Souhrn státních rozpočtů vykazuje
schodek 16,6 mld Kčs
Podle předběžných údajů
o pokladním plnění státních
rozpočtů za rok 1992 (po tzv.dodatcích) vykazuje
souhrn státních rozpočtů celkový
schodek ve výši 16,6 mld Kčs, na kterém
se podílely jednotlivé rozpočty následovně:
schodek federace -7,0 mld Kčs, ČR -1,7 mld Kčs,
SR -7,9 mld Kčs.
Finanční vypořádání
rozpočtu za rok 1991 posílilo výsledek hospodaření
za r. 1992 o 9,0 mld Kčs
Vývoj rozpočtového hospodaření
(v průběhu roku nevyrovnaný) byl pozitivně
ovlivněn zásadní metodickou změnou
ve finančním vypořádání,
která zlepšila výsledky státních
rozpočtů v roce 1992 o 9,0 mld Kčs, t.j.o
finanční operace související s rokem
1991. Dalším faktorem, který měl příznivý
vliv na výsledek rozpočtového hospodaření,
byla přísná regulace některých
rozpočtových výdajů uplatňovaná
již od počátku roku, respektující
sociální únosnost. S ohledem na omezené
možnosti zajistit rozpočtovou vyrovnanost pouze v
oblasti výdajů, rozhodla Finanční
rada v červenci o uplatnění opatření
v příjmech státního rozpočtu
zvýšením vybraných sazeb u daně
z obratu.
Ve srovnáni s rokem 1991 je třeba uvážit
neopakovatelný vliv vysoké dynamiky zisku podniků
v souvislosti s liberalizací cen (mimořádné
příjmy rozpočtů z odvodů a
daní podniků).
Příjmy souhrnu rozpočtů byly splněny
pouze na 97,8 %
Celkové příjmy souhrnu státních
rozpočtů stanovené pro rok 1992 ve výši
497,1 mld Kčs (po úpravě) byly splněny
na 97,8 %, což představuje jejich reálné
nenaplnění o -10,9 mld Kčs (-24,1 mld Kčs
v roce 1991).Podle jednotlivých rozpočtů
je plnění: federace 92,1 %, ČR 100,6 %, SR
98,6 %. Nejdůležitější (a také
nejrizikovější) příjmové
položky státního rozpočtu představovala
daň z obratu a odvody a daně ze zisku, tvořící
tzv. společné příjmy všech rozpočtů,
mezi něž byly rozdělovány ve stanovených
proporcích (35 % federace, 41,5 % ČR 23,5 % SR).
U daně z obratu byl propad 19,2 mld Kčs
Výnos daně z obratu dosáhl k 31.12.1992
celkové výše 125,8 mld Kčs,t.j. 86,6
% plnění rozpočtu, s výpadkem -19,2
mld Kčs (v roce 1991 výpadek -18,5 mld Kčs),
který se ve výše uvedeném poměru
promítá do všech rozpočtů.V České
republice bylo plnění této položky 86,7
%, s výpadkem 7,9 mld Kčs. Nepříznivý
vývoj inkasa daně z obratu souvisel m.j. s legislativními,věcnými
i správními nedostatky systému daně
z obratu a nezabránila mu ani opatřeni přijatá
ministerstvy financí ve spolupráci s finančními
úřady.
Odvody a daně ze zisku nesplněny o 11,9 mld Kčs
Odvody a daně ze zisku dosáhly za leden až
prosinec 1992 výše 103,9 mld Kčs, t.j. 89,7
% plnění rozpočtu, s výpadkem -11,9
mld Kčs (v roce 1991 výpadek -6,6 mld Kčs).
V České republice představovalo plnění
89,9, výpadek 4,9 mld Kčs. Negativní vývoj
u této položky souvisel s probíhající
privatizací a restrukturalizací a se ztrátovým
hospodařením značné části
dosud státních korporací. Pokles výnosu
důchodové daně tak odráží
celkový pokles ekonomické aktivity ČSFR.
Narůstající drobný a střední
podnikatelský sektor však stále ještě
dostatečně nepřispíval k růstu
HDP, neboť využíval možnost zvýhodněného
daňového režimu.
