Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji předsedovi vlády panu Václavu Klausovi. Vidím, že pan poslanec Jiří Vyvadil má doplňující otázku. Má pro ni vyhrazenu jednu minutu.

Poslanec Jiří Vyvadil: Budu mít především radostnou zprávu pro pana předsedu vlády. Není třeba měnit jednací řád. Do budoucna, pane předsedo vlády, není zapotřebí vám dávat jakoukoliv otázku. Nevyplývá to z jednacího řádu. Pouze mohu říci, že podávám otázku na ministerského předsedu, a vám to musí stačit. Vy musíte vědět o těch věcech. Pokud nevíte, tak víte málo.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Zdá se, že můžeme přistoupit k druhé interpelaci, kterou přednese pan Jan Kryčer. Připraví se pan poslanec Dalibor Matulka.

Poslanec Jan Kryčer: Vážený pane předsedající, vážení členové vládního kabinetu, nebývá zvykem, abych vystupoval coby interpelující, neboť nenáležím mezi exhibicionisty. Pokud vystupuji, činím tak pouze z toho důvodu, že vnímám jistý problém jako skutečně vážný.

Proto zde chci na tomto plénu oslovit pana předsedu vlády. To, o čem chci mluvit, je věc, kterou jsem velice pečlivě a bedlivě sledoval v posledních osmi měsících. Je to problém jistých částí, jistých regionů na území naší republiky; tam, kde je větší množství malých obcí a tam, kde je velice nízká úroveň zaměstnanosti, kde je to do zaměstnání daleko a kde objektivně lze říci, že lidé mají hlouběji do kapsy.

Toto neříkám nikterak populisticky, pouze konstatuji, že v naší republice existují jistě regiony; budu jmenovat dva, o kterých vím zcela bezpečně.

Je to jednak bývalé území okresu Valašské Klobouky a dále pak část okresu Znojmo, konkrétně Vranovsko, zvané také Zajordání. Jsou to také oblasti, které se na rozdíl od jiných částí daných okresů rozvíjejí velmi pomalu. Mají velké problémy z hlediska zaměstnanosti, mají velké problémy z hlediska dopravní obslužnosti a objektivně tam dochází k následujícím věcem.

Lze říci, že pokud v této oblasti máte ve své rodině talentované dítě a chcete je vzdělávat, pak máte smůlu, protože nemůžete jinak, než dovážet je vlastním automobilem nejméně 30 až 40 km do okresního města, kde by mohlo hrát na klavír nebo se učit cizí jazyky. Prostě v nejbližším okolí není možné toto dítě vzdělávat.

Autobusy dojíždějí pouze dvakrát denně, a to pouze tak, aby vás jednou dovezly do zaměstnání a odpoledne aby vás z tohoto zaměstnání dovezly. Ale to je problém jiný, ten bude nastolen za chvíli. Tito lidé -

Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane poslanče, právě uplynula poslední vteřina vašeho vystoupení, takže vám děkuji.

Prosím předsedu vlády Václava Klause o odpověď.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Myslím, že to bylo brutální přerušení bez varování. Při minulých interpelacích vždycky bylo varování před uplynutím poslední vteřiny.

Pan poslanec obecně nazval svou interpelaci interpelací ve věci propadu venkova vůči městu z hlediska životní úrovně a teď to ještě specifikoval do "subvenkova" nebo dílčích oblastí venkova, dílčích oblastí jednotlivých okresů.

Chtěl bych k tomu říci toto. Abychom mohli říci, nakolik tento propad existuje, bezprostřední statistiku, kterou bychom dělili na venkov a město, nemáme. Takto statistiky vůbec v naší zemi nejsou definovány. Chtěl bych nicméně říci, že poslední statistický tzv. mikrocensus domácností nám dal některé zajímavé výsledky, které ukazují, že rozdíl životní úrovně mezi městem a venkovem je u nás daleko nižší, než se všeobecně předpokládá. Tento rozdíl podle peněžních příjmů činí pouze 7% ve prospěch města, což není až tak obrovský rozdíl. Připočteme-li statisticky složité tzv. naturální příjmy, které se naše statistika také pokouší vykázat, tak kupodivu dojdeme k závěru, že rozdíl mezi městem a venkovem je pouze 3%. Myslím, že zásadní propad venkova proti městu není jev, který u nás nastal nebo nastává.

