(1) Do působnosti Sněmovny patří zejména
a) projednávat návrhy zákonů a vyslovovat s nimi souhlas,
b) schvalovat společně se Senátem volební zákon, zákon o zásadách jednání a styku obou komor Parlamentu mezi sebou, jakož i navenek a zákon o jednacím řádu Senátu,
c) usnášet se na zákonu o státním rozpočtu a na státním závěrečném účtu,
d) schvalovat zákonná opatření Senátu,
e) projednávat mezinárodní smlouvy, vyžadující souhlas Parlamentu a vyslovovat s nimi souhlas,
f) usnášet se společně se Senátem na vyhlášení válečného stavu,
g) usnášet se společně se Senátem na souhlasu s pobytem cizích vojsk na území České republiky,
h) usnášet se společně se Senátem na souhlasu s vysláním ozbrojených sil mimo území České republiky,
i) volit společně se Senátem prezidenta republiky,
j) usnášet se společně se Senátem, že prezident republiky nemůže ze závažných důvodů vykonávat svůj úřad,
k) kontrolovat činnost vlády a jejích členů, jednat o důvěře vládě a usnášet se na vyslovení nedůvěry vládě,
l) projednávat odpovědi vlády a jejích členů na interpelace poslanců zařazené na pořad schůze Sněmovny,
m) volit členy Nejvyššího kontrolního úřadu a navrhovat prezidentu republiky jmenování a odvolání jeho prezidenta a viceprezidenta [§ 10 odst. 8 písm. b), odst. 9 a § 12 odst. 1 zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu.],
n) volit a odvolávat předsedu a místopředsedy Sněmovny a stanovit počty jejich členů,
o) zřizovat výbory a stanovit počet jejich členů,
p) zřizovat komise a stanovit počet jejich členů,
q) zřizovat vyšetřovací komise a stanovit počet jejich členů,
r) potvrzovat nebo volit předsedy výborů,
s) dávat souhlas k trestnímu stíhání poslance,
t) rozhodovat o odvolání poslance proti rozhodnutí v disciplinárním řízení (§ 18) a o odvolání poslance proti rozhodnutí předsedy Sněmovny o uložení pořádkového opatření (§ 20 odst. 2),
u) usnášet se na výkladu zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny,
v) schvalovat rozpočet Sněmovny,
x) schvalovat pravidla hospodaření poslaneckých klubů.
(2) Sněmovna vykonává i další působnost, stanoví-li tak zákon.
(1) Schůze Sněmovny se konají v době, kdy Sněmovna zasedá.
(2) Schůze Sněmovny svolává její předseda, stanoví-li tak zákon nebo na základě usnesení Sněmovny.
(3) Není-li v usnesení řečeno, kdy se má schůze konat, svolá předseda Sněmovny schůzi nejpozději do 30 dnů od přijetí usnesení.
(4) Požádá-li o svolání schůze Sněmovny alespoň pětina všech poslanců, svolá předseda schůzi nejpozději do 10 dnů od doručení žádosti; poslanci podají žádost písemně a uvedou v ní návrh pořadu jednání.
(5) V době přerušení zasedání může předseda Sněmovny svolat Sněmovnu ke schůzi před stanoveným termínem, čímž je zasedání obnoveno. Učiní tak vždy, požádá-li jej o to prezident republiky, vláda nebo nejméně pětina všech poslanců, a to nejpozději do 10 dnů od doručení žádosti. Žádost musí být podána písemně a musí obsahovat návrh pořadu jednání.
(6) O svolání schůze Sněmovny musí být poslanci vyrozuměni nejméně 5 dnů předem. Nebyla-li tato lhůta dodržena může poslanec navrhnout odročení jednání; o takovém návrhu rozhodne Sněmovna hlasováním bez rozpravy.
(1) Poslanci je v jednacím sále trvale vyhrazeno poslanecké křeslo. Zasedací pořádek poslanců vychází z jejich příslušnosti k poslaneckému klubu a podléhá schválení Sněmovny.
(2) Schůze Sněmovny se účastní poslanci. Mohou se jí zúčastnit prezident republiky, členové vlády a osoby, které mají oprávnění zúčastnit se schůze Sněmovny a jejích orgánů ze zákona; může jí být přítomen kancléř a jím určení pracovníci Kanceláře sněmovny.
