Ministerstvo financí České republiky
Čj. 2019752/1993
Materiál pro schůzi
Parlamentu ČR
Předkládá
se podle § 17 odst. 4 a 6 a § 18 odst. 4 zákona
ČNR č. 576/1990 Sb., ve znění pozdějších
předpisů a podle čl. 3 odst. 1 a 2 ústavního
zákona ČNR č. 4 ze dne 15. prosince 1992.
Obsah.
I. Vládní návrh usnesení
Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
II. Zpráva o ekonomickém
vývoji v ČR za rok 1992
III. Souhrnná zpráva
k návrhu státního závěrečného
účtu ČR za rok 1992
Příloha 1: Závěrečné účty státních fondů
Příloha 2: Výsledky
hospodaření rozpočtů okresních
úřadů a obcí v ČR
IV. Tabulková část
k návrhu státního závěrečného
účtu za rok 1992.
V. Souhrn závěrečných
účtů kapitol za rok 1992
VI. Návrh státního
závěrečného účtu federace
za rok 1992
Předkládá: | Doc. Ing. Václav Klaus, CSc. |
předseda vlády ČR | |
Zpracoval: | Ing. Ivan Kočárník, CSc. |
místopředseda vlády ČR a ministr financí |
Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky ze dne 1993 o státním
závěrečném účtu České
republiky za rok 1992
Poslanecká sněmovna
Parlamentu České republiky
1. schvaluje
státní závěrečný
účet České republiky za rok 1992,
který vykazuje příjmy 251 379 mil. Kčs,
výdaje 253.076 mil. Kčs a celkový schodek
1 697 mil. Kčs;
2. bere na vědomí
a) závěrečné
účty státních fondů České
republiky za rok 1992,
b) stav státních
finančních aktiv České republiky k
31. prosinci 1992 ve výši 4 808 mil. Kčs a
stav státních finančních pasív
České republiky ve výši 24 224 mil.
Kčs,
c) výsledky hospodaření
rozpočtů okresních úřadů
a obcí v České republice za rok 1992, které
vykázalo příjmy 84 604 mil. Kčs, výdaje
76 770 mil. Kčs a celkový přebytek 7 834
mil. Kčs,
d) schodek vykázaný
ve státním závěrečném
účtu federace za rok 1992 ve výši 7.000
mil. Kčs;
3. souhlasí
s úhradou
a) schodku státního
rozpočtu České republiky za rok 1992 ve výši
1 697 mil. Kčs,
b) části schodku
státního rozpočtu federace za rok 1992 připadající
na Českou republiku ve výši 4 667 mil. Kčs
emisí státních
dluhopisů České republiky podle navrženého
zákona parlamentu České republiky.
OBSAH
I. Úvod
II. Privatizace
III. Ekonomický výkon
1. Nabídka
Hrubý domácí produkt
Průmysl
Stavebnictví
Zemědělství
2. Poptávka
IV. Cenový vývoj
V. Zaměstnanost
VI. Vnější
vztahy
VII. Příjmy a výdaje
obyvatelstva
VIII. Měnová politika
IX. Veřejné rozpočty
Příloha
Nejdůležitější
opatření finanční politiky a ekonomické
reformy v roce 1992
I. Úvod
Rok 1992 byl dalším
rokem transformace a byl pro českou ekonomiku rokem úspěšným.
Pozitivem bylo obnovení růstu poptávky, které
navedlo ekonomiku na dráhu ekonomického oživení.
Makroekonomicky byla česká ekonomika stabilní,
v některých ukazatelích (např. inflace,
stabilita kursu) snese srovnání s vyspělými
tržními ekonomikami.
Výrazně pokročila
tržní transformace. Dynamický růst soukromého
sektoru již přináší viditelné
výsledky nejen v hospodářských ukazatelích,
ale přinesl již i určitý kvalitativní
zlom ve způsobech uspokojování poptávky
a to nejen na spotřebitelském trhu. Mění
se podnikatelské klima, reakce
tržních subjektů jsou pružnější.
