Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání předkládá tímto v souladu s § 2, odst. 2, zákona č. 103/1992 Sb. ve lhůtě stanovené § 5, odst. 4 tohoto zákona, ve znění zákona č. 36/1993 Sb. zprávu o stavu vysílání a své činnosti za období od 1. března 1993 do 31. ledna 1994.

OBSAH

ÚVOD

I. STAV ROZHLASOVÉHO A TELEVIZNÍHO VYSÍLÁNÍ V ČESKÉ REPUBLICE

a) legislativní stav

b) provozovatelé vysílání

I.1. TELEVIZNÍ VYSÍLÁNÍ

Celoplošná televize

Regionální televizní vysílání

Lokální televizní vysílání

Satelitní televizní vysílání

I.2. ROZHLASOVÉ VYSÍLÁNÍ

Celoplošné vysílání

Regionální rozhlasové vysílání

Lokální rozhlasové vysílání

Rozhlasové vysílání do zahraničí v pásmu krátkých vln

Vysílání v síti rozhlasu po drátě

I.3. TELEVIZNÍ KABELOVÉ ROZVODY

I.4. VYSÍLÁNÍ TELETEXTU

II. ČINNOST RADY PRO ROZHLASOVÉ A TELEVIZNÍ VYSÍLÁNÍ

II.1. SLOŽENÍ RADY

II.2. REALIZACE ZÁKONEM STANOVENÝCH KOMPETENCÍ

A) stanoviska a návrhy k zásadám státní politiky vysílání

B) tvorba plánu využití kmitočtů

C) udělování a odnímání licence

D) plán licenčního řízení na rok 1994

E) kontrola dodržování zákonnosti ve vysílání

F) stanoviska k návrhům a plnění mezinárodních smluv

G) další činnosti Rady

H) organizace a fungování Úřadu Rady

III. PROBLÉMY A VÝHLEDY VYSÍLÁNÍ A ČINNOSTI RADY

REGULAČNÍ ÚLOHA RADY

ROVNOVÁHA VEŘEJNOPRÁVNÍHO A SOUKROMÉHO SEKTORU TV VYSÍLÁNÍ

REGIONÁLNÍ TV VYSÍLÁNÍ

VYSÍLÁNÍ V TELEVIZNÍCH KABELOVÝCH ROZVODECH

PROBLÉMY ŘEŠITELNÉ POUZE V SOUČINNOSTI S POSLANECKOU SNĚMOVNOU

VÝHLEDY

Přílohy 1 - 14

Mapy 1 - 4

Zpráva se zabývá stavem vysílání a činnosti Rady ve druhém roce její existence.

Rada s uspokojením konstatuje, že její postavení v rámci systému orgánů státní správy se stabilizovalo proti prvnímu roku její činnosti. Radě se podařilo navázat vzájemné prospěšnou komunikaci a kooperaci se zastupitelskými orgány a jejich složkami (zejména se Stálou komisí Poslanecké sněmovny pro sdělovací prostředky a zastupitelskými orgány měst a obcí), ústředními orgány státní správy (Ministerstvo hospodářství - Český telekomunikační úřad, Ministerstvo kultury, Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo obchodu) a dalšími institucemi působícími v oblasti rozhlasového a televizního vysláni (Rada České televize, Rada Českého rozhlasu).

Ve sledovaném období byla prioritou Rady licenční činnost garantující pluralitu masmédií, svobodu projevu, volný tok informací a uspokojení rozmanitého vkusu diváků a posluchačů.

Kromě kvantitativního rozvoje soukromého sektoru vysílání se Rada stále více zaměřuje také na otázku kvality vysílání a naplňování funkce veřejné služby držiteli licencí. Rada přikládá zvýšený význam kontrole dodržování zákona Českou televizí a Českým rozhlasem a respektování zákonů a podmínek, které uložila soukromým subjektům, působícím ve sféře vysílání.

