Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 42/1992 Sb., zákona č. 93/1992 Sb. a zákona č. 39/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:

1. § 8 se doplňuje odstavcem 3, který zní:

"(3) V případě, že vlastník pozemků daroval v tísni své pozemky jiné osobě nebo je bezúplatně převedl v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy na budovu, k níž pozemky patřily, soud na návrh rozhodne buď o zrušení smlouvy, kterou byly darovány pozemky fyzické osobě, nebo rozhodne, že současný vlastník uhradí cenu darovaných pozemků. Peněžní náhradu soud přizná, není-li vrácení možné, zejména proto, že pozemky byly převedeny na další fyzickou osobu. Cena se stanoví podle cenových předpisů platných ke dni bezúplatného převodu nebo darování s tím, že při stanovení ceny se pozemek bude posuzovat podle druhů (kultury) v době darování. Návrh musí být u soudu uplatněn do 31. prosince 1993.".

2. V § 9 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:

"(3) V rozhodnutí podle odst. 2 a 4 musí být uvedena výše pohledávek podle § 6 odst. 3 a 4 a lhůta k jejich zaplacení.".

Dosavadní odstavce 3, 4, 5 a 6 se označují jako odstavce 4, 5, 6 a 7.

3. § 9 se doplňuje odstavcem 7, který zní:

"(7) Účastníky řízení podle tohoto paragrafu jsou oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání nemovitosti u pozemkového úřadu, povinná osoba a Pozemkový fond České republiky.".

4. V § 11 odstavci 2 se slova "se oprávněné osobě předvedou" nahrazují slovy "Pozemkový fond České republiky oprávněné osobě převede".

5. V § 14 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:

"(3) Pro účely tohoto zákona se za podstatné zhodnocení nepovažuje meliorační zařízení umístěné pod povrchem půdy. Oprávněná osoba, které byla vydána nemovitost na níž je umístěna meliorační stavba, je povinna meliorační stavbu udržovat. Nestane-li se oprávněná osoba též vlastníkem meliorační stavby, je povinna umožnit kontrolu, údržbu a opravy právnické nebo fyzické osobě, která odpovídá za její stav a činnost.".

Dosavadní odstavce 3, 4, 5 a 6 se označují jako odstavce 4, 5, 6 a 7.

6. V § 14 dosavadní odstavec 6 zní:

"(6) V případě, že vlastník získal obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby do vlastnictví přídělem od státu, poskytne se oprávněné osobě náhrada za tyto nemovitosti ve smyslu odstavce 1 a 3 jen do výše uhrazené přídělové ceny. Zhodnocení staveb musí přídělce prokázat stavební dokumentací.".

7. § 15 zní:

"§ 15

(1) Oprávněné osobě náleží právo na náhradu za trvalé porosty, s výjimkou lesních porostů, které na pozemcích byly v době jejich převzetí státem nebo jinou právnickou osobou, jestliže v době vydání pozemků na nich nejsou trvalé porosty téže kultury.

(2) Jsou-li oprávněné osobě vydávány lesní pozemky nebo jejich části, na kterých nejsou obnoveny lesní porosty, má právo na jejich zalesnění na náklady povinné osoby ve lhůtě stanovené zákonem^13a, nedohodnou-li se účastníci jinak.

(3) Pokud je cena lesních porostů na vydávaných lesních pozemcích nižší než v době jejich převzetí státem nebo jinou právnickou osobou, má oprávněná osoba právo vůči povinné osobě na náhradu ve výši cenového rozdílu. Má-li povinná osoba povinnost zalesnit pozemek podle odstavce 2, započte se do ceny porostů na vydávaných lesních pozemcích ocenění zalesněných pozemků.

(4) Jestliže na pozemcích, které mají být vydány podle tohoto zákona, jsou trvalé porosty, ačkoli v době převzetí pozemků státem nebo jinou právnickou osobou na pozemcích trvalé porosty nebyly, je na vůli oprávněné osoby, zda pozemky převezme, nebo zda požádá o vydání jiných pozemků bez trvalých porostů, v takovém případě se postupuje podle § 11 odst. 2 tohoto zákona, nedohodnou-li se účastníci smlouvy jinak.

