Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec
Jaroslav Novák, připraví se pan poslanec
Jiří Šoler.
Poslanec Jaroslav Novák: Vážený
pane předsedo, dámy a pánové, scházíme
se Na této mimořádné schůzi
sněmovny, abychom posoudili přípustnost trestního
stiháni našeho kolegy, poslance poslanecké
sněmovny pana Jana Vika.
V této souvislosti bych chtěl připomenout,
že to není poprvé, kdy Je naše sněmovna
postavena před takovýto nelehký a zodpovědný
úkol. Avšak jedna zvláštnost zde přece
jenom Je. Zatím všechny žádosti o zbavení
poslanecké imunity vycházely z obvinění
poslanců z trestných činů obecné
kriminality, Jako jsou různé hospodářské
delikty, apod.
Dnes poprvé máme rozhodnout o stíhání
poslance pro důvod politický. Ano, Je to tak. I
když tento tzv. Trestný čin budeme Nazývat
třeba šířením poplašné
zprávy. Díky ČTK Jsem měl možnost
přečíst si plný text letáku,
který byl údajně sířen příznivci
SPR-RSČ a Jehož vytištění bylo
údajně zařizováno panem poslancem
Janem Vikem. Tento text zcela odpovídá politické
argumentaci a nemá vůbec nic společného
s obecnou kriminalitou.
A opět v této souvislosti chci připomenout
nedávné hlasování o zbavení
poslanecké imunity jiného poslance, kterým
měl údajně vyzradit tajemství o praktikách
BIS a prohlášení jednoho pana místopředsedy
vlády, které by se dalo hodnotit stejně jako
šíření poplašné zprávy,
a sice sdělení o tom, že BIS sleduje politické
strany, speciálně SPR-RSČ, Jako strany extremistické.
A jak hodnotit nedávné násilné vniknutí
bezpečnostních orgánů na sekretariát
SPR-RSČ v Praze a domovní prohlídku tamtéž?
Je něco takového vůbec v parlamentní
demokracii možné? Aby bezpečnostní orgány
vnikaly na sekretariáty parlamentních politických
stran?
Abych se vrátil zpět k projednávané
kauze. Z čeho vychází obvinění
pana poslance Jana Vika? Z údajného podpisu na objednávce
vytištění inkriminovaného materiálu.
Je Jistě v podvědomí všech, že
sekretariát SPR-RSČ v Praze byl opakovaně
v poslední době vykraden a bezpečnostní
orgány nikdy nevypátraly pachatele. Kdyby věnovaly
jenom desetinu úsilí k jeho vypátrání
z toho úsilí, které bylo vynaloženo
na vyptávání pisatele a rozšiřovatele
letáku, tak by dnes bylo jistě mnoho věcí
jasnějších.
Tím chci říci, že nelze eliminovat ani
možnost krádeže hlavičkových papírů
a jejich orazítkování event. Padělání
podpisu pana poslance Vika - a budeme tam, kde Jsme byli na začátku.
Opět bude pachatel neznámý.
Ještě poznám ku k obsahu textu. Dle sdělovacích
prostředků mnozí představitelé
ČR prohlásili, že tento čin může
otřást stabilitou České republiky.
Pokud Je to pravda, tak tato stabilita Nebude příliš
veliká, když toto může ohrozit. K celkové
prezentaci objevení letáku mi celá kampaň,
která byla zahájena sdělovacím prostředky,
silně připomíná nacistické
a bolševické způsoby, ať už se jednalo
o letáky proti "velkoněmecké říši"
a nacismu anebo o letáky hanobící spojenecký
Sovětský svaz anebo zpochybňující
výsledky budování socialismu v naši
vlasti.
Z těchto všech důvodů vyzývám
všechny slušné kolegy a kolegyň, aby odmítli
tento totalitní projev a hlasovali proti zbavení
imunity pana poslance Jana Vika. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde: K faktické poznámce
se přihlásil pan místopředseda Jan
Kasal. Připraví se pan poslanec Jiří
Šoler.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane předsedo,
myslím, že jsem mohl v tom svém úvodním
vystoupeni zmínit jednu věc, která tady nyní
neustále osciluje. Tato schůze není mimořádná
schůze. Tato Schůze je řádná,
33. schůze.