Na základě analýzy stavu vysílání v České republice Rada dospěla k přesvědčení a považuje si za čest oznámit Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky a veřejnosti, že Česká republika zahájením vysílání celoplošných soukromých rozhlasových stanic a celoplošné stanice televizní završila úvodní etapu demokratické reformy vysílání. Stala se tak první postkomunistickou zemí, která na své cestě vedoucí k položení legislativních a institucionálních základů pro fungování demokratické společnosti postupně a důsledně realizuje duální systém vysílání.

a) legislativní stav

regulační rámec vysílání v prvním roce samostatné existence České republiky tvořily zejména zákon č,4(g/ 1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, zákon č. 103/1992 Sb., o Radě ČR pro rozhlasové a televizní vysílání a zákon č. 36/1993 Sb., o některých opatřeních v oblasti rozhlasového a televizního vysílání.

V souvislosti s doladěním regulačního rámce pro vyvážené fungování duálního systému vysílání předložila Rada Stálé komisi Poslanecké sněmovny pro sdělovací prostředky pracovní návrh některých novel vztahujících se k citovaným zákonům (příloha č. 3). Rada dále doporučila uvést legislativu České republiky do souladu s legislativou Evropské unie a Rady Evropy zejména přistoupením k Evropské úmluvě o televizi přesahující hranice států.

b) provozovatelé vysílání

V České republice na počátku období, které je předmětem této zprávy, provozovalo vysílání na základě zákona nebo licence udělené v souladu se zákonem Meziresortní komisí vlády ČSFR, Meziresortní komisí MK ČR, Federální radou pro rozhlasové a televizní vysílání a Radou ČR pro rozhlasové a televizní vysílání celkem 48 subjektů.

Po udělení dalších licencí Radou ČR pro rozhlasové a televizní vysílání se počet provozovatelů vysílání k 4. 2. l994 rozšířil na 108 subjektů.

K datu předložení zprávy nenabylo dosud právní moci 19 licencí (rozhlasové, kabelové) udělených v rámci posledních licenčních řízení.

I 1. TELEVIZNÍ VYSÍLÁNÍ

Zatímco rozhlasové vysílání v ČR v důsledku licenční činnosti meziresortních komisí vlády ČSFR a Ministerstva kultury ČR a Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání nabylo své pluralitní podoby již v prvním roce činnosti Rady, tak monopol České televize skončil až na počátku roku 1994.

Důvodů bylo několik: Předchozí licenční orgány se před schválením zákona o vysílání nehodlaly pustit do věci natolik závažné a složité, jako je demonopolizace televizního vysílání a ponechaly rozbití televizního monopolu až orgánu vytvořenému na základě zákona.

Rada po svém vzniku udělila regionální a celoplošnou licenci v maximálně zkráceném čase. Příprava televizního vyslání však vyžaduje minimálně roční lhůtu, proto vysílání první soukromé regionální televizní stanice zahájila společnost Premiéra TV až 20.. 1993 a první celoplošná televize NOVA TV (CET 21) až 4. 2.1994.

Alespoň částečným naplňováním pluralitního modelu vysílání bylo do té doby uvádění zpravodajství zahraničních televizních stanic a regionálního zpravodajství a publicistiky připravované soukromými producentskými firmami v rámci 3. programu ČT. Toto vysílání bylo ukončeno k 31. 12.1993.

Celoplošné televizní vysílání

Ve sledovaném období vysílala celoplošně pouze Česká televize, a to na programech ČT 1, ČT 2 a ČI' 3.

K posílení celoplošného charakteru třetího programu České televize (nyní program ČT 2), který jí byl zákonem č. 36/1993 Sb. svěřen do správy do konce roku 1995, rozhodla Rada o uvolnění dalších sedmi kanálů podle Stockholmského plánu. V roce 1994 se má využitím těchto technických prostředků zvýšit pokrytí z dosavadních 36% na 60 až 70% obyvatel ČR (mapa č.1).

Přípravy k vysílání společnosti CET 21 (NOVA TV) byly Radou průběžně kontrolovány. Společnost předkládala Radě zprávy o dodržování časového harmonogramu příprav nejméně jedenkrát měsíčně.

Rada zčásti vyhověla žádosti společnosti CET 21 a upravila znění některých podminek licence s ohledem na prokázaný nedostatek výrobních kapacit domácích nezávislých producentů a neúměrnou tvrdost původních podmínek. K podmínkám licence poskytla Rada závazný výklad (Příloha č. 4).