(5) Jestliže pozemky, které mají být vydány podle tohoto zákona byly lesní půdou v době jejich převzetí státem nebo jinou právnickou osobou a nyní lesní půdou nejsou, má oprávněná osoba vůči povinné osobě právo na náhradu ve výši cenového rozdílu lesních porostů podle § 15 odst. 3.

(6) Ceny se stanoví podle cenových předpisů platných ke dni 24. června 1991.".

Odkaz 13a) k § 15 odstavci 2 a § 24 odstavci 4 zní:

________________

"^13a Zákon ČNR č. 96/1977 Sb., o hospodaření v lesích a státní správě lesního hospodářství.

8. § 16 odstavec 1 zní:

"(1) Náhrady za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za které nelze poskytnout oprávněné osobě jiný pozemek, poskytne stát, nebo jiná právnická osoba, jejímž zřizovatelem nebo zakladatelem je stát, finanční náhradu podle zvláštních předpisů^13b. Finanční náhrada spočívá ve vyplacení hotovosti a v cenných papírech, které nemají povahu státního dluhopisu, a to v cenách podle § 28a. Hotovost se vyplácí pouze původním vlastníkům vydávaných věcí.".

Odkaz 13b) k § 16 odstavci 1 větě první zní:

_______________

"^13b Nařízení vlády České republiky č. 504/1992 Sb., o výši náhrady v hotovosti poskytované podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/192 Sb.".

9. V § 16 odstavci 2 se na konci připojuje tato věta: "Pokud oprávněná osoba odkoupila od státu či právnické osoby nemovitost před účinností zákona, má nárok vůči této osobě na vrácení peněžité částky ve výši kupní ceny.".

10. § 16 se doplňuje odstavcem 6, který zní:

"(6) Nedojde-li k dohodě o způsobu náhrady podle odst. 5, rozhodne o způsobu náhrady na návrh soud.".

11. V § 17 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

"(2) Pozemkové fondy nespravují obytné a hospodářské budovy a stavby sloužící lesní výrobě, včetně zastavěných pozemků a pozemků tvořících s těmito stavbami funkční celek, které stát nebo jiná právnická osoba nenabyly z důvodů uvedených v § 6 odst. 1, s tímto majetkem hospodaří státní organizace spravující související lesní půdní fond (§ 17 odst. 1 písm. e) ).".

Dosavadní odstavce 2, 3 a 4 se označují jako odstavce 3, 4 a 5.

12. Za § 18 se vkládá nový § 18a, který zní:

"§ 18a

Pozemkový fond České republiky poskytuje náhrady oprávněným osobám v případech, kdy je povinnou osobou obec nebo stát.".

13. V § 20 odstavci 5 se na konci připojuje tato věta: "Závisí-li právo na náhradu na rozhodnutí pozemkového úřadu nebo soudu, končí tato lhůta uplynutím 6 měsíců ode dne právní moci rozhodnutí.".

14. V § 21a odstavci 1 se vypouštějí slova "a notářské" a za slova "související s vydáním" vkládají slova "a výměnou".

15. § 22 odstavec 2 zní:

"(2) Nedošlo-li mezi dosavadním uživatelem a vlastníkem pozemku k jiné dohodě, vznikne dnem účinnosti tohoto zákona nebo dnem, kdy byl pozemek podle části druhé tohoto zákona vydán, mezi nimi nájemní vztah, který lze vypovědět k 1. říjnu běžného roku výpovědí doručenou do 30. června, pokud se vlastník s nájemcem nedohodne jinak. V případě, že pozemek je pro vlastníka nepřístupný, nemůže výpovědní lhůta skončit dříve, než budou provedeny pozemkové úpravy, v případě, že oprávněné osobě mají být vydány také budovy a stavby nebo poskytnuty náhrady podle tohoto zákona, nemůže výpovědní lhůta u výpovědi dané nájemcem skončit dříve, než tyto nároky vypořádá.".

