Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Viktor Dobal: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi velmi stručně uvést velmi stručnou novelu zákona. Novela nečiní nic jiného jenom umožňuje, resp. dává možnost těm náboženským společnostem, jejichž majetek přešel na stát po roce 1948 a který byl zablokován v § 3 zákona o velké privatizaci 92/1991 Sb., možnost ucházet se o náhradu, protože není jiná šance, jak by se mohly tyto společnosti vypořádat právě s majetkem, který byl zprivatizován, přesto, že zprivatizován být neměl. Tudíž otevírá se pouze možnost pro určité náboženské společnosti se o tento majetek, pokud byl zprivatizován, ucházet u Fondu národního majetku o náhradu. Nezatíží to státní rozpočet vůbec a podle mne to nebude využito v mnoha případech. Bude to možná využito v jednom případě, o kterém přesně vím a který se vztahuje k tomu, o čem už jsme zde několikrát jednali a čemu říkáme navrácení majetku židovským obcím.

Tento parlament se nedokázal s touto situací vyrovnat. Domnívám se ale, že tím pádem dal velmi negativní signál do světa. Musím připomenout a rád bych připomněl zde - to už sice nesouvisí s předkládanou novelou, ale s apelem - aby tato sněmovna si uvědomila, že nejsme ve světě sami, že pokud se chceme vrátit do Evropy, měli bychom trochu přihlížet k tomu, jak Evropa myslí. Dokladem toho je usnesení Evropského parlamentu o navrácení uloupeného majetku židovským obcím, které bylo přijato jednohlasně na plenárním zasedání dne 14. 12. 1995 a kde se praví:

a) s odkazem na první dodatečný protokol k Evropské konvenci o lidských právech, Paříž 1952, zejména na článek 1 tohoto protokolu, podle nějž každá fyzická nebo právnická osoba má právo na úctu před jejím majetkem.

b) S odkazem na doložku Evropské unie o úctě a dodržování lidských práv.

c) S odkazem na to, že Evropská unie vždy zastávala stanovisko, že to, co se stalo, nesmí být zapomenuto.

d) Vzhledem k politickým změnám ve střední a východní Evropě od r. 1989 s odkazem na to, že určité státy střední a výchovní Evropy, jenž se navrátily k demokracii, při svém vstupu do Rady Evropy ratifikovaly Evropskou konvenci o lidských právech z r. 1950.

Vzhledem ke skutečnosti, že majetek židovských obcí byl dvakrát postižen drancováním, jednou za nacionálně socialistické vlády nebo vlády kolaborantských režimů a podruhé za komunistických režimů, se zvážením toho, že za komunistických režimů mnoho jiných lidí různého původu, společenství a náboženství, jakož i mnoho organizací, zejména křesťanských církví, bylo oloupeno o svůj majetek,

1) vítá skutečnost, že některé východoevropské státy, zejména Maďarsko a Rumunsko, akceptují zásadu spravedlnosti a morálky, souhlasily s navrácením majetku židovským organizacím, právoplatnému majiteli.

2) Vítá, že mnohé středoevropské a východoevropské státy se veřejně omluvily za zločiny spáchané na Židech během druhé světové války a uznaly svoji odpovědnost za tyto zločiny.

3) Požaduje, aby všechny státy střední a východní Evropy, které tak dosud neučinily, vydaly odpovídající právní předpisy ohledně navrácení odcizeného majetku, aby majetek židovských obcí podle zásad spravedlnosti a morálky byl navrácen židovským zařízením.

4) Požaduje dále, aby všechny středoevropské a východoevropské země, které tak dosud neučinily, vydaly odpovídající právní předpisy, aby další majetek uloupený komunisty, nacisty nebo jejich spolupachateli byl navrácen právoplatným vlastníkům.

5) Pověřuje svého prezidenta toto usnesení zprostředkovat Radě Evropy, komisi Evropské unie, vládám a parlamentům členských států Evropské unie, Evropské radě a státům, jež podaly žádost o vstup do Evropské unie.

Jsem "rád", že se tady bavíte a nevěnujete pozornost tomuto usnesení Evropského parlamentu. Vaše činy, pánové a dámy, jenom jasně dokazují to, že trváte na tom, aby Česká republika patřila vždycky mezi ty státy, které nerespektují základní lidská práva, základní lidské svobody.

Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Viktoru Dobalovi a zvu k řečništi pana poslance Josefa Holuba. Organizační výbor ho totiž určil zpravodajem pro první čtení. Pane poslanče, prosím ujměte se slova.

Poslanec Josef Holub: Vážený pane předsedo, vážení přítomní, novela zákona tisk 2023 po technické stránce není vypracována v souladu s jednacím řádem, a to v části týkající se § 86 odst. 5. Po obsahové stránce předjímá tato novela zákonné rozhodnutí o navrácení majetku církví, řádů, kongregací a náboženských společenstev. Z obou těchto důvodů navrhuji zamítnutí této novely zákona, tisk 2023.

Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Josefu Holubovi a otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu. Nemám do ni žádnou písemnou přihlášku a táži se, kdo se hlásí z místa. Nevidím žádnou přihlášku z místa, proto obecnou rozpravu uzavírám a dám hlasovat především o návrhu, jejž vznesl zpravodaj pan poslanec Josef Holub, totiž aby byl předložený návrh novely zamítnut.

K tomu ale jsem nucen vás znovu odhlásit, protože stále trvá čilá frekvence mezi předsálím a sálem. Prosím zaregistrujte se znovu.

Zahájil jsem 138. hlasování, jehož předmětem je návrh pana poslance Josefa Holuba na zamítnutí této předlohy.

Kdo podporujete tento návrh, stiskněte prosím tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

138. hlasování skončilo. Ze 101 přítomných hlasovalo 62 pro, 28 proti. Návrh byl přijat.

Přistupujeme k dalšímu bodu. Já děkuji panu poslanci Viktoru Dobalovi a panu poslanci Josefu Holubovi. Je tu bod 60., jde o

Stanovisko vlády k tomuto sněmovnímu tisku a návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 2025/1. Nyní žádám, aby se slova ujal zástupce navrhovatelů pan poslanec Jan Decker a uvedl předložený návrh. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Jan Decker: Vážený pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci, dovolte mi, abych jménem navrhovatelů odůvodnil návrh novely zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon ve znění pozdějších předpisů. Tato novela je v posledních týdnech velice propírána všemi sdělovacími prostředky, takže by se dalo zdát, že všichni poslanci jsou velice dobře obeznámeni s jejím obsahem. Ovšem z reakcí některých poslanců právě v těchto sdělovacích prostředcích nejsem si zcela jist, že jsou seznámeni. Proto mi dovolte, abych trošku přiblížil obsah této novely.

Novela trestního zákona má přispět zejména ke zpřísnění postihu nejzávažnějších forem trestné činnosti, aniž by pomíjela úlohu jiných trestně právních institutů, zejména těch, které směřují k prevenci kriminality. Opakuji - k postihu nejzávažnějších forem trestné činnosti.

Zjištěná statistická data a jejich analýzy totiž ukazují, že trvale stoupá počet pachatelů trestných činů a roste počet stíhaných a vyšetřovaných skutků. Zvyšuje se podíl organizované kriminality, která dodává trestné činnosti vyšší stupeň nebezpečnosti. Zvyšuje se také podíl recidivistů mezi pachateli trestné činnosti. Na celkovém počtu pachatelů se zvyšuje podíl mladistvých, tedy osob mezi 15. a 18. rokem věku. Z celkového počtu pachatelů v současné době tvoří téměř jednu čtvrtinu. U pachatelů závažné, zejména násilné kriminality roste jejich agresivita a brutalita. Zvyšuje se podíl tzv. loupežných vražd. Oběťmi se stále častěji stávají osoby z řad podnikatelské sféry, v motivaci se velmi často objevuje prvek vyřizování účtů. Současná charakteristika vražd se odlišuje od dřívější doby, kdy převládaly vraždy spáchané v afektu. Zvyšuje se počet případů, u kterých bylo zjištěno, že vražda byla předem promyšlená a cílevědomě spáchaná, mnohdy na objednávku. Nepříznivá charakteristika doprovází i trestný čin loupeže. Stále více se u loupeží uplatňuje brutalita pachatelů vůči obětem, a to i u běžných loupeží vůči jednotlivcům na ulici. Nejsou výjimečné případy, kdy pachatelé loupeži používají i střelné zbraně a brutalita pachatelů se projevuje ve způsobu páchání této trestné činnosti. Proti poškozeným se užívá zákeřných úderů, oběti jsou svazovány či týrány. Obětem i jejich rodinným příslušníkům je vyhrožováno a často jsou zastrašováni.