Významnou položkou,ovlivňující
příjmy rozpočtů republik, jsou odvody
a daně z objemu mezd a zemědělská
daň z objemu mezd.Výnos těchto daní
dosáhl k 31.12.1992 výše 104,2 mld Kčs,
t.j. 100,2 % plnění rozpočtu (ČR plnění
102,4 %). Negativní působení přesunu
pracovních sil do soukromopodnikatelské sféry
a restitucí na snižování odvodů
a daní bylo kompenzováno oživením výroby
ve druhé polovině roku.
Vysoké překročení daně ze
mzdy o 10,0 mld Kčs zčásti kompenzuje výpadek
společ. o příjmu
Daň ze mzdy velice pozitivně ovlivnila celkové
příjmy rozpočtů republik na rok 1992,
neboť její splnění na 116,8 % (v ČR
na 114,3 %) znamenalo reálné překročení
této položky o cca 10 mld Kčs a tím
částečné vykompenzování
výpadku společných příjmů.
Příznivý vývoj je důsledkem
několika faktorů, z nichž je možno vyzvednout
konzolidovanou legislativní základnu a techniku
výběru daně, změny v platech a zdanění
u pracovníků rozpočtových a příspěvkových
organizací, zvýšeného zdanění
mezd nad 10 tis. Kčs a mezd důchodců.
Z ostatních položek rozpočtu výrazněji
ovlivňují jeho příjmy např.
clo a dovozní přirážka (překročení
cca 3 mld Kčs), příjmy RO a PO (překročení
o 2,1 mld Kčs), poplatky, pokuty a penále (překročení
o 4,4 Kčs),splátky půjček poskytovaných
z rozpočtu (výpadek 6,7 mld Kčs) a ostatní
příjmy (překročení o 6,7 mld
Kčs).
Výdaje souhrnu rozpočtů čerpány
na 101,2 % díky regulačním opatřením
Celkové výdaje souhrnu státních
rozpočtů byly čerpány k 31.12.1992
ve výši 502,9 mld Kčs, t.j. 101,2 % rozpočtu.
Absolutně to znamená překročení
o cca 5,8 mld Kčs (v roce 1991 o 1,9 mld Kčs). Podle
jednotlivých rozpočtů je plnění
následující: federace 97,3 %, ČR 101,3
%, SR 10513 %. Rozhodující vliv na tento příznivý
výsledek mělo celoročně uplatňované
regulační opatření stanovené
republikovými ministerstvy financí.
V čerpání investičních dotací
podnikům (překročení o cca 2,
mld Kčs) se promítá vliv dotací určených
na dostavbu vodního díla Gabčíkovo,
které zůstaly ve výdajích rozpočtu
Slovenské republiky po neúspěšném
prodeji státních obligací vydaných
k tomuto účelu.
Překročení dotací na investice
příspěvkových organizací
(cca 414 mld Kčs) vyplývá z jejich účelového
zaměření na investiční akce
středních odborných učilišť,
urychlení výstavby dokončovaných staveb,
rekonstrukcí objektů po Sovětské armádě
apod., včetně zvyšování cen investičních
prací.
Čerpání neinvestičních výdajů
ústředně řízených
rozpočtových a příspěvkových
organizací dosáhlo k 31.12.1992 výše
389,8 mld Kčs, t.j. 100,0 % schváleného rozpočtu
(v ČR rovněž 100,0 %). Největší
podíl z těchto výdajů přísluší
dávkám na sociální zabezpečení
(rozpočtovaným ve výši 140,4 mld Kčs),
které byly za období leden až prosinec čerpány
v souladu se záměry rozpočtu (plnění
100,8 %).
Podrobné hodnocení výsledků rozpočtového
hospodaření bude možno provést po zpracování
výkazů
Další rozpočtové položky výdajů
(např. na zdravotnictví, školství, kulturu,
státní správu apod.) bude možno podrobně
vyhodnotit až po zpracování příslušných
účetních výkazů a informací
finančních úřadů.
Základní faktory vývoje na peněžním
trhu
Vývoj na peněžním trhu v roce 1992 probíhal
pod vlivem tří základních faktorů:
- trvající vysoké poptávky po úvěrech
ze strany podnikového sektoru a. rostoucí úvěrové
poptávky vládního sektoru,
- proti očekávání vyššímu
přílivu zdrojů ze zahraničí
(s výjimkou závěru roku),
- nevyrovnanosti v likviditě obchodních bank, kterou
v zásadě charakterizoval přebytek zdrojů
u skupiny velkých bank a nedostatek zdrojů u tzv.
malých bank. V závěru roku se tato nevyrovnanost
prohloubila i mezi ČR a SR.
