Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec Jaroslav Novák, připraví se pan poslanec Jiří Šoler.

Poslanec Jaroslav Novák: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, scházíme se Na této mimořádné schůzi sněmovny, abychom posoudili přípustnost trestního stiháni našeho kolegy, poslance poslanecké sněmovny pana Jana Vika.

V této souvislosti bych chtěl připomenout, že to není poprvé, kdy Je naše sněmovna postavena před takovýto nelehký a zodpovědný úkol. Avšak jedna zvláštnost zde přece jenom Je. Zatím všechny žádosti o zbavení poslanecké imunity vycházely z obvinění poslanců z trestných činů obecné kriminality, Jako jsou různé hospodářské delikty, apod.

Dnes poprvé máme rozhodnout o stíhání poslance pro důvod politický. Ano, Je to tak. I když tento tzv. Trestný čin budeme Nazývat třeba šířením poplašné zprávy. Díky ČTK Jsem měl možnost přečíst si plný text letáku, který byl údajně sířen příznivci SPR-RSČ a Jehož vytištění bylo údajně zařizováno panem poslancem Janem Vikem. Tento text zcela odpovídá politické argumentaci a nemá vůbec nic společného s obecnou kriminalitou.

A opět v této souvislosti chci připomenout nedávné hlasování o zbavení poslanecké imunity jiného poslance, kterým měl údajně vyzradit tajemství o praktikách BIS a prohlášení jednoho pana místopředsedy vlády, které by se dalo hodnotit stejně jako šíření poplašné zprávy, a sice sdělení o tom, že BIS sleduje politické strany, speciálně SPR-RSČ, Jako strany extremistické. A jak hodnotit nedávné násilné vniknutí bezpečnostních orgánů na sekretariát SPR-RSČ v Praze a domovní prohlídku tamtéž? Je něco takového vůbec v parlamentní demokracii možné? Aby bezpečnostní orgány vnikaly na sekretariáty parlamentních politických stran?

Abych se vrátil zpět k projednávané kauze. Z čeho vychází obvinění pana poslance Jana Vika? Z údajného podpisu na objednávce vytištění inkriminovaného materiálu. Je Jistě v podvědomí všech, že sekretariát SPR-RSČ v Praze byl opakovaně v poslední době vykraden a bezpečnostní orgány nikdy nevypátraly pachatele. Kdyby věnovaly jenom desetinu úsilí k jeho vypátrání z toho úsilí, které bylo vynaloženo na vyptávání pisatele a rozšiřovatele letáku, tak by dnes bylo jistě mnoho věcí jasnějších.

Tím chci říci, že nelze eliminovat ani možnost krádeže hlavičkových papírů a jejich orazítkování event. Padělání podpisu pana poslance Vika - a budeme tam, kde Jsme byli na začátku. Opět bude pachatel neznámý.

Ještě poznám ku k obsahu textu. Dle sdělovacích prostředků mnozí představitelé ČR prohlásili, že tento čin může otřást stabilitou České republiky. Pokud Je to pravda, tak tato stabilita Nebude příliš veliká, když toto může ohrozit. K celkové prezentaci objevení letáku mi celá kampaň, která byla zahájena sdělovacím prostředky, silně připomíná nacistické a bolševické způsoby, ať už se jednalo o letáky proti "velkoněmecké říši" a nacismu anebo o letáky hanobící spojenecký Sovětský svaz anebo zpochybňující výsledky budování socialismu v naši vlasti.

Z těchto všech důvodů vyzývám všechny slušné kolegy a kolegyň, aby odmítli tento totalitní projev a hlasovali proti zbavení imunity pana poslance Jana Vika. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: K faktické poznámce se přihlásil pan místopředseda Jan Kasal. Připraví se pan poslanec Jiří Šoler.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane předsedo, myslím, že jsem mohl v tom svém úvodním vystoupeni zmínit jednu věc, která tady nyní neustále osciluje. Tato schůze není mimořádná schůze. Tato Schůze je řádná, 33. schůze.

Chtěl bych jenom, když už jsem zde, říci, že je tady předmětem diskuse a kritiky skutečnost, že údajně tato schůze byla svolána zbrkle, překotně, neuváženě. Já proti těmto slovům postavím slova: liknavost, pohodlnost, prázdniny poslanců, nerozhodnost. Děkuji vám.

