Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Obsah:

I. Usnesení vlády

II. Důvodová zpráva

III. Sociální prevence a prevence kriminality

IV. Přílohy

Vláda

I. schvaluje Program sociální prevence a prevence kriminality obsažený v části III a IV předloženého materiálu přepracovaný podle připomínek vlády;

II. ukládá

1. ministru školství, mládeže a tělovýchovy

a) zřizovat střediska výchovné péče v místech s vyšším výskytem sociálně patologických jevů,

b) zpracovat do 1. září 1995 koncepci nových forem práce výchovného poradenství,

c) vytvořit a realizovat do 1. září 1996 koncepci právní a etické výchovy na všech typech státních základních a středních škol,

2. ministru vnitra ve spolupráci s ministrem práce a sociálních věcí, přednosty okresních úřadů a primátory měst Plzně, Brna a Ostravy a primátorem hlavního města Prahy

a) i nadále vytvářet podmínky pro zřízení 1000 funkčních míst terénních sociálních pracovníků oddělení péče o rodinu a děti okresních a obvodních úřadů a funkční místa průběžně v Letech 1994 až 1996 naplňovat,

b) i nadále vytvářet podmínky pro zřízení 250 funkčních míst kurátorů pro mládež,

c) v dalších vybraných lokalitách s výskytem vysoké koncentrace děti a mládeže ohrožené sociálně patologickým vývojem experimentálně zavést funkci sociálního asistenta a po vyhodnocení experimentu, případně postupně zavádět tuto funkci do systému sociální práce,

3. ministru spravedlnosti ve spolupráci s ministrem školství, mládeže a tělovýchovy ověřit do 31. prosince 1995 možnosti zavedení systému probace v České republice včetně zavedení funkce probačních úředníků v rámci systému trestní justice a institutu prospěšné práce,

4. ministru práce a sociálních věcí ve spolupráci s ministrem spravedlnosti koncipovat do 31. března 1995 systém kontinuálního resocializačního (průběžně nápravného) působení ve fázi výkonu trestu a po výkonu trestu a prohloubit spolupráci sociálních kurátorů se sociálními pracovníky vězeňské služby při vypracovávání individuálních programů znovuzačlenění propuštěných do občanského života,

5. přednostům okresních úřadů, primátorům měst Plzně, Brna a Ostravy a primátorovi hlavního města Prahy stabilizovat a rozšiřovat existující specializovaná pracoviště sociální prevence a podle potřeby je zřizovat v dalších městech a okresech (obvodech),

6. ministrům vnitra, spravedlnosti, práce a sociálních věcí, školství, mládeže a tělovýchovy, zdravotnictví a obrany vypracovat do 31. března 1995 resortní programy činností vztahujících se k prevenci kriminality,

7. místopředsedovi vlády a ministru financí vzít v úvahu realizaci návrhů opatření podle tohoto usnesení při tvorbě státního rozpočtu,

8. ministrům spravedlnosti, vnitra a práce a sociálních věcí odůvodnit Program sociální prevence a prevence kriminality v orgánech Parlamentu České republiky;

III. pověřuje předsedu vlády předložit Program sociální prevence a prevence kriminality podle bodu I tohoto usnesení předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Provedou:

předseda vlády,

ministři vnitra, práce a sociálních věcí, spravedlnosti, školství, mládeže a tělovýchovy, zdravotnictví, obrany,

místopředseda vlády a ministr financí,

přednostové okresních úřadů a primátoři měst Plzně, Brna a Ostravy,

primátor hlavního města Prahy

Od poloviny 80. let se sociální prevence postupně stává v členských státech Rady Evropy uznávaným instrumentem kontroly nad sociálně patologickým chováním a nad kriminalitou. Je orientována na omezování, blokaci resp. neutralizaci faktorů, vedoucích k sociálně patologickému chování.

Úkolem sociální prevence je zejména vytvářet příznivé podmínky pro vznik a fungování optimálních vztahů jak mezi jednotlivými lidmi navzájem, ta: mezi člověkem a společností a tím i zároveň chránit občany a společnost před sociální patologií.

