Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

Starobní důchod podle tohoto zákona je dávkou důchodového zabezpečení, pro kterou platí předpisy o sociálním zabezpečení [Zejména zákon č.100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č.110/1990 Sb., zákona č.180/1990 Sb., zákona č.1/1991 Sb., zákona č. 46/1991 Sb., zákona č. 306/1991 Sb., zákona ČNR č. 482/1991 Sb., zákona č. 578/1991 Sb., zákona ČNR č. 582/1991 Sb., zákona č. 235/1992 Sb., zákona ČNR č.589/1992 Sb., zákona ČNR č.37/1993 Sb., zákona č. 84/1993 Sb. a zákona č.160/1993 Sb., a zákon ČNR č.582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona ČNR č.590/1992 Sb., zákona ČNR č. 37/1993 Sb. a zákona č.160/1993 Sb.], není-li dále stanoveno jinak.

Občan má nárok na starobní důchod podle tohoto zákona, jestliže

a) byl zaměstnán alespoň 25 roků,

b) po skončení zaměstnání byl veden nepřetržitě po dobu nejméně 180 kalendářních dnů v evidenci uchazečů o zaměstnání u úřadu práce, [§ 7 zákona č.1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákonač.578/1991 Sb.

§ 12 odst.1 písm.f) zákona ČNR č.9/1991 Sb., o zaměstnanostia působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti.]

c) ke dni uplynutí doby podle písmene b) do dosažení věku potřebného pro nárok na starobní důchod podle zákona o sociálním zabezpečení [Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.] (dále jen "potřebný věk") mu chybí nejvýše dva roky.

Pro stanovení výše starobního důchodu podle tohoto zákona, pokud se nestanoví jinak v § 5, se základní výměra starobního důchodu uvedená v § 22 odst.1 nebo § 133 odst.1 zákona o sociálním zabezpečení snižuje o 1% průměrného měsíčního výdělku za každých i započatých 90 kalendářních dnů z doby ode dne, od něhož se přiznává starobní důchod podle tohoto zákona, do dosažení potřebného věku.

(1) Starobní důchod podle tohoto zákona se do dosažení potřebného věku

a) nezvyšuje podle § 23 zákona o sociálním zabezpečení,

b) nevyplácí po dobu zaměstnání po vzniku nároku na tento důchod.

(2) Zaměstnáním podle odstavce 1 se rozumí zaměstnání uvedené v § 98 odst.3 zákona o sociálním zabezpečení, včetně takového zaměstnání v cizině.

(1) Po skončení zaměstnání vykonávaného v období od vzniku nároku na starobní důchod podle tohoto zákona do dosažení potřebného věku se na žádost tento důchod přepočte tak, že se tato doba zaměstnání započte do doby zaměstnání pro stanovení výše důchodu a současně se o tuto dobu zkrátí doba, za kterou se snižovala základní výměra důchodu podle § 3. Pro přepočet důchodu podle předchozí věty se zaměstnáním rozumí zaměstnání uvedené v § 4 odst.2 a doba, po kterou občanu náleželo nemocenské.

(2) Starobní důchod podle tohoto zákona se po dosažení potřebného věku zvyšuje podle § 23 zákona o sociálním zabezpečení a po dobu dalšího zaměstnání vyplácí za podmínek stanovených v § 98 zákona o sociálním zabezpečení.

Starobní důchod podle tohoto zákona se nevyplácí po dobu, po kterou se občanu poskytuje hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání.

Žádost o přiznání starobního důchodu podle tohoto zákona musí být uplatněna na předepsaném tiskopisu a doložena potvrzením úřadu práce o tom, že občan byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání po dobu uvedenou v § 2 písm.b) a v případě, že tomuto občanu bylo poskytováno hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, též o tom, kterým dnem byla jeho výplata zastavena.

Poživatel starobního důchodu podle tohoto zákona je v době do dosažení potřebného věku povinen do osmi dnů ohlásit plátci důchodu vstup do zaměstnání uvedeného v § 4 odst.2. Tato povinnost platí obdobně pro zaměstnavatele občana.