(3) Schůze Sněmovny se mohou zúčastnit i další osoby, projeví-li s tím Sněmovna souhlas; předsedající jim může udělit slovo.
(4) Kromě osob uvedených v odstavci 2 a 3 mají do jednacího sálu přístup pouze ti, kdo k tomu mají výslovné svolení předsedy Sněmovny.
(1) Sněmovna zahajuje své denní jednání nejdříve v 10 hodin a končí nejpozději ve 21 hodin. Hlasování o návrzích zákonů, o pozměňovacích návrzích k nim a o mezinárodních smlouvách vyžadujících souhlas Parlamentu, lze zahájit nejpozději do 17 hodin. Na návrh nejméně pětiny všech poslanců se může Sněmovna usnést jinak.
(2) Před koncem každého jednacího dne ohlásí předsedající den, hodinu a pořad příštího jednání.
(3) Schůze Sněmovny se nekonají v pondělí, v sobotu a v neděli, pokud se Sněmovna neusnese jinak.
(1) Schůzi Sněmovny zahájí předsedající ve stanovenou dobu, bez ohledu na počet přítomných poslanců.
(2) Schůzi Sněmovny řídí její předseda nebo místopředsedové v dohodnutém pořadí.
(3) Sněmovna určí z řad ověřovatelů pro každou schůzi zpravidla dva ověřovatele.
(4) Sněmovna stanoví na návrh předsedy pořad schůze, popřípadě způsob projednávání jednotlivých bodů pořadu. Na pořad schůze se vždy zařadí otázky poslanců (§ 112).
(5) Výbor nebo poslanecký klub mohou navrhnout změnu nebo doplnění pořadu; takový návrh může předložit i skupina nejméně 10 poslanců. O pořadu, popřípadě návrhu na jeho změnu nebo doplnění, rozhodne Sněmovna hlasováním bez rozpravy.
(6) Schválený pořad lze během schůze Sněmovny rozšiřovat jen výjimečně. Návrh na doplnění schváleného pořadu schůze Sněmovny nelze projednat vznesou-li proti němu námitku nejméně dva poslanecké kluby nebo 20 poslanců; pro podání takového návrhu platí ustanovení předchozího odstavce.
(7) Byla-li schůze svolána podle § 53 odst. 4 nebo § 53 odst. 5 rozhodne Sněmovna pouze o pořadu uvedeném v žádosti. Ustanovení odstavce 5 a 6 o změně pořadu se v těchto případech neužije.
(8) Sněmovna může v průběhu schůze hlasováním bez rozpravy přesunout body pořadu nebo sloučit rozpravu ke dvěma nebo více bodům pořadu. Může též přerušit projednávání bodu pořadu a další jednání o něm odročit.
(9) Předseda poslaneckého klubu může navrhnout přerušení schůze Sněmovny pro jednání poslaneckých klubů. O takovém návrhu rozhodne Sněmovna bez rozpravy.
(1) Usnese-li se na tom Sněmovna je člen vlády povinen dostavit se osobně na schůzi Sněmovny.
(2) Nemůže-li být vláda přítomna na schůzi Sněmovny, účastní se jednání Sněmovny předseda vlády nebo jím pověřený člen vlády.
(1) Schůze Sněmovny je zpravidla veřejná. Na návrh vlády nebo poslance se může Sněmovna usnést, že schůze nebo její část je neveřejná, zejména jsou-li na pořad schůze zařazeny utajované otázky související s obranou nebo bezpečností státu nebo jiné závažné utajované skutečnosti. Projednávání návrhu zákona o státním rozpočtu, návrhu státního závěrečného účtu, návrhů daňových zákonů a návrhů zákonů o poplatcích, je vždy veřejné.
(2) Schůze Sněmovny nebo její části, která byla prohlášena za neveřejnou, se mohou zúčastnit osoby, které se mohou zúčastnit schůze Sněmovny podle tohoto zákona (§ 54 odst. 2); jiné osoby se mohou takové schůze zúčastnit nebo být přítomny v jednacím sále anebo na místech vyhrazených pro hosty, veřejnost a zástupce hromadných sdělovacích prostředků, jen se souhlasem Sněmovny. O účasti a přítomnosti jiných osob na schůzi rozhodne Sněmovna hlasováním bez rozpravy.
