Poslanec Andrej Gjurič: Vážený
pane předsedající, kolegyně a kolegové,
není to určitě naposledy ani poprvé,
co prezident nepodepsal a vrátil zákon sněmovně.
Je to naprosto legitimní. Poprvé ale tento akt vyvolal
následnou odezvu politiků a novinářů
v nejrůznějších masmédiích.
Poprvé také jde o zákon z těch málo
obvyklých, které zde přijímáme
a které se nějak vyrovnávají s minulostí.
A poprvé mám nepříjemný pocit
za poslední týdny, který jsme míval
před rokem 1989, že se tu neustále polemizuje
s textem, který většina veřejnosti nezná
a že se zde vytváří celá řada
stereotypních polopravd a nejasností, které
se potom vyvracejí.
Proč má tento zákon smysl, řekl jsem
již minule, když jsme ho projednávali. Chtěl
bych se spíš nyní vyslovit k tomu, co se děje
teď.
Prezidentovo odůvodnění, pokud jste ho četli,
je tentokrát překvapivě stručné.
Zní takto: Zákon je nespravedlivý a má
mnoho vážných právních nedostatků.
Nuže, snažím se respektovat osobní názor
pana prezidenta a vím, že právě u těchto
typů zákonů skutečně záleží
i na optice pohledu. Chtěl bych ale jasně ve sněmovně
říci k těmto a k ostatním výhradám
pár slov:
1. Zákon nespravedlivý není. Naopak ve své
původní verzi, kdy vylučoval všechny
členy KSČ se dokonce snažil být až
příliš spravedlivý, tzn. kompenzovat
to tak, že teď odmění pouze a jedině
západní odboj. Dokonce, i kdyby to učinil,
bylo by to možné a legitimní. Ovšem bylo
by to jednostranné řešení. Nechtěl
jsem přistoupit ani já na toto jednostranné
řešení a zrovna tak nechci přistoupit
na postoj pana prezidenta. Oba totiž odmítají
to, co je podstatné - rozlišovat.
Podstata spravedlnosti je právě v tom, že nás
neustále nutí rozlišovat, vážit
a vzpomínat si. Spravedlnost má v ruce váhy
a meč. Ne nadarmo.To věděl stejně
tak Starý a Nový zákon, jako Karl Jaspers
v Norimberku.
2. Zákon nemá právních nedostatků
takového typu, které by znamenaly, že je v
rozporu s naším právním řádem.
To je konec konců i současné stanovisko parlamentní
legislativy, pokud jste ho četli. Skupiny, které
jsou z tohoto zákona vyloučeny jsou v souladu s
příslušnými i když jistě
mimořádnými zákony. Hovořili
jsme o tom minule. K nároku ucházet se o výsady
tohoto zákona - stačí prohlášení,
že občan nespadá pod jednu z uvedených
skupin. Toto prohlášení je podrobeno jednání
dle správního řádu. Jde tedy o řešení
ne zcela obvyklé, ale legitimní.
3. Často se uvádí i argument, že vláda
zákon odmítla. Faktem je, že vláda odmítla
původní předlohu. Ovšem při jednání
ve výborech jsme na konečném znění
podstatně pracovali. Prohlašuji tedy, že zákon
v tom znění, v jakém byl přijat vláda
už neprojednávala.
Čtvrtá námitka. Zákon přišel
pozdě a nebylo možno podle něho připravit
vyznamenání. Návrh byl ve sněmovně
od ledna, a byl tedy dostatečným signálem
dopředu. A zákon o státních vyznamenáních
jsme přijímali zhruba před rokem.
Zákon, který pan prezident vrátil, je nepochybně
zákon neobvyklý, to je pravda. Ale v neobvyklé
době je občas třeba dělat i neobvyklé
věci, tedy i přijímat neobvyklé zákony.
Mám dojem, že jsme to v posledních pěti
letech udělali příliš zřídka.
Je to i zákon kontroverzní, ale to už jsem
říkal minule - když se boří mýty,
bývají z toho kontroverzní body.