Platná právní úprava na uvedenou nepříznivou charakteristiku stavu kriminality nereaguje adekvátním způsobem. Poslední novela trestního zákona sice zpřísnila trestní sazby trestu odnětí svobody u některých úmyslných trestných činů, ovšem pouze v těch méně významných a současně pouze u trestných činů, u nichž znakem skutkové podstaty je rasová, národnostní, politická či náboženská pohnutka.

Poslední změna trestního zákona se však v žádném směru nedotkla trestního postihu recidividujících osob, tedy pachatelů, kteří se opakovaně dopouštějí trestných činů, ať již téže skutkové podstaty a nebo téže povahy. Zvlášť křiklavý nepoměr mezi společenskou škodlivostí činu a jeho trestním postihem zůstává zachován u trestného činu loupeže podle § 234, odst. 1 trestního zákona, kde naopak novela trestního zákona snížila dolní hranici trestní sazby trestu odnětí svobody ze tří na dvě léta.

Platná právní úprava zatím také nereaguje na narůstající frekvenci a nebezpečnost trestné činnosti mladistvých, kteří páchají nezřídka i trestné činy. U vybrané kategorie mladistvých, tedy u těch, kteří spáchali trestné činy, za které trestní zákon ve zvláštní části dovoluje uložení výjimečného trestu, se proto za adekvátní reakci považuje zvýšení horní hranice trestní sazby trestu odnětí svobody z 10 let na 15.

Uvedené skutečnosti vedou proto k zákonné iniciativě směřující k potlačení a omezení kriminality, zejména cestou zpřísnění jejího postihu. Navrhované změny v trestním zákoníku vycházejí ze stávající legislativní úpravy systému trestního práva, hmotného i procesního. Nepředpokládají přijetí zásadních, podstatných legislativních změn, ale naopak umožňují, aby podněty vzešlé z těchto navrhovaných zásad mohly být zpracovány, resp. přijaty do připravované kodifikace trestního práva hmotného a trestního práva procesního, to je do vytvoření zcela nového znění trestního zákona a trestního řádu.

Navrhovanou novelou trestního zákona by bylo možné velmi rychle upravit některá ustanovení trestního zákona tak, aby trestní postih mohl být zpřísněn. Navrhovaná právní úprava se zaměřuje zejména na zvýšení trestního postihu určité skupiny pachatelů trestných činů, to je na zvýšení postihu recidivistů, pachatelů trestných činů, kteří již byli pro páchání trestního činu vícekrát potrestáni.

Přijetí navrhované úpravy trestního zákona by mohlo eliminovat nebezpečnost pachatele jeho izolací, a zajistit tak důslednější ochranu společenských hodnot, zájmů a cílů chráněných trestním právem.

Právní úprava předpokládající zpřísnění trestního postihu je konstruována tak, že zpřísněnými sankcemi se navrhuje postihnout soustavné páchání trestné činnosti jen určité vyšší závažnosti. Zachovává se ustálený princip, že trest má být úměrný závažnosti spáchaného činu, osobnosti i sociální situaci pachatele.

Přijetím nové navržené právní úpravy nemají být v žádném případě vyloučeny jiné cesty, metody a postupy vedoucí k omezení kriminality jako hromadného negativního sociálního jevu, k resociaci pachatele.

Ještě bych chtěl dodat, že navrhovaná změna právní úpravy je v souladu s Ústavou České republiky i Listinou základních práv a svobod, neboť má sloužit především k prohloubení ochrany ústavné zaručených práv občanů, k nimž náleží také právo na bezpečnost, resp. právo na ochranu před zločinností. Předpokládaná novela trestního zákona je také v plném souladu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána podle č. 10 Ústavy ČR, zejména s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.