Chtěl bych jenom, když už jsem zde, říci,
že je tady předmětem diskuse a kritiky skutečnost,
že údajně tato schůze byla svolána
zbrkle, překotně, neuváženě.
Já proti těmto slovům postavím slova:
liknavost, pohodlnost, prázdniny poslanců, nerozhodnost.
Děkuji vám.
Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec
Jiří Šoler. Připraví se pan poslanec
Jiří Vyvadil.
Poslanec Jiří Šoler: Vážení
páni poslanci, vážené paní poslankyně,
vážený pane předsedo, vážení
kolegové, jsme tady svědky, nebo byli jsme v nedávné
době svědky typické propagandistické
kampaně, tak jak ji v této zemi řídil
již sám velký Goebls, jak ji potom převzaly
další totalitní režimy. Místo aby
byla, jako v normální bitvě, dělostřelecká
příprava, spustí se spousta dezinformací
a vlastní podstata věcí často uniká.
Byli jsme v této zemi zhruba 50 let svědky různých
totalitních systémů, kdy se lidská
práva a ústavní svobody staly pouhým
cárem papíru. Po převratu v r. 1989 jsme
všichni věřili, že tu vznikne nová
společnost, která ideály demokracie a dodržování
lidských práv naplní. Bohužel, byli
jsme opět oklamáni.
Nedávno jsem zpracoval rozsáhlou interpelaci ukazující
na větší množství případů
porušování lidských práv v České
republice. Očekával jsem, že vláda a
premiér se budou mým podnětem podrobně
zabývat, i když samozřejmě chápu,
že můj pohled na věc mohl byt jednostranný,
čekal bych, že vláda se bude konkrétně
zabývat jednotlivými případy. Bohužel,
dopadlo to zcela jinak. Odpověď pana Klause byla velice
prostá: "Vaším podnětem se, pane
poslanče, zabývat nebudu." Přesně
takovýmto způsobem postupuje totalitní stát.
Chci se tady zmínit o jednom článku z těch
lidských práv a svobod, které jsou mezinárodně
uznávané a které jsou definovány Jak
v české listině práv a svobod, tak
i v různých mezinárodních dokumentech.
Tyto dokumenty nejsou produktem nějaké vyšší
vůle anebo něčeho podobného, ale jsou
postupným shromážděním pojmů
humanity celého lidstva, tak jak jsou např. obsaženy
v dokumentech Organizace Spojených národů,
v dokumentech Rady Evropy apod.
Dovolil bych si přečíst XVII. článek
druhého oddílu listiny základních
práv a svobod, který pojednává o svobodě
projevu; právo na informace.
Odst. 1. Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
Odst. 2. Každý má právo vyjadřovat
své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem
nebo jiným způsobem, jakož i svobodně
vyhledávat, přijímat a rozšiřovat
ideje a informace, bez ohledu na hranice států.
Já nechci zrovna tvrdit, že materiál, který
Jsme dostali k dispozici, je ideálním příkladem
politického letáku. Je mi na něm velice podivné,
že Jsou zde podepsáni Jacísi pánové,
kteří materiál v této formě
určitě nevydali, chybí tam jakýkoli
autor, chybí tam překladatel a jakákoli jiná
podobná autorizace. Díky tomu samozřejmě
o kvalitě toho materiálu a o jeho autentičnosti
jsou tu závažné pochyby.
