Česká národní
rada se usnesla na tomto zákoně:
Ustanovení 160 odst. 2
zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním
zabezpečení, ve znění zákona
č. 306/1991 Sb., o změnách v sociálním
zabezpečení, zní:
"(2) Pojistné na připojištění
hradí organizace nebo v dohodnutém poměru
organizace a zaměstnanci. Pojistné hrazené
z prostředků organizace nesmí tvořit
součást nákladů činnosti organizace,
pokud vláda české republiky nestanoví
jinak.".
V § 20 odst. 1 věta
poslední vyhlášky federálního
ministerstva práce a sociálních věcí
č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon
o sociálním zabezpečení, zní:
"Vznikl-li dlouhodobě nepříznivý
zdravotní stav následkem pracovního úrazu
nebo nemoci z povolání, považuje se za dosavadní
to zaměstnání, jehož výkon vedl
ke vzniku nemoci z povolání.".
Tento zákon nabývá
účinnosti dnem 31. ledna 1993
V rámci sociální
reformy byla v uplynulém období přijata řada
důležitých právních úprav,
které vytvářejí předpoklady
pro provedení zásadních systémových
opatření v sociálním zabezpečení
(pojištění). Nová koncepce počítá
s jednotným základním systémem sociálního
pojištění, které bude mít vlastní
způsob financování a bude odděleno
od státu. Proto byly zrušeny dřívější
preference v sociálním
zabezpečení, založené např. na
rizikovosti a zdravotní škodlivosti vykonávaných
prací nebo na tzv. společenském významu
práce, a to zákonem č. 235/1992 Sb., o zrušení
pracovních kategorií a o některých
dalších změnách v sociálním
zabezpečení.
Podle tohoto zákona se vykazují dřívější
I. a II. pracovní kategorie do konce letošního
roku, a od počátku příštího
roku budou všechna zaměstnání zakládat
stejné důchodové nároky.
V souladu se zkušenostmi
vyspělých zemí s tržní ekonomikou
se v ČSFR počítá se vznikem a rozvojem
důchodkového připojištění.
To se stane nezbytným doplňkem základního
systému důchodového pojištění,
s nímž bude zajišťovat celkovou potřebnou
relaci důchodových nároků k pracovním
příjmům občana v předdůchodovém
věku. Tyto systémy
již v naší zemi vznikají a lze předpokládat,
že budou postupně plnit významné sociální
i ekonomické funkce.
Připravovaná budoucí
právní úprava důchodového připojištění
počítá se zavedením daňových
úlev obvyklých v zemích s tržní
ekonomikou. Tyto úlevy umožní zaměstnavatelům
i zaměstnancům tyto systémy založit
a rozvíjet. Vytvoří se tak samostatné
soukromé pojišťovny se značnými
kapitálovými rezervami, které mohou již
v nejbližším období sehrát významnou
roli na našem finančním trhu a přinesou
zpětně i zvýšené příjmy
státnímu rozpočtu. Vznik doplňkových
důchodových systémů tak podpoří
proces privatizace, rozvoj finančního trhu a přispěje
k přijetí nezbytných změn připravované
sociální reformy.
Právním základem
pro vznik důchodového připojištění
a jeho financování je dnes provizorní ustanovení
§ 160 zákona o sociálním zabezpečení,
podle kterého není možné náklady
na připojištění zahrnou do nákladů
činnosti organizace. Touto úpravou jsou tak založeny
zásadně nerovné podmínky a možnosti
vzniku připojištění mezi podnikatelskou
a rozpočtovou sférou i v rámci podnikatelské
sféry s ohledem na postup privatizace a na míru
státních zásahů do hospodaření
podniků. Je proto nutné přijmout opatření,
které by umožnilo vládám republik rozhodnout
v odůvodněných případech
o zahrnutí úhrady příspěvků
placených zaměstnavatelem na důchodové
připojištění do nákladů
své činnosti, popř. o jiné formě
daňové úlevy.
