento pořad a zároveň způsob jeho projednávání:

1. Posouzení situace v Centru kupónové privatizace.

Předpokládám, že úvodní slovo a návrh usnesení Poslanecké sněmovny přednese pověřený zástupce navrhujících poslanců.

2. Návrh na zřízení vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny ve věci kupónové privatizace.

Znamená to, že nejdříve projednáme návrh na zřízení komise, a pokud tento návrh schválíme, budeme se dále zabývat jejím personálním složením.

3. Zpráva vlády České republiky o plnění jejího Programového prohlášení.

Po zahájení tohoto bodu bychom jeho projednávání přerušili a dali vládě určitý termín na přípravu zprávy. Tu bychom pak mohli projednat např. během pravidelné únorové schůze.

Nyní se táži, zda si někdo z vás, paní poslankyně a páni poslanci, přeje navrhnout změnu nebo doplnění pořadu této schůze, případně se vyjádřit ke způsobu jeho projednávání. Podle jednacího řádu má právo takový návrh vznést kterýkoliv poslanec nebo poslankyně z naší Poslanecké sněmovny. O návrhu pak rozhodne Poslanecká sněmovna bez rozpravy. Mám tu písemně podané přihlášky a z nich podle časového sledu, v jakém byly předloženy, čtu, že pan poslanec Václav Exner chce vystoupit po projednání programu 26. schůze. Pan poslanec Wagner nepodmínil svou přihlášku do rozpravy. Předpokládám, že chce vystoupit v rozpravě o pořadu schůze. Dávám mu tedy slovo. Další písemné přihlášky nemám.

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, v době, kdy jsme se dohodli, že požádáme o svolání mimořádné schůze, nebylo ještě tak silným tématem dne, co se jím stalo v průběhu od doby, kdy jsme žádost o svolání mimořádné schůze podali, a to jsou problémy spojené s možností narušení sociálního smíru a poslední události tohoto týdne, kdy se k těmto věcem velmi jednoznačně vyjádřilo odborové hnutí. Domníváme se, že je to velmi vážný problém a že je povinností Poslanecké sněmovny reagovat na tyto otázky i také proto, že jsou to věci, které se bytostně dotýkají života každého občana, neboť každý bude jednou stár a bude odkázán ve většině případů na příjmy. (Hluk v sále.)

Prosil bych pana předsedu, aby upozornil pány kolegy, že...

Předseda PSP Milan Uhde: Omlouvám se, že jsem v tuto chvíli nesledoval. Samozřejmě, že vyhovím, a nejen vyhovím. Dodám i za sebe - prosím vás, ať je cokoli pronášeno z řečniště, vyžaduje to přinejmenším respekt, to znamená klid a příležitost pro poslance, který má slovo, aby to slovo opravdu mohl pronést. Dodržujme to prosím, zcela určitě se to vyplatí nejen morálně, ale i prakticky. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Jozef Wagner: Děkuji. Již včera jsem se musel přihlásit s faktickou připomínkou ve chvíli, kdy jeden z pánů poslanců z tohoto místa měl za to, že je velmi kulturní, když dá najevo, že menšinový názor není třeba respektovat. Domnívám se, že to, co zde přednáším jako návrh, může být menšinovým názorem v této sněmovně, ale za zdmi této sněmovny se tím zabývají ve svých myšlenkách a starostech miliony lidí, protože každý z nich bude jednou odkázán na důchod.

Domnívám se, že tato otázka je tak vážná, že by měla být zařazena na pořad jednání Poslanecké sněmovny. Navrhuji proto zařazení bodu pořadu: "Sociální smír v souvislosti s připravovanými změnami zákona o důchodovém pojištění." Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Já jsem si zapsal návrh pana poslance Wagnera a ptám se po dalších příspěvcích do rozpravy o pořadu. Nejsou žádné další přihlášky. Pan poslanec Exner promluví v termínu, v jakém si promluvit přál. Pan poslanec Sojka má náhradní kartu č. 5.

Dám hlasovat nejdříve o doplňujícím návrhu, který podal právě pan poslanec Wagner, a poté o předloženém návrhu programu v celku. Pan poslanec Wagner navrhuje, aby k předloženým bodům, které jsem přečetl ve svém úvodním slově, byl připojen další bod - předpokládám jako bod čtvrtý pod názvem Sociální smír v souvislosti s připravovanými změnami zákona o důchodovém pojištění. Dám hlasovat o návrhu pana poslance Wagnera. První hlasování na této schůzi.