Rozšiřuje se paleta možností jak uplatnit
podnikatelské aktivity a iniciativu. To kontrastuje s chováním
státního sektoru, ve kterém převládají
předprivatizační nejistoty.
Výsledky jsou o to cennější,
že byly dosaženy v ne příliš příznivém
mezinárodním rámci. Vyspělé
ekonomiky vykazují jen minimální růst
(HDP v zemích OECD vzrostl v roce 1992 o 1,5%). Naše
orientace na jejich trhy naráží mnohdy na protekcionistické
tendence. Prohlubuje se krize postkomunistického světa,
zejména východní Evropy. Platební
schopnost našeho bývalého největšího
obchodního partnera - nástupnických států
bývalého SSSR tenduje k nule.
Vedle relativně nepříznivých
vnějších podmínek přetrvávala
i řada vnitřních problémů založených
již v předtransformačním období.
Patří sem zejména nevyrovnaná finační
situace podnikatelského (především státního)
sektoru s rozsáhlou platební neschopností
a významnými riziky bankrotů, přezaměstnanost
v průmyslu a zemědělství i zdevastované
životní prostředí.
Převažující
pozitivní tendence vývoje české ekonomiky
jsou výsledkem řady faktorů, mezi které
patří hospodářská politika
vlády, uplatňovaná strategie ekonomické
reformy, adaptabilita podnikatelských subjektů a
jejich iniciativa. Při provádění kroků
ekonomické reformy
vláda sledovala její sociální průchodnost.
Nová česká
vláda spolu s ČNR sehrály aktivní
roli v rámci dřívějšího
Československa a dokázaly usměrnit hospodářský
i politický vývoj tak, aby proces rozdělení
federace proběhl hladce při udržení
pozitivních tendencí v ekonomice a pokračování
ekonomické reformy. Díky tomu byl umožněn
bezporuchový chod hospodářství až
do úplného konce roku 1992 a současně
plynulý přechod do podmínek rozdělených
ekonomik.
Přes značnou náročnost
státoprávních jednání a vytváření
modelu spolupráce po rozdělení federace vláda
prosadila další zásadní kroky ekonomické
reformy, zejména byla dokončena příprava
daňové reformy a legislativního rámce
kapitálového trhu.
II. Privatizace
Zatímco dominantním jevem roku 1991 byla liberalizace
a stabilizace ekonomiky, rok 1992 probíhal ve znamení
privatizace.
Podstatně pokročila
malá privatizace. Od jejího počátku
bylo již touto formou privatizováno téměř
22 tisíc jednotek, výnosy činily 30 mld.
Kčs. V samotném roce 1992 pak bylo vydraženo
zhruba 7,5 tisíce jednotek za více než 12 mld.
Kčs. Vláda odhaduje, že formou restitucí
bylo navráceno původním majitelům
již 100 000 objektů.
V roce 1992 se jednoznačně
projevily pozitivní efekty malé privatizace. Z celkového
objemu prodeje v síti maloobchodu a veřejného
stravování zabezpečil soukromý sektor
již téměř dvě třetiny.
Privatizace vedla k rozvoji konkurenčního prostředí,
což se stalo výrazným faktorem široké
nabídky a zvýšení kultury obchodu a
stability cen.
V tomto roce pokročila
velká privatizace. Dominantní byla privatizace kupónová.
Privatizace kupónovou formou majetku v účetní
hodnotě 198 mld. Kčs v tak krátké
době nemá ve světě obdoby. Z původní
nabídky 212,5 mld. Kčs majetku pro kupónovou
privatizaci zůstalo neprodáno pouze necelých
7%. Neumístěno
zůstalo jen jedno procento investičních bodů.
Podíl soukromého
sektoru na HDP vzrostl z 10,6% v roce 1991 na 19,5% v roce 1992.