Kdybyste si vzali do ruky vybavenost domácností třeba zaměstnanců jednotlivými vybranými domácími předměty, tak zjistíte, že je ve venkovských obcích více mrazniček, méně automatických praček, více osobních automobilů, o kousek méně barevných televizorů atd. Prostě tyto ukazatele nejsou jednoznačné a nedá se říci, že by k nějakému propadu došlo.

Jsme si samozřejmě vědomi odlišností mikromikroregionů, není na tom každá venkovská obec stejně. Není na tom každá část obce stejné atd. Naše regionální politika se pokouší s tím pracovat. Víte, že jsme zareagovali na zvyšující se nezaměstnanost v některých regionech - patří mezi ně právě ty, které jste zmiňoval. Řekl bych tedy, že o tomto problému víme. Nemyslím si, že je silný v globální úrovni, jde opravdu jen o zcela vybrané lokality. Myslím si, že se s tím nedá udělat nic výraznějšího, než konkrétní projekty na konkrétní věc.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu Václavu Klausovi.

Pan poslanec Kryčer se hlásí o slovo.

Poslanec Jan Kryčer: Běží čas, sleduji hodinky, vím, že mám jenom 60 vteřin. Jen velice okrajově.

Chci jen dopovědět, že problém je velice okrajový. Je vnímán v rámci celého okresu z hlediska čísel jako problém malý. V okamžiku, kdy vejdeme hlouběji do okresu, tak v okresu jsou regiony, které jsou na tom dvakrát až třikrát hůře než okres sám. V tom je statistika ošidná.

Děkuji za vysvětlení, které mi bylo podáno.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Janu Kryčerovi.

Slovo uděluji panu poslanci Matulkovi a připraví se pan poslanec Jaroslav Novák.

Chci se domluvit s panem poslancem Matulkou - dám mu znamení 15 vteřin před koncem jeho času.

Poslanec Dalibor Matulka: Vážený pane předsedo vlády, v našem právním řádu existuje a platí zákon, o kterém nepochybně víte, tj. zákon č. 526/1990 Sb., o cenách. Tento zákon má zajímavý paragraf dedáty, který obsahuje zmocnění vlády, aby svým nařízením vydala tzv. cenové moratorium. Smyslem cenového moratoria je, aby vláda mohla na časově omezenou dobu vydat zákaz zvyšování cen určitého druhu zboží oproti současné úrovni platné na trhu.

Věřím tomu, že možná termín jako cenová politika vlády nezní vašim uším příliš sympaticky. Ale jsem přesvědčen, že značná část obyvatelstva od vás takovou politiku také žádá, a proto se vás chci zeptat, zda si je vláda vědoma možnosti vyhlášení cenového moratoria, zda se touto možností někdy v minulé době zabývala a nebo zda to hodlá v nejbližší době učinit. Jestliže ne, pak si dovolím v rámci této interpelace vás požádat, abyste možnost vyhlášení cenového moratoria na jednání vlády v nejbližší době zařadil, a to cenového moratoria na dobu nepřesahující 6 měsíců u těch nejzákladnějších druhů zboží a služeb. To znamená základní druhy spotřebního zboží včetně potravinářského, ceny bytů a náklady spojené s bydlením a náklady spojené se vzděláním, zdravotnictvím a sociálními službami. (15 vteřin)

Nevím, do jaké míry jsou přesné názory veřejného mínění. Domnívám se, že situace peněženek většiny našich občanů je taková, že cenové moratorium by bylo vhodné a pro vládní koalici konec konců i předvolebně výhodné.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Daliboru Matulkovi. Prosím, aby se slova ujal předseda vlády Václav Klaus.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pane poslanče, musím se přiznat, že jsem zaskočen. Čekal jsem nějaký jiný návrh nebo nějakou jinou otázku, ale i když znám tento zákon o cenách, byl jsem koneckonců jeho tvůrcem, tehdy ještě jako ministr financí, a vím o možnosti cenového moratoria, tak musím říci, že o něčem takovém vláda neuvažuje a nikdy ani vteřinu, ani tisícinu vteřiny neuvažovala. Cenové moratorium jsme v této zemi zažili za vlády vás a vašich kolegů v posledních 40 letech před listopadem 1989. K jakým důsledkům vedlo, to víme všichni velmi dobře a opravdu o cenovém moratoriu my neuvažujeme.

