kterým se mění
zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání
a pozbývání státního občanství
České republiky
Zákon č. 40/1993
Sb., o nabývání a pozbývání
státního občanství České
republiky, se mění takto:
1. § 6 se zrušuje.
2. V § 18 odst. 1 písmeno a/ zní: "a/ má-li trvalý pobyt na území České republiky,".
3. V § 18 odst. 1 se ustanovení pod písmenem
c/ zrušuje.
1. Ustanovení čl.
I tohoto zákona se použije též na prohlášení,
která státní občané Slovenské
republiky učinili před nabytím jeho účinnosti.
2. Tento zákon nabývá
účinnosti dnem vyhlášení.
Bývalá Česká
národní rada přijala zákon č.
40/1993 Sb. dne 29. prosince 1992, kdy Česká republika
byla ústavní součástí České
a Slovenské Federativní Republiky, kdy státní
občané České republiky a státní
občané Slovenské republiky byli zároveň
státními občany ČSFR a kdy ústavní
právo nepřipouštěla možnost zbavit
státního občana ČSFR proti jeho vůli
tohoto státního občanství (čl.
5 odst. 3 úst. zák. o čs. fed. ve znění
úst. zák. č. 23/1991 Sb.).
Podle § 5 zákona č.
40/1993 Sb. "fyzická osoba, která byla 31.
prosinci 1992 státním občanem České
a Slovenské Federativní Republiky, ale neměla
ani státní občanství České
republiky, ani státní občanství Slovenské
republiky, si může zvolit státní občanství
České republiky prohlášením".
Dikce tohoto ustanovení připouští nabytí
českého státního občanství
i osobou, která nemá v České republice
trvalý pobyt, je cizím státním příslušníkem
a má záznam v rejstříku trestů
příslušného státu. Ve srovnání
s § 18, v němž se stanoví selektivní
podmínky pro volbu českého státního
občanství státními občany Slovenské
republiky, jde o zvýhodnění, které
je v rozpora s ústavní zásadou rovnosti všech
lidí v právech. Nejzávažnější
je však skutečnost, že k 31. prosinci
1992 ústavní právo vylučovalo, aby
někdo byl státním občanem ČSFR,
jestliže nebyl zároveň státním
občanem České republiky nebo Slovenské
republiky. Podle tehdy platného stanovení čl.
5 odst. 1 úst. zák. o čs. fed. ve znění
úst. zák. č. 23/1991 Sb. bylo
státní občanství republiky primární
a federální státní občanství
bylo od něho pouze odvozené. Ustanovení §
6 zákona č. 40/1993 Sb. je z tohoto důvodu
neústavní a je třeba jej zrušit.
V části třetí
zákona jsou obsažena zvláštní ustanovení
o státním občanství České
republiky v souvislosti se zánikem ČSFR, který
se sice původně uskutečnil podle federálního
ústavního zákona, avšak počínaje
1. lednem 1993 jen podle běžného zákona
(čl. 112 odst. 3 Ústavy ČR č. 1/1993
Sb.). Podle § 18 si může státní
občan Slovenské
republiky, který byl do 31. prosince 1992 státním
občanem ČSFR, zvolit státní občanství
České republiky, jestliže splňuje podmínky
nepřetržitého nejméně dvouletého
pobytu na území České republiky, dojde-li
k jeho propuštění ze státního
svazku Slovenské
republiky a nebyl-li v posledních pěti letech pravomocně
odsouzen pro úmyslný trestný čin.
Podle § 18 odst. 2 zákona
státní občané Slovenské republiky,
kteří nemají trvalý pobyt na území
České republiky, ani Slovenské republiky,
si mohou zvolit státní občanství prohlášením,
jestliže měli před odchodem do ciziny poslední
trvalý časově neomezený pobyt (tedy
i kratší než dva roky) na území
České republiky a jde-li k jejich propuštění
ze státního svazku Slovenské republiky.
