Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
(1) Tento zákon upravuje podmínky provádění zahraničního obchodu s vojenským materiálem (dále jen "obchod s vojenským materiálem") a působnost orgánů státní správy v této oblasti.
(2) Výkon státní správy v oblasti obchodu s vojenským materiálem musí být v soulasu s mezinárodními závazky České republiky a jejími zahraničně politickými, obchodními a bezpečnostními zájmy.
(1) Obchodem s vojenským materiálem se rozumí vývoz vojenského materiálu z České republiky, dovoz vojenského materiálu do České republiky, nakládání s vojenským materiálem v zahraniční osobami oprávněnými podle tohoto zákona, jakož i plnění závazků vůči zahraničním osobám [§ 21 odst. 2 obchodního zákoníku] a přijímání plnění od zahraničních osob, jejichž předmětem je vojenský materiál uvedený v § 5 odst. 3 tohoto zákona, osobami oprávněnými podle tohoto zákona.
(2) Za obchod s vojenským materiálem se pro účely tohoto zákona považuje také písemný projev vůle osob oprávněných podle tohoto zákona směřující k uzavření smluv, které upravují vztahy podle odstavce 1, jakož i s tím související přenos informací a propagační reklama.
Tento zákon se nevztahuje na vývoj a nakládání s vojenským materiálem v souvislosti s působením Armády České republiky. Policie České republiky a dalších ozbrojených složek České republiky mimo její území podle mezinárodních dohod a smluv uzavřených příslušnými státními orgány České republiky mimo její území podle mezinárodních dohod a smluv uzavřených příslušnými státními orgány České republiky. Nevztahuje se též na dovoz a nakládání s vojenským materiálem v souvislosti s působením ozbrojených složek jiných států. Organizace spojených národů a dalších mezinárodních organizací na území České republiky podle mezinárodních dohod a smluv.
Předmětem obchodu s vojenským materiálem nesmí být zbraně hromadného ničení, kterými se rozumí jaderné, chemické a biologické zbraně.
(1) Vojenským materiálem pro účely tohoto zákona jsou
a) výrobky, jejich součásti a náhradní díly, které jsou vzhledem ke svým charakteristickým technicko-konstrukčním vlastnostem posuzovány jako zkonstruované především pro použití v ozbrojených silách, ozbrojených bezpečnostních sborech a službách, anebo jsou hromadně v těchto složkách užívány k zabezpečení úkolů obrany a bezpečnosti státu,
b) stroje , zařízení a investiční celky vyrobené, upravené, vybavené nebo zkonstruované pro vojenské použití, zejména pro vývoj, výrobu, kontrolu a zkoušení dalších výrobků, jejich součástí a náhradních dílů uvedených v písmenu a).
(2) Vojenský materiál uvedený v odstavci 1 se dělí do následujících kategorií
a) malorážní a velkorážní zbraně,
b) střelivo,
c) bomby,
d) vojenské výbušniny a paliva,
e) tanky, obrněná a jiná vozidla,
f) letadla a vrtulníky, vzdušná vozidla bez posádky, letecké motory a zařízení letadel a vrtulníků a s tím související pozemní zařízení,
g) rakety, jakož i jejich části, součásti a technologie na jejich výrobu,
h) válečné lodě a specielní námořní zařízení,
i) elektronická zařízení,
j) fotografické, elektrooptické, infračervené a tepelně zobrazující přístroje a zařízení,
k) programové vybavení,
1) speciální zařízení pro vojenský výcvik nebo simulování bojových situací,
m) doplňkový vojenský materiál,
n) investiční celky, technologická zařízení a stroje určené pro výrobu vojenského materiálu uvedeného v předchozích písmenech.
(3) Vojenským materiálem se pro účely tohoto zákona rozumí i služby poskytované v souvislosti s vojenským materiálem uvedeným v odstavcích 1 a 2, zejména provádění oprav, úprav, jakož i poskytování informací, vysílání a přijímání odborníků za účelem výzkumu, vývoje, konstrukce, výroby, úprav, oprav, údržby, použití a ovládání vojenského materiálu.
(4) Seznam vojenského materiálu podle předcházejících odstavců stanoví prováděcí předpis.
(1) Obchod s vojenským materiálem může provádět pouze právnická osoba se sídlem na území České republiky (dále jen "právnická osoba") na základě povolení.
(2) Povolení vydává ministerstvo průmyslu a obchodu (dále jen "ministerstvo) po souhlasném vyjádření ministerstva zahraničních věcí z hlediska zahraničně politických zájmů České republiky, ministerstva obrany a ministerstva vnitra z hlediska bezpečnostních zájmů České republiky, a to s přihlédnutím k obchodním zájmům České republiky.
(3) Ministerstvo zahraničních věcí, ministerstvo obrany a ministerstvo vnitra se k žádosti o vydání povolení písemně vyjádří ve lhůtě 20 dnů ode dne, kdy jim byl ministerstvem doručen stejnopis žádosti, popřípadě ve lhůtě na žádost některého z nich přiměřeně prodloužené; jinak se má za to, že s vydáním povolení souhlasí.
