Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

Zákoník práce č. 65/1965 Sb., ve znění zákona č. 88/1968 Sb., zákona č. 153/1969 Sb., zákona č. 100/1970 Sb., zákona č. 20/1975 Sb., zákona č. 72/1982 Sb., zákona č. 111/1984 Sb., zákona č.22/1985 Sb., zákona č. 52/1987 Sb., zákona č. 98/1987 Sb., zákona č. 188/1988 Sb., zákona č. 3/1991 Sb., zákona č. 297/1991 Sb., zákona č. 231/1992 Sb., zákona č. 264/1992 Sb., zákona České národní rady č. 590/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 37/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:

1. Nadpis "Základní zásady" nad článkem III se vypouští.

2. Články III až X se vypouštějí.

3. Ve všech ustanoveních zákoníku práce se slovo "pracovník" nahrazuje slovem "zaměstnanec", slovo "pracovnice" slovem "zaměstnankyně" a slovo "občan" slovy "fyzická osoba".

4. Ve všech ustanoveních zákoníku práce, kde je slovo "organizace" použito ve smyslu právnické osoby, která zaměstnává občany v pracovněprávních nebo obdobných vztazích, se toto slovo nahrazuje slovem "zaměstnavatel".

5. V § 84 odst. 1 a 3, § 85 odst.1 a 2, § 87 odst. 1, 2 a 3, § 89 odst.3, § 92 odst. 1, § 93 a § 98 se slova "vedoucí organizace" nahrazují slovem "zaměstnavatel".

6. Pokud zákoník práce používá názvu "vláda České a Slovenské Federativní Republiky", nahrazuje se tento název názvem "vláda"; název "federální ministerstvo práce a so- ciálních věcí" se nahrazuje názvem "ministerstvo práce a sociálních věcí"; název "vláda České republiky" se nahrazuje názvem "vláda"; název "vláda Slovenské republiky" se vypouští; názvy "federální ministerstvo", "příslušné ministerstvo", "ministerstva republik" se nahrazují názvem "ministerstvo", název "federální ústřední orgán" se nahrazuje názvem "ústřední orgán".

7. Stanoví-li zákoník práce současně kompetence federálních a republikových orgánů nebo republikových orgánů, nahrazují se tyto kompetence kompetencí orgánů České republiky.

8. Ve všech ustanoveních zákoníku práce se slova "společenská organizace" nahrazují slovy "odborová organizace"a slova "neoprávněný majetkový prospěch" slovy "bezdůvodné obohacení".

9. § 3 zní: "Pracovní vztahy mezi družstvem a jeho členy se řídí zákoníkem práce, nestanoví-li zvláštní zákon jinak [§ 226 obchodního zákoníku.]."

10. V části první hlavě druhé se za nadpis "Účastníci pracovněprávních vztahů" vkládá § 7, který zní:

(1) Pracovněprávní vztahy podle tohoto zákoníku mohou vzniknout jen se souhlasem fyzické osoby a zaměstnavatele.

(2) Nikdo nesmí výkonu práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů zneužívat na újmu jiného účastníka pracovněprávního vztahu.".

11. § 8 odst. 1 zní:

"(1) Zaměstnavateli se pro účely tohoto zákoníku rozumí právnické nebo fyzické osoby, které zaměstnávají fyzické osoby v pracovněprávních vztazích a pokud to stanoví zákon, též v obdobných pracovních vztazích.".

12. V § 8 odst. 2 větě druhé se slova "společenských organizací" nahrazují slovy "sdružení občanů podle zvláštního zákona [Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění zákona č.300/1990 Sb., zákona č.513/1991 Sb. a zákona č.68/1993 Sb. ]".

13. Za § 8 se vkládá nový § 8a, který zní :

Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti v pracovněprávních vztazích jako zaměstnavatele vzniká narozením. Způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti v pracovněprávních vztazích jako zaměstnavatele vzniká dosažením 18 let věku.".

14. V § 9 odst. 1 věta první zní: "Právní úkony v pracovněprávních vztazích činí u zaměstnavatele, který je právnickou osobou, především jeho statutární orgán, a u zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, zaměstnavatel; místo nich je mohou činit i osoby jimi pověřené.".

15. V § 9 odstavec 4 se vypouští.

16. V § 11 odst. 1 se vypouštějí slova "(pracovněprávní způsobilost)".

17. § 11 odst. 2 zní:

"(2) Způsobilost fyzické osoby, která ukončí povinnou školní docházku v pomocné škole před dosažením 15 let věku, mít v pracovněprávních vztazích práva a povinnosti a způsobilost vlastními právními úkony nabývat těchto práv a brát na sebe tyto povinnosti, vzniká dnem ukončení povinné školní docházky, nejdříve však dnem dosažení 14 let věku.".

18. V § 12 odst. 2 se slova "omamných prostředků" nahrazují slovy "návykových látek".

19. § 15 odst. 1 zní :

"(1) Zaměstnanec i zaměstnavatel se mohou dát zastoupit jinou fyzickou osobou nebo jinou právnickou osobou.".

20. V § 18 se vkládá nový odstavec 1, který zní:

"(1) Odborové orgány mají právo účastnit se pracovněprávních vztahů včetně kolektivního vyjednávání za podmínek stanovených zákonem.".

Dosavadní odstavce 1 až 5 se označují jako odstavce 2 až 6.

21. V § 18 odst. 6 ve větě první se za slovo "hospodářského," vkládá slovo "obchodního" a na konci se připojují slova "nebo zaměstnanců".

22. Poznámka pod čarou č. 15 zní:

___________________________

"¹⁵⁾ Např. § 2 obchodního zákoníku, § 2 živnostenského zákona.".

23. Za § 20 se vkládá nový § 21, který zní:

(1) Pracovněprávní nároky s výjimkou nároků mzdových a na cestovní náhrady, které lze podle pracovněprávních předpisů upravit v kolektivních smlouvách , může zaměstnavatel, u kterého nepůsobí odborová organizace, stanovit vnitřním předpisem.

(2) Pokud jsou některé pracovněprávní nároky upraveny kolektivní smlouvou i vnitřním předpisem, vydaným před vznikem odborové organizace, platí úprava obsažená v kolektivní smlouvě.

(3) Vnitřní předpis je neplatný, pokud nebyl vydán písemně, nebo je v rozporu s právními předpisy nebo byl vydán zaměstnavatelem,u něhož působí odborová organizace.".

24. V § 22 odst. 3 věta první zní: "Příslušné odborové orgány mají právo vykonávat u zaměstnavatelů kontrolu nad dodržováním pracovněprávních předpisů, vnitřních předpisů a závazků vyplývajících z kolektivních smluv.". Na konci se připojuje věta: "Týká-li se kontrola osobních údajů zaměstnance, které jsou předmětem ochrany osobnosti [§ 11 občanského zákoníku.

Zákon č. 256/l992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech.], lze údaje poskytnout jen s předchozím souhlasem zaměstnance.".

25. V § 22 odst.4 se slovo "vykonávají" nahrazuje slovy "mohou vykonávat".

26. V § 23 odst. 1 věta druhá zní: "Ústřední orgány mohou vydat pracovněprávní předpisy pro jednotlivá odvětví jen v dohodě s ministerstvem práce a sociálních věcí a právní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci též v dohodě s příslušným orgánem státního odborného dozoru.".

27. V § 23 odstavce 3 a 4 se vypouštějí.

28. Nadpis "Zabezpečení práva na práci" nad § 24 až 26 se vypouští.

29. § 24 a 25 se vypouštějí.

30. V § 27 odst. 3 se slova " společenských organizací" nahrazují slovy "sdružení občanů podle zvláštního zákona²⁹⁾".

31. § 27 odst. 4 a 5 znějí:

"(4) Jmenováním se pracovní poměr zakládá u vedoucích zaměstnanců, jmenovaných do funkce podle zvláštních předpisů a u vedoucích zaměstnanců, které do funkce jmenuje u zaměstnavatele, který je právnickou osobou, statutární orgán a u zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, zaměstnavatel.

(5) Vedoucími funkcemi, do nichž u zaměstnavatele, který je právnickou osobou, jmenuje statutární orgán a u zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, zaměstnavatel, jsou funkce vedoucích zaměstnanců

a) v přímé řídící působnosti

1. statutárního orgánu, je-li zaměstnavatelem právnická osoba,

2. zaměstnavatele, je-li zaměstnavatelem fyzická osoba,

b) v přímé řídící působnosti vedoucího zaměstnance přímo podřízeného

1. statutárnímu orgánu, je-li zaměstnavatelem právnická osoba,

2. zaměstnavateli, je-li zaměstnavatelem fyzická osoba za podmínky, že tomuto vedoucímu zaměstnanci je podřízen další vedoucí zaměstnanec,

c) na ústředních orgánech.

Jmenování a odvolání může provádět u zaměstnavatele,který je právnickou osobou, výlučně statutární orgán a u zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, výlučně zaměstnavatel. Jmenováním a odvoláním nelze pověřit jinou osobu.".

32. V § 30 odst. 1 se vypouštějí slova "nebo jestliže v pracovní smlouvě nebo při její změně nebyly splněny podmínky uvedené v odstavcích 2 a 3".

33. § 30 odst. 2 a 3 znějí:

"(2) Pracovní poměr na dobu určitou nelze sjednat s

a) absolventy středních a vysokých škol, odborných učilišť a učilišť vstupujícími do pracovního poměru na práci odpovídající jejich kvalifikaci; absolventem se rozumí zaměstnanec, jehož celková doba zaměstnání v pracovním nebo obdobném poměru nedosáhla po úspěšném ukončení studia (přípravy) dvou let, při čemž se do této doby nezapočítává doba vojenské základní (náhradní) služby a civilní služby nahrazující tuto službu, doba mateřské a další mateřské dovolené a doba, po kterou zaměstnavatel podle § 127 odst. 2 omluvil nepřítomnost muže v práci, protože mu příslušel rodičovský příspěvek,

b) mladistvými.

(3) Zákaz podle odstavce 2 neplatí v případech, kdy fyzická osoba písemně požádá zaměstnavatele o sjednání pracovního poměru na dobu určitou.".

34. V § 35 odst. 2 se na konci připojuje věta: "Zaměstnanec musí být také řádně seznámen s kolektivní smlouvou a s vnitřními předpisy.".

35. V § 37 odst. 1 se v písmenu d) tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena e) a f), která znějí:

"e) je-li zaměstnanec pracující v noci na základě lékařského posudku uznán nezpůsobilým pro noční práci,

f) požádá-li o to těhotná žena nebo matka dítěte mladšího než devět měsíců, která pracuje v noci.".

36. § 38 odst. 4 zní :

"(4) Zaměstnavatel, u něhož je zaměstnanec v pracovním poměru, může s ním sjednat v písemné dohodě, že ho dočasně přidělí k výkonu práce k jiné právnické nebo fyzické osobě.V dohodě musí být uveden název právnické osoby nebo jméno a příjmení fyzické osoby, k níž se zaměstnanec přiděluje, den, kdy dočasné přidělení vznikne, druh a místo výkonu práce a doba, na kterou se dočasné přidělení sjednává. Vláda stanoví nařízením bližší podmínky dočasného přidělení zaměstnance.".

37. V § 42 odst. 3 se slova "České a Slovenské Federativní Republiky" nahrazují slovy "České republiky ".

38. V § 42 se odstavec 5 vypouští.

39. V § 48 odst. 1 se za písmeno d) doplňuje písmeno e), které zní: "e) v době, kdy je zaměstnanec pracující v noci uznán na základě lékařského posudku dočasně nezpůsobilým pro noční práci.".

40. § 54 zní:

(1) Zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit, jestliže

a) podle lékařského posudku nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví a zaměstnavatel jej nepřevedl v době 15 dnů ode dne předložení tohoto posudku na jinou, pro něho vhodnou práci,

b) zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo náhradu mzdy do 15 dnů po uplynutí její splatnosti.

(2) Zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dověděl, nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy tento důvod vznikl.

(3) Zaměstnanec,který okamžitě zrušil pracovní poměr, má nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za výpovědní dobu.".

41. § 60 odst. 1 zní :

"(1) Požádá-li zaměstnanec zaměstnavatele o vydání posudku o pracovní činnosti (pracovní posudek), je zaměstnavatel povinen do 15 dnů zaměstnanci tento posudek vydat; zaměstnavatel však není povinen vydat mu jej dříve, než v době dvou měsíců před skončením jeho pracovního poměru. Pracovním posudkem jsou veškeré písemnosti týkající se hodnocení práce zaměstnance, jeho kvalifikace, schopností a dalších skutečností, které mají vztah k výkonu práce.".

42. Za § 60 se vkládá nadpis " Odstupné".

43. Za nadpis " Odstupné" se vkládají nové § 6Oa, § 6Ob a § 6Oc, které znějí:

(1) Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 46 odst. 1 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, náleží při skončení pracovního poměru odstupné ve výši dvojnásobku průměrného výdělku.

(2) Pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek [§ 17 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku.].

(3) Odstupné vyplácí zaměstnavatel po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy, pokud se se zaměstnancem nedohodne na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty.

(1) Pokud zaměstnanec po skončení pracovního poměru nastoupí opět do zaměstnání u dosavadního zaměstnavatele před uplynutím doby dvou měsíců , je povinen tomuto zaměstnavateli vrátit odstupné nebo jeho poměrnou část.

(2) Poměrná část odstupného se stanoví podle počtu kalendářních dnů od nového nástupu do zaměstnání do uplynutí doby podle odstavce 1.

Odstupné nenáleží zaměstnanci

a) u něhož při organizačních změnách dochází k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na jiného zaměstnavatele,

b) který koná u zaměstnavatele práci ve vedlejším pracovním poměru.".

44. V § 65 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

"(2) Zaměstnance, který byl do funkce zvolen nebo jmenován, lze z této funkce odvolat. Zaměstnanec se může této funkce též vzdát. Odvolání a vzdání se funkce musí být

písemné a doručené druhému účastníku, jinak je neplatné. Výkon funkce končí dnem následujícím po doručení odvolání nebo vzdání se funkce, nebyl-li v odvolání nebo vzdání se funkce uveden den pozdější.".

Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.

45. V § 70 odst. 2 se vypouštějí slova "za podmínek stanovených v § 25 odst. 2 písm. e)".

46. V § 73 odst. 2 část věty před dvojtečkou zní: "(2) Zaměstnanci orgánů státní správy, soudů a prokuratur, Kanceláře prezidenta republiky, Kanceláře Parlamentu, Úřadu vlády,Nejvyššího kontrolního úřadu,Úřadu pro legislativu a veřejnou správu, České národní banky a státních fondů jsou dále povinni".

V písm. b) části věty za středníkem se slova "vedoucím organizace" nahrazují slovy "statutárním orgánem".

47. § 83 odst. 3 zní:

"(3) Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví vyhláškou rozsah zkrácení pracovní doby bez snížení mzdy a podmínky jejího zavádění a rozvržení.".

48. V § 83 odst. 5 se na konci připojují slova "nebo stanovit ve vnitřním předpisu".

49. V § 85 se doplňuje odstavec 3, který zní:

"(3) Za podmínek stanovených v předchozích odstavcích lze nerovnoměrné rozvržení pracovní doby se zaměstnancem též dohodnout.".

50. § 85b se vypouští.

51. § 88 odst. 2 zní:

"(2) V kolektivní smlouvě lze sjednat, nebo ve vnitřním předpisu stanovit, jakou dobu z doby potřebné k osobní očistě po skončení práce lze započítat do pracovní doby. To platí i pro zaměstnavatele, kteří neprovozují podnikatelskou činnost.".

52. V § 89 odst. 5 ve větě druhé se za slova "lze dohodnout" vkládají slova "nebo ve vnitřním předpisu stanovit,".

53. V § 92 odst. 3 se slova "Vláda České a Slovenské Federativní Republiky pro organizace řízené federálními ústředními orgány, vláda České republiky a vláda Slovenské republiky pro ostatní organizace mohou" nahrazují slovy "Vláda může".

54. V § 92 se připojuje nový odstavec 4, který zní:

"(4) Za podmínek stanovených v předchozích odstavcích lze nepřetržitý odpočinek v týdnu též dohodnout.".

55. § 94 se vypouští.

56. V § 95 odst. 3 se za slova "v podnikové kolektivní smlouvě" vkládají slova "nebo ve vnitřním předpisu" a doplňuje se věta "Ve vnitřním předpisu však nelze stanovit rozsah pracovní pohotovosti podle odstavce 1.".

57. § 97 odst. 4 zní:

"(4) Úřady práce mohou po projednání v poradních sborech [§ 7 zákona České národní rady č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění zákona České národní rady č. 64/1991 Sb., zákona České národní rady č. 272/1992 Sb.a zákona č. 84/1993 Sb.] na základě stanoviska příslušného odborového orgánu pro zaměstnavatele ve svém územním obvodu stanovit, ve kterých činnostech a v jakém rozsahu se na přechodnou dobu z vážných důvodů povoluje výkon dohodnuté práce přesčas nad hranice stanovené v předchozích odstavcích. V kolektivní smlouvě lze sjednat nebo ve vnitřním předpisu stanovit bližší podmínky výkonu této práce.".

58. V § 99 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňují se nové odstavce 2 až 5, které znějí:

"(2) Zaměstnancem pracujícím v noci se pro účely tohoto zákoníku rozumí zaměstnanec, který vykonává práce vyžadující, aby byly pravidelně konány v noci v rozsahu nejméně čtyř hodin po sobě jdoucích;tím nejsou dotčeny zvláštní zákony [Zákon č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění zákona České národní rady č. 590/1992 Sb., zákona České národní rady č.10/1993 Sb. a zákona České národní rady č. 37/1993 Sb.

Zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a některých dalších organizacích a orgánech, ve znění zákona České národní rady č. 590/1992 Sb.a zákona České národní rady č. 10/1993 Sb.

].

(3) Zaměstnavatelé jsou povinni zajistit, aby zaměstnanec pracující v noci, který o to požádá, byl vyšetřen lékařem

a) před zařazením na noční práci,

b) pravidelně podle potřeby, nejméně však jednou ročně,

c) kdykoliv během zařazení na noční práci pro zdravotní poruchy vyvolané výkonem noční práce.

Úhradu poskytnuté zdravotní péče nelze po zaměstnanci požadovat.

(4) Zaměstnavatel je povinen pravidelně projednávat s příslušným odborovým orgánem otázky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a organizace práce v noci a zajišťovat pro zaměstnance pracující v noci přiměřené sociální služby, zejména možnost občerstvení.

(5) Pracoviště, na kterém se pracuje v noci, je zaměstnavatel povinen vybavit prostředky pro poskytnutí první pomoci včetně zajištění prostředků umožňujících přivolat rychlou lékařskou pomoc.".

59. § 102 odst. 3 věta první zní:

"V kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu lze zaměstnancům zaměstnavatelů, kteří provozují podnikatelskou činnost, prodloužit dovolenou o další týdny nad výměru uvedenou v předchozích odstavcích.".

60. V § 102 za odstavec 3 se vkládá nový odstavec 4, který zní:

"(4) Vláda může stanovit nařízením prodloužení dovolené podle předchozího odstavce u zaměstnavatelů, kteří neprovozují podnikatelskou činnost.".

Dosavadní odstavce 4 až 6 se označují jako odstavce 5 až 7.

61. V § 11Ob odst. 4 se slova "v § 102 odst. 4" nahrazují slovy "v § 102 odst. 5".

62. V § 116 odst. 4 větě třetí se slova "vedoucího organizace" nahrazují slovy "vedoucího zaměstnance, který je statutárním orgánem".

63. V § 121 odst. 1 se dosavadní písmena l) a m) označují jako a) a b), dosavadní písmeno a) se vypouští. Dosavadní písmena b) až k) se označují jako c) až l).

64. § 123 zní:

Ministerstvo spravedlnosti v dohodě s ministerstvem práce a sociálních věcí stanoví vyhláškou odměny za pracovní pohotovost soudců a justičních čekatelů a způsob nařizování pracovní pohotovosti.".

65. § 124 odst. 4 zní:

"(4) Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví vyhláškou jiné úkony v obecném zájmu, rozsah a podmínky krátkodobého uvolnění a poskytování náhrady mzdy.".

66. V § 124 odst. 5 se ve větě první za slovo "smlouvách" vkládají slova "nebo ve vnitřních předpisech".

67. V § 125 odst. 1 se ve větě první za středníkem za slovo "smlouvách" doplňují slova "nebo ve vnitřních předpisech".

68. V § 125 odst. 3 se ve větě druhé za slovo " smlouvách " doplňují slova " nebo ve vnitřních předpisech".

69. V § 125 odst. 7 se ve větě druhé za slovo "smlouvy" doplňují slova "nebo vnitřního předpisu".

70. § 126 odst. 4 zní:

"(4) Ministerstvo práce a sociálních věcí v dohodě s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy stanoví vyhláškou poskytování pracovních úlev a hmotného zabezpečení zaměstnanců studujících při zaměstnání a zaměstnanců při účasti na školení uvedených v odstavci 2, popřípadě i výši náhrady mzdy poskytované po dobu tohoto školení.".

71. V § 128 odst. 3 se za slovo " v kolektivních smlouvách" vkládají slova "nebo ve vnitřních předpisech".

72. § 131 zní:

Zaměstnavatel poskytuje za podmínek a ve výši stanovené zvláštním zákonem [Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách.] zaměstnancům náhrady cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, které jim vzniknou při plnění pracovních povinností. Za podmínek a ve výši dohodnuté v kolektivní smlouvě nebo stanovené ve vnitřním předpisu poskytuje zaměstnavatel zaměstnancům náhrady za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce, pokud jich používají s jeho souhlasem;to se nevztahuje na používání motorového vozidla, používaného se souhlasem zaměstnavatele pro výkon práce.To platí i pro zaměstnavatele, kteří neprovozují podnikatelskou činnost.".

73. § 132 zní:

(1) Péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci a stálé zlepšování pracovního prostředí je rovnocennou a neoddělitelnou součástí plnění výrobních a pracovních úkolů.

(2) Znalost předpisů k zajištění bezpečnosti práce, bezpečnosti technických zařízení a ochrany zdraví při práci je nedílnou a trvalou součástí kvalifikačních předpokladů.".

74. § 133 odst. 1 včetně nadpisu zní:

(1) Zaměstnavatelé jsou v rozsahu své působnosti povinni vytvářet podmínky pro bezpečnou a zdraví neohrožující práci v souladu s předpisy o bezpečnosti práce, bezpečnosti technických zařízení a o ochraně zdraví při práci. Zejména jsou povinni:

a) vyhledávat, posuzovat a hodnotit rizika možného ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců, informovat o nich zaměstnance a činit opatření k jejich ochraně,

b) uvádět do provozu a provozovat stroje, zařízení a provozní prostory a zavádět technologické postupy odpovídající požadavkům bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,

c) zřizovat, udržovat a zlepšovat potřebná ochranná zařízení,

d) přijímat opatření pro případy poskytování první pomoci, zdolávání havárií a požárů, evakuace zaměstnanců a jiného vážného nebezpečí,

e) nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával práce, jejichž výkon by neodpovídal jeho schopnostem nebo zdravotní způsobilosti,

f) seznamovat zaměstnance s právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti práce, bezpečnost technických zařízení a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich kvalifikační předpoklady pro výkon práce, pravidelně ověřovat znalosti těchto předpisů a vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování,

g) pravidelně kontrolovat úroveň péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci, stav technické prevence, dodržování zásad bezpečnosti práce a odstraňovat zjištěné závady, jakož i příčiny poruch a havárií technických zařízení,

h) bezodkladně zjišťovat a odstraňovat příčiny pracovních úrazů a nemocí z povolání, vést jejich evidenci a oznamovat je příslušným orgánům a provádět opatření potřebná k nápravě,

ch) neposuzovat jako nesplnění povinnosti, jestliže zaměstnanec nevykonal práci, o níž měl důvodně za to, že bezprostředně a vážně ohrožuje jeho život a zdraví, případně život a zdraví jiných fyzických osob,

i) nepoužívat takový způsob odměňování prací, při kterém jsou zaměstnanci vystaveni zvýšenému nebezpečí úrazu a jehož použití by vedlo při zvyšování pracovních výsledků k ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců,

j) nahrazovat fyzicky namáhavé práce a práce ve ztížených pracovních podmínkách novými technologickými a pracovními postupy a použitím mechanizace, automatizace, hermetizace a podobně,

k) uplatňovat požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci také při sjednávání dovozu strojů, zařízení, nástrojů, technologií a materiálů,

1) organizovat nejméně jednou v roce prověrky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na všech pracovištích a zařízeních zaměstnavatele v dohodě s příslušným odborovým orgánem, zjištěné nedostatky odstraňovat a potřebná opatření investičního charakteru plánovat a zahrnovat do kolektivních smluv,

m) k zajištění bezpečnosti a bezporuchovosti provozu provádět pravidelné kontroly a revize stavu technických zařízení a plnit další úkoly stanovené právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti práce, bezpečnosti technických zařízení a ochrany zdraví při práci jako nedílnou součást preventivní údržby; plnění těchto úkolů zaměstnavatel zajišťuje v případech stanovených zvláštními předpisy nebo podle potřeby kvalifikovanými osobami,

n) zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci při vývoji a výzkumu a zajišťovat, aby projekty a projektová dokumentace splňovaly požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v souladu s novými poznatky vědy a techniky,

o) pro zaměstnance se změněnou pracovní schopností zajišťovat na svůj náklad technickými a organizačními opatřeními zejména potřebnou úpravu pracovních podmínek, úpravu pracovišť, zřízení chráněných dílen, zaškolení nebo zaučení těchto zaměstnanců a zvyšování jejich kvalifikace při výkonu jejich pravidelného zaměstnání.".

75. V § 133 odst. 2 se na konci připojuje věta, která zní: "Poskytování osobních ochranných pracovních prostředků nesmí zaměstnavatel nahrazovat finančním plněním.".

76. § 133 odst. 6 zní:

"(6) Plní-li na jednom pracovišti úkoly zaměstnanci více zaměstnavatelů, jsou tito zaměstnavatelé povinni zajišťovat koordinovaný postup pro zabezpečení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.".

77. V § 133 se za odstavec 6 doplňují odstavce 7 a 8, které znějí:

"(7) Veškeré náklady spojené se zajišťováním bez- pečnosti a ochrany zdraví při práci hradí zaměstnavatel.

(8) Ministerstvo práce a sociálních věcí může stanovit vyhláškou bližší podmínky týkající se bezpečnosti práce, bezpečnosti technických zařízení, evidence a registrace pracovních úrazů, hlášení provozních nehod (havárií) a poruch technických zařízení. Působnost orgánů stanovených zvláštními předpisy tím není dotčena [Např.zákon České národní rady č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona České národní rady č. 425/1990 Sb., zákona České národní rady č. 542/1991 Sb., zákona České národní rady č.440/1992 Sb. a zákona č. 169/1993 Sb.]. Ministerstvo práce a sociálních věcí určuje vyhláškou, která technická zařízení se považují za vyhrazená. Ministerstvo práce a sociálních věcí v dohodě s ministerstvem zdravotnictví stanoví vyhláškou rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků a specifických účinných doplňků stravy.".

78. § 134 včetně nadpisu se vypouští.

79. § 135 odst. 1, 2 a 3 včetně nadpisu znějí:

(1) Zaměstnanci mají právo na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, na informace o nevyhnutelných rizicích jejich práce a na informace o opatřeních na ochranu před jejich působením. Zaměstnanci se účastní na řešení otázek souvisejících s bezpečností a ochranou zdraví při práci zejména prostřednictvím odborové organizace.

(2) Zaměstnanci jsou oprávněni odmítnout výkon práce, o níž mají důvodně za to, že bezprostředně a vážně ohrožuje jejich život a zdraví, popřípadě život a zdraví jiných fyzických osob.