(1) Projednávání bodu pořadu, k němuž má sloužit jako podklad sněmovní tisk se zahájí, byl-li všem poslancům takový podklad včas doručen. Sněmovní tisk, nejde-li o návrh zákona (§ 91), se poslanci doručí nejméně 24 hodin před jeho projednáváním. Nebyla-li tato lhůta dodržena, může poslanec o takovém bodu pořadu navrhnout odročení jednání. O návrhu na odročení jednání rozhodne Sněmovna hlasováním bez rozpravy.
(2) Bod jednání zařazený na pořad schůze Sněmovny uvede zpravidla navrhovatel. Za Senát, vládu a zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku jedná jimi pověřená osoba. Jde-li o návrh poslance nebo skupiny poslanců, odůvodní jej jimi určený poslanec.
(3) Po navrhovateli vystoupí zpravodaj, který informuje o obsahu projednávané věci a výsledcích jednání výboru. Jde-li o věc, kterou výbor neprojednával, nebo nebyl-li zpravodaj výborem určen, určí zpravodaje Sněmovna. S takovým návrhem musí poslanec, jehož se návrh týká, vyslovit souhlas. Projednalo-li věc více výborů, vystoupí zpravodajové zúčastněných výborů, pokud se výbory nedohodly na společném zpravodaji.
(1) Po vystoupení zpravodaje zahájí předsedající rozpravu. Nejprve se koná rozprava všeobecná a poté rozprava podrobná. Během všeobecné rozpravy lze podat návrh na odročení, zamítnutí, odkázání jinému orgánu Sněmovny a návrh jiné předlohy. Během podrobné rozpravy lze předkládat návrhy na odročení, zamítnutí, odkázání jinému orgánu Sněmovny, návrhy jiné předlohy, návrhy pozměňovací a návrhy eventuální, dodatečné a podmíněné (§ 71 odst. 1).
(2) Poslanci se hlásí do rozpravy písemně, a to buď před zahájením schůze u předsedy Sněmovny nebo v průběhu schůze u předsedajícího až do ukončení rozpravy. Poslanci se mohou do rozpravy přihlásit i zdvižením ruky. Písemné přihlášky mají přednost.
(3) Při zahájení rozpravy oznámí předsedající přihlášené řečníky. Slovo uděluje v pořadí, ve kterém se o ně písemně přihlásili, a poté ostatním přihlášeným. Zpravodaji udělí slovo během rozpravy kdykoli o to požádá. Řečníkovi, pověřenému přednést k věci stanovisko poslaneckého klubu, se udělí slovo kdykoli až do ukončení rozpravy. Při udělování slova upozorní předsedající dalšího řečníka na to, že jeho vystoupení bude následovat. Slova se smí ujmout jen ten, komu je předsedající udělí. Mluví se z řečniště.
(4) Kdo není v okamžiku, kdy je mu uděleno slovo přítomen v jednacím sále, ztrácí pořadí. Není-li přítomen ani bezprostředně před ukončením rozpravy, jeho přihláška propadá.
(5) Chce-li se rozpravy zúčastnit předsedající, předá řízení schůze.
(1) Sněmovna se může usnést bez rozpravy na omezení řečnické doby, která nesmí být kratší než 10 minut. Omezení řečnické doby se nevztahuje na řečníka pověřeného přednést k věci stanovisko poslaneckého klubu.
(2) Sněmovna se může bez rozpravy usnést, že k téže věci může poslanec vystoupit nejvýše dvakrát.
(3) Poslanec se v rozpravě neobrací přímo na jiné poslance a neoslovuje je jménem; případné dotazy klade prostřednictvím předsedajícího.
(4) Poslanec má mluvit k projednávané věci. Odchyluje-li se od ní nebo překročí-li stanovenou řečnickou lhůtu, může na to předsedající poslance upozornit a volat jej k věci; vybočuje-li poslanec svým projevem z mezí slušnosti, může jej předsedající volat k pořádku. Nevedlo-li dvojí upozornění k nápravě, může mu slovo odejmout. O námitkách poslance proti rozhodnutí o odejmutí slova rozhodne Sněmovna bez rozpravy.