(1) Občanu, kterému byl přiznán starobní důchod podle tohoto zákona, se na žádost přizná starobní důchod podle zákona o sociálním zabezpečení, a to nejdříve ode dne dosažení potřebného věku.

(2) Dnem, od kterého byl přiznán starobní důchod podle zákona o sociálním zabezpečení, zaniká nárok na starobní důchod podle tohoto zákona. Důchod přiznaný podle zákona o sociálním zabezpečení se přitom zúčtuje s důchodem přiznaným podle tohoto zákona a vypláceným za dobu, za kterou se přiznává důchod podle zákona o sociálním zabezpečení.

Zákon č.1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č.305/1991 Sb., zákona č.578/1991 Sb. a zákona č.231/1992 Sb., se doplňuje takto:

V § 14 odst.1 písm.a) se za slovo "výjimkou" vkládají slova "starobního důchodu, na nějž vzniká nárok před dosažením potřebného věku, a".

Zákon České národní rady č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění zákona České národní rady č. 64/1991 Sb., zákona České národní rady č. 272/1992 Sb. a zákona č. 84/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:

V § 12 odst.1 se za písmeno m) vkládá nové písmeno n), které zní:

"n) potvrzuje, že občan žádající o předčasné přiznání starobního důchodu byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a po jakou dobu, a v případě, že tomuto občanu bylo poskytováno hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, den, kterým byla jeho výplata zastavena.".

Dosavadní písmena n) až q) se označují jako písmena o) až r).

Nárok na starobní důchod podle tohoto zákona vzniká nejdříve ode dne účinnosti tohoto zákona, i když podmínky nároku na tento důchod uvedené v § 2 byly splněny přede dnem účinnosti tohoto zákona.

(1) Starobní důchody přiznané podle nařízení vlády Československé socialistické republiky č.118/1988 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu, ve znění nařízení vlády Československé socialistické republiky č.116/1989 Sb., zákona č. 306/1991 Sb., zákona č.578/1991 Sb. a zákona č.235/1992 Sb., se ode dne účinnosti tohoto zákona považují za starobní důchody podle tohoto zákona, a to ve výši, ve které náležely ke dni účinnosti tohoto zákona; ustanovení § 5 odst.1 a § 9 se na tyto důchody nevztahuje.

(2) Je-li poživatel starobního důchodu uvedeného v odstavci 1 zaměstnán i po dni nejbližší splátky tohoto důchodu splatné po dni účinnosti tohoto zákona, jsou poživatel tohoto důchodu a jeho zaměstnavatel povinni oznámit tuto skutečnost plátci důchodu nejpozději do osmi dnů ode dne této splátky. Ohlašovací povinnost podle předchozí věty nemá poživatel starobního důchodu podle odstavce 1 ani jeho zaměstnavatel, jestliže poživatel tohoto důchodu ukončí zaměstnání v době předcházející třetí splátce tohoto důchodu splatné po dni účinnosti tohoto zákona.

(3) Výplata důchodu v případech uvedených v odstavci 2 nenáleží od třetí splátky důchodu splatné po dni účinnosti tohoto zákona, je-li poživatel starobního důchodu zaměstnán.

Zrušují se:

1. nařízení vlády Československé socialistické republiky č.118/1988 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu, ve znění zákona č. 306/1991 Sb., zákona č. 578/1991 Sb. a zákona č.235/1992 Sb.,

2. nařízení vlády Československé socialistické republiky č.116/1989 Sb., kterým se mění a doplňuje nařízení vlády Československé socialistické republiky č.118/1988 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1.ledna 1994.

Obecná část

Mimořádně poskytování starobního důchodu před dovršením věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod podle zákona č.100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, bylo jedním z opatření, kterými se řešila sociální stránka důsledku tzv. restrukturalizace a přestavby národního hospodářství již v roce 1988. Přístup k podmínkám nároku na tento důchod a ke stanoveni jeho výše vycházel z toho, že se jedná o zcela mimořádné situace, které se budou dotýkat nepočetného okruhu občanů. Pod zorným úhlem této výjimečnosti byl přijat velmi příznivý způsob stanovení výše důchodu, orientovaný na co nejlepší zabezpečen í uvolňovaných pracovníků z prostředků státního rozpočtu.