SBČS v zájmu zajištění předpokládaného
vývoje peněžní zásoby v daných
podmínkách roku 1992 především
reagovala na tento vývoj omezováním vnitřní
tvorby peněz cestou snižování rozsahu
poskytovaných refinančních úvěrů.
Mimoto SBČS přistoupila při regulaci likvidity
bankovního systému ve druhé polovině
roku i k emisi vlastních poukázek a v závěru
roku ke zvýšení sazeb povinných minimálních
rezerv.
Velké banky s přebytečnými zdroji
preferovaly nákup SPP
Velké obchodní banky, které byly až
do konce září m. r. omezovány při
své úvěrové aktivitě tzv. úvěrovými
limity, preferovaly při užití svých
přebytečných zdrojů úvěrování
vládního sektoru ve formě nákupu vládních
cenných papírů (státní pokladniční
poukázky - SPP) před jejich půjčováním
na mezibankovním peněžním trhu. Hlavní
příčinou tohoto přístupu k
užití přebytečných zdrojů
byla minimální rizikovost této investice
a relativně vysoký výnos. Přitom určitá
nedůvěra k nově vzniklým malým
bankám vedla k tomu, že některé velké
obchodní banky interně limitovaly z bezpečnostních
důvodů úroveň mezibankovních
depozit.
Emitované SPP v rozsahu 168 mld. Kčs tak byly v
roce 1992 z výše uvedených důvodů
bez problémů umisťovány na primárním
trhu.
Pouze v závěru roku se vyskytly určité
problémy s umístěním poukázek
emitovaných MF SR pod vlivem expektací rozdělení
ČSFR, kdy české banky již neměly
o tyto poukázky zájem a slovenské banky nedisponovaly
dostatečnými finančními prostředky
na jejich nákup. Prodej pokladničních poukázek
na primárním trhu byl regulován omezením
maximálně možného nákupu jednou
bankou do výše 50 % z vydané emise.
Míra zájmu o jednotlivé SPP ovlivnila i výši
úrokových sazeb - zatímco průměrná
výše SPP se pohybovala v průměru v rozmezí
7 % - 12,5 %, u slovenských SPP úrok dosahoval až
16,5 %.
Postupně se rozvíjel mezibankovní peněžní
trh
Jelikož ale nákup státních pokladničních
poukázek plně neabsorboval volné zdroje velkých
bank a některé velké banky postupně
uvolnily svá vnitřní pravidla pro půjčování
malým bankám, rozvíjel se při sníženém
přílivu zdrojů z refinančních
úvěrů (v závěru roku i zahraničních
zdrojů) postupně i mezibankovní peněžní
trh.
V červenci - září byly emitovány
poukázky SBČS
Tyto změny na peněžním trhu zvýšily
riziko rychlejší úvěrové emise
malých (úvěrově nelimitovaných)
bank z volných zdrojů velkých bank. Proto
SBČS koncem července m. r. přistoupila k
operativnímu odčerpáni části
volných rezerv "velkých" bank formou emise
poukázek SBČS (30. 7. 1992 2,5 mld. Kčs se
splatností na 1 měsíc, v srpnu 2 emise ve
výši 1 mld Kčs a 2,5 mld. Kčs a koncem
září 2,5 mld. Kčs).
Růst poptávky na mezibankovním peněžním
trhu - především ze strany malých obchodních
bank - se odrazil i v růstu mezibankovních úrokových
sazeb. Od srpna, kdy došlo k opětnému výraznějšímu
snížení objemu refinančních úvěrů,
se jejich celková úroveň opět zvýšila
(u krátkodobých depozit). V závěru
roku dosáhla celková průměrná
úroveň úrokových sazeb z mezibankovních
depozit 12,56 %. V listopadu, kdy byla úroveň těchto
úrokových sazeb nejvyšší (12,92
%), činilo jejich celkové zvýšení
proti prosinci 1991 0,99 procentních bodů.
Snížení rozsahu refinancování
vedlo k mstu úrokových sazeb z RÚ až
na 20 %
Podstatně vyšší nárůst byl
zaznamenán. u úrokových sazeb z refinančních
úvěrů, kde úrokové sazby z
aukčních refinančních úvěrů
dosáhly koncem roku až 20 %. Na těchto zdrojích
byly závislé převážně
malé banky s malým podílem levnějších
zdrojů ve formě depozit nebankovních subjektů.