Myslím, že víte, že základním cílem této vlády je minimalizovat inflaci a že úspěch této vlády v minimalizaci inflace je skutečně nesouměřitelný se všemi ostatními postkomunistickými zeměmi, jakkoli vím, že není příliš moderní a chválené, říkáme-li to sami sobě. Ale statistiky o míře inflace v jednotlivých postkomunistických zemích si můžete vzít do ruky všichni a vy víte, že jen u nás je jednociferná inflace, jen u nás je inflace nepřetržitě klesající, jen u nás je inflace v hodnotě kolem 8%. Poslední číslo je 8,1%, konec letošního října oproti konci října loňského. Protože za prvních 10 měsíců roku - a jiná čísla nemáte jistě ani vy ani já - došlo k celkové inflaci od 1. ledna do 31. října pouze 6,5% a protože jsme necítili - a statistiky také nemáme - žádný velký pohyb cen v listopadu a nepředpokládáme žádný výrazný pohyb cen ani v prosinci, dá se očekávat, že inflace konce prosince vůči konci prosince loňského roku dosáhne podle mého odhadu, teď chci říci ekonoma spíš než ministerského předsedy, tak inflace bude podle mého přesvědčení začínat číslem 7 a nějaká desetina, ne číslem 8. Myslím, že to je naprosto enormní výsledek.

Není sebemenší potřeba zavést moratorium, které by pouze znamenalo zadržení cen na určitou chvíli s následným dvojnásobným multiplikačním efektem, který by vzestup cen v budoucnu dále zvýšil. Prostě o tomto neuvažujeme, to opravdu není úvahou této vládní koalice a myslím, že ani drtivé většiny poslanců opozice tohoto parlamentu.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji předsedovi vlády panu Václavu Klausovi. Pan poslanec Matulka má příležitost.

Poslanec Dalibor Matulka: Pokud vím, poslední cenové moratorium bylo v roce 1969 a bylo přijato celkem kladně. Ale chtěl jsem říci tuto věc. Z vaší odpovědi, pane ministerský předsedo, jsem si připadal jako v pohádce. Já mám nejen dětskou postavu, ale místy i dětskou duši. Pohádky mám rád, ale musím říci, že ta o Budulínkovi je lepší.

(Pobavení v sále.)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Daliboru Matulkovi a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Jaroslav Novák a připraví se pan poslanec Jan Vik.

Poslanec Jaroslav Novák: Vážený pane předsedo vlády, dovoluji si vás interpelovat v otázce zahraniční politiky České republiky. Neobracím se na pana ministra zahraničních věcí, neboť se domnívám, že problém je natolik závažný, že by měl být řešen na úrovni předsedy vlády.

Jde mi o pozvání některých osobností panem prezidentem. Abych byl konkrétní. V poslední době jde o pozvání představitele bosenských muslimů pana Izetbegoviče. Domnívám se, že tato návštěva neprospěla tradičně dobrým česko-srbským vztahům, naopak se obávám, že tyto vztahy byly zbytečně zkomplikovány. Domnívám se dále, že pokud jsou dvě strany ve válečném konfliktu, a tím spíše, pokud se jedná o válku občanskou, není právě zcela diplomatické zvát pouze představitele jedné konfliktní strany, pokud bychom chtěli ovšem zachovat určitou neutralitu v postojích k celkovému dění v bývalé Jugoslávii.

Pokud už k takovému pozvání došlo, měl by být pozván i představitel druhé strany, třeba předák bosenských Srbů pan Karadžič nebo prezident Miloševič.