Proto jsem si našel v časopise střední
Evropa, který je možné koupit si i dnes tady
v Poslanecké sněmovně, projev jednoho z údajných
autorů tohoto letáku, pana ministra financí
SRN Theo Weigela. Dovolím si ocitovat úryvek: "Při
všech rozhovorech, které jsem v posledních
měsících a týdnech vedl se zástupci
české vlády, jsem vždy prezentoval věc
našich sudetoněmeckých krajanů, naposledy
při setkání s premiérem Václavem
Klausem ve Zwieselu. Považuji začlenění
sudetských Němců do tohoto dialogu za nezbytný
předpoklad. To jsem se vší důrazností
řekl premiéru Klausovi." Ten časopis
je volně k mání a kdokoli si ho může
podrobně prostudovat. Já nechci říkat,
že v tom vidím nějaký důkaz toho,
že tento dokument je pravý. Tento dokument je samozřejmě
značně problematický. Já chci pouze
říci, že materiál, který dostali
poslanci k dispozici, není natolik závažný,
abych nemohl vyslovit vážné pochybnosti o tom,
že materiál je určitě nepravý.
Proto nemohu docházet k nějakým kategorickým
závěrům.
V demokratických státech je zvykem respektovat demokratické
svobody všech, tzn. nejen nějakých úzkých
elitářských skupin, jako byli komunisté
nebo chartisté. V demokratických zemích -
pokud jsou napadeny základy demokratického státu,
jako je například sekretariát parlamentní
politické strany - se to bere za velmi závažnou
záležitost. Dovolil bych si připomenout aféru
Watergate, kdy po odposlechu telefonického rozhovoru stranického
sekretariátu byl nucen odstoupit i americky prezident.
Taková záležitost u nás samozřejmě
neproběhne a všechno se zdá byt v naprostém
pořádku.
Zdá se, že u nás v oblasti svobody projevu
je všechno v pořádku. Bohužel naše
zkušenosti s tiskem jsou přesně opačné.
Oficiální tisk, který vychází
v této zemi, publikuje pouze názory vybrané
elity, a pokud si některý list dovolí publikovat
i názory, které se nelíbí, pak je
velmi drsně zlikvidován. Mohu uvést příklad
časopisu Politika a politického procesu proti jeho
šéfredaktorovi Josefu Tomášovi. Pokud
dojde k podobným procesům, tak se dokonce vládní
garnitura nestydí zorganizovat proces takovým způsobem,
aby na něj neměla přístup veřejnost,
přestože veřejný jinak je. Je organizován
úmyslně v tak malých místnostech.
Aby kromě předem objednané klaky se nikdo
dovnitř nedostal. To je běžná praxe.
Konečně, jak jsme viděli tady ve sněmovně,
i v této místnosti dnes byla uplatněna podobná
praktika. Dokonce to došlo tak daleko, že když
se můj kolega poslanec Kuba pokusil dostat do takové
místnosti - tenkrát jako invalida o berličkách
- byl obviněn z napadení justiční
stráže a i jeho imunitou jsme se tady nedávno
zabývali.
Chtěl bych se zmínit o případu Matoušek
a Spálovský, o dvou lidech, kteří
si prostě dovolili kritizovat prezidenta této republiky
a za to byli odsouzeni sice k podmíněným,
ale přesto trestům. Takové věci se
prostě v demokratickém státě dít
nemohou.
Chtěl bych se zmínit - jak už to říkal
můj kolega Vik - o podobných informačních
kampaních, které vedl totalitní komunistický
režim. Nemohu zapomenout na situaci před šesti
lety, kdy jsem byl jedním ze signatářů
prohlášení několik vět. Byla
vedena velice nechutná kampaň. Jak Jsem se dozvěděl
z pořadu této schůze, dokázala současná
vládní garnitura dát dohromady jakousi současnou
antichartu, petici, která vyzývala poslance k určitým
závěrům ve věci poslanecké
imunity. Naštěstí i náš právní
řád zakotvuje oblast ochrany lidských práv
a takové petice nelze brát v úvahu.
Já tady samozřejmě nechci chránit
pana poslance Vika a takovýto způsob politické
argumentace. Já mám rád, když materiály
Jsou přinejmenším podepsané a když
je patrné, kdo je jejich autorem. Já samozřejmě
také nemohu tvrdit, Jestli pan Vik je zodpovědný
za šíření tohoto materiálu nebo
ne. To je věcí odborného šetření.
