Předkládám Poslanecké sněmovně
přehled ústních interpelací, otázek
a podnětů vznesených poslanci na členy
vlády České republiky na 19. schůzi
Poslanecké sněmovny. Texty interpelací jsou
převzaty ze stenografických záznamů.
19. I 01 Interpelace Václava Exnera na ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého ve věci úrovně a poskytování služeb pro obyvatelstvo |
Pane předsedající, pane předsedo,
dámy a pánové, obracím se s interpelací
na ministra průmyslu a obchodu ing. Vladimíra Dlouhého.
Pozice spotřebitelů, úroveň prodeje
a poskytování služeb pro obyvatelstvo, dodržování
velmi volných cenových předpisů se
dostávají do stále se zhoršující
pozice. Zároveň dochází k značnému
šizení zákazníků, jak jsme toho
svědky podle údajů různých
průzkumů.
Nedostatky jsou často velmi hrubé a jejich závažnost
podle kontrolních nálezů vzrůstá.
Naše pohostinská zařízení a také
např. taxislužba se okrádáním
zákazníků stávají již
celosvětově pověstnými. Tento stav
je často doprovázen i souběžným
poškozováním státu a obcí v daňové
oblasti a neuhrazováním poplatků.
Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele
měl zajistit naopak zvýšenou ochranu spotřebitelů.
K tomu však zjevně celkově nedochází
a ani volné tržní neregulovatelné podmínky
nepůsobí pro spotřebitele v oblasti prodeje
a poskytování služeb, cen atd. pozitivně,
často spíše naopak. Např. volné
ceny v podmínkách místního monopolu,
v menších obcích, v sídlištích
apod. spotřebitele vydávají všanc nekorektním
obchodníkům, někdy dočasně,
často však dlouhodobě. Citovaný zákon
o ochraně spotřebitele jako poslední přijatý
Federálním shromážděním,
předpokládá v § 23, 24, 26 a v jiné
souvislosti také v § 22 přijetí zákona
pro Českou republiku, který stanoví orgány,
upřesní kompetence a vymezí podmínky
pro zákonem předpokládanou ochranu spotřebitele.
To se dosud, přes už provedené novelizace v
tomto zákoně nestalo, ačkoli na problematice
podle vystoupení ministryně české
vlády Štěpové v ČNR pracovali
vládní úředníci už od
začátku roku 1992.
Žádám o sdělení a) - jakým
způsobem bude v krátké době dosaženo
obratu v nepříznivém vývoji ochrany
spotřebitele, jak konkrétně bude ministerstvo,
případně vláda, na tento vývoj
reagovat; b) - jak a kdy budou naplněny legislativní
předpoklady podle zákona č. 634/1992 Sb.,
zda ministerstvo nebo vláda připravují příslušné
návrhy a v jakém stadiu rozpracování
se nacházejí.
19. I 02 Interpelace Zdeňka Trojana na ministra zahraničních věcí Jozefa Zieleniece ve věci návštěvy generála Pinocheta v České republice |
Pane ministře, podle zpráv v tisku věděl
český konsul v Chile již před půl
rokem, že se připravuje návštěva
generála Pinocheta v České republice. Podle
stejných pramenů, equadorská vláda
generála Pinocheta, jej po jeho příjezdu
do země označila za nežádoucí
osobu, takže musel Equador opustit. Obdobně se zachovaly
i jiné státy. Generál Pinochet mohl v poslední
době navštívit pouze Čínu. Návštěva
generála Pinocheta v České republice vyvolala
zřetelný obecný odpor a nemělo k ní
dojít. Na tom nic nemění skutečnost,
že je označována jako soukromá a obchodní.
Odmítám přijmout ovšem interpretaci,
že velitele pozemních sil dojednávajícího
dodávky zbraní pro armádu nelze považovat
za oficiálního zástupce státu, jehož
jménem jednání vede. Jistě má
pravdu prezident Havel, že máme zájem na rozvíjení
styků s Republikou Chile, že by však bylo prospěšné,
kdyby ji rozvíjely osobnosti respektované v demokratickém
světě.
Podle dosavadních zpráv řada českých
zbrojních firem, které připadají v
úvahu pro nákup vojenského materiálu
popřela, že by měla s generálem Pinochetem
jednat. Vyvolává to otázku, zda se skutečně
jedná pouze o obchodní cestu.
Moje otázky v této souvislosti znějí:
1. Informoval český konzul v Chile před půl
rokem ministerstvo zahraničí o chystané návštěvě
Pinocheta v České republice a o tom, že byl
označen v některých zemích za nežádoucí
osobu?
2. Pokud ne, jaká je jeho diplomatická kvalifikace
a jaké důsledky z toho vyvodíte?
3. Pokud český konzul v Chile ministerstvo zahraničí
informoval, jaký postoj k této zprávě
ministerstvo zaujalo, a zejména, zda informovalo další
členy vlády, zejména ministra vnitra?
4. Informovala naše diplomatická zastoupení,
zejména v Equadoru a na Filipínách, případně
i v jiných zemích ministerstvo zahraničí
o tom, že návštěvy generála Pinocheta
v těchto zemích byly znemožněny? Jaká
opatření na základě těchto
informací ministerstvo zahraničí učinilo?
Předpokládám, že se neopomněl
dát podnět, aby Bezpečnostní informační
služba podala zprávu o pobytu generála Pinocheta
v České republice, zejména s ohledem na to,
jak je jeho pohyb po našem území utajeně
organizován.
19. I 03 Interpelace Zdeňka Trojana na ministra zahraničních věcí Jozefa Zieleniece ve věci dohody o přidružení mezi Českou republikou a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy |
Česká republika přijala dohodu o přidružení
mezi Českou republikou na jedné straně a
Evropskými společenstvími a jejich členskými
státy na straně druhé. Součástí
této dohody je i řada ustanovení týkajících
se volného pohybu kapitálu v rámci zemí
Evropského společenství, resp. zákazu
diskriminace kapitálu z těchto zemí. Aplikace
těchto ustanovení, pokud by byla konkretizována
neodkladně v plné šíři v našich
právních předpisech, mohla by mít
dalekosáhlé nepříznivé důsledky
pro naše hospodářství.
Vystavila by je totiž vzhledem k jeho relativní slabosti,
tlakům, kterým by nebylo možno odolat a to
zvláště v případech možného
nabývání nemovitostí v našem
státě subjekty z Evropské unie.
Takovémuto nebezpečí není vystavena
jen Česká republika, ale za nebezpečí
pro vlastní zájmy ho považují i jiné
státy, jejichž potenciál v hospodářské
sféře není příliš velký,
např. Dánsko, které považovalo v zájmu
ochrany svého hospodářství dosáhnout
na Evropském společenství udělení
jistých výjimek z ustanovení o volném
pohybu kapitálu v rámci Evropského společenství.
Dánsko udělení takovýchto výjimek
dosáhlo.
Podobně usilovalo při svých jednáních
o přistoupení k Evropské unii o udělení
výjimek z ustanovení o volném pohybu kapitálu
Rakousko, inspirované příkladem Dánska,
neboť i ono, třeba že jeho hospodářská
síla je poměrně značná, se
cítí volným pohybem kapitálu ohroženo,
zejména pokud jde o nabývání nemovitého
majetku v Rakousku cizinci ze zemí Evropské unie.
Výjimky z principu o volném pohybu kapitálu
se podařilo získat také dalším
zemím - Španělsku, Portugalsku, Řecku
i Rusku.
