ve znění zákona č. 36/1993 Sb., o změně zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, o změně zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, a o změně zákona č. 103/1992 Sb., o Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Tento zákon stanoví povinnost platit rozhlasový poplatek a televizní poplatek a způsob jejich vybírání.
(1) Rozhlasovým poplatkem a televizním poplatkem (dále jen "poplatky") se rozumí platby za držení [§ 129 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.] každého rozhlasového přijímače nebo každého televizního přijímače.
(2) Poplatky jsou příjmem provozovatelů rozhlasového a televizního vysílání ze zákona) [Zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění zákona č. 36/1993 Sb.] (dále jen "provozovatelé"), a Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání.
(1) Poplatníkem poplatků je každá fyzická a každá právnická osoba, která drží rozhlasový nebo televizní přijímač (dále jen "poplatník").
(2) Poplatníkem poplatků za rozhlasový nebo televizní přijímač, který je pevnou součástí dopravního prostředku, je vlastník dopravního prostředku.
(1) Rozhlasovým nebo televizním přijímačem (dále jen "přijímač") se rozumí telekomunikační zařízení nebo kombinace zařízení) [§ 1 odst. 4 zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, ve znění zákona č. 150/1992 Sb.], které je určeno k příjmu rozhlasových nebo televizních programů šířených pozemními vysílači, družicovým vysíláním nebo kabelovými rozvody, nebo které takový příjem umožňuje.
(2) Jsou-li rozhlasový a televizní přijímač spojeny v nedílný celek, pro účely tohoto zákona se považují za samostatné přijímače.
(3) Za příjímače podle tohoto zákona se nepovažují
a) účastnické stanice rozhlasu po drátě,) [§ 3 odst. 5 zákona o telekomunikacích.]
b) sdělovací přijímače a jiné přijímače určené výhradně pro jiné účely, než které jsou uvedeny v odstavci 1,
c) telekomunikační zařízení používaná výhradně k technické kontrole rozhlasového a televizního vysílání,
d) telekomunikační zařízení sloužící k činnosti Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání,) [Zákon č. 103/1992 Sb., o Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání., ve znění pozdějších předpisů.]
e) přijímače, které tvoří součást muzejních sbírek.
(1) Poplatník je povinen plnit ohlašovací povinnost a platit poplatky stanovené tímto zákonem.
(2) Od povinnosti platit poplatky jsou osvobozeni příjemci důchodů ze sociálního zabezpečení, nepřekračuje-li jejich roční čistý příjem s příjmy ostatních příslušníků domácnosti dvanáctinásobek částky stanovené zvláštním předpisem) [Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.] jako hranice nízkých důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmů. Do této částky se nezapočítává výchovné nebo výživné, zvýšení důchodu (výchovného) pro bezmocnost, příspěvky sociální péče, odměna za výkon pěstounské péče, státní vyrovnávací příspěvek, částka, o kterou důchod v důsledku jeho valorizace překračuje hranici nízkých důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu, pracovní příjem důchodce nebo jeho rodinného příslušníka z činnosti, která netrvá déle než 60 pracovních dnů v kalendářním roce, pracovní příjem důchodce nebo rodinného příslušníka staršího 70 let.
(3) Poplatník uvedený v odstavci 2 je povinen písemně doložit správci poplatků okolnosti odůvodňující osvobození od povinnosti platit poplatky.
(4) Ohlašovací povinnost a povinnost platit poplatky se nevztahuje na
a) diplomatické a konzulární mise cizích států, pokud je zajištěna vzájemnost,
b) zaměstnance zastupitelských úřadů a misí cizích států, pokud nejsou občany České republiky a pokud je zajištěna vzájemnost,
c) cizí státní občany, pokud doba jejich pobytu na území České republiky nepřesahuje 3 měsíce,
d) školy, nemocnice, léčebny dlouhodobě nemocných, domovy důchodců, zařízení humanitární nebo sociální péče, věznice, věznice pro mladistvé, vazební věznice, Policii České republiky, Armádu České republiky a Bezpečnostní informační službu,
e) provozovatele.