Chci pouze sdělit, že v této zemi již
bylo jak před listopadem tak po listopadu velmi mnoho porušení
lidských práv a politických zločinů.
Hovořilo se tady o použití baseballové
pálky. Chtěl bych říci, že i
v této zemi byla mnohokrát takováto baseballová
pálka použita, a to před listopadem i po něm.
Viníci chodí stále svobodně mezi námi.
Měli bychom se starat zejména o potrestání
těchto viníků, jak jsem k tomu vyzýval
ve své zmíněné interpelaci.
Já osobně se domnívám, že vydání
pana poslance Vika by bylo velmi nevhodným precedentem,
kterého by tento režim, který si určitě
nebere servítky, mohl zneužít k likvidaci svých
politických protivníků nedobrým způsobem.
Proto nemohu pro vydání pana poslance Vika hlasovat.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec
Jiří Vyvadil. Připraví se pan poslanec
Václav Exner.
Poslanec Jiří Vyvadil: Vážený
pane předsedo, dámy a pánové. Musím
říci, že dnes projednávaný bod
pro mne osobně kupodivu představuje v pravém
slova smyslu vysoce nosnou záležitost. Já jsem
zaznamenal dvě vystoupení, byť v zásadě
kontroverzní, která na mne zapůsobila. To,
že s někým nesouhlasím, ještě
nemusí znamenat, že jej nevnímám. Samozřejmě
šlo především o vystoupení pana
kolegy Čerbáka, kde jsem cítil v podtónu
i určité pochybnosti i nejasnosti, i zvažování
zda ano nebo ne, zda už ano nebo ještě ne. Stejně
tak musím říci, že jsem velice bedlivě
vnímal - troufám si tvrdit nejlepší
projev pana poslance Vika, který vyjádřil
podle mého názoru to, co vy třeba nemůžete
pochopit: určitou míru obavy opozičních
poslanců z toho, co může přijít.
A to jsou věci legitimní, to jsou věci důležité.
Každý z nás se bude na miskách vah nějakým
způsobem rozhodovat. Daleko jinou pozici mají asi
poslanci pana kolegy Čerbáka a jinou pozici mohou
mít poslanci opoziční. Já jsem zřejmě
první, kdo mluví poněkud jiným tónem,
ale nic to nemění na tom, že jde podle mého
soudu, o otázku mimořádně závaznou,
až tak závažnou, že se nedotýká
jen kolegy Vika.
Já jsem přesvědčen, že asi ne
řadový občan SRN, ale němečtí
politikové budou velmi pečlivě sledovat,
jak dnes rozhodneme. Já sám si uvědomuji,
jak je tato věc složitá. Protože já
bych rozhodně nechtěl hlasovat podle toho, co si
o tom myslí němečtí politikové.
Na druhé straně si ale uvědomuji, že
je v zájmu České republiky mít pozitivní
vztahy s Německem. Já si za svou osobu nedovedu
přestavit, že bych dával jakýsi políček
těm politikům, kteří mají vůli
mít pozitivní vztah k České republice
To je složitá otázka.
Je samozřejmě možná chybou, že
tomu jsme se zde vůbec nevěnovali a že svým
způsobem až kolega Vik tímto problémem
tuto otázku nastolil, protože celá politická
scéna je členěna na tři názory.
První je, že všechno v Německu je nejlepší,
ničeho se nemusíme obávat, minulost je zapomenuta,
pojďme jen dopředu, nic nám nehrozí.
Druhý je ten názor, který zde byl prezentován
- Německo je odvěký nepřítel.
Pak někde je ten další názor - je třeba
spolupracovat vzdor tomu, že ne vždy naše zkušenost
byla dobrá.
Já vlastně vítám, že kolega Vik
tímto nastolil tento problém, byť s ním
jakkoli nesouhlasím v teto podobě.
