Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Zákon České národní rady č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění zákona České národní rady č. 184/1991 Sb., a zákona č. 338/1992 Sb. se mění a doplňuje takto:

1. § 1 písm. f) a g) zní:

"f) poplatek z ubytovací kapacity,

g) poplatek z prodeje alkoholických nápojů,"

2. V § 1 se vypouští ustanovení písmene h)

Dosavadní ustanovení písmene i) se označuje písmenem h).

3. V § 3 odst. 1 se na konci tečka nahrazuje čárkou a připojují se tato slova: "pokud tyto osoby neprokáží jiný důvod svého pobytu."

4. § 3 odst. 2 písm. b) zní: "b) osob nemocné, kterým byla poskytnuta komplexní lázeňská péče²⁾, "

5. V § 3 odst. 4 se poslední věta nahrazuje větou: "Obec může stanovit poplatek týdenní, měsíční nebo roční paušální částkou".

6. § 4 odst. 2 zní:

"(2) Veřejným prostranstvím podle tohoto zákona jsou zejména náměstí, tržiště, silnice, místní komunikace, parky a veřejná zeleň, jakož i další prostory pod širým nebem přístupné každému bez omezení.

7. V § 4 odst. 5 větě první se slova "na 1 m²" nahrazují slovy "za každý i započatý m²".

8. V § 5 odst. 1 větě první se slova "a ve veřejných hromadných dopravních prostředcích" nahrazují slovy "uvnitř nebo vně veřejných hromadných dopravních prostředků, na budovách, stavbách, plotech a ostatních objektech a prostorách, pokud jsou tato oznámení viditelná nebo slyšitelná z veřejného prostranství. ".

9. § 5 odst. 3 zní: "(3) Sazba poplatku z reklamních zařízení činí až 10 % z ceny za provozování reklamy: je-li reklama provozována bezúplatně nebo nelze-li prokázat její cenu, je základem pro stanovení poplatku cena v místě obvyklá.".

10.V § 6 odst. 3 větě druhé se vypouštějí slova "také roční".

11.§ 7 zní:

(1) Poplatek z ubytovací kapacity se vybírá v lázeňských místech nebo místech soustředěného turistického ruchu z ubytovací kapacity v zařízeních sloužících nebo určených k přechodnému ubytování za úplatu

(2) Poplatku z ubytovací kapacity nepodléhá:

a) ubytovací kapacita v zařízeních sloužících pro přechodné ubytování studentů a žáků,

b) ubytovací kapacita v zařízeních sloužících pro ubytování pracovníků fyzických a právnických osob, které toto zařízení vlastní nebo k němu mají právo hospodaření,

c) ubytovací kapacita ve zdravotnických nebo lázeňských zařízeních, pokud nejsou užívána jako hotelová zařízení,

d) ubytovací kapacita v zařízeních sloužících sociálním a charitativním účelům.

(3) Poplatek platí fyzické a právnické osoby, které toto zařízení vlastní nebo právnické osoby, které mají k tomuto zařízení právo hospodaření.

(4) Sazba poplatku z ubytovací kapacity činí až 2,-- Kč za každé využité lůžko a den. Obec může po dohodě s poplatníkem stanovit poplatek roční paušální částkou.".

12.§ 9 zní:

(1) Poplatek z prodeje alkoholických nápojů ¹¹⁾ platí právnické a fyzické osoby provozující restaurační, kavárenská, ubytovací nebo jiná pohostinská zařízení, ve kterých se tyto výrobky prodávají spotřebitelům.

(2) Sazba poplatku činí až 5 % z prodejní ceny těchto výrobků.".

13. V § 13 se na konci tečka nahrazuje čárkou a připojují se tato slova:

"pokud tento zákon nestanoví jinak".

14. V § 14 se dosavadní text paragrafu označuje jako odstavec 1 a doplňuje se novým odstavcem 2, který zní:

"(2) U poplatku vybíraného z reklamních zařízení umístěných uvnitř nebo vně veřejných hromadných dopravních prostředků vykonává správu poplatku obec, v jejímž územním obvodu má trvalý pobyt nebo sídlo osoba, která veřejný hromadný dopravní prostředek vlastní nebo má k němu právo hospodaření.