Společnost CET 21 dodržela zákonnou roční lhůtu k zahájení vysílání a pod názvem NOVA TV zahájila vysílání 4. 2.1994. (Licence nabyla právní moci 9. 2.1993).

V souvislosti se vstupem této soukromé televize na domácí mediální scénu se objevilo několik zásadních problémů, jež dle názoru Rady naléhavě vyžadují legislativní doladění regulačního rámce duálního systému televizního vysílání (viz část III. Problémy a výhledy, str. 33)

Regionální televizní vysílání

Do konce roku 1993 mělo regionální televizní vysílání vyráběné soukromými producenty v Plzni, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Liberci, Zlíně, Brně, Děčíně a Ústí nad Labem svůj prostor v rámci tzv. trhacích časů na programu ČT 3.

Zvláštní regulační rámec pro toto vysílání byl s ohledem na problémy vznikající prolínáním soukromého a veřejnoprávního sektoru velmi postrádán. Vedení České televize jej dočasně nahradilo "statutem regionálního vysílání OK 3". Podle statutu byl garantem toho kterého regionálního vysílání vždy pověřený pracovník České televize v regionu.

Doba platnosti všech pověření k 31. 1. 1993 uplynula. Vedení České televize se rozhodlo v souladu se změnou programové koncepce, kdy program ČT 2 má plnit funkci uspokojování menšinového vkusu, regionální vysílání v rámci tzv. trhacích časů ukončit.

Na území Prahy a středních ech začala od 17. června 1993 vysílat první soukromá regionální televizní stanice Premiéra TV, která po prvních měsících vysílání začíná postupně naplňovat programové záměry.

Lokální televizní vysílání

Jako nová forma informování občanů prostřednictvím televize v obcích a městech severní Moravy, východních Čech a dalších oblastech se ve sledovaném období začal neregulovaně šířit tzv. bezdrátový počítačový videotext. Rada se v této souvislosti začala zabývat možnostmi regulace tohoto typu vysílání.

Řešení tohoto problému souvisí zejména se zásadní změnou kmitočtového plánování, jež bylo dříve plně koncentrováno na utváření celoplošných televizních sítí a s problematikou prevence vzájemného rušení v televizní síti. Rada proto postupovala v úzké součinnosti s mezinárodním garantem dodržování norem kmitočtového plánování, kterým je Ministerstvo hospodářství - Český telekomunikační úřad (MH-ČTÚ) a v souladu s Pravidly spolupráce MH-ČTÚ a Rady ze dne 20. 8.1993.

Rada dohodla s MH-ČTÚ způsob plnění zákonných předpokladů žadatelem, a to zejména, že:

a) žadatelem mohou být jen subjekty zapsatelné v souladu s § 3 odst. 2 zákona č. 468/1991 Sb. do obchodního rejstříku, nikoli obecní či městské úřady

b) žadatelé předloží doklad o homologaci používaného zařízení

c) žadatelé předloží měření kanálového obsazení v obci (městě).

Podmínky legálního vysílání lokální televize byly sděleny Chartě 91, jež sdružuje provozovatele bezdrátového počítačového videotextu, na kongresu Charty 91 v Přerově dne 21. 10. 1993. Charta 91 zaručila přerušení nezákonně provozovaného vysílání do doby udělení licencí.

Požadavky byly sděleny dopisem Úřadu Rady ze dne 2.11. 1993 všem žadatelům o tento typ vysílání.

K 17. 2. 1994 zaslalo Radě doplněné materiály 10 žadatelů. Rada vyhlásila licenční řízení pro lokální televizi na svém 3. zasedání v r.1994 s uzávěrkou stanovenou na 28. 2.1994.

Veřejná slyšení žadatelů jsou plánována na 28. - 31. 3.1994.

Satelitní televizní vysílání

Rada ve sledovaném období upřesňovala technické, ekonomické i programové možnosti satelitního televizního vyslání z území České republiky. Vycházela přitom z předpokladu, že legislativní rámec působení satelitních televizí je vymezen zejména Evropskou úmluvou o televizi přesahující hranice. Zákonodárství České republiky, i když ještě náš stát k úmluvě nepřistoupil, se do značné míry s dikcí úmluvy shoduje.