Kdo podporujete předložený návrh, stiskněte prosím tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? Kdo se zdrzel hlasování? První hlasování skončilo.

Ze 149 přítomných zaregistrovaných poslanců bylo 58 pro, 66 proti, 22 se zdrzelo, tři nehlasovali. Návrh na tento bod tedy nebyl přijat.

S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Grulich. Dávám mu příležitost, aby ji proslovil.

Poslanec Václav Grulich: Pane předsedo, dámy a pánové, dávám procedurální návrh, aby se o dalším programu hlasovalo po jednotlivých bodech. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Já se domnívám, že takovému návrhu je možno vyhovět i bez hlasování, že je to kolegiální způsob přístupu a že panu poslanci Grulichovi vyhovím, pokud někdo nemá námitku, ze se o tomto procedurálním návrhu má hlasovat jako o každém jiném. Není taková námitka, vyhovím proto poslanci Grulichovi a dávám hlasovat o tom, kdo z přítomných poslanců a poslankyň podporuje, aby byl na pořad 26. schůze jako první bod zařazen bod s názvem "Posouzení situace v Centru kupónové privatizace". Druhé hlasování na této schůzi.

Kdo podporujete tento návrh, stiskněte prosím tlačítko a zdvihněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? Kdo se zdrzel hlasování?

Ze 150 přítomných poslankyň a poslanců bylo 66 pro, 57 proti, 27 se zdrzelo. Tento návrh nebyl přijat.

Budeme hlasovat o druhém předloženém bodu pořadu, zní takto: " Návrh na zřízení vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny ve věci kupónové privatizace." Třetí hlasování na této schůzi.

Kdo podporujete předložený návrh, stiskněte prosím tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? Kdo se zdržel hlasování? Třetí hlasování skončilo.

Ze 151 přítomných bylo 63 pro, 73 proti, 14 se zdrželo a 1 nehlasoval.

Pan poslanec Effenberger má náhradní kartu číslo 9.

Budeme hlasovat o třetím bodu pořadu, který zní takto: "Zpráva vlády České republiky o plnění jejího programového prohlášení." Čtvrté hlasování na této schůzi.

Kdo podporujete předložený návrh, dejte to najevo stiskem tlačítka a zvednutím ruky. Kdo je proti tomuto návrhu? Kdo se zdržel hlasování? Čtvrté hlasování skončilo.

Ze 152 přítomných bylo 67 pro, 52 proti, 33 se zdrželo. Ani tento návrh nebyl přijat.

Udílím slovo panu poslanci Exnerovi, který o ně požádal, jakmile bude projednán program 26. schůze. To se právě stalo. S faktickou poznámkou pan poslanec Výborný.

Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedo, nerad bych do toho vnášel zmatek, ale obávám se, ze tato sněmovna hlasováním neschválila žádný program této schůze, a schůze tedy končí.

Předseda PSP Milan Uhde: Pane poslanče, já vím, ze se tento výklad nabízí, ale vzhledem k tomu, že náš jednací řád říká, že předseda klubu, předseda sněmovny a místopředsedové mohou promluvit kdykoli k jakémukoliv tématu, a vzhledem k tomu, že pan poslanec Exner podal svou přihlášku na začátku, vřele se přimlouvám za to, abychom nebyli striktní a abychom mu vystoupení umožnili.

Poslanec Miloslav Výborný: Já tomu, pane předsedo, nebráním a ani tomu vystoupení, a už vůbec tady nechci vzbuzovat větší zmatek. Samozřejmě, že předseda poslaneckého klubu může vystoupit kdykoli, je-li schůze.

Předseda PSP Milan Uhde: S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Wagner. Faktické poznámce dám přednost. (Hluk v sále.) Prosím, kolegové, abyste umožnili promluvit panu poslanci Wagnerovi. Komu se zdá, že je na místě striktní výklad, prosím, ať jedná podle toho, ale ať neruší řečníka.

Poslanec Jozef Wagner: Pane předsedo, dámy a pánové, pan kolega Výborný má jistě pravdu, ale promluvil podle svého výkladu potom též po skončení schůze. Nicméně pan kolega Výborný by měl vědět, že schůzi podle zákona o jednacím řádu zahajuje a uzavírá předseda. Neslyšel jsem, ze by předseda schůzi uzavřel.