Ve čtvrtém čtvrtletí podíl
soukromého sektoru na HDP již činil 21,5%.
Kromě obchodu a služeb se nejvýrazněji
soukromý sektor prosadil ve stavebnictví, kde vytvořil
již téměř polovinu (46%) objemu stavební
výroby. Jeho podíl na průmyslové výrobě
byl 14,5%. V zemědělství hospodařil
soukromý sektor ke konci roku na 9,4% výměry
zemědělské půdy.
Váha soukromého sektoru se
projevuje i ve výrazné změně struktury
poskytovaných úvěrů, kde činí
podíl soukromého sektoru již více než
jednu čtvrtinu.
Zcela zásadní je
již vliv soukromého sektoru v zahraničním
obchodě. Podle odhadů ČNB (údaje za
ČSFR) došlo meziročně ke zvýšení
jeho podílu na celkovém vývozu zhruba z jedné
na dvě třetiny, u dovozu to bylo ze dvou na tři
pětiny.
Podle živnostenského
zákona bylo k 31. 12 1992 registrováno 1,2 mil.
živností. Proti začátku roku se jejich
počet zvýšil o 14%.
Výraznou formou privatizace
jsou přímé zahraniční investice
do české ekonomiky. Jejich dynamika se v porovnání
s minulým rokem urychlila a celková výše
dosáhla 1 mld. USD (tj. zhruba 28 mld. Kčs). Do
České republiky směřovalo v roce 1992
více jak 92% celkových přímých
investic do ČSFR.
Z celkové částky přímých
investic do České republiky za rok 1992 připlynulo
29% z USA, 21% z Francie a 16% ze SRN. Indikuje to, že povědomí
o české ekonomice a jejich perspektivách
se již neomezuje pouze na naše nejbližší
sousedy.
Růst zahraničních
investic do české ekonomiky svědčí
o její atraktivnosti pro zahraniční kapitál.
Současně privatizace touto formou napomáhá
integraci české ekonomiky do mezinárodní
ekonomické spolupráce a přes sít tuzemských
ekonomických vazeb zvyšuje dynamiku transformace a
prohlubuje náročnost konkurenčního
prostředí.
III. Ekonomicky výkon
Základní charakteristikou
roku 1992 je obnovení hospodářského
růstu. Motorem tohoto růstu se stala odvětví,
jejichž rozvoj přibližuje strukturu HDP české
ekonomiky ekonomikám vyspělým (zejména
služby a stavebnictví). Klíčovou úlohu
při nastartování růstové trajektorie
sehrál již soukromý sektor.
1. Nabídka
Hrubý domácí produkt
K obratu ve vývoji agregátní
nabídky, měřené objemem hrubého
domácího produktu, došlo již ve druhém
čtvrtletí. Od tohoto období se česká
ekonomika nachází ve fázi růstu. Hrubý
domácí produkt ČR v roce 1992 podle předběžných
odhadů činil nominálně 738,8 mld.
Kčs.
V prvním a druhém
čtvrtletí ještě byl objem vytvořeného
HDP (reálně) v porovnání se stejným
čtvrtletím minulého roku nižší
(o 20%, resp. o 10%), ve třetím čtvrtletí
byl poprvé od začátku reformy objem HDP překročen
v porovnání se stejným čtvrtletím
minulého roku o 0,4%. Tento trend se potvrdil a urychlil
ve čtvrtém čtvrtletí,
kdy meziroční nárůst proti čtvrtému
čtvrtletí 1991 činil již 3,8%. V celoročním
úhrnu byl však ještě HDP o 7,1% nižší
než v předchozím roce. Vzhledem k tomu, že
ještě nejsou statisticky podchyceny veškeré
ekonomické aktivity (především výkon
soukromých podniků
v oblasti obchodu, služeb a turistiky), je skutečný
pokles HDP zřejmě nižší.