(1) Povolení může být vydáno za předpokladu, že
a) základní jmění právnické osoby není více než z 49 procent tvořeno vklady pocházejícími od zahraničních osob,
b) členové statutárního orgánu právnické osoby a prokuristé
1. dosáhli věku 21 let,
2. jsou občany České republiky,
3. mají trvalý pobyt na území České republiky,
4. jsou zůsobilí k právním úkonům,
5. jsou bezúhonní,
6. jsou spolehliví ve vztahu k předmětu podnikání se zřetelem na ochranu života, zdraví, majetkových a jiných práv osob a zájmů státu.
c) obchod s vojenským materiálem bude prováděn právnickou osobou vlastním jménem a na vlastní účet,
d) finanční zajištění obchodu s vojenským materiálem právnickou osobu je dostatečné vzhledem k jeho předpokládanému rozsahu.
(2) Předpoklady stanovené v odstavci 1 písm. b) musí být splněny i u zakladatelů, zřizovatelů, popřípadě zakládajících členů právnické osoby, jsou-li fyzickými osobami a právnická osoba není dosud zapsána v obchodním rejstříku.
Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten,
a) kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný z nedbalosti za jednání související s povolovanou činností, nebo pro trestný čin spáchaný
úmyslně, nebo
b) kdo byl v období od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989 osobou uvedenou ve zvláštním zákonu [Písmech a) a b) ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 451/1991 Sb.,, kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon sněkterých funkcí ve státních dorgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky. ], a to po dobu jeho účinnosti.
(1) V žádosti o vydání povolení (dále jen "žádost o povolení") se uveden
a) obchodní jméno a sídlo právnické osoby,
b) jméno, trvalý pobyt a rodné číslo členů statutárního orgánu právnické osoby s uvedením způsobu, jakým jednají jejím jménem,
c) identifikační číslo, bylo-li přiděleno,
d) předmět podnikání právnické osoby,
e) specifikace vojenského materiálu ve smyslu § 5 odst. 4 tohoto zákona s teritoriálním zaměřením obchodu a požadovaná doba platnosti povolení.
(2) Žádost o povolení musí být doložena
a) smlouvou nebo listinou o zřízení nebo založení právnické osoby s úředně ověřenými podpisy zakladatelů či zřizovatelů, u osob zapsaných v obchodním rejstříku též výpisem z obchodního rejstříku,
b) doklady o vkladech zakladatelů, které prokazují skutečnosti uvedené v § 7 odst. 1 písm. a),
c) doklady o státním občanství, trvalém pobytu, výpisy z trestního rejstříku ne staršími tří měsíců a osvědčeními vydanými podle zvláštního zákona [§ 4 odst. 1 zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky] u členů statutárního orgánu právnické osoby a prokuristů,
e) účetní závěrkou, která není starší než 6 měsíců od podání žádosti a je ověřena auditorem u již existujících právnických osob, jakož i doklady o finančním zajištění předpokládaného provádění obchodu s vojenským materiálem,
f) prohlášením statutárního orgánu o skutečnostech uvedených v § 7 odst. 1 písm. c).
(3) Náležitosti podle ost. 1 písm. b) a doklady podle odst. 2 písm. c) se uvedou i u zakladatelů, zřizovatelů či zakládajících členů právnické osoby, jsou-li fyzickými osobami a právnická osoba není dosud zapsána v obchodním rejstříku.
(4) Žádost o povolení i doklady k ní nezbytné se předkládají ministerstvu ve čtyřech vyhotoveních.
(5) Vzor žádosti o povolení stanoví prováděcí předpis.
Rozhodnutí o vydání povolení obsahuje
a) obchodní jméno a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, bylo-li již přiděleno,
b) předmět podnikání právnické osoby,
c) teritoriální zaměření obchodu s vojenským materiálem,
d) další podmínky pro provádění obchodu s vojenským materiálem stanovené právnické osobě v souladu s § 1 odst. 2 tohoto zákona,
e) dobu platnosti povolení, která nesmí být delší než 5 let,
f) číslo povolení, datum jaho vydání, razítko a podpis pověřeného pracovníka ministerstva.
(1) Ministerstvo nevydá povolení v případě, že nebudou prokázány předpoklady pro jeho vydání stanovené v § 7 až 9, anebo v případě, že by vydáním povolení došlo k ohrožení zahraničně politických, obchodních nebo bezpečnostních zájmů České republiky.
(2) Povolení se nevydá po dobu tří let po ukončení konkurzu, po potvrzení vyrovnání a nuceného vyrovnání či rozhodnutí soudu o zamítnutí návrhu na prohlášení konkurzu pro nedostatek majetku a po dobu jednoho roku od vydání předchozího rozhodnutí, jímž nebylo vydáno povolení provádět obchod s vojenským materiálem anebo zániku povolení podle § 13 ost. 1 písm. d)
(1) Ministerstvo rozhodne o žádosti o povolení do 60 dnů ode dne jejího doručení. Proti tomuto rozhodnutí není možno podat rozklad.
(2) Obchododovat s vojenským materiálem lze v souladu s vydaným povolením, nejdříve od zápisu tohoto předmětu činnosti do obchodního rejstříku.