Změna sociálně ekonomických podmínek ve společnosti změnila i úlohu a význam mimořádného poskytování starobního důchodu. Rozsáhlejší uplatňování útlumových programů v řadě hospodářských odvětví a snižování počtu pracovníků obecně vedly nejen k prudkému nárůstu počtu mimořádně poskytovaných starobních důchodů, ale i k rostoucímu tlaku na další rozšiřování okruhu občanů, kteří by mohli získat nárok na mimořádné poskytování starobního důchodu. Svědčí o tom skutečnost, že zatímco v roce 1990 bylo mimořádně poskytováno pouze 1,5 tisíce starobních důchodů, v roce 1991 jich bylo vypláceno již 32 tisíc, koncem roku 1992 73 tisíc a v říjnu 1993 již 95 tisíc, což představuje zvýšení výdajů na důchody téměř o 3 mld Kč ročně.

V současné době platná úprava upravující podmínky pro mimořádné poskytování starobního důchodu umožňuje získat nárok na takový důchod každému, kdo byl uvolněn z dosavadního zaměstnání z důvodů uvedených v § 46 odst. 1 písm. a) až c) zákoníku práce, tedy z tzv. organizačních důvodů. Dalšími podmínkami, které musí občan splnit, je získání alespoň 25 let zaměstnání, do dovršení věkové hranice pro nárok na starobní důchod mu ke dni uvolnění chybějí nejvýše 2 roky a úřad práce mu nemůže zajistit vhodné zaměstnání.

Důvody pro prudce se zvyšující počet mimořádných starobních důchodů spočívají zejména ve výši důchodu a v možnosti jeho nekráceného poskytování při výdělečné činnosti. Skutečnost, že mimořádný starobní důchod je přiznán před dovršením věku potřebného pro přiznání starobního důchodu podle zákona o sociálním zabezpečení, v žádném směru neovlivňuje výši důchodu, protože doba chybějící do příslušné věkové hranice se hodnotí jako doba dopočtená.

Pokud jde o poskytování tohoto důchodu při další výdělečné činnosti, původní úprava z roku 1988 omezovala úhrn důchodu a výdělku výší průměrného měsíčního výdělku, z něhož se starobní důchod vyměřoval. Od 1.1.1992 bylo na tyto důchody uplatněno tzv. daňové řešení, spočívající v 100 zvyšování daně ze mzdy pro pracující důchodce, které pak bylo rozhodnutím Ústavního soudu ČSFR od listopadu 1992 zrušeno. Tak se nyní tento starobní důchod poskytuje při další výdělečné činnosti bez jakéhokoliv omezení.

Současná důchodová soustava je z hlediska výdajů značně nákladná. Nová opatření by proto měla směřovat nejen k řešení sociálních potřeb důchodců, ale i k zachování přijatelné únosnosti z nich vyplývající sociální zátěže pro pracující jako plátců pojistného. Jedním z hlavních důvodů nákladnosti systému je, že platné věkové hranice jsou ve srovnání s evropským standardem relativně nízké. Připravovaná koncepce důchodového pojištění proto počítá s jejich postupným zvýšením. Platná úprava podmínek pro mimořádně poskytovaný starobní důchod však de facto znamená snížení věkové hranice o 2 roky. Proto je třeba přijmout zásadní změnu, která by měla zamezit tomu, aby podmínky pro mimořádné poskytování starobního důchodu motivovaly občany k předčasnému odchodu do důchodu. Současně by měla zajistit, že příslušné státní orgány se budou muset po určitou dobu snažit tyto občany umístit na trhu práce. Je to odůvodněné i proto, že výše hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti je již dnes v průměru nižší než starobní důchod. Dále je nezbytné, aby výše důchodu předčasně poskytovaného před dosažením věku potřebného pro nárok na starobní důchod podle zákona o sociálním zabezpečení byla s ohledem na delší dobu výplaty tohoto důchodu snížena. Jde o obdobu principu uplatňovaného při pokračování ve výdělečné činnosti po dosažení věkové hranice pro nárok na starobní důchod bez jeho pobírání, kdy se tento důchod naopak o 4 ročně zvyšuje.