Licenční řízení na satelitní televizní vysílání bylo vypsáno s uzávěrkou 8. října 1993. Rada předpokládá, že vypsáním tohoto řízení zmapuje situaci a možnosti zájemců o satelitní televizní vysílání a na základě žádostí a expertíz posoudí reálnost projektů, případně licencí k satelitnímu televiznímu vysílání z území ČR.

Ke dni předběžné uzávěrky se do tohoto řízení přihlásilo celkem 8 uchazečů.

I.2. ROZHLASOVÉ VYSÍLÁNÍ

Rozvoj duálního systému v rozhlasovém vysílání ve sledovaném období ovlivnily zejména tyto skutečnosti:

a) postupný přechod vysílání Českého rozhlasu z pásma VKV I do pásma VKV II (FM),

b) zahájení vysílání celoplošných soukromých stanic, kterým byla udělena licence v únoru 1993 (Radio Alfa a Frekvence 1),

c) licenční řízení vyhlašovaná v souladu s uvolňováním a zprovozňováním kmitočtů v jednotlivých regionech.

V souladu se zákonem č. 36/1993 Sb. Rada přidělila Českému rozhlasu dvě celoplošné sady kmitočtů v pásmu VKV II, na kterých se Český rozhlas rozhodl provozovat okruhy Radiožurnál a Vltava. Dále Rada přidělila Českému rozhlasu 27 kmitočtů pro regionální vysílání Tyto kmitočty rovněž zajišťují prakticky celoplošné pokrytí a spolu s dalšími přidělenými kmitočty v pásmu středních vln je využívá osm regionálních studií Českého rozhlasu.

Na základě výzkumného úkolu Výzkumného ústavu spojů byly středovlnné kmitočty, které jsou k dispozici po rozdělení ČSFR, rozděleny tak, aby bylo zajištěno co nejefektivnější využívání středovlnných sítí.

První síť byla v souladu se zákonem č. 36/1993 Sb. přidělena českému rozhlasu. český rozhlas rozhodl využít tuto síť pro vysílání programu Praha.

Druhá síť byla nad rámec zákona dočasně propůjčena Českému rozhlasu k provozování programu Radiožurnálu.

Rada rozhodla o propůjčení středovlnné sítě a kmitočtu v pásmu dlouhých vln po konzultaci s Českým rozhlasem. Přihlédla k nezbytnosti bezproblémového příjmu nejvýznamnější zpravodajské stanice na celém území ČR po dobu rekonstrukcí anténních systémů VKV. Dále chce posluchačům vybaveným staršími přijímači umožnit příjem Radiožurnálu do doby, než budou jejich domácnosti vybaveny přijímači v pásmu VKV II.

Přechod vysílání Českého rozhlasu do limitu vysílacích kapacit přidělených zákonem č. 36/1993 Sb. by měl být podle názoru Rady prováděn s maximálním ohledem na zájmy a práva posluchačů, z nichž zejména ti starší a sociálně slabší se jen těžce smiřují se změnou vysílacích pásem či ztrátou možnosti poslechu své oblíbené stanice.

Rada se v souvislosti s ohlášeným ukončením dlouhovlnného a zčásti také středovlnného vyslání programu Radiožurnál ohradila proti postupu vedení Českého rozhlasu (příloha č. 5). Připojila se však k požadavku vznesenému Českým rozhlasem na ministra financi zvýšit koncesionářský poplatek z dosavadních 20,- Kč na úroveň, která by Českému rozhlasu umožnila středovlnné kapacity provozovat do doby uspokojivého pokryti ČR signálem v pásmu VKV II, a také k požadavku, aby dlouhovlnné vysílání, pokrývající značnou část Evropy, bylo financováno jako vysílání do zahraničí ze státního rozpočtu.

Rada i Český rozhlas obdržely ve sledovaném období řadu protestů proti tomu, že posluchači okruhu Praha jej nemohou naladit kromě pásma středních vln také v pásmu VKV II. Noční příjem stanice Praha v pásmu středních vln je vzhledem k fyzikálním zákonitostem šíření středních vln méně kvalitní, a proto Rada souhlasila s tím, aby okruh Praha byl v časech od 18.30 do 6.00 h vysílán také v pásmu VKV II, a to na kmitočtech uvolněných Radou pro vysílání regionálních studií Českého rozhlasu.

