Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

Zákon České národní rady č. 61/1992 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadě České republiky se mění a doplňuje takto:

1. K § 2

Paragraf 2 zní:

Nejvyšší kontrolní úřad je ústředním kontrolním orgánem, nezávislým na vládě, jejích orgánech a ústředních orgánech státní správy, ve své činnosti se řídí pouze zákony.".

2. V § 5 písm. a) se slova "České národní rady" nahrazují slovy "Parlamentu České republiky.".

3. § 8 odst. 1 ní:

"(1) Nejvyšší kontrolní úřad řídí prezident. Prezidenta zastupuje viceprezident ve všech věcech.".

4. § 10 odst. 1 zní:

"(1) Prezidenta jmenuje a odvolává prezident republiky na návrh Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (dále jen "Poslanecká sněmovna").".

5. V § 10 odst. 2 se slovo "zvolen" nahrazuje slovem "jmenován".

6. § 11 odst. 1 zní:

"(1) Viceprezidenta jmenuje a odvolává prezident republiky na návrh Poslanecké sněmovny.".

7. V § 11 odst. 2 se slovo "zvolen" nahrazuje slovem "jmenován".

8. V § 12 úvodní věta zní: "Prezidentem, nebo viceprezidentem může být jmenován občan České republiky.".

9. V § 14 odst. 2 se slova "Česká národní rada" nahrazují slovy "Prezident republiky".

10. V § 14 odst. 3 se za slova "může být" vkládají slova "prezidentem republiky".

11. V § 15 odst. 2 se slova "Česká národní rada" nahrazují slovy "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky".

12. § 20 zní:

(1) Sídlem Nejvyššího kontrolního úřadu je Praha.

(2) Podrobnosti o organizaci a činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu, zejména způsob jednání Rady, způsob projednávání kontrolních zjištění, důvody, pro které může být kontrolní pracovník odvolán z kontroly, jejímž provedením byl pověřen, a jednání o námitkách podjatosti upraví Nejvyšší kontrolní úřad ve statutu.

(3) K výkonu působnosti na území České republiky může Nejvyšší kontrolní úřad vytvářet detašovaná pracoviště.".

13. V § 21 odst. 1 se slova "České národní radě" nahrazují slovy "Poslanecké sněmovně".

14. V § 21 odst. 2 se v úvodní větě a v ustanovení písmene a) slova "České národní rady" nahrazují slovy "Poslanecké sněmovny" a v ustanovení písmene b) se slova Česká národní rada" nahrazují slovy "Poslanecká sněmovna".

15. V § 21 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:

"(3) Souhrnná zpráva podle odstavce 1 se zveřejňuje. Nejvyšší kontrolní úřad může po skončení kontroly zveřejnit i jednotlivá závažná kontrolní zjištění.".

16. V § 23 se slova "Česká národní rada" nahrazují slovy "Poslanecká sněmovna".

17. V § 28 se slova "České národní rady" nahrazují slovy "Parlamentu České republiky".

Na Nejvyšší kontrolní úřad České republiky přecházejí práva a závazky ministerstva státní kontroly České republiky, s výjimkou těch práv a závazků, které podle rozhodnutí vlády České republiky přecházejí na nově zřízený Kontrolní úřad vlády České republiky (Úřad vlády České republiky).

Zrušuje se ústavní zákon České národní rady č. 481/1991 Sb., kterým se zřizuje Nejvyšší kontrolní úřad České republiky.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem ...........

I. Obecná část

Novela zákona ČNR č. 61/1992 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadě České republiky (dále jen "Nejvyšší kontrolní úřad") je vyvolána především změnami, které vyplývají z Ústavy České republiky. Jde především o způsob ustanovení do funkce prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu. Zatímco zákon ČNR č. 61/1992 Sb. v § 10 a v § 11 stanoví, že prezidenta a viceprezidenta volí a odvolává Česká národní rada, Čl. 97 odst. 2 Ústavy České republiky stanoví, že prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu jmenuje prezident republiky na návrh Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Vzhledem k principu, že kdo jmenuje, odvolává, bylo zapotřebí změnit text týkající se odvolání prezidenta a viceprezidenta Nevyššího kontrolního úřadu.