(1) Poslanec se může přihlásit k faktické poznámce, kterou reaguje na průběh rozpravy. Za faktickou poznámku se považuje i procedurální návrh týkající se způsobu projednávání některého bodu pořadu. Nelze v ní však uplatňovat věcná stanoviska k projednávané otázce. Poslanec, který se přihlásil k faktické poznámce dostane slovo přednostně, avšak bez přerušení toho, kdo právě mluví.
(2) Přednesení faktické poznámky, ani případná odpověď na faktickou poznámku jiného poslance, nesmí překročit 2 minuty.
(3) Nejde-li o faktickou poznámku nebo odpověď na takovou poznámku anebo překročí-li poslanec dobu k jejich přednesení, může mu předsedající slovo odejmout. Rozhodnutí předsedajícího o odnětí slova podle předchozí věty je konečné.
Řečník nesmí být nikým přerušován, s výjimkou oprávnění předsedajícího podle § 61 odst. 4 a § 62 odst. 3.
Opustí-li předsedající předsednický stůl, je schůze přerušena.
(1) Poslanec může v rozpravě podávat k projednávané věci pozměňovací návrhy. Mají se vztahovat k určité věci projednávaného bodu a má z nich být zřejmé, na čem se má Sněmovna usnést. Předsedající může požádat poslance, aby svůj návrh zpřesnil nebo jej předložil písemně.
(2) Jestliže je v rozpravě přednesen pozměňovací návrh, může poslanec nebo navrhovatel navrhnout přerušení projednávané věci až do doby, kdy k přednesenému návrhu zaujme stanovisko výbor, určený Sněmovnou nebo poslanecké kluby.
(3) O návrhu na přerušení projednávání věci podle předchozího odstavce rozhodne Sněmovna hlasováním bez rozpravy. Současně může určit lhůtu, do kdy jí určený výbor předloží zprávu k přednesenému pozměňovacímu návrhu.
(4) Stejný postup se uplatní i v případě, podá-li poslanec písemně pozměňovací návrh ještě před zahájením rozpravy. Obdobně se postupuje při předložení jiného návrhu k projednávané otázce.
Navrhovatel může vzít svůj návrh zpět do ukončení rozpravy. Pro zpětvzetí návrhu zákona platí ustanovení § 86 odst. 5.
(1) Poslanci mají právo mluvit a předkládat návrhy ve svém mateřském jazyku. Nemluví-li poslanec česky, tlumočí se jeho projev do českého jazyka, pokud o to alespoň jeden poslanec požádá. Písemné návrhy předložené v jiném než českém jazyku se přeloží do českého jazyka.
(2) Nemluví-li jiný řečník česky postupuje se podle předchozího odstavce obdobně.
Prezidentu republiky, členovi vlády a předsedovi poslaneckého klubu se udělí slovo, kdykoli o to požádají.
(1) Předsedající rozpravu ukončí, nejsou-li do rozpravy přihlášeni další řečníci.
(2) Po ukončení rozpravy udělí předsedající závěrečné slovo navrhovateli a zpravodaji. Navrhovatel i zpravodaj se mohou závěrečného slova vzdát.
(3) Sněmovna se může usnést bez rozpravy na opětovném otevření rozpravy, a to do zahájení hlasování. Rozprava je znovu zahájena též tehdy, ujme-li se slova před hlasováním člen vlády. Pro ukončení nově zahájené rozpravy platí ustanovení odstavce 2 obdobně.
(1) O schůzi Sněmovny se pořizuje zápis, v němž se uvede pořad schůze, kdo schůzi řídil, jaké návrhy byly podány, kteří řečníci vystoupili v rozpravě, počet přítomných poslanců, seznam poslanců, kteří byli řádně omluveni a přehled výsledků hlasování. Součástí zápisu jsou úplné texty předložených písemných návrhů, přijatých usnesení, prohlášení a jiných dokumentů, které byly předmětem jednání. Bylo-li hlasování veřejné, a byla-li vyhotovena informace o výsledku hlasování (§ 72 odst. 2), připojí se taková informace k zápisu.
(2) Zápis, po jeho ověření ověřovatelem, schvaluje a podepisuje předseda Sněmovny nejpozději do 15 dnů od skončení schůze. Ověřený zápis je autentickým záznamen o schůzi a odevzdává se společně s přílohami nejpozději do 2 měsíců od skončení schůze k archivnímu uložení.
