Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Do rozpravy se ještě hlásí pan kolega
Exner, kterému dávám slovo.
Poslanec Václav Exner: Dámy a pánové,
pane premiére, vážím si u pana premiéra
toho, že většinou jeho vyjádření
o jednotlivých osobách bývají velice
střízlivá a opodstatněná.
V odpovědi, kterou předložil na interpelaci
paní poslankyně Fischerové, se však
vyjádřil v tomto směru neobyčejně
jednoznačně.
Společnost tvoří 17 vysoce erudovaných
lékařů a zdravotníků, což
mělo být zárukou toho, že celá
záležitost je zřejmě v dobrých
rukách.
Pane premiére, chtěl bych se vás při
té příležitosti zeptat, jakým
způsobem jste posuzoval tu vysokou erudici zdravotníků,
kteří se dali na podnikatelskou dráhu při
privatizaci polikliniky na Budějovické třídě.
Bylo zde již hovořeno o problematice udržení
zdravotnických služeb. Ano, i odpověď
premiéra hovoří o tom, že společnost
nabízí záruky nad rámec kupní
smlouvy s Fondem národního majetku, avšak kupní
smlouva sama s Fondem národního majetku stanoví
povinnosti vztahující se ke stanovenému rozsahu
a struktuře zdravotnických služeb na 10 let.
Viděli jsme včera při schvalování
prodloužení lustračních zákonů,
jak rychle uteklo 5 let pro některé z nás
a analogicky uteče velice rychle těch 10 let. Občané
v období oblasti působnosti uvedené polikliniky
mají podle jejich názorů oprávněné
obavy o to, že tato doba uplyne, nehledě na to, že
argument, který před chvílí použil
pan ministr Rubáš, že část prostorů
se jeví nadbytečná, může být
nejen využit v rámci efektivnosti, ale také
zneužit v rámci toho, že efektivnosti ekonomické
se dá případně přednost před
potřebou zdravotnických služeb.
Dále uvedená privatizace polikliniky na Budějovické
třídě naprosto názorně ukazuje,
jaký bude nejbližší zájem těch,
kteří tuto polikliniku získali a kteří
také analogickým způsobem privatizovali v
oblasti zdravotnictví i v jiných směrech
a jiné objekty, případně jiné
firmy.
Náklady, jejichž přehled uvedla paní
poslankyně Fischerová, ukazují zcela zjevně
na to, že zdravotnické zařízení
bude muset vyvíjet tlak na to, aby jeho příjmy
byly zvyšovány, protože jinak nebude schopno
dostát závazkům, které vyplývají
z kupní smlouvy. Paní poslankyně Fischerová,
myslím, oprávněně zpochybnila, že
pokud by mělo toto zdravotnické zařízení
závazkům dostát jenom na základě
poskytování zdravotních služeb, je vůbec
zpochybněno plnění kupní smlouvy právě
v oblasti splátek.
Toto zdravotnické zařízení a jemu
podobná budou tlačit na to, aby se příjmy
zvýšily. Nejjednodušší zvýšení
příjmů je tlakem na státní
orgány, aby se udělaly úpravy v oblasti zdravotního
pojištění a aby se přenesla část
nákladů za poskytování zdravotnických
služeb na soukromé osoby, protože to, co bude
možno poskytovat prostřednictvím zdravotního
pojištění nesporně nebude stačit
na tlumení nákladů, které by měly
vzniknout při takovýchto obchodech.
Dále bych chtěl upozornit na to, že sice správně
se v odpovědi konstatuje, že proběhlo určité
jednání s Magistrátem hl. m. Prahy, dokonce
i se zastupitelstvem hl. m. Prahy a také s orgány
zastupitelstva městské části Praha
4, avšak už se zamlčuje, že právě
orgány na Praze 4 zásadně nesouhlasí
s tímto způsobem privatizace a neustále vznikají
spontánní aktivity občanů i aktivity
v zastupitelstvu na ukončení tohoto postupu privatizace
a hospodaření s dosavadním státním
majetkem v oblasti zdravotnictví, kterého se konkrétně
nyní týká i problém polikliniky na
Budějovické třídě.