Významným znakem sociální prevence je i povaha sociální politiky a rozsah sociálních redistribucí. Z pohledu sociální prevence plní sociální politika významnou stabilizační roli a představuje důležitý fenomen společenské a ekonomické transformace. Sociální prevence je pak za těchto podmínek důležitým nástrojem působení na sociálně patologické jevy, jejichž výskyt a šíření ohrožuje společnost. Jde zejména o alkoholismus, toxikomanii, prostituci, rasismus a zvláště o kriminalitu. V tomto kontextu představuje sociální prevence jeden ze základních prvků realizace systému prevence kriminality. Současně je však důležité uvést, že prevence jako organická součást společenského procesu se zcela logicky promítá i do oblasti sociální a vykazuje velmi úzký vztah k problematice rodiny, školství, zdravotnictví, vězeňství, práce a zaměstnanosti, volného času, sociální péče, pomoc a podpory.

Primární odpovědnost za ochranu občanů a jejich majetku před kriminalitou nese stát, a protože represivní přístupy a opatření nevykazují potřebnou účinnost, stává se sociální prevence a prevence kriminality jednou ze základních metod, která spoluvytváří charakter jeho bezpečnostní politiky.

V těchto intencích je Sociální prevence a prevence kriminality pojímána ve dvou rovinách:

1. Stát podporuje a vytváří podmínky pro činnost všech subjektů, jejichž zaměření a aktivity jsou orientovány do oblasti předcházení a zmírňování následků zločinu.

2. Prevence kriminality je realizována ve zcela konkrétních lokalitách, ve zcela konkrétních obcích a ve zcela konkrétních podmínkách na základě vypracovaných zcela konkrétních projektů.

Z uvedeného pojetí je zřejmá potřeba stanovení priorizace nejdůležitějších oblastí, jejichž řešení s realizací preventivního systému bezprostředně souvisí. V rámci činnosti participujících ministerstev (vnitra, obrany, spravedlnosti, práce a sociálních věcí, školství, mládeže a tělovýchovy, zdravotnictví) a státního zastupitelství je potřebné ve smyslu sociální prevence a prevence kriminality věnovat pozornost především:

- výchově a procesu socializace mladé generace,

- dětem a mládeži s výchovnými problémy a skupinám, které vykazují značné předpoklady ke kriminálnímu chování,

- sociálně patologickým jevům jako je alkoholismus, toxikomanie, prostituce, závislost na hracích automatech, rasismus apod.,

- resocializaci kriminálně narušených osob včetně kontinuální sociální práce v průběhu trestního řízení a po jeho skončení,

- potencionálním i skutečným obětem trestné činnosti,

- volbě a realizaci nejrůznějších organizačních a zabezpečovacích opatření zaměřených na zhoršování podmínek pro páchání trestné činnosti a zvyšování míry objasněnosti trestných činů.

Odpovědnost jednotlivých resortů za plnění úkolů v rámci uvedených oblastí koreluje s jejich působností, a proto již v současné době jsou analyzovány koncepce, přehodnocovány a modifikovány metody, hledány formy a způsoby meziresortní spolupráce a to jak ve smyslu sociálně preventivních činností, tak i prevence kriminality. Republikové orgány tak vytváří podmínky pro realizaci preventivních činností v lokalitách a obcích, přičemž jejich úloha je nejen metodologická, ale i aktivizující, koordinační, plánovací, financující a někdy i dozorující.

Republikový výbor pro prevenci kriminality postupně vytváří prostor pro meziresortní spolupráci, koordinaci činností a tím i potřebné podmínky pro práci všech orgánů, organizací, hnutí, občanských iniciativ, církví apod., jejichž činnost je orientována do oblasti prevence.

V současné době je ve vybraných lokalitách experimentálně ověřována sociální práce "na ulici" prostřednictvím činnosti sociálního pracovníka, který se věnuje výlučně preventivnímu působení na děti a mládež, je vytvářen účinný informační a poradenský systém pro volbu povolání, jsou realizovány rekvalifikační kurzy, velká pozornost je věnována problémovým a disfunkčním rodinám. Tato a celá řada dalších opatření a aktivit tvoří součást připravovaných projektů prevence kriminality ve městech Most, Ostrava, České Budějovice apod.