16. § 22 se doplňuje odstavcem 8, který zní:

"(8) Roční nájemné za pozemky náležící do zemědělského půdního fondu, s výjimkou pozemků lesního půdního fondu, činí 1 % z ceny pozemku^23b a částku odpovídající výši daně z nemovitostí, pokud se vlastník a nájemce nedohodnou jinak.".

Odkaz 23b) k § 22 odstavci 8 zní:

_________________

"^23b Vyhláška ministerstva zemědělství České republiky č. 613/1992 Sb., kterou se stanoví seznam katastrálních území s přiřazenými průměrnými cenami pozemků orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů, luk a pastvin odvozenými z bonitovaných půdně ekologických jednotek.".

17. § 24 odstavec 2 zní:

"(2) V případě, že před převzetím do užívání zemědělskou nebo lesní organizací nebyly na pozemku vysazeny trvalé porosty, je na vůli vlastníka, zda pozemek převezme, nebo zda požádá pozemkový fond o výměnu za jiný pozemek ve vlastnictví státu bez trvalého porostu.".

18. § 24 odstavec 3 se vypouští.

Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 3 a na konci se připojuje tato věta: "Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na lesní porosty.".

19. V § 24 nový odstavec 4 zní:

"(4) U lesních pozemků nebo jejich částí, které byly převzaty do užívání státem nebo jinou právnickou osobou a na kterých nejsou zajištěné lesní porosty, má vlastník právo na jejich zajištění na náklady povinné osoby ve lhůtě stanovené zákonem^13a, nedohodnou-li se účastníci jinak. O tom, zda je lesní porost zajištěn, rozhodne ve sporných případech příslušný orgán státní správy lesního hospodářství rozhodnutím vydaným ve správním řízení.".

20. § 24 se doplňuje novými odstavci 5 a 6, které zní:

"(5) Jestliže je cena lesních porostů na lesních pozemcích v době ukončení práva užívání nižší než v době jejich převzetí do užívání státem nebo jinou právnickou osobou, má vlastník vůči povinné osobě právo na náhradu ve výši cenového rozdílu. Má-li povinná osoba povinnost zalesnit pozemek podle odstavce 4, započte se do ceny lesních porostů na lesních pozemcích, u nichž skončilo právo užívání, ocenění zalesněných pozemků. Pro poskytnutí náhrady se použije § 16 odst. 4 obdobně.

(6) Jestliže pozemky, které byly ke dni převzetí státem nebo jinou právnickou osobou lesní půdou a v době ukončení práva užívání jimi již nejsou, má oprávněná osoba vůči povinné osobě právo na náhradu ve výši cenového rozdílu lesních porostů podle odst. 5.".

21. V § 25 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:

"(3) Ustanovení odstavce 2 se nevztahuje na pozemky školních statků odborných zemědělských učilišť, středních zemědělských škol a vysokých škol. V těchto případech může vlastník vypovědět dohodu o nájmu pozemků nejdříve k 1. říjnu 1995.".

Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.

22. V § 25 dosavadním odstavci 3 se slova "orgán státní správy" nahrazují slovy "příslušný okresní úřad, Magistrátní úřad hlavního města Prahy a magistráty měst Brna, Ostravy a Plzně.".

Čl. II

Předseda Poslanecké sněmovny se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, jak vyplývá ze zákonů jej měnících a doplňujících.

Čl. III

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky ve snaze zmírnit následky některých majetkových křivd, k nimž došlo vůči vlastníkům zemědělského a lesního majetku v období let 1948 až 1989, dosáhnout zlepšení péče o zemědělskou a lesní půdu obnovením původních vlastnických vztahů k půdě a upravit vlastnické vztahy k půdě přijalo dne 21. května 1991 zákon č. 229/1991 Sb., který byl dále novelizován zákonem č. 93/1992 Sb. a zákonem č. 42/1992 Sb.

