Parlament se usnesl na tomto zákoně
České republiky:
(1) Pro účely tohoto
zákona se rozumí
a) audiovizuálním dílem dílo,které sestává z řady zaznamenaných spolu souvisejících obrazů, ať již doprovázených zvukem či nikoli, vnímatelným zrakem, a jsou-li doprovázeny zvukem, vnímatelných i sluchem [Čl. 2 Úmluvy o mezinárodním zápisu audiovizuálních děl, uveřejněné ve Sbírce zákonů pod č. 365/1992 Sb. § 6 zákona č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon).], pokud je určeno k veřejnému šíření [§ 22 zákona č.35/1965 Sb., ve znění zákona č. 89/1990 Sb.] pomocí technického zařízení.
b) českým audiovizuálním dílem audiovizuální dílo,jehož výrobce podle odstavce 2 písm. A) má v době jeho prvního veřejného předvedení trvalý pobyt nebo sídlo na území České republiky: za české audiovizuální dílo se považuje i takové audiovizuální dílo, na jehož vytvoření se tento výrobce podílí.
c) audiovizuální
produkcí veřejné předvedení
audiovizuálního díla pomocí technického
zařízení s výjimkou televizního
vysílání [Zákon č. 468/1991
Sb., o provozování rozhlasového a televizního
vysílání, ve znění zákona
ČNR č. 36/1993 Sb. Zákon ČNR č.483/1991
Sb., o České televizi, ve znění pozdější
předpisů.]: audiovizuální dílo
je předvedeno veřejně, jestliže je předvedeno
před individuálně
neurčenými osobami.
(2) Dále se pro účely
tohoto zákona rozumí
a) výrobcem audiovizuálního díla osoba, která má práva k užití jednotlivých složek audiovizuálního díla a toto dílo vytvořila.
b) distributorem audiovizuálního díla osoba, která smluvně zpravidla za úplatu zajišťuje šíření audiovizuální díla, s výjimkou jeho šíření televizním vysíláním [Zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění zákona ČNR č. 36/1993 Sb. Zákon ČNR č.483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdější předpisů.], subjektům uvedeným pod písm. c) až e),
c) pořadatelem audiovizuálním produkce osoba, která veřejně předvádí audiovizuální dílo pomocí technického zařízení, s výjimkou televizního vysílání [Zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění zákona ČNR č. 36/1993 Sb. Zákon ČNR č.483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdější předpisů.],
d) provozovatelem prodejny audiovizuálních děl osoba, která prodává rozmnoženiny audiovizuálních děl veřejnosti.
e) provozovatelem půjčovny
audiovizuálních děl osoba, která za
úplatu půjčuje veřejnosti rozmnoženiny
audiovizuálních děl.
(1) Ministerstvo kultury (dále jen "ministerstvo") vede evidenci osob uvedených v § 2 odst. 2, které živnostensky podnikají.
(2) Příslušný
živnostenský úřad zašle ministerstvu
za účelem evidence podle odstavce 1 opis živnostenského
listu.
(1) Výrobce audiovizuálního díla je povinen zajistit, aby na originálních nosiči audiovizuálního díla byly uvedeny
a) název díla
b) jméno a příjmení, popř. pseudonym autora (autorů), pokud je znám a pokud uvedení svého jména výslovně nezakázal.
c) jména a příjmení výkonných umělců [§ 36 odst. 1 zákona č. 35/1965 Sb.]
d) jméno a příjmení nositele autorských práv, není-li jím autor (autoři) nebo výkonný umělec (výkonní umělci)
e) jméno a příjmení výrobce, je-li fyzickou osobou, nebo jeho obchodní jméno, je-li právnickou osobou.
f) místo a rok výroby díla a
g) jména příjmení
pracovníků u profesí podílejících
se na výrobě díla, pokud je jejich uvádění
obvyklé.
(2) Distributor audiovizuálního
díla je povinen zajistit, aby na rozmnoženinách
audiovizuálního díla byly uvedeny údaje
výrobce podle odstavce 1, a dále vyznačeno,
že je distributorem s uvedením svého jména
a příjmení, je-li fyzickou osobou, nebo obchodního
jména, je-li právnickou osobou.
(1) Osoba, která kupuje rozmnoženinu audiovizuálního díla od provozovatele prodejny audiovizuálních děl, je povinna zaplatit současně s její cenou příplatek k ceně ve výši 1 Kč (dále jen " příplatek") a provozovatel této prodejny je povinen tento příplatek vybrat.
(2) Osoba, která si vypůjčuje rozmnoženinu audiovizuálního díla od provozovatele půjčovny audiovizuálních děl, je povinna zaplatit současně s cenou za výpůjčku každé jednotlivé rozmnoženiny příplatek ve výši 1 Kč (dále jen "příplatek") a provozovatel takové půjčovny je povinen takový příplatek vybrat.