Česká vláda v průběhu jednání
o naší dohodě zakládající
přidružení k Evropským společenstvím
o řádné udělení podobných
výjimek neusilovala, ačkoliv se mohla na výše
uvedené precedentní případy odvolávat.
Chybou bylo i to, že vláda dostatečně
českou veřejnost neinformovala o obsahu připravované
Asociační dohody a postavila ji, stejně jako
Parlament, před hotovou věc.
V nové situaci, kdy se Evropská unie rozhodla nepovolovat
žádné výjimky ze svých ustanovení,
která již byla přijata, stojí ČR
před obtížným úkolem, jak se
s touto skutečností vyrovnat, to jest jak ochránit
naše hospodářství před neúnosným
tlakem ze zemí kapitálově silných,
při zachování výhod, které
našemu hospodářství Dohoda o přidružení
má přinést. Především
jde o důsledky, které plynou z ustanovení
odd. II. podnikání, čl. 45, odst. 1, odst.
2, odst. 7, a z čl. 46, odst. 2 a z čl. 62.
Obracím se na ministra zahraničí a žádám
ho, aby v rámci mé interpelace mi vysvětlil:
1. v jakém duchu hodlá vláda konkretizovat
jednotlivá ustanovení Asociační dohody
a jaké má představy o jejich postupném
uvádění v život ve lhůtách
v ní uvedených,
2. jakým způsobem hodlá naše vláda
využít možnosti uvedené v Asociační
dohodě, zejména v čl. 51 k ochraně
našich vitálních hospodářských
zájmů.
19. I 04 Interpelace Jiřího Vyvadila na vládu České republiky ve věci žádosti o posouzení jednání přednosty Okresního úřadu v Opavě |
Vážený pane ministerský předsedo,
vážená vládo, drazí kolegové,
drahé kolegyně, dovolte, abych se obrátil
na vládu s následující interpelací.
Při svém nedávném poslaneckém
výjezdu jsem měl možnost navštívit
též překrásné město Opavu
a její - dle mých informací - velice úspěšnou
Slezskou nemocnici. Nemohu mít zřejmě vyčerpávající
informace, ale samotný fakt, že toto lůžkové
zařízení je schopno v současné
fázi při známých finančních
problémech s ohledem na dosud nevyladěný
systém bodového ohodnocení mít dokonce
určitý zisk, svědčí o dobrém
hospodaření.
Narazil jsem však na tak překvapivou, až úděsnou
neznalost elementárních předpisu u představitelů
obce, jakož i představitelů státní
správy, že v lepším případě
jsem musel dospět k myšlence nekompetentnosti, ale
v horším případě jsem nabyl dojmu,
že neznalost na jedné straně se snoubí
patrně se zlým úmyslem.
Jako praktický právník si uvědomuji,
že ne vždy je možné i pro právníky
samotné pochopit veškerý dosah našich
zákonodárných aktů. Naše hektická
zákonodárná činnost totiž prakticky
podvazuje to základní. co je nezbytné pro
právo, to jest právní stabilitu a předvídatelnost.
Ta se díky naší neutuchající
činnosti stává naprosto neznámým
pojmem. Přesto v daném případě
jsem přesvědčen, že veškerá
tolerance musí jít stranou.
Jedná se o situaci, kdy od prvopočátku je
poznamenána desítkami hrubých chyb a dle
mého názoru jakousi snahou vysmívat se nejen
tomuto sboru, ale i vládě, občanům,
prostě všem.
Tak například dne 1. 1. 1992 je prováděna
transformace OÚNZ na 136 subjektů. Zřizovatelské
pravomoce jsou přeneseny na obce, které následně
zřídily 136 subjektů a obec Opava se tak
stala zřizovatelem Slezské nemocnice. Zatím
co však movitý majetek byl delimitován v průběhu
roku 1992, nemovitý majetek zůstal bývalému
OÚNZ. Proto chybí správcovské smlouvy,
nikdo majetek neodepisuje, nikdo se nehlásí ke správě
majetku, nejsou investice na opravu.
V polovině roku 1992 pak dochází k dalšímu
štěpení a postupně vzniká přes
200 subjektů. Současně vychází
vládou - a tady bych prosil, aby to bylo nějak zafixováno
- schválený seznam privatizovaných zařízení,
kde jsou uvedeny všechny právní subjekty okresu
Opava. Následně vzniká celá řada
privatizačních projektů jak základních,
tak i konkurenčních.
1. 1. 1993 obce na okrese Opava ruší příspěvkové
organizace v terénu, následuje registrace místních
privátních ambulantních zařízení,
avšak nejsou zřizovány nájemní
smlouvy, movitý majetek je neprodaný. Nyní
však přichází onen pikantní,
na jedné straně rafinovaný, ale na druhé
straně - dle mého soudu - i protiprávní
krok okresního úřadu, který přebírá
dle anachronické vyhlášky č. 61/1986
Sb., o prozatímní správě národního
majetku, jak movitý, tak nemovitý majetek do této
prozatímní správy.
Dovolil bych si v této souvislosti jen trochu odbočit.
Tato vyhláška byla svého času bohatě
využívána v minulém systému a
v podstatě se vztahovala na ony případy,
kdy šlo o propadnutí majetku oněch občanů,
kteří majíce zato, že už zde pro
ně není místo, opouštěli tuto
zem. Ovšem představitelé města Opavy
došli k názoru, že tato vyhláška
se hodí i na tento případ. Okresní
úřad zcela ignoruje onen již jednou uvedený
fakt, že vláda schválila seznam privatizovaných
zařízení a rozhodl se zvolit zcela netradiční
způsob řešení, jímž obchází
celý okruh privatizačních předpisů
včetně zákona č. 92/1991 o velké
privatizaci. Následně obecní úřad
Opava v intimní spolupráci s okresním úřadem
zvažuje, kdo a v jakém rozsahu bude podílníkem
na Slezské nemocnici a. s., která vznikne.
V této souvislosti bych se chtěl zastavit u jedné
skutečnosti. Je mi známo, že v téže
poliklinice část zdravotníků chce
vytvořit společnost sdružující
všechny zdravotníky, jíní naopak chtějí
být zcela samostatnými privátními
lékaři. Musím však říci,
že při svém kontaktu se zástupci této
nemocnice jsem u všech složek, od České
lékařské společnosti přes Společnost
J. E. Purkyně, Odborový svaz lékařů,
Unie sester, u vedení nemocnice samotné viděl
unisono jeden jediný tón - zvolit jedinou formu,
která vyhovuje naprosto všem. Na druhé straně
oproti požadavku všech lékařů,
oproti tomu, že se obrací na primátora je zde
hektická snaha představitelů města
za jakoukoli cenu v rozporu s představou lékařů,
v rozporu s potřebami města, stůj co stůj
obejít předpisy o privatizaci a na základě
v podstatě totalitní vyhlášky, mimo
náš rámec cosi kamsi předat.
Navíc ještě o tom, že zde existují
i osobní zájmy, svědčí fakt,
že před vytvořením Slezské nemocnice
a. s. má být vyňata z této nemocnice
lékárna, z jejíž činnosti je
do značné míry činnost nemocnice udržována.
Bez této lékárny nemocnice nepochybně
zkolabuje. Nevím, jestli si to myslíme, v každém
případě její přínos
10 milionů způsobuje, že nemocnice je v této
fázi rentabilní, přičemž 60%
služeb právě pro tuto lékárnu
poskytuje zase nemocnice. Problematika Slezské nemocnice
a. s. je nanejvýš tristní. Mám tady
i dopis, fax, který mi přišel minulý
týden. Fax, kdy se představitelé všech
složek nemocnice obracejí na primátora, prosí,
aby se znovu k této otázce vrátili. Nicméně
vedení města odmítá jakoukoliv komunikaci
a za každou cenu věc rozhoduje tím, že
vzniká akciová společnost Slezská
nemocnice s 51% podílem okresního úřadu
a 49% obce Opava.
