Ve smyslu § 90 odst. 2 zákona
ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu
České národní rady, v platném
znění, předkládám poslancům
následující otázku poslankyně
Petry Buzkové na ministra zdravotnictví Luďka
Rubáše. Otázka je přílohou tohoto
sněmovního tisku.
Příloha
Vážený pane
ministře,
podle mých informací
má být nemocnice s poliklinikou Na Homolce, Roentgenova
ul. č. 2, Praha 5 prodána zahraniční
firmě (s majetkovou účastí ředitele
nemocnice a jeho náměstků). Vzniklý
vlastnický subjekt by v této nemocnici provozoval
tzv. "předplacenou zdravotní péči",
tedy formou poskytování zdravotní péče
výlučným skupinám obyvatelstva. Zřejmým
důsledkem tohoto prodeje by bylo omezení dostupnosti
některých zdravotnických služeb pro
obyvatele jihozápadní části Prahy,
omezení péče o pracovníky
zahraničních diplomatických sborů,
žáky a studenty škol s cizojazyčným
vyučováním a zejména omezení
kapacity pro poskytování vysoce specializované
péče o nemocné, zejména kardiovaskulárními
onemocněními a nemocné vyžadující
neurochirurgickou péči, pokud
by zamýšlená forma úhrady péče
přesahovala jejich finanční možnosti.
Přitom se jedná
o zařízení vybudované za minulého
režimu pro jeho vedoucí představitele a další
tehdy privilegované osoby. Veřejnost po listopadové
revoluci právem očekávala, že toto zařízení
bude odňato této úzké vrstvě
vyvolených a bude ho využíváno ve prospěch
občanů, kteří potřebují
vysoce specializovanou zdravotní péči, kterou
je toto zařízení schopno poskytnout.
Záměr prodat tuto
prvotřídně vybavenou nemocnici, postavenou
v nedávných letech velmi vysokým nákladem,
zahraniční firmě v době, kdy je oprávněným
předmětem kritiky celkové zaostávání
technologické úrovně našich zdravotnických
zařízení, je provázena okolnostmi,
které mi připadají velmi podezřelé.
Proto se táži, zda
je pravdou, že nemocnice má být prodána
za účetní hodnotu 1,3 mld Kč, a to
tak, že má být splácena po dobu 10 let
v ročních splátkách, přičemž
má přejít do majetku nabyvatelů již
po první splátce. To by znamenalo, že nabyvatel
by disponoval celým majetkem již v
době, kdy by splatil pouhou desetinu celkové částky.
Šlo by tedy vlastně o téměř bezplatný
převod tohoto majetku do zahraničí za symbolickou
cenu.
Můj další dotaz
je směřován na přiměřenost
důvodů (např. skutečná postradatelnost
tohoto zařízení pro péči o
zdraví našich občanů) prodeje této
nemocnice. Pokud takovéto přiměřené
důvody existují, ptám se, proč má
být objekt prodán za účetní
a ne za tržní cenu.
Poslední moje otázka
je, zda pro nemocné, jejichž zdravotní péče
bude omezena prodejem tohoto objektu, bude připravena jiná
kapacita a jak vysoké náklady s tím budou
spojeny.
Vzhledem k tomu, že podle
mých informací má k rozhodnutí v této
věcí dojít v nejbližší době,
žádám o urychlenou odpověď na mé
otázky a vysvětlení všech podezřelých
momentů.
22. 12. 1993