Podle návrhu zákona záleží na rozhodnutí občana, zda si zvolí zabezpečení důchodem anebo zůstane na trhu práce. Přitom pokud se kdykoliv po přiznání předčasného důchodu občan rozhodne pro návrat do zaměstnání, projeví se to při pozdějším obnovení výplaty zvýšením důchodu.

V nové úpravě se navrhuje upustit od podmínky tzv. kvalifikovaných důvodů pro ukončení zaměstnání a podmínky prokazování nemožnosti získání nového zaměstnání, neboť v praxi se tyto důvody dají snadno obejít, podmínky jsou jen formální a navíc diskriminují osoby samostatně výdělečně činné, které je splnit nemohou.

Podle návrhu se výše starobního důchodu, který bude přiznán před dosažením věkové hranice pro nárok na starobní důchod podle zákona o sociálním zabezpečení, stanoví podle doby zaměstnání skutečně získané ke dni přiznání důchodu, tj. bez dopočtu doby chybějící od přiznání důchodu do dosažení věkové hranice. Podle délky chybějící doby se také stanoví snížení procentní sazby důchodu (1 % průměrného měsíčního výdělku za každých i započatých 90 kalendářních dnů). Ke změně výše takto stanoveného důchodu by následně docházelo pouze v případech, kdy důchodce po vzniku nároku na takový důchod pracoval bez pobírání tohoto důchodu a dále v případě valorizace důchodů nebo jiného obecného zvýšení důchodu. Po dosažení věkové hranice pro nárok na starobní důchod by byl na žádost důchodce vyměřen starobní důchod podle zákona o sociálním zabezpečení, tedy již bez snížení za dobu předčasného odchodu do důchodu o 10 za každých 90 dní. Starobní důchod by se pak tedy již lišil od současného stavu pouze o nezapočítání doby pobírání předčasného důchodu, tj. maximálně o 2 průměrného měsíčního výdělku.

Podle navrhované úpravy nebude při vykonávání výdělečné činnosti vyplácen předčasný starobní důchod.

Současných možností k předčasnému odchodu do starobního důchodu podle stavu k říjnu 1993 využilo 95 tisíc občanů a jejich počet bude zřejmě dále narůstat. Ve srovnání s předkládaným návrhem jsou tyto současné možnosti poměrně omezené, pokud jde o okruh pracovníků, kterých se dotýká, ale jsou výhodnější, pokud jde o výši důchodu, a proto také pro důchodce lákavější a z hlediska výdajů na důchody nákladnější.

Finanční dopad

Očekává se, že bezprostřední finanční dopad navrhovaných opatření bude minimální. Na jedné straně totiž zřejmě dojde ke zhoršení situace na trhu práce a tedy i k většímu zájmu o předčasný odchod do starobního důchodu, současně by však navrhované zpřísnění výpočtu důchodu a podmínek pro souběh s výdělkem mělo tento zájem omezit a umožnit předčasný odchod do důchodu skutečně jen těm občanům, pro něž na trhu práce není žádné uplatnění.

Zvýšeně náklady na výplatu mimořádně poskytovaných starobních důchodů jsou značné již v současné době (cca 3 z celkových výdajů na důchody) a bez přijetí navrhovaného řešení by dále rychle rostly. Návrh by tak měl zajistit, že podíl výdajů na předčasné poskytování starobního důchodu na celkových výdajích se nebude již v budoucnu zvyšovat.

Předložená právní úprava se provádí formou zákona, na rozdíl od dosavadní právní úpravy, která je provedena nařízením vlády. Nutnost úpravy zákonem vyplývá z nového ústavního stavu. Nárok na starobní důchod, představující hmotné zabezpečení ve stáří, patří mezi základní sociální práva občanů, která musí být upravena zákonem (čl. 30 Listiny základních práv a svobod).

