Zákon České národní rady č.
482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, se
mění a doplňuje takto:
1. § 1 zní:
(1) Občan se považuje za sociálně potřebného,
jestliže jeho příjem nedosahuje částek
životního minima stanovených zvláštním
zákonem 1) (dále jen "částky
životního minima") a nemůže si tento
příjem zvýšit vzhledem ke svému
věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných
důvodů vlastním přičiněním,
zejména vlastní prací.
(2) občané žijící v domácnosti
[§ 115 občanského
zákoníku.],
jejichž příjmy se posuzují padle zvláštního
zákona společně [§
4 zákona č. 463/1991 Sb.]
(dále jen "společně posuzované
osoby"), se považují za sociálně
potřebné, jen jestliže podmínky sociální
potřebnosti stanovené tímto zákonem
splňují všechny tyto osoby, s výjimkou
osob uvedených v § 3 odst.3 písm.c).
(3) Možnost zvýšit si příjem vlastní
prací se nezkoumá při posuzování
sociální potřebnosti
a) poživatele starobního důchodu nebo invalidního
důchodu,
b) občana staršího 65 let,
c) rodiče (osvojitele, občana, který dítě
převzal do péče nahrazující
péči radičů, pěstouna) celodenně
osobně řádně pečujícího
alespoň o jedno dítě do tří
let věku nebo o dítě starší,
které nemůže být umístěno
v předškolním zařízeni, nebo
o tři a více dětí do deseti let věku,
nebo o dítě, které je dlouhodobě těžce
zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou
péči,
d) nezaopatřeného dítěte 2).
(4) Sociální potřebnost nezletilého
občana, který je po skončení povinné
školní docházky veden v evidenci uchazečů
o zaměstnání 6)
a nemá nárok na hmotné zabezpečení
uchazečů a zaměstnání, se posuzuje
obdobně jako sociální potřebnost nezaopatřeného
dítěte. Podmínkou je, že nezletilý
občan žije v domácnosti s rodiči (rodičem)
nebo osvojiteli (osvojitelem).
(5) Příjmem občana 3)
se rozumí průměrný měsíční
příjem vyplacený v posledních šestí
měsících před podáním
žádosti o dávku sociální péče.
Příjem občana se však zjišťuje
ke dni podání žádosti o dávku
sociální péče, pokud došlo před
podáním žádosti k podstatnému
snížení příjmu občana
a výše jeho příjmu za posledních
šest měsíců nebyla taková, aby
s přihlédnutím k tomuto příjmu
občan mohl nadále uhrazovat své životni
potřeby.".
2. v § 2 odst. se slova "orgánu státní
zdravotní správy" nahrazují slovy "odborného
lékaře".
3. V § 2 odst.2 se na konci připojuje tato věta:
"U společně posuzovaných osob se zvýšení
podle předchozí věty započte jen jednou,
i když mimořádné výhody III,
stupně (průkaz ZTP/P) byly přiznány
více osobám žijícím v domácnosti.
[§ 115 občanského
zákoníku.]".
4. V § 3 odst.2 se za slova "pronájem nemovitosti"
vkládají slova "nebo bytu, které"
a slovo "kterou" se vypouští.
5. § 3 odst.3 zní:
"(3) Občan se nepovažuje za sociálně
potřebného, i když jeho příjem
nedosahuje částek životního minima,
a) jestliže není v pracovním nebo obdobném
vztahu ani nevykonává samostatnou výdělečnou
činnost a není veden v evidenci uchazečů
o zaměstnání 6);
to však neplatí, jde-li o občany uvedené
v § 1 odst.3, nebo
b) po dobu, po kterou nemá nárok na hmotné
zabezpečení uchazečů o zaměstnání
z důvodů uvedených v § 14 odst.1 písm.
d) až f) zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanost.
znění zákona č. 578/1991 Sb. anebo
c) jestliže nastoupil vojenskou základní (náhradní)
službu, civilní službu, výkon trestu odnětí
svobody nebo byl vzat do vazby.".
6. § 3 odst.4 se vypouští.