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec Jiří Šoler. Připraví se pan poslanec Jiří Vyvadil.

Poslanec Jiří Šoler: Vážení páni poslanci, vážené paní poslankyně, vážený pane předsedo, vážení kolegové, jsme tady svědky, nebo byli jsme v nedávné době svědky typické propagandistické kampaně, tak jak ji v této zemi řídil již sám velký Goebls, jak ji potom převzaly další totalitní režimy. Místo aby byla, jako v normální bitvě, dělostřelecká příprava, spustí se spousta dezinformací a vlastní podstata věcí často uniká.

Byli jsme v této zemi zhruba 50 let svědky různých totalitních systémů, kdy se lidská práva a ústavní svobody staly pouhým cárem papíru. Po převratu v r. 1989 jsme všichni věřili, že tu vznikne nová společnost, která ideály demokracie a dodržování lidských práv naplní. Bohužel, byli jsme opět oklamáni.

Nedávno jsem zpracoval rozsáhlou interpelaci ukazující na větší množství případů porušování lidských práv v České republice. Očekával jsem, že vláda a premiér se budou mým podnětem podrobně zabývat, i když samozřejmě chápu, že můj pohled na věc mohl byt jednostranný, čekal bych, že vláda se bude konkrétně zabývat jednotlivými případy. Bohužel, dopadlo to zcela jinak. Odpověď pana Klause byla velice prostá: "Vaším podnětem se, pane poslanče, zabývat nebudu." Přesně takovýmto způsobem postupuje totalitní stát.

Chci se tady zmínit o jednom článku z těch lidských práv a svobod, které jsou mezinárodně uznávané a které jsou definovány Jak v české listině práv a svobod, tak i v různých mezinárodních dokumentech. Tyto dokumenty nejsou produktem nějaké vyšší vůle anebo něčeho podobného, ale jsou postupným shromážděním pojmů humanity celého lidstva, tak jak jsou např. obsaženy v dokumentech Organizace Spojených národů, v dokumentech Rady Evropy apod.

Dovolil bych si přečíst XVII. článek druhého oddílu listiny základních práv a svobod, který pojednává o svobodě projevu; právo na informace.

Odst. 1. Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.

Odst. 2. Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace, bez ohledu na hranice států.

Já nechci zrovna tvrdit, že materiál, který Jsme dostali k dispozici, je ideálním příkladem politického letáku. Je mi na něm velice podivné, že Jsou zde podepsáni Jacísi pánové, kteří materiál v této formě určitě nevydali, chybí tam jakýkoli autor, chybí tam překladatel a jakákoli jiná podobná autorizace. Díky tomu samozřejmě o kvalitě toho materiálu a o jeho autentičnosti jsou tu závažné pochyby.

Proto jsem si našel v časopise střední Evropa, který je možné koupit si i dnes tady v Poslanecké sněmovně, projev jednoho z údajných autorů tohoto letáku, pana ministra financí SRN Theo Weigela. Dovolím si ocitovat úryvek: "Při všech rozhovorech, které jsem v posledních měsících a týdnech vedl se zástupci české vlády, jsem vždy prezentoval věc našich sudetoněmeckých krajanů, naposledy při setkání s premiérem Václavem Klausem ve Zwieselu. Považuji začlenění sudetských Němců do tohoto dialogu za nezbytný předpoklad. To jsem se vší důrazností řekl premiéru Klausovi." Ten časopis je volně k mání a kdokoli si ho může podrobně prostudovat. Já nechci říkat, že v tom vidím nějaký důkaz toho, že tento dokument je pravý. Tento dokument je samozřejmě značně problematický. Já chci pouze říci, že materiál, který dostali poslanci k dispozici, není natolik závažný, abych nemohl vyslovit vážné pochybnosti o tom, že materiál je určitě nepravý. Proto nemohu docházet k nějakým kategorickým závěrům.

V demokratických státech je zvykem respektovat demokratické svobody všech, tzn. nejen nějakých úzkých elitářských skupin, jako byli komunisté nebo chartisté. V demokratických zemích - pokud jsou napadeny základy demokratického státu, jako je například sekretariát parlamentní politické strany - se to bere za velmi závažnou záležitost. Dovolil bych si připomenout aféru Watergate, kdy po odposlechu telefonického rozhovoru stranického sekretariátu byl nucen odstoupit i americky prezident. Taková záležitost u nás samozřejmě neproběhne a všechno se zdá byt v naprostém pořádku.