Průmysl
Průmyslová produkce
se v roce 1992 stabilizovala a za měsíce září
až prosinec byla překročena úroveň
ze stejného období loňského roku.
I když objem produkce byl v porovnání s předchozím
rokem ještě nižší o 10,6%, začínaly
se projevovat výrazné rozdíly mezi státními
a soukromými podniky i rozdíly mezi jednotlivými
odvětvími.
Ke stabilizaci průmyslové
výroby došlo při poklesu zaměstnanosti
o cca 12%. Díky tomu se zde prakticky zastavil pokles produktivity
práce (proti roku 1991 se snížila již
pouze o 2,3%).
Stavebnictví
Stavební výroba
v roce 1992 vzrostla o 22% oproti roku 1991. To je signálem
oživení ekonomiky. K růstu stavební
výroby docházelo již od počátku
roku, tedy ještě před dosažením
dna ekonomického poklesu.
Hlavním zdrojem dynamiky
růstu stavební výroby byly malé organizace
do 25% pracovníků (většina z nich je
soukromých), jejichž výkonnost se zvýšila
více jak dvojnásobně (o 120%). K růstu
stavební výroby (o 4,8% došlo i u velkých
organizací.
produktivita práce ve stavebnictví
výrazně vzrostla. U velkých stavebních
organizací, které vytvářejí
zhruba 73% celkového výkonu stavebnictví,
činil nárůst produktivity práce 20,3%.
Zemědělství
V průběhu roku pokračovalo
přizpůsobování objemu zemědělská
výroby snížené úrovni domácí
poptávky po potravinách. V důsledku toho
a i vlivem nepříznivých klimatických
poměrů poklesla hrubá zemědělská
produkce o 11,8% proti loňskému roku. Přetrvává
složitá důchodová situace zemědělských
organizací, což je vyvoláno samotným
procesem omezování nadvýroby (spojené
s omezením jejího dotování), ale také
nedokonalostí konkurenčního prostředí
po celé ose zemědělská
výroba - zpracování - obchod.
2. Poptávka
Klíčovým
dynamizujícím činitelem HDP se stal růst
soukromé spotřeby. Výdaje obyvatelstva za
zboží a služby vzrostly oproti předchozímu
roku reálně o 6,2% (v roce 1991 poklesly reálně
o 24%).
Vzestup spotřebitelské
poptávky má trvalejší charakter přesto,
že nadále přetrvává poměrně
vysoká míra úspor (v roce 1992 6,6%). Je
to důsledkem růstu reálných příjmů
o 6,2% v roce 1992 (v roce 1991 reálné příjmy
poklesly o 24,8%) a zvýšení sklonu obyvatelstva
ke spotřebě v souvislosti se stabilizací
ekonomiky.
Naopak příspěvek
vnějšího sektoru na tvorbě HDP se snížil.
Vyplývá to ze zmenšení aktivního
salda vývozu a dovozu zboží a služeb na
zhruba polovinu (způsobené výrazným
nárůstem dovozů zboží). Veřejná
spotřeba reálně stagnovala.
Poptávku nepříznivě
ovlivnila rozsáhlá platební neschopnost.
Platební neschopnost organizací v České
republice kulminovala ke konci prvního pololetí
1992, kdy dosáhla 110 mld. Kčs. V průběhu
III. čtvrtletí došlo k jejímu snížení.
Z dosud známých výsledků odhadujeme,
že celkový objem platební neschopnosti ke konci
roku dosáhl cca 95 mld. Kčs. Vývoj platební
neschopnosti ve II. pololetí ovlivnily především
stabilizace výroby, provádění vzájemných
zápočtů
a uplatňování směnek v obchodních
vztazích. Avšak i tento rozsah insolventnosti by mohl
ztížit uplatnění zákona o bankrotech.