V rámci zmocnění vydala Česká národní rada dne 21. června 1991 zákon ČNR č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, který byl novelizován zákonem ČNR č. 38/1993 Sb. Dne 15. dubna 1992 vydala zákon ČNR č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb. Tento zákon byl změněn a doplněn zákonem ČNR č. 441/1992 Sb. Dále Česká národní rada schválila k provedení zákona o půdě zákon ČNR č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky.

Zákon o půdě je produktem doby v níž vznikal a obsahuje řadu chyb, které v praxi způsobují mnoho problémů. Krátce po vydání zákona bylo nepochybné, že musí být novelizován. Otázkou byl rozsah novely. Změnit některá ustanovení zákona o půdě by znamenalo změnit i filosofii zákona, což by po několika měsících uplatňování zákona vyvolalo mnoho problémů.

Zákon o půdě vyvolal zejména tyto problémy:

a) majetek fyzických osob, který byl zabrán státem, prošel držením řady organizací, byl delimitován, rozdělován i slučován, takže v mnoha případech nelze vysledovat povinnou osobu k vydání živého a mrtvého inventáře,

b) v řadě případů prokazatelně byl živý a mrtvý inventář převzat místními národními výbory, ale nelze už zjistit, jak bylo s tímto inventářem naloženo. Obce nemají dostatek prostředků k poskytnutí náhrad, ale hlavně zde vyvstává právní problém, zda obce mohou být povinnými osobami podle zákona o půdě. Zda obce jsou právními nástupci bývalých místních národních výborů,

c) ekonomická situace organizací, které na zabrané půdě nebo dalším zemědělském a lesním majetku hospodaří je v posledním období neutěšená natolik, že mimo vrácení půdy mohou organizace poskytnout jen velmi málo, nebo majetek, který je pro soukromé hospodaření nevyužitelný,

d) při projednávání zákona o půdě ve FS ČSFR nebyl předložen ekonomický rozbor a úvaha o předpokládaném dopadu na státní rozpočet. V letech 1991 a 1992 nebylo v rozpočtech federace ani republik počítáno s povinností státu poskytnout náhrady oprávněným osobám. Obdobná situace je i pro rok 1993 s tím, že stát státní zemědělský a potravinářský majetek privatizuje a zbavuje se tak možného zdroje, ze kterého by mohl náhrady poskytovat,

e) nejsou zvládány úkoly potřebné pro uplatňování práv původních vlastníků zemědělského majetku. Evidence vlastníků nedisponuje potřebnou technikou a dostatečným personálním zabezpečením. Obdobná situace je na pozemkových úřadech, kde se na rozhodnutí, včetně "domnělého vlastnictví" čeká i několik měsíců. Vyhledávání potřebných spisů v archivech trvá neúměrně dlouho, protože archivy zásluhou dlouhodobého podceňování nejsou vybaveny na zvládnutí náporu, který vznikl,

f) soudy, které mají rozhodovat o nárocích ze zákona o půdě v případech, kdy se oprávněná a povinná osoba nedohodnou, jsou téměř nečinné, protože mají velký nápor soudní agendy a nejsou dostatečně vybaveny personálně soudci i technickým personálem,

g) územní odbory ministerstva zemědělství ČR, které rozhodují ve správním řízení v případech, kdy nelze jednoznačně určit kdo je povinnou osobou, a které uzavírají jménem státu dohody o poskytování náhrad v případech, kdy je povinnou osobou stát, nejsou vybaveny osobami s právními znalostmi a jsou agendou přetíženy a nezvládají řešit věci ve lhůtách stanovených správním řádem.

Přes nedostatky a problémy, které zákon o půdě vyvolal, je třeba jeho existenci hodnotit vysoce kladně a konat všechno pro to, aby jeho filosofie byla prosazena v životě. Dnes projednávaná novela zákona o půdě má napomoci urychlit uvedení zákona do života.

