Poslanecká sněmovna Paramentu České
republiky souhlasí se Smlouvou mezi vládou České
republiky a vládou Rumunska o zamezení dvojího
zdanění a zabránění daňovému
úniku v oboru daní z příjmu a z majetku.
Předkládací zpráva
Rumunsko patří k zemím, s nimiž má
ČR tradiční hospodářské
styky.
K rozvoji dalších vztahů přispěje
i uzavření smlouvy mezi vládou ČR
a vládou Rumunska o zamezení dvojího zdanění
v oboru daní z příjmu a z majetku.
Dvojí zdanění, ke kterému dochází
v mezinárodním obchodě, je nežádoucí,
neboť snižuje příjmy, které podnikům
a občanům jednoho státu plynou z druhého
státu. Jde zejména o příjmy z provádění
stavebních, montážních a jiných
činností, z využívání
patentů a jiných průmyslových práv,
technických znalostí a zkušeností, výrobě
technických poznatků, z úroků, majetkových
účastí, výrobní a technické
kooperace a z jiných zdrojů. Dvojí zdanění
postihuje také příjmy z využívání
autorských práv k dílům literárním,
uměleckým a vědeckým a příjmy
výkonných umělců.
Protože příčinou vzniku mezinárodního
dvojího zdanění je kolize daňových
zákonů dvou států, může
být mezinárodní dvojí zdanění
účinně vyloučeno jen opatřením
obou států vzájemně koordinovaným
mezinárodní smlouvou.
V současné době jsou sice tyto otázky
řešeny mnohostrannými smlouvami o zamezení
dvojího zdanění uzavřenými
v letech 1977 a 1978 se státy bývalé; RVHP,
avšak současným politickým a ekonomickým
vývojem jsou tyto smlouvy překonány a je
třeba uzavřít novou dvoustrannou smlouvu.
Platnost stávajících smluv bude v souladu
s článkem 2) navrhované. smlouvy ukončena
vstupem v platnost této smlouvy:.
Smlouva mezi ČR a Rumunskem o zamezení dvojího
zdanění sleduje objektivní rozdělení
práva na zdanění příjmu mezi
stát jeho zdroje a stát, v němž má
příjemce; sídlo nebo bydliště.
Osobní a věcný rozsah smlouvy je vymezen
v článcích 1 a 2.
Protože smlouva řeší kolize daňových
zákonů, které jsou součástí
právních soustav dvou států, byly
v zájmu jednotnosti výkladu výrazy důležité
pro aplikaci smlouvy definovány v článcích
3 - 5.
Příjmy organizací a občanů
jednoho smluvního sátu mohou být zdaněny
zásadně ve státě sídla organizace
případně bydliště občana.
Ve druhém smluvním státě mohou být
příjmy zdaněny jen za podmínek a v
rozsahu, které jsou stanoveny výslovnými
ustanoveními jednotlivých článků
smlouvy.
Příjmy z nemovitého majetku, z jeho užívání
nebo pronajímání mohou být podle článku
6 zdaněny ve státě, kde se takovýchto
majetek nachází.
Podle článku 7 smlouvy mohou být příjmy
z obchodní a průmyslové činnosti podniků
jednoho smluvního státu zdaněny v druhém
smluvním státě, jestliže byly dosaženy
v tomto druhém státě na základě
činnosti vykonávané v tomto druhém
státě prostřednictvím trvalého
zařízení (stálé provozovny).
V článku 8 se vyhrazuje právo na zdanění
příjmů z lodní, letecké a další
mezinárodní dopravy státu, v němž
má sídlo společnost, provozující
tuto činnost.
Ustanovení článku 9 umožňuje
daňové správě upravit základ
daně ve výši odpovídající
objektivním podmínkám, jestliže došlo
k daňovému úniku skrytým převodem
zisku mezi podniky obou smluvních států,
spojenými vlastnicky nebo ovládanými týmiž
osobami.
Zdanění dividend, úroků a licenčních
poplatků je rozděleno mezi oba smluvní státy,
avšak ve státě zdroje nesmí přesáhnout
hranici stanovenou příslušnými ustanoveními
článků 10, 11 a 12.
Článek 13 upravuje zdanění zisků
ze zcizení majetku, tj. prodejů nebo převodu
majetku a s ním spojeného vlastnického práva,
nikoliv však zdanění příjmů
z pronájmu nebo jiné formy užívání
majetku.
Zdanění příjmů fyzických
osob z jejich osobně vykonávané činnosti
je upraveno ustanoveními článků 14
- 21.
Článek 22 upravuje zdanění některých
dalších příjmů, které
nejsou výslovně upraveny předchozími
ustanoveními smlouvy.
Článek 23 upravuje zdanění nemovitého
majetku a majetku movitého ve spojení se stálou
provozovnou resp. se stálým zařízením.
U lodí. letadel a železničních nebo
silničních vozidel je zdanění omezeno
na stát residenta provozujícího tento majetek
v mezinárodní dopravě.
Článek 24 určuje, jak se postupuje v daňovém
řízení ve státě, ve kterém
je příjemce rezidentem, aby nebyl podruhé
zdaněn příjem, který byl podle příslušných
ustanovení smlouvy zdaněn ve druhém smluvním
státě (ve státě zdroje).
Smlouva zajišťuje rovné soutěžní
podmínky pro organizace a občany obou smluvních
států tím, že upravuje zásadu
rovného nakládání, umožňuje
neformální řešení sporů
o výklad a aplikaci smlouvy a výměnu informací
nutných pro provádění smlouvy mezi
ministerstvy financí smluvních států
(články 25 - 27).
Článek 28 potvrzuje daňové výsady
některých skupin osob vyplývající
z jiných mezinárodních dohod a výsady
upravené vnitrostátními předpisy smluvních
států.
Závěrečná ustanovení upravuji
podmínky nabytí platnosti smlouvy, počátek
její účinnosti a možnost výpovědi
(články 29 a 30).