Vzhledem k tomu, že na základě Čl. 106 odst. 1 Ústavy České republiky se dnem 1. ledna 1993 stala Česká národní rada Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky, je účelné tuto změnu promítnout i v novelizovaném zákoně.

V ČI. 112 odst. 3 Ústavy je stanoveno, že ústavní zákony platné ke dni účinnosti Ústavy mají sílu zákona, tím ústavní zákon ČNR č. 481/1991 Sb., kterým se zřizuje Nejvyšší kontrolní úřad České republiky, ztratil sílu ústavního zákona. Vzhledem, k tomu, že cit. ústavní zákon blíže specifikuje nezávislost Nejvyššího kontrolního úřadu na vládě, jejích orgánech a ústředních orgánech státní správy, vyjádřenou v Čl. 97 odst. 1 Ústavy České republiky, jeví se jako účelné, za podmínky zrušení ústavního zákona ČNR č. 481/1991 Sb., doplnit znění § 2 zákona ČNR č. 61/1992 Sb. tak, aby tento paragraf nezávislost Nejvyššího kontrolního úřadu na ústředních orgánech exekutivy výslovně upravoval.

V rámci této novelizace se jeví jako účelné provést i některé další drobnější změny zákona č. 61/1992 Sb., týkající se sídla úřadu, jeho statutu apod.

Předložená novela nebude mít žádný vliv na státní rozpočet České republiky.

II. Zvláštní část

Čl. I

K § 2

Ústavní zákon ČNR č. 481/1991 Sb., kterým se zřizuje Nejvyšší kontrolní úřad České republiky nabytím účinnosti Ústavy České republiky pozbyl sílu ústavního zákona. Existence Nejvyššího kontrolního úřadu, základní vymezení jeho působnosti a ustavování představitelů Nejvyššího kontrolního úřadu do funkce, je zakotveno v Čl. 97 Ústavy České republiky. Od 1. ledna 1993 se proto tento ústavní zákon stal nadbytečným a je možno ho zrušit.

Novela zákona ČNR č. 61/1992 Sb. proto přebírá z cit. ústavního zákona do § 2 významný princip a specifiku postavení Nejvyššího kontrolního úřadu, kterým je jeho nezávislost na vládě, jejích orgánech a ústavních orgánech státní správy, zakotvená obecně i v Ústavě České republiky.

K § 5 písm. a), k § 15 odst. 2, k § 21 odst. 1, k § 23 a k § 28

Vzhledem k tomu, že na základě Čl. 106 odst. 1 Ústavy České republiky se dnem 1. ledna 1993 stala Česká národní rada Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky, bylo nezbytné tuto změnu promítnout i v příslušných paragrafech novelizovaného zákona.

K § 9 odst. 1

Z praktických důvodů bylo nutno zabezpečit zastupování prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu viceprezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu v plném rozsahu. Viceprezident Nejvyššího kontrolního úřadu je jmenován prezidentem republiky za stejných podmínek jako prezident Nejvyššího kontrolního úřadu, předpoklady jeho ustavení do funkce uvedené v § 12 zákona ČNR č. 61/1992 Sb. jsou stejné jako u prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, je tedy ústavním činitelem, což odůvodňuje, aby ho zastupoval v plném rozsahu jeho práv, povinností a odpovědnosti. Toto znění bylo i v původním návrhu zákona a bylo vypuštěno během projednávání návrhu zákona v důsledku názoru, že zastupování v plném rozsahu je v uvedeném případě samozřejmé. V praxi se však ukázalo, že toto znění nevede k jednoznačnému výkladu.

K § 10 odst. 1

Čl. 97 odst. 2 Ústavy České republiky stanoví, že prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu jmenuje prezident republiky. Vzhledem k principu, že kdo jmenuje i odvolává, bylo zapotřebí změnit text tohoto paragrafu tak, že prezident Nejvyššího kontrolního úřadu je jmenován i odvoláván prezidentem republiky na návrh Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

K § 10 odst. 2

Záměna slova zvolen na slovo jmenován je vyvolána zněním Čl. 97 odst. 2 Ústavy České republiky.