7. § 4 zní:
(1) Občanu, který se považuje za sociálně
potřebného podle tohoto zákona, se poskytují
jednorázově nebo měsíčně
se opakující peněžité nebo věcně
dávky k zabezpečení výživy a
ostatních základních osobních potřeb
a k zajištění nezbytných nákladů
na domácnost, popřípadě zvýšených
nákladů podle § 2 nebo § 3 odst... Přitom
se přihlíží k tomu, zda občan
pro zabezpečení svých životních
potřeb (životních potřeb nezaopatřených
dětí) uplatnil nárok na dávky nemocenského
nebo důchodového zabezpečení nebo
na rodičovský příspěvek a další
státní dávky, popřípadě
na výživné a příspěvek
na výživu padle zákona o rodině.
(2) občanu, jehož příjem se podle zvláštního
zákona posuzuje společně s dalšími
občany 11),
se jednorázové nebo měsíčně
se opakující peněžité nebo věcné
dávky poskytují k doplnění příjmu
všech společně posuzovaných osob.
(3) Při rozhodování o výši jednorázově
nebo měsíčně se opakující
peněžité nebo věcné dávky
se přihlíží k částkám
životního minima, ke skutečným odůvodněným
nákladům na zabezpečení výživy
a ostatních základnách osobních potřeb
a nezbytných nákladů na domácnost
posuzovaného občana (společně posuzovaných
osob) a k majetkovým poměrům, popřípadě
též k tomu, zda občan (společně
posuzované osoby) uplatnil nároky uvedené
v odstavci 1 větě druhé.".
8. 5 včetně nadpisu zní:
(1) nezaopatřenému dítěti, které
se považuje za sociálně potřebně
a ke kterému povinná osoba nežijící
s dítětem v domácnosti neplní. vyživovací
povinnost stanovenou jí rozhodnutím soudu, náleží
přípěvek na výživu dítěte
ve výši stanoveného výživného,
nejvýše však ve výši rozdílu
mezi příjmem dítěte a jeho životním
minimem, popřípadě zvýšeným
o částku uvedenou v § 2.
(2) a příjem nezaopatřeného dítěte
se pro účely odstavce 1 považuje poměrná
část připadající na jednoho
člena domácností z úhrnu příjmů
společně posuzovaných osob podle zvláštního
zákona 1),
jestliže na člena domácnosti připadne
částka vyšší než odpovídá
jeho životnímu minimu, popřípadě
zvýšenému o částku uvedenou v
§ 2, použije se tato převyšující
částka rovnoměrně pro ostatní
členy domácnosti, na které připadá
částka nižší než odpovídá
jejich životnímu maximu, popřípadě
zvýšenému c částku uvedenou v
§ 2.".
9. § 7 včetně nadpisu zní:
(1) Občanu, který se stane sociálně
potřebným z důvodu péče a blízkou
osobu [§ 8 odst.2
vyhlášky federálního ministerstva práce
a sociálních věcí č. 149/1988
Sb., kterou se provádí. zákon o sociálním
zabezpečená.],
která je
a) převážně nebo úplně
bezmocná, nebo
b) starší 80 let a je částečně
bezmocná, anebo
c) starší 80 let a podle vyjádření
ošetřujícího lékaře potřebuje
péči jiné osoby,
se poskytuje peněžitý příspěvek.
Peněžitý příspěvek náleží
též občanu, který za podmínek
uvedených ve větě první pečuje
o jinou než blízkou osobu, za předpokladu,
že s ní žije v domácnosti 10).
Péčí podle předchozích vět
se rozumí osobní, celodenní a řádná
péče.
(2) Peněžitý příspěvek
se poskytuje též radiči nebo prarodiči,
popřípadě jinému občanu, který
převzal dítě do péče nahrazující
péči rodičů [§
7 odst.1 vyhlášky č. 149/1988 Sb.], stane--li
se sociálně potřebným z důvodu
péče o dítě starší jednoho
roku, které je dlouhodobě těžce zdravotně
postižené a vyžaduje mimořádnou
péči nebo mimořádnou péči
zvlášť náročnou. Péčí
o dítě podle věty prvé se rozumí
osobní, celodenní a řádná péče.
Podmínka celodenní péče se považuje
za splněnu, je-li dítě předškolního
věku umístěno v jeslích (mateřské
škole), popřípadě obdobném zařízení,
na dobu, která nepřevyšuje čtyři
hodiny denně, a jde-li o dítě plnící
povinnou školní docházku, po dobu návštěvy
školy, s výjimkou umístění v
zařízení s týdenním či
celoročním pobytem.
