Ministr vnitra České
republiky Jan Ruml zaslal odpověď na interpelaci poslanců
Karla Hrdého, Jana Bláhy, Zdeňka Trojana,
Vítězslava Sochora a Františka Brožíka
dopisem ze dne 3. 2. 1993.
Podle § 89 zákona
ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu
České národní rady, v platném
znění, předkládám Poslanecké
sněmovně odpověď ministra vnitra České
republiky Jana Rumla na interpelaci poslanců Karla Hrdého,
Jana Bláhy, Zdeňka Trojana, Františka Brožíka
a Vítězslava Sochora. Odpověď je přílohou
tohoto sněmovního tisku.
Příloha
Ministr vnitra Jan RUML
V Praze dne 3. února 1993
Č.j. PPR-186/CPP-C-93
Vážený pane
poslanče,
odpovídám na Vaši
interpelaci, která mně byla zaslána dne 7.
ledna 1993 panem předsedou Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky a jež se týká
nelegálního pobytu cizinců na území
našeho státu, jejich nezákonného podnikání
a porušování dalších zákonů
České republiky.
Pobyt občanů cizích
států na území České
republiky je upraven v současné době zákonem
č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území
ČSFR, který nabyl účinnosti dnem 1.
10. 1992.
Nyní k jednotlivým
otázkám, obsaženým ve Vaší
interpelaci.
1. Jakými opatřeními
je zajištěno, aby byla dodržována 30 denní
lhůta pobytu u cizinců, s nimiž máme
bezvízový styk?
Dohody o zrušení vízové
povinnosti uzavřela ČSFR s padesáti třemi
státy. Česká republika tyto dohody jako samostatný
stát akceptovala. V dohodách je kromě jiných
otázek upravena i délka pobytu cizince, ke kterému
nepotřebuje vízum, na území České
republiky. Tato doba je pro jednotlivé státy různá.
Zpravidla činí 90 dnů, pro cizince z některých
států 30 dnů, pro občany velké
Británie 180 dnů.
Existují některá
opatření, která zajištují dodržování
délky pobytu stanovené pro cizince bez vízové
povinnosti v dohodě s příslušným
státem. Jsou to zejména:
- povinnost všech státních
orgánů a územních (popřípadě
místních) orgánů státní
správy podle § 24 odst. 1 zákona č.
123/1992 Sb., neprodleně oznamovat ministerstvu vnitra
(resp. jeho orgánu, kterým je v tomto případě
služba cizinecké a pohraniční policie),
že došlo ke skutečnostem,
které mohou být důvodem pro zákaz
pobytu cizince na území republiky.
Výčet takových
skutečností je uveden v § 14 odst. 1 zákona
č. 123/1992 Sb.,
- činnost Policie České
republiky při kontrole cizinců na hraničních
přechodech (§ 2 odst. 3 zákona č. 123/1992
Sb.) a ve vnitrozemí (§ 2 odst. 1, § 4 odst.
1, § 6 odst. 1 a § 7 zákona č. 123/1993
Sb.).
- postih přestupků
podle § 27 zákona č. 123/1992 Sb.,
- úhrada nákladů
spojených s vycestováním cizince, kterému
nebyl povolen vstup na území republiky dopravcem
(§ 26 písm. a/ zákona č. 123/1992 Sb.).
Dopravce je totiž povinen
kontrolovat potřebné doklady cizince ještě
před jeho dopravou přímo do vnitrozemí
republiky vzdušnou nebo vodní cestou. Tím předchází
tomu, aby na území republiky dopravil cizince, který
postrádá doklady potřebné ke vstupu
do České republiky.
Jestliže neprovede kontrolu
řádně a později se zjistí,
cizinec oprávnění ke vstupu nemá,
je dopravce povinen cizince dopravit na své náklady
zpět.
2. Kolik bylo v tomto roce vystaveno
průkazů o povolení pobytu?
