Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona
ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu
České národní rady, v platném
znění, předkládám poslancům
následující písemnou interpelaci poslance
Jiřího Šolera na ministra práce a sociálních
věcí České republiky Jindřicha
Vodičku. Interpelace je přílohou tohoto sněmovního
tisku.
Příloha
Vážený pán
ing. Jindřich Vodička
ministr práce a sociálních
věcí České republiky
Zbraslav, 18. prosince 1992
ve věci týrání
mentálně postižených dětí
v Ústavu sociální péče Lochovice.
Vážený pane
ministře,
na místní organizaci
SPR-RSČ v Hořovicích se obrátily pracovnice
Ústavu, následující po nástupu
nového ředitele PaeDr. Milana Juříčka,
narozeného 3. 11. 1945 v Opavě. Hlavní příčinou
stížnosti bylo týrání 16-letého
chovance Víta Kopeckého dne 5. června 1991,
který byl ředitelem
přivázán ke stromu a tam ponechán
pod dozorem nekvalifikované osoby, jeho syna, po několik
hodin. Další výhrady jsou proti jednání
ředitele, který údajně zneužívá
svého postavení, z peněz věnovaných
rozvoji ústavu nakupuje zboží pro vlastní
potřebu, zdarma
používá služební byt a zneužívá
služební automobil.
Celá záležitost
byla oznámena 15. dubna 1992 Okresní prokuratuře
Beroun a 32. 10. 1992 podala bývalá vychovatelka
paní Alena Radovičová podání
středočeské Krajské prokuratuře
v Praze, Husova 11. Zde mi JUDr. Vodička podal o celém
případu informace. Vzhledem k přehlcení
naší prokuratury a justice jinými případy
se obávám, že vyřizování
případu bude ještě trvat značnou
dobu. Situace v Ústavu je vyhrocená, stálí
zaměstnanci pracoviště opouštějí,
ať už na základě
výpovědí ředitele nebo z vlastního
rozhodnutí. Rodiče postupně převádějí
chovance jinam, od zmíněného případu
údajně poklesl počet chovanců z 45
na 37. Tato situace určitě nepřináší
nic dobrého pracovníkům, ale zejména
bezbranným chovancům této humanitární
instituce.
Jsem si vědom, že
moje informace je jednostranná, i když podle informací
z Prokuratury ani ředitel nepopírá skutkovou
podstatu věci, pouze fakta jinak interpretuje. Nechci proto
navrhovat nějaké konkrétní řešení,
to plně ponechám na příslušných
orgánech. Apeluji pouze na urychlené řešení
situace, které zabrání dalšímu
utrpení těch sociálně nejslabších.
V rámci deklarované humanity je to to nejmenší,
co může naše společnost pro postižené
děti učinit.