Při restituci zemědělského majetku se vyskytuje značné množství případů, kdy stát nebo jiné právnické osoby vydávají nemovitosti, na nichž v době převzetí státem vázla pohledávka státu, např. nedoplatek přídělové ceny nebo zaknihované půjčky u státních peněžních ústavů. Novela předpokládá, že výše pohledávek a lhůta k jejich zaplacení musí být uvedena v rozhodnutí Pozemkového úřadu.

Návrh novely řeší rovněž právní problém bezúplatného převodu pozemků z jedné fyzické osoby na druhou v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy na budovu, k níž pozemky patřily. Fyzické osoby, které koupily budovu, měly v kupní smlouvě uvedenu darovací doložku na zemědělské pozemky. V současné době se vlastníci těchto pozemků domáhají práva na vydání těchto pozemků, ačkoliv je nabyli na základě protiprávního zvýhodnění a bez úhrady. Uvedená právní praxe byla prováděna na základě "Směrnice o postupu při registraci smluv u státních notářství a při udělování souhlasu k převodům a nájmům některých druhů nemovitostí okresními národními výbory", vydané dne 19.5.1964 ministerstvem spravedlnosti a ministerstvem zemědělství, lesního a vodního hospodářství (č.j. 61 516/64-MZ-práv.).

Je tedy možno spravedlivě požadovat, aby ten, kdo přijal pozemky, které jiný daroval v tísni a na základě donucení, aby tyto pozemky vrátil původnímu vlastníkovi nebo aby za ně zaplatil.

Při vracení zemědělských pozemků často povinné organizace vyžadují od oprávněných osob náhradu za zhodnocení pozemku meliorační stavbou, např. vybudováním drenáží. Oprávněné osoby pak namítají, že odvedení podzemních vod změnilo původní biosystém natolik, že jde spíš o znehodnocení. Jednoznačný názor nemají ani půdní odborníci. Nová právní úprava vychází z toho, že péče o půdu, včetně meliorací, pokud byly provedeny, byla prováděna jako péče řádného hospodáře a že tedy nejde o zhodnocení, pokud se meliorační stavby, např. závlahové systémy, nenalézají nad úrovní půdy, ale o běžnou péči o půdu, byť byla finančně nákladná.

V původním textu zákona o půdě byla problematika trvalých porostů projednána jako záležitost sadů. Touto právní úpravou vznikla řada problémů při vracení lesní půdy. Problém nastal při výkladu, co je srovnatelný trvalý porost, zda je věk lesa, resp. nová výsadba, zhodnocením či znehodnocením ve vztahu jak k dosavadnímu uživateli, tak k vlastníku lesa.

Navržená právní úprava náhrad za rozdíl v ceně lesních porostů vyžaduje nadále znalecké posudky. Jejich pořízení bude v některých případech náročné.

Navržená právní úprava sjednocuje postup vypořádání náhrad jak při vracení práva vlastnického, tak práva užívacího. V obou případech má oprávněná osoba nárok na náhradu za rozdíl ceny porostů v době převzetí státem nebo jinou právnickou osobou a v době jejich vydání. Mimo to oprávněné osobě nebude v žádném případě vracen neobnovený porost.

Zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích při odškodňování občanů stanoví v § 13 odst. 5, že vedle finanční hotovosti se vydávají cenné papíry, které nemají povahu dluhopisu. Předkládaná novela rozšiřuje tuto možnost i na osoby oprávněné podle zákona o půdě. Jde o poměrně frekventovanou skupinu občanů jimž nelze vydat pozemky, jichž byli původními vlastníky, protože tyto pozemky byly např. zastavěny, jsou na nich zřízeny hřbitovy, zahrádkářská osada apod.

Podle stávajícího znění § 17 odst. 1 zákona spravuje nemovitosti uvedené v § 1 odst. 1 zákona Pozemkový fond. V praxi to znamená, že Pozemkový fond nespravuje pozemky lesního půdního fondu, které jsou ve vlastnictví státu a na které se nevztahuje postup podle § 6 odst. 1 zákona (tzn., které nebudou restituovány). Pozemkový fond však spravuje obytné a hospodářské budovy a stavby sloužící lesní výrobě (§ 1 odst. 1 písm. c) zákona).