(3) Příplatky podle odstavců 1 a 2 jsou příjmem Státního fondu Ąčeské republiky pro pro podporu a rozvoj české kinematografie [§ 7 písm. m) zákona ČNR č. 241/1992 Sb. o Státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie.] (dále jen "Fond")
(4) Příplatky podle odstavců 1 a 2 je povinen provozovatel prodejny nebo půjčovny audiovizuálních děl vyúčtovat a odvést fondu do 15 dnů po skončení každé kalendářního čtvrtletí: vyúčtovaní provozovatel provede na tiskopise vydaném správcem fondu [§ 1 odst. 2 zákona ČNR č. 241/1992 Sb.]
(5) Provozovatel prodejny nebo půjčovny audiovizuálních děl je povinen vést zvláštní evidenci o datu uskutečnění jednotlivých prodejů nebo výpůjček rozmnoženin audiovizuálních děl, včetně počtu prodejů nebo výpůjček za příslušné čtvrtletí, o celkových částkách vybraných na příspěvcích za příslušné čtvrtletí a o termínu jejich odvedení Fondu.
(6) Správce Fondu [§ 1 odst. 2 zákona ČNR č. 241/1992 Sb.] je oprávněn kontrolovat správnost vyúčtování a odvodu příplatku a vedení zvláštní evidence. Za účelem kontroly jsou pověření pracovníci správce Fondu [§ 1 odst. 2 zákona ČNR č. 241/1992 Sb.] oprávněni vstupovat do prostor prodejen nebo půjčoven a požadovat od jejich provozovatelů předložení dokladů a dalších písemností, jakož i potřebná vysvětlení, pokud souvisejí s předmětem kontroly. Dotčené osoby jsou povinny výkon kontroly umožnit.
(7) Příplatky podle
odstavců 1a 2 neodvedené ve lhůtě
podle odstavce 4 vymáhá správce Fondu [§
1 odst. 2 zákona ČNR č. 241/1992 Sb.] podle
předpisů o správě daní a poplatků
[Část šestá zákona ČNR
č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků,
ve znění pozdějších předpisů.].
(1) U audiovizuálního díla, jehož obsah by mohl ohrozit mravní vývoj nezletilých [Úmluva o právech dítěte uveřejněná ve Sbírce zákonů pod č. 104/1991 Sb.] se stanoví hranice jeho přístupnosti dosažením věku15 nebo 18 let.
(2) Výrobce českého audiovizuálního díla je povinen stanovit hranici přístupnosti podle odstavce 1 u každého jím vyrobeného audiovizuálního díla a ve smlouvě s distributorem ji uvést.
(3) Distributor audiovizuálního díla je povinen stanovit a ve smlouvě s osobami uvedenými v § 2 odst. 2 písm. e) až e) vymezit hranici přístupnosti audiovizuálního díla. Pokud byla hranice přístupnosti stanovena pole odstavce 2, je distributor povinen ji dodržet.
(4) Výrobce, popřípadě distributor audiovizuálního díla odpovídá také za vyznačení hranice přístupnosti na obalu nosiče, na kterém je audiovizuální dílo zaznamenáno.
(5) Pořadatel audiovizuální produkce je povinen zajistit zveřejnění hranice přístupnosti stanovené výrobcem nebo distributorem a kontrolovat její dodržení účastníky produkce.
(6) Provozovatel prodejny nebo
půjčovny audiovizuálních děl
nesmí prodat nebo půjčit rozmnoženinu
audiovizuálního díla osobám mladším
než připouští hranice přístupnosti
stanovená výrobcem.
(1) Pořadatel audiovizuální produkce, jejíž součástí je reklama je povinen zajisti, aby uveřejňovaná reklama byla jako reklama označena a oddělena od ostatního obsahu produkce.
(2) Pořadatel audiovizuální produkce je povinen zajistit, aby nebyly zveřejňovány reklamy
a) zjevně podporující chování ohrožující morálku nebo zjevně poškozující zájmy ochrany zdraví, bezpečnosti nebo životního prostředí.
b) určené dětem nebo v nichž vystupují děti, pokud tyto reklamy podporují chování ohrožující jejich zdraví, psychický nebo morální vývoj.
c) propagující léčiva dostupná pouze na lékařský předpis, která jsou v České republice registrována,
d) porušující
zákaz uložený jiným právním
předpisem. [např. § 20 zákona č.
634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.]
(1) Národní filmový archiv se sídlem v Praze zřízený ministerstvem (dále jen "Archiv") je archivem zvláštního významu [§ 24 odst., 1 zákona ČNR č. 97/1974 Sb., o archivnictví] pro audiovizuální archiválie. Jeho posláním je shromažďování, ochrana, vědecké zpracování a využívání audiovizuálních archiválií tvořících součást národního kulturního dědictví a dokumentujících vznik a vývoj filmu.
(2) Archiv vytváří na základě smluv s oprávněnými nositeli práv zvláštní fond vybraných uměleckých audiovizuálních děl, která nevýdělečně poskytuje k dočasnému užití občasným sdružením [Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů.], jejichž hlavním posláním podle jejich stanov je zpřístupňování uměleckých audiovizuálních děl svým členům.
(3) Orgánem rozhodujícím
o tom, která umělecká audiovizuální
díla se mohou stát součástí
zvláštního fondu podle odstavce , je Rada Fondu
(§ 2 odst. 1 zákona ČNR č. 241/1992
Sb.]