(3) O schůzi Sněmovny se pořizuje těsnopisecká zpráva podávající přesný průběh jednání. Každý řečník může nejpozději do 7 pracovních dnů od pořízení záznamu své řeči ověřit jeho správnost. Přitom navrhne opravu gramatických chyb a nedostatků, které vznikly při pořizování záznamu. Nesmí však měnit jazyk, obsah a smysl svého vystoupení. Neučiní-li tak, považuje se záznam za ověřený. O návrzích oprav rozhodují ověřovatelé. Případný spor rozhodne s konečnou platností předseda Sněmovny.
(4) O schůzi Sněmovny se pořizuje též zvukový záznam, který se uchová nejméně do doby ověření a schválení zápisu ze schůze Sněmovny.
(5) Těsnopisecká zpráva o schůzi Sněmovny se vytiskne. O neveřejných jednáních se pořizuje těsnopisecká zpráva jen tehdy, jestliže se na tom Sněmovna usnese.
(1) Poslanci se přidělí identifikační karta, která mu umožňuje hlasovat hlasovacím zařízením.
(2) Poslanec se po vstupu do jednacího sálu přihlásí prostřednictvím hlasovacího zařízení. Při odchodu z jednacího sálu se odhlásí.
(3) Pro hlasování hlasovacím zařízením se považuje za přítomného poslanec, který je v jednacím sále přítomen a v intervalu stanoveném pro hlasování je prostřednictvím hlasovacího zařízení přihlášen. Má-li předsedající schůze pochybnost o správnosti počtu přihlášených poslanců v jednacím sále, nebo navrhne-li to kterýkoli poslanec, může přihlášení zrušit a vyzvat je, aby se přihlásili znovu.
(4) Sněmovna rozhoduje o každém návrhu hlasováním. Hlasování řídí předsedající schůze, který upozorní, že bude přikročeno k hlasování.
(5) Předsedající dá hlasovat nejprve pro návrh a poté proti návrhu.
(1) Sněmovna je způsobilá se usnášet za přítomnosti alespoň jedné třetiny všech poslanců.
(2) K platnému usnesení Sněmovny je třeba, nestanoví-li Ústava jinak, souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců.
(3) K přijetí ústavního zákona a ke schválení mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách [Čl. 39 odst. 4 Ústavy.] je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců.
(4) K přijetí usnesení o vyhlášení válečného stavu a k přijetí usnesení o souhlasu s pobytem cizích vojsk na území České republiky [Čl. 39 odst. 3 Ústavy.] je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců. Souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců je dále třeba při hlasování Sněmovny o návrhu zákona zamítnutého Senátem [Čl. 47 odst. 1 Ústavy.] při hlasování Sněmovny o zákonu vráceném prezidentem republiky [Čl. 50 odst. 2 Ústavy.] a při hlasování Sněmovny o vyslovení nedůvěry vládě [Čl. 72 odst. 2 Ústavy.].
(1) Po ukončení rozpravy oznámí zpravodaj, v jakém pořadí se bude o návrzích hlasovat. Je-li podáno více návrhů, hlasuje se o nich v pořadí:
1. Návrh na odročení
a) návrhem na odročení, navrhuje poslanec, aby projednávaný návrh nebyl rozhodnut ihned, ale aby se o něm jednalo buď v době pozdější, vyjádřené určitým časovým údajem, nebo podmínkou, které musí být nejprve splněna anebo, aby jednání bylo odročeno na dobu neurčitou,
b) k tomuto návrhu lze podávat pozměňovací návrhy ke lhůtě jeho odročení nebo podmínce, která má být splněna před projednáváním návrhu,
c) návrh lze revokovat, pokud byl přijat. Návrh na revokaci může podat jen ten, kdo pro návrh hlasoval.
2. Návrh na zamítnutí
a) přijetí návrhu na zamítnutí má za následek, že projednávaný návrh již nebude předmětem rozpravy ani hlasování,
b) k tomuto návrhu nelze podávat pozměňovací návrhy,
c) přijatý návrh nelze revokovat.