(5) Ohlašovací povinnost a povinnost platit poplatky se dále nevztahuje na
a) druhý a každý další rozhlasový nebo druhý a každý další televizní přijímač v držení poplatníka, který je fyzickou osobou,
b) rozhlasové a televizní příjímače v držení osob žijících s poplatníkem ve společné domácnosti) [§ 115 občanského zákoníku.],
c) druhý a každý další rozhlasový nebo druhý a každý další televizní přijímač v držení fyzické nebo právnické osoby, které podle zvláštních předpisů) [Např. § 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání.] vyrábějí, opravují nebo prodávají přijímače; ohlašovací povinnost a povinnost platit poplatky z jednoho rozhlasového a jednoho televizního přijímače se však vztahuje na každou provozovnu takové fyzické nebo právnické osoby.
(6) Ustanovení odstavce 5 písm. a) a b) se vztahují i na přijímače uvedené v § 3 odst. 2.
(1) Poplatník je povinen bezokladně přihlásit přijímač do evidence vedené správcem poplatků.
(2) Poplatník je povinen bezokladně oznámit správci platků
a) zánik okolností odvůvodňujících osvobození podle § 5 odstavce 2 a 3,
b) změnu bydliště nebo sídla,
c) další změny související s evidencí přijímačů.
(3) Poplatník může odhlásit příjímač z evidence vedené správcem poplatků
a) přestane-li být držitelem přijímače,
b) přestane-li být přijímač použitelným k příjmu podle § 4 odstavce 1.
(4) Při odhlášení přijímače z evidence musí poplatník odevzdat správci poplatků čestné prohlášení, že nastaly okolnosti uvedené v odstavci 3.
Rozhlasový poplatek činí měsíčně 25 Kč, televizní poplatek činí měsíčně 45 Kč.
(1) Povinnost platit poplatky vzniká fyzické nebo právnické osobě prvním dnem měsíce následujícího poté, co se stala poplatníkem. Povinnost platit poplatky zaniká uplynutím měsíce, v němž byl přijímač odhlášen z evidence podle § 6 odstavce 3.
(2) Poplatky jsou splatné do patnáctého dne každého měsíce, k jehož prvnímu dni trvala povinnost je platit.
(3) Je-li poplatníkem právnická osoba, poplatky jsou splatné čtvrtletně, vždy do patnáctého dne prvého měsíce kalendářního čtvrtletí; pokud povinnost platit poplatky vznikne v průběhu kalendářního čtvrtletí, poplatky za toto čtvrtletí jsou splatné podle odstavce 2.
(1) Správce poplatků vede evidenci poplatků podle § 5 odstavce 2 a 3 a § 6, vybírá poplatky podle § 8 a poukazuje je provozovatelům po odečtení odměny, kterou stanoví Ministerstvo hospodářství vyhláškou.
(2) Správce poplatků je povinen poskytnout na požádání provozovatelů údaje z evidence poplatníků a údaje o dlužných poplatcích.
(3) Správce poplatků je povinen poskytnout obci údaje z evidence poplatníků a údaje potřebné pro řízení o uložení pokuty podle § 12.
(4) Správcem poplatků je pošta) [§ 4 odst. 1 zákona č. 222/1946 Sb., o poště (poštovní zákon).].
(1) Dlužné poplatky je oprávněn vymáhat správce poplatků.
(2) Nelze-li bezpečně určit dobu držení přijímače, poplatník je povinen zaplatit dlužné poplatky za období tří let.
(1) Obec může uložit pokutu, jestliže fyzická osoba, která má v této obci bydliště,
a) nesplní povinnosti podle § 6 odstavce 1 a odstavce 2 písm. a),
b) oznámí správci poplatků nepravdivé údaje týkající se skutečností podle § 5 odstavce 3 nebo § 6 odstavce 4 a docílí tak neoprávněného osvobození od povinnosti platit poplatky, nebo neoprávněného odhlášení přijímače z evidence.
(2) Pokutu podle odstavce 1 lze uložit až do výše 5 000 Kč za rozhlasový přijímač, nebo až do výše 10 000 Kč za televizní přijímač.
(3) Obec může uložit pokutu, jestliže právnická osoba, která má v této obci sídlo nebo pobočku
a) nesplní povinnost přihlásit přijímač do evidence podle § 6 odstavce 1,
b) oznámí správci poplatků nepravdivé údaje týkající se skutečností podle § 6 odstavce 4 a docílí tak neoprávněného odhlášení přijímače z evidence.
(4) Pokutu podle odstavce 3 lze uložit až do výše 5 000 Kč za každý rozhlasový přijímač, nebo až do výše 10 000 Kč za každý televizní přijímač.
(5) Uložená pokuta je příjmem obce.