(1) Výrobce českého audiovizuálního díla je povinen písemně nabídnout Archivu ke koupi dvě nové nepoškozené kopie českého audiovizuálního díla a to do 60 dnů od jeho prvního uvedení na veřejnosti. Cena se sjednává podle cenových předpisů [Zákon č. 526/1990 Sb. o cenách].
(2) Lhůta pro přijetí návrhu na uzavření kupní smlouvy podle odstavce 1 činí šest měsíců ode ne doručení nabídky. Nepřijme-li Archiv návrh na uzavření kupní smlouvy v této lhůtě, návrh zaniká a nabídková povinnost podle odstavce 1 se tím považuje za splněnou. O této skutečnosti je Archiv povinen vydat nejpozději do 7 dnů osobě, která nabídku učinila, písemné potvrzení. Obsah potvrzení musí vylučovat možnost záměny předmětu nabídkové povinnosti.
(3) Výrobce českého audiovizuálního díla vytvořeného s využitím příspěvku z Fondu [§ 9 odst. 1 zákona ČNR ř. 241/1992] je povinen bezplatně odevzdat Archivu vzorovou nepoškozenou kopii českého audiovizuálního díla k archivování, a to do 60 dnů od jeho prvního uvedení na veřejnosti.
(4) Převodem vlastnictví kopií českého audiovizuálního díla podle odstavců 1 a 3 nenabývá Archiv právo tyto kopie jakkoli veřejně využívat. Tím není dotčeno ustanovení § 7 odst. 2.
(5) Povinnost podle odstavců
1 a 3 se nevztahuje na audiovizuální díla
vyrobena Českou televizí [Zákon ČNR
č- 483/1991 Sb.] pouze pro účely šíření
televizním vysíláním .
Dohled na dodržování
povinností podle tohoto zákona vykonává
ministerstvo. Za účelem dohledu jsou pověření
pracovníci ministerstva oprávnění
vstupovat do objektů, zařízení a provozů
osob uvedených v § 2 odst. 2 a požadovat od nich
předložení dokladů a dalších
písemností, jakož i potřebná
vysvětlení, pokud souvisejí s předmětem
dohledu. Dotčené osoby jsou povinny výkon
dohledu umožnit.
(1) Ministerstvo může uložit
a)výrobci a distributorovi audiovizuálního díla za porušení povinnosti podle § 3 odst. 1 a 2 pokutu až do výše 10 000 Kč.
b) provozovateli prodejny nebo půjčovny audiovizuálních děl za porušení povinností podle § 4 odst. 1. 2. 4 a 5 pokutu až do výše 50 000 Kč.
c) výrobci a distributorovi audiovizuálního díla za porušení povinností podle § 5 odst. 2, 3 a 4 pokutu až do výše 10 000 Kč.
d) pořadateli audiovizuální produkce za porušení povinností podle § 5 odst. 5 pokutu až do výše 10 000 Kč.
e) provozovateli prodejny nebo půjčovny audiovizuálních děl za porušení povinností podle § 5 odst. 6 pokutu až do výše 10 000 Kč.
f) pořadateli audiovizuální produkce za porušení povinností podle § 6 odst. 1 a 2 pokutu až do výše 10 000 Kč.
g) výrobci českého audiovizuálního díla za porušení povinností podle § 8 odst. 1 a3 pokutu až do výše 50 000 Kč.
(2) Při stanovení výše pokuty ministerstvo přihlíží k závažnosti porušení povinnosti, nejdéle však do tří let od porušení povinnosti a způsobenému následku: u fyzických osob přihlíží též k míře zavinění.
(3) Pokutu lze uložit nejpozději do jednoho roku poté, kdy ministerstvo zjistí porušení povinnosti, nejdéle však do tří let od porušení povinnosti.
(4) Na řízení o uložení pokuty se vztahují obecné předpisy o správním řízení.[Zákon č. 71/1967 Sb,. o správním řízení (správní řád)
(5) Pokuty podle odstavce 1 jsou
příjmem Fondu. Pokuty vymáhá ministerstvo
podle předpisů o správě daní
a poplatků. [Část šestá zákona
ČNR č. 337/1992 Sb. o správě daní
a poplatků, ve znění pozdějších
předpisů.]
Změna zákona č.
455/1991 Sb., o živnostenském podnikání
(živnostenský zákon), ve změní
pozdějších předpisů
Zákon č. 455/1991 Sb,. o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) ve znění zákona č. 231/1992 Sb,. zákona č. 591/1992 Sb. a zákona č. 600/1992 Sb,. se mění takto:
1. Pod čarou v odkazu č. 1 k § 3 odst. 1 písm. a) se vypouštějí slova "§1 odst,. 1 dekretu presidenta republiky č. 50/1945 Sb,. o opatřeních v
oblasti filmu".