Navrhuje se proto v článku
i předkládaného návrhu zákona
novelizovat § 160 odst. 2 zákona o sociálním
zabezpečení tak, aby vlády republik mohly
uvedené opatření učinit. Z hlediska
finančních dopadů může jít
celkové o opatření finančně
neutrální, vzhledem k tomu, že úlevy
poskytnuté vládami budou vyvažovat příjmy
státního rozpočtu z výnosů
doplňkových důchodových fondů.
Navrženým řešením by bylo možné
napomoci zmírnění sociálních
problémů některých odvětví,
v nichž narůstá sociální napětí
(např. hornictví, doprava) a umožnit vládám
republik splnění závazků vyjádřených
v jejich programových prohlášeních.
Řešení sociálních
problémů hornictví byla věnována
v uplynulých dvou letech značná pozornost.
V rámci realizace závěrů hornické
komise došlo k vytvoření podmínek pro
vyrovnání se se zdravotními a sociálními
důsledky dřívějšího přístupu
k hornictví a byla přijata celá řada
zpřísňujících a preventivních
opatření: zákaz práce v podzemí
hlubinných dolů, zkrácení nejvyšších
přípustných expozic, které jsou důvodem
pro nucený odchod horníků z rizikových
pracovišť, zákaz přesčasové
práce v podzemí apod. Spolu s tím bylo řešeno
hmotné a sociální
zabezpečení horníků tak, aby byly
podstatně sníženy celkové náklady
související s léčením a odškodněním
zdravotních následků dlouhodobého
výkonu práce v podzemí hlubinných
dolů.
Velkým probléme,
který vyvolává zbytečně napětí
a pocity nedůvěry ze strany horníků,
zůstává skutečnost, že v řadě
případů typicky hornických nemocí
z povolání nejsou přiznávány
horníkům invalidní důchody. Je tomu
tak proto, že podle dnes platného znění
vyhlášky federálního ministerstva práce
a sociálních věcí č. 149/1988
Sb., kterou se provádí zákon o sociálním
zabezpečení (§ 20 odst. 1 posl. věta),
pokud vznikl dlouhodobě nepříznivý
zdravotní stav následkem nemoci z povolání,
považuje se za dosavadní zaměstnání
to zaměstnání, v němž byla nemoc
z povolání zjištěna.
Tato dikce vyhlášky dostatečně nepřihlíží
ke skutečnosti, že některé nemoci z
povolání mohu být zjištěny až
řadu let po odchodu pracovníka z rizikového
zaměstnání (např. velmi často
u silióz). Důsledkem pak je, že pokud je např.
pneumokonióza u bývalého horníka
zjištěna v době, kdy pracuje na povrchu v zaměstnání,
které může vykonávat i se zjištěnou
nemocí z povolání, nárok na invalidní
důchod podmíněný dlouhodobým
nepříznivým zdravotním stavem mu nevzniká.
Nově navržená
formulace (čl. 11 návrhu zákona) důsledně
vychází z lékařských poznatků
o vzniku chorob z povolání a vytváří
předpoklady pro jednotný a spravedlivý přístup
posudkových orgánů sociálního
zabezpečení. Na jejím základě
bude možné dořešit zejména některé
sporné případy, na něž ve svých
podáních
zasílaných příslušným
ústavním činitelům opakovaně
upozorňuje Sdružení zdravotně postižených
horníků Ostrava. Náklady na tuto úpravu
lze krýt v rámci plánovaných prostředků
na sociální zabezpečení.
Účinnost předkládaného
zákona se navrhuje od 1. prosince 1992. Bude tak vytvořen
potřebný časový prostor pro přijetí
případných opatření na úrovni
vlád republik k rozvoji při pojišťovacích
systémů do konce roku 1992, kdy skončí
pracovní kategorie i pro dořešení sporných
invalidit horníků.
V. Grulich v. r. | E. Fischerová v. r. |
F. Brožik v. r. | J. Faifr v. r. |
Z. Trojan v. r. | |
E. Zeman v. r. | V. Sochor. v. r. |
S. Gross v. r. | J. Bláha v. r. |
P. Buzková v.r. | P. Petržílek v. r. |