Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Zásada č. 1

Účelem zákona je upravit podmínky pro poskytování příspěvku na nájemné a úhradu některých plnění poskytovaných s užíváním bytu (dále jen "příspěvek), který je státní dávkou určenou nájemcům bytů s nízkými příjmy v období přechodu na liberalizované nájemné.

Zásada č. 2

Nárok na příspěvek má nájemce, který je fyzickou osobou, není vlastníkem jiného bytu a užívá pouze jeden byt z titulu nájemní smlouvy, a který je plátcem nájemného

a) podle předpisu o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu,

b) podle předpisů o družstevních bytech,

c) v zařízení určeném k trvalému bydlení.

Podmínkou nároku na příspěvek též je, že nájemce má trvalý pobyt na území České republiky, prokáže, že nájemné a úhrada plnění poskytovaných s užíváním bytu byla za stanovené období plně uhrazena a splňuje podmínku stanovené výše příjmu.

Stanovenou výši přijmu se rozumí součet

a) částek stanovených jako potřebně k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb nájemce nebo společných nájemců a společné posuzovaných osob a

b) částky potřebně k zajištění nezbytných nákladů na domácnost odpovídající příslušnému počtu osob

ve výši podle zákona o životním minimu.

Společně posuzovanými osobami pro účely tohoto zákona se rozumějí fyzické osoby užívající byt společně s nájemcem nebo společnými nájemci, které se zdržují v bytě k 1. dni kalendářního pololetí, za které se příspěvek poskytuje.

Příjmem nájemce a společně posuzovaných osob se pro účely tohoto zákona rozumějí příjmy stanovené podle zákona o životním minimu s výjimkou příspěvku podle tohoto zákona. Příjem se stanoví jako měsíční průměr příjmů zjištěných za kalendářní pololetí před pololetím, za které se příspěvek poskytuje.

Příjmem osoby samostatně výdělečně činné za kalendářní měsíc je jedna dvanáctina vyměřovacího základu pro stanovení pojistného nebo měsíční vyměřovací základ pro stanovení záloh pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

Nárok na příspěvek vzniká pouze tehdy, činí-li měsíčně alespoň 50 Kč.

V případě společného nájmu bytu náleží příspěvek jen jednomu ze společných nájemců.

Odvodnění k zásadám č. 1 a 2

Příspěvek je při splnění stanovených podmínek nárokovou státní dávkou, umožňující od roku 1994 kompenzovat příjmově slabším skupinám obyvatelstva dopad postupně liberalizovaného nájemného. Náleží nájemci, který má trvalý pobyt na území České republiky.

Základní podmínkou nároku je nájemní smlouva o nájmu bytu (§ 663 až 684 a 685 až 719 občanského zákoníku).

Příspěvek je určen na krytí části nákladů na nájemné a úhradu některých dalších, nájemcem převážně neovlivnitelných nákladů na bydlení, proto je podmínkou jeho přiznání plná náhrada nájemného a služeb poskytovaných s užíváním bytu.

Podmínka plné úhrady nájemného je splnitelná i pro nájemce pod životním minimem, jimž předpisy o sociální potřebnosti umožňují hradit náklady na bydlení až do výše skutečných nákladů. Nárůst základního nájemného předpokládaný v roce 1994 bude již pokryt státní dávkou.

Oprávněným subjektem je nájemce užívající jeden byt s regulovaným nájemným (vyhláška MF č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu, která nahrazuje vyhlášku Ústřední správy pro rozvoj místního hospodářství č. 60/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů), nájemce užívající družstevní byt (§ 11 a násl. výnosu FMF, MF ČR, MF SR, SBČS ze dne 22. února 1991 o podmínkách poskytování finanční pomoci na družstevní bytovou výstavbu, reg. pod. č. 78/1991. Sb., uveřejněného ve Finančním zpravodaji č. 2-3/1991 pod č. 3) a nájemce užívající byt (obytnou místnost) v zařízení určeném k trvalému bydlení (rozumí se zařízení ve smyslu § 717 občanského zákoníku, výměru FMF, MF ČR, MF SR č. 016/1990, kterým se stanoví pravidla tvorby cen za užívání obytných místností v ubytovacích zařízeních neveřejných).

