Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Petr Piťha zaslal odpověď na interpelaci poslance Jana Vika dopisem ze dne 1. listopadu 1993.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám Poslanecké sněmovně odpověď ministra školství, mládeže a tělovýchovy na interpelaci poslance Jana Vika. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Ministr školství

mládeže a tělovýchovy

České republiky

Vážený pane poslanče,

vždy vítám zájem o problematiku školství, kritické i polemické názory, slova pochvaly i uznání. Vyslovené názory mohou být jak inspirací, tak i korekcí zamýšlených postupů či opatření, mohou být případně i varováním před neuváženými aktivitami.

Ne vždy proto mohu s názory, které jsou MŠMT ČR i mně osobně nejrůznějšími cestami - masmedii, interpelacemi či korespondencí - sdělovány, souhlasit. Týká se to i Vámi předložené interpelace.

Pozorně jsem se seznámil s obsahem XII. kapitoly učebního textu pro střední školy České a československé dějiny II. (J. Marek a kol.) i s obsahem inkriminovaného odstavce a musím konstatovat, že "komunistickou rétoriku a pokus o vymývání mozků studentů středních škol" jsem v nich nenalezl. Požádal jsem tedy autory učebního textu, renomovaně historiky Historického ústavu a Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, kteří tuto citlivou kapitolu moderních dějin zpracovali, o vyjádření k Vašim kategoricky formulovaným závěrům k dané problematice, a v plném znění je přikládán ke své odpovědi. Rovněž přikládám vyjádření nakladatelství Fortuna, které titul České a československé dějiny I.-III. (J.Marek a kol., J.Hama a kol.) v letech 1991 a 1992 vydalo.

Současně podotýkám, že vydávání alternativních učebnic a učebních textů pro střední školy (ale i pro základní školy) zabezpečují jednotlivá nakladatelství, nikoliv MŠMT ČR. Tato nakladatelství si rovněž zabezpečují recenzní a lektorské řízení k připravovaným titulům a vydávané tituly nabízejí školám buď nezávisle na MŠMT ČR, nebo žádají ministerstvo o jejich schválení a zařazení do seznamu učebnic a učebních textů pro jednotlivé druhy a typy škol, či pouze o jejich doporučení školám k využití při výuce. Nejsou tedy vydávané tituly školám předepisovány k užívání, nýbrž představují alternativní nabídku, z níž si školy a jejich vyučující v pluralitní a demokratické společnosti mají možnost vybírat a také vybírají. Pro výuku dějepisu ve středních školách byly vydány i jiné tituly, např. Dějiny zemí Koruny české I., II., Světové dějiny I., II., Svět a Československo ve 20. století, Historie v nepokřiveném zrcadle (7 dílů) aj.

Vážený pane poslanče, jsem si v plné míře vědom zodpovědnosti MŠMT ČR i své osobní za vzdělávání a výchovu mladé generace, a to nejen z pohledu dneška, ale i budoucnosti. Mohu Vás proto ubezpečit, že bych v případě nevhodného nebo dokonce škodlivého působení na mládež přijal rázná a důsledná opatření k zajištění nápravy.

S pozdravem

přílohy

Vážený pan

Jan Vik

poslanec PSP ČR

Praha 7

ÚSTAV PRO SOUDOBÉ DĚJINY

AKADEMIE VĚD ČESKÉ REPUBLIKY

118 40 Praha 1 - Malá Strana

tel. 24510551, 24510207-8

fax. 24510550

Karel Kaplan

Pan prof. Petr Piťha ministr

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

Karmelitská 5

110 00 Praha 1

Praha 18.10.1993

Vážený pane ministře!

Historický ústav AV ČR mne seznámil s obsahem interpelace poslance Parlamentu ČR Jana Vika ve věci ťOdsun Němců a menšinyŤ, pasáže v publikaci České a československé dějiny, II. díl. Slíbil jsem, že jako autor této části Vám sdělím k interpelaci své vyjádření.

Ve svých studiích, pokud jsem se zabýval poválečným postavením německé menšiny, jsem výlučně používal termín odsun. Dokonce autor recenze mé knihy Hranice a pohraničí Československa 1945, československý občan a německý antifašista, se nad termínem mnou používaným pozastavoval. Odsun občanů německé národnosti proběhl ve dvou etapách - před rozhodnutím postupimské konference (tuto etapu nazývám divoký odsun), a po postupimské konferenci (organizovaný odsun). V rámci odsunu došlo před postupimskou konferencí k několika případům vyhánění osob německé národnosti, které byly ještě československými státními občany. Ústavní dekret prezidenta republiky o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské byl vydán 2. srpna 1945, shodou okolností v den, kdy československá vláda obdržela rozhodnutí postupimské konference o odsunu občanů německé národnosti.