Postupně byl realizován přechod k tržním
formám nefinancování
Omezování rozsahu refinancování bylo
spojeno s postupnými změnami v systému refinancování
směrem k tržním formám. Tak se postupně
vytvořil systém aukcí 1 - 7 denního,
1 a 3měsíčního refinančních
úvěru. V září byl navíc
změněn i systém stanovení úrokových
sazeb z těchto úvěrů. Koncem srpna
bylo zastaveno poskytování 90-denního nefinančního
úvěru a současně došlo ke snížení
objemů 30-denního nefinančního úvěru.
Omezení rozsahu těchto dvou tranží nefinančního
úvěru mělo za následek zvýšení
zájmu o 1-7 denní tranže, zvýšení
úrokových sazeb z RÚ a trvalý převis
poptávky po aukčních nefinančních
úvěrech. Proto bylo nutné následně
zavést omezující opatření pro
čerpání 1-7 denních RÚ (byl
stanoven limit a sankční opatření
při jejich nedodržení).
Růst úrokových sazeb z uvedených nefinančních
úvěrů zvýšil i zájem o
dosud nepříliš využívané
formy RÚ - lombardních (za lombardní sazbu)
a reeskontních úvěrů (za diskont).
Rozsah RÚ čerpaných touto formou však
nebyl podstatný, protože zde existovaly určité
"věcné" zábrany jejich rozvoje,
zejména nedostatečný počet příslušných
cenných papírů.
Úrokové sazby z depozit i úvěrů
ve vztahu ke klientele obchodních bank se snížily
Při výrazném růstu úrokových
sazeb z nefinančních úvěrů
a růstu úrokových sazeb mezibankovních
depozit však nedošlo k celkovému zvýšení
průměrné úrokové míry
z úvěrů uplatňované ve vztahu
ke klientům obchodních bank. Naopak se v roce 1992
celková úroveň těchto sazeb snížila
o 0,63 procentních bodů 1/. Příčinu
toho je možné vidět zejména v tom, že
průměrnou úrokovou sazbu víceméně
určují velké banky, které získávají
zdroje především od podniků i obyvatelstva
výrazně levněji než malé banky,
které jsou především závislé
na refinancování a mezibankovním trhu depozit.
Většina velkých bank také reagovala
na pokles diskontu snížením svých úrokových
sazeb ve vztahu ke klientele. Naopak u převážné
většiny malých bank vlivem růstu ceny
zdrojů ke snížení úroků
nedošlo.
Stejně tak se i depozitní úrokové
sazby po určitém zvýšení na počátku
roku v dalším období roku 1992 snížily
(celkově proti konci roku 1991 o 1,3 procentních
bodů) [Propočteno na základě roční
průměrné úrokové sazby.].
V závěru roku ale začaly obchodní
banky pod vlivem situace na peněžním trhu oznamovat
zvyšování. úrokových sazeb z
přijímaných depozit (to se však zřejmě
promítne v průměrných sazbách
až v roce 1993).
Rychlejší pokles průměrných úrokových
sazeb z depozit ve srovnání s průměrnými
úrokovými sazbami z úvěrů vedl
ke zvýšení úrokové marže
obchodních bank v roce 1992. Tyto zdroje jsou však
u obchodních bank směrovány především
k posílení rezervních fondů bank,
nebol v souvislosti s působností zákona o
bankrotech je očekáván značný
nápor na jejich rezervní fondy z titulu odpisu nesplacených
úvěrů.
Koncem roku 1992 byla ukončena činnost prozatímního
sekundárního trhu
Kapitálový trh fungoval v roce 1992 ještě
ve formě prozatímního sekundárního
trhu, který sloužil víceméně
jako příprava bank a majitelů cenných
papírů na budoucí kapitálový
trh. Od roku 1993 již budou na základě smluv
uzavřených koncem roku 1992 mezi všemi účastníky
prozatímního trhu a Burzou cenných papírů
Praha, a.s., obchody pokračovat na burze v Praze a později
i v Bratislavě.
I když se i v roce 1992 kapitálový trh rozvíjel,
tak z hlediska četnosti obchodů, počtu obchodovaných
emisí cenných papírů, institucionálního
i legislativního, jej lze prozatím charakterizovat
jako málo rozvinutý. Přesto již signalizuje,
že mezi subjekty v ekonomice je značný zájem
o výhodné finanční investování.