Pokud tedy Pozemkový fond nespravuje pozemky lesního půdního fondu ve vlastnictví státu, na které se nevztahuje postup podle § 6 odst. 1 zákona, není vhodné ani účelné, aby spravoval obytné a hospodářské budovy a stavby s těmito pozemky spojené.

Navrhovaná změna, resp. doplnění § 17 o nový odstavec 2, má

tedy především sjednotit právní úpravu pokud jde o správu pozemků půdního fondu a ostatních nemovitostí sloužících lesnímu hospodářství (obytných a hospodářských budov včetně zastavěných pozemků a pozemků souvisejících, a staveb jako lesní cesty, cestní objekty, objekty hrazení bystřin aj.). Při uplatňování zákona o půdě je jedním z největších problémů zajištění dostatečných finančních prostředků na poskytnutí náhrad podle zákona o půdě. Oprávněné osoby mají problémy s vymáháním náhrad od právnických osob (STS, státní statky, zemědělská družstva apod.). Je neomluvitelné a politicky neúnosné, aby náhrady oprávněným fyzickým osobám, kde je povinnou osobou obec nebo stát, nebyly vypláceny na základě zákonných dohod neprodleně. Jménem státu je povinnou osobou, podle platné právní úpravy, ministerstvo zemědělství ČR, které však ze státního rozpočtu pro tento účel neobdrželo finanční krytí.

Na druhé straně stát předal veškerý státní zemědělský majetek Pozemkovému fondu České republiky, který ho rozprodává. Lze tedy považovat za nezbytné řešit finanční problém obcí a státu tím, že se povinnou osobou stane za obec i stát Pozemkový fond. Toto řešení je nezbytné, protože již řada obcí je souzena jako povinná osoba a lze očekávat, že v právní moci rozsudku bude navrhován výkon rozhodnutí prodejem i tak minimálního majetku obcí.

Dosavadní ustanovení § 25 odstavec 2 písm. c) umožňuje vypovědět nájemní smlouvy mezi oprávněnými osobami a školními statky zemědělských učilišť, zemědělských středních a vysokých škol až po uplynutí 10 let ode dne účinnosti zákona.

Novela předpokládá, že školní statky budou v nájemním vztahu po dobu 10 let užívat zemědělskou půdu ve správě Pozemkového fondu České republiky. Půdu ve vlastnictví fyzických osob budou povinny školní statky vydat k 1. říjnu 1995, bude-li jim výpověď z nájmu doručena v zákonem stanoveném termínu, nedohodnou-li se na kratší lhůtě.

Školní statky zemědělských učilišť, zemědělských středních škol a vysokých škol zemědělského charakteru jsou napojeny na státní rozpočet a odčerpávají z něho značné částky. Praktická zemědělská výuka však může a podle názoru předkladatele této novely i musí být založena na jiném principu, a to na principu smlouvy s provozovatelem zemědělského podniku (družstvo, a.s., s.r.o., nebo soukromý zemědělec) o provádění zemědělské odborné praxe určitého druhu a v určitou dobu. Praktická výuka na školním statku seznamuje učně nebo studenty se zemědělskou praxí, se kterou se po ukončení školy nebudou setkávat. Pro lepší přípravu pro praktický výkon zemědělského povolání je třeba zrušit "skleníkové" pracovní prostředí a školit studenty v běžných podmínkách. Současně novela odstraní diskriminaci původních vlastníků pozemků, kteří mají tu smůlu, že jejich půdu si hodlá na 10 let ponechat stát.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky již vstoupilo v jednání s Pozemkovým fondem České republiky o možnosti pronájmu státní půdy obhospodařované školními zemědělskými podniky středních a vysokých škol. Uzavření tohoto smluvního vztahu umožní školním podnikům opustit půdu, na kterou se vztahuje dosavadní znění § 25 zákona o půdě, které předpokládá nájem po dobu 10 let.