Sjednání smlouvy nevyžaduje změn v československém
právním řádu a nedotýká
se závazků z jiných mezinárodních
smluv, který mi je ČR vázána.
Smlouva nebude mít přímý dopad na
státní rozpočet.
Smlouva se předkládá před ratifikací
prezidentem České republiky Parlamentu ČR
k vyslovení souhlasu podle článku 49 Ústavy
České republiky, protože upravuje odchylně
od ustanovení zákonů České
republiky daňové povinnosti organizací a
občanů a poskytuje daňová osvobození
a jiné úlevy.Smlouva vstoupí v platnost 30
dní po datu pozdějšího oznámení
vlád, že byly splněny ústavní
požadavky pro vstup této smlouvy v platnost.
VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY A VLÁDA RUMUNSKA
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení
dvojího zdanění a zabránění
daňovému úniku v oboru daní z příjmu
a z majetku,
se dohodly takto:
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště
či sídlo v jednom nebo obou smluvních státech
(rezidenti).
1. Tato smlouva se uplatňuje na daně z příjmu
a z majetku, ukládané jménem každého
ze smluvních států nebo jeho nižších
správních útvarů, místních
úřadů nebo územně správních
jednotek, ať je způsob vybírání
jakýkoli.
2. Za daně z příjmu a z kapitálu se
považují všechny daně vybírané
z celkového příjmu, z veškerého
majetku nebo z částí příjmu
nebo majetku včetně daní ze zisku ze zcizení
movitého nebo nemovitého majetku a rovněž
daní z přírůstku majetku.
3. Současné daně, na které se smlouva
vztahuje, jsou zejména:
a) v České republice:
(i) daň z příjmů fyzických
osob;
(ii) daň z příjmů právnických
osob;
(iii) daň z nemovitostí;
(dále nazývané "česká
daň");
b) v Rumunsku
(i) daň z příjmů fyzických
osob (impozitul pe veniturile realizate de persoanale fizice);
(ii) daň ze zisku právnických osob (impozitul
pe profiturile realizate de persoanale juridice);
(iii) daň z platů, mezd a jiných podobných
odměn (impozitul pe salarii si alte remuneratii similare);
(iv) daň z dividend (impozitul pe
dividende);
(v) daň z příjmů ze zemědělských
činností (impozitul pe veniturile
realizate din activitati agricole);
(dále nazývané "rumunská daň").
4. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na daně
stejného nebo podobného druhu, které budou
ukládány po podpisu této smlouvy vedle nebo
místo současných daní. Příslušné
úřady smluvních států si vzájemně
sdělí podstatné změny, které
budou provedeny v jejich příslušných
daňových zákonech v přiměřené
době po provedení takových změn.
l. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost
nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz "Rumunsko" znamená Rumunsko a,
je-li použit v zeměpisném významu, označuje
území Rumunska včetně jeho výsostných
vod a rovněž výlučné ekonomické
zóny, nad nimiž jsou vykonávána svrchovaná
práva nebo jurisdikce v souladu s jeho vnitrostátním
právem a s mezinárodním právem, pokud
jde o průzkum a využívání přírodních,
biologických a nerostných zdrojů nacházejících
se v mořské vodě, na mořském
dně a v podloží těchto vod;
b) výraz "Česká republika" znamená
území, na kterém platí daňové
zákony České republiky;
c) výrazy "jeden smluvní stát"
a "druhý smluvní stát" označují
podle případu Českou republiku nebo Rumunsko;
d) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost
a všechna jiná sdružení osob;
e) výraz "společnost" označuje
jakoukoliv právnickou osobu nebo nositele práv,
považovaného pro účely zdanění
za právnickou osobu;
výrazy "podnik jednoho smluvního státu"
a "podnik druhého smluvního státu"
označují podnik provozovaný rezidentem jednoho
smluvního státu nebo podnik provozovaný rezidentem
druhého smluvního státu;
g) výraz "státní příslušník"
označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním
občanem České republiky nebo Rumunska;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost
nebo sdružení zřízené podle práva
platného v některém smluvním státě;
h) výraz "mezinárodní doprava"
označuje jakoukoli dopravu uskutečňovanou
lodí, člunem, letadlem, železničním
nebo silničním vozidlem, která je provozována
podnikem, jehož místo skutečného vedení
je umístěno v jednom smluvním státě,
pokud taková doprava není uskutečňována
jen mezi místy v druhém smluvním státě;
i) výraz "příslušný úřad"
označuje:
(i) v případě České republiky,
ministra financí nebo jeho mocněného zástupce;
(ii) v případě Rumunska, ministra financí
nebo jeho zmocněného zástupce.
2. Každý výraz který není jinak
definován, bude mít pro aplikaci této smlouvy
smluvním státem význam, jež mu náleží
podle práva tohoto státu, které upravuje
daně, na něž se vztahuje tato smlouva, pokud
souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
l. Pro účely této smlouvy výraz "rezident
jednoho smluvního státu" označuje každou
osobu, která je podle práva tohoto státu
podrobena v tomto státě zdanění z
důvodu svého bydliště, stálého
pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného
podobného kritéria. Tento výraz však
nezahrnuje osobu, která je podrobena zdanění
v tomto smluvním státě pouze z důvodů
příjmu ze zdrojů v tomto státě
nebo majetku v tomto státě umístěného.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení
odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech,
bude její postavení určeno následujícím
způsobem:
a) předpokládá se, že tato osoba je
rezidentem v tom státě, ve kterém má
stálý byt; jestliže má stálý
byt v obou státech, předpokládá se,
že je rezidentem v tom státě, ke kterému
má užší osobní a hospodářské
vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno,
ve kterém státě má tato osoba středisko
svých životních zájmů nebo jestliže
nemá stálý byt v žádném
státě, předpokládá se, že
je rezidentem v tom státě, ve kterém se obvykle
zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech
nebo v žádném z nich, předpokládá
se, že je rezidentem v tom státě, jehož
je státním příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem
obou států nebo žádného z nich,
upraví příslušné úřady
smluvních států tuto otázku vzájemnou
dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická
je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních
státech, předpokládá se, že je
rezidentem v tom státě, v němž se nachází
místo jejího skutečného vedení.
l. Pro účely této smlouvy výraz "stálá
provozovna" označuje trvalé zařízení
pro podnikání, ve kterém podnik vykonává
zcela nebo z části svoji činnost.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje
obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu;
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo
jiné místo, kde se těží přírodní
zdroje; a
g) plantáž, farmu, sad nebo vinici.