(1) Povolení zaniká
a) výmazem právnické osoby z obchodního rejstříku,
b) prohlášením konkurzu, povolením vyrovnání či nuceného vyrovnání anebo zamítnutím návrhu na prohlášení konkurzu pro nedostatek majetku,
c) uplynutím doby platnosti povolení,
d) rozhodnutím ministerstva o zrušení povolení, jestliže se zjistí, že
1. povolení bylo uděleno na základě nesprávných nebo neúplných údajů,
2. právnická osoba přestala splňovat předpoklady pro udělení povolení,
3. zahraničně politické, obchodní a bezpečnostní zájmy České republiky to vyžadují,
4. držitel povolení porušil ustanovení tohoto zákona,
5. nastala skutečnost uvedená v § 18 písm. b) tohoto zákona
e) oznámením právnické osoby o ukončení výkonu povolované činnosti.
(2) Povolení je nepřenosné; při zrušení právnické osoby nepřechází na jejího právního nástupce.
(1) Právnická osoba oprávněná
provádět obchod s vojenským materiálem
může určitý vojenský materiál
dovéz do České republiky, vyvézt z
České republiky nebo s ním nakládat
v zahraniční jen na základě, v rozsahu
a za podmínek stanovených v licenci.
(2) O udělení licence je třeba požádat pro každou smlouvu, jejímž předmětem je obchod s vojenským materiálem podle § 2 odst. 1 tohoto zákona.
(1) Písemnou žádost o udělení licence (dále jen "žádost o licenci") předklád ministerstvu právnická osoba, které bylo povoleno provádět obchod s vojenským materiálem (dále jen "žadatel"). Předkládá ji po písemném projevu vůle zahraničního smluvního partnerta, učiněném za účelem uzavření smlouvy v oblasti obchodu s konkrétním druhem a množstvím vojenského materiálu. V případě vstupu žadatele do mezinárodní veřejné soutěže může žadatel předložit žádost o udělení licence již po vyzvání k předložení nabídky v rámci veřejné soutěže.
(2) Žádost o licenci musí obsahovat
a) obchodní jméno a sídlo žadatele,
b) identifikační číslo žadatele,
c) obchodní jméno a sídlo, popřípadě jméno a místo podnikání zahraničního smluvního partnera, popřípadě tuzemského smluvního partnera,
d) číslo povolení k provádění obchodu s vojenským materiálem,
e) číslo případně položku nebo podpoložku kombinované nomenklatury celního sazebníku,
f) název vojenského materiálu podle seznamu vojenského materiálu a jeho množství,
g) navrhovanou dobu platnosti licence,
h) název státu, ze kterého má být dovezen nebo do kterého má být vyvezen vojenský materiál nebo s nímž se uskutečňuje nakládání s vojenským materiálem v zahraniční i bez průvozu úřes území České republiky,
i) účel dovozu nebo vývozu, popřípadě jiného nakládání s vojenským materiálem,
j) nabídkovou nebo smluvní cenu za jednotku množství vojenského materiálu v Kč a celkovou cenu v Kč,
k) název a sídlo konečného uživatele.
(3) Žádost o licenci musí být doložena
a) návrhem na uzavření smlouvy anebo uzavřenou smlouvou s přesnou specifikací vojenského materiálu včetně uvedení jeho množství,
b) dokladem o konečném užití,
c) dalšími doklady umožňujícími řádné posouzení daného případu,
d) stanoviskem, které z hlediska obranyschopnosti České republiky vydá žadateli ministerstvo obrany k navrhovanému vývozu, dovozu anebo jinému nakládání s vojenským materiálem významným ve smyslu § 20 odst. 4 tohoto zákona.
(4) Vzor žádosti o licenci stanoví prováděcí předpis.
(1) Ministerstvo rozhodne o žádosti o licenci po předchozím udělení souhlasu ministerstvem zahraničních věcí ve lhůtě 60 dnů od jejího doručení. Ministerstvo zahraničních věcí se k žádosti písemně vyjádří do 20 dnů ode ode, kdy mu byl ministerstvem doručen stejnopis žádosti. Ve zvlášť složitých případech lze lhůtu k vyjádření na základě vzájemné písemné dohody ministerstev přiměřeně prodloužit.
(2) Rozhodnutí o udělení licence obsahuje
a) obchodní jméno, sídlo a identifikační číslo žadatele,
b) číslo povolení k provádění obchodu s vojenským materiálem,
c) číslo případně položku nebo podpoložku kombinované nomenklatury celního sazebníku,
d) název vojenského materiálu a jeho množství,
e) celkovou cenu vojenského materiálu v Kč,
f) obchodní jméno a sídlo, popřípadě jméno a místo podnikání zahraničního smluvního partnera a konečného uživatele vojenského materiálu,
g) dobu platnosti licence,
h) případné další podmínky licence,
i) poučení o odvolání,
j) datum vydání, razítko a podpis pověřeného pracovníka ministerstva
(3) V rozhodnutí se vymezí místo pro záznamy celních orgánů o využívání udělené licence.
(1) Právnická osoba, které byla licence udělena, je povinna informovat ministerstvo o využívání licence vždy do desátého dne měsíce následujícího po uplynutí kalendářního čtvrtletí.
(2) Originál rozhodnutí o udělení licence, která nebude použita nebo na základě které byl splěn účel, pro který byla udělena, nebo jejíž platnost skončila, je povinna právnická osoba, které byla udělena, neprodleně vrátit ministerstvu.
(3) Právnická osoba, které byla udělena licence, je povinna do 15 dnů od okamžiku, kdy se dozví o okolnostech, které brání využít udělenou licenci, sdělit tuto skutečnost písemně ministerstvu.