Vláda hodnotí jako
pozitivní tu skutečnost, že v roce 1992 došlo
k poklesu zásob (tento pokles se odhaduje na 45 mld. Kčs).
To svědčí o tom, že podniky přestávají
vyrábět na sklad a reagují pružněji
na požadavky trhu.
Zásadním indikátorem
pozitivního obratu ve vývoji ekonomiky v roce 1992
je patrné oživení investiční
poptávky. Odhadujeme, že celkové investiční
výdaje v běžných cenách vzrostly
oproti předchozímu roku zhruba o jednu pětinu.
Přitom ve IV. čtvrtletí 1991 činily
53,4 mld. Kčs a ve IV. čtvrtletí 1992 již
90,9 mld. Kčs.
Těžiště
investiční poptávky spočívalo
v soukromém sektoru. Částečně
se však projevil i růst poptávky u některých
firem ve státním vlastnictví s příznivou
důchodovou situací.
IV. Cenový vývoj
Stabilita cen v České
republice je jedním ze základních úspěchů
ekonomické reformy. Míra inflace (meziroční
změna hladiny spotřebitelských cen) v roce
1992 činila 11,1% a je srovnatelná s řadou
zemí se standardní tržní ekonomikou.
Její relativně nízká výše
je jedním z klíčových parametrů
stability podnikatelského prostředí a sociálního
smíru, podmiňujících ekonomický
růst.
Urychlení růstu
cen v podzimních měsících bylo spojeno
s dynamikou poptávky, sezónním zvýšením
cen zemědělských výrobců a
dílčími opatřeními na úseku
daně z obratu u benzínu, alkoholu a cigaret. Tyto
faktory se však rychle vyčerpaly, o čemž
svědčí zklidnění cen v prosinci
(ke kterému došlo navzdory pravidelnému zvýšení
nákupů v předvánočním
období).
K nejvyššímu
růstu cen proti průměrné hladině
předchozího roku došlo ve službách
(o 25,6%). Výrazně pomaleji rostly ceny potravinářského
zboží (o 9,1%) a zboží nepotravinářského
(o 9,0%).
Ceny průmyslových
výrobců byly v roce 1992 proti roku 1991 v průměru
vyšší o 9,9%, ceny stavebních prací
o 9,1% a ceny zemědělských výrobců
o 7,7%. Pomalejší růst těchto cen měl
zklidňovací efekt na celkovou cenovou hladinu.
V. Zaměstnanost
Česká republika
patří mezi země s nejnižší
mírou nezaměstnanosti, která se pohybovala
od maxima 4,3% v lednu k relativní stabilizaci kolem 2,6%
ve druhé polovině roku. Tyto hodnoty vyplývaly
i z přezaměstnanosti v podnicích určených
k privatizaci.
Nezaměstnanost je regionálně
diferencována. Zatímco v Praze je téměř
nulová (0,3%) a nabídka pracovních příležitostí
ji převyšuje, v některých okresech se
pohybuje kolem 6% (Bruntál, Vsetín, Třebíč).
Ve struktuře zaměstnanosti
probíhají pozitivní změny. Dochází
k přesunu zaměstnanců z velkých podniků
do malých, vesměs soukromých podniků.
U velkých organizací poklesl počet zaměstnaných
celkově o 464 tis. osob. V průmyslu činil
tento pokles 11,8%, ve stavebnictví
12,9%, v obchodě 22,8% v dopravě 8,7%. Naproti tomu
rozvoj peněžnictví a pojišťovnictví
vedl ke zvýšení počtu pracovníků
těchto odvětví o 38%.
Na deset volných pracovních
míst připadalo koncem roku 17 nezaměstnaných.
Počet volných míst se od počátku
roku zvýšil z 53 tis. v lednu na 79 tis. v prosinci.
Relativně vysoká nabídka volných pracovních
míst je důsledkem mj. i aktivních opatření
ve prospěch zaměstnanosti.
