Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona ČNR č.
35/1989 Sb., o jednacím řádu České
národní rady, v platném znění,
předkládám poslancům následující
interpelaci poslance Jozefa Wagnera na ministra kultury Jindřicha
Kabáta. Interpelace je přílohou tohoto sněmovního
tisku.
Příloha
PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
POSLANECKÁ SNĚMOVNA
POSLANEC
Jozef Wagner
na ministra kultury České republiky Jindřicha Kabáta
ve věci správního řízení
zahájeného v souvislosti s návrhem na registraci
náboženské společnosti Svědkové
Jehovovi.
Vážený pane ministře,
uvedená společnost měla v republice Československé
své legálně působící
předchůdkyně. Jejich činnost byla
zakázána jednak za fašistické okupace
a jednak v roce 1949. Přípravný výbor
společnosti požádal o legalizaci činnosti
neprodleně po listopadu 1989. V podstatě od té
doby probíhá mně dobře známá
hra moci s občanem či občany. Je zcela bezvýznamné
pokoušet se zdůvodňovat odklady rozhodnutí
smyšlenými či skutečnými, tzv.
formálními vadami v procesu správního
řízení.
Měl jsem příležitost seznámit
se, domnívám se, s kompletními podklady k
této kause. Měl bych je uvést a podílet
se na rozmnožování zbytečných
spisů. Neučiním tak. Alespoň ne v
této fázi. Mám totiž zato, pane ministře,
že i nepříjemná věc se jednou
musí rozhodnout a to nikoliv vývojem věcí
samých, ale rozhodnutím ústavního
činitele, který je kompetentní a to jste
Vy. Mám ovšem zato, že jste svou kompetenci příliš
nepotvrdil rozhodnutím, kterým jste lhůtu
pro vyřízení podle zákona o správním
řízení prodloužil, avšak nestanovil
lhůtu novou. Jsem si jist, že se dovedete vžít
do role žadatele, který vlastně neví,
jaká pravidla hry zde platí. Nechci Vás podezírat,
že v tomto případě jsou použity
postupy, které používal bývalý
režim vůči svým odpůrcům.
Byl bych ovšem rád, kdybyste prokázal, že
Váš úřad bez Vašeho vědomí
takto nepostupoval.
Otázka legalizace Svědků Jehovových
je jistě otázkou spornou. Tento spor musí
být ovšem rozhodnut podle zákona, ve lhůtách
zákonem stanovených a s možností pro
zainteresované použít všech prostředků
demokratického státu, včetně soudních,
k zajištění svých práv. Platí
prastará zásada práva, "právo
nelze odložit". V tomto případě
je právo odkládáno a pane ministře,
to už není právo.
Vážený pane minstře,
obracím se v tomto případě na Vás
poslanec v dané věci naprosto nezainteresovaný,
neboť přesvědčený ateista. Vždy
jsme se řídili, alespoň ti, kteří
trvale ctí principy demokracie, zásadou, i když
s Vámi principiálně nesouhlasíme,
budeme se starat, abyste své názory mohli vždy
veřejně s významem proslovit.
V zájmu demokracie je rozhodovat i nepříjemně
věci v souladu a právem. Očekávám
pane ministře, že tak neprodleně učiníte
a skončíte s průtahy nehodnými demokratické
vlády.
| Wagner |