Nárok na příspěvek má nájemce, který prokázal příjem svůj a dalších společných nájemců, pokud jsou subjekty jedné nájemní smlouvy, a příjem společné posuzovaných osob v určité stanovené výši. Příjem je vymezený podle § 5 zákona č. 63/1991 Sb., o životním minimu, avšak okruh společně posuzovaných osob podle tohoto zákona je odlišný od okruhu osob společně posuzovaných podle zákona o životním minimu. Proto lze použít na zjištění příjmové situace nájemce a společné posuzovaných osob pouze částek podle zákona o životním minimu a vymezený okruh příjmů.

Obdobné jako u státního vyrovnávacího příspěvku se za příjem osob samostatně výdělečně činných považuje vyměřovací základ, neboť u nich nelze v průběhu roku jejich příjem zjistit.

Společně posuzovanými osobami pro účely tohoto zákona jsou všechny fyzické osoby, které užívají byt společně s nájemcem nebo společnými nájemci k 1. dni kalendářního pololetí, za které se příspěvek poskytuje.

Minimální výše příspěvku je omezena částkou 50 Kč. Na příspěvek v nižší částce nárok nevzniká vzhledem k pochybnostem o účelnosti nákladů na zjištění splnění podmínek a na vyplacení dávky. Pokud vznikne nárok na příspěvek více nájemcům jedné nájemní smlouvy, vychází se z § 701 občanského zákoníku o společné a nerozdílné odpovědnosti všech společných nájemců.

Zásada č. 3

Příspěvek se témuž nájemci poskytuje při splnění podmínek nejdéle po dobu dvou let od uplatnění nároku; to neplatí, jde-li o nárok nájemce nebo společných nájemců starších 72 let nebo invalidních, kdy společně posuzovanými osobami jsou pouze osoby starší 72 let nebo osoby invalidní.

Odůvodnění k zásadě č. 3

Poskytování příspěvku témuž nájemci se omezuje na dobu dvou let, která se předpokládá jako nezbytná k přizpůsobení se postupně liberalizaci nájemného a zavedení příspěvku na bydlení jako součásti nového systému státní sociální podpory. Nájemcům starším 72 let nebo invalidním, kdy společně posuzovanými osobami jsou pouze osoby starší 72 let nebo osoba invalidní, se doba poskytování příspěvku neomezuje, aby jim umožnilo setrvat v dosavadních bytech.

Zásada č. 4

Nájemci, který prokázal, že jeho příjem a příjem společných nájemců a společně posuzovaných osob je nižší nebo roven stanovené výší příjmu, náleží příspěvek podle zásad č. 5 a 6.

Nájemci, který prokázal, že jeho příjem a příjem společných nájemců a společně posuzovaných osob přesahuje stanovenou výši příjmu, ne však více než o 30 %, náleží měsíčně příspěvek v částkách uvedených v příloze.

Odůvodnění k zásadě č. 4

Nájemce, který prokázal příjem nižší nebo roven částce, která je konstruována jako kategorie obdobná životnímu minimu, avšak pro jiný okruh společně-posuzovaných osob, má nárok na příspěvek ve výši stanovené podle zásady č. 5, jde-li o nájemce užívajícího byt s regulovaným nájemným. Jde-li o nájemce užívajícího družstevní byt nebo byt či obytnou místnost v zařízení určeném k trvalému bydlení, má nárok na příspěvek v pevné výši stanovené v zásadě č. 6.

Nájemce, který prokázal příjem vyšší než tato konstruovaná částka, avšak ne více než o 30 %, má nárok na příspěvek přiměřeně snížený. Částky příspěvku snižující se podle růstu příjmu jsou uvedeny v příloze, která je součástí těchto zásad a bude součástí zákona.

Zásada č. 5

Výše příspěvku nájemci platícímu nájemné podle předpisu o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu se stanoví jako rozdíl mezi nájemným a úhradou některých plnění poskytovaných s užíváním bytu sjednanými na kalendářní měsíc k 1. lednu kalendářního roku, v němž se příspěvek poskytuje, a mezi nájemným a úhradou některých plnění poskytovaných s užíváním bytu sjednanými k 1. prosinci roku 1993.

Nájemné a úhradu některých plnění poskytovaných s užíváním bytu tvoří úhrada za

a) základní nájemné,

b) nájemné za vybavení bytu,

c) úklid společných prostor v domě,

d) osvětlení společných prostor v domě,

e) užívání výtahu,

f) kontrolu a čištění komínů,

g) odvoz popela a smetí,

h) odvoz splašků a čištění žump,

i) vybavení bytu společnou televizní a rozhlasovou anténou

(dále jen "hrubé nájemně").