Ve městě Vsetín je již realizován první projekt prevence kriminality na místní úrovni (viz příloha č. 4). Tento projekt vychází ze znalosti místních podmínek, z cíleně zaměřené analýzy trestné činnosti, sociálních a ekonomických specifik a z analýzy činností místních orgánů, organizací, církví, občanských iniciativ apod. Ve spolupráci se starostou a místním zastupitelstvem se podařilo zaktivizovat k realizaci projektu nejen policii, státní zastupitelství, zástupce všech druhů škol, domu dětí a mládeže, pracovníky odboru sociálních věcí a zdravotnictví, úřady práce a odborníků z oblasti poradenství, ale i zástupce nejrůznějších hnutí a občanských iniciativ jako je Junák, tělovýchovné jednoty, kulturní střediska, charita, Červený kříž, Svaz tělesně postižených, občanské sdružení Mládeže v tísni atd. Participující ministerstva a specializovaná pracoviště připravují v rámci své působnosti nejrůznější školení, kurzy a vzdělávací programy nejen pro pedagogy, sociální pracovníky, sociální kurátory a policisty, ale pro všechny občan na nejrůznějších úrovních, kteří jsou zapojení do realizace projektu.

Specificky zaměřený projela prevence je realizován na území Prahy 5.

V oblasti mezinárodní spolupráce jsou navázány kontakty s Velkou Británií, Nizozemím, Finskem, SRN a dalšími zeměmi za účelem odborných konzultací a výměny zkušeností. Naše preventivní přístupy jsou těmito stranami hodnoceny pozitivně a v některých oblastech je zahraničními partnery prezentováno, že je to česká strana, která má dokonalejší metody a formy práce.

Předložený společný materiál Program sociální prevence a prevence kriminality - aktuální stav a východiska do roku 1996 vymezuje cíl a základní metodologická hlediska, specifikuje konkrétní aktivity státu a vytváří podmínky pro realizaci širokého a účinného komplexu preventivních opatření modifikovaných na specifika konkrétních lokalit a obcí. Jako otevřený systém je schopen reagovat na změny ve vývoji zločinnosti a brát zřetel na společenské a zvláště ekonomické podmínky. Tím je naplňován požadavek na postupné, systematické a odborně erudované řešení sociální prevence a prevence kriminality, které představuje již dnes velmi důležitou metodu ochrany občanů a jejich majetku před důsledky trestné činnosti.

Tato koncepce si dle vyjádření jednotlivých resortů vyžádá v letech 1995 a 1996 finanční náklady, jejichž přehled podává následující tabulka (v mil. Kč):

Obsah:

1. Popis výchozího stavu - problémy a dosavadní aktivity

2. Příčiny současného stavu kriminality

3. Možnosti řešení

4. Formy a organizace prevence

5. Návrhy opatření

1. POPIS VÝCHOZÍHO STAVU - problémy a dosavadní aktivity

Od poloviny 80. let se sociální a situační prevence postupně stává v evropských státech uznávaným nástrojem kontroly kriminality a dalších sociálně patologických jevů, přičemž význam represivních prostředků se v témže období významně oslabil.

Česká republika má v systematické preventivní práci dosud určitý dluh, jenž je třeba vyrovnat, aby v nových demokratických podmínkách mohlo dojít k zastavení nárůstu kriminality a sociálně patologických jevů. Do budoucnosti nelze spoléhat na účinnost pouhé následné represe, nebude-li doprovázena intenzivní právní a mravní výchovou a preventivními aktivitami nejrůznějšího druhu, zaměření a rozsahu.

Na nutnost důsledné preventivní práce poukazují jednak některé statistické údaje o stavu naší společnosti, jednak zkušenosti demokratického světa, jež dokládají, že zásady, na kterých jsou budovány preventivní aktivity, patří k moderním a účinným trendům sociální a výchovné práce.

Z pohledu statistických výkazů policie se ukazuje, že - ačkoliv se strmý nárůst kriminality v roce 1993 poněkud zpomalil - je počet evidovaných kriminálních skutků oproti roku 1989 více než trojnásobný. V této souvislosti vyžaduje pozornost především údaj, že děti do 15 let, u nichž musí být trestní řízení zastaveno z důvodu nedostatečného věku pro trestní odpovědnost, tvoří cca 7 z počtu všech známých vyšetřovaných pachatelů, a že mladiství se na celkovém množství pachatelů podílejí dalšími 11%. Podle statistiky Generální prokuratury ČR bylo v roce 1993 z celkového množství obžalovaných osob celých 56% obžalováno poprvé. To znamená, že se na celkové kriminalitě a jejím vzestupu výrazně podílí dosud netrestaná populace, jejíž resocializace cílenými sociálními zásahy má větší šanci na úspěch. Navíc vhodné preventivní zásahy mohou podíl těchto pachatelů trestné činnosti do budoucna výrazně snížit, a naopak, zanedbání působení na tuto skupinu obyvatel by mohlo vést v dlouhodobější perspektivě k obtížím.