(3) Každý zaměstnanec je povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci. Zejména je povinen:

a) dodržovat právní předpisy k zajištění bezpečnosti práce, bezpečnosti technických zařízení a ochrany zdraví při práci, dodržovat ostatní předpisy a pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zásady bezpečného chování na pracovišti a stanovené pracovní postupy, s nimiž byl řádně seznámen,

b) používat při práci osobní ochranné pracovní prostředky a ochranná zařízení,

c) účastnit se školení a výcviku zajišťovaného zaměstnavatelem v zájmu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a podrobit se zkouškám a lékařským prohlídkám stanoveným právními předpisy,

d) nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, nenastupovat pod jejich vlivem do práce a dodržovat stanovený zákaz kouření na pracovištích,

e) oznamovat svému nadřízenému nebo orgánu dozoru nad bezpečností práce a technických zařízení nedostatky a závady, které by mohly ohrozit bezpečnost nebo zdraví při práci, a podle svých možností účastnit se na jejich odstraňování,

f) podrobit se vyšetření, které provádí zaměstnavatel nebo příslušný orgán státní správy, aby zjistili, zda zaměstnanci nejsou pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek; okruh orgánů a zaměstnanců oprávněných dát zaměstnanci pokyn, aby se vyšetření podrobil, uvede zaměstnavatel v pracovním řádu, popřípadě ve vnitřním předpisu.".

Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4; dosavadní odstavec 4 se vypouští. 80. V § 135 odst. 5 se slova "(odstavec 2 písm. b))" nahrazují slovy "(odstavec 3 písm. d))".

81. § 136 odst. 2 zní:

"(2) O opatřeních provedených podle předchozího odstavce písm.c) nebo d) jsou odborové orgány povinny neprodleně vyrozumět příslušný orgán státního odborného dozoru. Požádá-li o to zaměstnavatel příslušný orgán státního odborného dozoru, je tento orgán povinen přezkoumat opatření odborového orgánu; až do jeho rozhodnutí platí opatření odborového orgánu.".

82. V § 136 se odstavec 3 vypouští.

83. § 137 zní:

Ustanovení části druhé hlavy páté platí přiměřeně pro

a) zaměstnavatele, který je fyzickou osobou a sám též pracuje,

b) fyzickou osobu, která podniká podle zvláštního předpisu [Např. živnostenský zákon.] a nikoho nezaměstnává,

c) spolupracujícího manžela nebo dítě osoby uvedené v písmenu a) nebo b).".

84. § 139 zní:

(1) Zaměstnavatelé jsou povinni vytvářet pracovní podmínky, které umožňují bezpečný výkon práce, odstraňovat rizikové a namáhavé práce a zřizovat, udržovat a zlepšovat zařízení pro zaměstnance, včetně vzhledu a úpravy pracovišť.

(2) Zaměstnavatelé zřizují, provozují a udržují zdravotnická zařízení v rozsahu a za podmínek stanovených právními předpisy.".

85. § 140 zní:

(1) Zaměstnavatelé jsou povinni umožnit zaměstnancům ve všech směnách stravování; tuto povinnost nemají vůči zaměstnancům vyslaným na pracovní cestu.

(2) V kolektivní smlouvě lze sjednat nebo ve vnitřním předpisu stanovit bližší vymezení okruhu zaměstnanců (bývalých zaměstnanců), kterým se stravování poskytuje, organizaci tohoto stravování, způsob jeho provádění a financování zaměstnavatelem,pokud nejsou tyto otázky upraveny obecně nebo pro určený okruh zaměstnavatelů zvláštním předpisem. To platí i pro zaměstnavatele, kteří neprovozují podnikatelskou činnost. Tím nejsou dotčeny daňové předpisy [§ 24 odst. 2 písm. j) bod 4 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. ] .".

86. V § 143 odst. 1 se ve větě první za slova "po určitou dobu" doplňují slova ",nejdéle po dobu pěti let,".

87. § 143 odst. 2 zní:

"(2) Zaměstnavatel může se zaměstnancem uzavřít dohodu podle předchozího odstavce také při prohlubování kvalifikace, jestliže předpokládané náklady dosahují alespoň 100 000 Kč; v takovém případě nelze prohloubení kvali- fikace zaměstnanci uložit.".

88. V § 143 odst. 8 věta první zní:"V kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu lze vymezit další případy, kdy nevzniká povinnost zaměstnance k úhradě nákladů; přitom je rozhodná kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis, které byly účinné v době uzavření dohody podle odstavce 1.".

89. § 148a se vypouští.

90. V § 150 odst. 2 věta druhá zní: "Ministerstvo zdravotnictví stanoví vyhláškou práce a pracoviště, které jsou zakázány všem ženám, těhotným ženám a matkám do konce devátého měsíce po porodu.".

91. § 151 a 152 včetně nadpisů se vypouštějí.

92. V § 153 odst. 1 se doplňuje věta druhá, která zní: "Požádá-li těhotná žena pracující v noci o zařazení na denní práci, je zaměstnavatel povinen její žádosti vyhovět.".

93. V § 156 odst. 3 se vypouštějí slova "prací v noci, i když je noční práce žen výjimečně povolena, ani".

94. V § 162 ve větě první se vypouštějí slova "152 a".

95. V § 165 ve větě za středníkem se slova "společenské organizace" nahrazují slovy "sdružení občanů podle zvláštního zákona²⁹⁾".

96. § 166 odst. 2 zní:

"(2) Zaměstnavatel nesmí používat takový způsob odměňování prací, při kterých jsou mladiství zaměstnanci vystaveni zvýšenému nebezpečí úrazu, jehož použití by vedlo při zvyšování pracovních výsledků k ohrožení bezpečnosti mladistvých zaměstnanců.". 97. V § 167 odst. 2 věta druhá zní: "Ministerstvo zdravotnictví stanoví vyhláškou v dohodě s ministerstvem hospodářství a ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy práce a pracoviště, které jsou zakázány mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání.".

Věta třetí se vypouští.

98. V § 167 odst.4 zní :

"(4) Zákazy některých prací mohou být rozšířeny vyhláškou podle odstavce 2 i na zaměstnance ve věku blízkém věku mladistvých.".

99. V § 170 odst. 3 ve větě druhé se vypouštějí slova: "v souladu se zvláštními předpisy⁹⁾" a na konci se připojují věty: "Při kontrole a prohlídce podle věty první musí být dodrženy právní předpisy o ochraně osobní svobody [Např. § 11 občanského zákoníku.] a nesmí být ponižována lidská důstojnost. Osobní prohlídky může provádět jen osoba stejného pohlaví.".

100. V § 171 odst. 2 se slovo "spolupracovníky" nahrazuje slovy "ostatní zaměstnance".

101. V § 179 odst. 2 se slova "trojnásobku" nahrazují slovy "čtyřapůlnásobku".

102. V § 180 věta druhá se vypouští.

103. § 183 odst. 1 zní:

"(1) Z důvodů zvláštního zřetele hodných může soud náhradu škody přiměřeně snížit.".

104. V § 184 odst. 4 větě první se slova "omamných prostředků" nahrazují slovy "návykových látek" a ve větě druhé se vypouštějí slova "věty druhé a třetí".

105. V § 185 se odstavec 1 vypouští. Dosavadní odstavce 2 až 5 se označují jako odstavce 1 až 4.

106. V § 185 odst. 1 se slova " vedoucí organizace" nahrazují slovy "vedoucí zaměstnanec, který je statutárním orgánem".

107. V § 185 odst. 4 větě druhé se slova "vedoucí organizace" nahrazují slovy "vedoucí zaměstnanec, který je statutárním orgánem".

108. § 186 se vypouští.

109. V § 191 odst. 1 písm. b) se slova "omamných prostředků" nahrazují slovy "návykových látek".

110. V § 191 odst. 2 písm. b) se slova "omamných prostředků" nahrazují slovy "návykových látek".

111. V § 195 odst. 1 ve větě první se vypouštějí slova: "po dobu 12 po sobě následujících měsíců od vzniku nároku".

112. V § 195 se odstavec 2 vypouští. Dosavadní odstavce 3 až 5 se označují jako odstavce 2 až 4.

113. V § 199 odst. 2 ve větě první se vypouštějí slova "odst. 2", slova "odst. 5" se nahrazují slovy "odst. 4".

114.V § 199 se odstavec 4 vypouští.

115. § 200 odst. 1 zní :

"(1) Jednorázové odškodnění přísluší manželu a dítěti, které má nárok na sirotčí důchod. Dítěti přísluší ve výši 16 000 Kč, manželu ve výši 10 000 Kč. V odůvodněných případech se jednorázové odškodnění v úhrnné výši 10 000 Kč poskytne též rodičům zemřelého. V kolektivní smlouvě lze sjednat nebo ve vnitřním předpisu stanovit částky vyšší.To platí i pro zaměstnavatele, kteří neprovozují podnikatelskou činnost.".

116. V § 205b odst. 1 se za větu první připojuje věta: "Jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnanec požadovat i náhradu jiné škody, jestliže by její neuhrazení odporovalo pravidlům slušnosti a občanského soužití.".

117. § 206 zní:

(1) Ustanovení této hlavy se vztahují na fyzické osoby vykonávající veřejné funkce a v rozsahu stanoveném nařízením vlády i na fyzické osoby se změněnou pracovní schopností, které nejsou v pracovním poměru a jejichž příprava pro povolání se provádí podle zvláštních předpisů, na žáky základních škol,základních uměleckých škol, učilišť, středních odborných škol a speciálních škol, studenty vysokých škol, členy dobrovolných požárních sborů a báňských záchranných sborů, fyzické osoby, které na výzvu orgánu státní správy nebo orgánu obce nebo velitele zásahu a podle jeho pokynů, popřípadě s jeho vědomím,osobně pomáhají při zásahu proti živelní události nebo při odstraňování jejích následků, fyzické osoby, které dobrovolně v rámci akce organizované obcí vypomáhají při plnění důležitých úkolů v zájmu společnosti, členy družstev, kteří utrpí úraz při výkonu funkce nebo při dohodnuté činnosti pro družstvo, zdravotníky Červeného kříže, dárce krve, členy Horské služby, fyzické osoby, které na její výzvu a podle jejích pokynů osobně pomáhají při záchranné akci v terénu, fyzické osoby, které dobrovolně vykonávají pečovatelskou službu sociálního zabezpečení, fyzické osoby, které byly zaměstnavatelem pověřeny určitou funkcí nebo činností, jestliže utrpěly úraz při plnění úkolů souvisejících s výkonem příslušné funkce nebo činnosti, jakož i na sportovní reprezentanty České republiky, kteří utrpí úraz při účasti na sportovní přípravě, mistrovských a mezinárodních soutěžích.

(2) Ustanovení § 187 až 205c se vztahují též na příslušníky ozbrojených sil v činné službě.".

118. § 227 a 227a se vypouštějí.

119. § 239b zní:

(1) Výši odměny a podmínky pro její poskytování v závislosti na druhu a způsobu vykonávané práce nebo činnosti sjedná zaměstnavatel se zaměstnancem v dohodě o provedení práce nebo v dohodě o pracovní činnosti. Při sjednání výše odměny je zaměstnavatel povinen dbát ustanovení § 7 odst. 2.

(2) Je-li obsahem dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti poskytování náhrad výdajů spojených s výkonem práce, které se řídí zvláštními předpisy ³⁴⁾, sjedná se vždy odděleně od ujednání o odměně za vykonanou práci.".

120. V § 244 odst. 2 se věta čtvrtá vypouští.

121. § 248 zní :

(1) Nárok na náhradu škody na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, a nárok na náhradu škody, kterou zaměstnanec způsobil zaměstnavateli úmyslně, může zaměstnavatel zajistit též písemnou smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitosti, kterou vlastní zaměstnanec.

(2) Ke smlouvě podle odstavce 1 je třeba vkladu do katastru nemovitostí. Zástavní právo vzniká dnem vkladu do katastru nemovitostí.Řízení o povolení vkladu se zahajuje na návrh zaměstnavatele.

(3) Dokud zástavní právo trvá, je převod nemovitosti bez souhlasu zaměstnavatele neplatný.

(4) Pořadí a způsob uspokojení nároků zajištěných zástavním právem při výkonu rozhodnutí upravuje občanský zákoník.

(5) Zánikem nároku podle odstavce 1 zástavní právo zanikne.".

122. Za § 251 se vkládají nové § 251a a § 251b, které znějí:

Smrtí zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, přecházejí na jeho dědice práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů.

K přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů může dojít jen v případech stanovených zákonem.".

123. V § 261 odst. 4 ve větě první se za slova "§ 53 odst. 2," vkládají slova "§ 54 odst. 2," a slova "§ 102 odst. 5" se nahrazují slovy "§ 102 odst. 6".

124. V § 267 se vypouštějí odstavce 4 a 5.

125. V § 269 se vypouštějí odstavce 1 a 2. Zároveň se zrušuje číslování odstavců.

126. § 270 odst. 1 zní :

"(1) Osamělí zaměstnanci, kteří trvale pečují o dítě mladší než jeden rok, nesmějí být vysíláni na pracovní cesty mimo obvod obce svého pracoviště nebo bydliště a nesmějí být zaměstnáváni prací přesčas; přeložit je a zaměstnávat je noční prací lze jen na jejich žádost.".

127. Nadpis "Kontrola dodržování pracovněprávních předpisů" nad § 27Oa se vypouští.

128. § 270a a 270b se vypouštějí.

129. § 271 se vypouští.

130. V § 272 odstavec 3 se vypouští.Dosavadní odstavce 4 až 7 se označují jako odstavce 3 až 6.

131. § 272 odst. 5 zní:

"(5) U zaměstnavatelů, kteří nejsou v působnosti odvětvových ústředních orgánů, se na práva a povinnosti vyplývající z ustanovení § 85, § 85a, § 90 odst. 3, § 95 odst. 2, § 96 odst. 3, § 105 odst. 4, § 150 odst. 2 a § 167 odst. 2 použijí přiměřeně pracovněprávní předpisy vydané pro zaměstnavatele s obdobnou činností.".