Úplně nakonec bych chtěl říci, že argumenty, že tento návrh novely byl připravován jako populistický krok před volbami, musím vyvrátit, protože pracujeme na něm dva roky a již před dvěma lety jsme kontaktovali různé politické strany, právnické fakulty a odborníky v právních otázkách, jestli by nám mohli dát připomínky k tehdejšímu našemu návrhu. Některé připomínky jsme dostali, zapracovali je, a od té doby tento návrh doznal podstatných změn do současné podoby.

Prosím, abyste znovu zvážili váš postoj a doporučili přijetí v prvním čtení. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Deckerovi, a protože organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení pana poslance Františka Kačenku, žádám ho, aby se ujal slova. Prosím, pane poslanče!

Poslanec František Kačenka: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, u tohoto zákona budete muset zřejmě, jako já jsem to učinil, vyřešit své vnitřní dilema. To spočívá v tom, že na jedné straně jsem bytostně přesvědčen o tom, že výrazná zvýšená ochrana osob v naší společnosti před nebezpečnými zločinci je nutná, na druhé straně nejsem přesvědčen o tom, že navržené řešení je tím nejlepším řešením, ani o tom, že problém řeší. Považuji za nutné připomenout, že vláda svým stanoviskem č. j. 3444/1996 navrženou novelu trestního zákona nedoporučila.

Kolegyně a kolegové, se zájmem jsem sledoval televizní pořad Aréna, který byl věnován problematice "třikrát a dost", a je mi známo, že občané s navrženým řešením výrazně souhlasili. Pokud by mi šlo jenom o zvýšení popularity, stačilo by z tohoto místa vyhlásit, že s navrženým řešením souhlasím a doporučuji, aby sněmovna přikázala návrh zákona ústavně právnímu výboru k projednání. Přesto tak neučiním. Vedou mě k tomu tyto důvody:

Za prvé, platný trestní zákon umožňuje soudcům ukládat za v návrhu jmenované trestné činy přísnější tresty, včetně trestu odnětí svobody na doživotí. Že se tak neděje, není chyba zákona, ale soudců samotných. Návrh předpokládá u vyjmenovaných trestných činů výrazné omezení zásady individualizace trestu tím, že soudcům nedává možnost rozhodovat o vině a trestu a trest volit ze zákonem stanovených variant, ale soudce musí - a to chci zdůraznit - uložit jen jeden trest, trest odnětí svobody na doživotí.

Za druhé jsem přesvědčen o tom, že bez výrazného zpřísnění podmínek výkonu trestu bude účelu předložené úpravy dosaženo jen z malé části. Novela výrazně posiluje jen tu část účelu trestu, který má za úkol chránit občany před pachateli trestných činů se všemi negativy, která to přináší, např. výrazné zvýšení nákladů na vězeňskou službu. Nebude však odrazovat potenciální pachatele trestných činů, ani nebude dostatečně převychovávat. Pokud se část vězňů bude ve výkonu trestu cítit jako na určitém druhu rekreace, i sebelepší úprava bude jen přelévání vody sítem. K naplnění účelu novely zákona by se muselo podle mne jednat o úpravu daleko širší a rozsáhlejší. S ohledem na krátkost časového období, které nám do konce volebního období zbývá, to však není možné.

Za třetí navržená právní úprava je cizorodým prvkem v našem i evropském právním prostředí. Tím nechci tvrdit, že a priori odmítám, aby se u nás zavádělo to, co se osvědčilo v USA či jinde. Nesmí to však působit cize. Obdobně cize by podle mne působilo např. to, kdyby bylo zavedeno sčítání sazeb za jednotlivé trestné činy a tresty odnětí svobody ukládány ve výši 90 či 350 let.

Připomínek k návrhu by bylo více a zejména ještě zazní v rozpravě. Nebudu s nimi zdržovat. V souladu s jednacím řádem si dovoluji přednést tento návrh usnesení:

Poslanecká sněmovna po obecné rozpravě návrhu zákona poslance Severy a dalších, kterým se novelizuje trestní zákon, návrh zamítá. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Františku Kačenkovi a otevírám obecnou rozpravu. Jako první se do ní hlásí pak poslanec Emil Jaroš, jako další pan poslanec Jiří Vyvadil, jako další pan poslanec Jiří Novák, ministr spravedlnosti. Prosím, pánové.