Pokud se mi něco zdá povážlivé,
pak ne tento zákon, ale to, že na to, co chce učinit,
nepřišel někdo jiný a včas. Nebyla
ani uvažována a připravena vyznamenání
pro tento den, 9. 5. 1995 a je mi líto, že ani po
signálu z parlamentu se nedělo nic, až teprve
po vrácení zákona. Vyznamenání
mají totiž svůj hluboký smysl a určitá
data mají také svůj smysl. Tím, že
toto datum bylo pominuto a zákon vrácen, amputoval
mu, bohužel, pan prezident jeho nejpodstatnější
část. Minule jsem hovořil o tom, že
ocenění vyznamenáním je pro mnohé
z nás podstatnější než jakákoliv
finanční odměna.
Karel Steigerwald napsal před čtrnácti dny
v Lidových novinách v paralele na Formanův
film Hoří má panenko, (jak tam byl vyznamenáván
hasič, otevřel pouzdro, ale zlatou sekyrku mu někdo
ukradl), že parlament udělil pouzdro a že sekyrka
v něm chybí. Dámy a pánové,
je to skutečně pravda, ale nemyslím si, že
by to byla vina parlamentu.
To je všechno co jsem chtěl říci. Sám
nevím, jak s tímto amputovaným zákonem
naložit, já pro něj budu hlasovat, ale nebude-li
znovu přijat, budu se snažit o nějaké
nové řešení. Tady jsem chtěl
jednoznačně a jasně říci, že
to byl zákon dobrý a že těch 75 lidí,
kteří ho přijali, věděli velice
dobře, co činí. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Gjuričovi a prosím pana poslance Sourala,
aby se ujal slova.
Poslanec Jaroslav Soural: Vážený pane
předsedající, dámy a pánové.
Dovolte, abych jménem poslaneckého klubu Levého
bloku konstatoval, že náš negativní postoj
vůči zmíněnému zákonu
se nemění - argumenty a důvody z kterých
vycházíme jsou velmi podobné, nebo stejné,
které zvolil prezident republiky, případně
premiér České republiky. Není třeba
je opakovat, my se s nimi více méně ztotožňujeme.
Dovolte, abych také využil této příležitosti
a sdělil vám, že poslanecký klub Levého
bloku je v případě možnosti připraven
předložit nový návrh, který by
podle našeho názoru řešil tento problém
legislativně čistější formou,
bez problémů, které jsou v projednávané
předloze obsaženy. Jsme připraveni, pokud bude
politická vůle, zvládnout tento úkol
ve velmi krátkém čase.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Souralovi a prosím pana poslance Matulku,
aby se ujal slova.
Poslanec Dalibor Matulka: Vážený pane
předsedo, pane předsedající, dámy
a pánové, když se na minulé schůzi
jednalo o návrhu poslance Janečka, upozornili poslanci
klubu KSČM na skutečnost, že zákon je
diskriminující, zakládající
nepřípustnou nerovnost lidí v právech.
Vyslovili jsme uznání a vděčnost účastníkům
národního boje za osvobození a měli
jsme maximální snahu o vytvoření takového
zákona, která by umožňovala vyjádřit
tuto vděčnost i ve finanční podobě.
Podpořili jsme proto pozměňovací návrh
pana poslance Sourala, který skutečně znamenal
odstranění právních vad v návrhu
zákona a který, pokud by byl přijat, by umožnil
vznik opožděného sice, ale spravedlivého
zákona.
Všichni víme, jak celá věc dopadla.
Parlamentní většina odsouhlasila zákon
před kterým zůstává rozum stát.
Proto jsme také návrh poslance Janečka nepodpořili,
neboť v té podobě, v jaké byl nakonec
schválen, jej nepovažujeme za materiál, který
by byl způsobilý být součástí
právního řádu.
Poslanci z KSČM si nechtějí hrát na
generály po bitvě a nemáme ani žádný
pocit zadostiučinění z toho, že prezident
Havel zákon nepodepsal. Naopak, daleko raději bychom
viděli, kdyby raději poslanci naslouchali hlasu
zdravého selského rozumu. Především
nás však mrzí, že účastníci
národního boje za osvobození naší
země od fašismu nedostali od této sněmovny
zákon, který by v roce 50. výročí
osvobození Československa od německého
fašismu spravedlivě vyjádřil vztah nového
českého státu k jejich hrdinství.