3. Návrh na odkázání jinému orgánu Sněmovny
a) tímto návrhem je projednávaný návrh předán k posouzení některému orgánu Sněmovny. Součástí návrhu je lhůta, do které určený orgán odkázaný návrh projedná,
b) k tomuto návrhu lze podávat pozměňující návrhy, a to k orgánu, jemuž má být návrh odkázán a ke lhůtě stanovené k projednání,
c) přijatý návrh nelze revokovat. Lze však navrhnout, aby byl návrh vrácen zpět Sněmovně, nedodržel-li určený orgán lhůtu stanovenou pro předložení stanoviska.
4. Návrh jiné předlohy
a) je-li předloženo v téže věci několik předloh návrhu zákona nebo usnesení Sněmovny, rozhodne Sněmovna, kterou předlohu bude projednávat,
b) přijatý návrh nelze revokovat. Pokud však projednávaná předloha ve znění pozměňovacích návrhů není přijata, lze navrhnout, aby se projednávala další předloha z předloh dříve zamítnutých.
5. Návrh pozměňovací
a) pozměňovacím návrhem se vypouštějí, rozšiřují nebo mění některé části původního návrhu,
b) k pozměňovacímu návrhu lze podávat další pozměňovací návrhy. Pozměňovací návrhy k dalším pozměňovacím návrhům nejsou přípůstné,
c) přijatý návrh lze revokovat, pokud byl
přijat. Návrh na revokaci může podat
jen ten, kdo pro návrh hlasoval,
6. Návrh eventuální, dodatečný, podmíněný
a) pokud se v rozpravě ukáže, že rozhodnutí projednávané věci vyžaduje rozhodnutí i v jiné otázce je možné předložit návrh eventuální. Dodatečným návrhem se rozšiřuje nebo doplňuje původní návrh, pokud tak nelze učinit návrhem pozměňovacím. Schválením podmíněného návrhu se podmiňuje platnost usnesením splněním nebo nesplněním určité podmínky. Podmíněný návrh nelze přijímout při schvalování návrhů zákonů,
b) navrhovatel uvede o jaký druh návrhu jde a jen předsedající schůze může označení návrhu zpochybnit; v pochybnostech rozhodne Sněmovna hlasováním,
c) k návrhům uvedeným v písmenu a) lze podávat pozměňovací návrhy,
d) přijatý návrh lze revokovat pokud byl přijat. Návrh na revokaci může podat jen ten, kdo pro návrh hlasoval.
7. Návrh na vypuštění části návrhu
a) tímto návrhem se vypouští celá část návrhu, po které se návrh projednává například oddíl, paragraf, odstavec apod.,
b) k návrhu lze podávat pozměňovací návrhy na rozsah vypuštění části návrhu,
c) přijatý návrh lze revokovat pokud byl
přijat. Návrh na revokaci může podat
jen ten, kdo pro návrh hlasoval.
(2) Je-li podáno více návrhů na úpravu téže věci pouze z hlediska množství, času, osoby nebo místa, zjistí se nejdříve počty poslanců podporujících jednotlivé návrhy a poté se o nich hlasuje v pořadí podle počtu podporujících hlasů.
(3) Vylučuje-li přijatý návrh další návrh, o tomto návrhu se již nehlasuje. Dojde-li ke sporu, rozhodne Sněmovna.
(4) Před hlasováním se zopakuje přesné znění návrhu, pokud nebylo poslancům předáno jeho písemné vyhotovení. Zpravodaj může upozornit na souvislost s jinými návrhy.
(5) Sněmovna se může usnést, že se budou projednávat jednotlivé části návrhu, o nichž se bude hlasovat odděleně. Po odděleném hlasování o částech návrhu nebo po přijetí a odmítnutí pozměňovacích návrhů se hlasuje na závěr o návrhu jako o celku.
Hlasuje se veřejně nebo tajně. O zákonech lze hlasovat jen veřejně. Způsob hlasování, není-li určen zákonem, navrhne předsedající.
(1) Veřejně se hlasuje hlasovacím zařízením a zdvižením ruky, pokud se Sněmovna neusnese na jiném způsobu veřejného hlasování.
(2) Při hlasování hlasovacím zařízením hlasuje poslanec pro návrh nebo proti návrhu stisknutím tlačítka hlasovacího zařízení, kdykoli v intervalu stanoveném pro hlasování a zvednutím ruky. Jiné projevy poslance se považují za zdržení se hlasování.