Celoplošné vysílání

Rada s uspokojením konstatuje, že obě soukromé celoplošné rozhlasové stanice zahájily své vysílání v souladu se lhůtou určenou zákonem, a to Radio Alfa dne 13. 9. 1993 a Radio Frekvence 1 dne 18. 10. 1993. Radio Alfa pokrývá zatím 50% území, Radio Frekvence 1 40% území republiky. V souladu s podmínkami k licencím mají obě stanice zasáhnout svým signálem 70% území do konce roku 1997.

Existencí dvou soukromých celoplošných stanic a čtyř programových okruhů Českého rozhlasu se uspokojivě naplňuje duální systém rozhlasového vysílání v ČR nejen v regionálním, ale také v celoplošném rozsahu.

Pluralitu zpravodajství prohlubuje kromě zpravodajské stanice Radiožurnál a soukromého Radia Alfa, také celoplošné Radio Svobodná Evropa vysílající v pásmu středních vln.

Koexistence a rovnováha duálního rozhlasového systému bude Radou pečlivě sledována a analyzována v souvislosti s podílem obou sektorů na trhu reklamy, ekonomickými předpoklady jejich fungování a posluchačskými preferencemi tak, aby vznikla maximální kvalita, vyváženost a rozmanitost programů.

Regionální rozhlasové vysílání

Veřejnoprávní regionální rozhlasové vysílání zajišťují regionální studia Českého rozhlasu v Praze, Českých Budějovicích, Plzni, Ústí nad Labem, Hradci Králové, Ostravě, Brně a nově též Olomouci.

Regionální studia vysílají na kmitočtech, které jim byly v pásmu VKV II a středních vln přiděleny Radou v souladu se zákonem č. 36/1993 Sb., a to v časech 6.00 -18.30 h.

Kromě veřejnoprávních regionálních studií působí dnes v regionech množství soukromých stanic, jejich územní dosah může být v některých případech srovnáván s pokrytím regionálních studií Českého rozhlasu.

Tento stav je však pouze dočasný, protože se zvyšující se obsazeností a výkonů v pásmu VKV II se bude rozsah pokrytí soukromých stanic, kterým byly v minulosti přiděleny kmitočty druhotné sítě s výkonem do 1 kW, snižovat.

Proto Rada v zájmu zajištění duálního systému na regionální úrovni přikročila ve sledovaném období k udílení licencí k vysílání na zbývajících frekvencích Ženevského plánu s výkony od 10 kW do 100 kW.

Tyto licence byly udíleny pro jednotlivé regiony v časové posloupnosti odpovídající zprovozňování ženevských kmitočtů budováním anténních systémů na stanovištích, pro které jsou mezinárodně notifikovány. Vzhledem k tomu, že tento proces pokračuje, Rada plánuje další regionální licenční řízení v souladu s časovým harmonogramem zprovozňování vysílačů v dalších lokalitách.

S výjimkou Radia Hády a Radia Orion, která již zahájila vysílání, zahájí shora jmenované stanice své vysílání ve druhém a třetím čtvrtletí 1994.

Dalšími regiony, ve kterých bylo vyhlášeno licenční řízení, jsou jižní Čechy, jižní Morava, severní Čechy a východní Čechy.

Stanice s regionálním dosahem se zavázaly plnit podmínky k licencím, jejichž smyslem je zajistit kvalitu programu a zavázat stanice k vysílání programů sloužících potřebám regionu (příloha č. 6).

Mezi stanice s regionálním dosahem se nadále zařadí ty rozhlasové stanice vysílající výkonem do 1 kW, jejich geografické umístění nebo kvalita vysílacího systému spolu s nízkou úrovní interferencí umožňují širší pokrytí území regionu, popř. ty stanice, které pokrývají území regionu pomocí více kmitočtů.

Rada předpokládá, že o funkčním duálním systému rozhlasového vysílání ve všech regionech České republiky bude informovat Poslaneckou sněmovnu ve své příští výroční zprávě.

Pozn.: uváděnými výkony v závorkách se rozumí zásadně notifikované vyzářené výkony.