Jsem rád proto, že si všichni asi uvědomujeme,
jak je to problém citlivý a že v tomto ohledu
je zřejmě třeba držet obezřetné
mantinely, které až dosud drženy byly.
Nedotknutelnost dekretu prezidenta Beneše, jednoznačné
pojmenování odsunu a vysídlení, nikoli
vyhnání, otázka priority a názvu,
tzn. Nebylo-li by Německého vpádu, nikdy
by následně nenásledoval odsun, a konečně
za čtvrté, nepřichází v úvahu
otázka dvojího státního občanství.
My zde řešíme ještě jednu důležitou
otázku, a to se netýká jen nás, to
se týká možná evropských demokracií
vůbec. Soudci v Itálii rozmetali politickou scénu.
Rozmetali všechny klasické politické strany,
pravicové, levicové, všechny. A v tomto ohledu
je zde třeba zdůraznit, že my jednou provždy
si musíme ponechat institut imunity, protože institut
imunity možná v krajním případě
muže zachránit parlamentní demokracii v této
zemi. Padesát let soudci v Itálii tolerovali, že
patrně politické strany se nějakým
způsobem živily. A po padesáti letech najednou
zavřou přední představitele ať
už z pravice či levice, ačkoliv to dělali
padesát let a všichni to věděli. Proto
ta imunita zde musí být a je tou pojistkou, že
ta třetí moc, soudcovská, nám jednou
nepřeroste přes hlavu.
Nejzávažnější otázka byla,
a hovořil o ní i pan kolega Čerbák
a velice se s tím poctivě zabýval, politické
jednání. Kdy, v jakém okamžiku ještě
nevydat a kdy, v jakém okamžiku již vydat.
Chtěl bych zdůraznit, že to, co říkám,
je můj osobní názor. Jedině můj
osobní. Já se domnívám, a když
se zde kdysi hlasovalo o tom, zda má být nebo nemá
být vydán trestnímu stíhání
poslanec, který se dostal do konfliktu s justiční
stráží, Já jsem tam cítil ten
politický podtón z hlediska státní
moci. Cítil jsem potřebu zvednout ruku. Aby nebyl
vydán. Jiná věc je, jestliže někdo
udělá jednání, které je apriorně
politicky motivováno. A samozřejmě i to může
být součást politického boje a známe
poslance v Anglii, kteří jsou ve vězení
a jsou velmi úspěšní a mají největší
počet preferencí. Jinak řečeno, je
třeba oddělit v politické stránce,
o jaký druh politického jednání jde.
Z mého úhlu pohledu, a až se budu vracet do
lavic, nebude to pro mne zcela jednoduché, zejména
s ohledem i na slova kolegy Čerbáka a zejména
z toho důvodu, že si myslím, že zde máme
určitou míru odpovědnosti, vyšší,
než jen ohledně tohoto případu, byť
možná jediného z opozice. Podpořím
Návrh mandátového a imunitního výboru.
Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec
Václav Exner, připraví se pan poslanec Jaroslav
Štrait.
Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, dámy
a pánové. Dovolte mi, abych jménem klubu
komunistické strany Čech a Moravy se vyjádřil
k některým aspektům projednávané
věci. Především pokud jde o otázky
procedurální. Jednání Poslanecké
sněmovny v této mimořádné době
by mělo být oprávněno důležitostí
a neodkladností projednávané věci.
O celé záležitosti již někteří
vystupující poslanci hovořili. Chtěl
bych upozornit Na to, že pokud jde o důležitost,
pokládám za daleko důležitější
mnohé jiné případy jak z hlediska
obecné politiky, ekonomiky nebo sociální
oblasti, tak také z oblasti týkající
se celkové kriminality. Necháváme bez povšimnutí
velice závažné kriminální aspekty
a naopak jsme přesvědčováni, že
určitá úroveň kriminality, případně
její růst na úroveň, která
je obvyklá v tzv. demokratických zemích,
Je součástí vývoje v naší
zemi. V této souvislosti již takřka završená
pátá hodina jednání o této
otázce mi sama o sobě nepřipadá tak
důležitá, i když nepochybně otázka
použití poslanecké imunity je otázkou
politicky velmi základní.