Chtěl bych také podotknout, že v podstatě
mohu souhlasit s tím, co řekl pan ministr Rubáš
na téma, že se blížíme na základě
kroků, které jsou v oblasti zdravotnictví
přijímány, světové úrovni
zdravotní péče.
Měl tím zřejmě ale na mysli skutečně
průměrnou světovou úroveň zdravotní
péče, kde nejméně dvě až
tři čtvrtiny zemí byly hluboce pod úrovní
zdravotní péče, která byla poskytována
na konci 80. let. Vezmeme-li tedy do průměru i Afriku,
jižní Ameriku, jihovýchodní Asii, především
jižní Asii, potom velmi pravděpodobně,
zprůměrňujeme-li na světě poskytovanou
zdravotní péči na jednoho občana,
budeme-li postupovat tímto způsobem ještě
dále, dostaneme se možná ještě
zpět i na tuto sníženou světovou úroveň
zdravotní péče.
Byl bych také rád, kdyby při nějaké
příležitosti mohl pan ministr Rubáš
alespoň přibližně říci,
kolikanásobné je to mnohonásobné zvýšení
nabídky zdravotní péče, které
nastalo za poslední období. Musím vás,
pane ministře, upozornit, že v této věci
mají zaměstnanci ve vašem rezortu - alespoň
ti, se kterými jsem bohužel za poslední dva
roky musel díky dvěma operacím přijít
do styku v pražských nemocnicích - na věc
naprosto jiný názor. Možnosti, které
mohou poskytovat zdravotnická zařízení
v současné době v mnoha směrech nedosahují
možností, které měla alespoň
z hlediska zákroků, které se mne konkrétně
týkaly v určitém období, přičemž
chci říci, že si nemohu na služby konkrétních
lidí stěžovat a že jejich obětavost
a obětavost zdravotního personálu byla velmi
vysoká. Viděl jsem však také lidi velmi
přepracované, lidi, kteří mne informovali
při náhodných rozhovorech, že prakticky
každý den uvažují, že skončí
s touto činností, protože ji pro naprosto nadměrné
úsilí, které tomu musejí věnovat,
nebudou moci pravděpodobně dále vykonávat.
Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dále
se do rozpravy přihlásil pan ministr Rubáš.
Dámy a pánové, chtěl bych poprosit
o jednu laskavost. Zdá se mi, že skutečně
není v této sněmovně dodržováno
ustanovení odst. 4 § 59 jednacího řádu.
V mnohých případech poslanec nemluví
k projednávané věci. Prosím, aby to
bylo dodržováno.
Ministr zdravotnictví ČR Luděk Rubáš:
Vážený pane místopředsedo,
dámy a pánové, doufám, že se
nedopustím podobného proviněni proti jednacímu
řádu, protože se pokusím odpovědět
na některé otázky, které zde vznesl
pan poslanec Exner.
Pan premiér odpovídal na interpelaci nepochybně
na základě podkladů, které získal
od rezortů odpovědných za provádění
této transformace, a proto musím odpovědět
na otázku, jak došel k názoru, že lidé,
kteří jsou zúčastnění
v privatizačním projektu, jsou lidé, kteří
jsou vysoce erudovaní. Vyplývá to totiž
ze seznamu členů společnosti Centromed, která
se o privatizaci uchází, a kde je uvedena jejich
kvalifikace ve zdravotnictví. Myslím ale, že
to není tak podstatné.
Důležité je, že bývám touto
sněmovnou často vyzýván k tomu, abych
reagoval na současné projevy ve sdělovacích
prostředcích a ze strany některých
lékařů a zdravotníků, kteří
pracují ve zdravotnictví. Vyjádřil
bych se k tomu, jaká je skutečně aktuální
situace v tomto rezortu. Budu současně odpovídat
i na otázku, do jaké míry platí to,
že se české zdravotnictví z hlediska
svých parametrů přiblížilo evropské
a světové úrovni v řadě svých
kvalitativních projevů.
Myslím, že je jasné, že středem
zájmu zdravotnictví všude na světě,
ale také u nás, je spokojenost občanů
a zabezpečení jejich zdravotnických potřeb.