Musím říci, že při setkání
jsem se setkal s jednou věcí. V Opavě má
velký kredit strana, která sedí v těchto
částech (rukou ukazuje do lavic poslanců
ODS) a kdyby byly parlamentní volby, tak tato strana opět
dostane většinu. Ale na komunální úrovni
místní podnikatelé říkali "Tak
to ne.". Muži na radnici toho prostě nejsou hodni.
Je zapotřebí, aby tento Parlament zaujal stanovisko
k situaci, kdy někdo se vysmívá vládě,
Parlamentu, parlamentním předpisům, lékařům,
všem, a nebere prostě v úvahu určité
reality.
Protože se domnívám, že otázku
představitelů obce vyřeší komunální
volby, to je věc jejich, nechme to komunálním
volbám. Ale velice neblahá je zde funkce přednosty
okresního úřadu, který nelegální
postup dle mého soudu jednoznačně podporuje
a tím stvrzuje. Je to vláda, která je oprávněna
jmenovat, a je to vláda, která je oprávněna
odvolávat.
Proto ve své interpelaci žádám, aby
vláda posoudila jednání přednosty
okresního úřadu a dle mého soudu navrhla
jeho odvolání. Zároveň jde o otázku,
která se týká privatizace. Osobně
jsem přesvědčen o tom, že i příslušné
resortní orgány učiní, co je v jejich
silách.
Ředitel nemocnice mě informoval, že to byli
pracovníci ministerstva zdravotnictví, kteří
se sami podivovali nad tím, že je tam cosi nekalého,
žádali orgány prokuratury, aby nějakým
způsobem zasáhly. Zdá se, že všechno
je marné. Jsem proto přesvědčen, že
v tomto ohledu je zde soulad nejen Poslanecké sněmovny,
ale i soulad s vládou, že musíme sledovat obecné
zájmy a nepřipustit, aby kdokoli jakýmkoliv
způsobem porušoval zákony. Proto tedy žádám,
aby pan ministr Skalický se vyjádřil, zda
je vůbec ještě možné v této
fázi, aby byla zjednána náprava.
19. I 05 Interpelace Jiřího Vyvadila na ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci Jiřího Skalického ve věci přešetření postupu privatizace léčebných zařízení v okrese Opava |
Vážený pane ministerský předsedo,
vážená vládo, drazí kolegové,
drahé kolegyně, dovolte, abych se obrátil
na vládu s následující interpelací.
Při svém nedávném poslaneckém
výjezdu jsem měl možnost navštívit
též překrásné město Opavu
a její - dle mých informací - velice úspěšnou
Slezskou nemocnici. Nemohu mít zřejmě vyčerpávající
informace, ale samotný fakt, že toto lůžkové
zařízení je schopno v současné
fázi při známých finančních
problémech s ohledem na dosud nevyladěný
systém bodového ohodnocení mít dokonce
určitý zisk, svědčí o dobrém
hospodaření.
Narazil jsem však na tak překvapivou, až úděsnou
neznalost elementárních předpisu u představitelů
obce, jakož i představitelů státní
správy, že v lepším případě
jsem musel dospět k myšlence nekompetentnosti, ale
v horším případě jsem nabyl dojmu,
že neznalost na jedné straně se snoubí
patrně se zlým úmyslem.
Jako praktický právník si uvědomuji,
že ne vždy je možné i pro právníky
samotné pochopit veškerý dosah našich
zákonodárných aktů. Naše hektická
zákonodárná činnost totiž prakticky
podvazuje to základní. co je nezbytné pro
právo, to jest právní stabilitu a předvídatelnost.
Ta se díky naší neutuchající
činnosti stává naprosto neznámým
pojmem. Přesto v daném případě
jsem přesvědčen, že veškerá
tolerance musí jít stranou.
Jedná se o situaci, kdy od prvopočátku je
poznamenána desítkami hrubých chyb a dle
mého názoru jakousi snahou vysmívat se nejen
tomuto sboru, ale i vládě, občanům,
prostě všem.
Tak například dne 1. 1. 1992 je prováděna
transformace OÚNZ na 136 subjektů. Zřizovatelské
pravomoce jsou přeneseny na obce, které následně
zřídily 136 subjektů a obec Opava se tak
stala zřizovatelem Slezské nemocnice. Zatím
co však movitý majetek byl delimitován v průběhu
roku 1992, nemovitý majetek zůstal bývalému
OÚNZ. Proto chybí správcovské smlouvy,
nikdo majetek neodepisuje, nikdo se nehlásí ke správě
majetku, nejsou investice na opravu.
V polovině roku 1992 pak dochází k dalšímu
štěpení a postupně vzniká přes
200 subjektů. Současně vychází
vládou - a tady bych prosil, aby to bylo nějak zafixováno
- schválený seznam privatizovaných zařízení,
kde jsou uvedeny všechny právní subjekty okresu
Opava. Následně vzniká celá řada
privatizačních projektů jak základních,
tak i konkurenčních.
1. 1. 1993 obce na okrese Opava ruší příspěvkové
organizace v terénu, následuje registrace místních
privátních ambulantních zařízení,
avšak nejsou zřizovány nájemní
smlouvy, movitý majetek je neprodaný. Nyní
však přichází onen pikantní,
na jedné straně rafinovaný, ale na druhé
straně - dle mého soudu - i protiprávní
krok okresního úřadu, který přebírá
dle anachronické vyhlášky č. 61/1986
Sb., o prozatímní správě národního
majetku, jak movitý, tak nemovitý majetek do této
prozatímní správy.
Dovolil bych si v této souvislosti jen trochu odbočit.
Tato vyhláška byla svého času bohatě
využívána v minulém systému a
v podstatě se vztahovala na ony případy,
kdy šlo o propadnutí majetku oněch občanů,
kteří majíce zato, že už zde pro
ně není místo, opouštěli tuto
zem. Ovšem představitelé města Opavy
došli k názoru, že tato vyhláška
se hodí i na tento případ. Okresní
úřad zcela ignoruje onen již jednou uvedený
fakt, že vláda schválila seznam privatizovaných
zařízení a rozhodl se zvolit zcela netradiční
způsob řešení, jímž obchází
celý okruh privatizačních předpisů
včetně zákona č. 92/1991 o velké
privatizaci. Následně obecní úřad
Opava v intimní spolupráci s okresním úřadem
zvažuje, kdo a v jakém rozsahu bude podílníkem
na Slezské nemocnici a. s., která vznikne.
V této souvislosti bych se chtěl zastavit u jedné
skutečnosti. Je mi známo, že v téže
poliklinice část zdravotníků chce
vytvořit společnost sdružující
všechny zdravotníky, jíní naopak chtějí
být zcela samostatnými privátními
lékaři. Musím však říci,
že při svém kontaktu se zástupci této
nemocnice jsem u všech složek, od České
lékařské společnosti přes Společnost
J. E. Purkyně, Odborový svaz lékařů,
Unie sester, u vedení nemocnice samotné viděl
unisono jeden jediný tón - zvolit jedinou formu,
která vyhovuje naprosto všem. Na druhé straně
oproti požadavku všech lékařů,
oproti tomu, že se obrací na primátora je zde
hektická snaha představitelů města
za jakoukoli cenu v rozporu s představou lékařů,
v rozporu s potřebami města, stůj co stůj
obejít předpisy o privatizaci a na základě
v podstatě totalitní vyhlášky, mimo
náš rámec cosi kamsi předat.
