Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda vlády a ministr financí Ivan Kočárník zaslal odpověď na interpelaci poslance Oldřicha Vrchy dopisem ze dne 4. května 1993.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám Poslanecké sněmovně odpověď místopředsedy vlády a ministra financí Ivana Kočárníka na interpelaci poslance Oldřicha Vrchy. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Vážený pane poslanče,

k interpelaci ze dne 11, dubna 1993, která byla doručena dopisem předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 16.4.t.r. čj. 1815/93 sděluji:

Pokyn č. D-7 o jednotném výkladu zákona o silniční dani je výkladem ministerstva financí, který byl rozeslán všem finančním ředitelstvím dopisem čj. 15/12 393/1993 ze dne 26. února 1993 a uveřejněn ve Finančním zpravodaji č.2-3/1993.

Při výkladu ustanovení 3 odst. 1 písem. b) zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, vycházelo ministerstvo financí ze záměrů a cílů této zákonné úpravy. Od silniční daně jsou osvobozena osobní vozidla zaměstnanců používaná jimi k pracovním cestám, na které je vyslal zaměstnavatel.

Přitom pracovní cestou podle § 2 zákona č. 119/1992 Sb. o cestovních náhradách, se rozumí doba od nástupu zaměstnance na cestu k výkonu práce do jiného místa, než je jeho pravidelné pracoviště, včetně výkonu práce v tomto místě, do návratu zaměstnance z této cesty.

Ministerstvo financí ve svém výkladu k silniční dani zaujalo názor, že o takovéto použití osobního motorového vozidla zaměstnancem se nejedná a od daně silniční není osvobozeno vozidlo zaměstnance, který jej používá při pravidelném výkonu např. taxislužby nebo výuky řízení motorových vozidel pro zaměstnavatele, jehož předmětem činnosti je taxislužba nebo autoškola. Existují např. podnikatelské subjekty, které mají koncesi na provozování taxislužby, ale ve svém hmotném majetku (dříve jako základní prostředek) třeba ani žádné motorové vozidlo nemají a tuto podnikatelskou činnost zajišťují prostřednictvím vozidel svých zaměstnanců - taxikářů - v pracovním poměru.

Podobná situace může vzniknout u zaměstnavatelů, kteří v předmětu své činnosti mají přepravu nákladů a obdobné činnosti. Tyto případy trvalého používání vozidel zaměstnanců lze kvalifikovat jako zastřenou smlouvu o pronájmu vozidla.

Záměrem zákona o silniční dani bylo podrobit zdanění motorová vozvdla používaná k podnikatelské činnosti. Věřím, že pochopíte nesrovnalost k níž by došlo, jestliže podnikatel by ze svého vozidla zahrnutého v majetku pro podnikání silniční daň platil, zatímco z vozidel zaměstnanců, jejichž prostřednictvím podnikatel realizuje svou podnikatelskou činnost třeba ve větším rozsahu než s vlastními vozidly, by silniční daň nebyla vybírána.

Interpretace, tj. výklad právních norem je nedílnou součástí aplikace práva. Spojovat s výkladem právního předpisu určité právní důsledky je však možné jen v případě, že tento výklad je součástí právního aktu, který je závazný jako např. rozhodnutí finančního úřadu o vyměření daně. U nás, na rozdíl od zahraničí, zatím není obvyklé, aby sporné případy řešil správní soud svým nálezem.

Zejména při vytváření nového právního řádu je nutno počítat s tím, že v detailech bude potřebné jednotlivé zákony i z hlediska vzájemných vazeb postupně dolaďovat, aby sporných míst a možností jejich obcházení bylo co nejméně.

Vláda podle svého plánu počítá s tím, že postupně bude předkládat parlamentu návrhy na upřesnění v jednotlivých daňových zákonech a uvítá i poslaneckou iniciativu ke zdokonalení českého právního řádu.

Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem bych chtěl konstatovat, že interpretaci zákona o silniční dani obsaženou v pokynu č. D-7 pokládám za opodstatněnou. Pracovníkem odpovědným za vydání pokynu je můj I. náměstek Ing. Klak, do jehož kompetence odbor přímých daní spadá.

S pozdravem

Vážený pan

Oldřich Vrcha

poslanec

Parlamentu České republiky

Praha