Zvláštní část

K § 1

Nárok na starobní důchod podle předloženého návrhu zákona je nárokem ze sociálního zabezpečení a vzniká před dovršením věku stanoveného pro vznik nároku na starobní důchod, tj. před dovršením věku 60 let u mužů a věku 53 - 57 let u žen, popřípadě věkové hranice, která je stanovena pro nárok na starobní důchod u občanů, kteří získali stanovenou dobu zaměstnání v preferován pracovní kategorii. Jde tedy o starobní důchod, kdy podmínky pro nárok i výše je stanovena rozdílně od podmínek nároku a výše platné pro starobní důchod podle zákona o sociálním zabezpečení.

Ze skutečnosti, že starobní důchod podle navrhovaného zákona je dávkou důchodového zabezpečení s odchylně stanovenými podmínkami, vyplývá úprava, že se na uvedený důchod vztahuje, není-li v předloženém návrhu stanoveno jinak, zákon o sociálním zabezpečení a další předpisy sociálního zabezpečení.

K § 2

Uvedené ustanovení stanoví podmínky nároku na starobní důchod. Podle návrhu je stanovena podmínka potřebné doby zaměstnání alespoň 25 roků tak, jak je tato podmínka určena pro vznik nároku na starobní důchod podle zákona o sociálním zabezpečení; zaměstnáním se přitom rozumí zaměstnání, které se hodnotí podle § 8 citovaného zákona.

Navrhovaný starobní důchod je určen především pro občany, kteří nemohou získat pracovní uplatnění s ohledem na svůj vyšší věk či zdravotní stav. Proto lze tento důchod přiznat, jen jestliže občan má ukončené zaměstnání. Na podmínku skončení zaměstnání pak navazují další podmínky, a to, že byl občan veden nepřetržitě v evidenci uchazečů o zaměstnání po dobu aspoň 180 dnů a od uplynutí nejméně 180. dne do dovršení potřebného věku neuplynula doba delší než 2 roky. Takto stanovené podmínky zajistí, že nárok na starobní důchod podle předloženého návrhu nemůže vzniknout dříve než v období 2 let před dosažením potřebného věku.

Pokud jde o evidenci uchazečů o zaměstnání, nemusí počátek evidence navazovat bezprostředně na ukončení zaměstnání. To znamená, že od výstupu ze zaměstnání do počátku evidence může uplynout i delší doba. Tato úprava zajistí nárok na navrhovaný starobní důchod i těm starším občanům, kteří ukončili zaměstnání, z jakýchkoliv důvodů, již v minulosti.

Nárok na starobní důchod vznikne splněním časově poslední podmínky.

K § 3

Jednou z rozhodujících skutečností, které ovlivňují výši důchodu, je délka doby zaměstnání. S ohledem na charakter navrhovaného starobního důchodu není nadále důvodné, tak jako tomu je u dosavadní úpravy o mimořádném poskytování starobního důchodu, započítávat pro výši důchodu neodpracovanou dobu. Naopak je třeba při stanovení výše důchodu motivovat občana spíše k tomu, aby si zajišťoval své potřeby příjmem z pracovní činnosti. Podle návrhu se proto procentní výměra důchodu snižuje o 1 % průměrného měsíčního výdělku za každých i započatých 90 kalendářních dnů. Prakticky to znamená, že bude-li občanu scházet do dovršení potřebného věku např. 1 rok, bude jeho předčasný důchod nižší o 5 ve srovnání s důchodem, na který by mu vznikl nárok, pokud by pracoval až do dovršení potřebného věku.

K § 4

Důchod, jehož výplata nebyla prováděna v důsledku zaměstnání, se zvyšuje podle § 23 zákona o sociálním zabezpečení pouze za dobu tohoto zaměstnání vykonávaného po dosažení věku stanoveného pro nárok na starobní důchod podle zákona o sociálním zabezpečení. Je odůvodněné, aby způsob zvyšování důchodových nároků byl v tomto případě stejný jak pro starobní důchod přiznaný podle zákona o sociálním zabezpečení, tak pro starobní důchod přiznaný podle navrhovaného zákona.