Chci se tedy v této souvislosti zeptat, co kladného na mezinárodní úrovni v souvislosti multilaterálních vztahů České republiky přinesla návštěva pana Izetbegoviče, stejně jako třeba i dřívější návštěva dalajlámy či spisovatele Solomona Rushdieho a co kladného lze očekávat od návštěvy Jásira Arafata, která je také připravována. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jaroslavu Novákovi a žádám, aby se slova ujal předseda vlády Václav Klaus.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Já bych k interpelaci pana poslance Nováka řekl asi tuto věc. Zdá se mi nevhodné, abychom z obrovské plejády zahraničněpolitických aktivit prezidenta republiky, vlády této republiky a koneckonců tohoto parlamentu, zahraničního výboru parlamentu a dalších, vytáhli z kontextu jednu jedinou věc, která je vyvažována, vyrovnávána, uváděna v souvislosti desítkami jiných aktivit, které dnes a denně děláme. Myslím, že náš pokus o vyvážený a citlivý vztah k regionu bývalé Jugoslávie demonstrujeme celou řadou věcí. Vy budete mít příležitost v nejbližších hodinách nebo dnech schválit návrh zákona, kterým se ruší embargo na dovoz věcí do nové Jugoslávie, srbské Jugoslávie. Včera na jednání vlády bylo povýšeno naše zastoupení v této zemi z úrovně chargé d'affaires do úrovně velvyslance, čímž též demonstrujeme náš eminentní zájem o normální vzájemné aktivity.

Za sebe musím říci, že bych v momentě, kdy se naši vojáci dostanou do této části světa, do Bosny, měl pocit, že bych měl vyváženým způsobem navštívit všechny země, o které se jedná. Opakuji tedy, že není správné vytrhnout jednu věc z celkového kontextu a považuji za zbytečně, abychom právě tuto jednu věc nějakým mimořádným způsobem analyzovali.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu Václavu Klausovi. Pan poslanec Novák nehodlá vystoupit, takže nyní je na řadě pan poslanec Jan Vik a připraví se pan poslanec Jaroslav Ortman.

Poslanec Jan Vik: Pane premiére, obracím se na vás ve věci zahraničních jednání, a to zejména s ohledem na častá setkání české vládní politické reprezentace s reprezentací Spolkové republiky Německo. Vy sám osobně jste údajně měl za poslední dva roky navštívit Německo dokonce patnáctkrát. Nic proti tomu, avšak zajímalo by mě, zda je tento údaj správný a zda tento počet obsahuje pouze oficiální návštěvy. V případě, že ano, zajímalo by mě, kolik dalších, tentokrát i neoficiálních návštěv a jednání se uskutečnilo mezi vámi a německými politickými reprezentanty včetně činitelů Sudetoněmeckého landsmanšaftu, a to jak na německé, tak na české půdě za období vašeho výkonu funkce předsedy vlády.

Dále by mě zajímalo, zda vzhledem k nacistické minulosti Němců a Německa zjišťuje někdo z české strany, zda osoba, se kterou jednáte, takovou minulost nemá, zda vás zajímá minulost osob, se kterými jednáte vy a další vládní činitelé.

Ptám se mj. z toho důvodu, že oficiální životopisy představitelů Německa jsou velmi strohé, nezmiňují se např. vůbec o minulosti a postavení rodičů v hierarchii nacistického Německa a asi čirou náhodou jsou nejvíce strohé s ohledem právě na období 11. světové války, a to i s vědomím faktu, že mnozí byli v této smutné době již v relativně dospělém věku a schopni podílet se na zločinné mašinérii fašistického Německa. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Vikovi. Slova se ujme předseda vlády pan Václav Klaus.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pane poslanče, já sice nemám po ruce přesný počet svých zahraničních cest, ale v každém případě vás ubezpečuji, že jsem patnáctkrát ve Spolkové republice Německo za tyto poslední dva roky rozhodně nebyl. To je první věc, kterou bych chtěl říci. Mám zpaměti pocit, že číslo, kolikrát jsem tam byl za tyto dva roky, se nerovnalo ani polovině této cifry 15.