3. Výraz "stálá provozovna" rovněž
zahrnuje:
a) staveniště nebo stavbu, montážní
nebo instalační projekt nebo dozor s nimi spojený,
avšak pouze trvá-li takové staveniště,
projekt nebo dozor déle než 9. měsíců;
b) poskytování služeb, včetně
konzultačních a manažerských služeb,
poskytovaných podnikem jednoho smluvního státu
prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných
pracovníků zaměstnaných podnikem pro
takové účely, avšak pouze pokud činnosti
takového charakteru trvají u stejného nebo
souvisejícího projektu na území druhého
smluvního státu po jedno nebo více období
přesahující v úhrnu 9 měsíců
v jakémkoli dvanáctiměsíčním
období.
4. Bez ohledu na ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se
předpokládá, že výraz "stálá
provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá
pouze k uskladnění, vy stavení nebo dodání
zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího
podniku, která se udržuje pouze za účelem
uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího
podniku, která se udržuje pouze za účelem
zpracování jiným podnikem;
d) trvalé za.řízení pro podnikání,
které se udržuje pouze za účelem nákupu
zboží nebo shromažďování informací
pro podnik;
e) trvalé zařízení pro podnikání,
které se udržuje pro podnik pouze za účelem
reklamy, poskytování informací, vědeckého
výzkumu nebo podobných činností, které
mají pro podnik přípravný nebo pomocný
charakter;
f) prodej zboží patřícího podniku
vystaveného v rámci příležitostného,
dočasného veletrhu nebo výstavy, který
se uskuteční po jejich skončení;
g) trvalé zařízení pro podnikání,
které se udržuje pouze k výkonu jakéhokoliv
spojení činností uvedených v pododstavcích
a) -, pokud celková činnost trvalého zařízení,
vyplývající z tohoto spojení, má
přípravný nebo pomocný charakter.
5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců
1,2 a 3, osoba - jiná než nezávislý
zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 - jedná
ve smluvním státě na účet podniku
a má k dispozici a obvykle používá plnou
moc, která ji dovoluje uzavírat smlouvy jménem
podniku, má se za to, že tento podnik má stálou
provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem
činnostem, které tato osoba provádí
pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny
na činnosti uvedené v odstavci 4, které,
pokud by byly uskutečňovány prostřednictvím
trvalého zařízení, by nezakládaly
existenci stálé provozovny podle ustanovení
tohoto odstavce.
6. Nemá se za to, že podnik má stálou
provozovnu ve smluvním státě jenom proto,
že v tomto státě vykonává svoji
činnost prostřednictvím makléře,
generálního komisionáře nebo jiného
nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají
v rámci své řádné činnosti.
7. Skutečnost, že společnost, která
je rezidentem v jednom smluvním státě, ovládá
společnost nebo je ovládána společností,
která je rezidentem v druhém smluvním státě
nebo která tam vykonává svoji činnost
(ať prostřednictvím stálé provozovny
nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli
této společnosti stálou provozovnu druhé
společnosti.
l. Příjmy, které pobírá rezident
jednoho smluvního státu z nemovitého majetku
(včetně příjmů ze zemědělství
a lesnictví) umístěného ve druhém
smluvním státě, mohou být zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má
takový význam, jaký má podle zákonů
smluvního státu, v němž je tento majetek
umístěn. Výraz zahrnuje v každém
případě příslušenství
nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář
užívaný v zemědělství
a lesnictví, práva, pro která platí
ustanovení občanského práva vztahující
se na pozemky, právo požívání
nemovitého majetku a práva na proměnlivé
nebo pevné platy za těžení nebo za přivolení
k těžení nerostných ložisek, pramenů
a jiných přírodních zdrojů;
lodě, čluny, letadla, železniční
a silniční vozidla se nepovažují za
nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy
z přímého užívání,
nájmu nebo každého jiného způsobu
užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž
pro příjmy z nemovitého majetku podniku a
pro příjmy z nemovitého majetku užívaného
k výkonu nezávislého povolání.
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají
zdanění jen v tomto státě, pokud podnik
nevykonává svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím
stálé provozovny, která je tam umístěna.
Jestliže podnik vykonává svoji činnost
tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny
v tomto druhém státě, avšak pouze v
takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat
této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu
vykonává svoji činnost v druhém smluvním
státě prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, přisuzují
se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém
smluvním státě této stálé
provozovně zisky, které by byla mohla docílit,
kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné
nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných
podmínek a byla zcela nezávislá ve styku
s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé
provozovny se povoluje odečíst náklady podniku,
vynaložené na cíle sledované touto stálou
provozovnou včetně výloh vedení a
všeobecných správních výloh takto
vynaložených, ať vznikly ve státě,
v němž je tato stálá provozovna umístěna,
či jinde. Toto ustanovení se použije s výhradou
omezení podle vnitrostátních právních
předpisů.