Navíc ještě o tom, že zde existují
i osobní zájmy, svědčí fakt,
že před vytvořením Slezské nemocnice
a. s. má být vyňata z této nemocnice
lékárna, z jejíž činnosti je
do značné míry činnost nemocnice udržována.
Bez této lékárny nemocnice nepochybně
zkolabuje. Nevím, jestli si to myslíme, v každém
případě její přínos
10 milionů způsobuje, že nemocnice je v této
fázi rentabilní, přičemž 60%
služeb právě pro tuto lékárnu
poskytuje zase nemocnice. Problematika Slezské nemocnice
a. s. je nanejvýš tristní. Mám tady
i dopis, fax, který mi přišel minulý
týden. Fax, kdy se představitelé všech
složek nemocnice obracejí na primátora, prosí,
aby se znovu k této otázce vrátili. Nicméně
vedení města odmítá jakoukoliv komunikaci
a za každou cenu věc rozhoduje tím, že
vzniká akciová společnost Slezská
nemocnice s 51% podílem okresního úřadu
a 49% obce Opava.
Musím říci, že při setkání
jsem se setkal s jednou věcí. V Opavě má
velký kredit strana, která sedí v těchto
částech (rukou ukazuje do lavic poslanců
ODS) a kdyby byly parlamentní volby, tak tato strana opět
dostane většinu. Ale na komunální úrovni
místní podnikatelé říkali "Tak
to ne.". Muži na radnici toho prostě nejsou hodni.
Je zapotřebí, aby tento Parlament zaujal stanovisko
k situaci, kdy někdo se vysmívá vládě,
Parlamentu, parlamentním předpisům, lékařům,
všem, a nebere prostě v úvahu určité
reality.
Protože se domnívám, že otázku
představitelů obce vyřeší komunální
volby, to je věc jejich, nechme to komunálním
volbám. Ale velice neblahá je zde funkce přednosty
okresního úřadu, který nelegální
postup dle mého soudu jednoznačně podporuje
a tím stvrzuje. Je to vláda, která je oprávněna
jmenovat, a je to vláda, která je oprávněna
odvolávat.
Proto ve své interpelaci žádám, aby
vláda posoudila jednání přednosty
okresního úřadu a dle mého soudu navrhla
jeho odvolání. Zároveň jde o otázku,
která se týká privatizace. Osobně
jsem přesvědčen o tom, že i příslušné
resortní orgány učiní, co je v jejich
silách.
Ředitel nemocnice mě informoval, že to byli
pracovníci ministerstva zdravotnictví, kteří
se sami podivovali nad tím, že je tam cosi nekalého,
žádali orgány prokuratury, aby nějakým
způsobem zasáhly. Zdá se, že všechno
je marné. Jsem proto přesvědčen, že
v tomto ohledu je zde soulad nejen Poslanecké sněmovny,
ale i soulad s vládou, že musíme sledovat obecné
zájmy a nepřipustit, aby kdokoli jakýmkoliv
způsobem porušoval zákony. Proto tedy žádám,
aby pan ministr Skalický se vyjádřil, zda
je vůbec ještě možné v této
fázi, aby byla zjednána náprava.
19. I 06 Interpelace Gerty Mazalové na ministra práce a sociálních věcí Jindřicha Vodičku a ministra zdravotnictví Luďka Rubáše ve věci přiznání příplatku za odborné metodické vedení vedoucím sestrám sociální péče |
Obracím se se svou interpelací na pana ministra
Vodičku - ministerstvo práce a sociálních
věcí a možná i pro jistotu na pana ministra
Rubáše.
Obrátily se na mne sestřičky z různých
částí republiky - Zlín, Karlovy Vary,
Mladá Boleslav a další města, neboť
zdravotnictví a sociální sféra jsou
všude stejně bolavé.
Pro pacienta je stejně bolestivá a těžká
zlomenina krčku, ať leží na lůžku
ve zdravotnickém zařízení anebo na
lůžku sociálním. Připomínka
k přiznání příplatku za odborné
metodické vedení vedoucím sestrám
sociální péče vzešla ze školení
těchto sester ve dnech 23. - 25. května 1994 v Brně.
Podle výkladu ministerstva práce a sociálních
věcí příplatek za metodické
vedení nepřísluší, a to z toho
důvodu, že jim není přímo podřízen
žádný zaměstnanec. Činnost vedoucích
sester sociální péče je srovnatelná
s činností hlavních sester zdravotnických
zařízení, které tyto příplatky
za vedení pobírají. Kvalifikační
předpoklady pro výkon obou funkcí jsou stejné
a vychází z vyhlášky ministerstva zdravotnictví
č. 77/1981 Sb., o zdravotnických pracovnících
a jiných odborných pracovnících ve
zdravotnictví, což znamená ÚSO vzdělání,
PSS v příslušném oboru, vyšší
specializace v organizaci a řízení práce
zdravotnických pracovníků.
Z poslání funkce vedoucí sestry sociální
péče vyplývá, že zodpovídá
za organizaci a řízení práce SZP,
NZP, PZP v terénní i ústavní sociální
péči v územním celku, odborně
metodicky tyto zaměstnance vede a kontroluje jejich práci.
V katalogu prací je vedoucí sestra sociální
péče zařazena do 8. platové třídy
- 8.07. odborné metodické vedení zdravotnických
pracovníků v zařízeních sociální
péče v územním celku. Příplatek
se nazývá za vedení. Není tedy jednoznačně
určeno, zda jde o vedení přímé
nebo nepřímé, odborné. Odborně
metodicky jsou vedení ti, kteří jsou bezprostředně
podřízeni vedoucímu, který je často
nemůže odborně vést, protože pro
tuto činnost není odborníkem. Pokud není
vedoucím sestrám sociální péče
přiznán příplatek za vedení
v rámci územního celku, potom se její
odborná práce degraduje, nepřikládá
se jí důležitost ani pravomoci v řízení
ošetřovatelské péče.
Postupem doby se domovy důchodců staly ošetřovatelskými
odděleními s přepestrou skladbou chronicky
nemocných, u kterých převažuje jak základní,
tak odborná ošetřovatelská péče
a garantem kvality v územním celku je právě
vedoucí sestra sociální péče.
Ředitelé těchto ústavů jsou
ve většině případů nezdravotníci,
kteří přímo řídí
vrchní sestry, jejich příkazy nemohou být
odborné, někdy i odporují zdravotnickým
předpisům, a proto je nutné práci
vedoucí sestry podpořit a tedy přiznat příplatek
za vedení v rámci územního celku,
protože ve skutečnosti tuto práci vykonává.
Já se domnívám - vlastně je to mým
pevným přesvědčením - že
řízení práce v sociální
sféře musí být vykonáváno
fundovanými odbornými zaměstnanci, a proto
by těmto vedoucím sestrám sociální
péče měl být přiznán
příplatek za odborné metodické vedení,
zvláště když často zodpovídají
i za neodbornost svých nadřízených,
kteří jsou možná odborníky v
ekonomice, ale nikoli ve zdravotnictví a v sociální
sféře. Péče o zdraví by měla
být a vlastně musí být podle mého
názoru zajištěna v každém věku
- u starších občanů stejně kvalitně,
jako u mladších a produktivních. Zárukou
a garantem za poskytování odborné zdravotní
péče a její kvality jsou právě
tyto sestry sociální péče.