Myslím, že v letošním roce jsem byl na dvou návštěvách v Německu, které bych označil za návštěvy oficiální. Jednou návštěvou bylo pozvání ministerského předsedy v únoru letošního roku k vystoupení s projevem na 600 let se opakující večeři v Hamburku (koná se již od 13. či 14. století). Druhou návštěvou byla oficiální návštěva země Badensko-Würtenbersko, se kterou má Česká republika ještě z doby předchozí vlády uzavřenou vzájemnou smlouvu. To byly mé jediné oficiální návštěvy Německa. Pokud se moc nemýlím, tak nevím, jestli v letošním roce vůbec nějaká jiná návštěva byla. Číslo 15 by bylo možné lehce škrtnout z této věci.

Druhá otázka - jednání se sudetoněmeckým Landsmanschaftem. Prohlašuji, že jsem s touto organizací nikdy nejednal a považuji téměř za zbytečné takovéto prohlášení dělat. Jestli pronášíte projev před 600 lidmi, tak předpokládám, že nekádrujete účastníky v tomto zasedacím sále. Zajímá-li vás slovo "jednání", tak mohu zodpovědně sdělit, že nikoliv.

Konečně úvaha o tom, jestli zkoumá člověk minulost jednotlivců, se kterými se setkal. Musím se přiznat, že nic takového skutečně neděláme, jestliže si pan ministerský předseda určí tříčlennou, pětičlennou nebo sedmičlennou delegaci badensko-würtenberskou, nepřipadá v úvahu, že my bychom předem analyzovali, kdo je v této delegaci a že bychom chtěli kádrovací posudky apod. Nic takového neděláme. Podstatou je téma jednání a podstatou je jasné formulování našich postojů a podstatou ve všech těchto jednáních je prosazování zájmů této země, což je také naším úkolem. Já vás ubezpečuji, že o to se snažíme důsledně, jasně, zřetelně a silně vždy a v každém případě.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu předsedovi vlády Václavu Klausovi. Poslanec Vik využije svého práva a vystoupí. Má slovo.

Poslanec Jan Vik: Pane předsedo vlády, já na rozdíl od vás si nemyslím, že důležité je jen téma. Podle mého názoru je také velmi důležité to, s kým o těchto tématech jednáte, protože na tom záleží důvěryhodnost jednání. Důležité je to, s kým jednáte.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Janu Vikovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Jaroslav Ortman. Připraví se opět pan poslanec Jan Vik.

Poslanec Jaroslav Ortman: Dámy a pánové, moje interpelace směřuje k dosavadní činnosti Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, vedeného panem Bendou. Činnost tohoto úřadu zaujala pozornost veřejnosti především pro nízkou odbornou úroveň jeho práce, pro neodbornost a bohužel i pro porušování zákona. Vyšetřovatelé Policie, a to i ti, kteří pracují pod vedením pana Bendy, jsou ve věcech, které vyšetřují, vázáni ústavou, zákony a ostatními obecně závaznými právními předpisy, jakož i pokyny státního zástupce. Prohlašuji, že žádná právní norma jim nedává pravomoc znevažovat pokyny státního zástupce, podávat proti nim stížnosti nebo podněty k podání stížnosti pro porušení zákona. Takovou stížnost může podat jen ministr spravedlnosti, a to pouze proti pravomocnému rozhodnutí, nikoliv však proti pokynu nebo opatření některého orgánu činného v trestním řízení.

Představitelé Bendova úřadu se však v poslední době několikrát dostali do opačné role.

Ptám se vás, pane premiére, přijme vláda či pan ministr opatření, aby ředitel ÚDV a jeho pracovníci respektovali ustanovení trestního řádu a jiných zákonů?

Ptám se vás, pane premiére, můžete sdělit veřejnosti, jaké jsou faktické výsledky práce tohoto úřadu a jaké jsou finanční náklady spojené s jeho činností? Ptám se, nakolik tento úřad přispívá k tezi o právním státu.