Maximální výše hrubého nájemného sjednaného na kalendářní měsíc k 1. lednu kalendářního roku, v němž se příspěvek poskytuje (dále jen "hrubé nájemné příslušného roku"), která je brána v úvahu, činí měsíčně

610 Kč, užívá-li byt jedna osoba,

730 Kč, užívají-li byt dvě osoby,

900 Kč, užívají-li byt tři a více osob.

Pokud hrubé nájemné příslušného roku je vyšší než částky uvedené v předchozím odstavci, stanoví se výše příspěvku jako rozdíl těchto částek a hrubého nájemného sjednaného k 1. prosinci 1993 (dále jen "hrubé nájemné roku 1993"). Hrubé nájemné roku 1993 se váže k osobě nájemce.

Výše příspěvku stanovená podle předchozích odstavců však může činit měsíčně nejvýše

170 Kč, užívá-li byt jedna osoba,

210 Kč, užívají-li byt dvě osoby,

250 Kč, užívají-li byt tří a více osob.

Nelze-li zjistit hrubé nájemné roku 1993 nebo nebylo-li sjednáno, činí výše příspěvku v závislosti na počtu osob užívajících byt částky uvedené v předchozím odstavci.

Odůvodnění k zásadě č. 5

V sektoru s regulovaným nájemným se příspěvek váže na základní nájemné (podle vyhlášky MF ČR č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu) a některé další náklady související s užíváním bytu, tzv. hrubé nájemné.

Výše příspěvku u nájemce užívajícího nájemní být s regulovaným nájemným se odvozuje od zvýšení hrubého nájemného proti výchozímu období, kterým je rok 1993. Za obě období se používá sjednané nájemné, neboť prokazování skutečné výše nájemného by poskytování příspěvku značně zkomplikovalo (problém zúčtování zálohových plateb; časový posun plateb apod.). a nájemné výchozího období se považuje nájemné sjednané k 1. prosinci 1993, protože nejpřesněji vyjadřuje rozdíl hrubého nájemného v příslušném a výchozím období.

Pokud hrubé nájemné příslušného roku přesahuje stanovenou maximální výši hrubého nájemného, používá se při výpočtu zvýšení hrubého nájemného tohoto maxima. Určením maximální výše hrubého nájemného s nepřímo stanoví norma bydlení podle počtu osob užívajících být. Maximální výše hrubého nájemného vychází z výše základního nájemného v roce 1993 zvýšeného o 40 %, ostatní úhrady zahrnované do hrubého nájemného jsou uvažovány ve výši roku 1993.

Úhrada nárůstu hrubého nájemného je limitována částkami stanovenými podle počtu osob užívajících byt. Horní hranice příspěvku na hrubé nájemné tvoří rozdíl standardu hrubého nájemného v roce 1994 proti roku 1993, zvýšený o možná rizika vývoje (růst úhrad za služby zahrnované do hrubého nájemného, diferencovaný dopad nového způsobu výpočtu nájemného včetně vlivu polohy bytu v obcích).

Nájemně je zjišťováno vždy ve vazbě k nájemci, nikoliv k bytu. V případě, kdy nájemné nelze zjistit nebo doložit (přestěhování, získání prvního bytu), vychází se z částek příspěvku uvedených v zákoně. Pokud je hrubé nájemné roku 1993 vyšší než hrubé nájemné příslušného roku, nárok na příspěvek nevzniká.

Zásada č. 6

Výše příspěvku nájemci užívajícímu družstevní byt nebo byt v zařízení určeném k trvalému bydlení je stanovena pevnou částkou a činí měsíčně

85 Kč, užívá-li byt jedna osoba,

105 Kč, užívají-li byt dvě osoby,

125 Kč, užívají-li byt tři a více osob.

Odůvodnění k zásadě č. 6

Příspěvek nájemci užívajícímu družstevní byt nebo byt v zařízení určeném k trvalému bydlení se vzhledem ke značné obtížnosti zjišťování nediferencuje podle nárůstu nákladů.