Návrh novely zákona o půdě nevyžaduje žádný příspěvek ze státního rozpočtu. Naopak v případě schválení této novely v navrhovaném znění dojde ke snížení rozpočtového tlaku na ústřední orgány státní správy, které spravují zemědělské školství a ulehčí se tlakům na příspěvek ze státního rozpočtu pro účely poskytování náhrad v případech, kdy je povinnou osobou obec nebo stát.

K bodu 1

Při registraci kupních smluv na obytné a hospodářské budovy byl na vlastníky činěn nátlak (pod sankcí nezaregistrování kupní smlouvy), aby do kupní smlouvy bylo zahrnuto i darování pozemků, které k budovám patřily. Navrhuje se tedy, aby soud rozhodl, že současný vlastník (fyzická osoba) takto bezplatně získané pozemky uhradil, případně aby byla zrušena ta část smlouvy, kterou byly pozemky darovány.

K bodu 2

Doplňuje se ustanovení § 9 odstavec 3 o povinnost uvést v rozhodnutí pozemkového úřadu o schválení dohody mezi oprávněnou a povinnou osobou výši pohledávky a lhůtu k jejímu zaplacení.

K bodu 3

Upřesňují se účastníci správního řízení u pozemkového úřadu ve věci schválení dohody o vydání nemovitosti podle § 9 zákona.

K bodu 4

Pozemkový fond České republiky se zmocňuje k vydání jiných pozemků za ty, které nelze vydat podle § 11 odstavce 1 zákona.

K bodu 5

V praxi není vždy jednotný názor, zda meliorační zařízení vždy zhodnocují vrácené pozemky. Vzhledem k nejednotnému postupu při vydávání takových pozemků se navrhuje, aby meliorační zařízení umístěné pod povrchem půdy nebylo považováno za podstatné zhodnocení. Stanovuje se povinnost vlastníkovi pozemku meliorační zařízení udržovat, příp. umožnit jeho údržbu.

K bodu 6

Tímto opatřením se sleduje, aby byla sjednocena výše náhrad za obytné a hospodářské budovy pokud se nevydávají, zanikly nebo byly znehodnoceny.

K bodu 7

Navržená právní úprava stanovuje nárok na náhrady za lesní porosty odlišně od náhrad za ostatní trvalé porosty. Ukládá povinné osobě povinnost obnovit lesní porosty na těch částech

lesních pozemků, kde v době vydání nejsou, pokud se povinná a oprávněná osoba nedohodnou jinak. Současně zachovává nárok oprávněné osoby na náhradu v případech, kdy je cena lesních porostů na vydávaných lesních pozemcích, po započtení závazku obnovit lesní porosty, nižší než v době jejich převzetí státem nebo jinou právnickou osobou. K bodu 8

Upřesňuje se způsob a výše náhrady za pozemky, které nelze vydat.

K bodu 9

Novela reaguje na řadu podnětů občanů (jak původních vlastníků, tak i jejich dědiců), kteří si již odkoupili od státu, popř. jiných právnických osob, svůj původní majetek, jenž přešel na stát některým ze způsobů uvedeným v § 6 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění zák. č. 93/1992 Sb. Vzhledem k tomu, že tito občané původně odňatý majetek, resp. jeho část, takto získali zpět do vlastnictví, nemohou být podle dosavadní zákonné úpravy pojaty do restitučního řízení. Ve vztahu k ostatním oprávněným osobám bylo jejich postavení nerovnoprávné, odporující pravidlům listiny základních lidských práv. V rámci restituce ve smyslu zákona č. 403/1990 Sb. bylo umožněno obdobné případy řešit vrácením zaplacené kupní ceny.

K bodu 10

Řeší se situace, kdy nedojde k dohodě o způsobu náhrady a odškodnění oprávněné osoby se neúměrně prodlužuje. Také se zamezí spekulacím ze strany povinných osob.