19. I 07 Interpelace Jaroslava Štraita na předsedu vlády Václava Klause ve věci přístupu České republiky k Úmluvě Mezinárodni organizace práce |
Obracím se v interpelaci na pana premiéra. Listina
základních práv a svobod a ratifikované
a vyhlášené Úmluvy Mezinárodní
organizace práce zaručují všem zaměstnancům
právo sdružovat se s jinými, na ochranu svých
zaměstnaneckých, hospodářských
a sociálních zájmů. Nedávno
schválená novela zákoníku práce
podstatně omezila práva odborových organizací
při ochraně oprávněných zájmů
zaměstnanců a doslova vylučuje možnost
ochrany těchto zájmů v případech,
kdy na pracovišti soukromého podnikatele není
ustavena odborová organizace. Podle průzkumů
existuje dnes odborová organizace jen u 22% soukromých
zaměstnavatelských subjektů. Nejsou také
řídké případy, kdy zaměstnavatelé
si na svém závodě odbory nepřejí.
Mohl bych posloužit řadou konkrétních
případu.
Zcela netolerantní k odborům je i představitel
Sdružení českých podnikatelů
ČR pan Rudolf Baránek. Podle novelizovaného
zákoníku práce v § 21 může
zaměstnavatel svým vlastním předpisem
stanovit pracovně právní nároky, vyjma
nároků mzdových a cestovních, které
se jinak upravují v kolektivních smlouvách,
jestliže u něho nepůsobí odborová
organizace.
Postup při ochraně zájmů zaměstnanců
na pracovištích, kde nepůsobí odbory,
upravuje Úmluva Mezinárodní organizace práce
č. 135 o ochraně zástupců pracovníků
v podniku a o úlevách, které jim mají
být poskytovány. Byla přijata 23. června
1971. Česká republika ji dosud neratifikovala. Žádám
tedy pana premiéra, aby sdělil Parlamentu důvody,
které brání tomu, aby Česká
republika přistoupila k uvedené Úmluvě
Mezinárodní organizace práce, resp. kdy k
ní hodlá přistoupit.
19. I 08 Interpelace Vratislava Votavy na ministra zahraničních věcí Jozefa Zieleniece ve věci aktuálních problémů česko-německých vztahů |
Vážený pane ministře, při svém
vystoupení na mezinárodní konferenci Evropa
a my dne 14. května 1994 jste vyslovil názor, že
česko-německé vztahy jsou v současné
době lepší, než byly po rozdělení
ČSFR loni v lednu. Tento váš názor zazněl
v situaci, kdy je státe více našich občanů
vážně znepokojováno právě
vývojem českoněmeckých vztahů,
především pokud jde o aktivity tzv. sudetoněmeckého
landsmanšaftu. Ten, jak známo, stále razantněji
požaduje odvolání Benešových dekretů,
přiznání práva na vlast odsunutým
Němcům a majetkové vyrovnání
s nimi. Dostává se jim přitom nebývale
otevřené podpory německých vládních
míst, jak o tom svědčí např.
vyhlášení spolkového ministra zahraničí
Klause Kinkela při setkání s tzv. vyhnaneckými
politiky v poslaneckém klubu CDU-CSU, které mimo
jiné obsahovalo upozornění české
a polské vládě, že Spolková republika
nepovažuje problém odsunutých Němců
za uzavřený a vyřešený.
Jde opravdu o znepokojivý projev, tím hůře,
že s ním vystoupil právě 5. 5., v den,
kdy náš národ vzpomínal 49. výročí
vypuknutí květnového povstání
českého lidu, které zahájilo poslední
fázi osvobození naší vlasti od nacistické
poroby. K jejímu nastolení významně
napomáhali právě henleinovští
sudeťáci a na níž se ostatně podíleli
i někteří dnešní význační
představitelé neblaze proslulých vyhnaneckých
organizací.
Celkový kontext tohoto vystoupení a následných
projevů na sudetoněmeckých dnech v Norimberku,
opět za asistence představitelů bavorské,
ale i spolkové německé vlády, vzbuzuje
obavy, že nejde o jakousi folklorní záležitost
či předvolební rétoriku, jak jsou
dnes občas podobná vystoupení vykládána,
mimo jiné i velvyslancem České republiky
v Bonnu panem Grušou při různých příležitostech,
ale o součást dlouhodobější strategie,
která má za cíl připravit svět
na stupňující se hegemonistické nároky
SRN jak vůči střední a východní,
tak ale i vůči západní Evropě.
To, že podobné projevy a výroky vyvolávají
znepokojení i u demokraticky smýšlejících
Němců, ukázala některá protestní
vystoupení během studetoněmeckých
dnů, ale rovněž vyhlášení
známého spisovatele Güntera Grasse při
jeho nedávném pražském pobytu. Mimo
jiné vytýkal české vládě,
že by měla být mnohem rozhodnější
při reagování na nehorázné
revanšistické požadavky z německé
strany.
Ptám se vás proto, pane ministře, na základě
jakých skutečností se domníváte,
že během uplynulého jedna a půl roku
od vzniku ČR došlo ke zlepšení českoněmeckých
vztahů. Vycházíte snad ze zvyšující
se jednostranné závislosti ČR na německém
kapitálu, koncernech, ať již automobilových,
tiskových či jakýchkoliv jiných, a
bankách, které rovněž není v
souladu s českými národními zájmy?
Po této stránce, pokud jde o upevňování
právě jednostranné závislosti ČR
na německém kapitálu, se asi česko-německé
vztahy opravdu zlepšily. Ale je otázka, zda-li je
toto zrovna žádoucí.
Dne 21. května t. r. se uskutečnil v Ústí
nad Labem první národní sněm Klubu
českého pohraničí, občanského
sdružení, které si klade za cíl rozhodně
čelit nehorázným požadavkům sudeťáckých
organizací na revizi výsledků druhé
světové války. Tento sněm mimo jiné
schválil výzvu vládě a Parlamentu
ČR. Jakožto ministr zahraničí byste
se měl vyjádřit k této věci
především právě vy. Zajímalo
by mne, jaké je vaše stanovisko a jak hodláte
na výzvu Klubu českého pohraničí
reagovat.
19. I 09 Interpelace Petra Kavana na vládu České republiky ve věci restrukturalizace hutí a časového harmonogramu dalšího postupu |
Moje interpelace na vládu České republiky
navazuje na předešlou interpelaci (tisk 857), odpověď
pana premiéra ze 17. března t. r.
K tomu sděluji následující. Porada
ministrů projednala dne 23. února t. r. projekt
a. s. Nové Hutě Ostrava i projekt a. s. Třineckých
železáren, tedy materiály na stejné
úrovni. Tuto skutečnost potvrzuje i odborná
expertiza provedená katedrou ekonomiky a řízení
na oba projekty v lednu t. r. včetně investičního
záměru Třineckých železáren
a tabulky financování zaslané na Ministerstvo
průmyslu a obchodu řediteli ing. Petrovi dne 29.
ledna 1994.
V kontextu těchto událostí je zarážející,
že porada ministrů sice již vyslovila s projektem
a. s. Nová Huť předběžný
rámcový souhlas, ale pro případnou
realizaci projektu a. s.Třinecké železárny
vyžaduje jeho konkretizaci. Nejsou známy výsledky
jednání, kterými rada ministrů pověřila
pány ministry ing. Dybu, ing. Dlouhého a předsedu
Fondu národního majetku pana poslance ing. Ježka
spolu s vedením společnosti Nová Huť,
aby se vyjasnila situace se zahraničními partnery.
Není známo ani vyjádření předsedy
Fondu národního majetku, zda je tento fond schopen
nést záruky za leasingové splátky.