4. Jestliže je v některém smluvním státě
obvyklé stanovit zisky, které mají být
přičteny stálé provozovně,
na základě rozdělení celkových
zisků podniku jeho různým částem,
nevylučuje ustanovení odstavce 2, aby tento smluvní
stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny,
tímto obvyklým rozdělením. Použitý
způsob rozdělení zisků musí
být však takový, aby výsledek byl v
souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou
žádné zisky na základě skutečnosti,
že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které se mají přičíst
stálé provozovně, se pro účely
předchozích odstavců stanoví každý
rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné
důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o
nichž se pojednává odděleně v
jiných článcích této smlouvy,
nebudou ustanovení oněch článků
dotčena ustanoveními tohoto článku.
l. Zisky z provozování lodí, člunů,
letadel, železničních nebo silničních
vozidel v mezinárodní dopravě podléhají
zdanění jen ve smluvním státě,
ve kterém je umístěno sídlo skutečného
vedení podniku.
2. Jestliže sídlo skutečného vedení
podniku lodní dopravy je na palubě lodi nebo člunu,
považuje se za umístěné ve smluvním
státě, ve kterém se nachází
domovský přístav této lodi nebo člunu,
nebo není-li takový domovský přístav,
ve smluvním stá.tě, v němž je
provozovatel lodi nebo člunu rezidentem.
3. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky
z účasti na poolu, společném provozu
nebo mezinárodní provozní organizaci.
Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí
přímo nebo nepřímo na řízení,
kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního
státu, nebo
b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo
podílejí na řízení, kontrole
nebo jmění podniku jednoho smluvního státu
i podniku druhého smluvního státu,
a jestliže v těchto případech jsou oba
podniky ve svých obchodních nebo finančních
vztazích vázány podmínkami, které
dohodly nebo jim byly uloženy a které se liší
od podmínek, které by byly sjednány mezi
podniky nezávislými, mohou jakékoliv zisky,
které by, nebýt těchto podmínek, byly
docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k
těmto podmínkám docíleny nebyly, být
zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně
zdaněny.
2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků
podniku tohoto státu a následné zdaní
zisky, ze kterých byl podnik druhého smluvního
státu zdaněn v tomto druhém státě,
a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které by byly
docíleny podnikem prvně zmíněného
státu, kdyby podmínky sjednané mezi podniky
byly takové, jaké by byly sjednány mezi nezávislými
podniky, může druhý stát vhodně
upravit částku daně uložené z
těchto zisků v tomto státě. Při
stanovaní této úpravy se vezme náležitý
zřetel na jiná ustanovení této smlouvy
a bude-li to nutné, příslušné
úřady smluvních států se za
tím účelem vzájemně poradí.
1. Dividendy vyplácené společností,
která je rezidentem v jednom smluvním státě,
osobě, která je rezidentem v druhém smluvním
státě, mohou být zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž
zdaněny ve smluvním státě, v němž
je společnost, která je vyplácí, rezidentem,
a to podle právních předpisů tohoto
státu, avšak jestliže příjemce
je skutečným vlastníkem dividend, daň
takto stanovená nepřesáhne 10 procent hrubé
částky dividend.
Tento odstavec se nedotýká zdanění
zisků společnosti, ze kterých jsou dividendy
vypláceny.
3. Výraz "dividendy", použitý v tomto
článku, označuje příjmy z akcií
nebo jiných práv s podílem na zisku, s výjimkou
pohledávek, jakož i příjmy z práv
na společnosti, které jsou podle daňových
předpisů státu, v němž je společnost,
která rozdílí zisk, rezidentem, postaveny
na roveň příjmů z akcií.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí,
jestliže skutečný vlastník dividend,
který je rezidentem v jednom smluvním státě,
vykonává v druhém smluvním státě,
v němž je rezidentem společnost vyplácející
dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny,
která je tam umístěna, nebo vykonává
v tomto druhém státě nezávislé
povolání prostřednictvím stálé
základny tam umístěné, a jestliže
účast, pro kterou se dividendy vyplácejí,
se skutečně váže k této stálé
provozovně nebo k této stálé základně.
V takovém případě se použijí
ustanovení článku 7 nebo článku
14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem
v jednom smluvním státě, dosahuje zisky nebo
příjmy z druhého smluvního státu,
nemůže tento druhý stát zdanit dividendy
vyplácené společností, ledaže
tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého
státu nebo že účast, pro kterou se dividendy
vyplácejí, skutečně patří
ke stálé provozovně nebo stálé
základně, která je umístěna
v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené
zisky společnosti dani z nerozdělených zisků,
i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené
zisky pozůstávají zcela nebo zčásti
ze zisků nebo z příjmů docílených
v tomto druhém státě.
l. Úroky mající zdroj v jednom smluvním
státě, které pobírá rezident
druhého smluvního státu, mohou být
zdaněny v tomto druhém státě.
2. Avšak takové úroky mohou být zdaněny
rovněž ve smluvním státě, v němž
mají zdroj, a podle právních předpisů
tohoto státu, ale pokud příjemce je skutečným
vlastníkem úroků, daň takto uložená
nepřesáhne 7 procent hrubé částky
úroků.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2, úroky mající
zdroj v jednom smluvním státě, budou osvobozeny
od daní v tomto státě, jestliže je pobírá
a skutečně vlastní vláda druhého
smluvního státu, místní úřad
nebo územně správní jednotka tohoto
státu nebo jakákoliv agentura nebo banka nebo orgán
této vlády nebo jestliže pohledávky
rezidenta druhého smluvního státu jsou zaručeny,
zajištěny nebo přímo nebo nepřímo
financovány finanční institucí zcela
vlastněnou vládou druhého smluvního
státu, za předpokladu, že půjčka,
která je zdrojem takových úroků, není
na komerční bázi.
4. Výraz "úroky", použitý
v tomto článku, označuje příjmy
z pohledávek jakéhokoliv druhu zajištěných
i nezajištěných zástavním právem
na nemovitosti nebo majících nebo ne právo
účasti na zisku dlužníka, a zvláště,
příjmy z vládních cenných papírů
a příjmy z obligací nebo dluhopisů
včetně prémií a odměn spojených
s těmito cennými papíry, obligacemi nebo
dluhopisy. Penále r.a pozdní platbu se nepovažují
za úroky pro účely tohoto článku.