(6) Uložením pokuty není dotčena povinnost poplatníka dodatečně uhradit dlužné poplatky.
(1) Obec zahájí řízení na základě oznámení nebo poznatku z vlastní činnosti.
(2) Řízení o uložení pokuty podle § 11 odstavce 1 písm. a) nebo odstavce 3 písm. a) může obec zahájit jen za podnímky, že poplatník svou povinnost nesplnil ani dodatečně.
(3) Řízení o uložení pokuty podle § 11 odstavce 1 písm. b) nebo odstavce 3 písm. b) může obec zahájit nejpozději do tří let od doby, kdy taková skutečnost nastala.
(4) V řízení o uložení pokuty se postupuje podle zvláštního předpisu) [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).].
(5) Fyzická osoba, která je důvodně podezřelá z jednání podle § 11 odstavce 1, a právnická osoba, která je důvodně podezřelá z jednání podle § 11 odstavce 3, jsou povinny podat obci vysvětlení.
(6) Obec oznámí správci poplatků všechny údaje o dlužných poplatcích, které zjistila při řízení o uložení pokuty.
(1) Provozovatelé kabelových rozvodů) [§ 19 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání.] jsou povinni poskytnout údaje o účastnících kabelových rozvodů
a) na požádání správce poplatků,
b) na požádání obce.
(2) Za nesplnění povinnosti podle odstavce 1 může Ministerstvo hospodářství uložit provozovatelům kabelových rozvodů pokutu až do výše 100 000,- Kč, a to i opakovaně.
(3) V řízení o uložení pokuty se postupuje podle zvláštního předpisu.10)
(4) Pokuty podle odstavce 1 jsou příjmem státního rozpočtu.
Zákon č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, ve znění zákona č. 150/1992 Sb., se mění takto:
1. Vypouští se druhá věta § 7
2. V § 8 odstavci 4 se vypouští slova "a za rozhlasové a televizní přijímače, podléhající evidenci podle § 7".
Zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění zákona č. 36/1993 Sb., se mění takto:
§ 9 odstavec 6 zní: "Finanční zdroje získané z rozhlasových poplatků a televizních poplatků jsou příjmem provozovatelů ze zákona a Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání.".
Zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, se mění takto:
V § 10 písm. a) zní:
"a) výnos z televizních poplatků".
Zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, se mění takto:
V § 10 písm. a) zní:
"a) výnos z rozhlasových poplatků".
Zákon č. 103/1992 Sb., o Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, ve znění zákona č. 474/1992 Sb., zákona č. 36/1993 Sb. a zákona č. 331/1993 Sb., se mění takto:
§ 8 zní:
(1) Činnost Rady je hrazena z 0,7% výnosu z rozhlasových a 0,7% výnosu z televizních poplatků.
(2) Provozovatelé vysílání ze zákona odvádějí Radě 0,7% výnosu z poplatků podle odstavce 1 do každého patnáctého dne následujícího kalendářního měsíce.".
(1) Ohlašovací povinnost podle § 6 odstavce 1 se považuje za splněnou, pokud byl rozhlasový nebo televizní přijímač přihlášen k evidenci podle předpisů platných před účinností tohoto zákona) [Vyhláška Federálního ministerstva spojů č. 51/1985 Sb., ve znění pozdějších předpisů.].
(2) Povinnost podle § 5 odstavce 3 se nevztahuje na poplatky, kterým bylo přiznámo osvobození od sazeb za používání přijímačů podle předpisů platných před účinností tohoto zákona12).
Zrušují se:
1. § 6 vyhlášky Ústřední správy spojů č. 11/1994 Sb., kterou se provádí zákon o telekomunikacích, ve znění vyhlášky Federálního ministerstva spojů a Federálního ministerstva vnitra č. 92/1994 Sb. a vyhlášky Federálního ministerstva spojů č. 148/1984 Sb;
2. vyhláška Federálního ministerstva spojů č. 51/1985 Sb., kterou se vydává Rozhlasový a televizní řád, ve znění vyhlášky Federálního ministerstva spojů č. 76/1987 Sb., vyhlášky Federálního ministerstva spojů č. 39/1988 Sb., vyhlášky Federálního ministerstva spojů č. 315/1990 Sb. a vyhlášky Federálního ministerstva spojů č. 100/1991 Sb.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1994.