Problémy existují i v dalších oblastech sociálního života. V posledních letech se rozvádí ročně cca 30 tis manželství, čímž je každoročně připraveno o jednoho vlastního rodiče cca 35 tis nezletilých dětí. K tomu je třeba připočíst dalších více jak 10 tis dětí narozených mimo manželství. Během roku 1993 bylo v resortu zdravotnictví nově přijato do kojeneckých ústavů a dětských domovů státních i nestátních celkem 2.778 dětí. Ve školských zařízeních (dětské domovy, výchovné a diagnostické ústavy a internátní speciální školy) bylo umístěno celkem 7 178 dětí a mladistvých s nařízenou ústavní nebo uloženou ochrannou výchovou.

Snoubenci vstupují do manželství často velmi mladí, ve 4% sňatků nedosáhl alespoň jeden z novomanželů věku 18 let a v 15% sňatků není ani jeden z partnerů starší 20 let.

Občané ČR se řadí na jedno z předních míst ve spotřebě alkoholu. Zákon, který zakazuje podávání alkoholu osobám mladším 18 let, je totiž velmi málo respektován. Stále častěji dochází ke zneužívání toxických látek. ČR přestává být pouhou tranzitní zemí pro provážení tzv. tvrdých drog a díky poměrně stabilní měně se podobně jako ostatní země západní Evropy stává postupně zemí cílovou.

Ve výkonu trestu odnětí svobody bylo k 19.5.1994 umístěno 9.413 odsouzených osob (z toho mladistvých 143), ve vazbě bylo dále 8.487 osob (z toho mladistvých 624). V roce 1993 bylo z výkonu trestu odnětí svobody propuštěno 7470 osob.

Mezi závažné zdravotní, právní a etické problémy patří v některých lokalitách ČR nárůst prostituce. Tento sociálně patologický jev je těsně svázán s celou řadou dalších negativních jevů (výskyt venerických chorob, nezletilé prostitutky, kuplířství, obchodování se ženami odložení novorozence atp.).

V některých okresech dochází k vyostřování interetnického napětí. Jsou zaznamenávány případy, kdy část obyvatel vyjadřuje averzi vůči některým minoritám a dožaduje se dokonce plošných zákroků proti nim.

Při úvahách o kriminalitě a sociálně patologické jevech, které nejsou specialitou pouze ČR, je třeba vzít v úvahu, že jednotlivé jevy jsou nerovnoměrně rozloženy po území ČR. Nejzávažnější problémy jsou již několik desetiletí zaznamenávány v Severomoravském kraji, Severočeském kraji a Praze.

Cílené preventivní aktivity v ČR jsou již dnes částečně zajišťovány některými státními institucemi a orgány

Resort vnitra je garantem prevence kriminality. Proto je ministr vnitra předsedou Republikového výboru pro prevencí kriminality a odpovídá za jeho činnost (zřízen usnesením vlády ČR č. 617 z 3.11.1993, statut a jednací řád viz příloha č.1.). Dále resort řídí Meziresortní protidrogovou komisí.

Resort navázal spolupráci se Svazem měst a obcí. Výsledkem spolupráce se starosty a zástupci participujících subjektů v konkrétních lokalitách jsou vypracované a již realizované projekty, např. v městě Vsetín (viz příloha č. 4). Specificky zaměřený projekt prevence je realizován na území obvodu Prahy 5 - Smíchova a Jihozápadního města.