Se silnějším impulsem k jeho rozvoji lze počítat
zejména v souvislosti se zahájením obchodů
s "privatizačními akciemi" a v souvislosti
s celkovým postupem procesu privatizace.
Byla přijata další legislativní opatření
k rozvoji kapitálového trhu
Řada nově přijatých legislativních
opatření v roce 1992 vytvořila základ
pro další rozvoj tohoto trhu. Jsou to zejména
- zákon o cenných papírech, zákon
o investičních společnostech a fondech, zákon
o burze. Mimoto na ministerstvu financí vznikl útvar
pro dozor nad kapitálovým trhem a Burza cenných
papírů se přetransformovala na akciovou společnost.
Podnik výpočetní techniky Praha se stal na
základě výběrového řízení
garantem počítačového zázemí
a některých služeb Střediska cenných
papírů.
Obchody na sekundárním trhu probíhaly při
omezeném počtu cenných papírů,
který se však proti roku 1991 dále rozšířil.
Předmětem obchodování byly obligace
Komerční banky, Všeobecné úvěrové
banky, TOS Kuřím, pětiprocentní státní
dluhopisy a nově v roce 1992 podílové listy
Českého a moravskoslezského majetkového
fondu a obligace Moravskoslezských pivovarů Přerov.
Nejvyšší zájem byl při obchodování
o 5 % státní dluhopisy
V průběhu roku 1992 byla při celkově
vysoké poptávce po dlouhodobých cenných
papírech nejvyšší poptávka po pětiprocentních
státních dluhopisech a obligacích Komerční
banky.
V závěru roku při poslední aukci cenných
papírů byl dosažen nejvyšší
objem obchodů za dobu jedenapůlletého konání
sekundárního trhu - téměř 10
mil. Kčs. Zatímco se při této aukci
snížila cena obligaci VÚB (103 nominální
ceny) a Komerční banky (110 % nominální
ceny), dále stoupla cena pětiprocentních
státních dluhopisů (+ 10 Kčs) a podílových
listů českého majetkového fondu. Jejich
tržní cena 1 518 Kčs představovala dosud
rekordní cenu dosaženou na prozatímním
trhu. Značný zájem byl i o nově emitované
emise Moravskoslezských pivovarů Přerov.
Nově byly emitovány státní dluhopisy
na krytí KBV
Emise státních středně a dlouhodobých
dluhopisů na krytí komplexní bytové
výstavby patřila mezi významné prvky
kapitálového trhu v roce 1992. V ČR se uskutečnila
ve dvou tranších v celkovém objemu 8,7 mld
Kčs a v SR v objemu 4,2 mld Kčs. Na mezibankovním
sekundárním trhu změnily majitele při
třinácti obchodováních dluhopisy za
cca 1 miliardu Kčs.
Koncem roku 1992 se obchodů na MDT zúčastnilo
již 27 obchodních bank
Mezibankovní devizový trh (MDT) zajišťoval
i v roce 1992 fungování systému vnitřní
směnitelnosti čs koruny. Jeho účastníky
byty vedle SBČS obchodní banky, kterým bylo
uděleno oprávnění k provádění
devizových operací ve vztahu k zahraničí.
Koncem roku 1992 dosáhl počet účastníků
MDT ze sféry obchodních bank 27 (22 českých
a 5 slovenských).
Vývoj obchodování na mezibankovním
devizovém trhu probíhal v roce 1992 nejen pod vlivem
vývoje běžných zahraničně
obchodních operací, ale - a to zejména v
závěru druhé poloviny roku - očekávání
rozdělení ČSFR. Mimoto se zde do určité
míry projevili vliv nových podmínek obchodování
na MDT.
Do konce září 1992 probíhalo obchodováni
na MDT na základě Pravidel mezibankovního
devizového trhu, která určovala základní
regulační pravidla přiměřenosti
obchodů prováděných obchodními
bankami na tomto trhu. Základní povinností
zúčastněných obchodních bank
bylo podle těchto pravidel dodržování
tzv. pravidel devizové likvidity. Obchodní banky
byly povinny průběžně udržovat
poměr celkových aktiv k pasívům v
rozmezí 0,85 - 1,05. V případě poklesu
limitu pod hranici 0,85 musela obchodní banka k vyrovnání
své devizové pozice nakoupit devizy u SBČS,
v opačném případě devizy SBČS
odprodat. Obchody mezi SBČS a obchodními bankami
probíhaly v oficiálním kursu deviza střed
+ - 0,5 %, obchodní banky obchodovaly se svými klienty
v tržním kursu v rozpětí + - 1 od oficiálního
kursu - střed.