Při posuzování obou projektů bylo
vzato jako prvořadé hledisko ekonomické,
zatímco hlediska regionální a sociální
měla jen podpůrný význam. Kritérium
životního prostředí tohoto těžce
zkoušeného severu Moravskoslezské země
nebylo tedy vzato do úvahy vůbec.
Žádám vládu České republiky,
aby sdělila výsledky předmětných
jednání a časový harmonogram postupu
v této záležitosti. Rovněž žádám
o zdůvodnění, proč kritérium
životního prostředí nebylo vzato do
úvahy.
19. I 10 Interpelace Michala Krause na ministra dopravy Jana Stráského ve věci, privatizace ČSAD Praha-západ |
Nejprve bych se chtěl obrátit na pana ministra Stráského.
Pane ministře, s vaší odpovědí
na moji interpelaci ve věci privatizace ČSAD Praha-západ
nevyslovil Parlament na minulé schůzi souhlas. Při
jejím projednávání jsem vám
položil některé dotazy, které nebyly
zodpovězeny ani na minulé schůzi, ani písemně
po ní. Proto se na vás obracím znovu a žádám
o vyjasnění následujících problémů,
které byly předmětem předchozí
interpelace:
1. Kdo prováděl průzkum potencionálních
zájemců o privatizaci ČSAD Praha-západ.
2. Jakým způsobem byla zabezpečena veřejná
informovanost o provádění průzkumu
zájmů a jakou šanci dozvědět
se o prováděném průzkumu měla
nejširší veřejnost.
3. Kdo, jakým způsobem, a na základě
jakých kriterií bude rozhodovat o výběru
uchazečů o privatizaci.
4. Jak bude zajištěna veřejná kontrola
o objektivnosti rozhodování při doporučení
vítězného projektu.
5. Kdy bude privatizace ČSAD Praha-západ definitivně
dořešena.
Za vaše objektivní odpovědi předem děkuji.
19. I 11 Interpelace Michala Krause na ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého ve věci vztahů mezi německou společností Volkswagen a českou automobilkou Škoda |
V druhé interpelaci bych se rád obrátil na
pana ministra Dlouhého, s jehož odpovědí
na moji interpelaci ve věci Auto Škody Mladá
Boleslav na minulé schůzi Poslanecká sněmovna
rovněž nesouhlasila, respektive nevyslovila souhlas.
Při jejím projednávání jsem
položil panu ministrovi také několik dotazů,
na které jsem při schůzi ani po ní
nedostal odpověď. Proto se dovoluji obrátit
na pana ministra znovu s novou interpelaci v téže
věci. Podle mých posledních informací
došlo v poslední době ke značnému
zpomalení tempa dopracování smlouvy mezi
Volkswagenem a Auto Škodou Mladá Boleslav, a to přesto,
že jak správní rada, tak i dozorčí
rada společného podniku byla doplněna mimo
jiné o členy vlády ČR.
Chci se proto zeptat
1. V jaké fázi je v současné době
zpracování konečné verze dodatku smlouvy
mezi Volkswagenem a AŠ Mladá Boleslav.
2. Proč se uvažuje v první fázi výroby
nového modelu pouze s výrobou 70 - 120 tisíc
kusů ročně, což by pravděpodobně
neumožnilo výstavbu nové lisovny, lakovny a
svařovny.
Přitom již zvýšení na 150 tis.
kusů by naopak podmiňovalo výstavbu těchto
nových kapacit.
Domnívám se, že jistě i vám je
jasné, že nebudou-li v případě
najetí nového modelu uvedeny do provozu nové
kapacity, nebudou realizovány vůbec a to i při
budoucím zvýšení výroby o podstatně
více než oněch 30 tisíc kusů.
Přitom nové kapacity, budou-li v provozu, mohou
zásadním způsobem ovlivnit zejména
kvalitu produkce a tím následně i její
cenu na světových trzích.
3. Může snad předpokládaná výroba
30 tis. kusů automobilů Škoda navíc
ohrozit hospodaření mamutího Volkswagenu,
který vyrábí více než 3 mil.
kusů automobilů ročně?
4. Dělali jste prognózu možného negativního
vlivu cenové politiky koncernu a v současnu zcela
záměrně vytvářené vnitrokoncernové
konkurence jednotlivých typů vozů?
Jen pro informaci: nový model Škody zřejmě
bude pravděpodobně stát kolem 18 tis. DM,
Toledo kolem 20 tis. DM, Vento 22 tis. DM a nový model
Audi AB kolem 24 tis. DM.
Pánům ve Volgsburgu bude zcela jistě velmi
záležet na tom, aby doma měli klid a budou
jednoznačně propagovat výrobu Volkswagen
Vento.
Pan Piech je navíc duchovním otcem modelu Audi AB
a bude tedy dělat všechno pro to, aby se jeho dítku
na automobilových trzích co nejvíce dařilo.
Vzhledem k postupné unifikaci všech modelů
koncernu bude zákazník vybírat ze čtyř
prakticky stejných automobilů. Rozhodujícím
kritériem tedy může být cena. Ptám
se proto, jsou pánové z Volkswagenu tak málo
prozíraví, že by sami sobě proklamovanou
podporou Škodovky komplikovali život. Nebo je jejich
zájem o získání majoritního
podílu motivován i jinými motivy? Pokud ano,
tak kterými.
Má ministerstvo průmyslu skutečně
jasno v tom, kam se vlastně při jednání
s Volkswagenem možná řítí? A
pokud ano, jak chce zajistit vývoj zcela opačný,
který povede ne k úpadku, ale k prosperitě
českého automobilového průmyslu v
Autoškodě Mladá Boleslav.
Na závěr bych chtěl zopakovat ještě
několik dotazů ve věci automobilu Audi V8,
vyžadovaného náměstkem pana ministra
panem Sabelou. Odpovědi jsem doposud nedostal, a proto
se ptám znovu.
Je pravda, že pan náměstek Sabela požadoval
na zástupcích Volkswagenu přidělení
služebního vozidla Audi V8 včetně úhrady
benzínu?
Za druhé, je pravda, že postupným zvyšováním
nároků na jeho vybavení dokázal zvýšit
cenu automobilu až téměř na 2 miliony
korun?
Za třetí, je pravda, že ministerstvo průmyslu
ve snaze odvrátit ostudu automobil zaplatilo? Mělo
tyto prostředky rozpočtované? Kdo nahradí
ministerstvu průmyslu a daňovým poplatníkům
vzniklou škodu?
Za čtvrté, kdo automobil užívá
a kde je garážován?
Za páté, jaké důsledky budou proti
náměstkovi Sabelovi za vyžadování
a obdržení úplaty od německé
strany vyvozeny a do kdy?
19. I 12 Interpelace Michala Krause na ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého ve věci privatizace českého petrochemického průmyslu |
Pane ministře, vím, že případ
privatizace českého petrochemického průmyslu
vzbudil značnou pozornost české veřejnosti.
Smyslem mé interpelace není zjistit, zda česká
cesta je či není vlastně ruská cesta.
Ani zjistit, jak blízké vztahy jsou mezi vámi
a panem ředitelem Junkem. Smyslem mé interpelace
je získat poznatky o tom, zda ministerstvo průmyslu
si je vědomo možných následků
pro českou petrochemii, vzniklých ze zvoleného
způsobu privatizace.
Ptám se proto:
1. Nakolik obvyklé a hlavně nakolik z hlediska tržního
hospodářství životaschopné je,
že nabyvatel petrochemických podniků Chemapol
byl vlastně těmito podniky zřízen
a je sám v jejich majetku. Jak budou v tomto spletenci
probíhat majetkové vztahy?