Pan poslanec Jaroš má slovo.

Poslanec Emil Jaroš: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, jsem znám jako poslanec, který spíše prosazuje represivní prvky v naší legislativě, a proto by se dalo předpokládat, že bych měl tento návrh podpořit a měl by být blízko mému srdci, mému přesvědčení. Ale není tomu tak.

Už pracovní návrh třikrát a dost je spíše názvem kvízového pořadu než předlohy zákona. Plně chápu pohnutky předkladatelů, plně chápu to, že chtějí zvýšit ochranu obětí, že chtějí zvýšit ochranu lidí, kteří jsou zločinem dotčeni. Nicméně tato předloha ve mě vzbuzuje určité podezření, že nedůvěřují de facto naší justici, že nedůvěřují v ty lidi, kteří mají plně zhodnotit, právoplatně zhodnotit každý jednotlivý čin a podle stávajících zákonů potrestat. Řada skutků, které jsou zde vyjmenovány, jsou už v dnešním trestním zákoně ohodnoceny sazbou výjimečného trestu, sazbou doživotního vězení.

Plně se přimlouvám za to, abychom toto rozhodování nechali plně v rukou našich soudů a já věřím, že tyto soudy zhodnotí každý čin individuálně. Vzít jakýsi mustr, jakýsi vzor ze Spojených států, je naprosto vytržené, protože tamní soudy povětšině rozhodují v porotním řízení, tzn., že soudce nerozhoduje o vině či nevině, toto je plně v rukou poroty, soud pouze rozhoduje o výši trestu. To je něco naprosto diametrálně odlišného od našeho procesního práva, kdy u nás soudce musí rozhodnout jak o vině tak o výši trestu.

Přimlouvám se za obdobný návrh, který tu řekl zpravodaj kolega Kačenka. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Emilu Jarošovi, zvu k řečništi pana poslance Jiřího Vyvadila, připraví se pan poslanec Jiří Novák, ministr spravedlnosti České republiky.

Poslanec Jiří Vyvadil: Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, dámy a pánové, kolega Kačenka řekl, že každý musí mít pochybnosti o tom, zda by přece jen tento návrh zákona neměl být přijat. Já přiznávám, že jsem chvíli přemýšlel, do jaké míry by nestálo zato jej přijmout, nicméně jedna myšlenka z úst pana navrhovatele mě přesvědčila, že to není možné. On tvrdil, že po dobu dvou let se tím zabývali odborníci. Já si troufám tvrdit, že tento návrh zákona nemohl mít ani na tři minuty v rukou odborník - právník. A jestli měl, musí vrátit doktorát. Dokonce si troufám tvrdit, že proto také ani není přítomen.

Uvedu komické případy: Trestný čin pohlavního zneužívání podle paragrafu 242, nalistujte si to, odst. 2 a 3. Když se jej dopustí na osobě, která je mu svěřena, nebo osobě, které způsobí těžkou újmu, tak zde, podle odst. 1, mu soud musí uložit trest odnětí svobody na doživotí, ale už tam není ta varianta, když způsobí té osobě nic menšího než smrt. To už tam není.

Odst. 2: Tam je trestný čin vraždy. Trestný čin vraždy má odstavec první a odstavec druhý. Odstavec druhý samozřejmě přiznává možnost doživotí. To autoři zřejmě také nevědí, takže to tady znovu zakládají. Já přiznávám, že bych byl ochoten uvažovat nad tou myšlenkou. Já jsem v tomto týdnu málem měl možnost jiný návrh zákona napadnout, a ten autor byl natolik moudrý, že věděl, že každý z nás jsme na něco odborníkem, a já jsem mu za to vděčen, že vzal svůj návrh zpět. Tento návrh je nezpůsobilý a pokud bude přijat, je třeba zrušit všechny katedry trestního práva na území České republiky. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Jiřímu Vyvadilovi. Slovo má pan poslanec Jiří Novák, ministr spravedlnosti České republiky. Prosím, pane ministře. Je poslední přihlášený do rozpravy.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Novák: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, já jsem kdysi přirovnal trestní řád a trestní zákon ke kabátu, který už je tolikrát záplatován novelami, že už prostě není místo na další novelu či na další záplatu. A myslím si, že to platí i pro tento případ.