Pokud jde o neodkladnost, je nepochybné, že pan poslanec
Vik se nechystal ani zmařit projednávání
věci ve vyšetřovacích orgánech,
ani někam uprchnout nebo se nějakým způsobem
skrývat. V celé řadě případů
je zahajováno trestní řízení
s neomluvitelným dlouhým odkladem, zatímco
v této záležitosti se dostáváme
k naprosto bezprecedentnímu rychlému vyšetření
věci, které by bylo velmi užitečné
v mnohých jiných aspektech.
K procedurální otázce také patří
otázka vyplývající z podkladů,
které jsme dostali, to jest obvinění jediného
potenciálního pachatele, nebo podezření
na jediného potenciálního pachatele. Jak
je možné se dívat na takovou věc, kdy
byl objednán a vytištěn milion letáků,
kdy nejméně tři tisíce jich bylo distribuováno
k jednotlivým lidem do jejich domácností,
kdy náklady na tuto akci nepochybně dosáhly
sto tisíc, případně statisíce
korun, a nejsou zkoumány, nebo aspoň v podkladových
materiálech není zmínka o souvislostech a
účasti jiných potenciálních
pachatelů na této věci.
Poprvé se také setkáváme s jednoznačně
politickou záležitostí při posuzování
poslanecké imunity a vydání poslance pro
případné trestní stíhání.
Pokud jde o věcné aspekty vztahující
se ke vztahu mezi Českou republikou a Spolkovou republikou
Německo, je potřeba poukázat na neuzavřené
majetkové otázky, na nedořešení
odškodnění obětí, náhrady
škod způsobených válkou a jejich spojování
s odsunem Němců z bývalé Československé
republiky po válce, často účelově
nazývaným vyhnáním. Ozývají
se požadavky tzv. sudetských Němců,
resp. jejich svazů a jejich mluvcích, které
jsou střídavě podporované a zpochybňované
spolkovou vládou Spolkové republiky Německo,
vládami Bavorska, případně dalších
spolkových zemí, jednotlivými představiteli
koaličních i opozičních stran v Německu
a Rakousku. Tyto požadavky překračují
jednoznačně a jednostranně ve prospěch
těch sil, které byly po válce označeny
Jako jejich viníci nebo spoluviníci, rámec
poválečného právního i faktického
uspořádání s mezinárodním
základem, československo-německou smlouvu
ve znění z roku 1973 i z roku 1992 i smlouvy s dalšími
státy, včetně Rakouska. Naše vláda
vede jednání, o jejichž obsahu nejsou s odvoláním
na diplomatické zvyklosti většinou veřejnosti
sdělovány podrobnosti a průběžné
informace.
Předseda PSP Milan Uhde: Okamžik prosím,
pane poslanče. Dámy a pánové, prosím
vás, respektujte projev svého kolegy a umožněte
mu, aby mluvil do sálu, který zachovává
klid. Děkuji vám za pochopení.
Poslanec Václav Exner: Děkuji, pane předsedo.
Vláda kolísá, viz například
i stanovisko předsedy vlády k této sněmovně
i v otázkách, zda jednat nebo vést dialog
s tzv. sudetskými Němci, a to přes jednoznačné
stanovisko vyjádřené ve vládním
prohlášení z července 1992. Bohužel
se stále nachází dost politických
činitelů i jiných občanů, kteří
nejenže ochotně vedou dialog i jednání,
ale přímo i nepřímo podporují
požadavky tzv. sudetských němců a různými
činy, např. jako nelegální tiší
společníci umožňují nabýváni
bývalých i nových majetků v České
republice nebo jako svědci jsou ochotní asi často
s osobním ziskem potvrdit andělskou minulost z doby
války, pokud Jde o některé osoby. Jindy jde
o stafáž při různých schůzích
a slavnostech, nebo různá pozvání
k akcím, které pak jsou využity k představení
názorů a požadavků, se kterými
podle průzkumu veřejného mínění
většina obyvatel České republiky nemůže
souhlasit, odmítá Je a cítí se jimi
ohrožena.