Souhlasíte s názorem svého místopředsedy vlády pana Luxe, že Bendův úřad kauzu vlastizrady ideologizoval?

A konečně - myslíte si, pane premiére, že úřad pana Bendy může vůbec svým personálním složením zaručit objektivitu své práce?

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jaroslavu Ortmanovi a prosím, aby se slova ujal pan předseda vlády Václav Klaus.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pan poslanec Ortman jistě ví, že Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu je vnitřní složkou České policie. V tomto smyslu je standardním úřadem. Platí pro něj všechny zákony, které platí v České republice, platí na něj všechny principy.

Já myslím, že tento úřad udělal řadu věcí, které se mu zdařily. Podle několika mediálně rozdiskutovaných věcí víme, že udělal i několik věcí, které nenašly pochopeni nebo které byly následně standardním demokratickým mechanismem tohoto státu zastaveny. Já si myslím, že to, že vyšetřovatel Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování sdělil obvinění z trestného činu, je v pořádku. Postupoval zcela v souladu se zákonem. To, že automaticky zareagoval městský státní zástupce, který dospěl k jinému závěru a opatření tohoto vyšetřovatele jako nedůvodné zrušil (což bylo následně potvrzeno ještě i vrchním státním zástupcem), je podle mého názoru také potvrzením standardního kvalitního fungování vícestupňového demokratického systému této země, a já bych to spíše interpretoval jako příklad pozitivní a nikoliv negativní.

Nemuselo dojít k žádné interpelaci poslanců Levého bloku, aby tato věc byla vrácena, aby byla zastavena. Zareagoval standardní systém, standardní mechanismus.

Já to považuji za velmi pozitivní věc a myslím, že je zbytečně, abychom se touto věcí nějak dále zásadněji zabývali.

Vlastní postupy jak tohoto vyšetřovatele, tak státního zástupce, mi nepřísluší hodnotit a určitě mi nepřísluší, abych do toho zasahoval. Jsem přesvědčen, že jako každá instituce, i tento úřad má i svůj proces učení se z věcí zdařilých i svůj proces učení se z chyb. Já jsem plně přesvědčen, že i tato věc k tomu pozitivním způsobem přispěla.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu předsedovi vlády Václavu Klausovi. Slovo má pan poslanec Jaroslav Ortman.

Poslanec Jaroslav Ortman: Položil jsem panu premiérovi několik otázek, bohužel nedostal jsem odpověď na žádnou. Já jsem o žádné konkrétní kauze, pane premiére, nemluvil. Ptal jsem se vás, zdali celková činnost úřadu přispívá k myšlence právního státu. Podle mého názoru by v čele úřadu jakéhokoliv měli stát vždycky odborníci, nikoliv laici. Podle mého názoru dozrála doba pro to, aby v čele tohoto úřadu nestál pan Benda. Ptám se vás, jestli si myslíte totéž.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Zazněla doplňující otázka. Pan předseda vlády se ujme slova.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pane poslanče, mohu vás ubezpečit, že nepochybně ministr vnitra se touto věcí intenzivně zabývá, vyhodnocuje tuto situaci a kdyby dospěl k tomu, že zvolené řešení není správně nebo není šťastné, určitě by z toho vyvodil i personální důsledky.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu premiérovi a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Jan Vik a připraví se poslanec Jan Kryčer.

Poslanec Jan Vik: Pane premiére, obracím se na vás ve věci vztahů České republiky k severoatlantické alianci. SPR-RSČ s nelibostí sleduje vývoj směřující ke sbližování s touto vojenskou organizací, a proto se ptám. Má toto sblizování skutečně za cíl vstup České republiky do této vojenské struktury? Ptám se předsedy vlády, ne vás. Pokud se nemýlím, programové prohlášení této vlády tento záměr neobsahuje. Pokud ano, opravte mne. Podle čeho jste, pane premiére, přesvědčen, že názor drtivé většiny občanů této republiky je, že do NATO patříme. I kdyby jste chtěl toto své rčení opírat o výzkumy veřejného mínění, tak prostě nic takového najít nemůžeme. Nebo má snad vláda své vlastní průzkumy, které jsou veřejnosti a poslancům utajeny? Je vláda a vy osobně pro vypsání referenda v záležitosti vstupu do NATO? Konečně jsem nucen opětovně se zeptat vzhledem k naprosté nekonkrétnosti a nedostatečnosti vaší odpovědi na ústní interpelaci mého kolegy Loukoty na minulé schůzi v podobné souvislosti, na financí zátěž související se vstupem a členstvím v NATO. Vždyť o peníze jde vždy až v první řadě, že?