Předseda PSP Milan Uhde: Já se přidávám k tomuto výkladu a musím říci, že jsem neukončil schůzi a ze udílím slovo panu poslanci Exnerovi.

Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, páni ministři, dámy a pánové, předem se omlouvám za to, že jsem se rozhodl před vás vystoupit. Po druhé se omlouvám za to, že s rozsáhlým projevem. Je to více méně jediná možnost, kterou nám, opozičním poslancům umožňuje jednací řád, abychom při neschválení pořadu probíhající schůze se mohli vyjádřit celkově ke stavu naší společnosti ve světle realizace programového prohlášení vlády a vystoupeni pana ministerského předsedy pana Klause na 25. schůzi Poslanecké sněmovny.

Musíme bohužel konstatovat, že vláda a s ní i vládní koalice v Parlamentu nevycházejí z objektivní analýzy skutečného stavu společnosti, nýbrž z účelových ideologických a hluboce emotivních stanovisek. V nich je skutečnost přizpůsobována zájmům těch, které tato vláda reprezentuje. Vládní koncepce není dostatečně citlivá ke specifickým možnostem a potenciálu naší země. (Hluk v sále).

Předseda PSP Milan Uhde: Prosím, pane poslanče, okamžik. Kolegyně a kolegové, prosím, abyste se utišili a umožnili panu poslanci Exnerovi povědět, co povědět chce a na co má právo, aby pověděl.

Poslanec Václav Exner: Nepřináší tvořivá řešení, snad jen mimo kupónovou privatizaci, a ani o ně neusiluje. Spokojuje se s napodobováním tzv. úspěšných vzorů, je radikální v prosazování návratu k "čistě kapitalistickým principům, k neoliberálnímu fundamentalismu". Tento fundamentalismus je však dnes ve světě i všeobecně pociťován jako extrémní.

Postupně vidíme, že proti předlistopadovým poměrům většina věcí má jen jiné třídní předznamenání. Záporné působení proti velké části občanů se však postupně vyhrocuje. Hlavní roli dnes hraje vlastnictví jen velmi omezeného počtu konkrétních osob s takřka neomezenou možností rozhodování. Na druhé straně obrovská většina občanů nemůže do spousty ekonomických problémů nijak zasahovat. Na tom nemůže nic změnit masové rozšíření vlastnictví jednotlivých akcií, jejichž majitelé nemohou konkrétně promluvit ani do řízení, ani pracovními výkony situaci vlastněných podniků nějak ovlivnit.

Pan premiér odvozuje oprávněnost hodnocení stavu společnosti od výsledků nedávných komunálních voleb. V té souvislosti je třeba upozornit, že strany vládní koalice získaly o něco méně než 46% hlasů a méně než 27% mandátů, bereme-li příznivější údaje o stranami navržených kandidátech. Není jisté, že ti, kteří volili nezávislé kandidáty nebo nevolili vůbec automaticky aspoň ve stejném poměru souhlasí se základními kroky současné vlády. Není to jisté ani u těch, kteří v komunálních volbách místní představitele stran koalice volili. K dobrým výsledkům především ODS a lidovců ve smyslu sportovně chápané soutěže pluralitních politických stran blahopřejeme.

Není možno uvozovat od komunálních voleb mandát k určitému způsobu politiky na celostátní úrovni. Ve vztahu zaměstnavatel - zaměstnanec se vracíme k osvědčenému vnějšímu donucování, o kterém spolu s novými teoretiky řízení jsme si oprávněně mysleli, že není hodno člověka konce 20. století.

Nekriticky je oslavována tvůrčí živelnost a její univerzální racionalizační dosah. Ve srovnání s národními ekonomikami a i s poměry ve větších podnicích ve větší části světa jde o situaci, která jakoby odpovídala naivním představám o možnostech plánování z konce asi tak 50. let.