Zdá se, že u nás v oblasti svobody projevu je všechno v pořádku. Bohužel naše zkušenosti s tiskem jsou přesně opačné. Oficiální tisk, který vychází v této zemi, publikuje pouze názory vybrané elity, a pokud si některý list dovolí publikovat i názory, které se nelíbí, pak je velmi drsně zlikvidován. Mohu uvést příklad časopisu Politika a politického procesu proti jeho šéfredaktorovi Josefu Tomášovi. Pokud dojde k podobným procesům, tak se dokonce vládní garnitura nestydí zorganizovat proces takovým způsobem, aby na něj neměla přístup veřejnost, přestože veřejný jinak je. Je organizován úmyslně v tak malých místnostech. Aby kromě předem objednané klaky se nikdo dovnitř nedostal. To je běžná praxe. Konečně, jak jsme viděli tady ve sněmovně, i v této místnosti dnes byla uplatněna podobná praktika. Dokonce to došlo tak daleko, že když se můj kolega poslanec Kuba pokusil dostat do takové místnosti - tenkrát jako invalida o berličkách - byl obviněn z napadení justiční stráže a i jeho imunitou jsme se tady nedávno zabývali.

Chtěl bych se zmínit o případu Matoušek a Spálovský, o dvou lidech, kteří si prostě dovolili kritizovat prezidenta této republiky a za to byli odsouzeni sice k podmíněným, ale přesto trestům. Takové věci se prostě v demokratickém státě dít nemohou.

Chtěl bych se zmínit - jak už to říkal můj kolega Vik - o podobných informačních kampaních, které vedl totalitní komunistický režim. Nemohu zapomenout na situaci před šesti lety, kdy jsem byl jedním ze signatářů prohlášení několik vět. Byla vedena velice nechutná kampaň. Jak Jsem se dozvěděl z pořadu této schůze, dokázala současná vládní garnitura dát dohromady jakousi současnou antichartu, petici, která vyzývala poslance k určitým závěrům ve věci poslanecké imunity. Naštěstí i náš právní řád zakotvuje oblast ochrany lidských práv a takové petice nelze brát v úvahu.

Já tady samozřejmě nechci chránit pana poslance Vika a takovýto způsob politické argumentace. Já mám rád, když materiály Jsou přinejmenším podepsané a když je patrné, kdo je jejich autorem. Já samozřejmě také nemohu tvrdit, Jestli pan Vik je zodpovědný za šíření tohoto materiálu nebo ne. To je věcí odborného šetření. Chci pouze sdělit, že v této zemi již bylo jak před listopadem tak po listopadu velmi mnoho porušení lidských práv a politických zločinů.

Hovořilo se tady o použití baseballové pálky. Chtěl bych říci, že i v této zemi byla mnohokrát takováto baseballová pálka použita, a to před listopadem i po něm.

Viníci chodí stále svobodně mezi námi. Měli bychom se starat zejména o potrestání těchto viníků, jak jsem k tomu vyzýval ve své zmíněné interpelaci.

Já osobně se domnívám, že vydání pana poslance Vika by bylo velmi nevhodným precedentem, kterého by tento režim, který si určitě nebere servítky, mohl zneužít k likvidaci svých politických protivníků nedobrým způsobem. Proto nemohu pro vydání pana poslance Vika hlasovat. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec Jiří Vyvadil. Připraví se pan poslanec Václav Exner.

Poslanec Jiří Vyvadil: Vážený pane předsedo, dámy a pánové. Musím říci, že dnes projednávaný bod pro mne osobně kupodivu představuje v pravém slova smyslu vysoce nosnou záležitost. Já jsem zaznamenal dvě vystoupení, byť v zásadě kontroverzní, která na mne zapůsobila. To, že s někým nesouhlasím, ještě nemusí znamenat, že jej nevnímám. Samozřejmě šlo především o vystoupení pana kolegy Čerbáka, kde jsem cítil v podtónu i určité pochybnosti i nejasnosti, i zvažování zda ano nebo ne, zda už ano nebo ještě ne. Stejně tak musím říci, že jsem velice bedlivě vnímal - troufám si tvrdit nejlepší projev pana poslance Vika, který vyjádřil podle mého názoru to, co vy třeba nemůžete pochopit: určitou míru obavy opozičních poslanců z toho, co může přijít. A to jsou věci legitimní, to jsou věci důležité.