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Janu Vikovi, slovo má pan premiér Václav Klaus.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pane poslanče, já si myslím, že vaše první otázka o sbližování s NATO jako o obecném trendu, je otázka naprosto fér, naprosto správná a myslím, že na ni mohu jednoznačně odpovědět ano. Vy dobře víte, že byl vysloven souhlas s účastí v projektu Partnerství pro mír, které je součástí celého tohoto přibližovacího procesu. Ano. Myslím, že je správné odpovědět tímto způsobem.

Žili jsme dlouhou dobu v jiném obranném či útočném seskupení a náš záměr je jednoznačný, aby tato minulost byla definitivně zrušena a zrušena nejen zůstáním v jakémsi bezpečnostním vakuu, jakkoliv je toto slovo pro mne velmi složité, tak náš záměr - myslím - zřetelný, abychom udělali to, co bychom udělali v 50. letech, kdybychom se náhodou neoctli na této straně železné opony, ale kdybychom se octli na druhé straně železné opony. Kdyby tomu bylo tak, tak jsem hluboce přesvědčen o tom, že naše země by byla jedním ze zakládajících členů NATO a naše úsilí, aby se právě toto stalo teď, není novinkou, ale je spíš návratem k tomu, co by bývalo bylo, kdyby v této zemi nebyl 25. únor roku 1948.

Co se týká názoru nebo nenázoru většiny obyvatel, nevím, jestli máte v tomto směru nějaké dokonalejší znalosti, než mám já, ale nejsem si jist, že to víte vy a nejsem si jist, že to vím přesně já, kolik procent lidí s tímto krokem souhlasí, kolik nesouhlasí. Myslím si, že se to u nás nestalo stále ještě celonárodní debatou, kde by každý člověk jasně vyjevil svá stanoviska.

Říkáte vláda. Vláda neaspiruje na to, že by svým rozhodnutím doputovala do NATO. Vláda respektuje základní princip našeho politického a ústavního systému, čili systém nepřímé demokracie. Vláda samozřejmě ví, že o tom nebude nikdy rozhodovat vláda, že o tom budete rozhodovat vy, parlament, tato sněmovna, případně senát a opravdu nikdy jsme neaspirovali na to, že by to mělo být nějakým jiným způsobem.

Finanční zátěž nepochybně každého takového kroku existuje. Jsme si této zátěže plně vědomi, ale mohu vás ubezpečit o jedné jediné věci. Země, které nebyly členem jakéhosi systému kolektivní bezpečnosti jako třeba Švédsko, země, které musely připravit svou bezpečnost a tedy i financovat svou bezpečnost samy, podívejte se do statistik, vydávaly díky tomu, že nebyly v tomto systému kolektivní bezpečnosti, ale že se musely postarat samy o sebe, vyšší podíl výdajů na obranu ve státním rozpočtu než měly země, které byly členskými zeměmi tohoto seskupení. Myslím, že tento závěr platí i pro nás a nepochybuji o tom, že naše vlastní obrana na všechny světové strany našimi vlastními silami by byla výrazně dražší než bude v případě začlenění do této bezpečností struktury.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji předsedovi vlády Václavu Klausovi. Slova se opět ujme pan poslanec Jan Vik.

Poslanec Jan Vik: Pane předsedo vlády, chtě nechtě vás musím ocitovat, poněvadž jste na poslední schůzi Poslanecké sněmovny při ústních interpelacích řekl:

"Pane poslanče, chtěl bych zaprvé říci, že začleňování České republiky do těchto základních struktur - bylo to OEU a NATO - do kterých podle názoru drtivé většiny - jsem přesvědčen - občanů této republiky i tohoto parlamentu skutečně patříme."

