Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

poslanců D. Matulky a dalších na vydání zásad zákona, kterým se mění zákon č. 40/ 1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky

zákona, kterým se mění zákon č. 40 /1993 Sb. , o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky

Ustanovení S 6 zákona je v rozporu se zásadou. že státní občanství České republiky bylo k 31. 12. 1992 primární, takže bylo vyloučeno, aby občan ČSFR nebyl zároveň občanem České republiky. Proto se navrhuje je zrušit

Navrhuje se upravit ustanovení v § 18 odst. 1 písm. a) tak, aby znělo "a) má-li trvalý pobyt na území České republiky", a ustanovení pod písm. c) zrušit

Novelizovaná úprava se použije též na prohlášení. která státní občané Slovenské republiky učinili před nabytím účinnosti novely.

Bývalá Česká národní rada přijala zákon č. 40/1993 Sb. dne 29. prosince 1992, kdy Česká republika byla ústavní součástí České a Slovenské Federativní Republiky, kdy státní občané České republiky a státní občané Slovenské republiky byli zároveň státními občany ČSFR a kdy ústavní právo nepřipouštělo možnost zbavit státního občana ČSFR proti jeho vůli tohoto státního občanství (čl. 5 odst. 3 úst. zák. o čs. fed. ve znění úst zák. č. 23 /1991 Sb.)

Podle § 6 zákona č. 40/1993 Sb. "fyzická osoba, která byla k 31 prosinci 1992 státním občanem České a Slovenské Federativní Republiky, ale neměla ani státní občanství České republiky. ani státní občanství Slovenské republiky, si může zvolit státní občanství České republiky prohlášením" Dikce tohoto ustanovení připouští nabytí českého státního občanství i osobou, která nemá v České republice trvalý pobyt, je cizím státním příslušníkem a má záznam v rejstříku trestů příslušného státu Ve srovnání s § 18. v němž se stanoví selektivní podmínky pro volbu českého státního občanství státními občany Slovenské republiky. jde o zvýhodnění. které je v rozporu s ústavní zásadou rovnosti všech lidí v právech. Nejzávažnější je však skutečnost, že k 31 prosinci 1992 ústavní právo vylučovalo, aby někdo byl státním občanem ČSFR, jestliže nebyl zároveň státním občanem České republiky nebo Slovenské republiky Podle tehdy platného stanovení čl. 5 odst. 1 úst zák. o čs. fed. ve znění úst zák. č. 23 /1991 Sb. bylo státní občanství republiky primární a federální státní občanství bylo od něho pouze odvozené Ustanovení § 6 zákona č. 40/1993 Sb. je z tohoto důvodu neústavní a je třeba jej zrušit.

V části třetí zákona jsou obsažena zvláštní ustanovení o státním občanství České republiky v souvislosti se zánikem ČSFR, který se sice původně uskutečnil podle federálního ústavního zákona, avšak počínaje 1. lednem 1993 jen podle běžného zákona (čl. 112 odst. 3 Ústavy ČR č. 1/1993 Sb. ) Podle § 18 si může státní občan Slovenské republiky, který byl do 31 prosince 1992 státním občanem ČSFR, zvolit státní občanství České republiky, jestliže splňuje podmínky nepřetržitého nejméně dvouletého pobytu na území České republiky, dojde-li k jeho propuštění ze státního

svazku Slovenské republiky a nebyl-li v posledních pěti letech pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin.

podle § 18 odst. 2 zákona státní občané Slovenské republiky, kteří nemají trvalý pobyt na území České republiky ani Slovenské republiky, si mohou zvolit občanství prohlášením, jestliže měli před odchodem do ciziny poslední trvalý časově neomezený pobyt (tedy i kratší než dva roky) na území České republiky a dojde-li k jejich propuštění ze státního svazku Slovenské republiky.

Jak už bylo uvedeno. "nejliberálnější" je ustanovení § 6 zákona, které umožňuje volbu českého státního občanství bez jakéhokoli omezení spočívajícího zejména v podmínce předchozího trvalého pobytu, bezúhonnosti nebo propuštění ze státního svazku cizího státu.

Ustanovení § 18 odst. 1, písm. a/ a c/-zákona č. 40/1993 Sb. je diskriminační

Za existence ČSFR, tj. až do 31121992, měli všichni českoslovenští státní občané stejná práva a stejné povinnosti na celém území ČSFR. Zejména měli nezadatelné, nepromlčitelné a nezrušitelné práva pohybu a pobytu na celém území ČSFR

K zániku ČSFR, jejího území a státního občanství došlo bez přímo projevené vůle státních občanů ČSFR a v nezjištěném počtu případů proti jejich vůli.

Ke dni 31. prosince 1992, kdy nabyl účinnosti český ústavní -zákon č. 4/1993 Sb. nestanovil tehdy platný zákon č. 39/1969 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, pro nabytí tohoto občanství státním občanem Slovenské republiky podmínku nejméně dvouletého trvalého pobytu, ani bezúhonnost Zákonem č. 40/1993 Sb. bylo všem státním občanům České republiky odňato jejich československé státní občanství (§ 28, bod 2 zákona) a byly zavedeny diskriminační podmínky pro nabývání státního občanství České republiky bývalými státními občany ČSFR, kteří byli zároveň státním občany Slovenské republiky, takže se v části své původní vlasti stali cizinci. V tomto případě však nejde o nabytí státního občanství cizincem podle obecných zásad, ale o státoobčnskou volbu (opci) vyvolanou zánikem federálního státního občanství, která může být podmíněna jedině projevením subjektivní vůle občana a jeho objektivním vztahem k území (pobytem bez časového omezení). Jestliže nebylo bezúhonností podmíněn trvání duálního státního občanství ČSFR a České republiky ani státního občanství ČSFR a Slovenské republiky, nemůže tím být podmíněna ani jeho transformace ne jednotné státní občanství České republiky. Dodatečně nelze stanovit zákonná omezení na právní stav a skutečnosti, které nastaly a trvaly před nabytím účinnosti nového zákona. Dojde-li přesto k omezení práva, musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky , a musí být zaručeno právo všech fyzických osob v otázce nabytí státního občanství prohlášením. Zákon však stanoví jiné podmínky pro státní občany Slovenské republiky s trvalým pobytem na území České republiky, výhodnější podmínky pro občany Slovenské republiky, kteří před odchodem do ciziny měli trvalý a časově nevymezený pobyt na území České republiky a nejvýhodnější podmínky pro fyzické osoby, které k 31. 12. 1992 nebyly ani českými, ani slovenskými státními občany, a proto nebyli ani státními občany ČSFR.

Navrhovanou jednoduchou novelizací zákona č. 40/1993 Sb. se nezasahuje do jeho koncepce (s výjimkou neústavního § 6) Jediným smyslem novelizace je odstranit jeho diskriminační ustanovení a přispět k vytvoření podmínek pro bezproblémové přijetí České republiky do Evropského společenství a do Evropské unie, která předpokládá vznik občanství unie, spojené se svobodou pobytu a usazování všech lidí na území členských států a s volebním právem v komunálních volbách, a to bez jakýchkoli omezujících podmínek

Povaha navrhovaných změn vyžaduje, aby se vztahovaly též na prohlášení, která občané Slovenské republiky učinili před nabytím účinnosti novely

V Praze, dne 10. května 1993