5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí,
jestliže skutečný vlastník úroků,
který je rezidentem v jednom smluvním státě,
vykonává v druhém smluvním státě,
ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou
nebo obchodní činnost prostřednictvím
stálé provozovny, která je tam umístěna,
nebo nezávislé povolání prostřednictvím
stálé základny tam umístěné
a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky
placeny, se skutečně váže k této
stálé provozovně nebo k této stálé
základně. V takovém případě
se použijí ustanovení článku
7 nebo článku 14, podle toho, o jaký případ
jde.
6. Předpokládá se, že úroky mají
zdroj v jednom smluvním státě, jestliže
plátcem je tento stát sám, jeho nižší
správní útvar, místní úřad,
územně správní jednotka nebo rezident
tohoto státu. Pokud však osoba platící
úroky, ať je rezidentem smluvního státu
nebo ne, má ve smluvním státě stálou
provozovnu nebo stálou základnu, v jejíž
souvislosti došlo k zadlužení, z něhož
je placen úrok, a tyto úroky jdou k tíži
takové stálé provozovny nebo stálé
základny, pak za zdroj takových úroků
bude považován stát, v němž je
stálá provozovna nebo stála základna
umístěna.
7. Jestliže částka úroků, které
se vztahují k pohledávce, z níž jsou
placeny, přesahuje v důsledku zvláštních
vztahů existujících mezi plátcem a
skutečným vlastníkem úroků,
nebo které jeden i druhý udržuje s třetí
osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce
se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových
vztahů, použiji se ustanovení tohoto článku
jen na tuto posledně zmíněnou částku.
Částka platů, která ji přesahuje,
bude v tomto případě zdaněna podle
právních předpisů každého
smluvního státu s přihlédnutím
k ostatním ustanovením této smlouvy.
l. Licenční poplatky, mající zdroj
v jednom smluvním státě, vyplácené
rezidentu druhého smluvního státu, mohou
být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Avšak takové licenční poplatky mohou
být také zdaněny ve smluvním státě,
ve kterém je jejich zdroj a v souladu s právními
předpisy tohoto státu, avšak jeli příjemce
skutečným vlastníkem licenčních
poplatků, částka daně takto stanovená
nepřesáhne 10 procent hrubé částky
licenčních poplatků.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý
v tomto článku označuje platby jakéhokoliv
druhu obdržené jako náhrada za užití
nebo za právo na užití autorského práva
k dílu literárnímu, uměleckému
nebo vědeckému včetně kinematografických
filmů a filmů nebo nahrávek pro televizní
nebo rozhlasové vysílání, satelitního
nebo kabelového přenosu za účelem
vysílání pro veřejnost prostřednictvím
jakékoliv formy elektronických médií;
nebo jakéhokoliv patentu, ochranné známky,
návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce
nebo výrobního postupu nebo za užití
nebo za právo na užití průmyslového,
obchodního nebo vědeckého zařízení,
nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti
nabyté v oblasti průmyslové, obchodní
nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužiji,
jestliže skutečný vlastník licenčních
poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním
státě, vykonává v druhém smluvním
státě, ve kterém mají licenční
poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny,
která je tam umístěna, nebo vykonává
nezávislé povolání prostřednictvím
stálé základny tam umístěné
a jestliže právo nebo majetek, které dávají
vznik licenčním poplatkům, se skutečně
vážou k této stálé provozovně
nebo stálé základně. V tomto případě
se použijí ustanovení článku
7 nebo článku 14, podle toho o jaký případ
jde.
5. Předpokládá se, že licenční
poplatky mají zdroj ve smluvním státě,
jestliže plátcem je tento stát sám,
jeho nižší správní útvar,
místní úřad, územně
správní jednotka nebo rezident tohoto státu.
Jestliže však plátce licenčních
poplatků, ať je nebo není rezidentem ve smluvním
státě, má ve smluvním státě
stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve
spojení s níž vznikla povinnost platit licenční
poplatky, které jdou k tíži stálé
provozovně nebo stálé základně,
předpokládá se, že tyto licenční
poplatky mají zdroj v tom smluvním státě,
ve kterém je stálá provozovna nebo stálá
základna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních
poplatků, které se vztahují na užití,
právo nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje
v důsledku zvláštních vztahů
existujících mezi plátcem a skutečným
vlastníkem nebo které jeden i druhý udržuje
s třetí osobou, částku, kterou by
byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem,
kdyby nebylo takových vztahů, použijí
se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně
zmíněnou částku. Částka
platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě
zdaněna podle právních předpisů
každého smluvního státu s přihlédnutím
k ostatním ustanovením této smlouvy.
1. Zisky, které plynou rezidentu jednoho smluvního
státu ze zcizení nemovitého majetku uvedeného
v článku 6 a umístěného v druhém
smluvním státě, mohou být zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který
je částí provozního majetku stálé
provozovny, jež má podnik jednoho smluvního
státu v druhém smluvním státě,
nebo movitého majetku, který patří
ke stálé základně, kterou rezident
jednoho smluvního státu má v druhém
smluvním státě k výkonu nezávislého
povolání, včetně takových zisků
docílených ze zcizení takové stálé
provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem)
nebo takové stálé základny, mohou
být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení lodí, člunů, letadel,
železničních nebo silničních
vozidel provozovaných v mezinárodní dopravě
nebo movitého majetku, který slouží
provozu takových dopravních prostředků,
podléhají zdanění jen ve smluvním
státě, v němž je umístěno
sídlo skutečného vedení podniku.