Každý z nás se bude na miskách vah nějakým způsobem rozhodovat. Daleko jinou pozici mají asi poslanci pana kolegy Čerbáka a jinou pozici mohou mít poslanci opoziční. Já jsem zřejmě první, kdo mluví poněkud jiným tónem, ale nic to nemění na tom, že jde podle mého soudu, o otázku mimořádně závaznou, až tak závažnou, že se nedotýká jen kolegy Vika.

Já jsem přesvědčen, že asi ne řadový občan SRN, ale němečtí politikové budou velmi pečlivě sledovat, jak dnes rozhodneme. Já sám si uvědomuji, jak je tato věc složitá. Protože já bych rozhodně nechtěl hlasovat podle toho, co si o tom myslí němečtí politikové. Na druhé straně si ale uvědomuji, že je v zájmu České republiky mít pozitivní vztahy s Německem. Já si za svou osobu nedovedu přestavit, že bych dával jakýsi políček těm politikům, kteří mají vůli mít pozitivní vztah k České republice To je složitá otázka.

Je samozřejmě možná chybou, že tomu jsme se zde vůbec nevěnovali a že svým způsobem až kolega Vik tímto problémem tuto otázku nastolil, protože celá politická scéna je členěna na tři názory. První je, že všechno v Německu je nejlepší, ničeho se nemusíme obávat, minulost je zapomenuta, pojďme jen dopředu, nic nám nehrozí. Druhý je ten názor, který zde byl prezentován - Německo je odvěký nepřítel. Pak někde je ten další názor - je třeba spolupracovat vzdor tomu, že ne vždy naše zkušenost byla dobrá.

Já vlastně vítám, že kolega Vik tímto nastolil tento problém, byť s ním jakkoli nesouhlasím v teto podobě.

Jsem rád proto, že si všichni asi uvědomujeme, jak je to problém citlivý a že v tomto ohledu je zřejmě třeba držet obezřetné mantinely, které až dosud drženy byly.

Nedotknutelnost dekretu prezidenta Beneše, jednoznačné pojmenování odsunu a vysídlení, nikoli vyhnání, otázka priority a názvu, tzn. Nebylo-li by Německého vpádu, nikdy by následně nenásledoval odsun, a konečně za čtvrté, nepřichází v úvahu otázka dvojího státního občanství.

My zde řešíme ještě jednu důležitou otázku, a to se netýká jen nás, to se týká možná evropských demokracií vůbec. Soudci v Itálii rozmetali politickou scénu. Rozmetali všechny klasické politické strany, pravicové, levicové, všechny. A v tomto ohledu je zde třeba zdůraznit, že my jednou provždy si musíme ponechat institut imunity, protože institut imunity možná v krajním případě muže zachránit parlamentní demokracii v této zemi. Padesát let soudci v Itálii tolerovali, že patrně politické strany se nějakým způsobem živily. A po padesáti letech najednou zavřou přední představitele ať už z pravice či levice, ačkoliv to dělali padesát let a všichni to věděli. Proto ta imunita zde musí být a je tou pojistkou, že ta třetí moc, soudcovská, nám jednou nepřeroste přes hlavu.

Nejzávažnější otázka byla, a hovořil o ní i pan kolega Čerbák a velice se s tím poctivě zabýval, politické jednání. Kdy, v jakém okamžiku ještě nevydat a kdy, v jakém okamžiku již vydat.

Chtěl bych zdůraznit, že to, co říkám, je můj osobní názor. Jedině můj osobní. Já se domnívám, a když se zde kdysi hlasovalo o tom, zda má být nebo nemá být vydán trestnímu stíhání poslanec, který se dostal do konfliktu s justiční stráží, Já jsem tam cítil ten politický podtón z hlediska státní moci. Cítil jsem potřebu zvednout ruku. Aby nebyl vydán. Jiná věc je, jestliže někdo udělá jednání, které je apriorně politicky motivováno. A samozřejmě i to může být součást politického boje a známe poslance v Anglii, kteří jsou ve vězení a jsou velmi úspěšní a mají největší počet preferencí. Jinak řečeno, je třeba oddělit v politické stránce, o jaký druh politického jednání jde. Z mého úhlu pohledu, a až se budu vracet do lavic, nebude to pro mne zcela jednoduché, zejména s ohledem i na slova kolegy Čerbáka a zejména z toho důvodu, že si myslím, že zde máme určitou míru odpovědnosti, vyšší, než jen ohledně tohoto případu, byť možná jediného z opozice. Podpořím Návrh mandátového a imunitního výboru.

