Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ministr práce a sociálních věcí Jindřicha Vodička zaslal odpověď na interpelaci poslance Jaroslava Nováka dopisem ze dne 29. dubna 1994.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám Poslanecké sněmovně odpověď ministra práce a sociálních věcí Jindřicha Vodičky na interpelaci poslance Jaroslava Nováka. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Ing. Jindřich VODIČKA

ministr práce a sociálních věcí ČR

Vážený pane předsedo,

postoupil jste mi interpelaci p. poslance MUDr. Jaroslava Nováka ve věcí zabezpečení důchodců.

V příloze Vám zasílám na vědomí stanovisko, které jsem zaslal v této věci přímo panu poslanci Novákovi.

S pozdravem

Příloha

Vážený pan

PhDr. Milan Uhde

předseda Poslanecké sněmovny

Parlamentu České republiky

Praha

Od počátku zásadních politických změn vláda i Parlament sledují vývoj sociálně ekonomické situace jednotlivých skupin obyvatelstva, zvláštní pozornost je přitom věnována důchodcům a osobám s nízkými příjmy. Od roku 1990 došlo ke zvýšení důchodů celkem osmkrát. Pří úpravách důchodů se současně sledovala i nutnost zajištění odpovídajících příjmů důchodců ve vztahu k ostatním skupinám obyvatelstva a odstranění rozdílu mezi tzv. starodůchodci a důchodci, kterým je důchod přiznáván podle současných předpisů. Přitom je zřejmé, že současná soustava důchodového zabezpečení stále ještě odpovídá pokřiveným představám o rovnosti a sociálních jistotách, které vedly k široké nivelizaci v úrovni dávek, k sociálně nespravedlivým preferencím některých skupin občanů na úkor všech (viz osobní důchody, pracovní kategorie) a k diskriminací jiných skupin obyvatelstva (viz osoby samostatně výdělečně činné).

Proto součástí transformačního procesu je i zásadní reforma sociálního systému. Její realizace vyžaduje značné legislativní úsilí a důkladnou organizační přípravu. Cílem je, aby naše sociální politika odpovídala potřebám demokratického státu s tržní ekonomikou. Proto MPSV připravilo v souladu s programovým prohlášením vlády České republiky návrhy zásad základních pilířů nového sociálního systému, které byly v uplynulých dnech projednány výbory Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Nový systém základního důchodového pojištění je založen na standardních evropských pojistných principech a do značné míry tak naváže na České historické tradice v této oblasti.

Jednotlivé sociální systémy na sebe vzájemně navazují a doplňují se, zohledňují sociální i ekonomický dopad navrhovaných změn i dlouhodobý charakter nároků a plnění ze systému. Návrhy, které jsou obsahem interpelace, však nejsou v souladu s vládou navrhovanými zásadami základního důchodového pojištění, mají populistický charakter, nejsou ekonomicky podložené a proto k ní MPSV nemůže zaujmout kladné stanovisko.

Liberalizační krok v oblasti nájemného z bytu, eliminující sociální úlevy spojené s bydlením, je v současné době provázen příspěvkem na nájemné. V platnosti přitom zůstává i zákon o sociální potřebnosti. V rámci zákonů o státní sociální podpoře se navrhuje poskytovat i příspěvek na bydlení, který nahradí dnes uplatňovaný příspěvek na nájemné.

Návrh na snížení nájemného důchodcům o 25 by byl krokem zpět do období plošnosti v oblasti poskytovaných úlev. Důchodci jako celek nejsou homogenní sociální skupinou s nízkými příjmy, neboť jde o skupinu značně příjmově diferencovanou. Návrh opomíjí, že důchodci s nižšími příjmy nebydlí (spolu s dalšími sociálně potřebnými občany) pouze v nájemném sektoru bydlení, ale i v bytech družstevních a v rodinných domcích. I těm musí stát zabezpečit solidární sociální pomoc, pokud ji prokazatelně potřebují. Návrh se tedy omezuje pouze na nájemný sektor, který představuje přibližně 40 % všech bytů.

Požadavek na vyčlenění 30 % bytového fondu pro sociálně slabé vrstvy lze chápat jako podnět k řešení v rámci koncepce státní bytové politiky. Sociální bydlení řeší vyspělé země Evropy různými formami. Tato otázka u nás nebyla dosud nastolena nebo celý nájemní sektor se svým nízkým nájemným fakticky představoval sociální bydlení. Sociální bydlení (v užším smyslu) by mohlo být řešeno v rámci dalšího vývoje nájemného v nájemním sektoru. Nelze přitom opomenout, že tento problém má i svůj aspekt finanční a týká se především politiky obcí a měst, které jsou dnes vlastníky převážné části nájemního bytového fondu.

Rozhodně se MPSV neztotožňuje s požadavky na finanční zvýhodnění důchodců žijících v ekologicky postižených oblastech, naopak je potřebné v zájmu všech občanů žijících v těchto oblastech, realizovat opatření vedoucí k urychlenému odstranění zdrojů ekologického znečištění. Navrhovaný přístup byl používán již minulým režimem a vedl jen ke zhoršování situace a nikoliv zlepšení stavu. Požadavek je tedy konzervací minulého vývoje.

Jak již bylo uvedeno skupina důchodců je příjmově značně diferencovaná a existují i další skupiny občanů s nízkými příjmy. MPSV se neztotožňuje ani s požadavkem na zavedení plošných volných jízdenek v hromadné veřejné dopravě po dosažení hranice odchodu do důchodu a zrušení poplatků za psy pro důchodce. Jde o otázky, jejichž řešení je v kompetenci měst a obcí a je věcí místní samosprávy, jakou politiku budou přitom vůči svým starším spoluobčanům uplatňovat, stát by se v této oblasti neměl vůbec angažovat.

K nárokům z pracovního poměru MPSV konstatuje, že resortní mzdové předpisy, které umožňovaly poskytovat pracovníkům naturální požitky, byly sice zákonem č. 1/1992 Sb. a zákonem č. 143/1992 Sb. zrušeny, avšak nic nebrání tomu, aby samostatné ekonomické subjekty poskytovaly v zájmu povzbuzení poptávky po zboží a službách, které nabízejí, různé slevy i důchodcům.