Jak je tomu v současné době v České
republice? Díky změně systému zdravotní
péče, díky rozsáhlé privatizaci,
změně úhrady zdravotní péče,
ale samozřejmě i v kvalifikaci a aktivitě
samotných lékařů a zdravotníků,
má české zdravotnictví velmi dobrý
zvuk i na úrovni expertů OECD nebo Světové
zdravotnické organizace, která mluví o tom,
že se Česká republika v řadě
parametrů dostala ze skupiny východoevropských
postkomunistických zemí a stala se spolu se Slovinskem,
v němž však neprobíhá žádná
rozsáhlejší majetková a finanční
transformace zdravotnictví, mezi země v západní
Evropě.
Pacient získal možnost svobodné volby lékaře.
Nový systém umožnil zavádění
obrovského spektra nových lékařských
technologií, modernizace zdravotnické techniky,
počet významných přístrojů
sloužících k diagnoze ...
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Ano, pane
ministře, ale musím vás požádat,
abyste mluvil k předmětné věci.
Ministr zdravotnictví ČR Luděk Rubáš:
Byl jsem panem poslancem vyzván, abych řekl,
v čem se Česká republika dostala na úroveň
ostatních zemí, v čem má zdravotnictví
světové parametry a jak se projevila zvýšená
nabídka zdravotnických služeb pro občany.
Pokusil jsem se o to a pokouším se o to posledními
větami.
V řadě aktivit - katetrizace srdce, transplantace
srdce a ledvin, řada výkonů v neurologii,
neurochirurgii, kardiologii, ale i v běžných
oborech běžně dostupných občanu
- vykazují skutečně evropské parametry.
Neobešlo se to ovšem - a to je třeba na závěr
říci - bez řady pochopitelných problémů,
které musejí každý takový transformační
proces provázet a které jsou příčinou
nespokojenosti určitých skupin zdravotníků
a - musím říci - znepokojení určité
části veřejnosti.
Vidím, že v této chvíli není
prostor na to, abych o tom mluvil, i když právě
z levé strany politického spektra nedávno
- před dvěma dny - zazněl požadavek,
abych situaci ve zdravotnictví charakterizoval. Učiním
to při jiné příležitosti, na
jiném místě. Pro tuto chvíli vám
děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Paní kolegyně Fischerová se ujme slova. Konstatuji
ještě jednou, že projednáváme odpověď
na interpelaci ohledně Polikliniky Budějovická.
Poslankyně Eva Fischerová: Dovolila bych
si výčet úspěchů českého
zdravotnictví, ať už státního,
nebo privatizovaného, přenést do konkrétní
úrovně. V případě polikliniky
Budějovická nemám vůbec pocit, že
zdravotní péče bude touto privatizací
ohrožena kvantitativně. Jsem spíše přesvědčena,
že bude právě v tomto případě
ohrožena kvalitativně, a to ve smyslu přesunu
k poskytování vysoce lukrativních výkonů.
Mám spíše, a to zvlášť v případě
polikliniky Budějovická obavu, že věcné
břemeno bude dodrženo formálně. Nemohu
se pod dojmem určitých informací zbavit dojmu,
že se dostaví redukce počtu ordinací,
a to především ve prospěch Komerční
banky, která poskytla úvěr. Čas a
situace na Praze 4 a v péči celé Prahy nám
ukáže, zda změna právnické osoby
v tomto případě byla v souladu s právními
předpisy. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím.
Odhlásil jsem vás a prosím vás o novou
registraci. Budeme hlasovat.
Budeme hlasovat o návrhu předneseném paní
kolegyní Fischerovou. Jedná se o 158. hlasování.
Kdo návrh podporuje? Kdo je proti?
Návrh nebyl přijat. Hlasovalo 90 poslanců,
pro 39, proti 46.
Předseda vlády Václav Klaus odpověděl
na interpelaci poslance Jiřího Hájka ve věci
postupu vlády ČR v souvislosti s vývojem
v bývalé Jugoslávii. Interpelace a odpověď
na ni se předkládají jako tisk 1940. Otevírám
rozpravu a prosím pana kolegu Hájka, aby se ujal
slova.