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec Václav Exner, připraví se pan poslanec Jaroslav Štrait.

Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, dámy a pánové. Dovolte mi, abych jménem klubu komunistické strany Čech a Moravy se vyjádřil k některým aspektům projednávané věci. Především pokud jde o otázky procedurální. Jednání Poslanecké sněmovny v této mimořádné době by mělo být oprávněno důležitostí a neodkladností projednávané věci. O celé záležitosti již někteří vystupující poslanci hovořili. Chtěl bych upozornit Na to, že pokud jde o důležitost, pokládám za daleko důležitější mnohé jiné případy jak z hlediska obecné politiky, ekonomiky nebo sociální oblasti, tak také z oblasti týkající se celkové kriminality. Necháváme bez povšimnutí velice závažné kriminální aspekty a naopak jsme přesvědčováni, že určitá úroveň kriminality, případně její růst na úroveň, která je obvyklá v tzv. demokratických zemích, Je součástí vývoje v naší zemi. V této souvislosti již takřka završená pátá hodina jednání o této otázce mi sama o sobě nepřipadá tak důležitá, i když nepochybně otázka použití poslanecké imunity je otázkou politicky velmi základní.

Pokud jde o neodkladnost, je nepochybné, že pan poslanec Vik se nechystal ani zmařit projednávání věci ve vyšetřovacích orgánech, ani někam uprchnout nebo se nějakým způsobem skrývat. V celé řadě případů je zahajováno trestní řízení s neomluvitelným dlouhým odkladem, zatímco v této záležitosti se dostáváme k naprosto bezprecedentnímu rychlému vyšetření věci, které by bylo velmi užitečné v mnohých jiných aspektech.

K procedurální otázce také patří otázka vyplývající z podkladů, které jsme dostali, to jest obvinění jediného potenciálního pachatele, nebo podezření na jediného potenciálního pachatele. Jak je možné se dívat na takovou věc, kdy byl objednán a vytištěn milion letáků, kdy nejméně tři tisíce jich bylo distribuováno k jednotlivým lidem do jejich domácností, kdy náklady na tuto akci nepochybně dosáhly sto tisíc, případně statisíce korun, a nejsou zkoumány, nebo aspoň v podkladových materiálech není zmínka o souvislostech a účasti jiných potenciálních pachatelů na této věci.

Poprvé se také setkáváme s jednoznačně politickou záležitostí při posuzování poslanecké imunity a vydání poslance pro případné trestní stíhání.

Pokud jde o věcné aspekty vztahující se ke vztahu mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo, je potřeba poukázat na neuzavřené majetkové otázky, na nedořešení odškodnění obětí, náhrady škod způsobených válkou a jejich spojování s odsunem Němců z bývalé Československé republiky po válce, často účelově nazývaným vyhnáním. Ozývají se požadavky tzv. sudetských Němců, resp. jejich svazů a jejich mluvcích, které jsou střídavě podporované a zpochybňované spolkovou vládou Spolkové republiky Německo, vládami Bavorska, případně dalších spolkových zemí, jednotlivými představiteli koaličních i opozičních stran v Německu a Rakousku. Tyto požadavky překračují jednoznačně a jednostranně ve prospěch těch sil, které byly po válce označeny Jako jejich viníci nebo spoluviníci, rámec poválečného právního i faktického uspořádání s mezinárodním základem, československo-německou smlouvu ve znění z roku 1973 i z roku 1992 i smlouvy s dalšími státy, včetně Rakouska. Naše vláda vede jednání, o jejichž obsahu nejsou s odvoláním na diplomatické zvyklosti většinou veřejnosti sdělovány podrobnosti a průběžné informace.