15. V § 15 odst. 2 se vypouštějí slova "a tabákových výrobků".

16. V § 2 odst. 3, § 3 odst. 4, § 4 odst. 5, § 10 odst.3 se slovo "Kčs" mění na slovo "Kč".

17. Odkazy č. 2), 11) a 14 pod čarou znějí:

"2) § 27 nařízení vlády České republiky č. 216/1992 Sb., kterým se vydává Zdravotní řád a provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění nařízení vlády České republiky č. 50/1993 Sb.

11) § 1 odst. 2 zákona, ČNR č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomániemi.

14) Zákon č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.".

Tento zákon nabývá účinnosti 1. ledna 1994.

Současná platná právní úprava místních poplatků byla zpracována v roce 1990 a vycházela zejména z potřeby vytvoření větší samostatnosti v tvorbě a užití finančních zdrojů nově se formujících orgánů místní samosprávy. Průběžným hodnocením dopadu této úpravy, zejména v souvislosti se zavedením nové daňové soustavy k 1. 1. 1993 byly zjištěny některé problémy a nesrovnalosti, které je nutno řešit novelou zákona.

Po zrušení dislokačního poplatku zákonem č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, se jako nejproblematičtější jeví poplatek z prodeje alkoholických nápojů a tabákových výrobků. Tyto poplatky byly u nás nově zavedeny v roce 1990 s tím, že jde o poplatky poněkud se vymykající z tradičních místních poplatků, daní a dávek, které se vybírají v ostatních zemích. Hlavním cílem těchto poplatků bylo zejména zvýšení vlastní příjmové základny obcí v období před zavedením nové daňové soustavy a nového rozpočtového určení daňových příjmů. V rámci přibližování našeho daňového systému evropským standartním systémům, ztrácejí některé tituly pro inkaso poplatků svoje původní opodstatnění.

S ohledem na tyto skutečnosti je v rámci novely navrženo zrušit poplatek z prodeje tabákových výrobků a poplatek z prodeje alkoholických nápojů v pohostinských zařízeních zatím ponechat se sníženou maximální sazbou.

Větší věcná úprava je navržena i u poplatku z ubytovací kapacity s tím, že by poplatek byl vybírán pouze z kapacity, která je určena nebo slouží k přechodnému ubytování v rekreačních a lázeňských místech.

Rovněž předmět poplatku z reklamních zařízení je v novele rozšířen a je i zvýšena maximální sazba z 5 % na 1.0 % za provozování reklamy.

Dále se sjednocují a upřesňují některé pojmy, které nebyly v zákoně jednoznačně upraveny a působily při aplikaci v praxi problémy.

Finanční dopad navrhované úpravy:

U stávajících poplatků nedojde k výrazným změnám jejich výnosu, pouze u poplatku z reklamních zařízení se předpokládá zdvojnásobení výnosu, neboť se navrhuje zvýšení maximální sazby, jedná se o cca 20 mil. Kč. U poplatku z prodeje alkoholických nápojů se předpokládá snížení rozpočtu obcí o cca 300 mil. Kč.

K bodu 1 a 2

Navrhuje se upravit základní ustanovení § l zákona, kde jsou uvedeny druhy poplatků, které mohou obce vybírat tak, aby to odpovídalo navrženým změnám v následujících ustanoveních.

K bodu 3

V § 3 odst. 1 se navrhuje doplnit druhou větu, která by měla usnadnit jednotný postup při vybírání tohoto poplatku.

K bodu 4

Protože došlo nařízením vlády ČR č. 50/1993 Sb. (novela Zdravotního řádu) ke zrušení vyhlášky MZ ČR č. 463/1990 Sb., o poskytování lázeňské péče, je třeba přizpůsobit § 3 odst. 2 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích v souladu s cit. nařízením. Pod § 3 odst. 2 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích tedy patří osoby, kterým byla poskytnuta komplexní lázeňská péče, která odpovídala do r. 1992 lázeňské péči poskytované na předvolání nebo na poukaz při křížkové indikaci, je plně hrazena zdravotní pojišťovnou a poskytuje se v rámci dočasné neschopnosti k práci.