Zatímco z Německé strany jsou požadavky
přesně specifikovány, často i vládou,
např. v nelegitimních majetkových návrzích
spojených s odsunem Němců po válce,
naše stanoviska veřejnost nezná nebo jsou nekonkrétní
anebo nejasná. Naši vyjednavači se tak ať
neúmyslně nebo úmyslně dostávají
do pasivní defenzívní pozice s možným
podezřením ze zkorumpování, případně
osobního prospěchu politické špičky.
To je podle našeho názoru podhoubí, z něhož
vyplývají obavy jak o další vývoj,
tak i možné zneužití včetně
tzv. poplašných zpráv. Rozumnou ochranou proti
takovému vývoji není trestní stíhání,
nýbrž plná informace veřejnosti a jasná
stanoviska vycházející z krátkodobých
a hlavně dlouhodobých zájmů našich
občanů, kde na základě především
novodobé zkušenosti je třeba zajistit, aby
nemohlo dojít k ohrožení České
republiky a jejích občanů toho typu, jak
to např. Bylo v obou světových válkách,
ale ani k ohrožení na základě ekonomické
nebo politické nadvlády.
V tomto směru je účinným protiopatřením
jasné prohlášení ke každému
dílčímu bodu z informace spolkové
vlády pro vedení sudetoněmeckého landsmanschaftu,
jak se nazývá předložený materiál.
Nemůžeme za normální politické
situace ani v náznacích podporovat, a to nikde a
v politické oblasti zvlášť, šíření
materiálů, u nichž není znám
vydavatel nebo informátor a které nemohou být
ověřeny aspoň na základě hodnocení
těchto osob. Nepoužíváme takovou praxi
a odsuzujeme ji. Vydavatelé se takovou praxí sami
zostuzují.
Celý případ budiž také varováním
pro všechny, kdo by takto chtěli postupovat. Záležitost
Je velmi důležitá ve věcném smyslu,
ne ve smyslu vydávání poslance. Poprvé
pro podezření z činu vysloveně v politické
oblasti. Sněmovna nesouhlasila S vydáním
ve všech případech podezření
z trestné činnosti, kde nebyly žádné
politické souvislosti, a poslanec Je především
rovnoprávným občanem v kladech i záporech.
Nebudeme tedy podporovat ani vydáni poslance pro podezření,
jak to nazval předseda mandátového a imunitního
výboru, z verbálního politického svinstva.
Vláda a koalice obecně bohužel nevyužívá
možnosti, aby veřejnosti před televizními
kamerami vysvětlila jednoznačně svou politiku
v oblasti, které se informace dotýká, a tak
nejlépe zajistila namísto imunitní hysterie
zklidnění všech, kteří obavy
z vývoje ve vztahu k tzv. sudetským Němcům,
případně celkově ke Spolkové
republice Německo, mají. Opakovaně komunistická
strana Čech a Moravy byla mezi těmi, kteří
žádali projednání mezinárodni
politiky České republiky v Poslanecké sněmovně,
v tom na předním místě otázky
českoněmeckých vztahů v širších
i užších souvislostech. Na potřebnosti
a užitečností takového jednání
v poslanecké sněmovně i nadále trváme.
Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec
Jaroslav Štrait, připraví se pan poslanec Jiří
Macháček. Faktická poznámka pana poslance
Miroslava Čerbáka.
Poslanec Miroslav Čerbák: Zdržoval jsem
se všech faktických poznámek, ale označil
Jsem za politické svinstvo obsah letáku. Nikterak
Jsem to nespojoval s imunitou poslance Jana Vika.