Dnes máme šanci tuto chybu z minulé schůze
napravit. Protože klub KSČM má skutečný
a upřímný zájem na spravedlivém
ocenění účastníků národního
boje za osvobození, obracíme se na vás, vážené
kolegyně a kolegové s prosbou, abyste tentokrát
při opakovaném hlasování lépe
zvážili všechna p o a proti a abyste návrh
nynějšího špatného zákona
v jeho současné podobě odmítli a umožnili
tak urychlené přijetí zákona nového,
tentokrát dobrého, moudrého a spravedlivého.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Matulkovi. Prosím pana poslance Hofhanzla,
aby se ujal slova. Připraví se paní kolegyně
Kolářová.
Poslanec Čestmír Hofhanzl: Vážené
dámy a pánové, nečiní mi potěšení,
že musím hlasovat proti panu prezidentovi. Bohužel,
myslím si, že jestli něco tato země
potřebuje, tak potřebuje ocenění mravní
kontinuity, a tento zákon, jak byl předložen,
byl především oceněním celoživotního
postoje veteránů, kteří celý
svůj život stáli za vůdčí
myšlenkou svého života. A jestli něco
tato země potřebuje, tak potřebuje ocenění
těchto hodnot.
To, co vidím 5 let po roce 1989 mě v tom stále
více utvrzuje. My jsme to neudělali. Říkám
do našich vlastních poslaneckých řad,
že můžeme činit dlouhou dobu dobře
a pro dobro této země. Jestliže uděláme
jednu velkou padoušskou věc, bude podle toho oceněn
celý náš život. Budu hlasovat pro tento
zákon.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Hofhanzlovi. Prosím paní kolegyni
Kolářovou, aby se ujala slova. Připraví
se pan poslanec Hirš.
Poslankyně Milena Kolářová: Dámy
a pánové, dovolím si hovořit jen krátce.
Ve stanovisku pana prezidenta i ve stanovisku některých
kolegů zaznělo mimo jiné, že zde řešíme
problém právní. My zde neřešíme
vůbec problém právní. Problém
zákona není v jeho legislativní části.
Je to problém vnímání spravedlnosti.
Já vím - a tady to také zaznělo od
některých předřečníků
- je to zákon kontroverzní. Na rozdíl od
řady svých kolegů nevím přesně,
kde tady je ta spravedlnost. Já budu hlasovat pro tento
zákon, protože jsem přesvědčena
o tom, že tím, když tento zákon neschválíme,
rozhodně nebudeme tak superspravedliví, jak tady
zaznívá. My totiž po těch 50 letech
nejsme schopni v této sněmovně udělat
zcela spravedlivý zákon. Ale to není naše
vina. To je vina těch 50 let, respektive těch lidí,
kteří v těch 50 letech tady tento systém
drželi. Možná tedy i nás všech. Já
si myslím, že by na to neměli doplácet
ti, kteří v té době byli pronásledováni.
Já bych se vůči nim necítila příliš
dobře. Nesouhlasím s kolegou Matulkou, že jeho
spravedlnost, o které hovoří, je právě
ta pravá. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
paní poslankyni Kolářové. Prosím
pana poslance Hirše, aby se ujal slova. Pan poslanec Mach
má náhradní kartu číslo 10.
Dále se připraví pan poslanec Krámek.
Poslanec Pavel Hirš: Pane místopředsedo,
dámy a pánové, dovolte mi, abych vyslovil
názor poslaneckého klubu LSNS. Já jsem pozorně
vyslechl argumenty pro i proti a mohu říci pouze
jednu věc. Kdysi jsme říkali: Nebuďme
jako oni. A dneska zavádíme princip, kdy diferencujeme
mezi ty nebo ony. Domnívám se, že naše
svoboda, která nám přinesla i vítězství
po druhé světově válce, byla vykoupena
krví všech. Bez ohledu na politickou příslušnost.
To, co někdo spáchal poté, nechť je
za to souzen. Ale nedomnívám se, že bychom
měli diferencovat tady. Já vím, že to
nezní dobře. Vím, že to nezaznívá
sluchu některým, kteří ve svatém
nadšení chtějí něčeho
dosáhnout. Ale opakuji - jedná se o princip spravedlnosti.