Alternativa I:
(3) Při hlasování podle jmen se čtou poslanci v abecedním pořadí. Vyvolaný poslanec se vysloví "pro návrh" nebo "proti návrhu" a zdržuje-li se hlasování řekne "zdržuji se". Není-li poslanec přítomen odpoví za něho předseda poslaneckého klubu "zdržuji se". Není-li poslanec v době vyvolání rozhodnut jak bude hlasovat odpoví "propouštím". Po ukončení prvého kola hlasování jsou vyvoláváni ti poslanci, kteří "propustili". Ve druhém kole již nelze propouštět. Předsedající každou odpověď opakuje.
Alternativa II:
(3) Při hlasování podle jmen se čtou poslanci v abecedním pořadí. Vyvolaný poslanec se vysloví "pro návrh" nebo "proti návrhu" a zdržuje-li se hlasování řekne "zdržuji se". Předsedající každou odpověď opakuje. Jiný projev poslance se považuje za zdržení se hlasování.
(4) Dojde-li k poruše hlasovacího zařízení musí se hlasování opakovat. Nelze-li poruchu operativně odstranit, rozhodne Sněmovna o jiném způsobu hlasování.
(5) Poslanec, kterému byla vydána náhradní identifikační karta, je povinen oznámit to Sněmovně. Bez takového oznámení nemůže hlasovacím zařízením hlasovat.
(6) Nepoužije-li se hlasovacího zařízení, hlasuje se zpravidla zdvižením ruky. Výsledky takového hlasování zjišťují skrutátoři, které určí kancléř. O námitkách proti osobě skrutátora rozhodne Sněmovna bez rozpravy.
(1) Tajně se hlasuje hlasovacími lístky. Tajným hlasováním se volí předseda a místopředsedové Sněmovny; v dalších případech se hlasuje tajně, usnese-li se na tom Sněmovna.
(2) Za počet přítomných poslanců při tajném hlasování se považuje počet vydaných hlasovacích lístků.
(1) Předsedající vyhlásí vždy výsledek hlasování tak, že uvede pořadové číslo hlasování, sdělí počet přítomných poslanců, počet hlasů odevzdaných pro návrh a proti návrhu a ohlásí, zda byl návrh přijat.
(2) Hlasovací zařízení vytiskne o výsledku hlasování informaci, z níž je patrno, jak který poslanec hlasoval.
(3) Informace o výsledku hlasování musí být veřejnosti a hromadným sdělovacím prostředkům na požádání dostupná. To neplatí, jde-li o schůzi neveřejnou nebo její neveřejnou část.
(4) Je-li výsledek veřejného hlasování o procedurálním návrhu zcela zřejmý, není třeba zjišťovat přesné počty hlasů. To neplatí, požaduje-li byť i jen jediný poslanec, aby bylo postupováno podle odstavce 1.
(5) Každý poslanec může vznést při hlasování nebo bezprostředně po něm námitku proti způsobu nebo výsledku hlasování. O takové námitce rozhodne Sněmovna bez rozpravy.
(6) Vyhoví-li Sněmovna námitce proti výsledku hlasování, musí se hlasování opakovat. Pokud se v takovém případě nehlasuje hlasovacím zařízením, požádá předsedající ověřovatele schůze Sněmovny, aby hlasy sečetli a zjistili výsledky hlasování.
(1) Poslanci se mohou sdružovat v poslaneckých klubech, a to podle příslušnosti k politickým stranám, za něž kandidovali ve volbách. Poslanci příslušející k jedné politické straně mohou vytvořit pouze jeden poslanecký klub. Slučování klubů je přípustné.
(2) Je-li v průběhu volebního období ustaven nový poslanecký klub, složený z poslanců příslušných k jiné politické straně, než za jakou byli zvoleni ve volbách, nebo nový klub poslanců, kteří se v průběhu volebního období stali nezávislými poslanci, nevztahuje se na tyto kluby ustanovení § 79. V pochybnostech a v případě sloučení nebo rozdělení politické strany, rozhodne organizační výbor. Politická strana, u níž dojde pouze ke změně názvu, se považuje za tutéž stranu.
(3) Poslanecký klub ustavený podle odstavce 2 nemá nárok na poměrné zastoupení v orgánech Sněmovny, pokud Sněmovna nerozhodne jinak.
(4) Poslanec může být členem jen jednoho poslaneckého klubu.
