Ve smyslu § 90 odst. 2 zákona
ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu
České národní rady, v platném
znění, předkládám poslancům
následující otázku poslance Václava
Grulicha na ministra pro správu národního
majetku a jeho privatizaci Jiřího Skalického.
Otázka je přílohou tohoto sněmovního
tisku.
Příloha
Vážený pane
ministře,
rozhodnutím finančního
odboru ONV v Hlinsku čj. 264 z 8. 2. 1960 ve znění
rozhodnutí finančního odboru Rady krajského
národního výboru v Pardubicích čj.
Fin 1183 ai 1960/B1 ze dne 17.5. 1960 došlo podle ust. §
5 vládního nařízení č.
1 5/59 Sb. a ust. § 1 1 vyhl.
č. 88/59 úředního listu k přechodu
vlastnického práva k nemovitostem zaps. v knihovní
vložce č. 710 pozemkové knihy pro k. ů.
Svratka, jmenovitě domu čp. 302 ve Svratce s objekty
dílny, skladiště, dvou kotelen, cínárny
se stavební plochou č. k. 844/2 včetně
všech součástí a příslušenství
/tj. zejména chaty/ vlastnicky patřící
panu Františku Lorenzovi, tehdy bytem Svratka čp.
302, do vlastnictví státu.
V rámci restituce požádaly
o vydání objektů patřících
v době restituce státnímu podniku Vysočan,
restituentky, paní Alena Lorenzová, bytem Vlárská
č. 12, Brno a paní Marcela Michl, bytem Irmelastrasse
18, München 82, SRN.
Dohodou z 1. 9. 1991, která
byla registrována státním notářstvím
ve Ždáře nad Sázavou dne 6. 9. 1991
pod čj. Re 237/91, vydal státní podnik Vysočan,
Bystřice nad Perštejnem, restituentkám nemovitosti
v dohodě označené jako díl 1 p. č.
844/2439 m2 a díl 2 p.č. 844/2 1 196 m2 včetně
všech provozních objektů postavených
na této parcele, dále objekty na st. 342 /2498 m2/.
Jmenovitě byly vydány tyto
objekty: sklad č. 1, kůlna, garáž, sklad
č. 2, kotelna, správní budova, lisovna, klempírna,
střihárna, sklad č. 3, expedice č.
1, expedice č. 2, nástrojárna, dílna
č. 1. dílna č. 2, vrátnice, vše
zapsané v EN na LV č. 139 pro obec Svratka, k. ů.
Česká Svratka.
Ohledně nevydaných pozemků bylo uvedeno,
že Vysočan, státní podnik, odprodá
restituentkám díly podle geometrického plánu.
V odst. IV této dohody je uvedeno, že předmětná
nemovitost byla zhodnocena. Částku stanoví
podle ust. § 10 odst. 3/ zák. č. 403/90
Sb. Ministerstvo pro správu národního majetku
a jeho privatizaci ČR. Příjemci jsou si vědomi,
že jim ve smyslu tohoto ustanovení vzniká povinnost
tuto částku uhradit a účet ministerstva
ve lhůtě jím stanovené.
Přesně rok po vydání
těchto nemovitostí restituentkám podává
Vysočan, státní podnik již v likvidaci,
Bystřice nad Perštejnem, u okr. soudu ve Žďáru
nad Sázavou žalobu o určení neplatností
dohody o vydání věci ze dne 1. 9. 1991, registrované
dne 6. 9. 1991. V této žalobě uvádí,
že dohodu o vydání
věci podepsal nový ředitel, který
nebyl obeznámen podrobně se všemi skutečnostmi,
že v rozporu se zákonem 403/90 Sb. byly restituentkám
vráceny stavby, které na svých pozemcích
vybudoval s. p. Vysočan Bystřice nad Perštejnem.
V žalobě se dále uvádí, že
Ministerstvo pro privatizaci ČR
na tyto skutečnosti upozornila a tedy v podstatě
dalo podnět k podané žalobě. Tato žaloba
byla později doplněna tím, že dohoda
o vydání věci je nesrozumitelná, a
proto je též neplatná.
Vysočan, státní
podnik v likvidaci, existuje dále v likvidaci už jen
proto, že vede u okr. soudu ve Žďáře
nad Sázavou tento spor.
Je nesporné, že předmětné
nemovitosti byly vydány ve smyslu restitučního
zákona oprávněným restituentkám.