Změnila se pravidla obchodování na MDT
Koncem září však byla tato pravidla
změněna. Jednak byla zrušena tzv. pravidla
devizové likvidity a jednak se změnil systém
určování devizových kursů,
ve kterých probíhají obchody mezi SBČS
a obchodními bankami.
Byla zavedena nová metodika stanovení kursu čs.
měny k VSM
Pravidla devizové likvidity byla nahrazena limity tzv.
otevřených devizových pozic. Tento nový
systém byl doplněn systémem fixingu kursů
volně směnitelných měn k čs.
koruně. Tento systém denní fixace výše
kursu pro nákupy a prodeje deviz mezi SBČS a obchodními
bankami je založen na denním určování
výše kursu při zohlednění řady
faktorů. Základem stanovení výše
tohoto kursu je pohyb měn zahrnutých do "měnového
koše" k USD. Od tohoto "základu" se
může denní kurs dále odchýlit
v rozpětí + - 0,5 % s přihlédnutím
k dalším faktorům, zejména nabídce
a poptávce po devizách na MDT záměrům
měnové politiky, dosavadnímu vývoji
1/ Jde o tzv. devizové pozice ve volně směnitelných
měnách, ostatních měnách, celkovou
otevřenou devizovou pozici a otevřenou korunovou
pozici. Např. celková otevřená devizová
pozice jako součet všech "dlouhých"
nebo všech "krátkých" devizových
pozic by neměla překročit 30% kapitálové
bere jednotlivé banky kumulovaného salda devizových
obchodů atp. Obchodování probíhá
bez spreadu a poplatků. Devizové obchody mezi obchodními
bankami se realizují v tržním kursu, jehož
výše již není limitována. Mohou
být také uskutečněny v kursu devizového
fixingu předchozího nebo daného dne, pokud
podnikatel předá tento požadavek bance ve stanoveném
termínu.
Do srpna byly intervence SBČS na MDT minimální
Při celkovém růstu obchodů na MDT
byly v roce 1992 patrné dvě základní
vývojové etapy. V prvé etapě, která
trvala od počátku roku do konce měsíce
srpna, se při celkovém růstu obchodů
zvyšovaly obchody mezi obchodními bankami navzájem
a byl zaznamenán pokles obchodů s SBČS. Intervence
SBČS na MDT byly v tomto období skutečně
minimální, přičemž v podstatě
spočívaly v nákupu deviz od obchodních
bank. Tento proces souvisel nejen s celkovým vývojem
platební bilance, ale i s postupným rozvojem nových
devizových operací jako např. swapových
operací typu prodej VSM valutou spot - nákup VSM
na termín.
Vlivem očekávání se od září
zvyšovala poptávka po devizách
Ve druhé etapě - od srpna - záři 1992
- se výrazně zvýšil objem obchodů
na MDT, a to jak mezi bankami navzájem, tak mezi obchodními
bankami a SBČS. Tento vývoj byl důsledkem
několika vlivů. Zejména se zde silně
projevilo očekávání možných
měnových důsledků rozdělení
ČSFR a připravované změny daňového
systému založeného na dani z přidané
hodnoty, což se projevilo ve zvýšených
dovozech a ve snaze zajištění dostatečných
devizových prostředků ze strany obchodních
bank. Mimoto se zde projevil vliv nového systému
obchodování SBČS s obchodními bankami
v daných podmínkách za fixní kurs.
V důsledku těchto vlivů již v říjnu
začaly v obchodech se SBČS na MDT převažovat
nákupy obchodních bank, což vedlo následně
k celkovému poklesu devizových rezerv SBČS.
Objem obchodů mezi obchod. bankami | ||||||||||||
Nákup SBČS od obchod. bank | ||||||||||||
Prodej SBČS obchod. bankám |
Nákupy deviz obyvatelstvem byly ve SR proti roku 1991
vyšší
Poptávka obyvatelstva po devizách byla v roce 1992
oficiálně limitována opatřením
o maximální možné výši nákupu
deviz od bank (v ekvivalentu 7500,- Kčs za rok). Při
zvýšených limitech byly v průběhu
roku 1992 proti roku 1991 nákupy těchto deviz v
ČR nižší cca o 1,3 mld Kčs, naopak
ve SR byl prodej vyšší cca o 1,1 mld Kčs.
