Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám poslancům následující interpelaci poslance Pavla Hirše na ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci Jiřího Skalického. Interpelace je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Vážený pane ministře,

na Klub poslanců Liberální strany nár. soc. se obrátili pánové František a Otta Klápště z Jablonce nad Nisou a prosbou o pomoc. Dle jejich dopisu, který přikládám, se jim jedná o vyplacení náhrady za nezákonně vyvlastněný majetek po únoru 1948.

Vzhledem k tomu, že se v tomto případě jedná evidentně o křivdu spáchanou komunistickým režimem na našich občanech a také vzhledem k tomu, že případ rodiny Klápštěových nebude ojedinělý, dovoluji si požádat laskavě o vyjádření Vašeho názoru, eventuálně o možnosti jakým způsobem takové případy řešit.

S úctou

V Praze dne 11. března 1994

Příloha: dopis pánů Fr. a Otty Klápště

Vážený pan

Jiří Skalický

ministr pro privatizaci a správu nár. majetku.

Podepsaní František Klápště, bytem v Jablonci n. Nis., r. č. 30 06 01 / 026, a Otto Klápště, bytem v Železném Brodě, Smetanovo Zátiší 65, r. č. 34 08 26 / 013, obracejí se na kompetentní orgány České republiky a podnětem, který se týká vyplacení finanční náhrady za nemovitosti v Železném Brodě, konkretně za dům čp. 526 v Železném Brodě se stav. parcelou 646 m s pozemkovými parcelami 1333, 1334/9, 1334/7 a 1334/8. Uvedené nemovitosti byly znárodněny dílčím výměrem ministerstva průmyslu v Praze ze dne 20. 12. 1950 čj. 161.465/50-V-IV-2, který byl vydán na podkladě zákona č. 114/1948 Sb. a vyhlášky č. 1255/1948 Ú.1.I., jimiž byl znárodněn sklářský podnik - firma otce podepsaných František Klápště, Železný Brod. Toto znárodnění bylo provedeno bez finanční náhrady, znárodnění bylo protiprávní, což podepsaní jako oprávněné osoby prokázali - znárodnění bylo zdůvodněno tím, že firma František Klápště měla mít v den pro znárodnění rozhodný 50 zaměstnanců. Tento počet firma František Klápště nikdy neměla. Potud tedy neoprávněnost znárodnění byla prokázána, ovšem objekt čp. 526 v Železném Brodě byl v pozdějších letech po neoprávněném znárodnění demolován /údajně pro novou výstavbu/ a podepsaní byli tedy podle platných předpisů odkázání na finanční náhradu.

Samotné prokazování neoprávněnosti znárodnění v průběhu několikaletého restitučního řízení vyžádalo si značného úsilí zejména administrativního, oprávnění uplatnili své nároky bezprostředně po vydání zákona o mimosoudních rehabilitacích č. 87/1991 Sb. a teprve přípisem ministerstva financí České republiky ze dne 8. 7. 1993 čj. 225/25162/92 bylo sděleno, že se potvrzuje oprávněnost jejich nároku na finanční náhradu, která spočívá ve vydání cenných papírů prostřednictvím ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci. Vzhledem k tomu, že oprávnění jsou dědici osoby /jejich otce Františka Klápště/, jejíž majetek byl protiprávně znárodněn, obdrželi náhradu pouze v cenných papírech /jež nemají povahu státního dluhopisu/ a ani část v penězích, jak je konečně uvedeno v ustanovení § 13 zákona č. 87/1991 Sb. Když po mnoha urgencích, osobních jednáních /požadované doklady byly předloženy včas a v kompletním počtu/ oprávnění obdrželi výpis s konta cenných papírů, projevili zájem o jejich prodej. A v tom okamžiku zjistili, že obdrželi vlastně bezcenný kus papíru, které mají sice nadepsanou hodnotu 318 tis. Kč, ale ve skutečnosti jsou neprodejné, takže účel a smysl zákona o mimosoudních rehabilitacích, totiž alespoň zmírnit /nikoli nahradit/ následky majetkových a jiných křivd, nebyl naprosto naplněn ani z části. Výsledek celého restitučního řízení je tedy z hlediska oprávněných nepochopitelný a nevysvětlitelný - rodinný majetek byl bezdůvodně znárodněn, po znárodnění byla rodina Klápšťova z domu vystěhována do podřadného a svými rozměry zcela nedostatečného bytu, později byl jejich dům zbourán a po vydání restitučních předpisů jako oprávnění nedostali vlastně ničeho. To se příčí logice myšlení i logice zákona.