2. V § 3 odst. 1 písm.c),
bod 9 se vypouštějí slova "filmových
a jiných audiovizuálních"
Změna zákona ČNR
č. 241/1992 Sb,. o státním fondu České
republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie
Zákon České
národní rady č. 241/1992 Sb., o Státním
fondu České republiky pro podporu a rozvoj české
kinematografie se mění a doplňuje takto:
1. V § 7 se za písmeno1)
vkládá nové písmeno a), které
včetně poznámky pod čarou č.
3a zní:
m) příjmy za užití
kinematografických děl, u nichž Fond vykonává
autorská práva výrobce [Zákon č.
468/1991 Sb., o provozování rozhlasového
a televizního vysílání, ve znění
zákona ČNR č. 36/1993 Sb. Zákon ČNR
č.483/1991 Sb., o České televizi, ve znění
pozdější předpisů.],která
na něj přešla na základě zvláštního
zákona, [§ 13 zákona č.
…/1993 Sb., o některých podmínkách
výroby, šíření a archivování
audiovizuálních děl."],
Dosavadní písmeno
m) se označuje jako písmeno n).
2. V § 8 odst. 2 věta
druhá zní : Vyúčtování
provede pořadatel na tiskopise vydaném správcem
Fondu."
3. V § 8 se za odstavec 2
vkládají nové odstavce 3, 4 a 5, které
včetně poznámky pod čarou č.
3b) znějí:
"(3) Pořadatel veřejné produkce kinematografického díla se vstupným je povinen vést zvláštní evidenci o datu uskutečnění jednotlivých produkcí, včetně částky vybraných příplatků, o celkových částkách vybraných příplatků za příslušné čtvrtletí a o termínu jejich odvedení Fondu.
(4) Správce Fondu je oprávněn kontrolovat správnost vyúčtování a odvodu příplatku a vedení zvláštní evidence. Za účelem kontroly jsou pověřeni pracovníci správce Fondu oprávněni vstupovat do prostor pořadatele veřejné produkce a požadovat od něj předložení dokladů a dalších písemností, jakož i potřebná vysvětlení, pokud souvisejí s předmětem kontroly. Dotčené osoby jsou povinny výkon kontroly umožnit.
(5) Příplatek podle
odstavce 1 neodvedený ve lhůtě podle odstavce
2 vymáhá správce Fondu podle předpisů
o správě daní a poplatků[ Část
šestá zákona ČNR č. 337/1992
Sb,. o právě daní a poplatků, ve znění
pozdějších předpisů."] Dosavadní
odstavec 3 se označuje jako odstavec 6.
4. Za § 8 se vkládá
nový § 8a, který včetně poznámky
pod čarou 3c) zní:
(1) Správce Fondu může uložit pořadateli veřejné produkce kinematografického díla se vstupným za porušení povinností pole § 8 odst. 2 a 3 pokutu až do výše 50 000 Kč
(2) Při stanovení výše pokuty správce Fondu přihlíží k závažnosti porušení povinnosti a způsobenému následku: u fyzických osob přihlíží též k míře zavinění.
(3) Pokutu lze uložit nejpozději do jednoho roku potě,kdy správce Fondu zjistí porušení povinnosti, nejdéle však do tří let od porušení povinnosti.
(4) Na řízení o uložení pokuty se vztahují obecné předpisy o správním řízení [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správním řád)."].
(5) Pokuty podle odstavce 1 jsou
příjmem Fondu. Pokuty vymáhá správce
Fondu podle předpisů o správně daní
a poplatků [ Část šestá zákona
ČNR č. 337/1992 Sb,. o právě daní
a poplatků, ve znění pozdějších
předpisů."].
Státní organizace Filmové studio Barrandov
- Copyright a Filmové studio Zlín - Copyright, které
vykonávají autorská práva výrobce
kinematografických děl [§ 6 zákona č.
35/1965 Sb.], se slučují dnem účinnosti
tohoto zákona s Fondem: na Fond jako na právního
nástupce přecházejí jejich práva
a závazky z majetkových
a jiných vztahů, včetně práv
a závazků na úseku duševního
vlastnictví.
Zrušují se §
1, § 3 odst. 2 a § 4 dekretu presidenta republiky č.
50/1945 Sb., o opatřeních v oblasti filmu.
Obecná část
V současné době
existuje naprosto nevyhovující právní
úprava podnikání v kinematografii, vycházející
z příslušných ustanovení
dosud platného dekretu presidenta republiky č. 50/1945
Sb., o opatřeních v oblasti filmu, zakládajícího
monopol státu v oblasti výroby a laboratorního
zpracování filmů i jejich půjčování
a veřejného promítání, jakož
i v oblasti dovozu a vývozu filmů. Fakticky
je tento státní monopol jak v oblasti výroby
kinematografických děl, tak i v oblasti veřejného
promítání těchto děl v kinech
nutně porušován. Je např. obecně
známo, že byl soukromou firmou natočen film
Tankový prapor a celá řada dalších.
Problémy působí provozován kin v restituovaných
objektech apod. Stát nemá zájem tuto podnikatelskou
iniciativu jak v oblasti
výroby, tak i v oblasti dovozu, vývozu a distribuce
potlačovat. Naopak je nutné co nejdříve
vytvořit legální podmínky pro podnikatelskou
činnost v této oblasti.