(3) Při posuzování sociální
potřebnosti občanů uvedených v odstavcích
1 a 2 se nezkoumá, zda si mohou zvýšit příjem
vlastní prací nebo zda mají vůči
nim děti vyživovací povinnost. příspěvek
nenáleží, jestliže celkové majetkové
poměry občana, o něhož se pečuje,
jsou takové, že umožňují uhrazení
nákladů na péči z vlastních.
prostředků.
(4) Občanu uvedenému v odstavcích. a 2 se
poskytuje měsíčně peněžitý
příspěvek až do výše rozdílu
mezi jeho příjmem a částkou důchod,
který je jako jediný zdroj příjmu
poskytován jednotlivci 7),
zvýšeného o státní vyrovnávací
příspěvek 8)
ve výši náležející poživateli
důchodu. Příjem občana se přitom
zjišťuje způsobem obdobným uvedeným
v § 5 odst.2.".
10. a § 7 se vkládá nový § 7a,
který zní:
Peněžité dávky podle § 4, 5 a 7
nenáležejí po dobu pobytu oprávněného
v cizině.".
11. za § 8 se vkládá nový § 8a,
který včetně nadpisu zní:
(1) Občanu, který nesplňuje podmínky
pro poskytnutí dávek sociální. péče
podle tohoto zákona a jemuž hrozí vážná
újma na zdraví, může být poskytnuta
v nezbytném rozsahu pomoc, a to formou věcné
nebe peněžité dávky, popřípadě
služby sociální péče.
(2) Občanu, kterému nelze přiznat dávku
sociální péče proto, že podmínky
stanovené tímto zákonem nesplňují
ostatní společně posuzované osoby
(§ 1 odst.2), může být poskytnuta v nezbytném
rozsahu pomoc formou věcné nebo peněžité
dávky, popřípadě služby sociální
péče, nemůže-li občan vlastním
přičiněním zajistit nutnou výživu
svou a svých dětí a nezbytné náklady
na domácnost; 1 odst.3 zde přitom neplatí.
(3) Nezletilému občanu, který nemá
trvalý pobyt na území České
republiky, může být poskytnuta v nezbytném
rozsahu pomoc, jestliže mu hrozí vážná
újma na zdraví nebo je ohrožena jeho řádná
výchova a pomoc nelze poskytnout podle zvláštních
zákonů [Zákon
č. 498/1990 Sb., o uprchlících.Zákon
č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění
zákona č.132/1982 Sb. a zákona č.
234/1992 Sb.]. Pomoc lze
poskytnout formou věcné nebo peněžité
dávky, popřípadě služby sociální
péče.".
Zákon České národní rady č.
114/1988 Sb., o působnosti orgánů České
socialistické republiky v sociálním zabezpečení,
ve znění zákona České národní
rady č. 125/1990 Sb., zákona České
národní rady č. 210/1990 Sb., zákona
České národní rady č.425/1990
Sb., zákona České národní rady
č. 459/1990 Sb., zákona České národní
rady č.9/1991 Sb., zákona České národní
rady č. 144/1991 Sb. a zákona České
národní rady č.582/1991 Sb., se doplňuje
takto:
1. V § 2 se za odstavec 1 vkládají nové
odstavce 2 a 3, které znějí:
"(2) Ministerstvo může povolit výjimky
z ustanoveni § 103 odst 1 zákona č. 100/1988
Sb., o sociálním zabezpečení, jde-li
o služby sociální péče.
(3) Ministr práce a sociálních věcí
České republiky může odstraňovat
tvrdosti, které by se vyskytly při provádění
sociální péče.".
2. v § 15 odst.2 písma) se za bod 2 vkládá
nový bod který zní:
"3. o poskytnutí věcné nebo peněžité
dávky, popřípadě služby sociální
péče, podle § 8a odst.3 zákona České
národní rady č.482/1991 Sb., o sociální
potřebnosti, ve znění zákona č.
/1993 Sb.".
3. V § 54 se za písmeno e) připojuje nové
písmeno f), které zní:
"f) o poskytnutí věcné nebo peněžité
dávky, popřípadě služby sociální
péče, podle § 15 odst.2 písma) bodu
3.".