VI. Vnější
vztahy
Vývoj vnějších
vztahů jako celek byl v roce 1992 příznivý.
Na rozdíl od r. 1991 se však výrazně
zhoršilo saldo obchodní bilance.
Obrat obchodní výměny
(podle údajů celní statistiky) vzrostl proti
roku 1991 o 42,4 mld. Kčs, tj. o 8,8%. Růst obratu
byl dosažen zejména díky zvýšení
dovozu o 20,7%. Naopak se mírně snížil
vývoz (o 1,8%). Saldo obchodní bilance skončilo
pasivem ve výši 22,6 mld. Kčs (v předchozím
roce bylo aktivní ve výši 24,8 mld. Kčs).
Varovným signálem
je tendence ke zhoršování obchodní bilance,
která se začala projevovat ve druhé polovině
roku. Za IV. čtvrtletí dosáhl deficit obchodní
bilance 23,6 mld. Kčs. Vývoz víceméně
stagnoval na nižší úrovni než v předchozím
roce, což je dáno především poklesem
odbytu v bývalém Sovětském svazu a
některých dalších východoevropských
zemích a dále se
částečně projevilo uplatňování
obchodních bariér ze strany vyspělých
zemí. Růst dovozu byl spojen s dynamikou tuzemské
poptávky, a to jak spotřebitelské, tak investiční.
Projevily se zde i expektace ekonomických subjektů
v souvislosti se zánikem
společného státu a daňovou reformou
(určité předzásobení).
Pozitivně se změnila
teritoriální struktura zahraničního
obchodu, kde došlo k dalšímu posílení
orientace na vyspělé trhy (země ES 53,4%,
ostatní země s tržní ekonomikou 15,2%).
Na druhé straně se dále snížil
podíl obchodu se zeměmi s transformující
se ekonomikou ve střední a východní
Evropě (bývalý SSSR 8,6%, evropské
transitivní země 12,%). Vývoz do zemí
s vyspělou tržní ekonomikou vzrostl o 20,7%.
Oproti tomu pokles vývozu do evropských zemí
s transformující se ekonomikou činil 29,2%
a do bývalého Sovětského svazu 52,3%.
Ve zbožové struktuře
dovozu se významně zvýšil podíl
dovozu hotových výrobků (dovoz strojů
a přepravních zařízení vzrostl
o 43,5%), zatímco poklesl podíl dovozu paliv a surovin.
Struktura vývozu se zhoršila, vzrostl zejména
podíl výrobků s nižším stupněm
zpracování (produkty pro mezispotřebu) při
výrazném poklesu podílu strojů a přepravních
zařízení.
Celkové saldo běžného
účtu platební bilance ČR v konvertibilních
měnách (podle odhadu ČNB) bylo mírně
přebytkové ve výši 53 mil. USD, tj.
přibližně 1,5 mld. Kčs. Při záporném
saldu obchodní bilance byl tento výsledek ovlivněn
přebytkem bilance služeb ve výši 1 314
mil. USD (tj. 3,2 mld. Kčs), kde se projevily zejména
příjmy z cestovního
ruchu a z dopravy. Příjmy z turistického
ruchu se zvýšily o více než 60%.
Přímé zahraniční
investice v České republice činily v roce
1992 1.004 mil. USD. V porovnání s rokem 1991 jde
o objem téměř dvojnásobný.
Celková výše devizových rezerv celé
bankovní soustavy ČSFR ke konci roku 1992 stoupla
v porovnání s jeho počátkem o 1,1
mld. USD na 4,4 mld. USD (z toho na ČR připadá
3,6 mld. USD). Výše hrubého zadlužení
ČSFR se prakticky nezvýšila, ke konci roku
činila 9,5 mld. USD (oproti 9,4 mld. USD v
závěru roku 1991); stav zadluženosti ČR
ke konci r. 1992 se odhaduje na 6,9 mld. USD.