V té souvislosti premiérem sdělovaná priorita transformace vlastnických vztahů jako základní podmínka prováděné restrukturalizace ekonomiky a dotvoření systémového a institucionálního rámce tržní ekonomiky má teoretickou vadu. Jen méně vzdělaný člověk může vycházet z teze, že předpokladem přechodů k uváděným konečným cílům je změna vlastnických vztahů. Ekonom, a jsem si jist, že jím Václav Klaus je, ví, že předpokladem je ekonomická samostatnost ekonomických subjektů, přičemž na tvorbě vlastnictví prvořadě nezáleží. To ostatně pan premiér zdokumentoval, když uvedl, cituji: většina půdy je pronajata a soukromí rolníci přímo hospodaří na 20% zemědělské půdy. Toto tvrzení, a nezpochybňuji jeho pravdivost, je evidentním důkazem toho, že v ekonomice na vlastnických vztazích příliš nezáleží. To, že většina vlastníků půdu pronajala, je dokladem toho, že vlastník není vůbec žádnou zárukou správného hospodaření, ale pouze tím, kdo má zájem na zisku z vlastnictví, nikoli z produkce. Je to člověk, který pronajímá metry, hektary apod. Tím jenom přispívá k vyšším výrobním nákladům bez sebemenšího přínosu v oblasti produkce. Někdy lze sám sebe usvědčit z argumentační nedůslednosti a z argumentace dle potřeby.

Česká varianta vlastnických vztahů má jiný hlavní cíl. Obnovení vysoce převažujícího soukromého vlastnictví s důsledky především ve sféře rozdělování. Tento cíl také dokumentují fakta o vývoji ekonomiky a sociální situace.

V politické činnosti v současné době dochází k opovržení vůči obyčejnému občanovi, vůči "rozumu ulice a davu". Všemocně se vyzdvihuje mimo jiné za účasti většiny tzv. nezávislých sdělovacích prostředků zvláštní odpovědnost a velebí se nadání a činnost elity. Politicky organizovaní občané jsou z politiky vykazováni, viz např. překážky pro nezávislé kandidáty v komunálních volbách. Významný pokles zájmu o politické záležitosti je pokládán za normální. O mnohých věcech nejsme informováni, o mnohé věci projevují občané nezájem po zkušenosti, že i z těch nejdůležitějších informací se nevyvozují logické důsledky. Bezmocnost a lhostejnost, snižování občanského sebevědomí a omezování občanské důstojnosti, které produkuje současná politika, se vydává za projev souhlasu veřejnosti s jejími postupy. V kultuře vztahů převládá individualistické prospěchářství doprovázené na druhé straně žebráním o pomoc a o charitativní činnosti při řešení prohlubujících se sociálních problémů značné části obyvatelstva. Oceňuje se živelnost, vychvaluje směs fundamentalistických a pragmatických přístupů. Otevřená apologie kapitalismu je hlavním kritériem hodnocení a teoretickým nástrojem.

V zahraničněpolitické orientaci byla minulá závislost na cizích vzorech a pojmech, která omezovala a ohrožovala suverenitu rozhodování, vystupňována v současné době v úslužnost a podbízivost na jinou světovou stranu. Ta je doprovázena přímým výprodejem a rozdáváním národního bohatství do ciziny, jakož i neschopností zabránit rozkrádání kulturních hodnot. Bez potřebného zhodnocení, bez možnosti projevit mínění občanů, spěcháme do nových područí elitních evropských a světových struktur. Hlavním důsledkem v této oblasti je, že se podařilo rozbít Československo. Toto rozbití nebylo zatím podrobně analyzováno a velká část občanů České i Slovenské republiky se s ním nehodlá spokojit jako s konečným řešením našich vzájemných vztahů.

Pochvaluje-li si vedení státu velmi dobré zvládnutí ukončení federace a vytvoření českého státu, uvádění vztahů se Slovenskem, cituji, "do polohy obvyklých mezinárodních vztahů", pak si hned uvědomíme, že to také znamená obrovské snížení objemu těchto vztahů ve všech oblastech, od ekonomiky po kulturu, při zvýšených ekonomických nákladech. Z bratrského národa se stává národ oddělený stále méně průchodnou státní hranicí. Přes "zvládnutí tohoto procesu formální právní cestou" nese podle názoru mnoha občanů znaky zločinů proti bývalému státu. Dovolte mi v té souvislosti citovat následující názor z těchto stanovisek: "spokojenost premiéra je srovnatelná se spokojeností zločince, který nebyl obviněn a odsouzen" (konec citátu).

V zahraničněpolitické oblasti zároveň potlačujeme náš zájem o struktury všeobecné. U nich, např. konference pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, prosazujeme, aby cituji "nebyly nadřazovány dnes existujícím evropským institucím" (konec citátu). Přitom víme z opakované vlastní zkušenosti, že elitní struktury jsou vždy nutně zaměřeny ve prospěch některých a proti jiným, což nakonec vytváří nebo zvyšuje napětí a dříve nebo později vede ke konfliktům.