Uvedený názor vyjadřuje také zmiňovaná pasáž, které se týká interpelace pana poslance. Domnívám se proto, že jde o nedorozumění nebo neporozumění. Z mého textu vyplývá, že používám termínu odsun a nikoliv vyhnání, přičemž v období tzv. divokého odsunu došlo k případům vyhánění, které mělo i velmi smutné následky. Dnes u jsou některé případy natolik známy (nap. pochod z Brna, události v Ústí n.L.), že není správné o jejich existenci mlčet. Jsem přesvědčen, že nemáme právo a že bychom nikomu neprospěli, naopak uškodili, kdybychom chtěli tyto skutečnosti před mladou generací zatajovat. Takový postoj by nám velice ztěžoval hledání a přibližování se k pravdě.

k interpelaci poslance Jana Vika týkající se formulací v učebnici Českých a Československých dějin II, Praha 1991

Námitky vůči formulacím vztahujícím se k osudům sudetských Němců po skončení druhé světové války, jsou sice formulovány s notnou dávkou rozčilení, ale bez znalosti konkrétní historické materie. Panu poslanci by jen stačilo sáhnout po některých dokumentech z roku 1945, které jsou vcelku dostupné v parlamentním archivu nebo knihovně, či případně po nové, na důkladné znalosti těchto dokumentů zpracované publikaci Tomáše Staňka "Odsun Němců z Československa 1915-1947"/Praha 1991 536 s./ a nemusel zatěžovat svými paralelami o "komunistické rétorice" své okolí.

V inkriminované pasáži se důsledně používá termín "odsun", jimž se podle formulace uplatněné v XIII. článku Závěrečné zprávy o postupimské konferenci z 2. srpna 1945 označuje obvykle vysídlení /přesídlení, transfer/ německého obyvatelstva z Československa, Polska a Maďarska po skončení druhé světové války. Jen jednou použil autor současný přední český historik zabývající se novými českými dějinami Karel Kaplan formulaci "vyhánění" pro tzv. divoký odsun který probíhal prakticky od obsazení území Československa sovětskou resp. americkou armádou do okamžiku již zmíněného postupimského usnesení. To, co se tehdy dělo v českém pohraničí ale i v některých německých enklávách ve vnitrozemí je tímto slovem charakterizováno velmi mírně. Iniciativní akce místních "revolučních" orgánů jen dodatečně přikryté rozhodnutím některé z vyšších instancí výkonné moci měly velmi různorodý charakter postrádaly však vesměs respekt k tomu, co označujeme dnes slovy lidská práva. Šlo skutečně o vyhánění, kdy doslova byly organizovány pochody smrti /viz nejkřiklavější pochod asi 20.000 brněnských Němců/ doprovázené různými násilnostmi až po zabíjení a nakonec masovou vraždu několika set účastníků tohoto pochodu. Autor se vyhnul termínu "vyhnání", který dnes nabyl v důsledku účelové agitace sudetoněmeckých aktivistů specifický charakter. Není zde také hodnocena vina sudetských Němců na rozbití Československa v letech 1938/39, ani posuzováno jejich chování v následujícím období do r. 1945.

V průběhu tzv. divokého odsunu opustilo Československo 300 až 750 tisíc Němců. Proces probíhal natolik živelně, že dnes nelze dospět k přesnějšímu číslu. Ostatně to ani není nutné. Celkově bylo vysídleno 2,5 až 2,7 milionu lidí. V Československu zůstalo okolo 300 tisíc lidí hlásících se k německé národnosti. Nebyli mezi nimi jen antifašisté, ale také mnozí odborníci nezbytní pro zachování chodu továren v pohraničí, příslušníci smíšených manželství apod. Ale také naopak někteří antifašisté z řad sudetských Němců odešli nebo byli násilně odsunuti. Příčiny byly různé: snaha zachovat celistvou rodinu paušální postup vysidlovacích orgánů, nesnesitelnost podmínek pro přežití v dosavadním domově a pod.

Pan poslanec zná jen svou"pravdu", aniž by jej příliš zajímala fakta. Takto lze postupovat snad v politické sféře, ale ne v učebnici. Odsun Němců, ať prováděný jakkoli, nepatří ke světlým stránkám českých dějin. Jednou se však musíme vyrovnat s těmito problémy. Pro politické a morální zdraví národa je nezbytné skoncovat se zamlčováním pro nás nepříjemných skutečností.

V Praze dne 15.10.1993

K interpelaci poslance Jana Vika týkající se odstavce o odsunu Němců v učebnici českých a československých dějin II, Praha 1991

Nakladatelství učebnic Fortuna souhlasí se stanoviskem kolektivu autorů učebnice a považuje uvedené znění textu kritizovaného odstavce za správné a odpovídající současnému hodnocení této historické etapy vývoje naší společnosti našimi předními historiky.

Kromě důvodů, výše uvedených v odpovědi autorit, se nakladatelství domnívá, že učebnice vychází v pluralitní společnosti, která umožňuje svobodné vyjádření k jednotlivým obdobím naší historie. Podivujeme se nad tím, že představitel Republikánské strany, která zdůrazňuje nedostatečnou demokratičnost naší současné společnosti a kritizuje starý totalitní režim, vybízí Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy k represivním zákrokům proti autorům i nakladatelství.

Věřím, že po novém, důkladném pročtení znění textu pan poslanec pochopí, že autorům i nakladatelství šlo o skutečně spravedlivé a objektivní hodnocení historické události, která se neblaze zapsala do našich dějin.

V Praze dne 19. 10. 1993