Příznivý
vývoj platební bilance umožnil dále
rozšířit režim vnitřní směnitelnosti
čs. koruny v roce 1992 i na podnikatele - fyzické
osoby.
Výsledky platební bilance umožnily
i v roce 1992 zachovat stabilní devizový kurs. Vhledem
k pohybu cenových hladin v ČSFR a v zahraničí
fakticky došlo k dalšímu zpevnění
kursu čs. koruny.
VII. Příjmy a
výdaje obyvatelstva
Oproti roku 1991 došlo k
obnovení růstu celkových reálných
příjmů obyvatelstva. To se stalo základem
zvýšené poptávky. Při nominálním
růstu o 18,1% reálně vzrostly příjmy
o 6,2%.
Mění se struktura
příjmů obyvatelstva. Podstatně se
zvýšila váha příjmů z
podnikatelských aktivit, z vlastnictví kapitálu
a z prodeje nemovitostí. Na druhou stranu poklesla váha
příjmů z mezd. To je dokladem toho, že
příjmy ze závislé práce již
nejsou jedinou alternativou výdělečné
činnosti.
Příjmy z mezd vzrostly
nominálně o 9,2% (ze zemědělství
o 0,8%). Reálně došlo k jejich poklesu, což
bylo dáno nižší zaměstnaností.
Průměrná mzda (bez zemědělských
družstev) vzrostla v roce 1992 nominálně o
22,2% a reálně se zvýšila o 9,7%. Tím
došlo částečně ke kompenzaci
poklesu reálné mzdy v roce 1991 o 25%.
Mzdová regulace byla účinná.
K růstu mezd docházelo zejména v soukromých
podnicích a v podnicích se zahraniční
účastí.
Sociální příjmy
vzrostly nominálně o 12%, což znamená
zachování reálné výše
z minulého roku.
Ostatní příjmy
vzrostly nominálně o 41,5%, reálně
o 28,1%. Jsou zde zachyceny i rostoucí podnikatelské
odměny, příjmy za poskytnuté služby,
rehabilitační a restituční náhrady
a příjmy z majetkových prodejů.
Velikost a přírůstek
příjmů nevytvářely inflační
tlaky a umožnily pro rok 1993 odstoupit od mzdové
regulace.
Ve struktuře výdajů
stoupá váha výdajů za služby,
klesá podíl výdajů za zboží.
Jde o pohyb ve struktuře směrem k relacím
běžným v tržních ekonomikách.
Výdaje obyvatelstva za
služby vzrostly nominálně o 43,4%. V tom se
promítá jednak vyšší spotřeba
služeb, ale také růst jejich cen.
Za zboží vydalo obyvatelstvo
nominálně o 12,5% více než v roce 1991,
reálně tedy došlo k mírnému zvýšení.
Růst ostatních výdajů
nominálně o 27,1% je z velké části
spojen s výdaji na privatizaci (kupónové
knížky, aukční nákupy).
Důvěra obyvatelstva
v měnu a její stabilitu se projevuje ve výši
a míře úspor. Vklady obyvatelstva v roce
1992 se zvýšily o 29,1 mld. Kčs na 239,9 mld.
Kčs (to činí v průměru více
jak 23 tis. Kčs na obyvatele). Míra korunových
úspor (přírůstek vkladů a hotovostí)
činila 6,6% (v roce 1991 8,6%).
VIII. Měnová
politika
Měnová politika
byla pro rok 1992 koncipována jako neutrální.
V průběhu roku se charakter měnového
vývoje měnil. V prvním období nabyl
mírně expanzivního charakteru, neboť
dynamika peněžní zásoby na území
ČR předstihovala růst HDP v běžných
cenách. V závěru roku se dynamika tohoto
předstihu zmírnila. Graf zobrazuje vývoj
peněžního agregátu M2, který
je souhrnem oběživa mimo banky a všech druhů
vkladů. Údaje za ČR jsou výsledkem
desagregace údajů o ČSFR na ČR a SR.