Proto jsme přistoupili k celkové rekodifikaci trestního řádu a trestního zákona a záměr této kompletní rekodifikace trestního práva bude vládě předložen do 30. května letošního roku. A myslím, že mohu říci, že jsme rozhodnuti v tomto návrhu zpřísnit recidivu trestných činů, ale nikoli oním nešťastným způsobem, jak se o to pokouší předkladatelé.

Předkládaný návrh je zaměřen výlučně na zpřísnění trestní represe, ve které se shledává řešení problémů závažné kriminality, a podle mého, a řekl to správně i pan poslanec Kačenka, představuje zcela nesystémovou formu přebírání právní úpravy, která platí v některých státech USA a která je pro evropské prostředí zcela cizorodým prvkem. To dokazuje fakt, že jej nepřevzal žádný evropský stát. Věřím, že Evropa věděla moc dobře, proč něco podobného také nepřebírá. Naopak jednostranné, paušální zpřísnění trestní represe je v tomto směru kritizováno jako krátkodobé, krátkozraké řešení, které do budoucna může přinést daleko větší problémy v oblasti kriminality a sociální práce.

Předkladatelé vycházejí z nesprávného předpokladu, že úspěšnost potlačování kriminality je přímo závislá na druhu a především výměře ukládaných trestů. Vracejí se tedy k teorii, která byla opuštěna již v 19. století, podle níž trest má především plnit odstrašující funkci a jeho smyslem je izolace pachatele na co nejdelší dobu. Tím se zcela popírá jakýkoli význam sociální prevence. Návrh předpokládá výrazné omezení, případně i popření zásady individualizace trestu u části pachatelů trestných činů. Při splnění formálních podmínek, tj. opětovného spáchání určitého trestného činu, by soud totiž musel uložit trest v předem stanovené paušální výměře. Takové řešení je v rozporu s čl. 90 ústavy. Podle něhož soud o vině a trestu rozhoduje, tedy volí v úvahu přicházejících variant tu, která je nejen v souladu se zákonem, ale i odpovídá požadavku spravedlnosti.

Přijetí předkládaného návrhu má podle jeho zpracovatelů představovat adekvátní a nutnou reakci na zvyšující se kriminalitu. Statistické údaje o počtech odsouzených k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve vztahu k počtu obyvatel nenasvědčují závěru, že by soudy u nás, v České republice, ukládaly nepřiměřeně nízké tresty nebo že adekvátnímu postihu brání příliš nízké trestní sazby. Srovnání s mezinárodními údaji naopak staví Českou republiku na jedno z předních míst ve světě při využívání nepodmíněného trestu odnětí svobody. Uplatňování principu výrazného paušálního zvýšení trestu odnětí svobody by vedlo k dalšímu zvýšení počtu odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody a patrně by vyvolalo i mezinárodní kritiku.

Návrh nijak nehodnotí úroveň právní úpravy postihu zvlášť nebezpečné recidivy, zejména když se snaží postihnout stejnou problematiku, a s úpravou stíhání zvlášť nebezpečné recidivy koliduje.

Návrh nijak neřeší ekonomickou stránku jeho realizace, zejména vyčíslení nároku na výstavbu věznic pro výkon doživotního trestu odnětí svobody a nároky na personál zajišťující výkon tohoto trestu.

Můžeme odhadnout, že vytvoření jednoho místa pro takové odsouzené by se blížilo investičním nákladům až jednoho milionu korun.

Kdybychom pominuli všechny tyto argumenty a řídili se, jak v důvodové zprávě navrhují předkladatelé, jen hlediskem účelnosti, vycházejícím z jednoduchého pravidla, že člověk, který je ve vězení, má omezenou možnost v dalším páchání trestné činnosti, nemůžeme se přenést přes fakt, že tímto návrhem se problém kriminality prakticky nijak neřeší.

Podle předkladatelů je předložený návrh reakcí na stav a vývoj kriminality, zejména kriminality páchané recidivisty. Od principu třikrát a dost si slibují výrazný pokles recidivy. Pokud srovnáme dlouhodobý vývoj kriminality, pak zjistíme, že největší podíl recidivy, a to je více než jednu polovinu, představuje majetková trestná činnost, a té se princip třikrát a dost v předkládaném návrhu vůbec netýká.