4. V § 56 odst.2 se za písmeno b) vkládá
nové písmeno c), které zní:
"c) místem obce nebo okresního úřadu,
v jehož obvodu se zdržuje občan, jde-li o poskytnutí
pomoci podle § 8a odst. 1 a 3 zákona České
národní rady č. 482/1991 Sb., ve znění
zákona č. /1993 Sb.".
Zákon České národní rady č.
9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů
České republiky na úseku zaměstnanosti,
ve znění zákona České národní
rady č. 64/1991 Sb. a zákona České
národní rady č. 22/1992 Sb., se mění
a doplňuje takto:
V § 12 odst.1 se zŤ písmeno m) vkládá
nové písmeno n), které zní:
"n) potvrzuje na žádost příslušného
orgánu sociálního zabezpečení
[Zákon České
národní rady č. 114/1988 Sb., o působností
orgánů České socialistické
republiky v sociálním zabezpečeni, ve znění
zákona České národní rady č.
125/1990 Sb " zákona České národní
rady č. 210/1990 Sb., zákona České
národní rady č. 425/1990 Sb., zákona
České národní rady čť
459/1990 Sb., zákona České národní
rady č. 9/1991 Sb., zákona České národní
rady č.144/1991 Sb., zákona České
národní rady č.582/1992 Sb. a zákona
č. /1993 Sb.],
že je žadatel o dávku sociální
péče veden jako uchazeč o zaměstnání,
popřípadě den uplynuti. podpůrčí
doby, po kterou mu mělo být poskytována hmotné
zabezpečení uchazečů o zaměstnání,
pokud nebylo poskytováno z důvodů uvedených
v § 14 odst.1 písm d) až f) zákona č.1/1991
Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona
č. 578/1991 Sb.".
Dosavadní písmena n) až p) se označují
jako písmena o) až q).
Zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu,
ve znění zákona České národní
rady č. 10/1993 Sb., se doplňuje takto:
V § 3 odst.4 se na konci připojuje tato věta:
"Zjišťuje-li se však životní minimum
jedné z těchto osob, určí se součtem
částky potřebné k zajištění
výživy a ostatních základních
osobních potřeb občana a poměrné
části částky potřebné
k zajištění nezbytných nákladů
na domácnost.".
(1) Hrance důchodů, které jsou jediným
zdrojem příjmu v případech, kdy je
na důchod odkázán též rodinný
příslušník důchodce, činí
pode § 54 odst. 2 a § 68 odst. 2 zákona č.
100/1.988 Sb., o sociálním zabezpečení,
3060 Kčs měsíčně.
(2) Důchody vyplácené ke dni 28. února
1993, které byly upraveny jako jediný zdroj příjmu
v případech, kdy je na důchod odkázán
též rodinný příslušník
důchodce, se zvýší bez žádosti
od splátky důchodu splatné po tomto dni..
(3) Důchody, které dosud nebyly upraveny jako jediný
zdroj příjmu podle § 54 odst.2 zákona
č.100/1988 Sb. a nedosahují výše uvedené
v odstavci 1, se upraví na žádost nejdříve
od splátky důchodu splatné po 28. únoru
1993.
(4) Při úpravě důchodů podle
předchozích odstavců se vychází
z výše důchodů po zvýšení.
podle zákona České národní
rady č. 547/1992 Sb., o zvýšení důchodů
v roce 1993.
Výjimky poskytnuté podle § 103 odst.4 zákona
č.100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení,
a na jejich základě vydaná rozhodnutí
o poskytování dávek sociální
péče, pozbývají účinnosti
dnem 1.května 1993.
Zrušuje se § 103 odst.4 zákona č. 100/1988
Sb., o sociálním zabezpečení, jde-li
o dávky a služby sociální péče.
Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České
republiky se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů
vyhlásí, úplné znění
zákona České národní rady č.
482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, jak
vyplývá ze změn a doplnění
provedených tímto zákonem.
Obecná část
Zákon České národní rady č.
482/1.991 Sb., o sociální potřebnosti, (dále
jen "zákon o sociální potřebnosti")
nabyl účinnosti 29, listopadu 1991. Dosavadní
zkušenosti s jeho prováděním vyvolávají
potřebu novelizace některých ustanovení
zákona, zejména v těch případech,
kdy nejsou zcela naplňovány cíle, které
byly touto úpravou sledovány. Rovněž
jde o to přizpůsobit podmínky poskytování
sociální péče již v tomto období
nově vytvářené koncepci sociální
pomoci založené na odpovědnosti občana
za osud svůj i rodiny.