Je podílem na limitovaných částkách přiznávaných nájemcům užívajícím byt s regulovaným nájemným. Tento podíl vychází ze vztahu mezi hrubým nájemným a odpovídajícími náklady na bydlení v těchto bytech dosahuje přibližně úrovně 50 % nákladů na hrubé nájemné v bytech s regulovaným nájemným.

Při výpočtu stanovených pevných částek příspěvku nájemci užívajícímu družstevní byt se braly v úvahu úhrady za náklady na opravu a údržbu bytového domu, na pojištění domu, náklady spojené se správou domu a na služby jako u hrubého nájemného. Nepřihlíželo se k částkám na úhradu úvěru a úroků z něho, které jsou různé podle typů a stáří domů a v čase neměnné.

V zařízeních určených k trvalému bydlení se vycházelo z výše celkové úhrady stanovené podle cenového výměru č. 016/1994, jejíž jednotlivé nákladové položky nelze vyčlenit.

Zásada č. 7

Příspěvek náleží za kalendářní pololetí. Nárok na příspěvek za kalendářní pololetí je třeba uplatnit do 31. ledna a do 31. července, jinak nárok na příspěvek zaniká. Nájemce je povinen podávat žádost na předepsaném tiskopisu, který vydává ministerstvo práce a sociálních věcí.

Žádost musí obsahovat

a) jméno, příjmení, adresu bytu, trvalý pobyt a rodné číslo nájemce, nebo společných nájemců a společné posuzovaných osob,

b) výši příjmu nájemce nebo společných nájemců a společně posuzovaných osob ze zaměstnaneckého vztahu v měsíčním průměru za kalendářní pololetí předcházející 1. lednu a 1. červenci příslušného roku doloženou potvrzením zaměstnavatele; výši ostatních příjmů a příjmů osob samostatně výdělečně činných doloženou čestným prohlášením,

c) potvrzení orgánu sociálního zabezpečení o invaliditě osob uplatňujících nárok podle zásady č. 3,

d) u nájemce platícího nájemné podle předpisů o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytované s užíváním bytu

1. potvrzení pronajímatele nebo jiný doklad o úhradě nájemného z bytu, a hradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu za kalendářní pololetí předcházející termínu podání žádosti,

2. potvrzení pronajímatele nebo jiný doklad o výši měsíčního hrubého nájemného sjednaného k 1. lednu a k 1. červenci příslušného roku a k 1. prosinci 1993,

e) u nájemce užívajícího družstevní byt nebo byt v zařízení určeném k trvalému bydlení potvrzení pronajimatele nebo jiný doklad o úhradě nákladů obdobných nájemnému za kalendářní pololetí předcházející terminu podání žádosti.

Potvrzení podle této zásady je povinen bezúplatně poskytnout pronajímatel i zaměstnavatel.

Odůvodnění k zásadě č. 7

Žádosti o příspěvek s aktuálními údaji nezbytnými pro přiznání a výpočet příspěvku se předkládají dvakrát ročně ve stanovených termínech zároveň s dokladem o včasných úhradách celkové výše nájemného a plnění poskytovaných s užíváním bytu za kalendářní pololetí předcházející termínu podání žádosti.

Pro nárok na příspěvek je podstatné nejen vymezení osob užívajících byt na základě jedné nájemní smlouvy z hlediska jejich počtu, ale také jejich věk a nezaopatřenost.

Nesplnění povinnosti podle posledního odstavce zásady bude posuzováno jako přestupek podle 46 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích.

Zásada č. 8

Výplata příspěvku se provádí za kalendářní čtvrtletí, nejpozději do 15 dnů po skončení kalendářního čtvrtletí.

Příspěvek se nevyplácí do ciziny.

Odůvodnění k zásadě č. 8

Úprava výplaty příspěvku (nevyplácet jej do ciziny) byla zvolena obdobně jako v zákoně č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

Zásada č. 9

Nárok na výplatu příspěvku zaniká ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy příspěvek měl být podle zásady č. 8 vyplacen.

Odůvodnění k zásadě č. 9

Z hlediska účelu dávky se považuje za přiměřenou pro zánik nároku na její výplatu lhůta jednoho roku.

Zásada č. 10

Nájemce, který uplatňuje nárok na příspěvek podle tohoto zákona, je povinen prokázat skutečnosti, kterých je třeba k jeho přiznání.