Předseda PSP Milan Uhde: Mluví
pan poslanec Jaroslav Štrait.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený
pane předsedo, dámy a pánové, dovolte
mi k projednávané věci stručný
název. V každém případě
stejně Jako pan kolega Čerbák - a toho si
hluboce vážím - se chci také vyvarovat
pouhých černobílých hodnocení
při event. hlasování. Pokud se někdo
zabývá podrobněji historií tzv. sudetských
Němců, měl možnost se seznámit
s programovými dokumenty nebo mohl s nimi v poslední
době hovořit, není obsahem letáku
zvlášť překvapen.
Již při prvním přečteni mi připomínal
celou řadu publikovaných dokumentů. Nechci
se dovolávat notoricky známých představitelů
sudetoněmeckého hnutí a jeho velkých
příznivců Jako třeba Konráda
Henleina, britského politika Waltera Runcimana a stoupenců
politiky appeasementu. Byla a Je tam celá řada chytřejších
a mazanějších politiků. Připomenu
kolegům jenom poslance poslanecké sněmovny
Republiky československé Rudolfa Longmana von Auen,
který v první den jednání československého
parlamentu 1. 6. 1920 vyhlásil republice nesmiřitelný
boj. Cituji: "tento stát vznikl na úkor dějinné
pravdy. Rozhodující mocnosti byly podvedeny, pokud
jde o skutečný stav věci. Česká
republika je výsledkem jednostranného aktu české
zvůle. Německá území byla obsazena
protiprávně a ozbrojeným násilím.
Němečtí obyvatelé Sudet nebyli na
jejich vůli nikým ani dotázáni. Výsledek
mírových smluv je proto potvrzení násilím,
nikoliv právního státu."
Je možné k tomu poznamenat, že se tím
sudetští Němci řídili celou první
republiku a dělali všechno proto, aby ji také
rozbili. Dále mi obsah letáku až příliš
připomíná další programový
dokument sudetoněmecké strany ze 24. dubna 1938,
tzv. Karlovarský program se všemi frázemi o
hájení zájmů, ochraně Německých
skupin za hranicemi Německa, německého světového
názoru atd.
Nemusíme chodit ani daleko do historie a stačí
se seznámit s ustavujícím prohlášením
sudetoněmeckého krajanského sdružení
z 24. ledna 1950. Cituji: "krajanské sdružení
se chápe jako mimo domov vzniklé zastoupení
sudetoněmecké národnostní skupiny
a tato jako součást německého národa.
Toto sdružení chce udržovat svou jednotu do doby,
kdy vznikne možnost opětovného získání
domova, aby pak sudetští Němci mohli rozhodovat
o svých dalších osudech s vlastní odpovědností."
Zanechme proto iluzí, že cíle sudetských
Němců jsou na úrovni jakýchsi vlastivědných
spolků, které shromažďují staré
kroje a zvyky. Byl jsem o tom nedávno osobně poučován
předsedou jednoho ze spolků v okrese Mansfeld v
Sasku Anhaltsku.
Stejně tak stanovy sudetoněmeckého krajanského
sdružení nemohou Nikoho Nechat na pochybách
- cituji z § 3 písm. b) "prosadit právní
nárok na domov, na Jeho opětovné získání
a s tím spojené právo na sebeurčení
národnostní skupiny". písm. c) zmíněného
§ 3 "zastupovat nároky celé skupiny a
jednotlivých krajanů Na navrácení
uloupeného majetku a z toho vzniklých nároků
na odškodnění".
Konečně je potřeba upozornit, že leták
se obsahově blíží prohlášením
jednotlivých německých stran, se sudetoněmeckou
kartou hraje SPD, CSU, FDP i přední politikové.
I zde by bylo možno citovat. Osobně považuji
obsah letáku za velice závažný. Těžko
však posoudit autorství. V každém případě
obsahuje tvrzení, které je potřeba pečlivě
zvažovat a vyvracet. To se bohužel z úst předních
politiků - našich i německých - nestává.
V některých směrech - v česko-německých
vztazích zvlášť - se dokonce domnívám,
že se vede tajná diplomacie, která prospívá
rovnoprávným vztahům obou států
nejméně. Děkuji vám.