Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

zásada č. 1: Tento ústavní zákon stanovuje podmínky pro přímý výkon státní moci občany státu formou referenda.

zásada č. 2: V referendu mohou občané rozhodovat důležité otázky vnitřní nebo zahraniční politiky státu.

Otázky ústavní a zákonodárné.

Otázky průběhu státní hranice, věci vnitřního územně správního uspořádáni státu.

zásada č. 3: Prezident republiky vyhlásí referendum na návrh: a) Poslanecké sněmovny Parlamentu.

b) Vlády republiky.

c) Nejméně 100 tisíc k hlasování oprávněných voličů

Návrh na vyhlášení referenda nemůže podat vláda, které Poslanecká sněmovna nevyslovila důvěru nebo které odepřela vyslovit důvěru anebo které vyslovila nedůvěru.

Vyhlášení referenda uskuteční prezident republiky do 15 dnů od doručení návrhu.

zásada č. 4: Návrh na vyhlášení referenda schvaluje Poslanecká sněmovna nadpoloviční většinou přítomných poslanců, je-li přítomna alespoň jedna třetina jejich členů.

Návrh na vyhlášení referenda může podat poslanec, skupina poslanců, Senát, nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku.

zásada č. 5: Vláda schvaluje návrh na vyhlášení referenda nadpoloviční většinou všech svých členů.

zásada č. 6: Otázka položena v referendu musí být formulována tak, aby na ni bylo možno jednoznačně odpovědět "ano" nebo "ne".

Je-li v otázce předkládáno, několik řešení v této věci, musí být všechna formulována tak, aby se navzájem vylučovala, a aby se hlasující mohl jednoznačné rozhodnout pro jedno z navrhovaných řešení.

zásada. 7: Území, na kterém se má referendum konat je zpravidla uzemím celé České republiky anebo území některých vyšších samosprávných celků nebo okresů.

Návrh na vyhlášení referenda může vymezit území na, němž se má referendum konat i jinak, než je uvedeno v odst. 1.

zásad č. 8: Předmětem referenda nemohou být základní práva a svobody občanů zakotven v Listině základních práv a svobod, daně a poplatky a státní rozpočet.

zásada č. 9: Referendum se vykoná do 90 dnů ode dne, kdy prezident republiky obdržel návrh podle předchozích zásad.

Referendum lze konat nejpozději 5 měsíců před uplynutím volebního období Poslanecké sněmovny

zásada č. 10: Hlasovací právo má v referendu každý, kdo je oprávněn volit do Poslanecké sněmovny.

K platnému přijetí návrhu předloženého v referendu se vyžaduje, aby se pro něj vyslovila nadpoloviční většina oprávněných voličů.

zásada č. 11: Referendum o stejné otázce může být vyhlášeno nejdříve po uplynutí pěti let.

zásada č. 12: Výsledek referenda oznamuje prezident republiky

Oznámení výsledku referenda obsahuje zejména tyto údaje:

a) území, na kterém se referendum konalo,

b) den, popř. dny, kdy se referendum konalo,

c) celkový počet oprávněných občanů,

d) celkový počet oprávněných občanů, kteří se zúčastnili hlasování

e) celkový počet oprávněných občanů, kteří na otázku odpověděli " ano" a celkový počet oprávněných občanů, kteří na otázku odpověděli "ne". Celkový počet oprávněných voličů, kteří se vyjádřili pro jednotlivá řešení ke každé jednotlivé otázce.

Oznámení výsledku referenda se zveřejní prostřednictvím Československé tiskové kanceláře České republiky a uveřejní se ve Sbírce zákonů.

zásada č. 13: Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Za iniciativní skupinu. poslanců:

Předložený legislativní návrh má za účel vyplnit mezeru, která v zákonodárství České republiky vznikla po 1. 1. 1993 jednak v souvislosti se zánikem ČSFR a tím i se zánikem účinnosti ústavního zákona FS č. 327/1991 Sb., o referendu a dle v souvislosti s ust. čl. 2 odst. 2 Ústavy České republiky, který předpokládá přijetí speciálního ústavního zákona o přímém vykonávání státní moci lidem. Je tedy nepochybné, že základní zákon státu předpokládá i přímý podíl občanů na výkonu statní moci, aniž by předjímal jeho formu. V úvahu přitom připadá na prvním místě všelidové hlasování - referendem. V evropských ústavních systémech vycházejících z principů demokracie se ustálily tyto formy referenda:

1. všelidové hlasování o otázkách ústavních nebo zákonodárných

2. všelidové hlasování o otázkách obecné politických ve v... h vnitřní i zahraniční politiky

3. všelidové hlasování o průběhu státní hranice (připojení nebo oddělení části území státu), zvané též plebiscit, event. lidové hlasování ve věcech vnitřního územně-správního uspořádání státu.

Ad 1.

Jde o nejrozšířenější formu referenda v reprezentativní demokracii, která umožňuje zpravidla výkonné moci (vládě nebo hlavě státu), aby předložila návrh konkrétního ústavního nebo obyčejného zákona k rozhodnutí (t. j. k přijetí nebo odmítnutí) občanům k všelidovému hlasování. Např. podle Ústavy Republiky československé z r. 1920 mohla vláda svůj návrh zákona, který byl Národním shromážděním odmítnut, učinit předmětem referenda (vyžadovalo se jednomyslné usnesení vlády). Podle výsledku referenda by pak byl zákon přijat (prezident by v takovém případě rozpustil Národní shromáždění), anebo odmítnul (prezident by odvolal vládu). V této podobě tedy referendum plnilo úlohu jednoho z prostředků zajišťujících rovnováhu mezi mocí zákonodárnou a výkonnou mocí a působilo jako stabilizující faktor již svou pouhou ústavní přítomností, aniž by se používalo.

V řadě evropských zemí je hlavní funkci referenda zajištění stability ústavního pořádku a ke změně platné ústavy nebo některých jejích pasáží (např. o územním uspořádání, formě vlády apod.) se vyžaduje schválení této změny ve všelidovém hlasování.

Ad 2.

Předmětem všelidového hlasování o otázkách vnitřní nebo zahraniční politiky státu jsou zpravidla zásadní politická rozhodnutí o věcech, jejichž řešení připouští zásadně dvě odlišné varianty (např. využití jaderné energetiky, vyslání vojsk mimo území státu k mezinárodní organizaci nebo nadnárodnímu uskupení apod.).

Ad 3

Plebiscit jako závažné rozhodování o připojení nebo separaci části státního území nebývá zpravidla ustavně zakotven neboť jde o způsob řešení mezinárodních sporů, jeho podkladem je proto buď uzavřená smlouva anebo mezinárodní arbitrážní jednání. Pouze v případech rozhodování o vnitřním - administrativním - členění území státu se předpokládá pro vykonání referenda ústavní nebo zákonná úprava, která stanoví podmínky a způsob jeho konání. V této oblasti se zpravidla používá konstitutivní forma referenda, jehož výsledek nemůže být státními orgány měněn.