132. V § 272 odstavec 6 se vypouští.

133. V § 273 odst. 1 se za slovo "protiepidemické," vkládají slova "předpisy o bezpečnosti technických zařízení a". V odst. 2 se vypouštějí slova "nad bezpečností práce a technických zařízení".

134. § 275 odst. 1 zní :

"(1) Zjišťování a používání průměrného výdělku upravuje zvláštní zákon³¹⁾.".

Zákon č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění zákona České národní rady č. 590/1992 Sb., zákona České národní rady č. 10/1993 Sb. a zákona České národní rady č. 37/1993 Sb., se mění takto:

1. § 17 odst. 1 věta druhá se vypouští.

2. § 17 odst.9 zní:

"(9) Bližší úpravu zjišťování průměrného výdělku lze sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu [§ 21 zákoníku práce.]. Pro zjišťování průměrného výdělku pro účely zjišťování náhrady škody při pracovních úrazech a nemocech z povolání lze v kolektivní smlouvě sjednat nebo ve vnitřním předpisu stanovit, že rozhodným obdobím je předchozí kalendářní rok, bude-li takto určené rozhodné období pro zaměstnance výhodnější.".

Zákon č. 93/1951 Sb., o státních svátcích, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech, ve znění zákona č. 65/1965 Sb., zákona č. 56/1975 Sb., zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 141/1988 Sb., zákona č. 167/1990 Sb. a zákona č. 218/1991 Sb., se mění takto:

V § 2 odst. 2 se nahrazují slova "vedle nedělí jsou" slovy "jsou kromě dnů nepřetržitého odpočinku zaměstnance v týdnu".

Odstavce 3 a 4 se vypouštějí.

Zákon České národní rady č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění zákona České národní rady č. 64/1991 Sb., zákona České národní rady č. 272/1992 Sb. a zákona č. 84/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:

1. V § 8 odst. 1 ve větě první se vypouštějí slova "podle tohoto zákona".

2. V § 8 odst.3 se slova "obecně závazných právních předpisů o zaměstnanosti nebo obecně závazných právních předpisů týkajících se vzniku, změn a skončení zaměstnání a pracovních podmínek zaměstnanců" nahrazují slovy "pracovněprávních předpisů včetně mzdových v orgánech, u zaměstnavatelů a v organizačních jednotkách".

3. § 8 se doplňuje odstavcem 5, který zní:

"(5) V zařízeních ozbrojených sil a ozbrojených sborů v působnosti ministerstva obrany, ministerstva vnitra a ministerstva spravedlnosti lze kontrolu podle předchozích odstavců provádět jen se souhlasem příslušného ministerstva.".

Zákon č.328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění zákona č. 122/1993 Sb., se doplňuje takto:

V § 27a se za slovo "zákoníku^4b)" doplňuje středník a vkládají se slova " práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů však přecházejí z prodávajícího na kupujícího.".

(1) Nárok na odstupné zaměstnance, jemuž byla dána výpověď podle § 46 odst. 1 písm. a) až c) nebo s nímž byla uzavřena dohoda o rozvázání pracovního poměru z týchž důvodů přede dnem účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními předpisy a kolektivními smlouvami.

(2) Povolení výkonu dohodnuté práce přesčas podle dosavadního znění § 97 odst. 4 zůstávají v platnosti nejdéle do 31. 3. 1994.

(3) Do doby nabytí účinnosti zvláštní právní úpravy se řídí závodní stravování zaměstnanců zaměstnavatelů, kteří mají povahu rozpočtové a příspěvkové organizace [§ 31 zákona České národní rady č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění zákona České národní rady č.10/1993 Sb.] nařízením vlády ČSSR č. 137/1989 Sb., o závodním stravování.

(4) Dohody sjednané podle § 143 před účinností tohoto zákona se řídí dosavadními předpisy.

(5) Podle dosavadního znění § 179 odst. 2 se posuzuje výše náhrady škody způsobené z nedbalosti, jestliže škoda vznikla před účinností tohoto zákona.

(6) Úprava náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (§ 195) a náhrady nákladů na výživu pozůstalých (§ 199), se provede i u zaměstnanců a pozůstalých, kterým náhrada příslušela před 1.lednem 1994;to platí i pro náhrady, o nichž bylo před 1.lednem 1994 pravomocně rozhodnuto nebo jejichž výše byla dohodnuta.

(7) Dohody uzavřené podle § 227a před účinností tohoto zákona, jakož i povinnost zaměstnavatele stanovená dosavadním § 227a odst.2, se řídí dosavadními předpisy.

(8) Pracovní poměry, sjednané podle dosavadního ustanovení § 269 odst. 1 a 2, se ode dne účinnosti tohoto zákona posuzují podle tohoto zákona.

Zrušuje se:

1. zákon č. 195/1991 Sb., o odstupném poskytovaném při skončení pracovního poměru, ve znění zákona České národní rady č. 37/1993 Sb., o změnách v nemocenském a sociálním zabezpečení, a některých pracovněprávních předpisů;

2. nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 121/1990 Sb., o pracovněprávních vztazích při soukromém podnikání občanů;

3. nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 14/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 121/1990 Sb., o pracovněprávních vztazích při soukromém podnikání občanů;

4. nařízení vlády České republiky č. 213/1990 Sb., kterým se stanoví pro pracovníky ve zvláštním zapojení odchylky od zákoníku práce;

5. nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 137/1989 Sb., o závodním stravování;

6. vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 425/1991 Sb., o odměňování prací konaných mimo pracovní poměr;

7. výnos federálního ministerstva paliv a energetiky č. 3/1990 o době osobní očisty horníků po skončení práce v podzemí, oznámený pod č. 405/1990 Sb.

Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákoníku práce, jak vyplývá z pozdějších zákonů.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994 s výjimkou čl.I bodu 85, který nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1994 a čl. VII bodu 7, který nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1995.

I. Obecná část

Podle Programového prohlášení vlády České republiky patří mezi hlavní úkoly vlády též předložení návrhu novely základního pracovněprávního předpisu - zákoníku práce.

V uplynulých letech došlo k zásadním změnám právních vztahů v oblasti ekonomického systému v České republice. Tyto změny si průběžně vynucovaly odpovídající úpravu též v oblasti pracovněprávních vztahů, a to tak, aby trendům hospodářského vývoje, zejména transformaci ekonomiky a privatizaci, pracovněprávní předpisy nebránily, naopak aby je podpořily a usnadnily jejich realizaci. od roku 1989 bylo proto schváleno již několik novel zákoníku práce, které přizpůsobovaly platnou pracovněprávní úpravu potřebám společenského a ekonomického vývoje. Předložená novela zákoníku práce v této tendenci pokračuje.

Navrhuje se zejména:

- odstranit dosavadní dvojkolejnost úpravy pracovněprávních vztahů, kdy tyto vztahy, vznikající u zaměstnavatelů - právnických osob, se řídí zákoníkem práce, na rozdíl od pracovněprávních vztahů vznikajících při soukromém podnikání občanů - zaměstnavatelů, u nichž jsou upraveny výjimky nařízením vlády České a Slovenské Federativní Republiky. Navrhuje se upravit všechny tyto vztahy zákoníkem práce a odstranit dosavadní nerovné podmínky při zaměstnávání občanů,

- ve vybraných oblastech pracovněprávních vztahů odstranit dosavadní. centralizované rozhodování ústředních orgánů státní správy a přesunout rozhodovací pravomoc na nižší organizační složky státní správy; zejména převést na úřady práce rozhodování o výjimkách z limitů práce přesčas. Tyto výjimky povolují bez bližší znalosti místních podmínek příslušné resortní ústřední orgány a v případech, kdy neexistují příslušně ústřední odvětvové orgány, ministerstvo práce a sociálních věcí,

- upravit výkon noční práce v souladu s Úmluvou Mezinárodní organizace práce č. 171; navrhuje se tedy napříště nerozlišovat mezi mužem a ženou při noční práci a dále stanovit povinnosti zaměstnavatelů v souvislosti s prací v noci. Odstraňuje se tak i dosud centralizovaná agenda povolování výjimek ze zákazu noční práce žen; tento zákaz, ač prezentovaný jako projev péče o ženy, je prakticky pociťován jako diskriminace žen. Přijetím této úpravy se otevírá prostor pro ratifikaci uvedené Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 171 Českou republikou,

- dále uvolnit prostor pro kolektivní vyjednávání, zejména v otázce dovolené, náhrad za používání vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce, organizace a financování stravování zaměstnavatelem, v případě zápočtu doby potřebné k osobní očistě po skončení práce do pracovní doby a při jednorázovém odškodnění pozůstalých po zaměstnanci, který následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání zemřel,

- posílit smluvní volnost při uzavírání pracovních smluv zrušením pvvinnosti prokázat skončení pracovního poměru a zrušení dosavadního časového omezení pra uzavírání pracovních poměrů na dobu určitou; dosavadní omezení jsou dokladem direktivního řízení pracovněprávních vztahů,

- umožnit zaměstnavatelům, u nichž nepůsobí odborové organizace, aby poskytovali stejné výhody zaměstnanci, které jinak umožňuje kolektivní smlouva, a to svým vnitřním předpisem. Navrhuje se tak reagovat na důrazné požadavky praxe,

- zařadit přímo do zákoníku právní úpravu odstupného poskytovaného dosud. při některých případech rozvazování pracovního poměru podle zvláštního zákona,

- přizpůsobit současným potřebám a požadavkům Mezinárodní organizace práce právní úpravu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a to jak zdůrazněním povinností zaměstnavatele v souvislosti se snižováním rizik práce, tak formulováním odpovědnosti jednotlivého zaměstnance za vlastní bezpečnost. Navrhuje se rovněž, aby pracovněprávní úprava bezpečnosti a ochrany zdraví při práci platila přiměřeně i pro zaměstnavatele - fyzické osoby, kteří se podílejí na práci svých zaměstnanců, i pro osoby, které pracují,ale nikoho nezaměstnávají,

- vytvořit předpoklady pro budoucí úpravu úrazového pojištění zaměstnanců zrušením dosavadních limitů u náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem a nemocí z povolání. Tím umožnit v případech pracovních úrazů a nemocí z povolání, ke kterým došlo a dojde před založením předpokládaného úrazového pojištění zaměstnanců, a na které se nebude tata úprava pojištění vztahovat, průběžnou valorizaci nároků dotčených pracovníků v souladu s růstem průměrných mezd,

- v souvislosti se vznikem samostatné České republiky a přijetím Ústavy České republiky novelizovat ustanovení zákoníku práce, která stále ještě odrážejí státoprávní uspořádání a kompetence ústředních orgánů. státní správy před 1.1.1993,

- změnit dosavadní terminologii zákoníku práce - nahradit pojmy "organizace" a "pracovník" pojmy "zaměstnavatel" a "zaměstnanec".

Návrh není v rozporu s právem Evropských společenství.

Ekonomické dopady na státní rozpočet:

Navrhovaná úprava by s výjimkou změny ustanovení § 195 a 199 zákoníku práce neměla mít dopady na státní rozpočet. Odstranění limitů při poskytování, náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (§ 195) a při poskytování náhrady nákladů na výživu pozůstalých (§ 199) si odhadem vyžádá nejvýše čtyři miliony korun ze státního rozpočtu.

II. Zvláštní část

K článku I:

K bodu 1 a 2

Pracovní právo, stejně jako celý právní řád, prochází v současné době novou etapou vývoje. Toto právní odvětví se dotýká každého občana a působí na pracovní vztahy i v období přechodu na tržní ekonomiku; je nástrojem pro uplatnění sociální a ekonomické reformy. Jeho zásady jsou až dosud určeny články III až X, které v současné době už neodrážejí společenskou i politickou situaci u nás. Kromě toho řada postulátů, které základní články uvádějí, je obsahem Ústavy a Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), která je součástí ústavního pořádku České republiky.

Rozvojem tržního hospodářství a soukromopodnikatelské sféry přestávají mít opodstatnění některá práva, která jsou v základních článcích uvedena. Patří mezi ně např. právo na práci. Listina zakotvuje právo na získání prostředků k obživě a o právu na práci se nezmiňuje. Vzhledem k tomu, že tento dokument stanoví bližší podmínky pro zajištění práva na zaměstnání, není třeba toto právo v základních článcích a tudíž i v obsahu zákoníku práce upravovat.Kromě toho je právo na zaměstnání upraveno v zákoně o zaměstnanosti, který toto právo podrobně rozvádí.

Ze stejných důvodů nelze nadále zajišťovat zaměstnancům právo na odměnu za práči podle společenského významu práce. Mzda je nyní založena ha smluvním principu a nepromítají se v ní již překonané podmínky pro její poskytování.

Zdravotnictví se postupné transformuje a prochází dalšími významnými změnami. Mezi ně patří i přechod na všeobecně a veřejné zdravotní pojištění a stanovení podmínek, za nichž se budou některé léčebné úkony i nadále provádět bezplatně. Nelze tedy hovořit o bezplatné preventivní a léčebné péči.

Z podobných důvodů již neodpovídají společenské a ekonomické skutečnosti další úvodní články zákoníku práce. Kromě toho jsou některé zásady vyjádřené v úvodních článcích obsaženy v dalších ustanoveních zákoníku práce, takže se jedná o duplicitu. Z těchto důvodů se navrhuje zrušení článků III až X zákoníku práce.

Nelze ovšem bez náhrady zrušit některé principy obsažené v článku III a rovněž právní zajištění účasti odborových organizací v pracovněprávních vztazích, uvedené v článku X.

V článku III bylo dosud stanoveno, že výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů musí být v souladu s pravidly slušnosti a občanského soužití. Tento požadavek je zásadním vodítkem pro chováni účastníků v pracovněprávních vztazích a uplatňování jejich práv a plnění povinností. Navrhuje se proto převzít tuto zásadu v podobě obecně formulovaného zákazu každému zneužívat výkon práv a povinností z pracovněprávních vztahů na újmu jiného účastníka.

V článku III je dosud rovněž zdůrazněna smluvní podstata pracovněprávních vztahů; tento princip se navrhuje zařadit do dalších ustanovení.