Ptal jsem se vás, z čeho vlastně čerpáte přesvědčení? Zadruhé jste mi neodpověděl na otázku, zda programové prohlášení vlády obsahovalo i záměr vstoupit do NATO. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Janu Vikovi. Pan premiér se ujme slova.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Já bohužel neumím desítky stránek vládního prohlášení nazpaměť, ale pokud se nemýlím, ve vládním prohlášení bylo formulováno naše úsilí o začlenění do Evropské unie, tehdy ještě do Evropského společenství a dalších evropských a celosvětových struktur. Tak nějak zněla formulace vládního prohlášení. Myslím, že NATO jsme měli na mysli, ale otázka vstupu do NATO je otázka zrání, je otázka uzrávání jak uvnitř naší země, tak v našem okolí, tak NATO samotného a je zcela přirozeně, že je to věc, která má svoji určitou dynamiku a kde nemá smysl, abychom zarputile trvali na přesném slůvku nebo větičce, která je ve vládním prohlášení. Cituji zpaměti a nemám teď v ruce přesně § vládního prohlášení, který se této problematiky týkal.

Jestli jsem řekl, že drtivá většina občanů této země, tak to jsem se možná unáhlil, jestli to tak skutečně je, jestli jsem to takhle řekl, jak vy říkáte. O většině bych přesvědčen byl. Hlavně si myslím, že tento vstup nebude zítra a myslím, že teprve to umožní, aby se to stalo zřetelnou otázkou, aby v podobných případných náhodných průzkumech nebyla významná část odpovědí - nevím, nezajímám se, toto téma mne nikdy nenapadlo, nemám na to silný názor apod., jak je tomu dosud. Myslím, že otázka musí být naší zemi teprve výrazně, zřetelně nastolena. Nicméně jsem přesvědčen o tom, že to je úlohou zastupitelských orgánů parlamentu, aby tuto otázku jasně, jednoznačně zodpověděl.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu předsedovi vlády za jeho odpověď a slova se ujme pan poslanec Jan Kryčer a v případě, že čas dovolí, tak se připraví pan poslanec Pavel Seifer.

Poslanec Jan Kryčer: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegové a kolegyně, moje druhá interpelace navazuje na interpelaci první. Týká se také venkova a týká se problému zásadního, tj. otázky dopravní obslužnosti.

Dovolím si tvrdit, že dnes, kdy se pomalu blíží polovina prosince, tento problém doposud není vůbec vyřešen a zdá se, že pokud nedojde záhy k jeho definitivnímu vyjasnění, hrozí další výpadky linek na většině okresů naší republiky. Pokud by tomu tak bylo, tak skutečně, a to jsem již zmínil v interpelaci první, bude to tak, že se dočkáme do malých obcí pouze dvou autobusů denně, jednoho, který odveze do zaměstnání a potom druhého, který ze zaměstnání přiveze. V sobotu a v neděli nebude jezdit nic. Domnívám se, že samy obce nejsou schopny ze svých finančních zdrojů tento problém dostatečně saturovat a uvážíme-li, že ze sto občanů 82 jezdí autobusem a pouze 18 jezdí vlakem a dotace státní do drah, železnic, jsou mnohonásobně vyšší než do autobusové dopravy, pak dovolím si tvrdit, že je na tomto systému leccos špatného, zvláště uvážíme-li, jakým způsobem probíhala privatizace mnohých ČSAD, to znamená oddělení toho lukrativního a vznik pochybných s. r. o. a další vznik jiných s. r. o., které provozují velmi nelukrativní dopravu osob v jednotlivých obcích.

Za těchto okolností, kladu, pane předsedo vlády, dvě otázky: zdali se tímto problémem vláda zabývala a pokud se jím zabývala, zdali počítá ze svých zdrojů dát zvýšenou dotaci na autobusovou dopravu.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Janu Kryčerovi. Prosím, aby se ujal slova předseda vlády pan Václav Klaus.