Nárok na dávky podle zákona o sociální
potřebnosti vzniká v současné době
i občanům, kteří bez vážných
důvodů odmítají nastoupit vhodné
zaměstnání, úmyslně maří
součinnost s úřadem práce při
zprostředkování zaměstnání,
nebo s nimiž je zaměstnání ukončeno
pro neuspokojivé pracovní výsledky, anebo
opakované ukončuji zaměstnání
sami bez vážných důvodů. Zákon
č. 1/1991 Sb. o zaměstnaností, v platném
znění, řeší tyto případy
odnětím hmotného zabezpečení
nebo jeho nepřiznáním, avšak zákon
o sociální potřebnosti tyto občany
hmotně zabezpečuje; proto se navrhuje vytvořit
právní předpoklady pro vznik rovnocenných
důsledků takového jednání v
oblasti zaměstnanosti i sociální péče.
V zákoně o sociální potřebnosti
se doposud nedostatečně promítá zásada,
že občan je odpovědný za rodinu, kterou
založil. Tak se dosud umožňovalo, aby rodinám,
ve kterých rodič (rodiče) neplní vyživovací
povinnost vůči členům své rodiny,
a to často za souhlasu druhého rodiče, byly
vypláceny dávky pro rodinné příslušníky;
přitom všichni v rodině z těchto dávek
společně žijí. Pro některé
rodiny i jednotlivce je výhodnější žít
ze sociální podpory než pracovat. Přitom
se tento životní styl generačně opakuje.
Tyto názory a postoje je nutno změnit tak, aby bylo
nepochybné, že stát poskytne pomoc jen v případě,
když občan není schopen vlastním přičiněním
řešit svou hmatnou nouzi bez podpory státu.
Ukázala se rovněž, že nárok na
dávku ve výši rozdílu mezi příjmem
a částkami životního minima zbavuje
občany a jejich rodiny motivace k tomu, aby se sami postarali
o sebe a osoby závislé na nich výživou.
Dále vede též k poskytování finančních
prostředků ne na skutečné odůvodněné
výdaje, ale na fiktivní výdaje, které
občanům vůbec nevznikají. Například
v jedné domácnosti rodičů s dospělými
dětmi vznikají nároky jednotlivým
oprávněným na fiktivní částky
životního minima na domácnost, jako by žili
odděleně, takže součet vyplacených
dávek někdy i několikrát převyšuje
náklady na bydlení této domácnosti.
K prosazení principu větší odpovědnosti
občanů za jejich sociální status se
proto navrhuje dílčím způsobem novelizovat
zákon o sociální potřebnosti, a to
pro přechodné období (rok 1993, část
roku 1994) do doby realizace v současné době
připravované nové právní úpravy,
tj. zákona o sociální pomoci, jako součásti
sociální reformy navazující na systém
sociálního pojištění a státních
sociálních podpor.
Zároveň návrh obsahuje některé
další dílčí změny předpisů
o sociální péči a změny některých
dalších předpisů, obsahujících
navazující právní úpravy.
Návrh si nevyžádá nové výdaje
ze státního rozpočtu; vzhledem ke zpřísnění
podmínek nároku na dávky naopak lze předpokládat
úsporu finančních prostředků,
kterou však nelze ani předběžně
vyčíslit, nebo některé skutečnosti
rozhodné pro přiznání dávek
nebyly dosud šetřeny.
Zvláštní část
K článku I bodu 1
Navrženým řešením se uvádí
do souladu ustanovení zákona o životním
minimu, které upravuje okruh osob, jejichž příjmy
se posuzují společně a navazující
ustanovení zákona o sociální potřebnosti
o podmínkách pro získání nároku
na dávky sociální péče tak,
aby u občanů žijících společné
v domácnosti byly i podmínky nároku posuzovány
společně a dávka sociální péče
byla poskytnuta žadateli k doplnění přijmu
celé rodiny, a to jen tehdy, splní-li tyto podmínky
všechny společně posuzované osoby. Společně
se posuzuje příjem manželů nebo druha
a družky nebo rodičů a jejich nezaopatřených,
popřípadě nezletilých dětí,
a to za podmínky, že žijí společně
v jedné domácnosti. Jestliže například
jeden z rodičů žijící v domácnosti
nebude ochoten pracovat, nevznikne ani ostatním členům
této domácnosti nárok na dávky sociální
péče podmíněné sociální
potřebností. Těmto osobám, zejména
osobám na nich závislým výživou,
bude však možno po přešetření
poměrů v rodině poskytnout nezbytnou pomoc
formou fakultativních plnění. Navržená
úprava povede k větší odpovědnosti
živitelů rodiny.