Předčasný starobní důchod se nebude vyplácet v případě, že jeho poživatel vstoupí do zaměstnání. V tomto směru dochází oproti dosavadnímu stavu ke změně, která je v souladu s podmínkami a charakterem tohoto důchodu.

K § 5

Pokud poživatel starobního důchodu podle navrhovaného zákona byl zaměstnán v době do dosažení potřebného věku a starobní důchod se mu proto v této době nevyplácel, má možnost požádat o přepočet starobního důchodu s přihlédnutím k nově získané době zaměstnání. Přepočet se provede tak, že se o získanou dobu zaměstnání zkrátí doba, pro níž došlo ke snížení důchodu podle § 3.

Po dosažení potřebného věku může občan požádat o nové přiznání starobního důchodu podle zákona o sociálním zabezpečení. Jinak se na starobní důchod přiznaný podle tohoto zákona pohlíží jako na starobní důchod podle zákona o sociálním zabezpečeni a zvyšuje se za dobu dalšího zaměstnání o 4 průměrného měsíčního výdělku za 360 kalendářních dnů zaměstnání, popř. o 1 % tohoto výdělku za každých 90 kalendářních dnů zaměstnání. Pokud se poživatel důchodu nevzdá jeho výplaty, má také možnost po dovršení potřebného věku, nechat si vyplácet při zaměstnání starobní důchod podle § 98 zákona o sociálním zabezpečení.

K § 6

Skutečnost, že je občanu přiznán starobní důchod podle navrhovaného zákona, nevylučuje, aby se občan ucházel u úřadu práce o zaměstnání, popř. byl veden v jeho evidenci uchazečů o zaměstnání. Nevylučuje se také, aby občanu, který splňuje nárok na výplatu navrhovaného starobního důchodu, vznikl po skončení zaměstnání nárok na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání. V návrhu zákona je proto nutno řešit konkurenci starobního důchodu a hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání tak, že starobní důchod v případě vzniku obou nároků nebude náležet.

K § 7

Starobní důchod podle předloženého zákona bude přiznáván na základě žádosti. V žádosti bude občan povinen uvést skutečnosti rozhodné pro posouzení nároku na uvedený důchod. Ustanovení § 7 určuje, které potřebné doklady musí být k žádosti o důchod přiloženy.

K § 8

Vzhledem k tomu, že starobní důchod podle navrhovaného zákona se nebude po dobu zaměstnání vykonávaného do dosažení potřebného věku vyplácet, je nutno upravit ohlašovací povinnost poživatele tohoto důchodu i jeho zaměstnavatele pro případ, že poživatel tohoto důchodu do zaměstnání vstoupí. Návrh stanoví povinnost ohlásit vstup do zaměstnání do 8 dnů; taková lhůta je obvykle v sociálním zabezpečení pro ohlašovací povinnost stanovena.

K § 9

Po dosažení věku stanoveného pro nárok na starobní důchod podle zákona o sociálním zabezpečení může občan požádat o nové přiznání starobního důchodu podle zákona o sociálním zabezpečení. Přiznáním starobního důchodu podle zákona o sociálním zabezpečení zanikne nárok na předčasný starobní důchod a částky vyplacené za dobu, za kterou se má vyplácet starobní důchod podle zákona o sociálním zabezpečení, se zúčtují, aby nedošlo k dvojí výplatě.

K § 10

V tomto ustanovení jde o přímou novelizaci § 14 odst. 1 písm.a) zákona o zaměstnaností, která spočívá v tom, že se umožňuje poskytovat hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání i pro případy, kdy občan splňuje nárok na starobní důchod v době před dosažením potřebného věku, na rozdíl od dosavadní úpravy, kdy se poskytování hmotného zabezpečení v případě splněn podmínek na uvedený důchod vylučovalo. Uvedená změna vytváří předpoklady ke zvýšení motivace občanů, aby namísto pobírán starobního důchodu vykonávali výdělečnou činnost. Právně je zajištěno, že pobírání důchodu a hmotného zabezpečení se navzájem vylučuje.