V minulosti takový postup dlouhodobě bezpečnost naší země nezajistil. Rovnoprávné vztahy k sousedům jen deklarujeme. Např. Polsko nestálo premiérovi v nedávném projevu ani za samostatnou zmínku. Formuluje-li premiér úkol z konkrétních věcí je naším prvořadým zájmem plné členství v Evropské unii (konec citátu) a analogicky cíl plného postupného vstupu do NATO, pak musíme konstatovat, že v Evropě demokratické, nikoli např. jelcinovské, jsou takto důležité věci předmětem referenda, byť i jen s hlasem poradním.

Běda vládě, která si takto významné strategické cíle hodlá stanovit sama. Pravdou však je, že naší vlády nám líto nebude, až jí podobné kroky národ celkově zúčtuje. Máme tedy velké výhrady k postupu vlády při ujasňování a prosazování českých národních zájmů a upevňování, bohužel nového svébytného státního celku, počínaje výprodejem české ekonomiky přes otřásání občanského sebevědomí a ohrožování kulturní i státní identity.

V tomto směru, podle našeho názoru, vláda mandát voličů z voleb roku 1992 neplní a odklon od představ velké části voličů dále pokračuje. Vláda se ve své činnosti zavázala (cituji) vytvářet prostor pro to, aby se uplatňovala vůle většiny občanů České republiky (konec citátu) a současně chránit (cituji) názorové, etnické a sociální menšiny a jejich právo říci své slovo ke každodenním otázkám společenského vývoje (konec citátu). Zavázala se pečovat o vyváženou zákonodárnou, výkonnou a soudní moc, zavázala se navazovat na demokratické tradice české státnosti. Pochopila však vítězství stran vládní koalice ve volbách jako jejich právo plně disponovat se státní mocí, a to bez mínění občanů jako celku, tedy i těch, kteří volili strany, jež nezískaly zastoupení v Parlamentu, anebo se nezúčastnily voleb, a těch, které zastupuje parlamentní opozice.

Vláda dělá všechno proto, aby se současný politický režim uchoval trvaleji a byl legislativně zajištěn. K jiným názorům přistupuje předpojatě bez skutečné vstřícnosti a ochoty posuzovat argumenty a protiargumenty, které jsou apriorně znevažovány. Svým ideovým zaměřením napodobuje nejhorší praktiky minulých dob.

Vedoucí strana současné koalice se bez ohledu na společenské zkušenosti snaží prosadit jako státostrana. Je posilována otázka exekutivy, jak na úrovni státní, v neprospěch Parlamentu, tak na místních úrovních, v neprospěch samosprávy. Ani naším úmyslem není konfrontace, Navrhli jsme nedávno všem politickým stranám přípravu Charty národní dohody.

Jsme pro prodiskutování všech hlavních otázek v parlamentě i mimo něj za účasti všech zájemců. Z těchto přístupů nechceme část parlamentu nebo část společnosti vynechávat. Opozici se nutně zdá, že monology jsou z koalice, připomínky se nepřijímají. Často se znemožní už jednací procedurou, pozváním jen vybraných apod. Vláda se vyhýbá tomu, aby pravidelně skládala účty ze své činnosti Parlamentu. Této tendenci vycházejí vstříc poslanci koalice, kteří pomáhají svými vystoupeními bagatelizovat požadavky na posuzování ucelených rozborů postupu vlády. Nepřímým i otevřeným znevažováním povinností vlády vůči parlamentu se občanům jako celku ztěžuje objektivně posuzovat její výkony a opozici se upírá možnost konkrétně přispívat tvorbou a prosazováním alternativ k racionálnímu postupu v zájmu všech občanů. K tradicím české státnosti patří poměrně silný důraz na sociální politiku. Současná vládní koalice však vyzvedává zájmy nepatrné menšiny, zvláště velkých a zahraničních podnikatelů. Nesnaží se ani formulovat ani uspokojovat zájmy zaměstnanců, nebo jsou tyto zájmy zlehčovány nebo uměle ztotožňovány se zájmy současné vládnoucí elity společnosti. V naší zemi se tak postupně vytváří nová hluboká sociálně třídní diferenciace. Volební většina rozhoduje o životním osudu miliónů lidí. Ti vítězné volební koalici mandát na změnu společenského řádu, která se může dotýkat řady pokolení, nesvěřili. Pojetí demokracie se tak dlouhodobě vtiskuje vyhraněný třídní obsah. V zemi mají opět rozhodovat bohatí a mocní a zahraniční kapitál, a to dokonce v podstatě ve větší míře než v tzv. předmnichovské republice. Současní státní představitelé se v tomto smyslu už ani nesnaží zakrýt skutečnost, že v našich zemích byl proveden společenskopolitický převrat. Klamu však podléhá ten, kdo si myslí, ze výsledky voleb v posledních čtyřech letech znamenají trvalý mandát k takovému postupu.