V roce 1992 bylo vydáno
celkem 16 646 průkazů "Povolení k pobytu
pro cizince". Z toho bylo 13 938 vydáno k dlouhodobému
a 2 708 k trvalému pobytu.
3. Kolik osob bylo vyhoštěno,
protože nesplnily podmínky pro delší pobyt?
V roce 1992 bylo z tohoto důvodu
vyhoštěno 52 cizinců.
4. Řada cizinců
byla zadržena při různých policejních
raziích. Byli však propuštěni, protože
jim nemohl být dokázán trestný čin
(skořápkáři, veksláci, pokoutní
podnikatelé). Bylo u těchto osob při takových
příležitostech zkoumáno jejich oprávněni
k pobytu na našem území a nebylo-li, proč
nebylo?
V případech, kdy
proběhly policejní akce tohoto druhu, bylo zkoumáno
i oprávnění k pobytu u výše uvedených
skupin osob.
Řešení otázek
pobytu cizinců na území České
republiky bylo ovšem do 31. 12. 1992 v kompetenci federálního
ministerstva vnitra a jeho orgánů cizinecké
policie a pasové služby Federálního
policejního sboru. Působnost v této oblasti
přešla na Ministerstvo vnitra České
republiky až dnem 1. 1. 1993.
5. Kolik osob bylo v tomto roce
pro porušování čs. zákonů
a předpisů vyhoštěno, poněvadž
zde bez povolení pracují či provozují
hospodářskou činnost?
Praxe je taková, že
orgány služby cizinecké a pohraniční
policie nepřistupují ihned, pokud zjistí
porušení povinností, k vyhoštění
cizince, ale rozhodnou o zákazu pobytu a určí
cizinci lhůtu k vycestování do ciziny. Teprve
v případě, že cizinec neuposlechne a
neopustí území republiky, přikročí
k vyproštění jako nucenému výkonu
rozhodnutí o zákazu pobytu. Obdobným způsobem
postupují i jiné státy, například
Spolková republika Německo.
Pokud lze důvodně
očekávat, že cizinec neuposlechne rozhodnutí
o zákazu pobytu, není v tomto případě
stanovena právní normou lhůta k vycestování
zpět do ciziny (§ 15 odst. 2 zákona č.
123/1993 Sb.) a dotyčná osoba je vyhoštěna.
Za rok 1992 bylo vyhoštěno
celkem 169 cizinců, z toho pro nelegální
výdělečnou činnost 7 cizinců.
O zákazu pobytu bylo v témže roce rozhodnuto
u 17 934 cizinců, z toho pro nelegální výdělečnou
činnost 365 cizinců.
Častou překážkou
přímého vyhoštění je v
mnoha případech nedostatek finančních
prostředků. Proto by bylo žádoucí
zohlednit poskytnutí prostředků pro tento
účel při schvalování rozpočtu
Parlamentem České republiky.
6. Ověřují
policejní orgány při styku s cizinci, zda
jsou u nás řádně hlášeni
a v případech, že nejsou a je-li u nich důvodné
podezření, že se tu nezdržují jako
turisté, jsou vyhošťováni, poněvadž
porušili čs. předpisy?
U cizinců, kteří podléhají vízové povinnosti, ověřují orgány Policie České republiky na dokladu o udělení víza, který musí cizinec mít u sebe jako součást víza, plnění ohlašovací
povinnosti (§ 19 zákona
č. 123/1992 Sb.).
U cizinců, kteří
vízové povinnosti nepodléhají, se
ověřuje v případě potřeby
splnění ohlašovací povinnosti v místě
samém.
V případech, kdy
cizinci nejsou hlášeni a je u nich důvodné
podezření, že se na našem území
nezdržují jako turisté, lze rozhodnout o zákazu
pobytu a v případě, že neuposlechnou,
je rozhodnutí vynuceno vyhoštěním.
7. Kolika osobám, které se v naší
zemi zdržují neoprávněně a mají
být vyhoštěny, bylo uloženo zdržovat
se na vykázaném místě?