Podepsaní se obracejí tedy na příslušné orgány republiky s uvedením vlastního příkladu a rozhodně v souladu s míněním stejně "odškodněných" občanů požadují legislativní změnu v tom, aby restituční náhrada byla realizována v takové hodnotě, resp. takovou formou, aby alespoň podle znění zákona zmírnila následky protiprávního jednání předchozího totalitního režimu. Vždyť obdržení cenných papírů, které nemají naprosto žádnou cenu, je výsměchem celého restitučního procesu, zákonodárného i skutečně podniknutého. Naproti tomu se podařilo bývalým držitelům moci a aparátu dříve vedoucí strany, tedy Komunistické strany Československa, doslova zašantročit na 12 miliard korun, které by rozhodně postačily bez vydávání cenných papírů /nemajících povahu státního dluhopisu/ zmírnit následky protiprávního znárodnění a majetkových křivd. Tato možnost je již nepochybně promarněna, ovšem za toto promarnění jistě je někdo odpovědný, vždyť v porevoluční době byla tři ministerstva státní kontroly, byly generální prokuratury jako strážci zákonů, byly kontrolní odbory i v nižších orgánech státní správy a přesto se podařilo vedoucím komunistům ještě v porevoluční době zakrýt, zatajit, rozmělnit, rozdat, protiprávně rozprodat /za fingované ceny značný majetek někdejší KSČ. To je jedna z forem a jeden ze zdrojů, z nichž by bylo možno poskytnouti prostředky na zmírnění následků majetkových a jiných křivd.

Podepsaní jsou toho názoru, že účinné zmírnění následků majetkových křivd je ale možno poskytnou ještě i nyní, z fondu národního majetku, který má různorodé zdroje a v němž se zřejmě realizuje i část někdejšího majetku KSČ prostřednictvím peněz, jejichž původ podle platné legislativy nelze zjistit, ale který snad v mnoha případech pochází z uvedeného zdroje.

Tento podnět je podán i proto, že otec obou podepsaných nejen že byl postižen majetkově znárodněním, ale byl po znárodnění navíc v rozporu s pravdou obviněn z protistátní činnosti jako člen ilegální skupiny /kterou založil člen StB a jejíž členy otec podepsaných ani neznal/ a odsouzen na 25 let odnětí svobody, z nichž takřka 10 let si odbyl v koncentračních táborech komunistického režimu. I z tohoto důvodu se podepsaní cítí vlastně podvedeni, nikoli odškodněni, zejména když jsou často svědky toto, že reprezentanti totalitního režimu jsou znovu majetkově disponováni v mnoha případech více než v uplynulém období čtyřiceti let vlády komunistů.

Z těchto důvodů předkládají podepsaní tento podnět ministerstvu financí, ministerstvu pro správu národního majetku a jeho privatizaci, Fondu národního majetku, poslaneckým klubům k zamyšlení a k uskutečnění účinné legislativní změny, pokud je ještě čas, aby zmírnění následků majetkových křivd naplnilo smysl a účel zákona i morální povinnosti dnešní společnosti vyrovnat se s pozůstatky nebílé minulosti. Vydáním cenných papírů bez ceny uvedený požadavek naplněn rozhodně není a nikdy nebude. Podepsaní proto podávají tento podnět v zájmu spravedlnosti a v souladu s morálními principy naší společnosti, na nichž jako společnost demokratická je založena.