Lokální rozhlasové vysílání

K 28. 2. 1993 působilo na území ČR 35 stanic s licencemi k experimentálnímu vyslání udělenými meziresortními komisemi, s výkonem do 1 kW a dále šest stanic s obdobným výkonem, jímž licenci udělila Rada.

V šesti lokalitách na území ČR vysílá dále na základě licence udělené bývalou Federální radou pro rozhlasové a televizní vysílání stanice BBC.

Ke dni 31. 1.1994 vzrostl počet držitelů licencí k lokálnímu vysílání na 49 subjektů. Licence byly udělovány zejména v těch lokalitách, kde soukromé stanice dosud nepůsobí.

V ostatních oblastech bylo udělení lokálních licencí součásti komplexního řešení vysílání v regionech.

Lokální rozhlasové vysílání je zajištěno pouze působením soukromých stanic. Nezbytnou pluralitu a konkurenci proto Rada zajišťuje všude, kde je to možné, udělením více než jedné licence pro danou lokalitu. Toto hledisko zároveň s přednostním řešením míst v ČR, ve kterých lokální vysílání dosud neexistuje, tvoří jeden ze základních rysů koncepce lokálního rozhlasového vysílání i v příštím období.

Dalším rysem koncepce Rady pro příští období bude diverzifikace stanic z programového hlediska tak, aby jejich vysíláni uspokojovalo rozmanitý posluchačský vkus včetně zajištění kvalitního lokálního zpravodajství a publicistiky.

Již vysílající lokální stanice mají většinou relativně nízký programový standard, přitom však překvapivě vysoký stupeň poslechovosti, vyplývající zřejmě ze zájmu posluchačů o lokální informace. Rada se chce do budoucna soustředit na zvýšení kvality lokálního rozhlasového vysílání a pomoci v součinnosti s Asociací provozovatelů rozhlasového vysílání a dalšími organizacemi při jeho profesionalizaci, zejména pokud jde o profesní stránku zpravodajství a úroveň moderátorů.

Rada se dále zaměří na odstranění interferencí mezi jednotlivými lokálními a regionálními stanicemi, vyplývajících z fyzikálních vlastností elektromagnetického vlnění, na maximálně efektivní využití jednotlivých kmitočtů a dosažení maximálně kvalitních podmínek poslechu rozhlasového vysílání.

Interference a nekvalitní signál mnoha rozhlasových stanic jsou a budou problémem, který vznikl díky pochopitelné snaze předchozích licenčních orgánů urychleně demonopolizovat vysílání za pomoci využití mnohdy nepříliš kvalitních kmitočtů druhotné sítě.

Rada, jež má ve své kompetenci péči o efektivní využívání kmitočtů určených pro rozhlasové vysílání, nemůže bránit zprovozňování ženevských kmitočtů s ohledem na snižování dosahu a kvality signálu dosavadních provozovatelů vysílání, kteří obdrželi licence nikoli k regionálnímu, ale k lokálnímu vysílání.

Přesto Rada hodlá postupovat maximálně citlivě a tam, kde je to technicky možné, řešit problémy lokálních provozovatelů, přidělením dostupných náhradních kmitočtů, jak tomu bylo v případech Radia Rubi, Radia Radiohrad, Radia Vox, Radia Sprint a Radia Labe, popř. schválením změny vysílacího místa jako v případě Radia 21 a Radia City.

Značná část licencí k provozování lokálního rozhlasového vysílání konči k 31. 12. 1995. U těchto licenci, vydaných Meziresortní komisí, byly postupně odstraněny některé formální nedostatky a vydána nová osvědčení o licenci. V mnoha případech byly upraveny zápisy do obchodního rejstříku nebo pořízeny nové tak, aby odpovídaly dikci zákona,

Někteří z provozovatelů lokálního vysílání se stali držiteli licence k vysílání v regionu. Byli to zejména ti úspěšní provozovatelé, kteří vyslali v souladu se zákonem, dosahovali vysokého stupně poslechovosti a představovali podstatný přínos z hlediska diverzifikace stanic (Radio Hády Brno, Radio Orion Ostrava, Radio Zlín, Radio Dragon Karlovy Vary, Radio Vox Praha, Radio Cobra - Classic Praha).