Některé minoritní skupiny občanů,
které se vyznačují velkým počtem
dětí, žijí dlouhodobě z dávek
sociální péče. Odvykli si starat se
sami o sebe navrhuje se proto snížit věk dětí,
o něž rodič pečuje, a proto nemusí
být výdělečně činný,
z 15 na 20 let. Podmínka péče o tři
a více dětí ve věku do deseti let
byla užívána v oblasti sociální
péče až do přijetí zákona
o sociální potřebnosti a byla vyhovující.
Nově se přistupuje k řešená sociálního
zajištění nezaměstnaných nezletilců,
žijí-li ve společné domácnosti
aspoň s jedním z rodičů. Dosavadní
právní úprava zajišťuje těmto
dětem nárok na 1.700, Kčs měsíčně
formou dávek sociální péče
a působí demotivačně k nástupu
do zaměstnání, nevytváří
u mládeže pracovní návyky a může
vést k zahálčivému životu a kriminalitě.
Navrhovanou úpravou se bude posuzovat jejich sociální
potřebnost podle příjmu rodičů
jako u nezaopatřených děti.
Návrhem zákona se zpřesňuje dosavadní
právní úprava o zjišťování
příjmu občana pro poskytování
dávek. Navrhuje se přihlížet k příjmům
vyplaceným před podáním žádosti
o dávku i tehdy, když poté došlo k jejich
poklesu. Dosavadní právní úprava umožňovala,
aby občanům, kteří měli v předchozích
měsících vysoké příjmy
(např. občané, kteří pracují
v cizině), vznikl ihned po skončení této
činnosti nárok na dávky sociální
péče, nebo ke dni podání žádosti
nemají příjem. Proto se navrhuje i v těchto
případech přihlížet k příjmu
za posledních 6 měsíců, a tím
vést občany k tomu, aby část získaných
finančních prostředků odložili
na pozdější dobu. Příslušné
orgány by byly oprávněny pouze v případech
stanovených v zákoně přihlížet
k příjmům ke dni podání žádosti
o dávky, a to jestliže došlo k podstatnému
snížení příjmů a příjmy
v předcházejících šesti měsících
nebyly tak vysoké, aby bylo opodstatněné
odložení části finančních
prostředků pro případný stav
nouze.
K článku I bodům 2 až 4
Jde o upřesnění dosavadního znění
zákona.
K článku I bodu 5
Navrhuje se zpřísnit posuzování sociální
potřebnosti u občanů, kteří
pracovat nechtějí nebo střídáním
zaměstnání získávají
období, ve kterých jsou zabezpečováni
dávkami sociální péče. Vedle
občanů, kteří nejsou vedeni v evidenci
uchazečů o zaměstnání, nebudou
napříště považovány za sociálně
potřebné i další skupiny občanů,
a to v rozsahu odvozeném od dalších situací,
při nichž nemají občané nárok
na hmotné zabezpečení uchazečů
o zaměstnání.
Na druhé straně bude možno napříště
považovat za sociálně potřebného
i občana, který je umístěn v ústavu
sociální péče nebo v léčebně
pro dlouhodobě nemocné či v psychiatrické
léčebně, a to vzhledem k předpokladu,
že občan bude za péči v těchto
zařízeních platit příspěvek
na úhradu nákladů a u některých
občanů bude v této souvislosti třeba
umožnit přispět na tuto platbu formou dávek
sociální péče.
K článku I bodu 6
Změna vyplývá z nového zněni
§ 3 odst.3.
K článku I bodu 7
Navrhuje se poskytovat dávky ve výši skutečných
odůvodněných potřeb občanů.