Celkovou situaci v naší zemi snad nejvýstižněji charakterizuje zájem mladých lidí zakládat a rozšiřovat rodinu. V roce 1993 jsme dosáhli nejnižší porodnost v českých zemích od doby, kdy je statisticky zjišťována, od roku 1785. Není se co divit. Nový byt je možno koupit za zhruba 100 násobek průměrného platu. Tento ukazatel nebyl nikdy příliš příznivý. Stále se ale zhoršuje. Přitom naše rodiny ve velké většině dají více než polovinu příjmů za stravu a bydlení. Demokracie v oblasti politiky je oddělována od sociálních skutečností. Jsou redukovány formy demokracie jenom na demokracii parlamentní, zastupitelskou, často uplatňovanou v nedostatečné míře. Jsou odmítány formy přímé demokracie včetně referenda.

Konstatování z vládního prohlášení z roku 1992 o nutnosti rozhodování v co největší míře přenést přímo k občanům, není prakticky naplňováno. Naopak, přímá účast občanů je omezována. Je však omezována i funkce státní správy na koncepční makroregulaci vydávanou za pravou funkci moderního státu. Touto cestou se uvolňuje prostor pro svévoli těch nejsvobodnějších, tj. velkých vlastníků a s nimi přímo spojených vrstev v ekonomice, ve správě i v kultuře. Početné sociální většiny rozdrobením do jednotlivých obcí a podniků se ztrátou množství práv, ztrácejí také možnost uplatnit svůj zájem jinak, než jako pouhé vylepšování svého postavení na okraji společnosti. Pojem svobodná občanská společnost je používán čistě účelově. Z našeho života jsou vytlačovány politické funkce občanských sdružení a hnutí na úkor zveličování významu politických stran. Svoboda jednotlivce je odtrhována od sociálního kontextu, ve kterém se jednotliví lidé nacházejí či pohybují. Hovoří se o rovných právech a povinnostech všech. V konkrétních dokumentech, např. ve vládním prohlášení v nedávném projevu premiéra v parlamentu, ale i např. v dokumentech hodnotících ekonomický vývoj České republiky, se vlastnictví a podnikání věnuje mnohonásobně větší prostor než problematice zaměstnanců a vůbec lidí práce. Jejich zájmy vláda nezná. Nesnaží se je ani formulovat. Pro jejich představitele, např. odbory, zbývá nerovnoprávná obranná pozice, ve které mohou usilovat o drobná vylepšení navrhovaných, pro mnohé často drastických, opatření. Chovají-li se odbory jinak, vláda trucuje.

Stejné šance pro všechny se nevytvářejí a ani nechtějí vytvořit. Potvrzuje se tím jen to, že pojem občan je pro současnou vládní koalici abstraktní zprůměrovanou veličinou, v níž se odhlíží od konkrétních jedinců jako členů sociálních skupin. Tyto pozice jsou krokem zpět i proti křesťanskodemokratickým a sociálně demokratickým vládám západních vyspělých zemí.

Hodnocení národního hospodářství bylo provedeno v současné době nejpodrobněji v diskusi o návrhu státního rozpočtu na rok 1995 včetně hodnocení stavu zemědělství, přednesené poslancem Hurtou, se kterým v celém rozsahu souhlasíme. Osvědčené standardní tržní hospodářství zatím u nás znamená obnovu kapitalismu ve smyslu vlastnických vztahů a vztahů ve společnosti, neznamená však zlepšení ekonomické situace. Naopak. Hodnotíme-li naši ekonomiku především podle výsledků, potom hospodářská politika současné vlády, která je hodnocena předsedou vlády a ekonomickými ministry jako velmi dobrá, takovým postojům neodpovídá.