Poslanec Jiří Hájek: Děkuji,
pane předsedající. Vážený
pane předsedo vlády, ačkoliv jsem v posledních
dnech ocenil váš realistický postoj k jugoslávské
válečné tragédii, zejména pokud
jde o původce válečného konfliktu,
postoj, který je v ostrém kontrastu se zcela zcestnými
názory prezidenta republiky a některých pánů
poslanců, jako kupříkladu pana poslance Bendy,
kterému je vše jasné, neboť za všechno
podle jeho názoru mohou Srbové, přesto nejsem
spokojen s vaší odpovědí na mou interpelaci,
neboť - zřejmě zcela záměrně
- se vyhýbáte odpovědím na některé
otázky, které jsem na vás vznesl.
Za zavádějící a zcela zkreslující
skutečný stav věci považuji vaše
tvrzení, že naše účast v jednotkách
OSN na území bývalé Jugoslávie
je důkazem úsilí naší republiky
o mírové řešení válečného
konfliktu. To platí rovněž o dalším
tvrzení, že naše republika respektuje právo
Chorvatska na zachování integrity jeho území.
Chorvatská armáda dobyla území Srbské
Krajiny, které historicky nikdy nebylo součástí
chorvatského státu.
Zcela pomíjíte fakt, že to bylo právě
Německem vynucené uznání Slovinska
a Chorvatska a také Bosny a Hercegoviny v hranicích,
které vymezovaly územně administrativní
celky Jugoslávské federace, od kterého se
odvíjí dnešní konflikt. Bylo a je to
sjednocené Německo, které chce z rozpadu
Jugoslávie těžit politicky i ekonomicky. Proto
nelze vinu svalovat na konkrétní národy.
Žádný z nich není zcela bez viny a každý
z nich je zároveň obětí staronových
velmocenských zájmů.
Protože Srbsko, respektující ústavu
tehdejší Jugoslávie, odmítlo uznat odpadlické
státy, byla vynalezena formulace, že Srbsko je agresorem
a musí být potrestáno.
Je tragické, že někteří spojenci
zapomněli, že to byli Srbové, kdo stál
ve dvou válkách po jejich boku. Zapomněli
na holokaust, který postihl Srby v Chorvatsku. Ti, co ho
mají na svědomí, dnes brojí proti
Srbům nejvíce.
To však zdejší prorežimní sdělovací
prostředky nezajímá a stupňují
dezinformační kampaň. Lidé jsou jimi
záměrně manipulováni. Je vytvářen
informační zmatek, jehož cílem bylo
a je označit Srby za příčinu všeho
zla.
V posledních dnech je to zřejmé při
informacích o Měsíci Bosny a Hercegoviny.
Jaké Bosny, ptám se. Samozřejmě té
muslimské, orientované na Spojené státy.
Vědí vůbec ti, kdo s pýchou mluví
o tom, že přijede prezident Izetbegovič, kdo
je tento muž? Vědí, že jeho prezidentský
mandát dávno vypršel, vědí, že
jde o islámského fundamentalistu proslulého
výrokem, že mezi islámskou vírou a vírou
neislámskou nemůže být míru?
Vše, co tento muž činí, činí
s jediným cílem - vytvořit etnicky čistou
muslimskou Bosnu.
Naše účast v jugoslávském konfliktu
není ničím jiným, než důkazem
vazalského vztahu k velkému Německu a nedůstojným
patolízalstvím velícím generálům
Severoatlantické aliance, která vstoupila na válečnou
scénu především proto, aby diskreditovala
OSN a demonstrovala svou sílu.
Stovky mrtvých srbských civilistů a práva
srbského národa na sebeurčení, zadupaná
do země muslimskou a chorvatskou armádou za podpory
letecké eskadry Severoatlantické aliance, jsou výstrahou
nám všem, kteří jsme dnes a denně
přesvědčováni o tom, že je třeba
začlenit naši republiku do tohoto nechvalně
známého vojenského seskupení. Osud
Srbů je předzvěstí osudu malých
národů a států, které nepodřídí
své národní a státní zájmy
mezinárodnímu kapitálu.