Potřeba finančních prostředků
může být snížena např. tím,
že dochází k úhradě výživy
částečně naturální spotřebou
a spotřebou samozásobitelů, nebo jsou na
výživu využívány jen menší
peněžní částky a další
prostředky občan věnuje na nákup alkoholu,
tabákových výrobků apod. Zcela individuální
jsou náklady na domácnost. Je proto potřebné,
aby o výši dávky mohl příslušný
orgán rozhodnout se znalostí konkrétní
situace občana.
K článku i bodu 8
Oproti dosavadní úpravě se navrhuje poskytnout
příspěvek na výživu jen sociálně
potřebným létem, kterým není
placeno soudem stanovené výživné, a
to jen do výše částek životního
minima. Dosavadní úprava vedla k poskytování
dávky v některých případech
i vysoká nad životní minimum. Důvodem
pro návrh na omezení výše dávky
při zálohování je skutečnost,
že účelem dávek sociální
péče je zajistit občanům jen nutné
náklady na úhradu životních potřeb.
Je skutečností, že orgán sociální
péče často zálohuje výživné,
které nebude vymoženo, neboť jde o případy
povinných osob, které z důvodu nezaměstnanosti,
vazby či podstatného snížení
příjmu neplatí výživné,
ale také se neobrátí na soud, aby upravil
jejich vyživovací povinnost podle jejich skutečných
možnosti.
K článku 1 bodu 9
Zpřísňují se podmínky nároku
na příspěvek při péči
o osobu blízkou a jinou osobu, a to jak z hlediska okruhu
osob, kterým vzniká nárok na tuto dávku,
tak i pokud jde o osobu, o kterou je pečováno. Stanovuje
se jednotná maximální výše příspěvku,
přičemž se již nepřihlíží
k počtu osob o něž je pečováno.
Dosud byla tato dávka poskytována vedle péče
o osoby převážně či plně
bezmocné i při péči o osobu starší
8 let bez ohledu na skutečnost, zda stav této osoby
vyžaduje celodenní péči. Navrhuje se
proto, aby tato dávka byla přiznávána
ve vztahu k péči o osoby starší. 80
let pouze tehdy, jeli celodenní péče nezbytná;
zároveň se musí jednat o osobní a
řádnou péči. Nově se stanoví,
že na dávku nevznikne nárok, jestliže
si občan, o něhož se pečuje, může
náklady péče vzhledem ke svým majetkovým
poměrům uhradit. 1 mezi občany vyžadujícími
tuto péči jsou osoby s vysokými příjmy
či značným majetkem. Napříště
bude při rozhodování o dávce posuzována
sociální potřebnost žadatele na základě
stejných hledisek jako u ostatních žadatelů,
tedy rovněž z hlediska příjmu manžela,
případně dalších společně
posuzovaných osob. Při posuzování
nároku na dávku při péči o
dítě dlouhodobě těžce zdravotně
postižené vyžadující mimořádnou
péči či mimořádnou péči
zvlášť náročnou se v otázce
rozsahu a náročnosti potřebné péče
v zásadě sjednocují hlediska posuzování
s obdobnými ustanoveními zákona o rodičovském
příspěvku.
K článku I bodu 10
Účelem sociálních dávek je
zajistit finanční prostředky nezbytné
pro základní životní potřeby.
Nemohou sloužit k úhradě pobytu v cizině
(například rekreace).
K článku I bodu 11
I když občan zcela zaviněně nesplní
podmínky stanovené pro přiznání
dávek sociální. péče, je třeba
jemu a zejména na něm závislým osobám
poskytnout nezbytnou pomoc.,Aby nedošlo k zneužití
dávek, poskytne se pomoc převážně
ve formě věcných dávek - přístřeší,
strava, nutný oděv a pod.
Vzhledem k migraci obyvatelstva ze zahraničí do
České republiky se navrhuje zakotvit možnost
poskytnutí nezbytné pomoci nezletilým dětem,
které nemají na území České
republiky trvalý pobyt; dosavadní způsob
poskytování pomoci formou udělování
výjimek z podmínky trvalého pobytu je administrativně
náročný a neumožňuje poskytnutí
operativní pomoci.
K článku II bodu 1
Podmínkou nároku na dávky a služby podle
§ 103 odst.1 zákona o sociálním zabezpečení
je trvalý pobyt občana na našem území.