Jestliže nájemce zavinil, že příspěvek byl přiznán neprávem nebo v nesprávné výši, je povinen částky neprávem přijaté vrátit. Nárok na vrácení příspěvku poskytnutého neprávem nebo v nesprávné výši zaniká uplynutím jednoho roku ode dne, kdy plátce příspěvku tuto skutečnost zjistil, nejpozději však uplynutím tří let ode dne, za který byl příspěvek vyplacen.

Nájemce je povinen oznámit plátci příspěvku do osmi dnů změny nájemní smlouvy nebo její zánik.

Odůvodnění k zásadě č. 10

Změna nebo zánik nájemní smlouvy postihuje změny z hlediska nároku nájemce nejpodstatnější: růst nájemného a úhrady za plnění spojená s užíváním bytu i změnu způsobu jejich výpočtu, odstěhování nájemce i jeho úmrtí či zánik bytu. Rozšíření o povinnost aktualizace dalších údajů (např. o příjmu) během kalendářního pololetí se jeví jako záležitost ve vztahu k výši příspěvku administrativně příliš náročná.

Zásada č. 11

Zjistí-li se dodatečně, že příspěvek byl přiznán nebo vyplacen v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byl-li neprávem odepřen, tak se zvýší nebo přizná ode dne, od něhož náleží, nejvýše však za jeden rok nazpět ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na příspěvek nebo na jeho zvýšení.

Zásada č. 12

O příspěvku rozhoduje a vyplácí jej pověřený obecní úřad, v jehož obvodu se nachází byt, ke kterému je uplatňován nárok na příspěvek.

Zásada č. 13

Řízení o přiznání příspěvku se řídí správním řádem s výjimkou příslušnosti stanovené podle zásady č. 12.

Odůvodnění k zásadám č. 11 až 13

Pověřené obecní úřady vedou agendu i ostatních sociálních dávek, zejména dávek podmíněných předpisy o sociální potřebností. Pro účely těchto dávek šetří příjmy občanů. Tato skutečnost se příznivě promítá do snížení náročnosti nově zaváděné agendy příspěvku.

Řízení o přiznání příspěvku se řídí správním řádem s výjimkou příslušnosti pověřeného obecného úřadu.

Zásada č. 14

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.

I. Příspěvek nájemci užívajícímu byt podle předpisu o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu, který prokázal příjem přesahující stanovenou výši

II. Příspěvek nájemci užívajícímu družstevní byt nebo byt v zařízení určeném k trvalému bydlení, který prokázal příjem přesahující stanovenou výši

Základní pojetí příspěvku na nájemné a úhradu některých plnění poskytovaných s užíváním bytu (dále jen "příspěvek na hrubě nájemné") vychází z toho, že půjde o státní dávku, která bude poskytována na základě průkazu o příjmu nájemce a případných dalších společných nájemců a společně posuzovaných osob a placení nájemného. Příspěvek bude zmírňovat u příjmově slabších skupin obyvatelstva (s příjmem do stanovené výše) dopady z ekonomizace nájemného. Tato státní dávka bude nájemci platícímu regulované nájemné krýt pouze zvýšení základního nájemného, které má být realizováno od 1.1.1994 a nárůst určených nákladů spojených s užíváním bytu, převážně těch, které nájemce nemůže svým chováním ovlivnit. U ostatních forem bydlení (s výjimku vlastníků bytu a uživatelů bytů s neregulovaným nájemným) bude příspěvek poskytován na srovnatelné náklady. Doba poskytování příspěvku bude omezená, tzn., že půjde a státní dávku přechodného charakteru. Výjimky v časovém omezení budou v případech, kdy byt užívají pauze osoby starší 72 let nebo plně invalidní.

Výše skutečného příjmu nájemce a osob s ním užívajících byt se porovnává k hranici příjmu, kterou je součet částek považovaných za potřebné k zajištění nezbytných nákladů na výživu; ostatní základní osobní potřeby a na domácnost všech těchto osob ve výši částek podle zákona o životním minimu.

Relativně nejvíce by se podle tohoto návrhu mělo přispívat nájemci, který prokázal, že celkový příjem osob užívajících byt (v měsíčním průměru za kalendářní pololetí předcházející padání žádosti) nepřesahuje vypočítanou hraniční výši příjmů. V tamto případě se výše příspěvku stanoví výpočtem z rozdílu mezi výší hrubého nájemného sjednaného nájemcem v roce 1993 a v příslušném kalendářním roce, jde-li o nájemce užívajícího byt s regulovaným nájemným. Jde-li o nájemce užívajícího družstevní byt nebo byt v zařízení určeném k trvalému bydlení, je výše příspěvku stanovena v zákoně pevnou částkou.