Podnikání v oblasti
výroby, dovozu a distribuce ostatních audiovizuálních
děl, především zvukově obrazových
záznamů (video) není právními
předpisy upraveno vůbec. Na tomto úseku je
v důsledku toho nejednotná praxe. Zatímco
některé živnostenské úřady
registrují činnost v této oblasti jako živnost
volnou ohlašovací, jiné odmítají
tuto registraci provádět.
Audiovizuální umění
včetně jeho významné součásti,
kterou je umění filmové, nelze pojímat,
jako složku kultury, která je objektivně způsobilá
samostatné existence bez ekonomické podpory státu.
Proto byl již v loňském roce přijat
zákon České národní rady č.
241/1992 Sb., o Státním fondu České
republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie.
V tomto zákoně je stanoven okruh finančních
zdrojů fondu a v jednom z jeho ustanovení se předpokládají
i další zdroje stanovené zvláštními
právními
předpisy. V souladu s tím se navrhuje určit
jako další zdroj příjmů tohoto
fondu příplatek z prodeje a výpůjček
rozmnoženin audiovizuálních děl, v obou
případech ve výši 1 Kč.
V zájmu zdůraznění
významu Národního filmového archivu
jako důležité kulturní instituce napojené
i na Mezinárodní federaci filmových archivů
se navrhuje zakotvit jeho existenci a poslání přímo
v zákoně a v zájmu zachování
kontinuity budování archivních fondů
se navrhuje jej vybavit předkupním právem
k audiovizuálním dílům, přičemž
se počítá především s výkupem
českých kinematografických děl.
Předložený
návrh zákona není v rozporu s platnými
direktivami Evropského společenství ani s mezinárodními
úmluvami, kterými je Česká republika
vázána. Nebrání také mezinárodní
registraci podle Úmluvy o mezinárodním zápisu
audiovizuálních děl z roku 1989 publikované
ve Sbírce zákonů pod č. 365/1992 Sb.,
a vytvářející předpoklady pro
široké obchodní využití audiovizuálních
děl.
Navrhovaná právní
úprava zejména pokud jde o zakotvení předkupního
práva Národního filmového archivu
vyvolá finanční nároky nezbytné
pro posílení rozpočtu Národního
filmového archivu cca o 6 mil. Kč. Pro rok 1993
nebude ministerstvo kultury pro Archiv uplatňovat žádnou
dotaci, pro příští léta bude
posílení rozpočtu Národního
filmového archivu zahrnuto do projednán příslušné
rozpočtové kapitoly.
Přínos praktického
uplatňování navrhované právní
úpravy se předpokládá ve výší
cca 35 mil Kč ročně ve prospěch Státního
fondu České republiky pro podporu a rozvoj české
kinematografie, obdobně jako z příplatků
podle zákona ČNR č. 241/1992 Sb., kde se
předpokládá přínos ve výši
cca 30 mil. Kč.
Pokud jde o uplatnění
dané z přidané hodnoty, případech,
kdy půjde o poskytování služeb, jako
např. při půjčování
a promítání filmů, bude uplatňována
sazba daně 5%. Sazba daně ve výši 23
% bude přicházet v úvahu pouze v případě
výroby zboží, tj. hotových děl,
určených k prodeji, např. u videokazet
a hotových kopií filmů. Plátce daně
daň na vstupu sice zaplatí, ale současně
bude mít právo na odpočet
této daně. Rozhodující pro zdanění
výstupu je sazba platná pro zboží, služby
nebo pro převod a využití práv, a ta
v oblasti audiovizuálních děl převažuje
ve výši 5 %.
K § 1
Pro účely tohoto
zákona, ale také s cílem odstranit pochybnosti,
které činnosti budou po zrušení příslušných
ustanovení dekretu presidenta republiky č. 50/1945
Sb. a tudíž po zrušení monopolu státu
na určité tam vymezené činnosti, poléhat
režimu živnostenského zákon, vymezují
se v návrhu některé základní
pojmy z oblasti audiovize.
Definice pojmu "audiovizuální
dílo" byla převzata z čl. 2 Úmluvy
o mezinárodním zápisu audiovizuálních
děl. Aby nedocházelo k pochybnostem ve vztahu k
platnému českému právnímu řádu,
uvádí se k této definici také odkaz
na § 6 autorského zákona, který pojednává
o díle filmovém nebo o díle vyjádřeném
podobným způsobem. Pod pojmem audiovizuálního
díla se rozumí vedle klasických filmů
také další audiovizuální díla
jako jsou zvukově obrazové (video) a mohou jimi
být i další audiovizuální díla
vyrobená pomocí jiné výrobní
techniky. Protože však na druhé straně
není zájem tímto zákonem upravovat
režim např. fotografických výstav, zužuje
se oproti definici upravené citovanou Úmluvou, definice
pro účely navrhovaného zákona v tom
smyslu, že audiovizuálním
dílem je jen takové dílo, které je
zpřístupňováno veřejnosti pomocí
technického zařízení.
Pojem českého audiovizuálního
díla se definuje pro účely stanovení
jeho výrobci zvláštních povinností
spojených s archivací as určením přístupnosti.