Nemohu soudit člověka za to, co udělal poté.
l když plně souhlasím s důvody. Myslím
si, že ten zákon je nedokonalý a že by
zasluhoval přepracování. Proto náš
klub nemůže tento zákon podpořit. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Hiršovi. Prosím pana poslance Krámka,
aby se ujal slova.
Poslanec Jan Krámek: Vážený pane
předsedající, kolegyně, kolegové,
chci se krátce zmínit o jedné věci.
Nevystupoval bych, kdybych neslyšel od opozičních
poslanců komunistického ražení jejich
výhrady a prakticky podporu pana prezidenta Havla. Já
se domnívám, že předložená
právní norma vůbec neřeší
celou problematiku, protože se netýká jenom
osob, které se zúčastnily boje ve prospěch
Československa, ale týká se i jejich rodinných
příslušníků, kteří
pouze za to, že někdo se orientoval na jinou světovou
stranu, nasadil život, tak trpěli v 50. letech a následně
i jejich děti tím, že nemohli dělat
to, co chtěli. Proto, i když nejsem spokojen s tím
zněním tak, jak je, zvednu ruku opět, protože
se domnívám, že ten dluh je daleko hlubší
a daleko citlivější a žádná
právní norma nemůže nahradit životy
a roky, které ve velice obtížných podmínkách
prožili ti, o kterých jsem se zmínil. Vážím
si i těch, kteří na východní
frontě a vůbec na všech frontách se
rozhodli nasadit život za republiku, za demokracii, ale nemohu
si vážit těch, kteří následně
budovali kariéru, a to na úkor jiných bojovníků
jen proto, že patřili někam jinam ve svém
smýšlení. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Krámkovi. Pan poslanec Matulka se hlásí
s faktickou poznámkou.
Poslanec Dalibor Matulka: Snad to bude faktická
poznámka. Chci se ohradit. Pokud pan poslanec Krámek
myslel mezi těmi poslanci komunistického ražení
i mě, tak potom prosím, aby mě neobviňoval
z něčeho takového, jako je podpora prezidenta
Havla. Může si ze stenozáznamu ověřit,
co jsem říkal. Rozhodně jsem nepodporoval
pana prezidenta. Z toho mě, prosím, neobviňujte!
(Veselost.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pan
poslanec Koronthály je dalším přihlášeným
do rozpravy. Připraví se pan kolega Ullmann.
Poslanec Vladimír Koronthály: Vážený
pane předsedající, vážený
pane předsedo, dámy a pánové, kolem
tohoto zákona už se diskutuje dlouho a hodně.
Diskutuje se o něčem, co není pravda. Diskutuje
se o tom, že zákon soudí životy těch
či oněch, že tady něco rozsuzuje. To
všechno není pravda. Zákon nesoudí.
Zákon napravuje dobu, kdy soudili jiní. Zákon
odměňuje ty, kteří dosud byli za svou
odbojovou činnost, pokud si pánové a dámy
vzpomenou, odměněni zpravidla deseti lety vězení
nebo dvanácti lety uranu a podobně. Rozhodně
napravuje pouze to, že na ty, kteří podle tohoto
zákona mají nějakou odměnu dostat
(a tady souhlasím s kolegou Gjuričem, že je
velká škoda, že ten nejcennější
druh odměny, to znamená odměna nadčasového
charakteru, to vyznamenání, nějakým
způsobem propadlo), na ty, kteří tuto odměnu
nedostali, ačkoli se nejen zasloužili o tu demokratickou
současnost, na ty se jednou dostat musí. Omlouvám
se, že mluvím nesouvisle, ale mám pocit, že
některé věty, které v této
sněmovně zaznívaly v této souvislosti,
jsou přímo urážející pro
některé lidi. Chtěl bych vám sdělit,
že klub KDS l. bude hlasovat pro tento zákon. (Hluk
v sále.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dámy
a pánové, prosím o klid. Prosím pana
kolegu Ullmanna, aby se ujal slova. Připraví se
pan poslanec Vyvadil.
Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane
předsedající, vážený pane
předsedo, kolegyně a kolegové, budu skutečně
velmi stručný, protože mnohé z toho,
co bych chtěl říci, bylo řečeno.