Ministerstvo licenci neudělí, jestliže
a) žadatel nesplnil náležitosti stanovené v § 15 nebo
b) žadatel porušil při provádění zahraničního obchodu anebo v souvislosti s touto činností tuzemské či zahraniční veřejnoprávní předpisy v této oblasti nebo
c) je to odůvodněno zahraničně politickými, obchodními nebo bezpečnostními zájmy České republiky
(1) Udělenou licenci ministerstvo odejme, jestliže obchod s vojenským materiálem nebyl uskutečněn, anebo nebyl ještě plně dokončen a jestliže
a) se zjistí, že licence byla udělena na základě nepravdivých anebo neúplných údajů, nebo
b) je to odůvodněno zahraničně politickými nebo bezpečnostními zájmy České republiky nebo
c) nebyly dodrženy podmínky stanovené v udělené licenci nebo
d) zaniklo povolení podle § 13 tohoto zákona.
(2) V případech uvedených v odstavci 1 stát neodpovídá právnické osobě, které byla udělena licence, za případnou škodu, která jí vznikla odnětím licence.
(1) U vojenského materiálu významného hlediska efektivnosti jeho bojového použití anebo jeho množství (dále jen "významný vojenský materiál") může žadatel ještě před předložením žádosti o udělení licence předložit žádost o předběžný souhlas k jednání se zahraničním partnerem.
(2) V žádosti o předběžný souhlas je třeba uvést předpokládané skutečnosti vymezené v § 15 odst. 2.
(3) O žádosti ministerstvo rozhodne po předchozím projednání s ministerstvem zahraničních věcí do 30 dnů od jeho vyžádání. Udělený předběžný souhlas může být změněn, došlo-li ke změně podmínek, za kterých byl vydán. Tento předběžný souhlas nenahrazuje udělení licence.
(4) Určení význmaného vojenského materiálu podle odstavce 1 stanoví prováděcí předpis.
Právnická osoba, které byla udělena licence, je povinna zajistit předložení jejího originálu příslušnému celnímu úřadu, jinak vojenský materiál nebude propuštěn k vývozu nebo dovozu.
Prohlášení o konečném užití vojenského materiálu dováženého do České republiky vystavuje pro potřeby zahraničních osob ministerstvo.
(1) Minsiterstvo kontroluje dodržování tohoto zákona u právnických osob, kterým bylo vydáno povolení k obchodu s vojenským materiálem a u právnických i fyzických osob, u nichž lze důvodně přepokládat, že uskutečňují obchod s vojenským materiálem (dále jen "osob"). Ministerstvo o provedené kontrole sepíše protokol o kontrolním zjištění.
(2) Osoby, u kterých je kontrola podle odstavce 1 prováděna, jsou povinny zaměstnancům zmocněným ministerstvem ke kontrole zpřístupnit veškeré doklady a písemnosti vztahující se ke kontrole, jakož i umožnit prohlídku objektů a zboží, a to v rozsahu předem písemně stanoveném ministerstvem; nedotknutelnost obydlí je zaručena. Tyto osoby jsou povinny písemně sdělovat ministerstvu ve lhůtě jím stanoveném požadované údaje týkající se obchodu s vojenským materiálem, zejména hlásit využívání udělené licence.
(3) Kontrolované osoby mají právo seznámit se s obsahem protokolu o kontrolním zjištění, obdržet jeho stejnopis a vyjádřit se k obsahu protokolu v určené lhůtě.
(4) Ustanoveními předcházejících odstavců nejsou dotčeny kontrolní pravomoci podle zvláštních zákonů [Například zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon].
K zabezpečení důsledné kontroly dodržování tohoto zákona je ministerstvo oprávněno žádat informace o osobách provádějících obchod s vojenským materiálem anebo o osobách žádajících o povolení k tomuto obchodu, jakož i o jejich podnikatelské činnosti, jestliže se vztahuje k obchodu s vojenským materiálem .
(1) Jestliže osoba poruší ustanovení tohoto zákona tím, že obchoduje s vojenským materiálem bez udělení povolení nebo licence, anebo bez vážných důvodů odmítne umožnit provedení kontroly nebo odmítne splnit pravomocné rozhodnutí ministerstva k nápravě zjištěných nedostatků, může jí být uložena pokuta až do výše 5 000 000,- Kčs; výše pokuty se určí s ohledem na míru, význam a dobu ohrožení zahraničně politických, obchodních nebo bezpečnostních zájmů státu, popřípadě s ohledem na škodu vzniklou protiprávním jednáním.
(2) Byla-li takovým porušením způsobena škoda České republice nebo došlo-li k poškození důležitých zahraničně politických, obchodních nebo bezpečnostních zájmů státu, může být pokuta uložena až do výše 30 000 000,- Kč.
(3) Ustanovením předchozích odstavců nejsou dotčeny zvláštní zákony [Například zákon č. 13/1993 Sb.]
(1) Pokutu ukládá ministerstvo.
(2) Pokutu lze uložit do 2 let ode dne, kdy bylo porušení zákona zjištěno protokolem o kontrolním zjištění, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy k porušení došlo.
(1) Uložená pokuta je splatná do 15 dnů od právní moci rozhodnutí, jímž byla uložena, a je příjmem státního rozpočtu České republiky.
(2) Vykonavatelné rozhodnutí, kterým byla pokuta uložena, je titulem pro správní nebo soudní výkon rozhodnutí. Správní výkon rozhodnutí provádí ministerstvo přikázáním pohledávky.