2. Proč vláda nevyužila v době přípravy
privatizace zájmu dvou velkých zahraničních
konkurentů, tedy firmy Shell a konsorcia Total, Agip, Conaco
k tomu, aby ve vzájemné konkurenci nabídly
pro českou petrochemii co nejvýhodnější
podmínky, a proč naopak byli tito velcí konkurenti
přesvědčeni o tom, aby podali jeden společný
projekt, pochopitelně v konečném důsledku
mnohem méně výhodnější.
3. Jak je možné, že v odborné komisi,
tzv. G 6, která posuzovala nabídky, pracovali kromě
náměstků ministrů Sabely, Jurečky
a Tery také pánové ředitel Chemapolu
Junek, ředitel CHZ Litvínova Nepejchal a ředitel
Kaučuku Kralupy Helebrant. Jak byla zajištěna
objektivita rozhodování této odborné
poradní komise?
4. Prosazoval pan ministr Dlouhý tzv. zahraniční
cestu ve vládě prokazatelně "jenom jako"
proto, že jak zástupci firmy Total v Paříži,
tak i firmy Shell v Amsterodamu mají zdokumentovány
jeho sliby a přísliby ve věci české
petrochemie, i když měl zcela zřetelně
sám zájem na realizaci té - v dané
situaci nejméně výhodné a vhodné
- tzv. české cesty?
5. Jak hodlá ministerstvo průmyslu konkurovat dvěma
velkým sousedům, rafinerii v německé
Leuně a v rakouském Swechatu, který se hodlá
spojit se slovenským Slovnaftem?
6. Která finanční síla poskytne obrovské
finanční prostředky na rekonstrukci zastaralých
provozů české petrochemie?
7. Jaké jsou záruky návratnosti investic
do rekonstrukce?
8. Jak bude zabráněno možnosti zvýšení
tranzitních poplatků dopravy produktů z Ruska
přes Slovensko ze strany Slovenské republiky?
9. Je promyšlena koordinace obou rafinerií v Kralupech
a Litvínově?
10. Jak zamýšlí ministerstvo průmyslu
minimalizovat náklady v rafinerii při neodstranitelném
propojení prvovýroby s následnými
zpracovatelskými výrobami, jejichž optimalizace
je v přímém protikladu s optimalizací
rafinerií?
Mám vážné obavy, že z nejrůznějších,
mně dosud neznámých důvodů,
příčin a motivů došlo při
rozhodování o způsobu privatizace české
petrochemie k tomu nejhoršímu možnému
způsobu, který má z dlouhodobého hlediska
jen velmi malé perspektivy a který pravděpodobně
přispěje dříve či později
k likvidaci další velmi významné součásti
českého průmyslu.
Pokud mne, pane ministře, vyvedete z mých chmurných
předpovědí na základě racionálních,
objektivních a odůvodněných argumentů,
budu velmi rád a předem vám za to velmi děkuji.
19. O 01 Otázka Václava Franka na ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci Jiřího Skalického ve věci privatizace Rukavičkářských závodů Dobříš |
Pane předsedající, členové
vlády, kolegyně a kolegové, já využívám
svého práva, abych vznesl dva velice stručné
dotazy na zde přítomné pány ministry.
První dotaz bude na pana minstra Skalického a týká
se problematiky Rukavičkářských závodů
Dobříš, které už prodělaly
nejeden proces privatizace a v podstatě do dnešního
dne nebyl tento proces nikdy dokončen. Táži
se pana ministra, jaký je další osud tohoto
závodu v nejbližších dnech, neboť
nejistota pracovníků, kterými jsou převážně
ženy, ale i vedení závodu stoupá. Dotaz
vznáším i proto, že podnik v podstatě
není schopen tvořit další vývojovou
koncepci, a to i právě proto, že snahy managementu
vůči ministerstvu vyzněly naprázdno.
19. O 02 Otázka Václava Franka na předsedu vlády Václava Klause ve věci bývalého vojenského letiště v Milovicích |
Druhý dotaz vznáším na pana ministra
Baudyše, ministra národní obrany. Chci se zeptat,
protože problematika bývalých vojenských
újezdů je všeobecně známa, jaký
bude další osud bývalého vojenského
letiště v Milovicích, resp. jaký je
záměr jeho dalšího využití.
Není totiž tajemstvím, že má dojít
k prodloužení přistávací dráhy
a za tímto účelem je občanům
obcí Straky a Zbožíčko nabízen
výkup jejich rodinných domků, údajně
z důvodu nepříjemných životních
podmínek. Pravda, těmto občanům mají
být postaveny rodinné domky v jiných lokalitách.
Protože v občanské veřejnosti sílí
obavy, že půjde o další vojenské
využití, táži se na záměr
využití letiště, příp. jaký
bude jeho přínos regionu event. České
republice.
Ministr obrany ČR Antonín Baudyš: Pane
předsedající, dámy a pánové,
vážený pane poslanče Franku, chtěl
bych říci, že pokud jde o letiště
v Milovicích, je to bývalý vojenský
prostor, ke kterému byla správa armády zrušena
už před několika lety, a tudíž
ani ministerstvo obrany, ani Armáda České
republiky k tomuto bývalému vojenskému újezdu
už nemá žádný vztah. Nemohu vám
bohužel na tuto otázku odpovědět. Armáda
k tomuto prostoru ani k letišti nemá již žádný
vztah. Snad pro doplnění - armáda ve svých
výhledových plánech nemá žádnou
představu o vojenském využívání
tohoto prostoru či nějaké jeho části.
Já panu ministrovi děkuji a pokud se to netýká
jeho resortu, tak se omlouvám a prosil bych o odpověď
na svoji otázku pana premiéra, pana předsedu
vlády Klause.
19. O 03 Otázka Vratislava Votavy na ministra kultury Pavla Tigrida ve věci, personálního složení Rady Národního divadla |
Vážený pane předsedající,
dovolte, abych přednesl dva krátké dotazy
na členy vlády. Jako první je to dotaz na
ministra kultury pana Pavla Tigrida.
Vážený pane ministře, na základě
jakých kritérií jste rozhodl o personálním
složení Rady Národního divadla? Za druhé,
proč musel ustanovení Rady Národního
divadla oznámit národu předseda KSČM
doc. Grebeníček a proč jste tak neučinil,
pane ministře, vy sám?
19. O 04 Otázka Vratislava Votavy na ministra zahraničních věcí Jozefa Zieleniece ve věci souboru Národního divadla |
Na to navazuje můj dotaz na ministra zahraničních
věcí pana Josefa Zieleniece. Vážený
pane ministře, za krátkou dobu skončí
divadelní sezóna. Jaké bude vaše závazné
vyjádření k uměleckým výsledkům
souboru Národního divadla za tuto sezónu?
19. P 01 Podnět Josefa Janečka na ministra spravedlnosti Jiřího Nováka a ministra vnitra Jana Rumla k dodržování zákonnosti při reklamě tabákových výrobků a při prodeji pornografie |
Obracím se na pana ministra spravedlnosti a na pana ministra
vnitra s podnětem dodržování zákonnosti
při reklamě tabákových výrobků
a při prodeji pornografie.
Chtěl bych upozornit pány ministry, že reklama
tabákových výrobků je v přímém
rozporu se zákonem č. 37/89, dále se zákonem
303/93 a splňuje podmínky naplnění
skutkové podstaty trestného činu podle §
188 A trestního zákona.
Co se týká prodeje pornografie jedná se zde
zcela nepochybně o naplnění skutkové
podstaty trestného činu podle § 205 trestního
zákona.