Stejně tak se zaručuje i účast odborů u pracovněprávních vztazích, mimo jiné tím, že se tato zásada zařazuje do dalších ustanovení zákoníku práce k problematice pravomoci odborů.

K bodu 3 a 4

Zákoník práce označoval až dosud účastníky pracovněprávních vztahů pojmy "organizace" a "pracovník". Tato terminologie, se opírala o skutečnost, že na straně zaměstnávajícího subjektu byla vždy právnická osoba, označená v souladu s dříve platnými hospodářskoprávními předpisy (hospodářský zákoník) názvem "organizace". Fyzická osoba se jako zaměstnavatelský subjekt vyskytovala jen výjimečně - u pracovního poměru mezi občany, uzavíraného k poskytování služeb pro osobní potřebu,

V souvislosti s úpravou v zákoně č. 105/1990 Sb., a s nařízením vlády ČSFR č. 121/1990 Sb., o pracovněprávních vztazích při soukromém podnikání občanů, které zavedlo pro fyzickou osobu pojem "podnikatel", na straně zaměstnávajícího subjektu vystupuje vedle právnické osoby též osoba fyzická. Předpisy o zaměstnanosti a předpisy mzdové již na tuto skutečnost reagovaly a k označení zaměstnavatelského subjektu používají pojem "zaměstnavatel".

Zákoník práce až dosud používá pro zaměstnavatelský subjekt pojem, který je již v právním řádu překonán. Navrhuje se proto odstranit dosavadní terminologické rozdíly úpravu zákoníku práce, a to i přesto, že vzhledem k odlišným gramatickým vlastnostem slov "organizace" a "zaměstnavatel" je třeba nejen zaměnit jeden pojem druhým, ale i upravit gramatické kategorie těch slov, která se vztahují ke slovu "zaměstnavatel" a nahradit některé předložky jinými. Současně je třeba rozlišit, kdy zákoník práce používá pojem "organizace" ve smyslu zaměstnavatelského subjektu a kdy je použit ve smyslu jiném (např. "organizace práce"). Pokud je pojmu "organizace" použito v jiném významu, provádí se změna příslušného ustanovení samostatným bodem tohoto zákona.

K bodu 5

V souvislosti se zavedením pojmu "zaměstnavatel" by další ponechání pojmu "vedoucí organizace" znepřehledňovalo identifikaci a postavení účastníků pracovněprávního vztahu. Proto se dále navrhuje v taxativně uvedených ustanoveních, kde z kontextu vyplývá, že jde o zaměstnavatele jako celek, nahradit i pojem "vedoucí organizace" pojmem " zaměstnavatel".

K bodu 6 a 7

Ústavním zákonem č. 4/1993 Sb. byl recipován pro Českou republiku i zákoník práce. V souladu s ustanovením čl. 3 tohoto zákona je v České republice dána pravomoc a působnost výlučně orgánů České republiky, ustanovení o kompetenci federálních orgánů a rozlišování orgánů federace a republik ztratilo opodstatnění. Navrhuje se proto příslušná ustanovení zákoníku práce upravit. Forma obecného ustanovení byla zvolena proto, že novelizace všech jednotlivých ustanovení; upravujících republikové a federální kompetence, by předloženou novelu zákoníku práce zcela znepřehlednila.

K bodu 8

Navrhuje se nahradit pojem "společenská organizace" pojmem "odborová organizace", neboť v současnosti již právní řád pojem "společenská organizace" neupravuje.Pokud je v zákoníku práce použito pojmu "společenská organizace" v jiném významu, provádí se změna příslušného ustanovení samostatným bodem tohoto zákona.

Nahrazení pojmu "neoprávněný majetkový prospěch" pojmem "bezdůvodné obohacení" se navrhuje vzhledem ke změněné terminologii občanského zákoníku.

K bodu 9

Podle § 226 obchodního zákoníku mohou stanovy družstev obsahovat úpravu pracovního vztahu člena družstva k družstvu, jestliže je podmínkou členství též pracovní vztah. Tato úprava nesmí odporovat pracovněprávním předpisům, ledaže úprava je pro člena výhodnější. Není-li zvláštní úprava ve stanovách, platí pracovněprávní předpisy, tedy zákoník práce.

Dosavadní právní situace podle § 3 zákoníku práce je opačná. Z toho důvodu se ustanovení § 3 zákoníku práce navrhuje změnit.

K bodu 10

Základní články zákoníku práce se navrhuje zrušit. Článek III dosud obsahuje ustanovení o tom, že pracovní vztah může vzniknout jen se souhlasem občana a zaměstnavatelé, a dále vykládací pravidlo, podle něhož výkon práv a povinností musí být v souladu s pravidly slušnosti a občanského soužití. Vzhledem k tomu, že je nutné ponechat i nadále platnost této úpravy, přesouvá se tato úprava do normativních ustanovení zákoníku práce, přičemž se formuluje jako zákaz zneužití výkonu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na újmu jiného účastníka, t.j. obdobně jako např. v občanském zákoníku. Dosavadní pojem "ke škodě" se nahrazuje širším pojmem "na újmu." Tím se posiluje jistota účastníků pracovněprávního vztahu.

K bodu 11

Nově se vymezuje pojem zaměstnavatele, který přijímá občany do pracovněprávního vztahu. Jedná se o zaměstnavatele-právnické osoby, např. obchodní společnosti, státní podniky, rozpočtové a příspěvkové organizace, družstva apod.

Dále jde o fyzické osoby, a to jak ty, které jsou oprávněny podnikat (např. podle živnostenského listu), tak i o občany, kteří přijmou druhého občana do pracovního poměru, a to již nejen k poskytování služeb pro osobní potřebu. Podle tohoto ustanovení se tedy budou posuzovat vztahy, které byly dříve řešeny v ustanovení § 259, které se navrhuje zrušit.

K bodu 12

V návrhu změny druhého odstavce ustanovení § 8 se vytváří prostor pro nově vznikající subjekty práv a povinností, jako jsou např. sdružení občanů podle zákona o sdružování občanů. Změna je současně odůvodněna i důsledky nového společenského systému, v němž už nemají místo společenské organizace v dřívějším pojetí.

K bodu 13

Zákoník práce až dosud neobsahoval ustanovení o způsobilosti zaměstnavatele, neboť na této straně pracovněprávního vztahu vždy vystupovala organizace, t.j. právnická osoba. Způsobilostí občanů - zaměstnavatelů v pracovním poměru mezi občany se zákoník práce nezabýval. Vzhledem k tomu, že zaměstnavatelem může být i fyzická osoba, je třeba výslovně upravit způsobilost této fyzické osoby mít práva a povinnosti jako zaměstnavatel i způsobilost vlastními právními úkony nabývat práv a povinností. Navrhuje se, aby tato plná způsobilost zaměstnavatele vznikla dosažením 18 let věku.

K bodu 14 a 15

Navrhuje se stanovit, že právní úkony v pracovněprávních vztazích činí zaměstnavatel nebo místo něha osoby jím pověřené, přičemž se rozlišuje zaměstnavatel, který je právnickou osobou a zaměstnavatel, který je fyzickou osobou, tak, jak je tento pojem vymezen v § 8 odst. 1 (viz zdůvodnění k bodu 11).

Zaměstnavatel, který je právnickou osobou, jedná především statutárním orgánem. Kdo je statutárním orgánem, stanoví právní předpis. Např. u obchodních společností je statutární orgán vymezen v obchodním zákoníku, u jiných právnických osob v příslušném zákoně.

Současně se navrhuje zrušit vymezení vedoucího organizace pro účely kolektivní formy organizace práce a odměňování, neboť tento institut je dávno překonaný a v našem právním řádu nemá místo.

K bodu 16 a 17

V souvislosti s návrhem úpravy způsobilosti fyzické osoby k právům a k právním úkonům jako zaměstnavatele v § 8a je třeba změnit i ustanovení upravující až dosud způsobilost fyzické osoby k právům a k právním úkonům jako zaměstnance.

K bodu 18

Navrhuje se upravit terminologii zákoníku práce tak, aby odpovídala platné terminologii trestního zákona.

K bodu 19

Ustanovení se výslovně formuluje vzhledem k měněné terminologii zákoníku práce.

K bodu 20

Jak už bylo uvedeno v odůvodnění zrušení základních článků, nadále se počítá s kvalifikovanou účastí odborových orgánů a organizací v pracovněprávních vztazích. Proto legislativní podmínky pro jejich účast v pracovních vztazích podle zákoníku práce, dalších pracovněprávních předpisů a kolektivního vyjednávání se navrhují zařadit do ustanovení § 18 zákoníku práce.

Realizací návrhu by toto ustanovení dostalo komplexní charakter právních podmínek součinnosti odborů se zaměstnavatelem při: řešení zásadních otázek zaměstnanců.

K bodu 21

Navrhuje se doplnit ustanovení o povinnost mlčenlivosti odborových funkcionářů, pokud by nedodržením této povinnosti mohli ohrozit oprávněné zájmy nejen zaměstnavatele, ale i zaměstnanců s cílem zakotvit ochranu oprávněných zájmů zaměstnanců, kterou zákoník práce v tomto směru dosud postrádal. Dále se navrhuje doplnit ustanovení rovněž o ochranu obchodního tajemství.

K bodu 22

Upravuje se odkaz v poznámce pod čarou v souvislosti se zrušením hospodářského zákoníku.

K bodu 23

V praxi se pociťuje, jako nedostatek, že některé nároky (například prodloužení dovolené na zotavenou, rozšíření překážek v práci apod.) není možno zaměstnancům přiznat, pokud u zaměstnavatele není ustavena odborová organizace. Zatím je totiž možno je poskytnout pouze na základě kolektivní smlouvy. V návrhu nového ustanovení § 21 se proto vytvářejí rovnocenné právní podmínky pro všechny zaměstnavatele, zejména podnikatelského charakteru, aby měli k dispozici i jiný právní nástroj, když nelze uzavřít kolektivní smlouvu k případné úpravě pracovněprávních nároků, a to pro neexistenci odborové organizace. Z možnosti úpravy vnitřním předpisem jsou vyňaty nároky mzdové a na roky na cestovní náhrady, které jsou upraveny zvláštními zákony.

Navrhuje se legislativně upravit vztah vnitřního předpisu ke kolektivní smlouvě, nebo může nastat situace, kdy odborová organizace bude založena a kolektivní smlouva bude sjednána až v době, kdy vnitřní předpis bude u zaměstnavatele vydán. Návrh proto uvádí, že pokud jsou některé pracovněprávní nároky upraveny kolektivní smlouvou i vnitřním předpisem, vydaným před vznikem odborové organizace, platí úprava obsažená v kolektivní smlouvě. Obligatorně se pod sankcí neplatnosti stanoví písemná forma vnitřního předpisu, aby byla posílena zejména právní jistota zaměstnanců. Rovněž je vnitřní předpis neplatný, je-li v rozpěru s právními předpisy. Výslovně se uvádí, že vnitřní předpis je neplatný, byl-li vydán zaměstnavatelem, kde působí odborová organizace.

K bodu 24 a 25

V současných podmínkách je nepřijatelné, aby stát ukládal odborům povinnost kontroly pracovněprávních předpisů, vnitřních mzdových předpisů a závazků z kolektivních smluv. Upravuje se proto formuláře tak, aby bylo zdůrazněno právo odborů kontrolovat.

Dosud platná právní úprava kontrolní pravomoci odborů se u kolektivních smluv vztahuje pouze na závazky z kolektivních smluv, ze kterých vznikají nároky jednotlivým zaměstnancům. V zájmu posílení právní závaznosti a účinnosti kolektivních smluv a zvýšení pravomoci. odborových organizací, se navrhuje rozšířit kontrolní pravomoc odborů i na závazky, které jsou tzv. kolektivního charakteru.

v zájmu posílení ochrany osobnosti zaměstnance se ve smyslu příslušných předpisů (zákon č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech) doplňuje ustanovení o předmětu kontroly odborových organizací. Údaje, které jsou předmětem ochrany osobnosti, může zaměstnavatel poskytnout odborové organizaci. jen se souhlasem zaměstnance.

K bodům 26 a 27

Úprava vydávání pracovněprávních předpisů podle 23 zákoníku práce vychází z dřívějšího státoprávního uspořádání. Z toho důvodu se navrhuje, aby ústřední orgány mohly vydávat pracovněprávní předpisy v dohodě s ministerstvem práce a sociálních věcí, které je ústředním orgánem státní správy na úseku, práce, mezd, sociálního zabezpečení. Pro vydávání předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je třeba dohody s příslušným orgánem státního odborného dozoru.

V důsledku nového státoprávního uspořádání a rovněž proto, že se do budoucna již nepočítá s přijímáním zásad vlády, nemá opodstatnění odstavec 3 a 4 § 23. Proto se navrhuje je vypustit.

K bodu 28 a 29

Nové ekonomické vztahy a tržní hospodářství uvolňuji pohyb pracovních sil. Je proto nezbytné vytvořit pro tento pohyb též legislativní podmínky v pracovněprávních předpisech. Není již důvod pro případnou regulací pohybu pracovních sil a omezování pracovní síly jen na určitého zaměstnavatele a na jediný pracovněprávní vztah. Z toho důvodu se navrhuje zrušit ustanovení, která přikazují zaměstnavatelům, že mohou zaměstnávat občany jen při prokazatelném skončení předchozího pracovního poměru.

K bodu 30 a 31

U pracovního poměru založeného volbou se pojem "společenská organizace" nahrazuje pojmem "sdružení občanů podle zvláštního zákona", neboť v tomto případě jej nelze nahradit pojmem "odborová organizace" podle úvodního obecného ustanovení.

Navrhuje se upřesnit výčet případů, kdy vzniká pracovní poměr jmenováním. Důvodem je redukce nebo i neexistence nadřízených orgánů i skutečnost, že funkce obsazované jmenováním stanoví též zvláštní zákony.

Rovněž se provádí terminologická úprava dosavadního pojmu "vedoucí organizace."

Navrhuje se upravit výslovné, že ke jmenování a odvolání vedoucích zaměstnanců nemůže zaměstnavatel pověřit jinou osobu.