Česká republika v roce 1993 ve srovnání s Československou socialistickou republikou z roku 1987 klesla ve světovém žebříčku hrubého domácího produktu z 22. na 50. místo, ve světovém žebříčku ekonomické výkonnosti z 26. na 34. místo. Průmyslová výroba se snížila o více než 40%. Jednostranná zahraničně obchodní závislost na Sovětském svazu, vyjádřená jeho více než 30 procentním podílem na našem vývozu, byla vystřídána závislostí na SRN, kam už v roce 1992 směřovalo více než 32,9% našeho exportu. Jestliže se zatím přes hluboký pokles reálných příjmů obyvatelstva podařilo udržet sociální smír, je to zřejmě především proto, že zatím je ještě možné čerpat z rezerv nashromážděných v minulých odsuzovaných letech, a také proto, že podstatné otázky ekonomiky vláda neřeší, ale odsunuje, valí je stále před sebou.

Znepokojuje nás také hospodaření obcí, kde nižší možnosti příjmů jsou doplňovány masovým prodejem obecního majetku a v poslední době ještě masovějším zadlužováním obcí, protože nejsou schopny pokrýt všechny investiční a neinvestiční výdaje z tradičních ani nových příjmových prostředků. Snižováni podílu veřejných rozpočtů na hrubém domácím produktu, které je navíc umocněno tím, že pro přepočet hrubého domácího produktu se používají čísla, která jsou výrazně nižší než číslo vykázané inflace za uplynulé období, tak většinou není možné charakterizovat jako snižující se zasahování státu do hospodaření měst, obcí a podniků, ale spíše jako přenášení odpovědnosti na tyto subjekty, aniž by byly vytvořeny podmínky pro jejich určité řešení.

Vládní politiku v oblasti dopravy pokládáme za protilidovou a antiekologickou. Proto vyslovit tvrzení, že "vláda věnuje zvláštní pozornost udržení dopravní obslužnosti v odlehlých územích a městské a příměstské hromadné dopravy v hustě zalidněných aglomeracích", aniž by na něm byla špetka pravdy, si skutečně může dovolit jen premiér české vlády před českým parlamentem, protože si je vědom, že za lež se u nás netrestá, ale odměňuje. "Systémové" kroky způsobují pravý opak, než co tvrdí, a to zcela programově.

Zmíním se krátce o oblasti, kterou při našich jednáních v parlamentu velmi často zanedbáváme. Je to oblast kultury. Vládní prohlášení požadovalo uchování a rozvíjení kulturního bohatství naší společnosti jako prvořadý úkol vlády. Ve skutečnosti ministerstvo kultury dodnes nezpracovalo a vládě ani parlamentu nepředložilo zásady kulturní politiky, tj. rozpracování programového prohlášení vlády. Pan ministr Tigrid nebyl až do nedávna o její nutnosti přesvědčen. Teprve v poslední době o její potřebě uvažuje. Neexistuje tudíž vládní kulturní politika. Projednávání jednotlivých záležitostí ad hoc nestačí.

Je možné uvést některá fakta týkající se toho, jak "suverénní lid na poli kultury" dle programového prohlášení má ve skutečnosti obtížnou možnost seznamovat se s kulturními hodnotami, a to především proto, že se mu na kulturu nedostává prostředků, nebo proto, že ho realita nutí zaměřovat se k jiným aktivitám pro uhájení vlastní existence.

Klesá návštěvnost kulturních zařízení. Uvedu některá čísla. V roce 1989 byl proti roku 1983 u návštěv divadel pokles ze 6,2 mil. návštěvníků na 4,2 mil., u galerií ze 4,5 mil. na zhruba 1,5 mil. návštěvníků, tj. na třetinu. Koncertů se proti 661 tis. zúčastnilo v roce 1993 jen 309 tis. návštěvníků. Návštěvnost hvězdáren a planetárií poklesla zhruba o 25%, u knihoven ze 17 mil. na 14 miliónů. U muzeí je pokles o více než 40%, v památkových objektech byla návštěvnost snížena o něco málo přes 50%.

Upozorňuji, že jde o oficiální statistiku vývoje poctu návštěvníků v zařízeních Ministerstva kultury, státní správy a samosprávy.

Snižují se počty kulturních zařízení. Výsledky sociologického průzkumu říkají, že hlavní příčinou neúčasti na kulturních akcích je nedostatek financí, což uvádí 59% respondentů. Dotázaní hodnotí kriticky vliv amerikanizace kultury na mládež.