Tyto rozdílné trendy mají především
návaznost na expektace znehodnocení měny
ve SR po rozdělení ČSFR.
Nakoupené devizy slouží jako zdroj výdajů
při turistice do zahraničí pouze zčásti.
Značná část je zpětně
deponována v bankovním systému jako alternativní
uložení peněžních aktiv. Celkové
devizové úspory obyvatelstva jsou však navíc
zvyšovány rostoucími příjmy z
turistického ruchu a příjmů za práci
v zahraničí.
Bankovní dohled je organizačně začleněn
do SBČS
1. února 1992 vstoupily v platnost zákon o Státní
bance československé a zákony o bankách.
Podle těchto zákonů vykonává
bankovní dohled SBČS a je k tomu vybavena odpovídajícími
pravomocemi podle běžných světových
standardů. Od tohoto data působí proto v
centrální bance samostatný odbor bankovního
dohledu, složený ze tří oddělení.
Organizační struktura - Odbor bankovního
dohledu
Oddělení metodické je odpovědné
zejména za uplatňováni jednotné politiky
bankovního dohledu a za metodické usměrnění
těchto prací.
Oddělení bankovních činností
zejména posuzuje žádosti o povolení
působit jako banka a o povolení k obchodům
s devizovými hodnotami.
Oddělení finančních analýz
a inspekce provádí zejména analýzy
účetních výkazů a dalších
hlášení z obchodních bank, provádí
prověrky v bankách a v případě
zjištěných nedostatků stanovuje postupy
a opatření k nápravě.
Bankovní dohled v republikových ústředích
SBČS
V republikových ústředích SBČS
pro Českou a pro Slovenskou republiku byla vytvořena
samostatná oddělení bankovního dohledu,
podřízená viceguvernérovi SBČS,
který příslušné republikové
ústředí řídil. Tato oddělení
bankovního dohledu spolupracovala s federálním
odborem v rámci pravomocí, které republikovým
ústředím SBČS svěřila
bankovní rada.
Pravidla obezřetného podnikání
bank
Pravidla týkající se bezpečného
a obezřetného provádění bankovních
operací byla vydávána formou Opatření
SBČS, vyhlašovaných ve Sbírce zákonů.
Bankovní rada schválila 16. 3. 1992 Opatření
o kapitálové přiměřenosti bank,
o pravidlech likvidity bank a o úvěrové angažovanosti
bank.
Dne 1. 6. 1992 bylo schváleno další opatření,
které stanovuje pravidla pro devizové pozice bank.
Za rok 1992 udělena licence 22 bankám
Ke konci roku 1991 bylo v ČSFR vydáno celkem 39
povolení působit jako banka. V roce 1992 bylo toto
povolení vydáno dalším 22 subjektům.
Celkem je tedy k 31. 12. 1992 vydáno 61 povolení,
z tohoto počtu 1 I bank nezahájilo ke konci roku
činnost.
Struktura bankovního sektoru v ČSFR ke 31. 12.
1992:
Struktura čs. bankovního sektoru k 31. 12. 1992:
61 subjektů, kterým byla udělena licence
4 státní peněžní ústavy
(Konsolidační banka Praha, Konsolidačná
banka Bratislava, Slovenská st. spořitelna, Slovenská
záručná banka)
33 akciových společností výhradně
s čs. majetkovou účastí
11 akciových společností se zahraniční
majetkovou účastí
8 akciových společností (společných
podniků) výhradně se zahraniční
majetkovou účastí
5 poboček zahraničních bank
Minimální výše základního
jmění 300 mil. Kčs
Opatření SBČS, které je v platnosti
od 15. 2. 1992 určuje základní podmínky
pro založení nové banky. Minimální
výše základního jmění
potřebná k založení banky činí
300 mil. Kčs (10 mil. USD). V Opatření SBČS
byly dále stanoveny údaje, požadované
při. předkládání žádosti
o povolení působit jako banka. SBČS posuzuje
zejména původ základního jmění,
podnikatelský projekt nové banky a kvalitu managementu
- tedy nezbytné předpoklady úspěšné
činnosti banky. Žádost i výsledky její
prověrky posuzuje bankovní rada SBČS, která
rovněž rozhoduje o vydání povolení.