K bodu 5

Obcím se navrhuje možnost stanovit poplatek i měsíční paušální částkou, což v současné době není možné a zejména u sezónních provozoven nebo u začínajících provozů se to jeví jako praktické a zjednodušující opatření.

K bodu 6 a 7

Při vybírání poplatku za užívání veřejného prostranství vznikají problémy s definováním pojmu veřejného prostranství. V zájmu jednotného postupu při vymezení téhož termínu v našem právním řádu navazuje navrhovaná novela na zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, a v podstatě přebírá definici z tohoto zákona. Poplatek se počítá za každý i započatý m² užívaného prostranství a den - v tomto směru se zákon upřesňuje.

K bodu 8 a 9

V praxi se ukázalo, že stávající zákon velmi úzce vymezuje předmět poplatku z reklamních zařízení a většinu reklam není možno zpoplatňovat. S ohledem na to se navrhuje rozšířit možnosti vybírání poplatku nejen z reklam umístěných na veřejném prostranství, ale i z reklam z veřejného prostranství viditelných a slyšitelných s cílem dosáhnout možnosti rovných podmínek pro provoz většiny reklam. Dále se navrhuje zvýšení horní hranice sazby poplatku z 5 % na 10 %, neboť současná sazba za provoz reklamy se ukázala jako velice nízká.

K bodu 10

Navrhuje se umožnit obcím stanovit poplatek nejenom roční paušální částkou, ale i týdenní, měsíční příp. stanovit paušál na jednotlivou akci. Tento návrh vychází z praktického uplatňování poplatku ze vstupného.

K bodu 11

Praktické uplatňování poplatku z ubytovací kapacity v rekreačních a vzdělávacích zařízeních ukázalo zejména problém přesně vymezit objekt z kterého lze poplatek vybírat a předmětem kritiky je rovněž vybírání poplatku ze všech lůžek bez ohledu na jejich využití. S ohledem na to se navrhuje vybírat poplatek z ubytovací kapacity ve všech objektech, které slouží nebo jsou určeny k přechodnému ubytování v lázeňských místech a místech soustředěného turistického ruchu s výjimkou lůžkové kapacity užívané k veřejně prospěšným a charitativním účelům. Dále se navrhuje zpoplatňovat pouze lůžka skutečně k přechodnému ubytování užívána.

K bodu 12

Navrhuje se změnit právní úpravu poplatku z prodeje alkoholických nápojů a tabákových výrobků tak, aby nedocházelo k vícenásobnému zdanění i s ohledem na předpokládané řešení v oblasti nepřímých daní. Maximální sazba poplatku se navrhuje snížit z 10 % na 5 % a poplatek by se vybíral pouze z alkoholických nápojů v pohostinských zařízeních, tj. prakticky z čepování alkoholických nápojů. Předpokládá se, že obecní úřady citlivě a diferencovaně určí konkrétní sazbu v obci či v části obce podle místních podmínek

K bodu 13

Navrhované ustanovení zamezuje možnosti použít v případě pozdního placení poplatků dvojího sankčního opatření a upřednostňuje použití procesních ustanovení tohoto zákona, před obecným ustanovením zákona o správě daní a poplatků.

K bodu 14

Navrhuje se rozšířit toto ustanovení o další odstavec, který upravuje správu poplatku z reklamních zařízení u vlastníků veřejných hromadných dopravních prostředků. Tato úprava je nutná s ohledem na to, že je třeba jednoznačně určit správce poplatku, aby nevznikly spory o možnost vybírání poplatku v případě průjezdu těchto dopravních prostředků územním obvodem několika obcí. Obecné ustanovení zákona o správě daní a poplatku se na tento případ nedá aplikovat.

K bodu 15

Toto ustanovení se navrhuje upravit v návaznosti na navržené změny poplatku z prodeje alkoholických nápojů v § 9 tohoto zákona.

zákona, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, zákon České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů a zákon české národní rady č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů

částkou "21 600".