Přesáhne-li celkový příjem osob užívajících byt (bez ohledu na formu bydlení) vypočítanou hranici příjmu, příspěvek se úměrně snižuje; částky příspěvku stanoví v tabulkové příloze zákon. Nárok na příspěvek nevzniká, jestliže příjem přesáhne tuto hranici o více než 30 %.

Návrh zásad (pro účely výpočtu příspěvku) limituje výši hrubého nájemného příslušného roku, která je brána v úvahu, i výši příspěvku pro různý počet osob užívajících byt. Tento princip by měl nepřímo působit proti užívání bytů nadměrné velikosti občany, jimž to jejich příjmy neumožňují.

Zdrojem finančního krytí nákladů na poskytování příspěvku bude státní rozpočet. Příspěvek budou poskytovat pověřené obecní úřady příslušné podle místa bytu, které vyplácejí dávky sociální péče.

Zavedení samostatného, příspěvku na hrubé nájemné znamená, že v roce 1994 bude souběžně uplatňována ochrana sociálně potřebných domácností podle zákonů o životním minimu a sociální potřebnosti a příspěvek na hrubé nájemné. Tento souběh je nezbytný mezi jiným proto, že hrubé nájemně činí cca 40 - 50 % celkových nákladů na bydlení, k nimž patří také náklady na vytápění a teplou vodu, elektrickou energii, plyn aj. Počínaje rokem 1994 se podíl výdajů domácnosti na hrubé nájemné bude postupnou liberalizací zvyšovat. Vzhledem k výši částek příspěvku, podmínkám nároku, zejm. jeho přiznávání na kalendářní pololetí, se nepředpokládá spekulace s výší nájemného ze strany pronajímatele bytu.

Za předpokladu, že by byl příspěvek poskytován 17-24 % nájemců v navrženém vymezeném sektoru bydlení (odhadovaný počet domácností a příjmem do výše 1,3 násobku životního minima činí cca 380 - 550 tis. domácností) v průměrné výši cca 150 Kč měsíčně, činila by potřeba finančních zdrojů státního rozpočtu ročně cca 0,7 - 1 mld Kč. Do této částky jsou zahrnuty i minimální prostředky (cca 30 mil. Kč) na zajištění nezbytné administrativy, kontroly, evidence a vyhodnocování na základě jednotného počítačového programu.

Zavedením příspěvku na hrubé nájemné se zvýší počet žádostí o dávky na pověřených obecních úřadech. Ke snížení administrativní náročnosti vyřizování žádostí o příspěvek bude vypracován vzor žádostí.

Navrhované principy poskytování příspěvku na hrubé nájemné stojí mezi dvěma krajními přístupy existujícími v praxi evropských zemí: mezi zohledněním celkových výdajů domácností na bydlení (ve východních zemích SRN) a mezi příspěvkem jen na základní nájemné (Anglie, Holandsko aj.). V řadě zemí je příspěvek poskytován ve všech sektorech bydlení (SRN, Rakousko aj.), jinde jen v nájemním sektoru (Dánsko, Holandsko).

Ze zahraničních zkušeností obecně platí, že subvenční systémy ve vztahu k bydlení nejsou statické. Jejich vývoj je závislý na konkrétním stavu a možnostech ekonomiky, sociální, příjmové a demografické struktuře obyvatelstva, na stavu (kapacitě) bytového fondu, ale i na tradicích dané země.

Zkušenosti rovněž ukazují, že hlavní rysy finanční podpory bydlení z veřejných prostředků (selektivnost spočívající ve výborovém poskytování potřebným domácnostem, pružnost, umožňující rychle reagovat na změnu finanční situace domácností a na rozsáhlejší změny životní úrovně společnosti) směřují k vyšší efektivnosti z hlediska nároků na státní rozpočet, který je zpravidla hlavním zdrojem krytí, popřípadě v kombinaci s příspěvky zemských vlád a obcí nebo s různými fondy. V některých zemích příspěvky zahrnují jen 10 % domácností (západní země SRN), jinde až 30 % (např. východní země SRN, Francie).