Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Volby do Senátu Parlamentu České republiky se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, dle zásad většinového systému. Právo volit má každý občan České republiky, který dosáhl věku osmnácti let a který nebyl zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo nebyla-li jeho způsobilost omezena.

Senát Parlamentu České republiky je tvořen 81 senátory, kteří jsou voleni na dobu šesti let, přičemž se každé dva roky volí třetina senátorů. Do Senátu Parlamentu České republiky může být zvolen každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku čtyřiceti let, mandát senátora vzniká zvolením. Nikdo nemůže být současně členem obou komor Parlamentu české republiky.

Volby do Senátu Parlamentu České republiky se v roce 1994 konají v 27 obvodech o velikosti zhruba tří okresů. V prvních senátních volbách budou zvoleni z každého obvodu tři kandidáti, při použití zásady, že kandidát s nejvyšším počtem získaných hlasů je zvolen na šestileté funkční období, druhý nejúspěšnější na čtyři i a třetí na dva roky.

Proti zastáncům modelu "jeden obvod -jeden senátor" jsme přesvědčeni, že model "jeden obvod - tři senátoři" splňuje požadavek většinové volby. Při systému, kdy zvolení kandidáti zasednou do Senátu dle počtu získaných hlasů by o délce senátorského mandátu nerozhodovali ani státní úředníci, ani nevyzpytatelný los, ale sami voliči.

Vždy po dvou letech by byla třetina horní komory parlamentu obměněna tím způsobem, že by se zvolilo po jednom senátorovi v každém z 27 obvodů. Poněvadž by se volby konaly na celém území republiky, do jejich výsledků by se nemohly promítnout případné politické výkyvy v některých regionech. Takto volený Senát by potom skutečně stabilizoval ústavní systém.

Tento způsob voleb by měl také zabránit politickým stranám, aby praktikovaly "stěhování kandidátů". Budou-li volby současně na celém území státu, strany budou přirozeně kandidovat osobnosti nejraději v jejich domovských obvodech, kde jsou nejznámější, a "nepřesunovat" volné figury tam, kde se dá právě získat mandát. Svazky senátorů s jejich regiony budou pak skutečně pevné.

V prvních senátních volbách mohou třímandátové volební okrsky napomoci i tomu, aby v době kdy krystalizace politického spektra ještě neskončila, nenabyli v Senátu výraznou převahu zástupci jedné politické strany. Tři volitelné místa v každém okrsku dávají šanci, aby byli zvoleni tři senátoři z různých politických stran. Je totiž nepravděpodobné, že by některá strana rozmělňovala své šance tím, že by na tři volitelná místa kandidovala tři kandidáty, a ti se pak vzájemně přetahovali o hlasy.