33. V § 87 odst. 7 prvé větě se vypouští slova "a dopravného".

34. V § 88 odst. 1 písm. a) se za slova "dětí druhého z manželů" doplňují slova " a vnuků.".

35. V § 88 odst. 1 písm. d) se vypouští slova "uvedený pod písm c)".

36. V § 88 odst. 1 se doplňuje písm. g), které zní:

"g) potvrzením příjemce daru o jeho výši a účelu.".

37. V § 88 se vypouští odst. 2.

Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 2 a 3.

38. V § 88 v nadpisu a v odst. 2 poslední větě se vypouštějí slova "a dopravného".

39. V § 97 se za slovo "zvláštní" vkládá slovo "daňový".

40. Za § 102a se vkládá § 102b, který zní:

Zjistí-li poplatník po uplynutí lhůty pro podání přiznání k dani (vyúčtování) za rok 1992 a 1993, že daňová povinnost u daně z příjmů obyvatelstva, u důchodové daně, u odvodů do státního rozpočtu a u zemědělské daně, nebo u daně z příjmů fyzických osob a daně z příjmů právnických osob má být nižší, než uvedl v přiznání k dani (vyúčtování), může podat dodatečné přiznání k dani (vyúčtování) na tuto nižší daňovou povinnost nejpozději do 31. prosince 1994. V případě přeplatku na dani se postupuje podle § 64 zákona.".

41 Odkazy pod čarou č. 5b) až 6b) znějí:

5b) § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů

5c) § 9 zákona č. 586/1992 Sb.

6a) § 22 odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

6b) Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění zákona č. 122/1993 Sb.

Zákon České národní rady č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění zákona č. 157/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:

1. V § 4 odst. 1 se za slovo "výnosů" vkládá slovo "(příjmů)".

2. V § 8 odst. 1 se vypouští slovo "výdajem" a ruší se závorka.

3. V § 8 odst. 1 a 4 se za slova "daně z příjmů" vkládají slova "účtující v soustavě podvojného účetnictví".

Pro daňové povinnosti za rok 1993 a při zdanění příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků zúčtovaných do zdaňovacího období 1993 se použijí dosavadní předpisy.

Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, jak vyplývá z pozdějších předpisů a úplné znění zákona č. 337/1992 Sb., o správě dní a poplatků, jak vyplývá z pozdějších předpisů.

K bodu 27

V návaznosti na ustanovení § 6 odst. 4 zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož jsou též příjmy ze závislé činnosti zdańovány zvláštní sazbou daně, se navrhuje evidovat tyto příjmy a jejich zdanění též na mzdovém listě.

K bodu 32

V návaznosti na zvýšení nezdanitelné částky u každého poplatníka navrhuje se shodně uplatnit v prohlášení poplatníka hranici starobního důchodu, která je rozhodná pro přiznání nezdanitelné částky příjemců starobních důchodů.

K bodu 34

Navrhuje se upřesnit toto ustanovení v návaznosti na § 15 odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 35

Navrhuje se upřesnit znění ustanovení v návaznosti na ustanovení čl. II bod 49.

K bodu 36

Navrhuje se upřesnit způsob prokazování poskytnutého daru, který se odečítá od základu daně u poplatníka.

K bodu 40

Návrh tohoto ustanovení vychází z toho, že v důsledku přechodu v daňovém řízení na nový zákon, který platí i na řízení zahájená před jeho účinností dochází ke komplikaci v letech 1992 a 1993 v těch případech, kdy k vyměření dochází bez vydání platebního výměru a lhůta v níž poplatník může uplatnit nižší daňovou povinnost je pouze odvolací lhůta (t.j. 30 dnů po lhůtě pro podání přiznání).

K článku III

Navržená úprava § 8 zákona o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů pouze zdůrazňuje tu skutečnost, že rezervu na pohledávky za dlužníky v konkursním a vyrovnávacím řízení mohou vytvářet pouze poplatníci účtující v soustavě podvojného účetnictví. V jednoduchém účetnictví se účtuje pouze o finančních operacích, nikoliv o pohledávkách či závazcích.

K člunku V

S ohledem na značný počet změn a doplňků a na předcházející novely se navrhuje vyhlášení úplného znění zákona o daních z příjmů.