Rozhodně odmítám vaše tvrzení,
že naše přítomnost v Chorvatsku je věcí
naší mezinárodní prestiže. Jednotky
OSN v bosenské válce zneužily svého
původně mírového poslání
ke zjevné podpoře chorvatsko-muslimské armády
při ofenzívě proti Srbům.
Vaše vláda, pane předsedo, měla ostře
odsoudit agresi Chorvatska, povinností ministerstva zahraničí
bylo vyslovit ostrý protest chorvatské vládě,
odvolat našeho velvyslance a s ohledem na vývoj událostí
přerušit diplomatické styky s Chorvatskem.
Selhala však politicky i lidsky.
Odpověď, kterou jste mi, pane předsedo vlády,
zaslal, je toho výmluvným důkazem. Co jiného
však lze očekávat od politiků, kteří
obětovali Československo svým osobním
ambicím?
Tak jako věřím, že v bývalé
Jugoslávii zvítězí bratrství
nad šovinistickou záští, věřím
také, že občané této země,
v jejíž moderní historii lze najít tolik
podobného s osudem Jihoslovanů, v nadcházejících
volbách nedopustí, aby v naší zemi nadále
vládli politici, kteří nám chystají
to, co Jugoslávci již poznali na vlastní kůži
- ztrátu národní a státní svébytnosti
v zájmu těch politických kruhů, kterým
byl vždy trnem v oku versaillský systém a jeho
potvrzení po druhé světové válce.
Rozbití Československa bylo jejich druhým
úspěšným krokem, prvním bylo
rozbití Jugoslávie.
Žádné násilí nezničí
národ, pokud se mu sám nepoddá. Srbské
dějiny jsou toho důkazem. Tento čestný
a statečný národ bojoval 500 let proti Turkům.
Za cenu mnoha obětí si zachoval svou čest.
Takové oběti lze nalézt i v našich dějinách.
Je to nadějný příslib, že vytrvalou
prací lze dosáhnout naplnění odkazu
předchozích generací českých
a slovenských vlastenců.
Pane předsedající, z toho, co jsem uvedl
ve své reakci na odpověď pana předsedy
vlády, jak je uvedena spolu s mou interpelací ve
sněmovním tisku 1940, vyplývá i můj
návrh na usnesení, který zní:
Sněmovna nesouhlasí s odpovědí předsedy
vlády na interpelaci poslance Jiřího Hájka,
jak je uvedena ve sněmovním tisku 1940.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy
se nikdo nehlásí. Prosím, abyste se znovu
zaregistrovali.
Zahájil jsem 159. hlasování. Kdo podporuje
návrh kolegy Hájka? Kdo je proti?
Návrh nebyl přijat. Hlasovalo 81 poslanců,
pro bylo 22, proti 54.
Předseda vlády Václav Klaus odpověděl
na interpelaci poslance Jana Navrátila ve věci důsledného
vyšetření útoku chorvatských
ozbrojených sil na stanoviště jednotky armády
České republiky. Interpelace a odpověď
na ni se předkládají jako tisk 1943.
Otevírám rozpravu a prosím poslance Navrátila,
aby se vyjádřil.
Poslanec Jan Navrátil: Vážený
pane předsedající, pane předsedo vlády,
paní a pánové, moje interpelace ve věci
důsledného vyšetření útoku
chorvatských ozbrojených sil na stanoviště
jednotky České armády se věcně
shoduje s interpelací mého kolegy Jiřího
Hájka. I já jsem obdržel na svou interpelaci
odpověď předsedy vlády České
republiky pana Václava Klause s podobným obsahem.
Mohl bych rovněž velmi obsáhle vyjádřit
důvody, proč s touto odpovědí nesouhlasím,
nicméně jen dodám tolik: jestliže naši
vojáci, kteří jsou nyní umístěni
na území bývalé Jugoslávie
a plní úkoly mírových sil OSN, jsou
zde jakoby zdánlivě dobrovolně, pak od okamžiku,
kdy bychom se stali součástí ozbrojených
sil NATO, by vlastně tato povinnost vyplývala pro
každého vojáka České armády,
i toho, který by se nechtěl těchto operací
zúčastnit v zájmu cizích mocností.