Samozřejmě si uvědomuji, že u některých
kolegyň a kolegů může zmíněná
problematika vyvolat úsměv na tváři,
ale domnívám se, že pokud chceme podporovat
a budovat právní stát, že musíme
dbát na to, aby zákony byly dodržovány
a aby ti, kteří je porušují, byli stíháni
a byli potrestáni. Samozřejmě zde je tato
problematika o to složitější, že
dospělá populace si zmíněnou problematiku
příliš neuvědomuje, neboť tyto
aktivity nejsou zaměřeny vůči dospělým
lidem, ale vůči mládeži. To způsobuje
i to, že dospělá populace si neuvědomuje
ohrožení a marketingové strategie, které
jsou zaměřeny pouze na určitou část
naší populace a jsou o to nebezpečnější.
19. P 02 Podnět Vratislava Votavy na předsedu vlády Václava Klause k přerušení dalších jednání mezi a. s. Omnipol a chilskou reprezentací |
Zároveň vám dávám podnět,
pane premiére, aby vláda České republiky
vyvinula tlak na a. s. Omnipol k okamžitému přerušení
dalších jednání s chilskou stranou,
která vyslala do naší země reprezentovat
osobu pochybnou, jako je generál Pinochet.
13. P 03 Podněty Ladislava Bodyho na ministra vnitra Jana Rumla k výsledkům šetření jihomoravské policie a k potřebě radikálnějšího postupu Policie ČR proti akcím směřujícím k potlačení práv a svobod občanů |
Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, obrátili se na mne
občané Brna s žádostí, abych
tady přednesl jeden podnět na ministra vnitra Rumla
a stejně tak občané z Jablonce nad Nisou,
kde došlo k napadení romských spoluobčanů.
Řeknu to ve zkratce - byl přepaden dům na
samotě, kde bydlelo asi 20 Romů, tyto vesměs
ženy a děti byly přepadeny a zraněny.
Podle vyjádření tamějšího
policejního ředitelství k ničemu vážnému
nedošlo. Pouze ke zranění Romů. Horší
to bylo v Brně Kobylnicích, kde se - jak cituji
z Lidových novin z 21. 5. 1994 - sešlo asi tisíc
holých lebek na koncertu, kterého se zúčastnili
skinové ze zahraničí i z domácí
provenience. Namístě bylo kolem 300 policistů.
Nezasáhli, ani nepořídili videozáznam,
ačkoliv skini podle očitých svědků
propagovali nacismus. Ve středu byl k policejnímu
prezidentovi předvolán šéf krajské
správy jihomoravské policie Petr Sýkora.
Dva vysocí důstojníci policie jihomoravského
kraje navštívili redakci novin, které se svědky
hajlování mluvily. Podle nich v Kobylnicích
nikdo nehajloval. Do Kobylnic přijela ve čtvrtek
inspekce policejního prezidenta a svědci, kteří
hajlování viděli a řekli to novinářům,
byli brzo ráno odvezeni do Brna a tam několik hodin
vyslýcháni jihomoravskou policií. Později
svědkové prohlásili, že žádné
hajlování neviděli. Výsledek šetření
inspekce není znám.
To jsou dva případy, které se udály
v jednom týdnu. A já zde mám před
sebou dopis pana Rumla, ve kterém dává na
vědomí výboru pro lidská práva
a národnosti informace o tom, co hodlá podniknout
v této oblasti. Dovolte mi, abych z tohoto dopisu citoval:
Aktivizace a rostoucí organizovanost skinheadského
hnutí v některých regionech České
republiky, porušování zákonů
při jejich vystoupeních a shromážděních
vyvolaly potřebu radikálnějšího
postupu Policie ČR proti všem projevům, které
naplňují skutkovou podstatu ustanovení §
260 tr. z., tj. podpory a propagace hnutí, směřujících
k potlačení práv a svobod občanů.
Stejnou odpověď jsem dostal - a bude to projednáváno
v příštím bodě od pana předsedy
vlády, kde jsem podal stejný podnět. Já
s tím vřele souhlasím, že je to nutné,
ale ptám se, pane ministře, kdy to začnete
vlastně provádět. Kdy vůbec hodláte
postupovat v souladu se zákony a kdy vlastně dojde
k naplňování proklamovaného §
260. Protože podle dosavadních výsledků
a průzkumů známe, že z několika
set napadení romských spoluobčanů
nebo jiných skupin občanů v žádném
případě nebyl použit § 260, ani
nebyl přijat zákon, který by zakazoval veřejné
shromažďování těchto skupin. Obracím
se proto na pana ministra vnitra s dvěma podněty.
Žádám, abych měl výsledky šetření
jihomoravské policie k dispozici a mohl se o tom informovat.
Za druhé - kdy pan ministr vnitra skutečně
začne pracovat jako ministr vnitra. Kdy se bude chovat
jako policajt.
19. P 04 Podnět Vojtěcha Čecháka na místopředsedu vlády a ministra zemědělství Josefa Luxe k otázce úvěrů poskytnutých Agrobankou |
Vážený pane předsedo, kolegyně
a kolegové, Pozemkový fond spravuje podle zákona
č. 229/1991 Sb. nemovitosti ve vlastnictví státu
v oblasti zemědělství, řeší
restituční náhrady, spolurozhoduje v oblasti
privatizace, prostě svým záběrem je
jedním z nejdůležitějších
orgánů transformace zemědělství.
Protože jsem přesvědčen, že transformace
zemědělství neprobíhá úspěšně
(o čemž mě přesvědčují
dosahované výsledky resortu), musím konstatovat,
že na tom má svůj podíl i Pozemkový
fond. Ukážu to na konkrétním čísle
z rozpočtu.
Ve výdajové položce je částka
588 miliónů Kč jako splátka za ručení
úvěrů poskytnutých Agrobankou do 31.
12. 1993. V materiále je uváděna i další
částka 382 miliónů Kč jako
požadavek splátky úvěru Agrobanky ke
4. 1. 1994. Řádově se jedná o 1 miliardu
Kč. Nikde jsem se ze zprávy nedověděl
o jaké úvěry šlo, komu byly poskytnuty,
jak byla zhodnocena jejich návratnost, že je místo
klientů splácí Pozemkový fond. Jsem
přesvědčen, že o použití
zhruba 1 miliardy Kč pro zemědělství
bychom měli jako Parlament vědět něco
více.
V systému privatizace převažuje podle tabulky
na str. 5 přímý prodej. Přitom do
konce roku 1993 nebylo podle uzavřených kupních
smluv uhrazeno zhruba 300 miliónů Kč. Dalších
řádově 100 miliónů Kč
dluží Pozemkovému fondu nájemci, a to
jde jen o nájmy z nemovitostí. V řadě
případů nejsou uhrazeny zásoby, mnohde
i zvířata, které nájemci přebrali.
Ani na tyto problémy mi Výroční zpráva
Fondu nedává dostatečnou odpověď.
Chápu, že v řadě případů
řeší Pozemkový fond závazky vyplývající
třeba z nekvalitních smluv, že musí
řešit spoustu problémů, vyplývajících
z výrazného podcenění celé
transformace zemědělství. Nic to však
nemění na skutečnosti, že Pozemkový
fond hospodaří se státním majetkem
a přeneseně i s penězi daňových
poplatníků, a proto musí být jeho
činnost naprosto čitelná a průhledná.
Vážený pane předsedo, kolegyně
a kolegové, protože mě pan ministr na moje
diskusní vystoupení neodpověděl, byl
bych rád, aby otázka Agrobanky byla chápána
jako konkrétní podnět na pana ministra