Subjekty činné v
oblasti audiovize jsou definovány především
z toho důvodu, aby nevznikaly nejasnosti v případech,
kdy jsou jim tímto zákonem ukládány
povinnosti.
Výrobcem audiovizuálního
díla se rozumí osoba, která má na
základě smluv s autory jednotlivých složek
filmového díla nebo díla vyjádřeného
podobným způsobem (audiovizuální dílo)
právo užít tyto "složky díla"
za účelem vytvoření audiovizuálního
díla a která po dobu trvání práv
podle § 33 odst. 4 autorského zákona vykonává
autorské právo k takto vytvořenému
dílu jako celku. Výjimečně se může
stát, že výrobce je sám nositelem autorských
práv a v tom případě nepřichází
v úvahu postup práv. Výrobce však nelze
chápat jako původce díla, resp. autora ve
smyslu autorského práva, proto je žádoucí,
aby i jeho činnost
podléhala režimu živnostenského zákona.
Distributorem audiovizuálního
díla je jakákoli osoba, která zajišťuje
na základě smlouvy s provozovatelem , resp. pořadatelem
audiovizuální produkce šíření
audiovizuálních děl. Podle navrhované
právní úpravy je distributorem i dovozce
audiovizuálních děl ze zahraničí
pro účely jejich šíření
na území České republiky. Za distributora
se pro účely navrhovaného zákona nepovažuje
ten, kdo zajišťuje šíření
audiovizuálního díla pouze televizním
vysíláním. Pokud bude výrobcem
a distributorem např. Česká televize, nebude
se na ni pohlížet, že bude šířit
audiovizuální díla televizním vysíláním.
Jestliže však bude nabízet tato díla k
šíření např. na videokazetách,
budou se na ní vztahovat povinnosti distributora podle
tohoto zákona.
Pořadatelem audiovizuální produkce je každá osoba, která uvádí audiovizuální dílo na veřejnost pomocí technického zařízení, tzn. která audiovizuální dílo promítá, umožňuje jeho veřejnou videoprojekci (např. videokavárna), popřípadě je jinak pomocí technického zařízení zpřístupňuje veřejnosti. Za rozlišující znak oproti provozovateli prodejny nebo půjčovny rozmnoženin audiovizuálních děl je považováno zpřístupňování veřejnosti prostřednictvím technického zařízení. U pojmů
provozovatele prodejny nebo půjčovny
rozmnoženin audiovizuálních děl považujeme
za důležité zdůraznit, že jde o
prodej či půjčování veřejnosti,
tzn. blíže neurčenému okruhu osob, a
to na základě živnostenského oprávnění.
Za provozovatele se nebude považovat osoba, která
náhodně a neopakovaně
půjčí nebo pro nepotřebnost prodá
rozmnoženinu audiovizuálního díla třetí
osobě.
K § 2
Zrušením státního
monopolu v oblasti výroby a distribuce kinematografických
děl jako jedné z dílčích oblastí
audiovize bude umožněno fyzickým i právnickým
osobám podnikání v této oblasti. Vzhledem
k tomu, že provádění většiny
činnosti v oblasti audiovize je možné podřadit
pod režim živnostenského zákona, nenavrhuje
se žádná speciální úprava
tohoto podnikání.
Původně bylo navrhováno
podřídit pod režim živnostenského
zákona také činnost dalších osob
(vlásenkář, skript apod.), které se
podílejí na výrobě audiovizuálních
děl. Vzhledem k tomu však že jde o profese převážně
typicky zaměstnanecké, je třeba problémy
těchto pracovníků řešit jinou
formou. V současné době
je jejich situace prozatímně řešena
pokynem ministerstva práce a sociálních věcí
úřadům práce. V budoucnu bude ale
nutné iniciovat změnu úpravy postavení
a činnosti těchto osob novelou platných právních
předpisů, jako je zákon o zaměstnanosti,
zákoník práce apod.
S ohledem na potřebu získat
přehled o fyzických i právnických
osobách, které jsou činné v oblasti
audiovize a které nějakým způsobem
disponují autorskými právy, resp. právy
autorskému právu příbuznými,
zavádí se evidence těchto osob ministerstvem
kultury, které přímo z "kompetenčního
zákona" odpovídá za provádění
autorského zákona.
Jestliže má ministerstvo
kultury sankcionovat nedodržení určitých
povinností stanovených tímto zákonem,
je rovněž třeba, aby mělo k dispozici
evidenci osob, které tyto povinnosti mají.
Navíc se na ministerstvo
kultury obrací řada zahraničních partnerů
z této oblasti s různými nabídkami
ke spolupráci a bez znalosti subjektů zde podnikajících
nelze jednat, popřípadě jednání
zprostředkovat. Za tímto účelem bude
možné však tuto evidenci využívat
pouze s výslovným souhlasem evidovaných osob.
Ve většině evropských zemí je
podobný systém evidence zaveden a je značně
využíván.
Evidence ministerstva kultury
by měla vycházet ze sdělení živnostenských
úřadů, což je zárukou její
úplnosti.