K bodu 11

Pozemkový fond nespravuje pozemky lesního půdního fondu ve vlastnictví státu, na které se nevztahuje postup podle § 6 odst. 1 zákona, není proto účelné, aby spravoval obytné a hospodářské budovy a stavby sloužící lesní výrobě, když tyto nemovitosti jsou svým účelem a funkčním zaměřením spojeny s pozemky lesního půdního fondu. Navrhovaná změna má tedy sjednotit právní úpravu, pokud jde o správu lesních pozemků a budov.

K bodu 12

Je navrhováno, aby tam, kde je povinnou osobou stát nebo obec, poskytoval náhradu Pozemkový fond ČR. Sníží se tím nároky na státní rozpočet a nezatíží se již tak napnuté rozpočty obcí.

K bodu 13

Upřesňuje se lhůta pro uplatnění náhrady v případě, že právo na náhradu je závislé na rozhodnutí pozemkového úřadu nebo soudu.

K bodu 14

Správní a notářské poplatky související s vydáním nemovitosti se podle zákona nevyměřují. Řadě oprávněných osob ovšem nelze jejich původní nemovitosti (pozemky) vydat a jsou jim přidělovány výměnou jiné nemovitosti (pozemky). Navrhuje se, aby i poplatky spojené s výměnou nemovitostí (pozemků) se oprávněným osobám rovněž nevyměřovaly. V návaznosti na změny v soustavě daní a poplatků jsou notářské poplatky z převodu nemovitostí nahrazeny daní z převodu nemovitostí. Případné osvobození od daně by muselo řešit na základě daného zmocnění ministerstvo financí formou vyhlášky.

K bodu 15

Umožňuje se, aby vlastníci k provozování zemědělské výroby mohli vypovědět nájemní vztah vždy k 1. říjnu běžného roku. Tím se zobecňuje stávající ustanovení zákona s cílem usnadnit vlastníkům začít v daném období provozovat zemědělskou výrobu na vlastních pozemcích.

K bodu 16

Stanovený způsob nájemného za pronájem pozemků se netýká lesního půdního fondu zejména z důvodu dlouhého "výrobního" cyklu v lesním hospodářství.

Lesní porosty dospívají ve věku 100 - 120 let, takže vlastník nemá možnost každoročního finančního zisku jako v zemědělství. Naopak mnoho desetiletí (minimálně 60 let od založení) je nutné vynakládat finanční prostředky na zákonnou péči o lesní porosty (záporný nájem).

K bodu 17

Navrhuje se, aby vlastník pozemku, na kterém nebyl před převzetím do užívání zemědělskou nebo lesní organizací žádný trvalý porost, nemusel platit dosavadnímu uživateli žádnou náhradu, pokud přebírá pozemek s trvalým porostem, vzešlým na pozemku v době jeho užívání zemědělskou nebo lesní organizací. Možnost žádat o jiný pozemek bez trvalého porostu zůstává zachována.

K bodu 18

V § 24 se vypouští odstavec 3, protože je plně nahrazen novou úpravou § 15 a § 16.

K bodu 19

Aby byly odstraněny problémy spojené s praktickou aplikací ustanovení o náhradách za trvalé porosty podle stávající právní úpravy a aby současně nebyli vlastníci pozemků a porostů poškozeni nebo znevýhodněni, navrhuje se stanovit povinnost dosavadního uživatele předat vlastníkovi pozemek se zajištěným porostem. K bodu 20

Sjednocuje se režim náhrad s navrhovanou úpravou § 15.

K bodu 21

Předpokládá se, že praxi svých žáků a posluchačů budou napříště všechny typy škol zajišťovat smluvně v běžném provozu v zemědělských podnicích nebo na soukromých farmách.

K bodu 22

Určuje se, že příslušným orgánem k rozhodnutí o výši nájemného je příslušný okresní úřad, což má zajistit, aby výše nájmu byla "v místě obvyklá".

Zpracoval: JUDr. Eduard Huth