Dvěma lokálním provozovatelům rozhlasového vysíláni Rada licenci v průběhu r. 1993 odebrala. Šlo o rozhlasové stanice Ekol.S a Radio Euro K. Zatímco v prvním případě Rada nesouhlasila se změnami majetkových podílů ve společnosti držitele licence (a nevyslovila s nimi souhlas ani ve svém novém rozhodnutí po soudním řízeni), u společnosti Radio Euro K byl podstatným důvodem k odnětí licence nesoulad mezi původním držitelem licence a novým společníkem, který vedl k doslova skandálním poměrům v rozhlasové stanici a byl zjevným porušením platných právních předpisů.

Rada se různými změnami v majetkových vztazích společností držitelů licencí zabývala v průběhu roku velmi často. S méně podstatnými a řádně doloženými změnami, zejména u lokálních rozhlasových stanic Rada vyslovila vesměs souhlas. U větších provozovatelů zkoumala bedlivě i možnost ohrožení hospodářské soutěže, povahu a rozsah změn, případnou účast kapitálu nejistého nebo pochybného původu. Stejně jako při výběru nových držitelů licencí se i v tomto případě Rada potýkala s nedostatkem přesných informací zejména ekonomické povahy.

Rozhlasové vysílám' do zahraničí v pásmu krátkých vln

V tomto pásmu je uskutečňováno výhradně vysílání do zahraničí. Technické prostředky potřebné k tomuto vysílání jsou v ČR k dispozici v dostatečném množství a jejich využití je pro ČR výhodné i z ekonomického hlediska. Rada předpokládá, že držitelé licencí budou využívat kapacit vysílačů, které budou k dispozici po uspokojení požadavků Českého rozhlasu na vysílání do zahraničí v rámci státní zakázky.

Vysílání v síti rozhlasu po drátě

Síť rozhlasu po drátě v sledovaném období přešla do správy a.s. SPT TELECOM, která získala pověřeni Ministerstva hospodářství ke zřizování a provozování jednotné telekomunikační sítě.

Tímto pověřením bylo SPT TELECOM uloženo zajišťovat provoz sítě rozhlasu po drátě, a to bez dalšího rozvoje a obnovy.

V souladu s doloženým souhlasem provozovatele sítě a licencí udělenou na provozováni rozhlasu po drátě Radou vstupuje svým programem regionálního rozsahu do programu rozhlasu po drátě ve vymezených časech Radio Vox, Radio Faktor, Radio 21 a Radio Vajgar.

Na základě žádostí obecních a městských úřadů o možnost vstupu do sítě rozhlasu po drátě zpravodajstvím a publicistikou z lokality Rada řešila v sledovaném období problém, zda obecní a městské úřady mohou být držiteli licencí podle zákona. Doporučila těmto žadatelům, aby lokální zpravodajské vstupy zajistili prostřednictvím subjektů, které lze ve smyslu § 3 odst. 2 zákona č. 468/91 Sb. zapsat do obchodního rejstříku.

Rada poté vyhlásila licenční řízení, v němž byly uděleny licence dalším šesti provozovatelům, kteří budou v daných lokalitách vstupovat do sítě rozhlasu po drátě lokálním zpravodajstvím.

Rada řešila právní názor vyslovený vedením Českého rozhlasu, že na rozhlas po drátě se má pohlížet jako na kabelový rozvod a podřídit jej režimu stanovenému § 19 zákona č. 468/91 Sb.

Rada usoudila, že rozhlas po drátě je technický prostředek sui generis, upravený, byť nedostatečně, specifickým souborem zákonných norem, a že se ve smyslu platného Řádu rozhlasu po drátě o kabelový rozvod nejedná.

Zároveň má však Rada za to, že regulační rámec pro provozování rozhlasu po drátě je nedostatečný a v rámci návrhu novelizace zákonů pro oblast vysílání doporučuje Stálé komisi problém řešit.

Rozvoj vysílání v televizních kabelových rozvodech pokračoval výrazným tempem.

Odhadovaný počet 178 642 domácností připojených na počátku roku 1993 na televizní kabelový rozvod vzrostl k 1. 7. 1993 na 322 604 (Pramen: odhad Asociace provozovatelů kabelových rozvodů).