Jak už bylo uvedeno, "nejliberálnější"
je ustanovení v zákona, které umožňuje
volbu českého státního občanství
bez jakéhokoli omezení, spočívajícího
zejména v podmínce předchozího trvalého
pobytu, bezúhonnosti nebo propuštění
ze státního svazku cizího státu.
Ustanovení § 18 odst. 1, písm.
a/ a c/ zákona č. 40/1993 Sb. je diskriminační.
Za existence ČSFR: tj.
až do 31.12.1992, měli všichni českoslovenští
státní občané stejná práva
a stejné povinnosti na celém území
ČSFR. Zejména měli nezadatelné, nepromlčitelné
a nezrušitelné právo pohybu a pobytu na celém
území ČSFR.
K zániku ČSFR, jejího
území a státního občanství
došlo bez přímo projevené vůle
státních občanů ČSFR a v nezjištěném
počtu případů proti jejich vůli.
Ke dni 31. prosince 1992, kdy
nabyl účinnosti český ústavní
zákon č. 4/1993 Sb., nestanovil tehdy platný
zákon č. 39/1969 b., o nabývání
a pozbýváni státního občanství
České republiky, pro nabytí tohoto občanství
státním občanem Slovenské republiky
podmínku nejméně dvouletého trvalého
pobytu, ani bezúhonnost zákonem č. 40/1993
Sb. bylo všem státním občanům
České republiky odňato jejich československé
státní občanství (§ 28, bod 2
zákona) a byly zavedeny diskriminační podmínky
pro nabývání,státního občanství
České republiky bývalými státními
občany ČSFR, kteří byli zároveň
státními
občany Slovenské republiky, takže se v části
své původní vlasti stali cizinci. V tomto
případě však nejde o nabytí státního
občanství cizincem podle obecných zásad,
ale o státoobčanskou volbu (opci) vyvolanou zánikem
federálního státního občanství,
která může
být podmíněna jedině projevením
subjektivní vůle občana a jeho objektivním
vztahem k území (pobytem bez časového
omezení). Jestliže nebyla bezúhonností
podmíněno trvání duálního
státního občanství ČSFR a České
republiky ani státního občanství ČSFR
a Slovenské republiky, nemůže tím být
podmíněna ani jeho transformace na jednotné
státní občanství České
republiky. Dodatečně nelze stanovit zákonná
omezení na právní stav a skutečnosti,
které nastaly a trvaly před nabytím účinnosti
nového zákona. Dojde-li
přesto k omezení práva, musí platit
stejně pro všechny případy, které
splňují stanovené podmínky, a musí
být zaručeno rovné právo všech
fyzických osob v otázce nabytí státního
občanství prohlášením. Zákon
však stanoví jiné podmínky pro státní
občany Slovenské
republiky s trvalým pobytem na území České
republiky, výhodnější podmínky
pro občany Slovenské republiky, kteří
před odchodem do ciziny měli trvalý a časově
nevymezený pobyt na území České
republiky a nejvýhodnější podmínky
pro fyzické osoby, které k
31.12. 1992 nebyly ani českými, ani slovenskými
státními občany, a proto nebyly ani státními
občany ČSFR.
Navrhovanou jednoduchou novelizací
zákona č. 40/1993 Sb. se nezasahuje do jeho koncepce
(s výjimkou neústavního § 6). Jediným
smyslem novelizace je odstranit jeho diskriminační
ustanovení a přispět k vytvoření
podmínek pro bezproblémové přijetí
České republiky do Evropského společenství
a do Evropské unie, která předpokládá
vznik občanství unie, spojené se svobodou
pobytu a usazování všech lidí na území
členských států a s volebním
právem v komunálních volbách, a to
bez jakýchkoli omezujících podmínek.
Povaha navrhovaných změn
vyžaduje, aby se vztahovaly též na prohlášení,
která občané Slovenské republiky učinili
před nabytím účinnosti novely.
Praze, dne 28. dubna 1993
Matulka v. r. | J. Navrátil v. r. |
Ortman v, r. | V. Řezáč v. r. |
Ministerstvo financí
České republiky