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 231/1992 Sb. , zákona č. 591/1992 Sb., zákona č. 600/1992 Sb. a zákona č. 273/1993 Sb., se mění takto:
V § 3 odst. 2 se vkládá písmeno m), které zní:
"m) zahraniční obchod s vojenským materiálem".
Pokud tento zákon nestanoví jinak, vztahují se na řízení podle něho obecné předpisy osprávním řízení. [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).]
Zaměstnanci ústředních orgánů státní správy, uvedených v § 6 odstavci 2 tohoto zákona, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech majících povahu obchodního a služebního tajemství, o nichž se dověděli v souvislosti s vydáváním povolení, udělováním licence nebo kontrolou obchodu s vojenským materiálem, a to i když přestali být zaměstnanci těchto orgánů. Této povinnosti mohou být zproštěni z vážných důvodů ministrem, kterému jsou nebo byli podřízeni.
(1) Platná úřední
povolení vydaná podle dosavadních předpisů
[Vyhláška č. 560/1991 Sb., o podmínkách
vydávání úředního povolení
k dovozu a vývozu zboží služeb, ve znění
pozdějších předpisů.] se
považují za licence podle tohoto zákona.
(2) Právnické osoby, které ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona jsou držiteli platných úředních povolení pro obchod s vojenským materiálem, mohou pokračovat v provádění tohoto obchodu po dobu 6 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona ; v této lhůtě jsou povinny předložit žádost o povolení podle části druhé tohoto zákona. V případě, že tak neučiní, dosavadní úřední povolení k obchodu s vojenským materiálem uplynutím této lhůty zanikají.
(1) Ministerstvo v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí, ministerstvem obrany a ministersvem vnitra vydá k provedení § 5 odst. 4, § 9 odst. 4, § 15 odst. 4 a § 20 odst. 4 tohoto zákona vyhlášku.
(2) Do doby nabytí účinnosti vyhlášky vydané podle předchozího odstavce se za seznam vojenského materiálu podle § 5 odst. 4 tohoto zákona považuje příloha E k vyhlášce č. 560/1991 Sb., o podmínkách vydávání úředního povolení k dovozu a vývovozu zboží a služeb.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.
Všeobecná část
Návrh zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem se předkládá k vytvoření ucelého právního rámce pro tuto oblast, při současném zajištění souladu právní úpravy s Listinou základních práv a svobod a Ústavou ČR. Zákon zohledňuje požadavky mezinárodního společenství na vytvoření účinné státní kontroly obchodu se zbraněmi a jiným vojenským materiálem.
Dosud je tato problematika neúplně pokryta vyhláškou č. 560/1991 Sb., o podmínkách vydávání úředního povolení k dovozu a vývozu zboží a služeb, ve znění pozdějších předpisů , která však zjevně postrádá konkrétní právní úpravu řady oblastí (např. povolovací režim pro zahraniční obchod s vojenským materiálem, podnikání českých právnických osob, při kterém vojenský materiál nepřechází přes území ČR, kontrolní pravomoci státního orgánu, možnost sankcí za porušení stanoveného právního režimu). Ostatní západočeské země oblast obchodování s vojenským materiálem ve svých zákonech velmi precizně upravují a řízení této oblasti s ohledem na státní zájmy zcela centralizují. Forma zákonné úpravy vychází z čl.4 a 26 ústavní Listiny základních práv a svobod, podle nichž povinnosti včetně podmínek a omezení provozování určitých, tedy i podnikatelských činností, může uložit pouze zákon. Vlastní rozhodovací činnost v oblasti obchodu s vojenským materiálem a kontrola jejich realizace musí úzce vycházet z jednotné zahraniční, obchodní a bezpečnostní politiky ČR.
Navrhovaný zákon vytváří jednoznačný rámec podmínek pro podnikání v oblasti zahraničního obchodu s vojenským materiálem, jakož i pro udělování licencí na jednotlivé obchodní případy. Řeší dosud neupravené anebo nedostatečně upravené věcné problémy, jako je obchod s vojenským materiálem prováděný českými právnickými osobami v zahraničí, kontrolní pravomoci příslušného státního orgánu, administrativní sankce za porušení zákona. Navrhovaná úprava zabezpečí celkové zprůhlednění podmínek podnikání v této oblasti.
Přijetí navrhovaného zákona nezatíží státní rozpočet. Bude podkladem nejen pro dosavadní příjmy ze správních poplatků za udělení licencí, ale přinese i nové příjmy ze správních poplatků za povolení k provádění obchodu s vojenským materiálem. Realizace zákona nevyžaduje přímé zvýšení nároků na rozpočet, neboť bude zabezpečována v rámci ministerstva průmyslu a obchodu stávajícími silami, zejména pracovníky Licenční správy MPO, při nezbytné, v současné době již uplatňované úzké součinnosti s vyčleněnými pracovníky ministerstva zahraničních věcí, ministerstva obrany, ministerstva vnitra a Generálního ředitelství cel.
Zvláštní část
K § 1:
Vymezuje se předmět úpravy zákona. S ohledem na mezinárodní závazky a bezpečnostní zájmy ČR v oblasti zahraničního obchodu s vojenským materiálem je nezbytné upravit zákonem danou oblast, s cílem uvést ji do souladu s právem Evropských společenství.