Předseda PSP Milan Uhde: Okamžik prosím, pane poslanče. Dámy a pánové, prosím vás, respektujte projev svého kolegy a umožněte mu, aby mluvil do sálu, který zachovává klid. Děkuji vám za pochopení.

Poslanec Václav Exner: Děkuji, pane předsedo.

Vláda kolísá, viz například i stanovisko předsedy vlády k této sněmovně i v otázkách, zda jednat nebo vést dialog s tzv. sudetskými Němci, a to přes jednoznačné stanovisko vyjádřené ve vládním prohlášení z července 1992. Bohužel se stále nachází dost politických činitelů i jiných občanů, kteří nejenže ochotně vedou dialog i jednání, ale přímo i nepřímo podporují požadavky tzv. sudetských němců a různými činy, např. jako nelegální tiší společníci umožňují nabýváni bývalých i nových majetků v České republice nebo jako svědci jsou ochotní asi často s osobním ziskem potvrdit andělskou minulost z doby války, pokud Jde o některé osoby. Jindy jde o stafáž při různých schůzích a slavnostech, nebo různá pozvání k akcím, které pak jsou využity k představení názorů a požadavků, se kterými podle průzkumu veřejného mínění většina obyvatel České republiky nemůže souhlasit, odmítá Je a cítí se jimi ohrožena.

Zatímco z Německé strany jsou požadavky přesně specifikovány, často i vládou, např. v nelegitimních majetkových návrzích spojených s odsunem Němců po válce, naše stanoviska veřejnost nezná nebo jsou nekonkrétní anebo nejasná. Naši vyjednavači se tak ať neúmyslně nebo úmyslně dostávají do pasivní defenzívní pozice s možným podezřením ze zkorumpování, případně osobního prospěchu politické špičky. To je podle našeho názoru podhoubí, z něhož vyplývají obavy jak o další vývoj, tak i možné zneužití včetně tzv. poplašných zpráv. Rozumnou ochranou proti takovému vývoji není trestní stíhání, nýbrž plná informace veřejnosti a jasná stanoviska vycházející z krátkodobých a hlavně dlouhodobých zájmů našich občanů, kde na základě především novodobé zkušenosti je třeba zajistit, aby nemohlo dojít k ohrožení České republiky a jejích občanů toho typu, jak to např. Bylo v obou světových válkách, ale ani k ohrožení na základě ekonomické nebo politické nadvlády.

V tomto směru je účinným protiopatřením jasné prohlášení ke každému dílčímu bodu z informace spolkové vlády pro vedení sudetoněmeckého landsmanschaftu, jak se nazývá předložený materiál. Nemůžeme za normální politické situace ani v náznacích podporovat, a to nikde a v politické oblasti zvlášť, šíření materiálů, u nichž není znám vydavatel nebo informátor a které nemohou být ověřeny aspoň na základě hodnocení těchto osob. Nepoužíváme takovou praxi a odsuzujeme ji. Vydavatelé se takovou praxí sami zostuzují.

Celý případ budiž také varováním pro všechny, kdo by takto chtěli postupovat. Záležitost Je velmi důležitá ve věcném smyslu, ne ve smyslu vydávání poslance. Poprvé pro podezření z činu vysloveně v politické oblasti. Sněmovna nesouhlasila S vydáním ve všech případech podezření z trestné činnosti, kde nebyly žádné politické souvislosti, a poslanec Je především rovnoprávným občanem v kladech i záporech. Nebudeme tedy podporovat ani vydáni poslance pro podezření, jak to nazval předseda mandátového a imunitního výboru, z verbálního politického svinstva.

Vláda a koalice obecně bohužel nevyužívá možnosti, aby veřejnosti před televizními kamerami vysvětlila jednoznačně svou politiku v oblasti, které se informace dotýká, a tak nejlépe zajistila namísto imunitní hysterie zklidnění všech, kteří obavy z vývoje ve vztahu k tzv. sudetským Němcům, případně celkově ke Spolkové republice Německo, mají. Opakovaně komunistická strana Čech a Moravy byla mezi těmi, kteří žádali projednání mezinárodni politiky České republiky v Poslanecké sněmovně, v tom na předním místě otázky českoněmeckých vztahů v širších i užších souvislostech. Na potřebnosti a užitečností takového jednání v poslanecké sněmovně i nadále trváme.

