Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

_______________________________________________________________

kterým se mění a doplňuje zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

Zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících, se mění a doplňuje takto:

1. Poznámka pod čarou č. 1) zní:

___________

"¹⁾ § 1 odst. 3 zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky.".

2. § 3 zní:

Postavení uprchlíka lze přiznat též manželu a nezletilým dětem cizince, kterému bylo postavení uprchlíka přiznáno podle § 2 odst. 1 i když nesplňují podmínky stanovené v § 2 odst. 1.".

3. § 5 odst. 2 zní:

"(2) Po prohlášení učiněném podle odstavce 1 orgán pasové kontroly vydá cizinci průkaz (příloha č. 2) opravňující k bezplatné přepravě do určeného uprchlického tábora. Průkaz je platný 24 hodin od doby jeho vydání.".

4. V § 5 odst. 4 se slova "48 hodin" nahrazují slovy "24 hodin".

5. V § 5 odst. 5 se na konci připojuje tato věta: "Současně se zadrží cestovní, popřípadě jiný doklad, kterým cizinec prokázal svou totožnost.".

6. § 5 odst. 6 včetně poznámky pod čarou č. 2) zní:

"(6) Nedodrží-li cizinec stanovené podmínky, je jeho další pobyt na území České republiky posuzován podle zvláštních předpisů.²⁾

________

²⁾ Zákon č. 123/1992 Sb.".

7. V § 7 odst. 2 písm. a) se za slovo "prohlídkám," vkládají slova "karanténním opatřením, případně jiným ze zdravotního hlediska nezbytným opatřením,".

8. Dosavadní text § 11 se označuje jako odstavec 1 a doplňuje se novými odstavci 2 a 3, které znějí:

"(2) Shledá-li ministerstvo vnitra žádost jako zřejmě neodůvodněnou, rozhodne nejpozději do 7 dnů ode dne podání žádosti o jejím zamítnutí. Před vydáním rozhodnutí je ministerstvo vnitra povinno vyzvat žadatele, aby podal vysvětlení k ověření důvodů, pro které lze žádost shledat jako zřejmě neodůvodněnou.

(3) Žádost je zřejmě neodůvodněná, jestliže:

a) nelze spolehlivě zjistit totožnost žadatele, zvláště jeho státní občanství, nebo nemá-li žádné státní občanství, jeho poslední stálý pobyt,

b) žadatel je občanem státu, nebo nemá-li žádné státní občanství, měl poslední stálý pobyt na území státu, kde mu na základě obecně známých skutečností nehrozí pronásledování ve smyslu § 2 odst. 1,

c) ministerstvu vnitra jsou známy důvody uvedené v § 4,

d) žadatel odůvodňuje žádost pouze hospodářskou nouzí.".

9. V § 14 odst. 1 písm. c) se slova "československé státní občanství" nahrazují slovy "státní občanství České republiky".

10. § 16 včetně poznámky pod čarou č. 3 zní:

(1) Proti rozhodnutí vydanému podle § 11 odst. 1, § 12 nebo § 14 má žadatel nebo uprchlík právo podat rozklad do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Včas podaný rozklad má odkladný účinek.

(2) Proti rozhodnutí vydanému podle § 11 odst. 2, má žadatel právo podat rozklad do 3 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Včas podaný rozklad má odkladný účinek.

(3) O rozkladu podle odstavců 1 a 2 rozhoduje ministr vnitra.

(4) Návrh na přezkoumání rozhodnutí soudem³⁾ lze podat do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí ministra vnitra o rozkladu.

__________________

³⁾§ 247 až 25Ok občanského soudního řádu.".

11. Poznámka pod čarou č. 4) zní:

________

"⁴⁾ § 33 odst. 3 zákona č. 123/1992 Sb.".

12. V § 19 odst. 1 se slova "československý státní občan" nahrazují slovy "státní občan České republiky".

13. V § 19 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

"(2) Pro účely zdravotního pojištění a sociální zabezpečení se uprchlík považuje za cizince s povoleným trvalým pobytem.".

Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4.

14. V § 19 odst. 3 se vypouštějí slova "nebo slovenského".

15. V příloze č. 2 se vypouštějí slova "poučení, že po dobu 48 hodin od vydání slouží průkaz k prokazování totožnosti držitele".

Kde se v zákoně č. 498/1990 Sb. užívá pojem

a) "Česká a Slovenská Federativní Republika" rozumí se tím "Česká republika",

b) "území, státní hranice nebo zmocněnec vlády České a Sloven ské Federativní Republiky" rozumí se tím "území, státní hra nice nebo zmocněnec vlády České republiky",

c) "Sbor národní bezpečnosti" rozumí se tím "Policie České re publiky",

d) "Federální ministerstvo vnitra" rozumí se tím "ministerstvo vnitra".

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.