K bodu 32 a 33

Zákoník práce a prováděcí vládní nařízení stanoví maximální délku pracovního poměru na dobu určitou, možnost jeho opakování a prodlužování za stanovených podmínek, a zákaz uzavírání termínovaných pracovních poměrů s některými kategoriemi zaměstnanců.

S ohledem na potřeby praxe a pro posílení smluvní volnosti účastníků pracovního poměru se navrhuje zjednodušení právní úpravy pracovního poměru na dobu určitou, a to tak, že se ponechává na vůli účastníků, jaký pracovní poměr uzavřou. Navrhuje se, aby nadále nebyli omezováni žádnými podmínkami.

Ponechává se pouze dosavadní zákaz uzavírání pracovního poměru na dobu určitou s absolventy středních a vysokých škol, odborných učilišť a učilišť vstupujícími do pracovního poměru na práci odpovídající jejich kvalifikaci a s mladistvými, a to v zájmu ochrany těchto skupin občanů. Úprava se přebírá z dosavadního nařízení vlády, kterým se provádí zákoník práce.

K bodu 34

Vedle dosavadní povinnosti zaměstnavatele seznámit zaměstnance s pracovním řádem platným u zaměstnavatele a s právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se doplňuje povinnost seznámit zaměstnance s kolektivní smlouvou, neboť i ta může obsahovat úpravu základních pracovněprávních nároků, Protože stejné nároky mohou být upraveny formou vnitřního předpisu (§ 21), navrhuje se zakotvit i povinnost seznámit zaměstnance též s těmito předpisy.

K bodu 35 a 39

Doplnění § 37 odst. 3, a § 48 odst. 2 se provádí v souvislosti s navrhovanou právní úpravou noční práce, která vychází z Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 171.

Úmluva uvádí minimální opatření, která mají členské státy zajistit pro zaměstnance pracující v noci, mezi jinými též umožnit převedení na jinou práci ze zdravotních důvodů, zvláštní ochranu těhotných žen a matek po dobu minimálně 16 týdnů, ochranu před výpovědí.

K bodu 36

Ustanovení § 38 odst. 4 se upravuje vzhledem ke změněné terminologii zákoníku práce. Vyjadřuje se, že subjekt, k němuž je zaměstnanec dočasně přidělen, není zaměstnavatelem ve smyslu nově navrhovaného § 8 odst. 1.

K bodu 37

Jde o úpravu v souvislosti s novým státoprávním uspořádáním.

K bodu 38

Zákonem č. 231/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce a zákon o zaměstnanosti, se s účinností od 29. 5.1992 do zákoníku práce vložilo ustanovení § 42 odst. 5, podle něhož, nedošlo-li k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů nebo ke skončení pracovního poměru, zaniká pracovní poměr dnem zániku organizace, u níž je pracovník zaměstnán. Tato úprava sledovala řešení případů, kdy organizace zanikla, ale pracovník měl stále v občanském průkazu záznam o trvání pracovního poměru a nemohl být z důvodu § 25 odst. 1. zákoníku práce zaměstnán u jíně organizace, neboť nemohl prokázat skončení předchozího pracovního poměru. Spolu s navrhovaným zrušením § 25 zákoníku práce ztrácí ustanovení § 42 odst. 5 opodstatnění. Navrhuje se proto je vypustit.

K bodu 40

Rozšiřují se důvody okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance. Na zaměstnanci nelze požadovat, aby setrvával v pracovním poměru v případě, že mu zaměstnavatel neposkytuje mzdu za vykonanou práci nebo náhradu mzdy.

Zaměstnanec až dosud v případě, kdy zaměstnavatel neplní povinnost z pracovního poměru (§ 35 odst. 1 písm. a)) nemá možnost pracovní poměr ukončit jinak než výpovědí podle § 51. Úprava má posílit rovné postavení účastníků pracovněprávního vztahu, neboť zaměstnavatel možnost okamžitého zrušení pracovního poměru podle § 53 odst. 1 písm. b) má.

K bodu 41

S cílem posílit ochranu osobnosti zaměstnanců se navrhuje upravit vydávání pracovních posudků tak, že zaměstnavatel vydá pracovní posudek jen na žádost zaměstnance, nikoliv již na žádost jiného subjektu.

K bodu 42 a 43

Navrhuje se upravit problematiku odstupného přímo v zákoníku práce.Navrhovaná úprava koncipuje odstupné, stejně jako tomu bylo v zákoně č. 195/1991 Sb., jako jednorázový příspěvek zaměstnanci, který je určitou formou odškodnění zaměstnance za ztrátu zaměstnání bez vlastního zavinění. Koncepce odpovídá Úmluvě Mezinárodní organizace práce č. 158 a skončení pracovního poměru z podnětu zaměstnavatele. Odstupné se navrhuje poskytovat ve výši dvojnásobku průměrného měsíčního výdělku.

Způsob výplaty odstupného i úprava povinnosti zaměstnance vrátit odstupně nebo jeho část se přejímá ze zákona č. 195/1991 Sb. Tento zákon se navrhuje zrušit.

K bodu 44

Dosavadní úprava § 55 počítá jak s odvoláním, tak se vzdáním se funkce. Nedostatek úpravy formálních náležitostí těchto úkonů však vyvolává nejasnosti. Navrhuje se proto výslovně upravit podmínky platného odvolání a vzdání se funkce a den skončení výkonu funkce, stanoví se povinnost písemné formy a doručení druhému účastníku, a to pod sankcí neplatnosti celého úkonu.

K bodu 45

Ustanovení se upravuje v souvislosti s vypuštěním § 25 zákoníku.

K bodu 46

Povinnosti zaměstnanců orgánů státní správy, včetně ústředních orgánů státní správy, jsou od poslední novely zákoníku práce nově vymezeny v § 73 zákoníku práce. Okruh orgánů, jichž se nové povinnosti týkají, je taxativně vymezen v § 73 odst. 2 zákoníku práce. Vzhledem ke změnám ve státoprávním uspořádání je nutné upravit výčet orgánů, aby odpovídal nové struktuře. Okruh těchto orgánů se však proti dosavadnímu stavu nemění. Výslovně se nahrazuje termín "vedoucí organizace" v odstavci 2 písm. b) termínem "statutární orgán", nebo v tomto případě přichází v úvahu jako zaměstnavatel pouze právnická osoba jednající svým statutárním orgánem.

K bodu 47

Navrhuje se upustit od schvalování zásad vlády a ponechat kompetenci ministerstvu práce a sociálních věcí.

K bodu 48

V souladu s novým § 21 se navrhuje doplnit vedle možnosti dohody v kolektivní smlouvě i možnost stanovit nároky vnitřním předpisem.

K bodu 49

Dosavadní právní úprava nerovnoměrného rozvržení pracovní doby a odchylného stanovení nepřetržitého odpočinku v týdnu pro zaměstnavatele - fyzické osoby podle nařízení vlády č. 121/1990 Sb. umožňovala, aby tento zaměstnavatel za podmínek podle nařízení vlády, kterým se provádí zákoník práce, nerovnoměrné rozvržení pracovní doby se svým zaměstnancem dohodl.Vzhledem k tomu, že se navrhuje, aby zákoník práce upravoval pracovněprávní vztahy i u zaměstnavatelů - fyzických osob, navrhuje se doplnit dosavadní § 85 o možnost dohody o nerovnoměrném rozvržení pracovní doby u všech zaměstnavatelů.

K bodu 50

Dosavadní zmocnění pro ministerstvo práce a sociálních věcí stanovit podmínky pro zavedení pružné pracovní doby je z hlediska ústavnosti příliš široké, neboť zakládá pro ministerstvo oprávnění stanovit odchylky od kogentních ustanovení zákoníku práce, a to příkladmým způsobem. Je proto třeba toto ustanovení vypustit. Vyhlášku FMPSV č. 196/1988 Sb. však bude možno novelizovat jen zákonem.

K bodu 51

Navrhuje se, aby v kolektivní smlouvě bylo možno sjednat nebo vnitřním předpisem stanovit, jakou dobu z doby potřebné k očistě lze započítat do pracovní doby a to nejen - jako dosud - u horníků pracujících v podzemí, neboť není důvodu k odlišné úpravě jen pro určité kategorie zaměstnanců. Návrhem se umožňuje uvedené započtení. u všech zaměstnavatelských subjektů.

K bodu 52

Navrhuje se doplnit možnost stanovení zápočtu dalších nejvýše 15 minut přestávky na jídlo a oddech do pracovní doby i vnitřním předpisem.

K bodu 53

Ustanovení se upravuje v souvislosti s novým státoprávním uspořádáním.

K bodu 54

Stejně jako se navrhuje umožnit u všech zaměstnavatelů dohodnout nerovnoměrné rozvržení pracovní doby (bod 49), navrhuje se doplnit i možnost dohodnout odchylně nepřetržitý odpočinek v týdnu. Tato možnost platila dosud pouze u zaměstnavatelů - fyzických osob podle nařízení vlády 121/1990 Sb.

K bodu 55

Navrhuje se vypustit ustanovení o přesunu dnů pracovního klidu vzhledem k tomu, že toto ustanovení je současným vývojem již překonáno.

K bodu 56

Ustanovení o pracovní pohotovosti se navrhuje doplnit v souladu s novým § 21 o možnost příznivější úpravy, než stanoví právní předpis, ve vnitřním předpisu. vzhledem k tomu, že není právním předpisem stanoven limit pro pracovní pohotovost, navrhuje se výslovně upravit, že rozsah pracovní pohotovosti nelze vnitřním předpisem stanovit, neboť v opačném případě by to mohlo vést k neúnosnému rozsahu pracovní pohotovosti.

K bodu 57

Podle dosavadní právní úpravy mohly ústřední orgány po projednání s příslušnými ústředními odborovými orgány a příslušnými organizacemi zaměstnavatelů stanovit pro organizace svých odvětví, v jakém rozsahu a v jakých činnostech se na přechodnou dobu z vážných důvodů povoluje výkon dohodnuté práce přesčas nad zákonem stanovené hranice. To úprava je založená na administrativním rozhodování z centra a v současné etapě ekonomiky nevyhovuje, proto se navrhuje odstranit toto centralizované rozhodování ústředních orgánů státní správy a přenést je na úřady práce, které s ohledem na situaci v zaměstnanosti ve svém obvodu a vzhledem ke znalosti místních zaměstnavatelů mohou nejlépe posoudit, kdy je možné povolit dohodnutou práci přesčas. Zakládá se rovněž projednání s příslušným odborovým orgánem. Navrhuje se, aby úřady práce projednaly povolení výkonu dohodnuté práce přesčas ve svých poradních sborech, které jsou zřizovány k zabezpečení spolupráce na trhu práce a jsou složeny zejména ze zástupců odborových svazů, zaměstnavatelů, družstevních orgánů, organizací zdravotně postižených a úřadů práce.

K bodu 58

Navrhovaná úprava noční práce vychází z Úmluvy Mezinárodní organizace práce o noční práci č. 171.

Základním rysem této úmluvy je, že ustupuje od dosavadního zákazu noční práce žen a upravuje noční práci pro obě pohlaví bez rozlišování. Úmluva se vztahuje na všechny zaměstnance s výjimkou osob pracujících v zemědělství, chovatelů dobytka, námořníků a pracovníků vnitrostátní plavby.

Úmluva uvádí minimální opatření, která mají členské státy zajistit pro zaměstnance pracující v noci: bezplatné lékařské prohlídky před zařazením na noční práci a v pravidelných intervalech během tohoto zařazení, zajištění první pomoci, převedení na jinou práci ze zdravotních důvodů a záruky s tím spojené, zvláštní ochranu těhotných žen a matek s malými dětmi, odškodnění ve formě pracovní doby, platu nebo jiných prospěchů a poskytování vhodných sociálních služeb. Zaměstnavatelé mají zavedení pracovního rozvrhu vyžadujícího noční práci předem projednat se zástupci zaměstnanců a posoudit s nimi rozvrh a formu organizace noční práce, jeho personální obsazení a opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví a poskytování sociálních služeb během noční práce.

Některá z těchto opatření (převedení na jinou práci, zvláštní ochrana těhotných žen a matek) jsou promítnuta v bodech 35, 39, 91 až 94.

K bodu 59

Vedle dosavadní možnosti prodloužit v kolektivní smlouvě dovalenou zaměsětnancům u zaměstnavatelů, kteří provozují podnikatelskou činnost, se navrhuje též možnost prodloužit dovolenou vnitřním předpisem. Zároveň se již nestanoví hranice pro maximální prodloužení dovolené, lze ji tedy prodloužit o více než jeden týden.

K bodu 60

Navrhované ustanovení umožní po posouzení finančních možností státního rozpočtu v budoucnu prodloužit dovolenou i zaměstnancům zaměstnavatelů, kteří neprovozují podnikatelskou činnost.

K bodu 61

Jde o legislativně technickou úpravu.

K bodu 62

Provádí se terminologická úprava pojmu "vedoucí organizace".

K bodu 63

Vypouští se ustanovení o dani ze mzdy vzhledem k zavedení nové daňové soustavy.

K bodu 64

Právní úprava, pro jejíž vydání sloužilo zmocnění v § 123, je obsažena v zákoně o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku (zák. č. 1/1992 Sb.) a v zákoně o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a některých dalších organizacích a orgánech (zák. č. 143/1992 Sb.), úprava cestovních náhrad je provedena zákonem č. 119/1992 Sb. Úpravu náhrad za používání vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce se navrhuje převést na kolektivní smlouvy nebo vnitřní předpis. Navrhuje se proto ponechat pouze zmocnění pro úpravu pracovní pohotovosti soudců, která není samostatným předpisem upravena.

K bodu 65

Zmocnění pro stanovení jiných úkonů v obecném zájmu, rozsahu a podmínek krátkodobého uvolnění a poskytování náhrady mzdy mělo FMPSV podle zásad schválených vládou ČSFR. Toto zmocnění v důsledku nového státoprávního uspořádání přechází na ministerstvo práce a sociálních věcí.