Jako základní předpokad pro výkon státní správy v oblasti zahraničního obchodu s vojenským materiálem je stanoven jeho soulad s mezinárodními závazky České republiky, jejími zahraničně politickými, obchodními a bezpečnostními zájmy. Výkladové pravidlo pro uplatňování zahraničně politických zájmů státu v obdobné podobě se objevuje v právních normách všech vyspělých evropských zemích, jako např. v § 3 rakouského zákona č. 540 z roku 1977 o dovozu, vývozu a tranzitu válečného materiálu, čl. 1 italského zákona č. 185 z roku 1990.
K § 2:
Definuje se obsah pojmu obchodu s vojenským materiálem, zahrnující již i písemné projevy vůle směřující k uzavření konkrétních smluv, tj. předání základních informací, jejichž využití by mohlo vést k uzavření smlouvy.
Obchodem s vojenským materiálem je tedy jeho vývoz a dovoz, ale i nakládání s ním v zahraničí českými právnickými osobami, ať už s přímým tranzitem přes území České republiky, nebo bez něj, jakož i přijímání a poskytování služeb uvedených v § 5 odst. 3.
K § 3:
Pod pojem obchod s vojenským materiálem nelze zahrnout nakládání s vojenským materiálem v souvislosti s působením Armády České arepubliky, Policie České republiky či jiných českých ozbrojených složek v zahraniční nebo působení zahraničních ozbrojených sil na našem území, neboť v těchto případech nedochází k přechodu vlastnictví. Jde zejména o vysílání českých vojáků do jednotek OSN včetně zabezpečení jejich výzbroje, provádění cvičných bojových střeleb na zahraničních střelnicích, jakož i cvičení dalších ozbrojených složek na cizím území (např. celníků). Působení těchto složek je účelově vymezeno příslušnými smlouvami. Výslovně se proto uvádí, že se tento zákon nezvtahuje na uvedené situace.
K § 4:
S ohledem na přijaté mezinárodní závazky ČR jsou z obchodu zcela vyloučeny zbraně hromadného ničení.
K § 5:
Vymezení pojmu vojenského materiálu vychází z dosavadní právní úpravy (vyhláška č. 560/1991 Sb.) a ze specifikace vojenského materiálu v přijatých usneseních bývalé federální i současné české vlády. Pro stanovení charakteru zboží jako vojenského materiálu je rozhodující jeho zvláštní konstrukce, jíž je předurčeno k použití pro účely obrany a bezpečnosti státu, tj. že příslušný materiál byl pro účely obrany a bezpečnosti státu speciálně vyvíjen a vyráběn. Je-li tento znak nedostačující pro stanovení charakteru vojenského materiálu, užije se následného určovacího znaku, jímž je skutečné hromadné použití pro ozbrojené složky k zabezpečení úkolů obrany a bezpečnosti státu. Ve smyslu uvedené definice se za vojenský materiál nepovažují vojenské zbraně určené k maloobchodnímu prodeji a dále výrobky, které sice slouží i pro ozbrojené složky, ale mají zcela jednoznačně civilní charakter (např. proviant, běžné komunikační prostředky apod.). Vymezení pojmu vojenský materiál je základním východiskem pro vydání a případné následné novelizace seznamu vojenského materiálu v prováděcích předpisech, a to na základě vymezení základních druhů vojenského materiálu přímo v zákoně.
K § 6:
Zavádí se institut povolení provádět obchod s vojenským materiálem, které je předpokladem pro následnou žádost o udělení licence na konkrétní dovoz či vývoz vojenského materiálu. Plošná liberalizace podnikatelských aktivit ve vztahu k zahraniční vede ke vstupu neodpovědných subjektů do lukrativní oblasti obchodu se zbraněmi způsobem, který bez patřičné regulace znevažuje schopnost České republiky zabezpečit své mezinárodní závazky v oblasti kontrolních režimů. S ohledem na dosavadní praxi v mezinárodním obchodu s vojenským materiálem je nezbytné, aby tuto činnost prováděly pouze právnické osoby dostatečně materiálně, technicky, finančně a personálně vybavené, které mají možnost ovlivnit výběr osob je zastupujících při uzavírání smluv podle zákonem stanovených předpokladů. Ve smyslu § 2 odst. 2 pouze subjekty s tímto obecným povolením budou oprávněny vojenský materiál nabízet a vstupovat do smluvních vztahů.
K § 7 a 8:
Stanoví se předpoklady pro udělení povolení obchodu s vojenským materiálem, a to jak pro založené právnické osoby (nadpoloviční většina českého kapitálu, provádění podnikatelské činnosti vlastním jménem a na vlastní účet), tak pro fyzické osoby představující zakladatele a statutární orgán právnické osoby (věk, občanství, trvalý pobyt, způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost a spolehlivost ve vztahu k předmětu podnikání). Povolení je možno udělit i zcela nové právnické osobě, vzniklé např. zásadním organizačním přetvořením dřívějšího subjektu oprávněného obchodovat s vojenským materiálem. Nevylučuje se tak ani iniciativa státu doby zakladatele nových subjektů. Požadavek majoritního vkladu tuzemských subjektů vychází z potřeby zabezpečit účinnou kontrolu provádění obchodu v této oblasti ve prospěch zahraničně politických, obchodních a bezpečnostních zájmů našeho státu. Obdobně je postupováno ve všeh okolních vyspělých zemích.
Předpoklady pro vydání povolení byly stanoveny vzhledem k současným potřebám ověřit personální i materiální vybavení subjektů provádějících obchdo s vojenským materiálem. Pokud jde o materiální stránku posuzování, bude kritériem základní jmění a finanční zabezpečení předpokládaných obchodů, které musí být dostatečné vzhledem k plánům, které v této oblasti právnická osoba má.
Pokud jde o definici bezúhonnosti, vycházelo se při jejím navržení ze závěrů, vzešlých z jednání výborů Parlamentu.
K § 9:
Formální náležitosti žádosti o povolení a doložení dokladů, které musí být k žádosti připojeny, byly stanoveny na základě předpokladů pro vydání povolení uvedených v § 7 a 8.
K § 10 a 12:
Vymezuje se formální obsah rozhodnutí o vydání povolení, a to včetně teritoriálního zaměření a doby platnosti povolení, které vymezují orientaci předpokládaného obchodu. Stanoví se 60 denní lhůta k dostatečnému posouzení předložené žádosti.
Na vydání rozhodnutí se vztahuje správní řád s výjimkou lhůty zde uvedené a s výjimkou možnosti podat opravný prostředek ve správním řízení, což je odůvodněno nezbytným souhlasem 4 věcně příslušných ústředních orgánů státní správy, které mají povinnost objektivně hájit zájmy státu v této oblasti. V každém případě je ochrana žadatele zajištěna v rámci nezávislého soudního přezkumu.
K § 11 a 13:
Zákon vymezuje situace, kdy ministerstvo nevydá povolení. Stane se tak v případě nesplnění předpokladů pro jeho vydání s ohledem na zájmy státu v oblasti zahraničně politické, obchodní a bezpečnostní, jakož i vzhledem k výsledkům konkurzního řízení. Upravuje se možnost zániku povolení z důvodu zániku právnické osoby, v důsledku konkurzu, po uplynutí doby povolení, na základě rozhodnutí ministerstva za určitých okolností zde uvedenýcha zrušením na žádost. Při zrušení právnické osoby nepřechází povolení na jejího právního nástupce.
K § 14:
Vymezuje se pojem licence a věcný rozsah povinného licenčního řízení, vycházející z dosavadní úpravy a z právní úpravy v ostatních západoevropských zemích. Navrhuje se, aby licenčnímu řízení podléhala každá smlouva jejímž předmětem je obchod s vojenským materiálem.
K § 15:
Přesně se stanoví, kdy se žádost o licenci předkládá. Teprve po písemném projevu vůle zahraničního smluvního partnera, učiněném za účelem uzavření smlouvy v bolasti obchodu s konkriténím druhem a množstvím vojenského materiálu, můž právnická osoba, které bylo uděleno povolení provádět obchod s vojenským materksálem, poáždat o licenci.
Nově se umožňuje zájemcům o vstup do výběrového řízení požádat o licenci v momentě vyzváni k předložení nabídky v rámci mezinárodní veřejné soutěže vzhledem k závaznosti dalších kroků podle příslušných právních úprav výběrového řízení v jednotlivých státech. Lze také zakotvit si do podmínek veřejné soutěže klauzuli o možnosti odstoupení od stanovených závazných podmínek v případě následného neudělení licence bez finančního postihu. Vzhledem k specifičnosti vojenského materiálu je ve všech případech vývozu nutno doložit i potvrzení o konečném užití běžné v zahraničně obchodních operacích tohoto druhu. Upravují se náležitosti žádosti samé, jakož i dokladů, které se k ní musí doložit.
K § 16:
Secifikují se přesné náležitosti rozhodnutí. Rozhodnutí o udělení licence je správním rozhodnutím. Oproti ustanovením správního řádu se stejně jako v dosavadní právní úpravě ponechává zvláštní 60 denní lhůta k vyřízení žádosti. Tato vychází z potřeby skutečně odpovědného posouzení každého individuálního případu. Potřeba souhlasu od ministerstva zahaničních věcí vyplývá z § 6 odst. 3 písm. i) zákona č. 2/1969 SB., ve znění pozdějších předpisů, zejména zákona č. 21/1993 Sb.,. S ohledem na omezené možnosti přímého kontaktu ve vztahu k zahraničnímu partnerovi si daná záležitost vyžaduje někdy delší časové období. U větších obchodních případů zabezpečovaných plněním dílčích dodávek se umožňuje celním orgánům provádět záznamy o pohybu zboží přímo na licenci tak, aby nedošlo k překročení celkového objemu povoleného dovozu nebo vývozu.
K § 17:
Zavádí se povinnost těch, kdo licenci obdrželi, informavat ministerstvo průymslu a obchodu o čerpání licence vždy do 10. dne měsíce následujícího po uplynutí kalendářního čtvrtletí. V případě překážek bránících v realizaci licence se zavádí povinnost oznámit tuto skutečnost ministerstvu. Nepoužité či neplatné licence je třeba vrátit.
K § 18:
Vyjmenovávají se důvody pro neudělení licence. Ve smyslu ustanovení písm. b) se zohledňuje i porušení předpisů v souvislosti s dovozem a vývozem jakéhokoli druhu zboží při provádění mezinárodního obchodu, nejen vojenského materiálu.