Proto ani já nemohu zatím se závěry,
ke kterým došel pan Václav Klaus, souhlasit,
a to zejména z těch důvodů, že
jeho odpověď je zcela nedostatečná pokud
jde o vyjádření důrazného protestu
chorvatské straně za odpovědnost při
smrti dvou vojáků naší armády,
vzniklé v důsledku ozbrojeného přepadu
tohoto stanoviště České armády
na území republiky Srbská Krajina.
Proto navrhuji usnesení: "Poslanecká sněmovna
Parlamentu České republiky nesouhlasí s odpovědí
předsedy vlády Václava Klause na interpelaci
Jana Navrátila, uvedenou jako tisk 1943."
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím.
Budeme hlasovat. Zahájil jsem 160. hlasování.
Kdo návrh podporuje? Kdo je proti?
Hlasovalo 89 poslanců, 22 pro, 56 proti. Návrh nebyl
přijat.
Tím jsme ukončili projednávání
odpovědí na interpelace na předsedu vlády
Václava Klause. Technická poznámka.
Poslanec Petr Kavan: Pane předsedající,
dámy a pánové, jako poslanec Moravské
národní strany, který je uváděn
jako nezařazený, interpeloval jsem pana ministerského
předsedu a dostal jsem odpověď pod č.j.
27937/95-OVA. Dosud jsem nebyl vyzván, abych se k této
vyjádřil. Předmětný text nebyl
na programu této schůze. Nebyl jsem ani předtím
vyzván k tomu, abych se vyjádřil. Žádám
pana předsedajícího, aby mi sdělil,
jak se vlastně věci mají.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Odcituji
odst. 4, § 112 jednacího řádu: "Není-li
poslanec s odpovědí na písemnou interpelaci
spokojen, může požádat předsedu
sněmovny o její zařazení na pořad
schůze sněmovny. Podá-li poslanec takovou
žádost, písemná interpelace i odpověď
na ni se vytiskne. Předseda sněmovny ji zašle
všem poslancům a zařadí ji na pořad
nejbližší schůze sněmovny.
Poslanec Petr Kavan: Děkuji, pane předsedající.
Vzhledem k tomu, že nejsem tak dobrý znalec nového
jednacího řádu, dovoluji se tímto
přihlásit na příští schůzi
k interpelaci pana ministerského předsedy ve věci
jeho dopisu ze dne 20. 6. 1995, č.j. 27937/95-OVA.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Nyní budeme projednávat odpovědi ministra
Luďka Rubáše. Ministr zdravotnictví Luděk
Rubáš odpověděl na interpelaci poslance
Jaroslava Štraita ve věci problematiky zdravotnictví
v hl. m. Praze, podle sněmovního tisku 1864. Odpověď
se předkládá jako tisk 1864 Z. Otevírám
rozpravu a prosím, aby se pan kolega Štrait ujal slova.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený
pane místopředsedo, dámy a pánové,
já jsem dostal odpověď od pana ministra velice
kuriózní, prakticky žádnou. S takovou
formou souhlasit nemohu. Měl jsem už s panem ministrem
lepší zkušenosti. Proto jsem překvapen
jeho strohostí a odkazem na jednání výboru.
Pan ministr určitě ví, že jsem byl jedním
z těch, když to řeknu souhrnně a s určitou
nadsázkou, který ve výboru jeho hlavu v současné
době nežádal. Nedovedu si vysvětlit,
proč mi odpovídá jen tak stroze.
Chci k tomu jen poznamenat, jestli zná - a to bylo i předmětem
naší interpelace - materiál hl. m. Prahy, kde
je vystaven jisté kritice na str. 10. Cituji (to je pražský
zdravotní rada): "Považuji však za nezbytné,
aby tato rada měla jistý výchozí oficiální
materiál, byť nedokonalý a tím otevřený.
Snad přinese stejný efekt jako dlouho očekávaný
návrh generelu pražského zdravotnictví
ze strany ministerstva. Takto prosím k němu i přistupujte."