Resort práce a sociálních věcí disponuje sítí sociálních pracovníků oddělení péče o rodinu a dítě (přibližně 1.000 pracovníků, z nichž každý má v péči ročně na 300 případů). Komise péče o rodinu a děti okresních úřadů řeší případy zanedbávání výchovné péče i dětskou delikvenci, provádějí výchovné pohovory a mají možnost ukládat výchovná opatření. Komise též koordinují činnost orgánů působících na úseku péče o děti ve svém územním obvodu. Resort řídí činnost kurátorů pro mládež (celkem 122 pracovníků, z nichž každý má ročně v péči přibližně 200 klientů) a sociálních kurátorů (celkem 120 pracovníků), kteří zajišťují specifické sociální služby pro občany, proti nimž je vedeno trestní řízení, dále pro osoby propuštěné z výkonu trestu, a jiné, tzv. sociálně nepřizpůsobené občany.

Od roku 1994 se experimentálně ověřuje činnost tzv. sociálních asistentů. Tento nový typ sociálního pracovníka (podřízeného přímo přednostovi příslušného Okresního úřadu a metodicky vedeného ministerstvem), se věnuje výlučně preventivnímu působení na děti a mládež přímo v terénu, usiluje o navázání kontaktu s ohroženou mládeží v období jejího volného času, pozitivně ji ovlivňuje a je schopen jí poskytnout nebo zprostředkovat okamžitou radu či pomoc v krizové situaci.

Na základě "Opatření na řešení problematiky zaměstnanosti mladistvých a absolventů škol", schválených vládou ČR v květnu 1993, je vytvářen informační a poradenský systém pro volbu povolání, jehož základním a koordinujícím článkem jsou úřady práce, respektive Informační a poradenská střediska jako součásti poradenských oddělení úřadů práce v ČR. V první etapě vznikla tato střediska na 39 úřadech práce, postupně v dalších etapách budou rozšířena na ostatní.

Pro mladistvé bez kvalifikace nepokračující v odborné přípravě a těžko umístitelné na trhu práce jsou zabezpečovány kursy praktické rekvalifikace zaměřené na získání nezbytně nutných pracovních a společenských návyků a základních pracovních dovedností. Dalším opatřením jsou dvouleté učební obory s převažující praktickou přípravou pro výkon jednoduchých dělnických povolání.

Resort školství, mládeže a tělovýchovy se podílí na realizaci primární prevence ve školách a školských zařízeních (nově koncipované učební plány a osnovy projektů obecná a občanská škola, vhodné koncipování vzdělávacích programů pro střední školy).

Dále zajišťuje preventivní funkce v rámci činnosti výchovných ústavů pro děti a mladistvé, školí a řídí výchovné poradce na školách, zajišťuje chod poraden, organizuje zájmovou činnost ve školách a mimoškolských zařízeních pro výchovu mimo vyučování.

Ve školním roce 1993/94 se rozšířila činnost realizovaná pracovníky dětských domovů, a to v péči o nezletilé s poruchami chování a ve snaze o integrování zdravotně postižených dětí do běžných dětských domovů. Volná místa v zařízeních jsou využívána k dobrovolným preventivně výchovným pobytům nezletilých (realizováno např. v Dětském diagnostickém ústavu v Praze). Vedle již existujícího Střediska výchovné péče pro děti a mládež (Praha 9 - Klíčov) vzniklo dalších pět středisek, která též poskytují odborné konzultační, poradenské nebo terapeutické služby dětem a mladistvým s negativními projevy chování. Služby se poskytují rovněž jejich rodičům, příp pedagogickým pracovníkům. V rámci prevence bylo v roce 1992 vytvořeno v rámci Výchovného ústavu pro mládež Černovice výchovné oddělení zřízené pro nezletilé gravidní matky a jejich děti.

V současné době disponuje MŠMT kapacitou 763 míst v dětských výchovných ústavech, 420 míst ve výchovných ústavech pro děti a mládež, 747 míst ve výchovných ústavech pro mládež, 402 míst v dětských diagnostických ústavech a 209 míst v diagnostických ústavech pro mládež. Kapacita ve všech typech zařízení je dostačující s výjimkou výchovných ústavů pro mládež pro chlapce.

Resort rovněž zajišťuje odbornou přípravu vysokoškolsky vzdělaných sociálních pracovníků v oboru sociální práce (v Praze, Brně, Olomouci, Ústí nad Labem) a sociálních pracovníků se středoškolským vzděláním. Navíc se v rámci katedry sociální práce FF UK v Praze vytváří informační centrum sociální práce. Pro pedagogické a další pracovníky dětských domovů, výchovných a diagnostických ústavů jsou organizovány psychoterapeutické výcviky.