Možnost povolení výjimky z trvalého
pobytu se navrhuje v rámci sociální péče
omezit jen na služby sociální péče.
Pokud jde o finanční pomoc, mohou být občané
- cizinci bez trvalého pobytu v České republice
zabezpečeni podle zákona č.498/1990 Sb.,
o uprchlících. Na nezletilé děti -
cizince je pamatováno též v článku
I bodu 12 tohoto zákona.
K čl. II bodu 2
Obnovuje se ustanovení, které v minulosti umožňovalo
ministru práce a sociálních věcí
odstraňovat tvrdosti v sociální péčí.,
a jehož vypuštění se ukázalo jako
nesprávné.
K článku II bodům 3 a 4
V souvislosti s právní. úpravou provedenou
v článku I bodu 11 se doplňují ustanovení
upravující věcnou a místní
příslušnost orgánů sociální
péče, jakož i vztah k obecným předpisům
o správním řízení.
K článku III
S ohledem na rozšíření důvodů,
pro které občan nebude považován za
sociálně potřebného, vyplynula nutnost
stanovit úřadům práce povinnost potvrzovat
pro potřeby orgánů sociální
péče některé skutečnosti rozhodné
pro poskytnutí dávky sociální péče.
Tuto povinnost je třeba úřadům práce
stanovit zákonem č.9/1991 Sb., a proto se navrhuje
tento zákon novelizovat.
K článku IV
Do zákona o životním minimu se doplňuje
ustanovení řešící výpočet
životního minima u jednotlivce v situacích,
kdy žije ve společné domácnosti s další
osobou nebo osobami společně posuzovanými.
K článku V
V souvislosti s předpokládaným zvýšením
částek životního minima od března
1993 se navrhuje upravit hranici důchodů, které
jsou jediným zdrojem příjmů u důchodce,
na němž je závislý též jeho
rodinný příslušník. Podle současné
právní úpravy činí tato hranice
u dvojice 2920 Kčs měsíčně
s tím, že i těmto důchodcům náleží
k důchodu státní vyrovnávací
příspěvek ve výši 220 Kčs
měsíčně. Úhrn důchodů
a státního vyrovnávacího příspěvku
činí podle současné právní
úpravy u dvojice 3360 Kčs měsíčně
(státní vyrovnávací příspěvek
vyplácen na dvě osoby). Částky životního
minima by měly u dvojice od března 1993 činit
3500 Kčs (dvakrát 1360 Kčs na výživu
a 780 Kčs na domácnost). Tím by výše
důchodu upraveného z titulu jediného zdroje
příjmu pro dvojici byla nižší než
životní minimum těchto osob. Proto se navrhuje
tuto hranici zvýšit o 140 Kčs na 3060 Kčs
měsíčně, aby úhrn důchodů
a státních vyrovnávacích příspěvků
činil částku 3500 Kčs měsíčně.
U poživatelů důchodů, kterým
již byl důchod z titulu jediného zdroje příjmu
pro dvojici upraven, se navrhuje provést zvýšení
bez žádosti. U těch občanů, jimž
dosud důchod takto upraven nebyl, lze provést zvýšení
pouze na žádost, neboť při přiznání
zvýšení z titulu jediného zdroje příjmu
musí být zjišťována splnění
všech stanovených podmínek týkajících
se příjmů žadatele a jeho manžela
a tyto údaje nejsou v evidenci plátce důchodu.
Ke zvýšení důchodů na nově
stanovenou hranici dojde až po březnovém zvýšení
důchodů podle zákona ČNR č.547/1992
Sb., o zvýšení důchodů v roce
1993.
Právní úprava si vyžádá
náklady na státní rozpočet ve výši
cca 10 mil. Kčs v roce 1993. Tyto náklady na státní
rozpočet budou hrazeny z rezervy na řešení
sociálních problémů v kapitole Všeobecná
pokladní správa státního rozpočtu
na r. 1993.
K článkům VI a VII
Návrh těchto ustanovení reaguje na navrženou
změnu při poskytování dávek
sociální péče osobám, které
nemají trvalý pobyt na území České
republiky (čl. I bod 11, čl. II bod 1).
Zpracovatel: JUDr. Jiřina Voňková, CSc.
náměstkyně ministra práce