K § 11

Doplňuje se zákon upravující působnost úřadů práce, a to v návaznosti na § 7; úřady práce budou povinny vystavovat příslušné potvrzení, kterého je třeba k uplatnění nároku na přiznán i předčasného starobního důchodu.

K § 12

Někteří občané mohli splnit podmínky stanovené pro nárok na starobní důchod podle návrhu zákona již přede dnem účinnost navrhovaného zákona. Aby se zabránilo pochybám, zda těmto občanům vzniká po uvedeném datu nárok na tento důchod či nikoliv, stanoví návrh přechodným ustanovením, že se starobní důchod přizná i v tomto případě, avšak nejdříve ode dne účinnosti předloženého zákona.

K § 13

Ustanovení § 11 stanoví jakým způsobem se posuzují dříve získané nároky tak, že se zajišťuje jejich zachování a to ve stejné výši v jaké byly přiznány.

Jiný postup by znamenal přepočítávání všech dosud mimořádně poskytovaných starobních důchodů přiznaných podle nař.vl.č.118/1988 Sb., v platném znění, a snížení již jednou přiznaných nároků. ve vztahu k zaměstnání poživatelů starobních důchodů přiznaných podle cit. nařízení vlády, budou platit podmínky stanovené touto právní úpravou s tím, že se stanoví ohlašovací povinnost pro poživatele důchodu i pro jeho zaměstnavatele. Z důvodu praktického provádění je nutné dát plátcům důchodů určitý časový prostor pro zastavení výplaty důchodu. Jinak by vznikaly přeplatky, které by nebylo možné (za předpokladu splnění ohlašovací povinnosti) vymáhat ani na jeho zaměstnavateli. Navrhovanou úpravou se také zamezuje zbytečnému podávání hlášení v případech, kdy dojde v tříměsíční lhůtě k ukončení zaměstnání.

Důvodem pro stanovení uvedené tříměsíční lhůty je také skutečnost, aby se umožnilo občanu skončit zaměstnání ve výpovědní lhůtě dvou měsíců, aniž by došlo ke zkrácení důchodových nároků.

K § 14

S přijetím navrhované úpravy se zrušují předpisy, které dosud upravují mimořádné poskytování starobního důchodu.

1. Počet vyplácených mimořádných důchodů

2. Přehled o starobních důchodech přiznaných v roce 1992

3. Počet mimořádně poskytovaných starobních důchodů

4a. Porovnání výše mimořádně poskytovaného starobního důchodu (při plné době zaměstnání a věkové hranici 60 let) a hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání

4b. Porovnání výše mimořádně poskytovaného starobního důchodu (při plné době zaměstnání a věkové hranici 55 let) a hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání

5. Porovnání výše mimořádně poskytovaného starobního důchodu a hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání

Počet vyplácených mimořádných starobních důchodů

Přehled o starobních důchodech přiznaných v roce 1992 *)

*) údaje ze souboru rozhodnuti o důchodech za rok 1992.

1) v 60 letech lze získat 42 let zaměstnání

2) na rozdíl od současného právního stavu se podle návrhu nebude dopočítávat neodpracovaná doba (1 rok = 1 %) a za každých 90 dní předčasného odchodu do důchodu se procentní výměra sníží o 1.0%

3) výše důchodu a zároveň výše mimořádně poskytovaného starobního důchodu podle dosavadní právní úpravy. K důchodům je připočten stát.vyr.přísp

4) PMV = průměrný měsíční výdělek

5) v průměru 55% výdělku, max. 1.5 násobek fikt. výdělku (2200 Kč)

1) v 55 letech lze získat 37 let zaměstnání

2) na rozdíl od současného právního stavu se podle návrhu nebude dopočítávat neodpracovaná doba (1 rok = 1 %) a za každých 90 dní předčasného odchodu do důchodu se procentní výměra sníží o 1%

3) výše důchodu a zároveň výše mimořádně poskytovaného starobního důchodu podle dosavadní právní úpravy. K důchodům je připočten stát.vyr.příspěvek 4) PMV = průměrný měsíční výdělek

5) v průměru 55% výdělku, max. 1.5 násobek fikt. výdělku (2200 Kč)