Podle § 17 odst. 1 zákona
č. 123/1992 Sb. je cizinec, pokud bylo rozhodnuto o jeho
vyhoštění, povinen se zdržovat do provedení
vyhoštění na místě určeném
ministerstvem vnitra. Takový postup je stanoven proto,
že dotyčná osoba, o jejímž vyhoštění
bylo rozhodnuto, pak nemusí být zajišťována
dle odst. 2 téhož paragrafu, ale postačí,
když se bude zdržovat na místě k tomu
určeném (bez nutnosti jejího zajištění).
Toto ustanovení
sleduje vytvoření mírnějšího
režimu, než kterému se musí podrobit osoby
v případě zajištění. Je
to postup vůči osobám, u nichž by zajištění
bylo problematické, například matky s dětmi,
skupiny, jejichž členové se od sebe nechtějí
oddělit a podobné
případy.
V praxi se toto ustanovení
bude realizovat umístěním ve sběrném
táboře, kde budou zajištěny základní
životní potřeby pro vyhošťované
cizince. Tento tábor bude mít větší
kapacitu, než cely zajištění a bude personálně
i technicky uzpůsoben pro zvláštní potřeby
cizinců (jídlo, náboženské zvyklosti
a podobně).
Institut sběrného
tábora byl do zákona č. 123/1992 Sb. zapracován
s perspektivou eventuálních migračních
vln, které nemohou být řešeny stávající
strukturou cel zajištění.
Dosud takový tábor
zřízen nebyl. Z tohoto důvodu není
možné, 17 odst. 1 zákona č. 123/1993
Sb. aplikovat a cizinci jsou před vyhoštěním
umístěni v celách zajištění.
8. Jaké nové předpisy
připravujete, jaké jsou jejich základní
rysy a kdy budou předloženy ČNR k projednání?
Stávající
předpisy o pobytu cizinců mají sice vzhledem
k současným poměrům své nedostatky,
avšak nelze je jednoznačně při.jmout
jako nedostačující. Je třeba vzít
v úvahu,že do 30.9.1992 platil zákon z roku
1965 (zákon č. 68/1965 Sb. o pobytu cizinců
na území ČSSR). Nový zákon,
kterým byla tato problematika upravena (zákon č.
123/1992 Sb.) je účinný zatím zhruba
tři měsíce. Pro to, aby byly vyvozovány
jednoznačné negativní závěry
o efektivnosti takové právní úpravy
poměrně krátká doba aplikace této
právní normy není objektivním
podkladem.
Zároveň je nutno
vzít v úvahu, že instituty obsažené
v tomto zákoně nepřešly dosud plně
do povědomí široké veřejnosti,
a proto jí nemohou v pozitivním směru ovlivňovat.
Rozumnějším
řešením, než přijímat novou
právní úpravu, by bylo využít
v plném rozsahu možnosti právní úpravy
stávající a tam, kde se v určitém
časovém odstupu potvrdí nedostatky, přijmout
adekvátní novelu. Doporučuji proto nepřeceňovat
možnosti právní regulace, nevytvářet
právní nejistotu stále novými právními
úpravami jedné a téže oblasti a spíše
se zaměřit na aplikaci výše uvedeného
zákona a jeho přesným dodržováním
vytvořit situaci, kdy v něm zakotvené instituty
budou jako plně funkční všeobecně
akceptovány a dobrovolně dodržovány.
Perspektivně do roku 1998
se uvažuje o vypracování cizineckého
kodexu, který by upravoval otázky dnes regulované
citovaným zákonem č. 123/1992 Sb. a zákonem
č. 498/1990 Sb., o uprchlících. Cílem
je vytvořit jednu normu, upravující komplexně
problematiku pobytu cizinců na území
České republiky.
S pozdravem
Jan Ruml
Zasláno:
páni poslanci
Parlamentu České
republiky:
Ing. Karel Hrdý
Jan Bláha
Doc. Ing. Zdeněk Trojan,
CSc. Ing. Vítězslav Sochor
Ing. František Brožík