Nesystémovost výběru trestných činů, za které v případě recidivy by bylo možné uložit trest na doživotí, lze dokumentovat např. na trestném činu vydírání. Aniž bych chtěl snižovat závažnost tohoto trestného činu, z hlediska recidivy trestné činnosti daleko závažnější problém představuje speciální případ vydírání, jakým je trestný čin loupeže. Ten však do výčtu trestných činů, obsažených v § 30 odst. 1 poslaneckého návrhu, zahrnut není.

Předpokládám, že není možné, aby si předkladatelé odtržitosti svého návrhu od praxe a jejích problémů, nebyli vědomi. Tím spíše je zarážející, že svůj návrh veřejnosti prezentují jako významný příspěvek k řešení problémů kriminality a zvlášť recidivy.

Dovolte mi závěrem jednu poznámku k tomu, co zde řekl před chvílí pan poslanec Kačenka, a která se týká soudní praxe.

Přiznám se, že i já jsem byl donedávna trochu nervózní z toho, jakým způsobem soudy přistupovaly k rozhodování ve věcech zvlášť nebezpečných a zvlášť závažných trestných činů. I já, jako občan, jsem míval pocit, že tresty ukládané soudy, nejsou přiměřené a měly by být přísnější. Soudci však nežijí ve vakuu, nežiji ve vzduchoprázdnu.

Myslím si, že jakýsi společenský tlak, který v této oblasti vznikl, začínají vnímat, respektují jej. Musím s potěšením konstatovat, že přinejmenším po dobu půl až třičtvrtě roku slyším prakticky každý měsíc ve sdělovacích prostředcích informace o tom, že soudy ukládají výjimečné tresty odnětí svobody. Dlužno říci, že tomu ještě před rokem, dvěma, nebylo.

Myslím si tedy, že praxe soudů reaguje na jakousi společenskou potřebu či společenské volání. Myslím, že je tomu tak dobře.

Závěrem mi dovolte, abych se připojil k návrhu pana poslance Kačenky a navrhl zamítnutí tohoto návrhu zákona.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu ministru spravedlnosti, poslanci Jiřímu Novákovi. Táži se, kdo se ještě hlásí do rozpravy. Pan poslanec Jan Decker, který zastupuje navrhovatele. Prosím.

Poslanec Jan Decker: Dámy a pánové, já bych chtěl poděkovat panu ministru spravedlnosti za jeho poslední věty; že za posledního půl roku nebo třičtvrtě roku si soudci konečně začínají uvědomovat, že existují také sazby výjimečných trestů a že je začínají udělovat.

Je to, myslím si, právě důsledek toho, že posledního třičtvrtě roku se hovoří o tomto návrhu. Myslím si, že kdybychom tento návrh nezačali projednávat anebo kdybychom ho vůbec nezačali připravovat, takže by si to možná ti soudci neuvědomili. Jsem rád alespoň za to. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Protože se už do rozpravy nikdo další nehlásí, rozpravu uzavírám.

V souladu s jednacím řádem dám nejprve hlasovat o návrhu pana poslance Františka Kačenky, zpravodaje, na zamítnutí předloženého návrhu. K tomuto návrhu se kromě jiných připojil i pan ministr spravedlnosti a pan poslanec Jiří Novák.

Odhlašuji vás, prosím o pochopení, ale skutečně pohyb ve sněmovně je čilý (mám-li zabezpečit regulérnost hlasování, musím vás neustále "tyranizovat" novým a novým přeregistrováním).

139. hlasování na této schůzi.

Kdo podporujete návrh poslance Kačenky a dalších na zamítnutí předloženého návrhu, stiskněte prosím tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování skončilo.

Ze 117 přítomných 87 pro, 23 proti. Návrh byl přijat. Děkuji panu poslanci Deckerovi i panu poslanci Kačenkovi.

Oznamuji, že přistupujeme k bodu 61. Budeme nyní projednávat

Návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 2026. Stanovisko vlády k němu jako sněmovní tisk 2026/1. Nyní se ujme slova zástupce navrhovatelů pan poslanec Pavel Severa a uvede předložený návrh. Prosím, pane poslanče.