Nicméně považuji za potřebné
podotknout jednu věc, která zde nepadla. Hovořilo
se o hledání spravedlnosti. Jistě, hledání
spravedlnosti je obtížný proces a vedou k tomu
spíš jakési geny, které každý
z nás má zakódovány ve svědomí,
v tom fenoménu, který neumíme přesně
popsat, co to vlastně to svědomí je, a proto
se může jevit dosti subjektivní.
Nicméně dovolte mi, abych vyjádřil
svůj osobní názor, že tady nejde pouze
o hledání spravedlnosti. Tento zákon je totiž
o úctě. Tento zákon je o cti. A v mých
očích nenalezne úctu ten, kdo nezávisle
na tom, zda to učinil dříve či později,
zda to učinil před rozhodným obdobím
nebo po rozhodném období, učinil něco,
co si moji úctu nezaslouží. To je hlavní,
základní důvod, proč budu znovu hlasovat
pro tento zákon, protože tento zákon je morálním
oceněním dobrých činů. Člověk,
jak už tu bylo řečeno jedním z mých
předřečníků, když jedno
udělá něco hanebného, ztrácí
čest. A prostě ji ztratil. Nemusíme ho za
to trestat. Nikdo ho za to netrestá. Ale už tu čest
prostě nemá. A o tom podle mého mínění
je tento zákon.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Ullmannovi. Prosím pana poslance Vyvadila,
aby se ujal slova.
Poslanec Jiří Vyvadil: Vážený
pane předsedající, vážený
pane předsedo, já nebudu dlouze mluvit. Svým
způsobem mnohé zde bylo řečeno. Celý
ten problém onoho zákona je v jednom. Podle našeho
názoru způsob řešení je prostě
nedostatečný a já se dokonce odvažuji
říci, že je hloupý. A to je ten důvod,
pro který nemůžeme tento zákon podpořit.
Jsme pro to, aby se dostalo morálního ocenění
těm lidem, kteří si to zaslouží.
Vím, že sněmovna je vypointovaná tak,
že kdo je pro zákony, je na dobré straně,
a kdo nepodpoří zákon, je špatný
člověk. Mile mne překvapil po dlouhé
době kolega Hirš, že našel odvahu říci,
cosi rozumného a v tomto ohledu musím říci
že klub poslanců Sociální demokracie
je jednoznačně připraven podílet se
na přípravě zákona, ale zákona,
který bude kvalitní. Pane kolego Janečku,
tento zákon do této kategorie nespadá. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Vyvadilovi. Kdo se dále hlásí
do rozpravy? Paní poslankyně Mazalová.
Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený
pane předsedající, vážené
kolegyně a kolegové, jako vždycky bych chtěla
udělat pouze tečku. Padala zde silná a -
řeknu to s chutí demagogicky zaměřená
slova. Když takhle nadávali mně, vždycky
mě to mrzelo a já zjišťuji, že jsou
i jiní lidé demagogicky zaměření.
Např. zůstali věrni myšlence demokracie,
zřejmě ano, ale každý po svém.
Je negativní představa, že má být
oceněn každý. Myslím si, že ne
každý, ale ten, kdo bojoval za svou zem, za svou vlast
a ten, kdo pro ni trpěl, kdo pro ni umíral. Hovořilo
se o vlastnostech odbojáře, že je nemůže
mít osoba, která se projevila jako osoba protidemokratická.
Většinou, jak vím, se za tímto označením
skrývá ledacos a často tím odbýváme
to, co se nám nelíbí a co není vhodné,
hlavně v této sněmovně. Mohl by potvrdit
pan kolega Vik.
Dále, jaké jsou vlastnosti odbojáře?
a) Zůstává odbojářem např.
ukradne-li v samoobsluze lentilky?
b) Pokud se třikrát rozvede?
c) Vystupuje nepřátelsky vůči romským
menšinám?
Tak bych mohla pokračovat stále. Kdy vlastně
přijde o toto označení.
Pan kolega Janeček popisuje postavu odbojáře
jako člověka morálně čistého,
který stojí nad vším. Je naprostým
vzorem, ale to byl Pavka Korčagin ve své době
také. Nechtěla bych být odbojářem
za takto přísně vymezených podmínek.