Je též nesporné, že nemovitosti byly vydány
zhodnocené přístavbou, kterou provedl státní
podnik. Na tyto skutečnosti je v dohodě pamatováno
ve smyslu zákona, jiný postup ani nebyl možný,
když sám Vysočan, s. p. Bystřice nad
Perštejnem v likvidaci, v žádosti na Ministerstva
pro správu národního majetku z 15. 6. 1992
uvedl, že nelze rozdělit objekty provozovny, které
vzájemně technologicky navazují, a pozemek
je t. č. Vysočanu. Výjimka ze zákona
k přímému prodeji byla před sepisem
dohody udělena.
Bylo-li v rámci restituce
vydáno i zhodnocení původních nemovitostí,
i na to restituční zákon pamatoval a pamatovala
na to i dohoda o vydání věci. Bylo by tedy
na místě ve smyslu této dohody provést
ohodnocení tohoto zhodnocení a realizovat dohodu
o restituci v její části o zaplacení
tohoto zhodnocení na účet Ministerstva
pro privatizaci.
Je-li dohoda o restituci z nějakého
důvodu nepřesná, byla zřejmě
na místě jednat s restituentkami o novaci takové
dohody. Podání žaloby o neplatnost této
dohody však sleduje zřejmě pouze ten účel,
aby úředníci Vysočanu, s. p. Bystřice
nad Perštejnem, v likvidaci, mohli dále úřadovat,
když už žádná další pozitivní
činnost není v jejich náplni. Spor o určení
neplatnosti restituční dohody může trvat
ještě dlouho, ba je dokonce pravděpodobně,
že potrvá ještě léta, takže
ještě léta budou mít náplň
své činnosti uvedení úředníci
zajištěnu. Výsledkem bude rozhodnutí
soudu o žalobě a připusťme tedy, že
bude rozhodnuto ve smyslu žaloby, tedy že dohoda je
neplatná. Pak bude třeba provést novou privatizaci
předmětného objektu, což si jistě
vyžádá dalšího
času. Tyto skutečnosti zdůrazňuji
pro objasnění motivu podané žaloby,
když z hlediska společenského, toto řízení
žádným přínosem není.
Pokud totiž má doj:t k privatizaci předmětného
objektu, který v současné době v soukromých
rukou je, je uvedený krok krokem
zpět.
Pokud jde o otázku náhrady
za zhodnocení, tato je v dohodě řešena
a státu tedy nemůže vzniknout žádná
újma. Vzniká mu však újma nepochybně
tímto zbytečným řízením
a protahováním existence státního
podniku v likvidaci. Pravděpodobné však je,
že žalobě nemůže být v plném
rozsahu vyhověno v žádném případě,
neboť je nesporné, že dohodou o vydání
věci byly vydány restituentkám skutečně
konkrétní nemovitosti vlastnicky náležející
původně jejich otci a dále, že důvody
restituce jsou dány. Jsou navíc na
místě i námitky restituentek, že jsou
nyní v postavení vlastníka nemovitosti a
že ve smyslu § 40 a/ o.z. se neplatnosti nemůže
dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. Ve smyslu
§ 41 o. z. nelze pak dojít k závěru
o neplatnosti celé smlouvy.
Podotýkám, že
uvedená firma nyní zaměstnává
cca 30 pracovníků /většinou dříve
registrovaných nezaměstnaných/, dobře
prosperuje a má tendenci k dalšímu rozšiřováni
výroby. Uvedené skutečnosti pochopitelně
působí v rozvoji firmy jako vážná
blokace a při snaze o privatizaci našeho
hospodářství jsou při nejmenším
nejasné.
Rád bych proto, vážený
pane ministře, znal důvody a smysl uvedeného
řízení o neplatnosti smlouvy ohledně
restituce věci. Má-li dojít k odstátnění
a převodu majetku do rukou konkrétního hospodáře
- vlastníka, je logické, že tímto vlastníkem
má být především původní
vlastník, nebo jeho dědic. Problémy a potíže,
se kterými se oprávnění vlastníci
v uvedeném případě setkávají,
a to údajně z podnětu ministerstva pro privatizaci,
svědčí o snaze dostat tento majetek
do jiných rukou, nebo při
nejmenším zajistit z tohoto majetku dobré příjmy
lidem, kteří se o výrobu, rozvoj podniku
a zaměstnanost občanů v žádném
případě starat nehodlají.
Prosím proto o vysvětlení,
případně o projednání nápravy
v uvedené záležitosti.
S poděkováním
PhDr. Václav Grulich | |
poslanec ČSSD |