Příčinou
zvýšení peněžní zásoby
byl vedle zvýšené úvěrové
emise razantní nárůst čistých
aktiv bankovní soustavy České republiky jak
vůči zahraničí, tak vůči
Slovenské republice. Od září v souvislosti
se změnami ve vývoji platební bilance začalo
docházet k poklesu aktiv vůči zahraničí,
přičemž aktiva vůči Slovenské
republice dále rostla.
Zvýšení peněžní
zásoby nemělo inflační důsledky.
V současné ekonomice totiž roste objem peněžních
transakcí, které nesouvisí přímo
s tvorbou HDP, ale mají majetkovou a jinou povahu. Jde
například o transakce při obsluze procesu
privatizace, při prodeji a nákupu nemovitostí
a výrobních jednotek, při obsluze mezispotřeby
při rozpadu větších podniků
na menší atd.
Při celkovém růstu
úvěrů v ekonomice ČR (o téměř
20% v průběhu roku 1992) dochází k
výrazným strukturálním posunům.
Největší podíl na úvěrech
mají státní a družstevní podniky,
avšak objem těchto úvěrů již
od prosince 1991, kdy dosáhl nejvyšší
úrovně, absolutně klesá. Projevilo
se zde oddlužení státních podniků,
splátky dlouhodobých úvěrů
na trvale se obracející zásoby, problémy
v přístupu k novým úvěrům
v předprivatizačním období a rovněž
postupná změna vlastnictví některých
státních podniků.
Bankovní úvěry státním a družstevním
podnikům se v průběhu rolu 1992 snížily
o 54 mld. Kčs, tj. o 14,1%.
Silná expanze úvěrů
soukromému sektoru a pokles úvěrů
sektoru státnímu je dominantním rysem roku
1992. Úvěry soukromému sektoru se zvýšily
proti. stavu koncem roku 1991 na více jak trojnásobek
a představovaly již více než čtvrtinu
celkového objemu úvěrů v ekonomice.
Svědčí to o rychlém rozvoji soukromého
sektoru v ekonomice, o tom, že soukromý sektor se
stabilizuje a je schopen bankám nabídnout přesvědčivé
projekty.
Stav úvěrů
na velkou a malou privatizaci činil koncem roku 1992 26,3
mld. Kčs proti 11,4 mld. Kčs koncem roku 1991. Z
celkového přírůstku domácích
úvěrů činil přírůstek
úvěrů na privatizaci 15,6%.
Přes pozitivní vývoj
v sektorové struktuře úvěrů
přetrvávají v úvěrové
oblasti značné problémy z hlediska rozvojových
potřeb ekonomiky. Bankovní sektor v zájmu
minimalizace svých rizik preferuje krátkodobé,
nanejvýše střednědobé úvěry,
takže klesl podíl dlouhodobých úvěrů
(ke konci roku na 35,9%).
Při nerozvinutosti kapitálového trhu nemá
podnikatelský sektor alternativní nástroje
dlouhodobého financování.
Vážnou překážkou
je značná výše úrokových
sazeb a vysoké rozdíly mezi depozitními a
úvěrovými úrokovými sazbami.
Úroková marže dosáhla v prosinci 1992
6,8 procentních bodů, zejména začínajících
podnikatelů. Trvá i nadále problém
malé diferenciace úrokových sazeb z poskytovaných
úvěrů v návaznosti na kvalitu dlužníka
a na perspektivnost úvěrovaného projektu.
Nezanedbatelnou otázkou
zůstává i nedostatečná technická
úroveň platebního styku, která má
za následek vázání velkých
objemů finančních prostředků
podnikatelského sektoru.
Neochota bankovního sektoru
sdílet rizika a jejich nedostatečná citlivost
v přístupu ke klientům je v současné
fázi tržní transformace silně omezujícím
faktorem.