K dovršení všeho odmítám kádrovat
ty, kteří umírali v minulé kruté
době za nás, trpěli v koncentračních
táborech, odmítám kádrovat mrtvoly.
Je to neestetické a nemorální. Přitom
nejsem dědicem internacionální diktatury,
jak zde bylo řečeno, ale naprosto souhlasím
výjimečně s panem prezidentem, který
projevil sílu vrátit něco tak nedůstojného
a ponižujícího, co spáchal tento parlament.
Padla zde slova, jestli něco tato země potřebuje,
tak je to ocenění mravní kontinuity. S tím
naprosto souhlasím. Dámy a pánové,
to se ale týká nás všech, to se týká
tohoto parlamentu. Mne nebude příliš tížit
to, když nenaleznu úcty v očích kolegy
Ullmanna. Mne bude tížit, jestliže my, poslanci,
nenalezneme úctu v očích svých voličů,
občanů této země. Abychom ji nalezli,
musíme si ji zasloužit svou prací, svým
jednáním. Nehlasovala jsem pro tento zákon
a nebudu pro něho hlasovat zase.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
paní poslankyni Mazalové. Paní poslankyně
Čelišová má náhradní kartu
č. 15. Kdo se dále hlásí do rozpravy?
Jestliže nikdo, rozpravu uzavírám s úlevou.
Přistoupíme nyní k hlasování
o usnesení, jehož text vám přečtu.
Poslanecká sněmovna
l. setrvává na zákonu o ocenění
některých účastníků...
Ještě jednou.
Poslanecká sněmovna
l. setrvává na zákonu o ocenění
některých účastníků
národního boje za osvobození v souvislosti
s 50. výročím ukončení II.
světové války, přijatý Poslaneckou
sněmovnou dne 20. dubna 1995 a vrácen prezidentem
republiky;
II. stanoví, aby toto její rozhodnutí bylo
jako opatření Poslanecké sněmovny
vyhlášeno uveřejněním plného
znění ve Sbírce zákonů.
Jsem žádán o to, abych vás odhlásil.
Myslím si, že jsme tu skoro všichni. Nechápu
význam této žádosti, ale je zvykem jí
vyhovět. Navíc se tady jedná o absolutní
kvórum 101 hlasů a ne o to, kdo by byl případně
přihlášen a nebyl ve sněmovně.
To nemá význam. Vyhověl jsem vaší
žádosti, zejména panu kolegovi Kačenkovi.
Prosím, abyste se znovu zaregistrovali.
Je nás daleko více než 159, nicméně
někteří z vás mají právo
zde posedět a nezúčastnit se hlasování,
ani se nezaregistrovat.
Dámy a pánové, návrh usnesení
byl přečten, dovolím si dát o něm
hlasovat.
Kdo je pro jeho přijetí, ať zvedne ruku a stiskne
tlačítko v hlasování č. 34.
Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Hlasování
skončilo.
Návrh nebyl přijat poměrem hlasů 78
pro, 49 proti, 30 se zdrželo.
Tím jsme projednali tento bod naší schůze
a přejdeme k dalšímu bodu, což je
Prosím pana poslance Libora Nováka staršího
a společného zpravodaje, pana poslance Jana Černého,
aby zaujali svá místa u stolku zpravodajů.
Právě se tak stalo. Děkuji.
Úvodem připomenu, že projednávání
uvedeného návrhu podle sněmovních
tisků 13761465 bylo zahájeno na 28. schůzi.
Po úvodním slově navrhovatele i společného
zpravodaje a v rozpravě, která byla ukončena,
požádal pan poslanec Benda, aby projednávání
bylo přerušeno a aby se podněty z rozpravy
zabývaly jak poslanecké kluby, tak garanční,
tj. zemědělský výbor.
Tento výbor se sešel ještě během
minulé schůze a doporučil Poslanecké
sněmovně, aby projednávání
tohoto bodu přerušila až do příští,
tj. do 29. schůze. Na 29. ani na 30. schůzi nebyl
bod projednáván.
Dávám nyní slovo společnému
zpravodaji výboru a současně předsedovi
zemědělského výboru panu poslanci
Černému, aby nás seznámil se stanoviskem
výboru.