Jinými slovy situace v Praze je složitá a ministerstvo
by k tomu mlčet příliš dlouho nemělo.
S ohledem na jednací řád navrhuji toto usnesení:
"Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí
ministra zdravotnictví Luďka Rubáše o
koncepci a stavu pražského zdravotnictví."
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji končím
a budeme hlasovat o předloženém návrhu
na usnesení. Zahájil jsem 161. hlasování.
Kdo návrh podporuje? Kdo je proti?
Hlasování se účastnilo 88 poslanců,
20 bylo pro, 42 proti. Návrh nebyl přijat.
Ministr zdravotnictví Luděk Rubáš odpověděl
na interpelaci poslance Jiřího Karase ve věci
Fakultní dětské nemocnice v Brně,
podle sněmovního tisku 1887. Odpověď
se předkládá jako tisk 1887 A. Otevírám
rozpravu a prosím, aby se slova ujal pan kolega Karas.
Poslanec Jiří Karas: Vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
nesouhlasím s odpovědí pana ministra Rubáše
na mou interpelaci. Po přečtení odpovědi
pana ministra na mou interpelaci se mi jeví sled dějů
asi následovně. Pan ministr poslal tu interpelaci
řediteli Fakultní dětské nemocnice
k vyjádření, dílko ředitele
ministerští úředníci pravděpodobně
lehce poopravili a zaslali jako odpověď pana ministra.
Lze souhlasit s panem ministrem, že Fakultní dětská
nemocnice v Brně je skutečně unikátním
zařízením v celé České
republice. Bohužel hned na první straně dopisu
pana ministra je zjevné, že neprováděl
vlastní šetření, ale opsal slušně
řečeno zastaralé a nepřesné
informace od pana ředitele. Je smutné, že tyto
informace se poprvé objevily už v Lidových
novinách v květnu 1993, takže pan ministr zjevně
nestojí řediteli Fakultní dětské
nemocnice za čerstvé a seriózní informace.
Např. argumentuje se zde tím, že ortopedie
poskytuje služby pro celou Českou i Slovenskou republiku.
Kde jsou ty doby, kdy bylo oddělení plné
slovenských dětí!
K otázce dostavby Fakultní dětské
nemocnice. Ředitel FDN vytvořil vnitroústavní
komisi k posouzení nutnosti dostavby. Vedl ji tehdy primář
dr. Jimramovský. Výsledek byl, pokud je mi známo,
jednoznačně negativní, vyjma chirurgické
kliniky. Proto tedy považuji za zarážející
a snad až trochu nebezpečné účelové
tvrzení podporující nutnost dostavby. Cituji:
"z předpokladu nárůstu především
velkých operačních výkonů a
rozšíření operačního repertoáru
a trvalého vzestupu počtu dětí ošetřovaných
po úrazech." Otázka je, odkud se tyto děti
budou brát a kde byly ošetřovány dosud?
Je známa panu ministrovi statistická ročenka
a prognóza dalšího vývoje porodnosti,
hrubé a čisté míry reprodukce atd.?
Je známo, že se rodí dětí méně
a tento trend se bude ještě postupně zhoršovat.
Odkud se tedy vezmou pacienti na velké operace, na základě
jakých studií se vlastně uvažovalo a
posléze dostavovalo?
K obchodní soutěži. Pan ministr uvádí,
že nebyly shledány žádné procedurální
nedostatky v provedení veřejné obchodní
soutěže. To však ještě neznamená,
že je vše v pořádku. Že byl jmenován
do komise zástupce stavební fakulty je pěkné,
ale pan ředitel zvítězivší firmy
je docent a na této fakultě učí. Takže
pro nezasvěcené se může zdát,
že pro spravedlnost bylo učiněno maximum, mezitím
však pomyslná miska vah je již dávno nakloněna
na jistou stranu, hlavně však v něčí
prospěch.
Vyhození primáře Jelínka a doktora
Suchánka z kardiologického oddělení
fakultní nemocnice. Názor nejenom můj je
jednoznačný. Šlo o vyřizování
si účtů s lidmi, kteří si dovolili
kritizovat. Mám kopie kritických dopisů.