K bodům 66, 67 a 68

Právní formy umožňující rozšíření a zvýšení nároků na pracovní volno i výhodnější úpravu náhrady mzdy za dobu překážek v práci z důvodu obecného zájmu, vojenské základní služby nebo vojenského cvičení se navrhuje rozšířit o vnitřní předpisy zaměstnavatelů. Možnost výhodnější právní úpravy bude tím dána i zaměstnavatelům, u nichž se neuzavírají kolektivní smlouvy pro neexistenci odborového orgánu.

K bodu 69

Pokud dojde k výhodnější úpravě náhrady mzdy při vojenské službě vnitřním předpisem zaměstnavatele, povinnost k úhradě (refundaci) orgánem vojenské správy se nevztahuje na takto rozšířené nároky uvedené ve vnitřním předpise, stejně jako se dosud nevztahuje na nároky vyplývající z kolektivní smlouvy nad rozsah stanovený právním předpisem.

K bodu 70

Navrhuje se upravit dosavadní zmocnění pro ministerstvo práce a sociálních věcí stanovit poskytování pracovních úlev a hmotného zabezpečení zaměstnanců studujících při zaměstnání a zaměstnanců při účasti na školení v dohodě s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy již bez zásad schválených vládou.

K bodu 71

Použití právní formy vnitřního předpisu se navrhuje i pro případ zvýšení nároků zaměstnanců na pracovní volno, příp. náhradu mzdy nad rozsah stanovený pracovněprávním předpisem, ev. pro rozšíření jejich okruhu o další případy, kdy zaměstnanci vznikne nárok na pracovní volno, příp. náhradu mzdy.

K bodu 72

Navrhuje se, aby poskytování náhrad za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pra výkon práce zaměstnavatelem bylo sjednáno v kolektivní smlouvě nebo stanoveno vnitřním předpisem; dosavadní úprava předpokládala vydání pracovněprávního předpisu, ten však vydán nebyl. Navrhovaná úprava umožňuje řešit tyto náhrady na úrovni zaměstnavatelů.

Návrh ponechává v platnosti povinnost zaměstnavatele poskytovat náhrady cestovních, stěhovacích a jiných výdajů zaměstnancům podle pracovněprávního předpisu, neboť je zájem, aby tato oblast byla upravena jednotně u všech zaměstnavatelů vzhledem k návaznosti na úpravu daně z příjmů.

K bodu 73

Navrhuje se přizpůsobit ustanovení § 132 odst. 1 novým společensko-ekonomickým podmínkám. Vypouští se úprava týkající se centrálních forem řízení a tzv. socialistického způsobu odměňování. Přebírá se část dosavadní úpravy § 134 odst., neboť je zásadní povahy a patří věcně do ustanovení uvozujících část upravující bezpečnost a ochranu zdraví při práci.

Dosavadní text odst. 2 se vypouští, nebo zasahuje mimo rámec pracovněprávních vztahů a úprava je obsažena v zákoně č. 12/1991 Sb., o Československých technických normách, ve znění zákona č. 632/1992 Sb.

K bodu 74

Zaměstnavatelé jsou rozhodujícím subjektem při vytváření podmínek bezpečné a zdravotně nezávadné práce. Mají tedy povinnost činit opatření k předcházení újmám na životech a zdraví zaměstnanců. Tato opatření se musí přizpůsobovat měnícím se podmínkám s cílem zlepšování podmínek práce a pracovního prostředí. Jde zejména o zohlednění lidského faktoru při práci.

Tento záměr se promítá do návrhu nových ustanovení § 133 odst. 1 písm. a), d) a g), která provádějí ustanovení směrnice Rady Evropských hospodářských společenství EEC/391/89 o provádění opatření na zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci, dále v ustanoveních § 133 odst. 1 písm. b), h) a i), která provádějí ustanovení Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 155 o bezpečnosti a zdraví pracovníků a o pracovním prostředí (č. 20/1989 Sb.).Vzhledem k tomu, že dosavadní prováděcí vládní nařízení obsahuje ustanovení, zakládající další povinnosti zaměstnavatelů na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, což není z hlediska ústavnosti přijatelné, zařazují se tato ustanovení přímo do textu zákoníku práce.

K bodu 75

V zájmu skutečného poskytování osobních ochranných pracovních prostředků zaměstnancům se zdůrazňuje povinnost. zaměstnavatelů poskytnout faktické plnění a nenahrazovat tyto osobní ochranně pracovní prostředky peněžitým plněním.

K bodu 76 a 77

V zájmu zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví pří práci tam, kde na jednom pracovišti pracují zaměstnanci více zaměstnavatelů, se navrhuje, aby byli tito zaměstnavatelé povinni koordinovat vzájemně svůj postup v oblasti bezpečností práce a ochrany zdraví při práci.

Zároveň se zdůrazňuje, že náklady na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců hradí zaměstnavatel. K tomu přispívá úprava provedená v § 133 odst. 7.

V ustanovení § 133 odst. 8 se z důvodu ústavnosti vypouští zmocnění pro stanovení dalších povinností zaměstnavatelů nařízením vlády ČSFR i vyhláškou MPSV a zmocňuje se MPSV ke stanovení bližších podmínek týkajících se bezpečnosti práce, bezpečnosti technických zařízení, evidence a registrace pracovních úrazů a hlášení provozních nehod a havárií.

K bodu 78

Obsah dosavadního ustanovení § 134 byl jako zásadní zařazen do úvodních ustanovení hlavy páté.

K bodu 79

Navržená úprava § 135 odst. 1, 2 a 3 formuluje práva a povinnosti zaměstnanců, přičemž vychází z Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 155 o bezpečnosti a zdraví pracovníků a o pracovním prostředí (č. 20/1989 Sb.) a ze Směrnice EHS - EEC/391/89 o provádění opatření na zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci. Zdůrazňuje právo na informace o rizicích práce a opatření na ochranu před jejich působením. Zakotvuje právo odmítnout práci; o které mají zaměstnanci za to, že ohrožuje zdraví nebo život jejich nebo dalších osob. Deklaruje povinnost zaměstnance dbát o vlastní bezpečnost - zdůrazňuje tak i jeho odpovědnost za tuto bezpečnost, na rozdíl od dosud platné úpravy, která určuje pouze účast na zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

K bodu 80

Ustanovení § 135 odst. 5 je upraveno v souvislosti s přechodem kompetencí.

K bodům 81 a 82

Dozor nad dodržováním předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (ve smyslu čl. 9 Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 155 o bezpečnosti a zdraví pracovníků a o pracovním prostředí č. 20/1989 Sb.), je zajišťován soustavou orgánů státního odborného dozoru a hrazen státem. V této soustavě se připravují v současné době zásadní změny jak v oblasti kompetenční, tak v oblasti koncepce, které mají přispět ke zkvalitnění výkonu státního odborného dozoru. V současných společenskoekonomických podmínkách je neúnosné a neodůvodnitelné udržovat na náklady státu další kontrolu v téže oblasti, navrhuje se proto vypustit dosavadní odst. 3. Právo kontroly odborových orgánů nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci u jednotlivých zaměstnavatelů zůstává zachováno, avšak bude prováděno na náklady odborových orgánů.

K bodu 83

Právní úprava bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se vztahuje vedle zaměstnavatelů - právnických osob i na zaměstnavatele - osoby fyzické. Vzhledem k tomu, že tito zaměstnavatelé se nezřídka podílejí na výkonu práce vedle svých zaměstnanců, je třeba zabezpečit, aby vedle povinností zaměstnavatelů dodržovali sami i povinnosti zaměstnanců v souvislosti s bezpečným výkonem práce.

S rozvojem soukromého podnikání se zvyšuje počet osob, které vykonávají práci, aniž by zaměstnávaly občany v pracovněprávním vztahu; v zájmu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci i těchto osob se ustanovení části druhé hlavy páté vztahují přiměřené i na ně. Tyta osoby mohou vykonávat práci jak samy, tak i za pomoci svého manžela nebo dětí. Proto je uvedená ustanovení nutno přiměřeně použít i pro spolupracujícího manžela a spolupracující děti.

Dosavadní text § 137 se vypouští vzhledem k nové právní úpravě postavení družstev.

K bodu 84

§ 139 je upraven z důvodu přizpůsobení novým společensko-ekonomickým podmínkám. Byly vypuštěny formulace proklamativního charakteru.

K bodu 85

§ 140 je nové formulován z důvodu přizpůsobení se novým podmínkám. Podle současné platné právní úpravy má zaměstnavatel - právnická osoba povinnost zajistit stravování, zatímco zaměstnavatel - fyzická osoba tuta povinnost nemá.Vzhledem k tomu, že je žádoucí, aby zákoník práce stanovil stejné podmínky pro všechny zaměstnavatele, tj. právnické i fyzické osoby, navrhuje se dosavadní povinnost zaměstnavatele zabezpečit stravování nahradit povinností tata stravování umožnit. Tím dojde ke sjednocení úpravy pro všechny zaměstnavatele právnické i fyzické osoby a ta bez ohledu na to, zda vykonávají podnikatelskou činnost či nikoliv.

Bližší podmínky organizace stravování, jeho provádění a financování se pak přenášejí na kolektivní smlouvy čí vnitřní předpis.Vzhledem k daňovým předpisům (zákon o dani z příjmů č. 286/1992 Sb.,ve znění pozdějších předpisů.) se navrhuje vypustit zmocnění uvedené v odst. 2 a zrušit nařízení vlády č.137/1989 Sb., o závodním stravování, které bylo vydáno na základě tohoto zmocnění. Pro zaměstnavatele, kteří mají povahu rozpočtové nebo příspěvkové organizace z hlediska rozpočtových pravidel, se navrhuje až do vydání nové právní úpravy pro tuto oblast toto nařízení vlády ponechat přechodně v platnosti.

K bodu 86

V § 143 odst. 7. se navrhuje převzít úpravu nejvýše možné doby setrvání v pracovním poměru z prováděcího nařízení vlády přímo do ustanovení zákoníku práce a podrobnosti k dohodám o zvýšení kvalifikace nadále v prováděcím nařízení vlády neupravovat.

K bodu 87

V § 143 odst. 2 se přebírá úprava dosud obsažená v prováděcím nařízení vlády; vzhledem k povaze tohoto ustanovení se navrhuje upravit tuto povinnost zákonem.

K bodu 88

V s 143 odst. 8 se rozšiřuje možnost stanovení dalších případů kdy nevzniká povinnost k úhradě nákladů, i na vnitřní předpis.

K bodu 89

Dosavadním zmocněním pro ministerstvo práce a sociálních věcí je toto ministerstvo zmocněno k řešení otázek, které mají být obsahem zákonné úpravy. Proto se navrhuje dosavadní zmocnění vypustit. V případě potřeby změnit vyhlášku č. 19/1991 Sb. však bude třeba použít formy zákona.

K bodu 90

Zmocnění pro vydání seznamů prací a pracovišť zakázaných všem ženám a seznamů prací a pracovišť zakázaných těhotným ženám a matkám do konce devátého měsíce po porodu platí dosud pro ústřední orgány v oboru jejich působnosti v dohodě s ministerstvem zdravotnictví. Vzhledem k tomu, že s postupem transformace ekonomiky se zvyšuje počet hospodářských subjektů, které nemají oborový ústřední orgán a proto, že se jedná o hledisko zdravotní, navrhuje se upravit zmocnění pro vyhlášku ministerstva zdravotnictví.

K bodům 91 až 94

Navrhuje se přizpůsobit právní úpravu noční práce ustanovením Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 171 o noční práci, nebo v současně době se globální zákaz noční práce žen stává závažnou překážkou v zaměstnávání žen nočními pracemi, které ženy mohou vykonávat stejně dobře jako muži bez jakékoliv větší újmy na zdraví. Zákaz noční práce žen se i v našich podmínkách začíná chápat jako diskriminace žen.

K bodu 95

Ustanovení se upravuje - viz odůvodnění k bodu 12.

K bodu 96

Navrhovaná měna se provádí s ohledem na to, že právní předpisy již nerozlišují jednotlivé normy mzdy (tedy ani úkolovou mzdu).

K bodu 97

Zmocnění pro vydání seznamů prací a pracovišť zakázaných mladistvým platí dosud pro ústřední orgány v oboru jejich působnosti v dohodě s ministerstvem zdravotnictví. Vzhledem k tomu, že s postupem transformace ekonomiky se zvyšuje počet hospodářských subjektů, které nemají odvětvový ústřední orgán a že se jedná o hledisko zdravotní; navrhuje se upravit zmocnění k vydání vyhlášky pro ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem hospodářství a ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.

K bodu 98

Ustanovení se upravuje v souvislosti se změnou kompetencí a též proto, že se nadále nepočítá s vypracováváním zásad vlády.

K bodu 99

Zvláštní předpis, který blíže upravoval podmínky a způsob provádění kontrol zaměstnanců (vyhl. FMV č. 135/1983 Sb., o ostraze majetku v socialistickém společenském vlastnictví) byl zrušen.

Na základě poznatků z praxe se navrhuje doplnit § 7 odst. 3 tak, aby oprávnění provádět kontroly a prohlídky zaměstnanců za účelem ochrany majetku zaměstnavatele nemohlo být zneužíváno na úkor základních práv a svobod občana - zaměstnance.

K bodu 100

Jde o terminologickou úpravu.

K bodu 101

Navrhuje se zvýšit rozsah náhrady škody způsobené zaměstnancem z nedbalosti z trojnásobku průměrného měsíčního výdělku na čtyřapůlnásobek průměrného měsíčního výdělku.

V současné době je rozsah náhrady škody způsobené zaměstnancem z nedbalosti limitován trojnásobkem jeho poměrného měsíčního výdělku. Omezení rozsahu náhrady škody má i v současných podmínkách své opodstatnění, nebo i malá nedbalost může způsobit značnou škodu. Navrhovanou úpravou se zvyšuje podíl zaměstnance na úhradě vzniklé škody a v řadě případů ji umožňuje nahradit zcela.

K bodu 102

Navrhovaná úprava reaguje na skutečnost, že jíž nejsou stanovovány maloobchodní ceny.