4. Zisky ze zcizení jiného majetku, než který
je uveden v odstavcích 1, 2 a 3, podléhají
zdanění jen ve smluvním státě,
v němž je zcizitel rezidentem.
l. Příjmy, které rezident jednoho smluvního
státu pobírá ze svobodného povolání
nebo jiných činností nezávislého
charakteru, podléhají zdanění jen
v tomto státě, pokud nemá pravidelně
k dispozici stálou základnu v druhém smluvním
státě pro účely provozování
svých činností. Jestliže má takovou
stálou základnu, příjmy mohou být
zdaněny ve druhém smluvním státě,
ale pouze v takovém rozsahu. kterou lze přičíst
této stálé základně.
2. Výraz "svobodné povolání"
zahrnuje obzvláště nezávislé
činnosti vědecké, literární,
umělecké. vychovatelské nebo učitelské,
jakož i samostatné činnosti lékařů,
právníků, inženýrů, architektů,
dentistů a účetních znalců.
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které
rezident jednoho smluvního státu pobírá
z důvodu zaměstnání, podléhají
s výhradou ustanovení článků
16, 18, 19 a 20 zdanění jen v tomto státě,
pokud zaměstnání není vykonáváno
v druhém smluvním státě. Je-li tam
zaměstnání vykonáváno, mohou
být odměny přijaté za ně zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Odměny, které rezident jednoho smluvního
státu pobírá z důvodu zaměstnání
vykonávaného v druhém smluvním státě,
podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce
1 zdanění jen v prvně zmíněném
státě, jestliže jsou splněny všechny
následující podmínky:
a) příjemce se zdržuje v druhém státě
po jedno nebo více období, která nepřesáhnou
v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním
období, a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem,
nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem
v druhém státě, a
c) odměny nejdou k tíži stálé
provozovně nebo stálé základně,
které má zaměstnavatel v druhém státě.
3. Nehledě na předchozí ustanovení
tohoto článku, mohou být odměny pobírané
z důvodu zaměstnání vykonávaného
na palubě lodi, člunu, letadla, v železničním
nebo silničním vozidle v mezinárodní
dopravě, zdaněny ve smluvním státě,
v němž je umístěno sídlo skutečného
vedení podniku.
Tantiémy a jiné podobné odměny, jež
rezident jednoho smluvního státu pobírá
jako člen správní rady společnosti,
která je rezidentem v druhém smluvním státě,
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
l. Příjmy, které pobírá rezident
smluvního státu jako na veřejnosti vystupující
umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový
nebo televizní umělec, nebo hudebník, nebo
jako sportovec, z takovýchto osobně vykonávaných
činností ve druhém smluvním státě,
mohou být bez ohledu na ustanovení článků
14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností
osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem,
neplynou tomuto umělci nebo sportovci samému, nýbrž
jiné osobě, mohou být tyto příjmy
bez ohledu na ustanovení článků 7,
14 a 15 zdaněny ve smluvním státě,
ve kterém umělec nebo sportovec vykonává
svoji činnost.
3. Příjmy uvedené v tomto článku
budou, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2,
osvobozeny od daní ve smluvním státě,
ve kterém umělec nebo sportovec vykonává
činnost, za podmínky, že tato činnost
je z podstatné části hrazena z veřejných
fondů tohoto státu nebo druhého státu,
nebo že činnost je vykonávána na základě
kulturní dohody mezi vládami smluvních států.
Penze a jiné podobné platy vyplácené
z důvodu dřívějšího zaměstnání
rezidentu jednoho smluvního státu podléhají
s výhradou ustanovení odstavce 2 článku
19 zdanění pouze v tomto státě.
1. a) Odměny, jiné než penze, vyplácené
jedním smluvním státem nebo nižším
správním útvarem, místním úřadem
nebo územně správní jednotkou tohoto
státu fyzické osobě za služby prokazované
tomuto státu, správnímu útvaru, místnímu
úřadu nebo územně správní
jednotce tohoto státu, podléhají zdanění
pouze v tomto státě.
b) Takové odměny však podléhají
zdanění pouze v druhém smluvním státě,
jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě
a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem
tohoto státu; nebo
(ii) se nestala rezidentem v tomto státě jen z důvodu
poskytování těchto služeb.
2. a) Penze vyplácené buď přímo
nebo z fondů, které zřídil některý
smluvní stát, nižší správní
útvar, místní úřad nebo územně
správní jednotka tohoto státu, fyzické
osobě za služby prokázané tomuto státu,
správnímu útvaru, místnímu
úřadu nebo územně správní
jednotce tohoto státu, podléhají zdanění
jen v tomto státě.
b) Takové penze však podléhají zdanění
pouze v druhém smluvním státě, jestliže
fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem
tohoto státu.
3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se
použijí na odměny a penze za služby prokázané
v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností
prováděnou některým smluvním
státem, nižším správním
útvarem, místním úřadem nebo
územně správní jednotkou tohoto státu.
1. Platy, které student nebo učeň, který
je nebo byl bezprostředně před svým
příjezdem do jednoho smluvního státu
rezidentem v druhém smluvním státě
a který se zdržuje v prvně zmíněném
státě pouze za účelem studia nebo
výcviku, dostává na úhradu nákladů
výživy, studia nebo výcviku, nebudou zdaněny
v tomto státě po období nepřesahující
6 let, za předpokladu, že takovéto platy jsou
mu vypláceny ze zdrojů mimo tento stát.