K § 11 odst. 1

Ke změně tohoto ustanovení dochází v důsledku znění Čl. 97 odst. 1 Ústavy České republiky, podle něhož stejně jako prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu i viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu jmenuje a odvolává prezident republiky na návrh Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

K § 11 odst. 2

Záměna slova zvolen za slovo jmenován je vyvolána zněním Čl. 97 odst. 1 Ústavy České republiky.

K § 12

Dosavadní znění tohoto ustanovení vyžadovalo, aby prezident Nejvyššího kontrolního úřadu a viceprezident Nejvyššího kontrolního úřadu byli občany ČSFR, s rozpadem federace toto ustanovení je překonáno. Bylo proto nutno provést změnu spočívající v tom, že podmínkou jmenování obou ústavních činitelů je občanství České republiky.

K § 14 odst. 2

Zdůvodnění je stejné jako k 10 odst. 1.

K § 14 st. 3

Podle principu, kdo jmenuje, ten odvolává z funkce, resp. pozastavuje výkon funkce bylo nutno i tento paragraf upravit.

K § 20

V tomto ustanovení se navrhuje uvést přímo v zákoně sídlo Nejvyššího kontrolního úřadu, neboť jde o instituci, jejíž sídlo by prostřednictvím zákona mělo být všeobecně známo. Dalším důvodem je i skutečnost, že pominuly důvody, které vedly k tomu, že sídlo mělo být stanoveno pouze statutem, jak to umožňuje dosavadní úprava.

K posílení objektivnosti kontrol v konkrétních případech se navrhuje, aby statut vymezil případy, kdy lze kontrolního pracovníka z kontroly odvolat, tzn., že v jiných případech by byl z kontroly neodvolatelný.

Dále se navrhuje v zákoně výslovně stanovit, že k výkonu své působnosti si Nejvyšší kontrolní úřad může vytvářet detašovaná pracoviště, neboť tento způsob organizace úřadu, který se výrazně projevuje v působení úřadu navenek, není účelné ponechat pouze na statutu.

Vzhledem k tomu, že Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky by neměla být řídícím orgánem Nejvyššího kontrolního úřadu, navrhuje se ve srovnání s dosavadním stavem, aby zákon již nevyžadoval schválení statutu Nejvyššího kontrolního úřadu Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky.

K § 21 odst. 3

Navrhuje se uplatnit doporučení Limské deklarace o základních směrech finanční kontroly týkající se zveřejňování výročních zpráv Nejvyššího kontrolního úřadu a na zveřejňování jeho důležitých a významných kontrolních zjištění i v období mezi předložením výročních zpráv. Jde o významný prvek demokracie a o uplatnění základního práva občanů na informace.

ČI. II

Vzhledem k transformaci ministerstva státní kontroly České republiky do Nejvyššího kontrolního úřadu, obsahuje předložená novela zákona i řešení přechodu práv a závazků tohoto ministerstva na Nejvyšší kontrolní úřad.

Čl. III

Nabytím účinnosti Ústavy České republiky, která v Čl. 97 zakotvuje Nejvyšší kontrolní úřad České republiky jako nezávislý orgán, vykonávající kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu a převzetím části ustanovení Čl. I ústavního zákona ČNR č. 481/1991 Sb., o nezávislosti Nejvyššího kontrolního úřadu na vládě, jejích orgánech a ústředních orgánech státní správy do § 2 zákona ČNR č. 61/1992 Sb., stává se ústavní zákon ČNR č. 481/1992 Sb. nadbytečným a proto je třeba jej zrušit.

Čl. IV

Vzhledem k potřebě urychleně řešit situaci, která nastala nabytím účinnosti Ústavy České republiky, která mění některá ustanovení zákona ČNR č. 61/1992 Sb. navrhuje se účinnost předložené novely od 1. dubna 1993.