Již jsem se zmínil o oblasti kriminality, pokud jde o kulturní památky a umělecká díla. Skutečné údaje jsou takovéto. Trestných činů vloupání a krádeží spáchaných v církevních nebo klasických památkových objektech označených jako kulturní památky bylo v roce 1989 79, v roce 1990 necelých 700 a od roku 1991 každoročně od 900 do více než 1100 případů. Od roku 1990 je v České republice každoročně odcizeno asi 15 000 až 20 000 uměleckých předmětů a starožitností. Další přibližně stejné množství, které nebylo získáno trestnou činností, ale vztahuje se na ně zákaz o vývozu do ciziny, je každoročně nelegálně vyvezeno.

Ministerstvo kultury vzhledem k tomu, že není účastníkem restitučního řízení, nemá možnost získat přehled o skutečném počtu hradů a zámků vrácených původním vlastníkům. Pouze u té části objektů, které mají tzv. kmenový nebo svozový mobiliář, sleduje jejich další pohyb Státní ústav památkové péče v Praze. Tomu odpovídá také skutečnost v péči o tyto památky.

Programové prohlášení vlády z července 1992 tedy podle našeho názoru není plněno. Vládní kulturní politika neexistuje a problematika kultury a umění je vytěsňována na samý okraj vládní pozornosti. Dochází k dekulturizaci národa, k poklesu kulturní úrovně, k devastaci morálních a kulturních hodnot a deformování životního stylu. Jsme toho názoru, že jde o cílený proces oslabování kulturního a duchovního potenciálu společnosti.

Bohužel ani jeden ze čtyř ministrů kultury od roku 1989 nedokázal či neměl zájem nebo schopnosti prosadit společenský význam kultury péčí o ni i realizací jednoho ze základních práv občanů přístupností kulturních hodnot a statků pro všechny.

Nebudu se podrobně zabývat dalšími oblastmi činnosti vlády. Svoji nespokojenost např. s bezpečností, školstvím, především jeho ekonomickým zajištěním, velmi špatným stavem v armádě, v sociální politice, jsme v parlamentě i mimo něj při různých příležitostech zveřejnili. Zároveň jsme podobně jako jiné strany opozice přednesli mnohé návrhy k postupu v některých oblastech souhrnně, naše strana např. v akčním programu zveřejněném v září letošního roku. Škoda, že vláda nehledá souzvuk s větší částí parlamentu, než jen s jeho koaliční částí. Tam je ostatně zbytečné o nějaký větší souzvuk usilovat, protože tato část parlamentu trvale zní tak, jak mu vláda "nakukává". Měl-li pan premiér na mysli opoziční část parlamentu, pak jsou podivná jeho slova o souzvuku, když hodlá nechat znít jen sám sebe a rozpravu nechce nechat připustit. Nebo snad hodlá zavést praxi, že kdo musí mlčet, také souhlasí?

K "monologickým přestřelkám" formou interpelací jsme na probíhající 25. schůzi dostali celou řadu dalších školení. Opravdu litujeme, že velmi často nedojde k věcné diskusi o problémových případech. Interpelace jsou jedinou formou dialogu, které ještě vládní koalice nebyla schopna zabránit. Jakékoli téma, které opozici zajímá, trvale koalice blokuje, nikoliv v meritu věci, kterému mnohdy většina koaličních poslanců vůbec nevěnuje pozornost, ale většinou procedurálním způsobem. Jde o specifickou formu umlčování opozice.

Pan premiér Klaus sám naopak je fundamentalistickým monologistou, řídícím se cimrmanovským "před oponou za oponou nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát". Přístup k jeho narcistickému projevu na schůzi sněmovny je toho názorným, zdaleka ne však jediným důkazem.

"Vládní administrativu" nikdo nezatěžuje, jde jen o "státní administrativu", kterou si nemá kdo co přivlastňovat, i kdyby to měla být vláda. Tato administrativa má stejně pracovat pro vládu stejně jako pro opozici. Není dobře se neumět vzdát pocitu, že mi patří vše, protože mám většinu, rusky "bolšinstvo".

Litujeme, že monology nemohou vyústit v žádný závěr přijatý sněmovnou. Nemůžeme si však nechat vzít právo vyjádřit se ve sněmovně k důležitým věcem a chovat se rovnoprávně s představiteli koalice.

Předseda PSP Milan Uhde: Prohlašuji 26. schůzi Poslanecké sněmovny za uzavřenou. V 10.30 hodin budeme pokračovat v přerušené 25. schůzi, a to projednáváním novely občanského zákoníku. Prosím o dochvilnost, abychom mohli splnit všechno, co máme ještě před sebou.

(Schůze byla ukončena v 10.17 hodin.)

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP