Zásada č. 1
Vyššími úze-Lvími samosprávnými
celky jsou země nebo kraje, jejichž území
je tvořeno územím jednoho nebo více
okresů stanovených zákonem o územním
členění státu.
Tento zákon též určí vyššímu
územnímu samosprávnému celku jeho
zeměpisný název.
Odůvodnění:
Ústava v čl. 100 stanoví, že vyšší
územní samosprávný celek. lze vytvořit
nebo zrušit jen ústavním zákonem. Vyšší
územní samosprávný celek je společenstvím
občanů a toto společenství je vymezeno
jeho územím. Je proto nutné stanovit územní
obvod vyšších územních samosprávných
celků ústavním zákonem. K tomu bylo
využito dosud platného zákona č. 36/1960
Sb., o územním členění státu,
a území vyšších územních
samosprávných celků bylo definováno
prostřednictvím územních okresů.
Výčet obcí by byl příliš
rozsáhlý. Vláda uloží ministerstvu
vnitra sestavit a vyhlásit seznam obcí tvořících
jednotlivé země a kraje.
Zásada vychází z ustanovení čl.
99 Ústavy podle kterého existují v České
republice jako vyšší územní samosprávné
celky země i kraje.
Zásada č. 2
Územím okrasu se rozumí jeho území
ke dni platnosti tohoto zákona.
Odůvodnění:
Účelem této zásady je, aby ve lhůtě
do platnosti tohoto zákona mohlo dojít k potřebným
změnám hranic dosavadních okresů a
zároveň vytvořit podmínky, aby po
tomto datu bylo dosaženo stability hranic vyšších
územně samosprávních celků.
Zásada č. 3
(1) Změnu hranice země nebo kraje lze provést
zákonem.
(2) Změnu hranic okresu lze provést zákonem.
Odůvodnění:
Ústava stanoví jak lze vytvořit či
zrušit vyšší územní samosprávné
celky. Neřeší však otázku změny
hranic těchto celků. Tento zákon proto stanoví,
že změny hranic zemí nebo krajů lze
provést pouze zákonem.
Zásada formulovaná v odst. 2 je podstatně
odlišná cd dosavadního znění
zákona č.36/1960 Sb., o územním členění
státu, který v § 15 odst. 2 připouští,
aby okres byl vytvořen, zrušen nebo změněn
rozhodnutím vlády. vzhledem k tomu, že Ústava
v čl. 79 odst. 1 stanoví, že působnost
ministerstev a jiných správních úřadů
může být stanovena pouze zákonem, je
nutné, aby i území okresu, které je
územním obvodem působnosti okresního
úřadu, bylo také stanoveno zákonem.
Zásada č. 4
(1) Na prvním zasedání po prvních
volbách do zastupitelstva země nebo kraje rozhodne
zastupitelstvo země nebo kraje o názvu tohoto územního
celku.
(2) Na prvním zasedání po prvních
volbách do zastupitelstva určí též
zastupitelstvo sídlo země nebo kraje.
(3) Pokud zastupitelstvo nerozhodne o názvu, nebo neurčí
sídlo země nebo kraje do šesti měsíců
ode dne svého zvolení, rozhodne o názvu nebo
sídle vláda.
Odůvodnění:
Navrhovaná formulace této zásady stanoví
lhůtu pro rozhodování o názvu vyššího
územního samosprávného celku a jeho
sídle zastupitelstvem. K upřesnění
čl. 13 Ústavy se v této zásadě
stanoví, že o názvu je nutno rozhodnout na
prvním zasedání zastupitelstva po prvních
volbách, které proběhnou do zastupitelstva
vyššího územního samosprávného
celku. Stejná lhůta platí i pro určení
sídla země nebo kraje.
V případě, že by zastupitelstvo nerozhodlo
o názvu nebo neurčilo své sídlo do
šesti měsíců od svého zvolení
dává se pravomoc vládě název
či sídlo stanovit. Nelze připustit, aby vyšší
územní samosprávný celek existoval
delší dobu bez názvu, který je důležitým
identifikačním znakem.
Zastupitelstvo by na svém prvním zasedání
mělo rozhodnout o tom, zda jeho vyšší
územní samosprávný celek bude nazýván
zemí nebo krajem. Součástí označení
vyššího územního samosprávného
celku bude jeho zeměpisný název, který
bude určen tímto zákonem.
Zásada č. 5
(1) Země nebo kraje vykonávají svou samosprávnou
působnost svými zastupitelstvy zvolenými
podle zvláštního zákona. Rozsah těchto
působností předem stanoví ústavní
zákon.
(2) Tento ústavní zákon nabývá
účinnosti šest měsíců
po jeho přijetí Parlamentem.
Odůvodnění:
Podle čl. 100 Ústavy územně samosprávné
celky mají právo na samosprávu.
Výkon tohoto práva bude vázán na ustavení
jejich zastupitelských orgánů a na přijetí
ústavního zákona o územní samosprávě,
který stanoví kompetence orgánů vyšších
územních samosprávných celků.
V průběhu šestiměsíční
legisvakanční lhůty by měl být
připraven volební zákon pro volby do vyšších
územních samosprávných celků.
Současně by také měl být připraven
zákon upravující strukturu územních
samosprávných orgánů a jejich kompetencí.
Ústavní zákon o vytvoření vyšších
územních samosprávných celků
představuje základní právní
normu podmiňující pokračování
reformy územní správy v České
republice. Tato reforma byla zahájena po listopadu 1989
zejména zrušením soustavy národních
výborů, konstituováním obecní
samosprávy a vytvořením okresních
úřadů jako orgánu státní
správy se všeobecnou působností.
Vláda České republiky, která vzešla
z voleb konaných roku 1992 ve svém Programovém
prohlášení vyhlásila jako svůj
prvořadý úkol reformu státní
správy a její decentralizaci. Zavázala se
dbát na to, aby se v prostoru jí vymezeném
více než dosud uplatnila regionální
i místní samospráva. Základnímu
demokratickému požadavku, tj. přenesení
rozhodovací pravomoci a odpovědnosti co nejblíže
občanovi, by podle programu, který se vláda
zavázala plnit, mělo odpovídat i územní
uspořádání státu. Základem
tohoto územního uspořádání
by podle programového prohlášení vlády
měly být samosprávné obce, přirozené
regiony, případně historické územní
celky vybavené odpovídajícími působnostmi
a prostředky, jež sníží jejich
závislost na rozpočtu republiky a posílí
spoluodpovědnost občana za rozvoj komunity, v níž
žije.
Ústava České republiky v čl. 99 stanoví,
že obce jsou základními územními
samosprávnými celky. Vyššími územními
samosprávnými celky jsou země nebo kraje.
V čl. 8 Ústavy se zaručuje těmto samosprávným
územním celkům samospráva.
Předkládány návrh realizuje příslušná
ustanovení Ústavy ČR ve formálním
smyslu; současně vytváří podmínky
pro naplnění práva vyšších
územních samosprávných celků
na samosprávu. Upravuje však jenom zásadní
vztahy nezbytné k tomu, aby vyšší územní
samosprávné celky mohly toto právo vykonávat.
Stanoví jak způsob vymezení území
vyšších územních samosprávných
celků, tak způsob určení, které
z nich jsou země, nebo kraje. Stanoví formu změny
hranic země nebo kraje, či změny hranic okresu.
V návrhu je rovněž upraven postup zastupitelstva
země nebo kraje, v němž zastupitelstvo země
nebo kraje rozhoduje o názvu příslušného
územního celku.
Konečně návrh obsahuje zásadu o začátku
výkonu samosprávné působnosti zemí
nebo krajů, která je důležitá
zejména z hledisek interpretačních. Realizace
práva na samosprávu bude možná až
po zvolení zastupitelských orgánů
a po přijetí zákona o územní
samosprávě, který stanoví kompetence
orgánů vyšších územních
samosprávných celků.