K § 19:
Vychází se z dosavadní právní úpravy. Vypočítavají se důvody pro odejmutí licence, jestliže obchod s vojenským materiálem nebyl uskutečněn anebo nebyl ještě plně dokončen. Nově se definuje skutečnost, že v případě odnětí licence ve vymezených případech stát nenese odpovědnost za případnou vzniklou škodu, což je postup známý v ostatních zemích (např. USA) a toto riziko bývá zohledněno při stanovení ceny zboží.
K § 20:
Zásada vychází z obchodní praxe, kdy u významných dodávek z hlediska komoditního vázaných na složitá jednání je vhodné předjednat možnost udělení předběžného souhlasu k dalšímu jednání, čímž se zjendoší a časvoě podstatně zkrátí další vývoj v jednání se zahraničním partenerem. Vymezení významných dodávek stanoví prováděcí předpis, zejména půjde o těžkou vojenskou techniku a zbraňové systémy, které jsou zahrnovány např. do Registru OSN aj.
K § 21
Zakotvuje se povinnost předložit originál licence příslušnému celnímu úřadu proto, aby mohly být prováděny záznamy o pohybu zboží přímo na originálu licence. Důvodem je snaha o přesné dodržení faktického dovozu nebo vývozu podle udělené licence.
K § 22:
Pro potřeby zahraničních subjektů se opravňuje MPO vydávat prohlášení o konečném užití vojenského materiálu, aby byly zajištěny požadavky na vydání prohlášení o konečném užití ve smyslu zakotvení tohoto nároku v právních předpisech cizích států.
K § 23:
Státní kontrola obchodu s vojenským materiálem se neobejde bez zpětné vazby, tj. kontroly realizace udělených licencí i postupů v souladu s touto zákonnou úpravou. Tato úloha roste zejména v období vzniku ohnisek napětí v určitých regionech, kdy se lze setkat se snahou obcházet embarga na obchod se zbraněmi. Současně se však přiznávají kontrolovaným subjektům určitá práva znemožňující svévolné jednání kontrolního orgánu.
K § 24:
Na základě požedavku vzešlého z jednání ve výborech Poslanecké sněmovny Parlamentu se upravuje možnost žádat informace o subjektech provádějících obchod s vojenským materiálem nebo žádajících o povolení k tomuto obchodu, případně o konkrétních ekonomických aktivitách těchto subjektů, jestliže se váží k obchodu s vojenským materiálem.
K § 25
Sankce za porušení právních norem vycházejí z obdobného řešení v zákoně č. 547/1990 Sb., o nakládání s některými druhy zboží a technologií a o jejich kontrole. Primárně se akcentuje odhalování nedostatků s následnou nápravou bez uplatnění sankčních opatření. Pokuta se vztahuje jen na takové jednání osob, které je v tomto ustanovení specifikováno.
K § 26 a 27:
Stanoví se lhůty a oprávněný orgán - ministerstvo průmyslu a obchodu k ukládání a výběrtu pokuty. Lhůta, do kdy lze pokutu uložit, byla určena ve vazbě na obdobné lhůty v oblasti aplikace celního zákona. Upřednostňuje se správní výkon rozhodnutí, a to přikázáním pohledávky, což je reálně proveditelné pracovníky ministerstva průmyslu a obchodu. Lze též použít soudní výkon rozhodnutí.
K § 28:
Vzhledem ke zpoždění přijetí novely živnostenského zákona se navrhuje provést jeho přímou novelu proto, neboť obchod s vojenským materiálem není dosud vyňat z působnosti živnostenského zákona.
K § 29:
Jednoznačně se vymezuje vztah ke správnímu řádu, pokud jde o řízení podle tohoto zákona. Výjimky uvedené v textu zákona se týkají zejména lhůt k rozhodování, jakož i možnosti podat opravný prostředek.
K § 30:
Jedním z požadavků při jednáních ve výborech Parlamentu bylo zavedení zdůrazněné povinnosti zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se doví zaměstnanec při aplikaci tohoto zákona. Proto se navrhuje ustanovení, které umocňuje ochranu obchodního a služebního tajemství.
K § 31:
Jde o přechodné ustanovení, chránící zájmy těch oprávněných subjektů, jimž byla vydána licence k vývozu nebo dovozu vojenského materiálu podle dosavadní úpravy a vlastní obchodní operace nebude ke dni účinnosti těchto zákonných ustanovení plně realizována. Současně je stanovena lhůta pro právnické osoby, které v oblasti obchodu s vojenským materiálem již podnikají, pro vyřízení povolení k podniká podle nové právní úpravy tak, aby nedošlo k administrativnímu pozdržení jejich podnikatelských aktivit.
Licence vydané podle dosavadních předpisů však již budou spadat pod režim uvedený v tomto zákoně.
K § 32:
Uvádí se rozsah zmocnění pro vydání podrobnějšího prováděcího předpisu, který bude moci pružně reagovat v detailech na nově vznikající závazky z mezinárodních úmluv a změny v procedurálních postupech při licenčním řízení, při maximálních zajištění právních jistot subjektů oprávněných obchodovat s vojenským materiálem.
Navrhuje se, aby do doby přijetí prováděcího právního předpisu byla za seznam vojenského materiálu považována příloha E k vyhlášce č. 560/1991 Sb., o podmínkách vydávání úředního povolení k dovozu a vývozu zboží a služeb, ve znění pozdějších předpisů.