K § 3
Návrh stanoví okruh
informací, které je povinen výrobce, resp.
distributor při šíření díla
uvádět. Sleduje se zejména zájem diváka,
který by měl být informován o základních
údajích o audiovizuálních dílech.
K § 4
Zákon ČNR č.
41/1992 Sb., o Státním fondu České
republiky pro podporu a rozvoj kinematografie zavedl příspěvek
za užití kinematografických děl na veřejných
produkcích se vstupným jako jeden ze zdrojů
příjmu tohoto státního fondu. Vzhledem
k tomu, že na videokazetách jako rozmnoženinách
audiovizuálních děl jsou v převážné
míře zaznamenána kinematografická
díla, považujeme za oprávněné
upravit příplatek k ceně prodeje nebo půjčovného
těchto rozmnoženin, který by se měl
stát rovněž příjmem uvedeného
státního fondu jako další zdroj
pro podporu rozvoje české kinematografie.
Navrhované ustanovení
upravuje povinnosti provozovatele prodejny nebo půjčovny
rozmnoženin audiovizuálních děl nejen
příplatek k ceně prodejní anebo k
ceně výpůjčky vybrat, ale také
tento příplatek vyúčtovat a odvést
Fondu a vést o těchto skutečnostech zvláštní
evidenci na tiskopisech, vydaných k tomu účelu
správcem Fondu.
Správcem Fondu na základě
cit. zákona je ministerstvo kultury, které může
kontrolovat plnění povinností podle tohoto
paragrafu, popřípadě nezaplacené příspěvky
vymáhat.
K § 5
Stanovením povinnosti určit
a uvést věkovou hranici přístupnosti
audiovizuálních děl se sleduje ochrana účastníků
audiovizuální produkce před možným
ohrožením jejich mravního vývoje. Povinnost
se týká výrobce nebo distributora, protože
tito musí být - na rozdíl od pořadatele
audiovizuální produkce - s obsahem díla seznámeni.
Porušení této povinnosti je kromě možného
trestně právního postihu sankcionováno
podle tohoto zákona. Pořadatel veřejné
audiovizuální produkce, např.
provozovatel kina, je povinen takto stanovenou věkovou
hranici přístupnosti vyznačit např.
na plakátech, u pokladen kin atd. a plnění
této povinnosti kontrolovat. V zájmu ochrany mravního
vývoje nezletilých osob se tato povinnost vztahuje
i na prodejce či
půjčovatele nahraných zvukově obrazových
snímků.
K § 6
V zájmu ochrany diváka,
ale také autorů audiovizuálního díla,
upravuje návrh právní režim šíření
reklamy a stanoví, které reklamy nemají být
zveřejňovány.
K § 7
S ohledem na význam Národního filmového
archivu jako jednoho z důležitých center pro
uchovávání a výměnu hodnot
specifického kulturního oboru, jakým nepochybně
je oblast kinematografie, konstatuje se existence a poslání
tohoto archivu přímo v zákoně, který
počítá s tím, že i nadále
funkci jeho zřizovatele
bude plnit ministerstvo kultury.
Národní filmový
archiv je archivem zvláštního významu
podle § 24 zákona ČNR č. 97/1974 Sb.,
o archivnictví, ve znění zákona ČNR
č. 343/1992 Sb.
Archiv kinematografických
děl je budován nepřetržitě od
roku 1943 a v současné době disponuje archiváliemi
z oblasti světové kinematografie od jejího
vzniku v roce 1895 a téměř kompletní
sbírkou české kinematografie od roku 1898.
Úplností dokumentace nemá stávající
archiv ve světě obdoby.
Je zájmem státu podporovat
tvorbu i zpřístupňování významných
uměleckých audiovizuálních děl
co nejširší veřejnosti. Vzhledem k omezeným
finančním možnostem zakotvuje se alespoň
možnost zapůjčovat taková díla
ze zvláštního fondu, který vytvoří
Národní filmový archiv, občanským
sdružením,
jejichž posláním je zpřístupňovat
významná umělecká audiovizuální
díla svým členům, a to za výhodnějších
finančních podmínek, než je tomu v běžné
tržní praxi. Občanskými sdruženími
se rozumí především Kluby filmového
diváka, jejichž síť je v České
republice značně rozšířena. V
zájmu objektivizace výběru konkrétních
audiovizuálních děl, která se mají
stát součástí zvláštního
fondu vybraných uměleckých audiovizuálních
děl vytvářeného Národním
filmovým archivem, se navrhuje, aby o výběru
děl rozhodovala
Rada Státního fondu České republiky
pro podporu a rozvoj české kinematografie. Navrhovaným
opatřením se samozřejmě nezasahuje
do oblasti autorských práv, tzn. že archiv
může disponovat navrženým způsobem
s audiovizuálními díly pouze za předpokladu,
že k takovému
nakládání získal smluvně souhlas
oprávněných nositelů práv.
K § 8
Zájem státu na zachování
kontinuity budování jedinečného archivu
audiovizuálních děl je podpořen zákonnou
úpravou nabídkové povinnosti.