2. Jakákoliv odměna, kterou student nebo učet
dostává během svého pobytu v tomto
druhém smluvním státě bude osvobozena
od daní v tomto druhém státě, za předpokladu,
že taková odměna, pobíraná v
souvislosti s činnostmi prováděnými
v tomto druhém státě, které jsou ve
spojitosti s jeho studiem, výzkumem nebo výcvikem
a jsou nezbytné k jeho výživě, nepřevyšuje
v měně tohoto druhého smluvního státu
ekvivalent dvou tisíc pěti set amerických
dolarů (USD 2.500) v kalendářním roce.
l. Fyzická osoba, která navštíví
jeden smluvní stát za účelem výuky
nebo provádění výzkumu na universitě,
vysoké škole nebo jiném úředně
uznávaném vzdělávacím nebo
výzkumném ústavu v tomto smluvním
státě, a která je nebo bezprostředně
před návštěvou byla rezidentem druhého
smluvního státu, bude v prvně zmíněném
státě osvobozena od daní z odměn za
takovou výuku nebo výzkum po období nepřesahující
dva roky od data první návštěvy za tímto
účelem.
2. Ustanovení odstavce 1 se neuplatní na příjmy
z výzkumu, pokud je takový výzkum prováděn
nikoliv pro veřejný zájem, nýbrž
v prvé řadě pro soukromý prospěch
určité osoby nebo osob.
1. Příjmy osoby, která je rezidentem v jednom
smluvním státě, ať mají zdroj
kdekoliv, o nichž se nepojednává v předcházejících
článcích této smlouvy, podléhají
zdanění pouze v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy,
jiné než příjmy z nemovitého
majetku, který je definován v odstavci 2 článku
6, jestliže příjemce takových příjmů,
který je rezidentem v jednom smluvním státě,
vykonává průmyslovou nebo obchodní
činnost v druhém smluvním státě
prostřednictvím stálé provozovny tam
umístěné, nebo vykonává v tomto
druhém státě nezávislé povolání
ze stálé základny tam umístěné,
a jestliže právo nebo majetek, pro které se
příjmy platí, jsou skutečně
spojeny s takovou stálou provozovnou nebo stálou
základnou. V takovém případě
se použijí ustanovení článku
7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ
jde.
l. Majetek představovaný nemovitým majetkem
uvedeným v článku 6, který vlastní
rezident jednoho smluvního státu a který
je umístěn ve druhém smluvním státě,
může být zdaněn v tomto druhém
státě.
2. Majetek představovaný movitým majetkem,
který je částí provozního majetku
stálé provozovny, kterou má podnik jednoho
smluvního státu ve druhém smluvním
státě, nebo movitým majetkem, který
přísluší ke stálé základně,
kterou má rezident jednoho smluvního státu
ve druhém smluvním státě k výkonu
nezávislého povolání, může
být zdaněn v tomto druhém státě.
3. Majetek představovaný loďmi, čluny,
letadly nebo železničními a silničními
vozidly, které jsou používány v mezinárodní
dopravě, a movitým majetkem sloužícím
k provozování takovýchto dopravních
prostředků, podléhá zdanění
pouze ve smluvním státě. ve kterém
je umístěno skutečné vedení
podniku,
4. Všechny ostatní části majetku rezidenta
smluvního státu podléhají zdanění
pouze v tomto státě.
1. V případě rezidenta Rumunska bude dvojí
zdanění vyloučeno následovně:
Daně placené rumunskými rezidenty z příjmů
nebo majetku, které v souladu s ustanoveními této
smlouvy podléhají zdanění v České
republice, budou odečteny od rumunské daně
splatné podle rumunských daňových
zákonů. Částka, o kterou se daň
sníží, však nepřesáhne takovou
část daně z příjmů nebo
z majetku vypočtené před jejím snížením,
která poměrně připadá na příjmy
nebo majetek, které mohou být zdaněny v České
republice.
2. V případě rezidenta České
republiky bude dvojí zdanění vyloučeno
následovně:
Česká republika může při ukládání
daní svým rezidentům zahrnout do základu,
ze kterého se takové daně ukládají,
příjmy, které mohou být podle ustanovení
článků této smlouvy rovněž
zdaněny v Rumunsku, avšak povolí snížit
částku daně vypočtenou z takového
základu o částku rovnající
se dani zaplacené v Rumunsku. Částka, o kterou
se daň sníží, však nepřesáhne
takovou část české daně vypočtené
před jejím snížením, která
poměrně připadá na příjmy,
které mohou být podle ustanovení této
smlouvy zdaněny v Rumunsku.
l. Státní příslušníci
jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v druhém
smluvním státě žádnému
zdanění nebo povinnostem s ním spojeným,
které jsou jiné nebo tíživější
než zdanění a s ním spojené povinnosti,
kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní
příslušníci tohoto druhého státu,
kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci,
ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu
na ustanovení článku 1 uplatní rovněž
na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních
států.
2. Zdanění stálé provozovny, kterou
podnik jednoho smluvního státu má v druhém
smluvním státě, nebude v tomto druhém
státě nepříznivější
než zdanění podniků tohoto druhého
státu, které vykonávají tytéž
činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno
jako závazek jednoho smluvního státu, aby
přiznal rezidentům druhého smluvního
státu osobní úlevy, slevy a snížení
daně z důvodu osobního stavu nebo povinností
k rodině, které přiznává svým
vlastním rezidentům.
3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku
9, odstavce 7 článku 11 nebo odstavce 6 článku
12, budou úroky, licenční poplatky a jiné
výlohy placené podnikem jednoho smluvního
státu osobě, která je rezidentem v druhém
smluvním státě, odčitatelné
pro účely stanovení zdanitelných zisků
tohoto podniku za stejných podmínek, jako kdyby
byly placeny osobě, která je rezidentem v prvně
zmíněném státě. Dluhy podniku
jednoho smluvního státu vůči rezidentu
druhého smluvního státu budou podobně
pro účely stanovení zdanitelného majetku
takového podniku odčitatelné za stejných
podmínek, jako by byly závazkem vůči
rezidentu prvně zmíněného státu.
4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž
jmění je zcela nebo zčásti, přímo
nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno
osobou nebo osobami, které jsou rezidenty v druhém
smluvním státě, nebudou podrobeny v prvně
zmíněném smluvním státě
žádnému zdanění nebo povinnostem
s ním spojeným, které jsou jiné nebo
tíživější než zdanění
a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo
mohou být podrobeny jiné podobné podniky
prvně zmíněného státu.
5. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu
na ustanovení článku 2 vztahuj na daně
jakéhokoliv druhu a pojmenování.
l. Jestliže se osoba domnívá, že opatření
jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo
povedou u něj ke zdanění, které není
v souladu s ustanoveními této smlouvy, může
nezávisle na opravných prostředcích,
které poskytuje vnitrostátní právo
těchto států, předložit svůj
případ příslušnému úřadu
smluvního státu, jehož je rezidentem nebo jestliže
případ spadá pod odstavec 1 článku
25, úřadu smluvního státu, jehož
je státním příslušníkem.
Případ musí být předložen
do tří let od prvého oznámení
opatření, které vede ke zdanění,
jenž není v souladu s ustanoveními této
smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad
považovat námitku za oprávněnou a nebude-li
sám schopen najít uspokojivé řešení,
bude se snažit, aby případ rozhodl vzájemnou
dohodou s příslušným úřadem
druhého smluvního státu tak, aby se vyloučilo
zdanění, které není ve shodě
s touto smlouvou.
3. Příslušné úřady smluvních
států se budou snažit vyřešit dohodou
obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout
při výkladu nebo aplikaci této smlouvy. Mohou
rovněž konzultovat za účelem zamezení
dvojímu zdanění v případech
neupravených ve smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních
států mohou vejít v přímý
styk 7.a účelem dosažení dohody ve smyslu
předchozích odstavců. Jestliže se ústní
výměna názorů jeví pro dosažení
dohody účelnou, může se taková
výměna názorů uskutečnit prostřednictvím
komise složené ze zástupců příslušných
úřadů smluvních států.
1. Příslušné úřady smluvních
států si budou vyměňovat informace
relevantní pro aplikaci ustanovení této smlouvy
nebo vnitrostátních právních předpisů
smluvních států, které se vztahují
na daně, jež jsou předmětem této
smlouvy, pokud zdanění, které upravují,
není v rozporu s touto smlouvou. Výměna informací
není omezena článkem 1 Veškeré
informace obdržené smluvním státem budou
udržovány v tajnosti stejným způsobem
jako informace obdržené podle vnitrostátních
zákonů tohoto státu a budou sděleny
pouze osobám nebo úřadům (včetně
soudů a správních úřadů),
které se zabývají vyměřováním
nebo vybíráním daní, na něž
se vztahuje tato smlouva, trestním stíháním
ve věci těchto daní nebo rozhodováním
o opravných prostředcích. Tyto osoby nebo
úřady použijí takovéto informace
jen k těmto účelům. Mohou uplatnit
tyto informace při veřejných soudních
řízeních nebo v právních rozhodnutích.
Obdržené informace budou udržovány v tajnosti
na požádání smluvního státu,
který informace poskytl.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném
případě vykládána tak, že
ukládají některému smluvnímu
státu povinnost:
a) provést správní opatření,
která by byla v rozporu s právními předpisy
nebo správní praxí tohoto nebo druhého
smluvního státu;
b) sdělit informace, které by nemohly být
získány na základě právních
předpisů nebo v normálním správním
řízení tohoto nebo druhého státu;
c) sdělit informace, které by odhalily obchodní, hospodářské, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informaci, jejíž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
o
Žádná ustanovení této smlouvy
se nedotýkají daňových výsad,
které přísluší diplomatům
nebo konzulárním úředníkům
podle obecných pravidel mezinárodního práva
nebo na základě ustanovení zvláštních
dohod.
l. Vlády smluvních států si navzájem
oznámí, že byly splněny ústavní
požadavky pro vstup této smlouvy v platnost.
2. Tato smlouva vstoupí v platnost 30 dní po datu
pozdějšího oznámení ve smyslu
odstavce 1 a její ustanovení se budou uplatňovat:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou
u zdroje, na částky příjmů
vyplácené k 1. lednu nebo později v kalendářním
roce následujícím po roce, v němž
smlouva vstoupí v platnost;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmu
a daně z majetku, na daně ukládané
za každý daňový rok začínající
1. ledna nebo později kalendářního
roku následujícího po roce, v němž
smlouva vstoupí v platnost.
3. Od vstupu v účinnost této smlouvy se ve
vzájemných vztazích mezi Českou republikou
a Rumunskem přestane uplatňovat Mnohostranná
smlouva o zmezení dvojího zdanění
příjmů a majetku fyzických osob, podepsaná
v Miškolci 27.května 1977 a Mnohostranná smlouva
o zamezení dvojího zdanění příjmů
a majetku právnických osob, podepsaná v Ulanbátáru
19.května 1978.
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena
některým smluvním státem. Každý
smluvní stát může smlouvu písemně
vypovědět diplomatickou cestou nejméně
šest měsíců před koncem každého
kalendářního roku začínajícího
po uplynutí pěti let od data vstupu v platnost této
smlouvy. V takovém případě se smlouva
přestane uplatňovat:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou
u zdroje, na částky příjmů
vyplácené k 1. lednu nebo později v kalendářním
roce následujícím po roce, v němž
byla dána výpověď;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmu
a daně z majetku, na daně ukládané
za každý daňový rok počínající
1. ledna nebo později kalendářního
roku následujícího po roce, v němž
byla dána výpověď.
NA DŮKAZ TOHO podepsaní, k tomu řádně
zmocnění, podepsali tuto smlouvu.
Dáno ve dvojím vyhotovení v Bukurešti
dne 8.listopadu 1993 v českém, rumunském
a anglickém jazyce, přičemž všechny
texty jsou autentické. V případě jakýchkoliv
rozdílností výkladu bude rozhodující
anglický text.
Za vládu České Republiky V Klaus v.r. | Za vládu Rumunska N Vacaroiu v.r. |