Návrh zákona upravuje jako poplatky placené ve veřejném zájmu poplatky z rozhlasových a televizních přijímačů. Těmito poplatky se zatěžuje držení přijímačů způsobilých k přijímání rozhlasového a televizního vysílání. Návrh tak navazuje na základní právní úpravu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání, která zavádí model duálního systému rozhlasového a televizního vysílání. Konstrukcí poplatků splňuje záměr, který se touto právní úpravou sleduje. Zajišťuje provozovatelům ze zákona finanční zdroje bez závislosti na státním rozpočtu na straně jedné, a bez závislosti na výhradně komerční činosti na straně druhé. Tím jsou dány předpoklady pro nezávislé postavení těchto subjektů a pro to, aby tito provozovatelé mohli plnit všechny funkce, které jim zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění zákoona č. 36/1993 Sb., ukládá. Současně se novou právní úpravou staví tyto poplatky na zákonný rámec a odstraňuje se dosavadní nedostatečnost a nekoncepčnost právní úpravy provedené zákonem č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, ve znění zákona č. 150/1992 Sb. Zrušuje se vyhláška Federálního ministerstva spojů č. 51/1985 Sb., která zákon o telekomunikacích, pokud jde o tzv. sazbu za používání televizních a rozhlasových přijímačů podléhajících evidenci, provádí.
Rozhlasový poplatek a televizní poplatek jsou poplatky svého druhu, jde o poplatky placené ve prospěch institucí, které jsou zřízeny zákony za účelem poskytování služby veřejnosti České republiky tvorbou a šířením rozhlasových a televizních programů. Vzhledem k tomu, že posláním těchto provozovatelů rozhlasového a televizního vysílání je poskytovat objektivní, všestranné a vyvážené informace, je nezbytné zajistit jejich nezávislost na exekutivě. Návrh dále sleduje záměr zajistit těmto provozovatelům takovou výši finančních prostředků, aby mohli naplňovat další část svého poslání, charakteristickou pro veřejnoprávní vysílací organizace, tj. rozvíjet kulturní identitu českého národa a národnostních a etnických menšin, zprostředkovávat ekologické informace, sloužit vzdělávání, výchově mladé generace a přispívat k zábavě diváků.
Navrhovaná úprava rozhlasového poplatku a televizního poplatku vychází z charakteriských znaků právní úpravy financování veřejnoprávních rozhlasových a televizních organizací ve vyspělých státech západní Evropy.
K § 1
Vymezuje se předmět právní úpravy.
K § 2
Zákon vymezuje nově pojem rozhlasového poplatku a televizního poplatku a užívá jej specificky především v tom, že jeho adresátem není stát, resp. orgány státní správy, ale provozovatelé rozhlasového a televizního vysílání ze zákona. Jedná se o poplatky svého druhu, které tím, že nejsou zdrojem státního rozpočtu, ale jsou určeny k přímému financování Českého rozhlasu, České televize a Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, zabezpečují jejich nezávislé postavení jako veřejnoprávních institucí a umožňují jim plnění jejich povinnosti.
K § 3
Návrh rozlišuje mezi fyzickou a právnickou osobou, neboť jim stanoví odlišný režim placení poplatků. Pro odstranění nejasností, kdo je držitelem přijímače pevně zabudovaného v automobilu či jiném dopravním prostředku, se za držitele výslovně označuje vlastník dopravního prostředku.
K § 4
Definuje se pojem rozhlasového a televizního přijímače, jejichž držení se zatěžuje povinností platit poplatky. Současně se vylučuje z působností zákona řada telekomunikacích zařízení, která jsou sice technicky přijímači, nicméně jejich účelem je sloužit v prvé řadě veřejnému zájmu.
K § 5
Stanoví se základní povinnosti poplatníků. Zároveň se vymezuje okruh osobního osvobození od těchto povinností: Jde v prvé řadě o okruh fyzických osob, které jsou sice povinny plnit ohlašovací povinnost, s ohledem na jejich sociální situaci jsou však osvobozeny od placení poplatků. Ze zákona se pak od ohlašovací povinnosti i od povinnosti platit poplatky přímo osvobozují subjekty s mezinárodním prvkem, provozovatelé rozhlasového a televizního vysílání ze zákona a subjekty plnící společensky významné úkoly.
Dále se stanoví podnínky věcného osvobození tím, že se od ohlašovací povinnosti a od povinností platí poplatek osvobozující další příjemce v držení poplatníka - fyzické osoby a členů jeho domácnosti. U podnikatelských subjektů se stanoví užší rozsah věcného osvobození, takže povinnost platit poplatek pouze za jeden přijímač se bude vázat v praxi na každý obchod či opravnu.