Navrhuje se, aby výrobci
českého audiovizuálního díla
nabízeli archivu jeho dvě nové kopie, a to
z toho důvodu, že uložení v archivu (depozitum)
jen jedné kopie jako kopie prezervační by
neumožňovalo využívat dílo pro
studijní a vědecké účely a
navíc náklady na zhotovení dvou kopií,
pokud jsou objednány
souběžně s výrobou většího
počtu kopií, je méně finančně
nákladné. Vzorová kopie se nabízí
bezplatně proto, že náklady na její
výrobu jsou zahrnuty do nákladů na výrobu
audiovizuálního díla.
V zájmu právní
jistoty výrobců, kterým se ukládá
nabídková povinnost, se stanoví, za
jakých podmínek jejich nabídková povinnost
zaniká.
Zákon neukládá
nabídkovou povinnost dovozci zahraničního
audiovizuálního díla. V praxi se však
počítá s vytvořením dobrovolného
deposita děl pro studijní a vědecké
účely.
K § 9 a 10
Dohled na plnění
povinností podle tohoto zákona se svěřuje
ministerstvu kultury, které jej může provádět
na základě evidence podle § 3. Povinným
osobám se ukládá povinnost výkonu
dohledu se podrobit. Zjistí-li pověřený
pracovník ministerstva porušení povinnosti,
může osobě, která se tohoto porušení
dopustila, uložit pokutu, která se stane příjmem
Fondu. Na řízení o uložení pokuty
se budou vztahovat obecné předpisy o správním
řízení, zatímco na jejich vymáhání
se budou vztahovat předpisy o správě
daní a poplatků.
K § 11
Vzhledem k tomu, že se navrhovaným
zákonem ruší příslušná
ustanovení dekretu presidenta republiky o opatřeních
v oblasti filmu zakotvující monopol státu
na činnosti v oblasti kinematografie, je třeba zrušit
odkaz na § 1 odst.1 citovaného dekretu o činnosti
tam uvedené se stanou živností.
Zákon o živnostenském
podnikání se výslovně mění
z toho důvodu, že pořádání
filmových a jiných audiovizuálních
představeních je pořádáním
audiovizuálních produkcí podle § 2 odst.
2 písm. c) navrhovaného zákona, které
bude nadále živností.
K § 12
Zákon ČNR č.
241/1992 Sb. zakotvuje v § 8 povinnost účastníkovi
veřejné produkce kinematografického díla
se vstupným zaplatit k ceně vstupného příplatek
ve výši 1 Kč, avšak již nestanoví
režim vymáhání tohoto příplatku.
Navrhuje se proto doplnit tento zákon přímou
novelou zákona ČNR č. 241/1992 SB., ve které
se stanoví obdobná úprava, jako je tomu v
§ 4 předloženého návrhu. Současně
se zavádí sankce pro pořadatele produkce
kinematografického díla se vstupným
za nesplnění povinností vyplývajících
z citovaného zákona.
K § 13
Při privatizaci podniků
podle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách
převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění
pozdějších předpisů nebylo možné
na nové subjekty převést práva z duševního
vlastnictví, tedy mj. i práva autorská. Z
toho důvodu byly zachovány tzv. "zbytkové
podniky" bývalých státních organizací,
které byly výrobci filmových a podobným
způsobem vytvořených děl a do 31.12.1990
tvořily součást výrobně hospodářské
jednotky řízené
společným Ústředním ředitelstvím
čs. filmu (toto ústředí bylo zrušeno
nařízením vlády ČSFR č.
429/1990 Sb.). Jde o Filmové studio Barrandov - Copyright
a filmové studio Zlín - Copyright, které
jako vykonavatelé autorských práv podle §
6 autorského zákona
byly dosud zachovány především proto,
aby nebylo zamezeno exploataci kinematografických děl,
vytvořených za platnosti dekretu presidenta republiky
o opatřeních v oblasti filmu, u nichž doba
ochrany stále trvá, jejich veřejným
promítáním v kinech.
Aby nebylo nutné zachovávat
tyto podniky na celou dobu ochrany práv filmových
děl, což by např. u filmů poprvé
veřejně promítaných v roce 1990 bylo
do roku 2040 (novelou autorského zákona v roce 1990
byla doba ochrany těchto děl prodloužena z
25 na 50 let od prvého
uveřejnění - promítání
v kině), navrhuje se zrušit tyto podniky jejich sloučením
se Státním fondem České republiky
pro podporu a rozvoj české kinematografie, který
by nadále vykonával práva výrobce
do uplynutí doby ochrany těchto děl.
K § 14
Zrušují se ta ustanovení
dekretu presidenta, která zakotvovala státní
monopol na výrobu, filmové zpracování,
distribuci, dovoz a vývoz kinematografických děl.
K § 15
Především z
důvodu, že stále platí na základě
dekretu presidenta republiky č. 50/1945 Sb. monopol státu
na veškeré činnosti v oblasti kinematografie
a tento právní stav je v příkrém
rozporu s požadavky praxe, navrhuje se přijmout navrhovanou
právní úpravu v nejkratší možné
době.