Rada podnikla zásadní kroky k legalizaci provozování televizních kabelových rozvodů. Tyto rozvody byly budovány a provozovány do vzniku Rady pouze na základě povolení orgánů spojů. Teprve na základě zákona č. 468/1991 Sb. a po vzniku Rady mohlo být vyhlášeno první kolo licenčních řízení. Veřejná slyšení žadatelů o licenci se uskutečnila v období od 19. - 28. 1. 1992 a z 28 kandidátů udělila licence 28 kabelovým společnostem, z toho 23 na vysílání v klasických kabelových rozvodech (na dobu 12 let), dvěma společnostem k vysílání formou MMDS (multikanálový mikrovlnný distribuční systém), jedné společnosti na vysílání filmového kanálu, jedné na vysílání programu v hotelovém kabelovém rozvodu a jedné k provozování městského informačního kanálu (příloha č.1, mapa č. 3).

Druhé a třetí kolo licenčního řízení, které Rada považovala za poslední možnost pro všechny nelegální provozovatele vysílání uvést své vysílání do souladu se zákonem, proběhlo veřejnými slyšeními ve dnech 6. - 9.12.1993.

Druhého a třetího kola se zúčastnilo 27 společností. Licence byla udělena společnosti Kabel Net Holding, s.r.o., která prokázala schopnost zajistit distribuční a autorská práva. Rada pozastavila licenční rozhodování u ostatních společností s ohledem na nedostatečné zajištění autorských a distribučních práv.

Po těchto licenčních řízeních je v ČR 24 držitelů licencí k vysílání v klasických TKR, jeden držitel licence k vysílání filmového kanálu v rámci TKR, jeden držitel licence k vysílání programu v hotelovém kabelovém rozvodu, dva držitelé licence k vysílání formou MMDS v Praze, Brně, Táboře a Uherském Hradišti a jeden držitel licence k provozování městského informačního kanálu.

V souladu s postupem legalizace provozování televizních kabelových rozvodů Rada zaslala 20 upozorněni provozovatelům, kteří vysílají bez licence.

Česká televize provozuje vysílání teletextu v rámci okruhu ČI'1.

Licenci na vysílání teletextu v rámci bývalého programu ČT3 udělila Rada v listopadu 1992 společnosti iMAGe, jež vysílání zahájila 16. prosince 1993. Licence byla udělena v souladu s platným právním stave předtím, než Česká národní rada rozhodla o přidělení kanálu OK 3 do správy České televize zákonem 36/1993 Sb. ze dne 22, 12. 1992.

Vysílání teletextu stanice NOVA TV má být zahájeno v roce 1994.

Členové Rady zvolení Českou národní radou v roce 1992:

Ing. Jiří Brož, nar. 17. 9.1951, ekonom, Praha, bez politické příslušnosti

Josef Josefík, nar. 2. 9.1949, místopředseda Rady, psycholog, Praha, bez politické příslušnosti

Ing. Miroslav Pýcha, nar. 26. 2.1957, technik, Praha, bez politické příslušnosti

Bohuslav Hanuš, nar. 24. 12.1932, technik, Praha, bez politické příslušnosti

Ing. Jiří Koubek, nar.11. 9. 1950, redaktor, Praha, bez politické příslušnosti

Členové Rady zvolení Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR v roce 1993 na uprázdněná místa bývalých členů Federální rady pro rozhlasové a televizní vysílání:

Ing.Leopold Hajíček, nar.17. 9.1927, důchodce, České Budějovice, KDU/ČSL

Ing. Vladimír Mlateček, nar. 20. G.1958, podnikatel, Ostrava, bez politické příslušnosti

PhDr. Oldřich Tomek, nar. 26. 2. 1951, předseda Rady, historik, Praha, bez politické příslušnosti.

Dne 27. 5. 1993 odstoupil z funkce předsedy a člena Rady PhDr. Daniel Korte. Novým předsedou Rady byl dne 1. 6. 1993 zvolen PhDr. Oldřich Tomek. Poslanecká sněmovna dosud nezvolila nového člena Rady na uprázdněné deváté místo.