(5) K ustavení poslaneckého klubu je třeba nejméně 10 poslanců. O ustavení klubu se sepíše zápis, který podepíší všichni ustavující členové klubu. Klesne-li během volebního období počet členů klubu pod tuto hranici, klub se ruší. Poslanci, kteří byli členy zrušeného klubu se mohou stát členy jiného klubu nebo zůstat bez členství v poslaneckém klubu.
(6) Poslanecký klub po svém ustavení písemně oznámí sekretariátu předsedy Sněmovny název klubu, jméno a příjmení jeho předsedy a místopředsedy a jmenný seznam jeho dalších členů. K oznámení připojí zápis o ustavení klubu. Během volebního období oznámí též jména poslanců, kteří přestali být členy klubu nebo se stali jeho novými členy. Vystoupení z klubu může předsedovi Sněmovny oznámit písemně i poslanec, jehož se vystoupení týká.
(7) Jménem poslaneckého klubu jedná jeho předseda nebo jím pověřený člen klubu.
(1) Poslanecké kluby jsou oprávněny používat ke své činnosti místnosti v prostorách Sněmovny včetně potřebných technických prostředků. Podrobnosti může stanovit Sněmovna usnesením.
(2) Na úhradu nákladů se poslaneckým klubům poskytuje příspěvek z rozpočtu Sněmovny. Výši a podmínky poskytování příspěvku navrhne pro každý kalendářní rok organizační výbor a schvaluje Sněmovna, a to v závislosti na počtu poslanců, kteří jsou členy jednotlivých klubů.
(3) Poslanecké kluby vedou stanoveným způsobem evidenci o poskytnutých příspěvcích. Způsob vedení evidence, vyúčtování a kontroly navrhuje kancléř a schvaluje rozpočtový výbor. Usnese-li se na tom organizační výbor, předloží mu poslanecké kluby průběžnou evidenci a vyúčtování.
(4) Schválená výše příspěvku se pro poslanecké kluby nevládních stran násobí koeficientem 1,3 a poskytuje v upravené výši.
(1) Předseda Sněmovny svolá společnou schůzi Sněmovny a Senátu k volbě prezidenta republiky v posledních 15 dnech volebního období úřadujícího prezidenta republiky.
(2) Uvolní-li se úřad prezidenta republiky před skončením jeho volebního období, svolá předseda Sněmovny společnou schůzi Sněmovny a Senátu k tomuto bodu pořadu nejpozději do 30 dnů od uvolnění úřadu.
(1) Volbu prezidenta republiky upravuje Ústava.
(2) Předseda Sněmovny svolá do 10 dnů po zvolení prezidenta republiky společnou schůzi Sněmovny a Senátu, na níž prezident republiky složí slib do rukou předsedy Sněmovny.
(1) Po jmenování vlády zařadí předseda Sněmovny na pořad nejbližší schůze Sněmovny žádost vlády o vyslovení důvěry tak, aby mohla být projednána nejpozději do 30 dnů od jmenování vlády.
(2) K žádosti vlády se Sněmovna usnese, zda vyslovuje vládě důvěru.
(1) Vláda může předložit Sněmovně žádost o vyslovení důvěry.
(2) Vláda je oprávněna žádat, aby Sněmovna skončila projednávání vládního návrhu zákona do 3 měsíců od jeho předložení, pokud s tím spojí žádost o vyslovení důvěry.
(3) Požádá-li vláda o vyslovení důvěry podle odstavce 1, svolá předseda Sněmovnu tak, aby žádost byla projednána do 14 dnů po jejím předložení.
Návrh na vyslovení nedůvěry vládě může podat písemně nejméně 50 poslanců. K projednání takového návrhu svolá předseda neprodleně schůzi Sněmovny.
(1) O žádosti vlády o vyslovení důvěry nebo o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě se neprodleně vyrozumí poslanecké kluby a výbory. Po rozpravě se přistoupí k hlasování podle jmen.
(2) K přijetí usnesení o vyslovení důvěry vládě je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců. K přijetí usnesení, kterým se vyslovuje vládě nedůvěra, je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců.
(3) Odepře-li Sněmovna vyslovit vládě
důvěru nebo vysloví-li ji nedůvěru,
oznámí to předseda Sněmovny prezidentu
republiky.