I nadále nechává situace okolo těchto
dvou lékařů pana ministra zcela v klidu.
Smlouvy. Viz. článek z května 1993. Bylo
velice užitečné si jej přečíst.
Nemocnice byla postavena a rekonstruována částkou
40 mil. Kč a roční nájem byl 16 tis.
Kč. To je suma směšná. Je s podivem,
že nechává pana ministra v klidu a že
mu na tom není nic divného. Jistě se velmi
dobře podniká ve velké nové špičkově
vybavené kuchyni za tento "obrovský" nájem.
Hodnotil nějaký úředník ministerstva
např. konkrétně tuto smlouvu?
Žádám o hloubkovou kontrolu hospodaření
nemocnice ve vztahu k firmě VALEDO, která má
tuto kuchyni pronajatou.
Hospodaření nemocnice. Informace o přebytku
v hospodaření ve výši 7 mil. Kč,
kterou mi sdělil pan ministr, je informací zajímavou,
důležitou a závažnou. Na konci roku 1994
byli zaměstnanci nemocnice na veřejném sezení
seznámeni vedením nemocnice o tom, že nemocnice
si musela vzít překlenovací úvěr
30 mil. Kč. Těžko odhadnout, jak asi byl splacen.
Přesto, že je-li pravdou, že hospodaření
je cca 7 mil. Kč, musí být někde chyba.
A to proto, že je potom s podivem, proč nemocnice
neplatí faktury, léky atd. Vysvětlení
je možné dvojí. Buď jde o kvalitní
"informace" pana ředitele panu ministrovi, nebo
jde o nějaký nový ekonomický fenomén.
Závěr dopisu. Závěr dopisu rovněž
svědčí o tom, že ministerští
úředníci opsali odpověď z podkladů
zaslaných ředitelem fakultní dětské
nemocnice. Kde berou jistotu, že ta jediná a správná
pravda je na straně pana ředitele? To nevím.
A to, proč si alespoň pan ministr některá
fakta neověří, to už nejsem schopen
ani posoudit. Myslím si dvě základní
a zásadní věci.
Za prvé. Nemocnice je až doposud státní
a tedy je povinností pana ministra, jako úředníka
se o chod tohoto ústavu starat. Na několika případech:
kuchyně, firma VALEDO, vyhození lékařů
kardiologů a prapodivné finanční hospodaření
nemocnice.
Za druhé. Osobní poznámka. Při čtení
této odpovědi jaksi zdálky, avšak ne
zase tak velké, na mne dolehlo známé Gottwaldovo:
"Kdo nejde s námi, jde proti nám." Jistě
by bylo nejlepší, kdyby všichni drželi ústa
a krok a neodvážili se ani pípnout, aby svými
tendenčními a chybnými interpelacemi nevnášeli
zmatek do hlav pracujících o budování
lepších zítřků.
V souvislosti s odpovědí pana ministra si dovolím
dvě otázky.
Pane ministře, podle posledních zpráv, které
nemohu zatím potvrdit, snad nemocnice zakoupila určitý
komplex na speciální vyšetření.
Mezi jiným komputerovou tomografii, CT, magnetickou rezonanci,
to vše snad v hodnotě kolem 90 mil. Kč. Šlo
by opět o něco grandiózního, až
nepochopitelného. V Brně je CT přístrojů
několik, např. asi o 500 m dále v úrazové
nemocnici, NMR je v Brně-Bohunicích. Je tedy otázka,
kolik dětí je indikováno na tato vyšetření
a kolik přístrojů má být na
určitý počet obyvatel.
Otázka druhá a poslední: Proč je současný
ředitel Fakultní dětské nemocnice
v Brně ve své funkci na dobu neomezenou? Je to vůbec
možné? Jinak řečeno, nemíní
pan ministr třeba vypsat konkurs na místo ředitele
Fakultní dětské nemocnice v Brně?
Toť moje odpověď. Dámy a pánové,
navrhuji usnesení: Nesouhlasím s odpovědí
pana ministra Rubáše na mou interpelaci. Děkuji.