Obecná část

Zákon Federálního shromáždění č. 498/1990 Sb., o uprchlících, vznikal jako spěšná reakce na zcela novou skutečnost přílivu uprchlíků na území České a Slovenské Federativní Republiky. Právní úprava nebyla ušetřena před nedostatky, které se projevily při její realizaci v praxi. Jde zejména o volnější, nejasné vyjádření některých důvodů pro přiznání statusu uprchlíka a zdlouhavý, těžkopádný a tím i nákladný způsob řízení ve skutkově a právně jednoduchých případech rozhodování v této věci. Rovněž právní úprava postavení uprchlíka vyvolává některé pochybnosti v souvislosti s tím, jak se nově formoval systém zdravotního a sociálního zabezpečení v ČR.

Česká právní úprava se musí vyrovnat také s vnějšími podněty. V současnosti se nejvýznamnějším jeví přijetí restriktivních opatření v přístupu k žadatelům o azyl především ze strany SRN. Česká republika se v této souvislosti může stát pro řadu cizinců, kteří dříve směřovali do Německa, cílovou zemí. S přihlédnutím k dopadu vyvolanému realizací readmisních dohod uzavřených se sousedními státy lze předpokládat, že ročně by v České republice mohlo o přiznání postavení uprchlíka požádat přibližně 5 000 osob. Při naplnění tohoto předpokladu by bylo nutno zvýšit kapacitu uprchlických táborů téměř o 2 000 míst.

Navrhované změny zákona o uprchlících představují jisté zpřísnění podmínek pro přiznání statusu uprchlíka. Status uprchlíka se nově přiznává pouze v případě důvodného strachu cizince z pronásledování, založeného na nerespektování některých základních lidských práv.

Z dosavadní praxe vyplývá, že více než 80% žadatelů nesplňuje předpoklady pro přiznání postavení uprchlíka, jak jsou stanoveny v ustanovení § 2 zákona č. 498/1990 Sb. Navrhované zrychlení řízení o přiznání postavení uprchlíka v případech "zřejmě neodůvodněných žádosti" umožní zkrátit pobyt žadatelů v uprchlických táborech a dosáhnout tak relativního zvýšení azylové kapacity České republiky.

Dále se navrhuje doplnit zákon o uprchlících o ustanovení, které zajišťuje uprchlíkovi v otázkách zdravotního pojištění a sociálního zabezpečení stejné postavení jako cizinci, kterému byl v České republice povolen trvalý pobyt.

Návrh zákona byl zpracován tak, aby byl zachován jeho soulad s Úmluvou o právním postavení uprchlíků z 28. 7. 1951 (dále jen "Ženevská konvence"), která se na základě sdělení ministerstva zahraničních věcí stala součástí našeho právního řádu a podle Čl. 10 Ústavy České republiky má přednost před zákonem a je bezprostředně závazná. Při zpracování návrhu byla akceptována zásada, že každý smluvní stát je povinen řešit otázky spojené s udělováním statusu uprchlíka v souladu s touto Úmluvou.

Předkládaná novela zákona o uprchlících představuje aktuálně nezbytnou odpověď na mezinárodní trend zpřísnění azylové politiky a potřebu odstranit praxí odhalené nedostatky a anachronismy stávajícího zákona.

Cílovým stavem legislativní úpravy řešení uprchlické problematiky je budoucí moderní komplexně pojatý, azylový zákon, věcně i procedurálně odpovídající stupni integrace České republiky do Evropských společenství a dlouhodobé tendenci ve vývoji migrace v oblasti Střední Evropy.

Navrhovaná novela zákona o uprchlících nebude mít dopad na státní rozpočet.

Zvláštní část

K bodu 1 (§ 1)

Jedná se pouze o uvedení poznámky do souladu s platnou právní úpravou.

K bodu 2 (§ 3):

Azylový důvod v dosavadním ustanovení § 3 zákona č. 498/1990 Sb. přesahuje rámec Ženevské konvence a vytváří blíže nespecifikovaný okruh případů, ve kterých může, při neexistenci důvodů uvedených v § 2 odst. 1, být postavení uprchlíka přiznáno. Praxe poukázala na fakt, že na základě ustanovení § 3 se přiznává postavení uprchlíka i těm žadatelům, kterým by jinak, podle důvodů uvedených v žádosti, toto postavení přiznáno nebylo. Navrhované znění ustanovení § 3 je plně v souladu se Ženevskou konvencí a respektuje i ustanovení Listiny základních práv a svobod týkající se zachování celistvosti rodin (čl. 32). V ostatních výjimečných případech lze postupovat podle § 7 zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky, tzn. povolit trvalý pobyt cizinci.

K bodu 3 a 5 (§ 5 odst. 2 a 5):

Změna se týká především otázky zadržení cestovního dokladu. V praxi se vyskytla řada případů, kdy cizinec bezprostředně po příjezdu do uprchlického tábora změnil své rozhodnutí a požadoval vrácení dokladu s tím, že území republiky opouští. Vzhledem k tomu, že přeprava dokladů z hraničních přechodů až do uprchlického tábora trvá týden i déle, je ministerstvo vnitra nuceno poskytnout takové osobě péči v uprchlickém táboře jako žadateli přesto, že pro to neexistuje právní důvod. Navrhovaná změna je nezbytná i vzhledem ke lhůtě pro vyřízení žádosti upravené navrhovaným zněním § 11 odst. 2.