K bodu 103

V souvislosti s tím, že podle navrhované změny § 185 zaměstnavatel nebude povinen požadovat na zaměstnanci náhradu škody, bude záležet pouze na poškozeném zaměstnavateli, zda vůbec a v jaké výši, bude náhradu škody na zaměstnanci požadovat. Proto se navrhuje pouze stanovit, aby v odůvodněných případech mohl náhradu škody snížit soud.

K bodu 104

Viz odůvodnění k bodu 18 a 143.

K bodům 105 a 108

Navrhuje se, aby zaměstnavatel nebyl povinen požadovat na zaměstnanci náhradu škody, za kterou zaměstnanec odpovídá. Bude záležet pouze na zaměstnavateli, zda náhradu vůbec bude požadovat, popřípadě, zda od vymáhání náhrady nebo její zbylé částí upustí. Ani v jiných právních odvětvích se povinnost požadovat náhradu škody od odpovědného subjektu neukládá.

K bodům 106 a 107

Jde o terminologickou úpravu dosavadního pojmu "vedoucí organizace", přičemž z povahy ustanovení vyplývá, že se nejedná o zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, nebo takový zaměstnavatel nemá nadřízený orgán.

K bodům 109 a 110

Viz odůvodnění k bodu 18

K bodům 111 a 112

Navrhuje se zrušit limity omezující výši náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, které neumožňují, aby zaměstnanci byla hrazena skutečná škoda.

V souvislosti s připravovanou právní úpravou úrazového pojištění lze předpokládat, že po zavedení úrazového pojištěni již problematika odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání nebude v zákoníku práce obsažena. Nároky, které poškozeným zaměstnancům vzniknou do doby zavedení úrazového pojištění, však bude s největší pravděpodobností třeba odškodňovat podle zákoníku práce ještě po několik desetiletí. Z tohoto hlediska je uplatňování jakýchkoli limitů, které by měly alespoň ve svém základu odpovídat průměrné mzdě, velice problematické.

Současný základní limit - 3 000 Kč - průměrné mzdě zdaleka neodpovídá (ve 2. pololetí 1992 průměrná mzda v národním hospodářství činila 5 039 Kč).

K bodu 113

Jde o legislativně-technickou úpravu.

K bodu 114

Navrhuje se vypustit dosavadní zmocnění, které nebylo nikdy využito.

K bodu 115

Výše jednorázového odškodnění pozůstalých byla naposledy upravena s účinností od 1.1.1989.

Navrhuje se proto zvýšit jednorázové odškodnění pozůstalých po zaměstnanci, který zemřel následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolní, a to u dítěte z 8000 Kč na 16 000 Kč, u manžela z 5 000 Kč na 10 000 Kč a u rodičů úhrnně z 5 000 Kč na 10 000 Kč. Uvedené zvýšení má přispět ke zlepšení sociální situace pozůstalých bezprostředně po ztrátě živitele s ohledem na zvýšení životních nákladů. Navrhuje se rovněž, aby další zvýšení bylo možno sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu.

K bodu 116

Navrhuje se, aby v případě, že škoda byla způsobena úmyslně, mohl i zaměstnanec požadovat náhradu ušlého zisku, a to za stejných podmínek, jako zaměstnavatel.

K bodu 117

Navrhovaná úprava § 206 reaguje na skutečnost, že nelze z hlediska ústavnosti nařízením vlády stanovit okruh občanů, na něž se vztahují ustanovení o náhradě škody, a dále, že vzhledem k zvláštním zákonným úpravám nelze ponechat možnost resortním předpisem řešit odchylky od zákoníku práce.

K bodu 118

Dosavadní ustanovení 227 zák. práce upravuje povinnost zaměstnavatele, pro něhož se žák připravoval, uzavřít se žákem pracovní smlouvu a umožnit mu další odborný růst. Toto v podstatě donucovací ustanovení v současné době ztrácí své opodstatnění, neboť pracovní smlouva je projevem svobodné vůle obou stran.

Dohoda o setrvání u zaměstnavatele a povinnost dalšího zaměstnavatele uhradit náklady na vyučení žáka (nebo jejich část),upravená v § 227a, nese s sebou praktické negativní důsledky, nebo v případě skončení pracovního poměru z jiných než taxativně stanovených důvodů v § 227a odst. 4 vede k nemožnosti zaměstnat vyučence s tímto "závazkem".

Vzhledem k tomu, že úprava těchto vztahů nepřísluší zákoníku práce, navrhuje se její vypuštění.

K bodu 119

V souvislosti se změnou státoprávního uspořádání a kompetencemi ústředních orgánů státní správy a s upuštěním od zásad schválených vládou se navrhuje zrušit vyhlášku č. 425/1991 Sb., o odměňování prací konaných mimo pracovní poměr. Věcná úprava odměňování osob činných na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr se zařazuje do ustanovení § 239b.

K bodu 120

Ustanovení § 244 odst. 2 věty čtvrté se vztahovala k původnímu znění § 43, kdy pokud organizace do 15 dnů neodpověděla na návrh pracovníka na skončení pracovního poměru dohodou, platila právní domněnka, že organizace souhlasí a pracovní poměr skončil dnem, který pracovník v návrhu uvedl. Toto ustanovení bylo z § 43 vypuštěna již novelou zákoníku práce provedenou zákonem č. 188/1988 Sb.,navrhuje se proto vypustit i příslušný text § 244 odst. 2.

K bodu 121

V návaznosti na zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a. jiných věcných práv k nemovitostem, je třeba změnit ustanovení § 248 a uvést ho do souladu s tímto zákonem a občanským zákoníkem.

K bodu 122

Dosavadní právní úprava pracovněprávních vztahů při soukromém podnikání občanů v nař. vl. č. 121/1990 Sb. stanovila přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů v případě smrti zaměstnavatele (podnikatele) na dědice. Vzhledem k tomu, že se navrhuje, aby zákoník práce upravoval i pracovněprávní vztahy u zaměstnavatelů - fyzických osob, přejímá se tato úprava do zákoníku práce.

Aby nedocházelo v praxi k porušování ustanovení o přechodu Práv a povinností z pracovněprávních vztahů zejména formou smluvního přechodu, navrhuje se zařadit do zákoníku práce obecné ustanovení o možnosti přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů výlučně v případech stanovených zákonem.

K bodu 123

Jedná se o legislativně technickou úpravu.

K bodu 124

Navrhuje se zrušit institut tzv. zvláštního zapojení, který v podmínkách svobodného soukromého podnikání ztratil své opodstatnění. Jeho účelem bylo vytvořit vhodné právní podmínky pro některé skupiny zaměstnanců (např. taxikáři), což už neodpovídá novému ekonomickému systému.

K bodu 125

Navrhuje se nadále nerozlišovat mezi pracovními poměry sjednanými mezi zaměstnavateli a zaměstnanci a mezi pracovními poměry sjednanými mezi občany. Podle navrhované úpravy se pod pojmem zaměstnavatele budou rozumět právnické i fyzické osoby. S ohledem na další navrhované změny ustanovení zákoníku práce, týkající se pracovního poměru, ztrácí odchylná právní úprava a z ní vyplývající dvojí režim opodstatnění. Navrhovaná právní úprava zaručuje rovné postavení při zaměstnávání občanů pro všechny zaměstnavatele a tím i rovnocenné právní podmínky pra všechny zaměstnance.

K bodu 126

Ustanovení se upravuje v souvislosti s úpravou noční práce.

K bodům 127 a 128

Podmínky pro provádění kontroly nad dodržováním pracovněprávních předpisů jsou dosud stanoveny v § 270a a § 270b zákoníku práce. Toto ustanovení současně uvádí orgány, které kontrolu mohou provádět a stanoví zmocnění pro národní rady, aby tyto orgány v příslušných zákonech určily.Vzhledem k tomu, že zákon č. 9/1991 Sb.; o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti jak určuje orgány, příslušné ke kontrole pracovněprávních předpisů, tak upravuje předmět této kontroly včetně sankcí za porušení pracovněprávních předpisů, navrhuje se s cílem odstranit tuto duplicitu ustanovení o kontrole pracovněprávních předpisů ze zákoníku práce vypustit a ponechat je s určitou úpravou v zákoně č. 9/1991 Sb.

K bodu 129

Stanovení, příslušné organizace zaměstnavatelů a příslušné zájmové organizace družstev na úrovni, federace s ohledem na nové státoprávní uspořádání je neúčelné. To je důvodem návrhu na vypuštění § 271.

K bodům 130, 131 a 132

Zvyšuje se počet zaměstnavatelů, kteří nespadají do působnosti od větvových ústředních orgánů. Rozšiřuje se proto výčet ustanovení zákoníku práce, z nichž vyplývají práva a povinnosti a na které s použijí přiměřeně pracovněprávní předpisy vydané pro zaměstnavatele s obdobnou činností.. Jde o práva a povinností při stanovení nerovnoměrného rozvržení pracovní doby a odchylného stanovení nepřetržitého odpočinku v týdnu, zkrácení odpočinku mezi dvěma směnami, nařízení pracovní pohotovosti a zápočtu pracovní pohotovosti do pracovní doby, práci přesčas pro zaměstnance s nepravidelným nástupem do práce a s nestejnou délkou směn, práce a pracoviště, které jsou zakázané všem ženám, těhotným ženám a matkám do konce devátého měsíce po porodu a dále práce a pracoviště, které jsou zakázány mladistvým a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně konat tyto práce z důvodu přípravy na povolání.

K bodu 133

Navrhuje se zpřesnění dosavadní formulace v návaznost. na úpravy provedené v částí druhé hlavě páté.

K bodu 134

Ustanovení se upravuje vzhledem k tomu, že úprava průměrného výdělku je obsažena v zákoně č.1/1991 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku.

K článku II:

K bodu 1

Navrhuje se vypustit ustanovení a dani ze mzdy, které je právním vývojem překonáno.

K bodu 2

Pro účely zjišťování průměrného výdělku pro účely zjišťování náhrady škody při pracovních úrazech a nemocech z povolání se navrhuje v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpise určit delší rozhodné období, bude-li to pro zaměstnance výhodnější. Protože náhrada za ztrátu na výdělku se v řadě případů poskytuje mnoho let, považuje se takové řešení za nezbytné. Krátké rozhodné období (kalendářní čtvrtletí) může totiž zkreslit výdělek dosahovaný v průběhu roku a zaměstnanec by tím mohl být dlouhodobě poškozen.

K článku III:

Zákon o státních svátcích, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech byl přijat v roce 1951 a od té doby byl několikrát novelizován. V současné době se stává nepřehledným a neodpovídá současnému znění § 91 odst. 1. zákoníku práce, kde je stanoveno, že dny pracovního klidu jsou dny, na které připadá nepřetržitý odpočinek pracovníka v týdnu a svátky, zatímco podle § odst. 2 zák. č. 93/1951 Sb. jsou ostatními dny pracovního klidu vedle nedělí dny taxativně v tomto ustanovení uvedené. Tento nesoulad způsobuje v praxi značné problémy, zejména při posuzováni definice svátků s dopady do mzdové oblasti.

K článku IV:

V souvislosti s vypuštěním ustanovení o kontrole pracovněprávních předpisů ze zákoníku práce a ponecháním úpravy této kontroly v zákoně č. 9/1991 Sb., se navrhuje upravit v tomto zákoně komplexně problematiku kontroly pracovněprávních předpisů včetně mzdových. Vynětí mzdových předpisů z předmětu kontroly, prováděné úřady práce, se neukázalo jako vhodné, nebo při realizaci politiky zaměstnaností nemohly tyto úřady kontrolovat dodržování mzdových předpisů, např. ustanovení o průměrném výdělku při výpočtu hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti. Zachovává se však oddělená kontrola dodržováni předpisů o bezpečnosti práce, bezpečností technických zařízení a ochrany zdraví při práci, která přísluší orgánům státního odborného dozoru. Ze zákoníku práce se přejímá ustanovení o provádění kontroly v zařízeních ozbrojených sil a ozbrojených sborů v resortech obrany, vnitra a spravedlnosti.

K článku V:

Zákon č. 122/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, s ustanovením § 27a zpochybnil ustanovení § 480 obchodního zákoníku o přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na nabyvatele při prodeji podniku jednou smlouvou (smlouvou o prodeji podniku). Vzhledem k tomu, že otázky přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů je nezbytné řešit jednoznačně v zájmu právní jistoty účastníků pracovněprávního vztahu, navrhuje se provést přímou novelu zákona o konkursu a vyrovnání tak, aby ustanovení § 27a nevzbuzovalo pochybnosti.

K článku VI:

V článku VI, který má charakter přechodného ustanovení., se navrhuje úprava nároků ze zrušených nebo měněných ustanovení zákoníku práce.

Dosavadními předpisy, to znamená předpisy, které platily do účinnosti této novely zákoníku práce, se řídi např. nárok na odstupné, dohody o zvýšení kvalifikace, závodní stravování u zaměstnavatelů, kteří mají povahu rozpočtové nebo příspěvkové organizace,dohody podle §227a odst. 1 i povinnost zaměstnavatele podle § 227a odst. apod. V případech, kdy nároky z pracovněprávních vztahů vznikly ještě před účinností novely zákoníku práce, budou přetrvávat i po datu účinnosti novely. Jde např. o výši škody způsobené z nedbalosti.

K článku VII:

V souvislosti. s návrhem novely zákoníku práce se navrhuje též zrušit některé právní předpisy.

K článku VII:

Navrhuje se zmocnit předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu, aby vydal úplné znění zákoníku práce, a ta vzhledem k potřebám praxe.

K článku IX:

Navrhuje se stanovit účinnost zákona dnem 1. ledna 1994, s výjimkou ustanovení o stravování, jehož účinnost se navrhuje od 1. dubna 1994 a ustanovení o zrušení výnosu federálního ministerstva paliv a energetiky o době osobní očisty horníků po skončení práce v podzemí, jehož účinnost se navrhuje až k 1. lednu 1995 tak, aby bylo možno bližší podmínky týkající se stravování a otázky řešené výnosem převzít do kolektivní smlouvy.