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec Jaroslav Štrait, připraví se pan poslanec Jiří Macháček. Faktická poznámka pana poslance Miroslava Čerbáka.

Poslanec Miroslav Čerbák: Zdržoval jsem se všech faktických poznámek, ale označil Jsem za politické svinstvo obsah letáku. Nikterak Jsem to nespojoval s imunitou poslance Jana Vika.

Předseda PSP Milan Uhde: Mluví pan poslanec Jaroslav Štrait.

Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi k projednávané věci stručný název. V každém případě stejně Jako pan kolega Čerbák - a toho si hluboce vážím - se chci také vyvarovat pouhých černobílých hodnocení při event. hlasování. Pokud se někdo zabývá podrobněji historií tzv. sudetských Němců, měl možnost se seznámit s programovými dokumenty nebo mohl s nimi v poslední době hovořit, není obsahem letáku zvlášť překvapen.

Již při prvním přečteni mi připomínal celou řadu publikovaných dokumentů. Nechci se dovolávat notoricky známých představitelů sudetoněmeckého hnutí a jeho velkých příznivců Jako třeba Konráda Henleina, britského politika Waltera Runcimana a stoupenců politiky appeasementu. Byla a Je tam celá řada chytřejších a mazanějších politiků. Připomenu kolegům jenom poslance poslanecké sněmovny Republiky československé Rudolfa Longmana von Auen, který v první den jednání československého parlamentu 1. 6. 1920 vyhlásil republice nesmiřitelný boj. Cituji: "tento stát vznikl na úkor dějinné pravdy. Rozhodující mocnosti byly podvedeny, pokud jde o skutečný stav věci. Česká republika je výsledkem jednostranného aktu české zvůle. Německá území byla obsazena protiprávně a ozbrojeným násilím. Němečtí obyvatelé Sudet nebyli na jejich vůli nikým ani dotázáni. Výsledek mírových smluv je proto potvrzení násilím, nikoliv právního státu."

Je možné k tomu poznamenat, že se tím sudetští Němci řídili celou první republiku a dělali všechno proto, aby ji také rozbili. Dále mi obsah letáku až příliš připomíná další programový dokument sudetoněmecké strany ze 24. dubna 1938, tzv. Karlovarský program se všemi frázemi o hájení zájmů, ochraně Německých skupin za hranicemi Německa, německého světového názoru atd.

Nemusíme chodit ani daleko do historie a stačí se seznámit s ustavujícím prohlášením sudetoněmeckého krajanského sdružení z 24. ledna 1950. Cituji: "krajanské sdružení se chápe jako mimo domov vzniklé zastoupení sudetoněmecké národnostní skupiny a tato jako součást německého národa. Toto sdružení chce udržovat svou jednotu do doby, kdy vznikne možnost opětovného získání domova, aby pak sudetští Němci mohli rozhodovat o svých dalších osudech s vlastní odpovědností." Zanechme proto iluzí, že cíle sudetských Němců jsou na úrovni jakýchsi vlastivědných spolků, které shromažďují staré kroje a zvyky. Byl jsem o tom nedávno osobně poučován předsedou jednoho ze spolků v okrese Mansfeld v Sasku Anhaltsku.

Stejně tak stanovy sudetoněmeckého krajanského sdružení nemohou Nikoho Nechat na pochybách - cituji z § 3 písm. b) "prosadit právní nárok na domov, na Jeho opětovné získání a s tím spojené právo na sebeurčení národnostní skupiny". písm. c) zmíněného § 3 "zastupovat nároky celé skupiny a jednotlivých krajanů Na navrácení uloupeného majetku a z toho vzniklých nároků na odškodnění".

Konečně je potřeba upozornit, že leták se obsahově blíží prohlášením jednotlivých německých stran, se sudetoněmeckou kartou hraje SPD, CSU, FDP i přední politikové. I zde by bylo možno citovat. Osobně považuji obsah letáku za velice závažný. Těžko však posoudit autorství. V každém případě obsahuje tvrzení, které je potřeba pečlivě zvažovat a vyvracet. To se bohužel z úst předních politiků - našich i německých - nestává. V některých směrech - v česko-německých vztazích zvlášť - se dokonce domnívám, že se vede tajná diplomacie, která prospívá rovnoprávným vztahům obou států nejméně. Děkuji vám.