K § 6
Předpokladem pro zajištění příjmu z poplatků je zjištění všech povinných poplatníkům ohlašovací povinnost, včetně hlášení změn podstatných pro vedení evidence poplatníků. Důvody odhlášení z evidence korespondují s vymezením pojmů poplatníka a přijímače.
K § 7
Vzhledem k specifickému charakteru tohoto poplatku se jeho výše stanoví přímo zákonem.
K § 8
Stanoví se splatnost poplatků ve vazbě na charakter poplatníka, přičemž se uplatňuje rozdíl ve lhůtách splatnosti. Současně se upřesňuje postup při počátku a ukončení držení přijímače.
K § 9
S ohledem na dosavadní způsob evidence poplatníků a na nemožnost vybudovat v dohledné době jiný systém se ukládá poště (v současné době Česká pošta, státní podnik) výkon správy poplatků. Za tuto činnost stanoví zákon odměnu zahrnující vynaložené náklady a přiměřenou míru zisku. Současně se upřesňuje vztah správce poplatků k poplatníkům, provozovatelům a obcím, jež jsou ze zákona pověřeny ukládáním pokut.
K § 10
Návrh mění subjekt aktivní legitimace k vymáhání dlužných částek, jimiž napříště budou Český rozhlas a Česká televize. Záměr vybudovat vlastní databanku držitelů příjímačů, která bude využívána oběma příjemci poplatků jak k soudnímu vymáhání poplatků, tak jako nezbytný podklad pro jednání s mezinárodními rozhlasovými nebo televizními organizacemi, je umožněn spolupráci se správcem poplatku.
Protože v praxi nebývá vždy možné zjistit, odkdy je poplatník držitelem přijímače (zejména v těch případech, kdy nesplnil ohlašovací povinnost), zavádí se právní fikce o užívání přijímače po dobu tří let.
K § 11 a 12
Návrh nově stanoví poplatníkovi sankce za nesplnění povinností, jež mají vliv na placení poplatků, nebo za poskytování nepravdivých údajů s placením poplatků souvisejících. Výše sankce je zvolena s ohledem na její účel, má vést poplatníka k tomu, aby neriskoval neplnění povinností.
I když systematická kontrola plnění ohlašovací povinnosti není dost dobře možná, riziko, že protizákonné jednání poplatníka bude prozrazeno, není zanedbatelné. Takové skutečnosti může zjistit např. policie při kontrole motorových vozidel, městská policie, pracovníci státní správy a samosprávy při výkonu běžných činností, pracovníci správce poplatků, sousedé poplatníka aj. V úvahu přichází i organizování kontrolních akcí s využitím telekomunikační techniky apod.
Uložení sankce není dotčena povinnost uhradit mimo to i dlužné poplatky.
Role orgánu, který bude protizákonná jednání poplatníků přešetřovat a který jim bude ukládat pokuty, se svěřuje obcím, v jejichž obvodu má poplatník bydliště či sídlo. Obec má s ohledem na znalost místních podmínek nejlepší předpoklady k tomu, aby mohla preventivně působit na potenciální neplatiče. Skutečnost, že uložená pokuta je příjmem obce, současně vytváří motivaci pro to, aby se obce do systému kontroly plnění povinností poplatníků aktivně zapojily.
V souladu se zahraniční praxí se v případě důvodného podezření z protizákonného jednání důkazní břemeno do značné míry přenáší na podezřelého.
K § 13
Stanoví se povinnost provozovatelů kabelových rozvodů poskytovat údaje o svých zákaznících pro potřeby provozovatelů vysílání ze zákona a obcím pro potřeby řízení o pokutách. Za nesplnění uvedené povinnosti se stanoví oprávnění Ministerstvu hospodářství uložit pokutu až do výše 100 000 Kč. Tyto pokuty jsou příjmem státního rozpočtu.
K § 14 až 18
Nové vymezení pojmů, se kterými návrh pracuje, předpokládá změny dosavadních právních předpisů v oblasti rozhlasového a televizního vysílání.
K § 19 až 21
S ohledem na nový režim placení a výběru poplatků je nutné upravit období přechodu na novou právní úpravu a zrušit dosavadní právní předpisy, jež jsou tímto zákonem nahrazeny. Stanoví se účinnost zákona ke dni 1. srpna 1994.