K bodu 4 (§ 5 odst. 4)

V návaznosti na nové znění § 5 odst. 2, v němž se dosavadní doba platnosti průkazu z 48 hodin zkracuje na 24 hodin od jeho vydání, je třeba obdobně zkrátit též lhůtu pro dopravu cizince do uprchlického tábora pod dohledem policie upravenou v § 5 odst. 4.

K bodu 6 (§ 5 odst. 6):

Vzhledem k tomu, že cestovní nebo jiný doklad totožnosti by se žadateli zadržoval až při podání žádosti v uprchlickém táboře (viz bod 4 návrhu), je nadbytečným řešení otázky vracení zadrženého dokladu při nedodržení podmínek stanovených v § 5.

K bodu 7 (§ 7 odst. 2):

Jinými nezbytnými zdravotními opatřeními se rozumí např. opatření karanténní.

K bodu 8 (§ 11):

I přes zřejmou nezpůsobilost některých skutečností, které cizinci - žadatelé o přiznání postavení uprchlíka - uvádějí jako důvod opuštění vlasti, není možné v řadě případů takové osoby jako žadatele odmítnout. Především se jedná o případy, kdy osoba neprokáže, že je cizincem, nebo přichází ze země, kde mu podle obecně známých skutečností pronásledování ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 tohoto zákona nehrozí (bezpečná země), popř. opuštění vlasti je motivováno ekonomickými důvody.

V zájmu České republiky, zejména s ohledem na ekonomickou stránku věci, by mělo být možno rozhodnout v takovýchto případech bezodkladně, tj. ve lhůtě co nejkratší.

Navrhovaná změna vytváří podmínky pro podstatné zrychlení a zjednodušení vydání rozhodnutí ve věci v případech, kdy bez jakýchkoliv pochybností lze žádost kvalifikovat jako zřejmě ne odůvodněnou. Současně se stanoví případy, ve kterých může být žádost označena za zřejmě neodůvodněnou. Přesto, že i současná právní úprava procesní stránky věci umožňuje rozhodnout bezodkladně (viz § 49 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení), nelze takto postupovat při neexistenci zákonem stanovených kritérií, aniž by bylo nutno realizovat celý proces šetření a prověřování informací a údajů sdělených žadatelem.

Obecně známou skutečnosti se rozumí zpravidla mezinárodně uznávaný fakt, že státní moc státu uvedeného v § 11 odst. 3 písm. b) zachovává základní lidská práva a svobody, dodržuje ustanovení Ženevské konvence atd.

K bodu 9 (§ 14 odst. 1):

Navrhovaná změna reaguje na nové státoprávní uspořádání po zániku ČSFR.

K bodu 10 (§ 16):

Změna vychází z požadavku maximálního urychlení průběhu správního řízení; tj. i řízení o opravném prostředku v případě zřejmě neodůvodněných žádostí. Tím se sníží finanční náklady na poskytování péče a služeb v uprchlických táborech cizincům, u kterých je zřejmé, že jim pronásledování z důvodů uvedených v § 2 odst. 1 nehrozí.

Současná právní úprava v podstatě neumožňuje odmítnutí rozkladu, který je podán opožděně bez závažných důvodů. To znamená, že podle dosavadního ustanovení § 16 i opožděně podaný rozklad má odkladný účinek na rozhodnutí I. stupně a ministr vnitra musí vydat rozhodnutí. Tento nedostatek navrhovaná úprava odstraňuje. V návaznosti na "zkrácené správní řízení" se navrhuje i doba 30 dnů pro uplatnění práva na přezkoumání rozhodnutí o rozkladu soudem.

K bodu 11 (§ 18 odst. 1):

Jedná se o uvedení poznámky do souladu s platnou právní úpravou.

K bodu 12 (§ 19 odst. 1):

Viz odůvodnění k bodu 8 návrhu.

K bodu 13 (§ 19 odst. 2):

Vzhledem ke skutečnosti, že postavení uprchlíka se přiznává na dobu pěti let, je kompetentními orgány zajišťujícími zdravotní pojištění a sociální zabezpečení dosud pohlíženo na osoby, kterým bylo přiznáno postavení uprchlíka jako na cizince, kterým byl povolen dlouhodobý pobyt. Tento přístup je v rozporu s Ženevskou konvencí, podle které by uprchlík měl mít zajištěnu obdobnou péči jako občan republiky, resp. cizinec s nejvýhodnějším režimem pobytu - tj. cizinec s povoleným trvalým pobytem.

K bodu 14 (§ 19 odst. 3):

Viz odůvodnění k bodu 8 návrhu.

K článku II.

Navrhovaná změna reaguje na nové státoprávní uspořádání po zániku ČSFR.

K článku III.

Navrhuje se, aby novela zákona o uprchlících nabyla účinnosti dnem 1. ledna 1994.