Resort zdravotnictví zabezpečuje činnost sítě praktických lékařů pro dospělé a praktických lékařů pro děti a dorost, kteří ve spolupráci s ostatními odborníky zabezpečují výchovu k odpovědnému manželství a rodičovství, sexuální výchovu, včasné odhalení problematických rodin (afunkční a disfunkční rodiny), boj proti toxikomanii, alkoholismu a prostituci. Zabezpečuje edukační zdravotnické programy, působení poraden AT (kterých je v současné době včetně nestátních 204). Řídí meziresortní komisi pro problematiku týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí.

Resort spravedlnosti zajišťuje resocializační aktivity zaměřené na prevencí recidivy v rámci vězeňství a aktivity směřující k vytváření odborné základny prevence zabezpečované Institutem pro kriminologii a sociální prevenci. Toto pracoviště ověřuje v městské části Brno-střed možnosti vytvářeni preventivního systému na místní úrovni.

Shora uvedené resorty se na realizaci prevence podílejí přímo. V této souvislosti však nelze opomenout i nepřímý vliv dalších ministerstev a jiných správních úřadů. Lze konstatovat, že zdárný průběh ekonomické reformy v obecné poloze rovněž významně ovlivňuje možnosti efektivního preventivního působení.

Ukazuje se ovšem, že dosavadní preventivní činnost státních institucí je dosud, vzhledem k řešeným problémům, nepostačující a to jak z hlediska kvantitativního, tak i kvalitativního. Chybí zejména koordinace a systém výměny informaci, které jsou pří průřezovém charakteru preventivních aktivit nezbytné a dostatečné množství vysokoškolsky vzdělaných pracovníků s odpovídajícím vzděláním v oborech sociální práce.

Moderní preventivní aktivity jsou ve světě především uplatňovány na místní úrovni a jsou financovány obvykle ze tří zdrojů: státních obecních a sponzorských. Neexistuje žádný obecně přijímaný poměr těchto tří složek financování preventivních projektů, a to ani při srovnání jednotlivých států, ani, při analýze financování těchto činností v rámci státu jednoho.

Poznatky, které má vláda k dispozici, ukazují, že představitelé obcí, přes často vyjadřovanou obavu z některých druhů trestné činnosti (např. krádeží aut, bytových krádeží, kriminality mládeže apod.) a z určitých skupin obyvatel (např. recidivistů), dosud vždy nepovažují za úkol jednotlivých obcí zabývat se úkoly spojenými s uskutečňováním preventivních aktivit, resp. hradit náklady s nimi spojené. Rozvoj této činnosti v místech je proto svázán jednak s pozitivní motivací představitelů místních orgánů, jednak se zajištěním prostředků na organizování a koordinaci preventivních aktivit státních i nestátních subjektů. Sponzorské příspěvky na preventivní aktivity jsou u nás - oproti zvyklostem západní Evropy - dosud zcela ojedinělým jevem. Z iniciativy Republikového výboru pro prevenci kriminality jsou již realizovány první preventivní projekty v některých místech.

Po roce 1989 vznikla či se obnovila řada občanských charitativních a církevních organizací, které ve svém programu usilují o materiální i duchovní péči o osoby na okraji společnosti nebo jedince v tísni. Činnost těchto organizací není ještě dostatečně rozvinuta, avšak lze je již dnes postupně zapojovat do systémově založené preventivní činnosti. Zkušenosti ukazují, že lepší výsledky mají ty nestátní organizace, které mohou ve svém úsilí navázat na kontinuitu činností obdobně zaměřených spolků či organizací v zahraničí. Tyto občanské církevní a charitativní organizace jsou schopné rychleji si osvojit moderní metody preventivní a charitativní činnosti, dovedou lépe využít nabízených možností a v neposlední řadě jsou mnohdy ve své činnosti dotovány nejen odbornými metodami práce ale i nezanedbatelnou materiální pomocí.

Při uskutečňování systému sociální prevence se lze spoléhat v podstatě na tři zásadní okruhy jedinců, kteří mohou tuto činnost uskutečňovat. Předně vysoce odborné činnosti spojené s organizováním a řízením preventivních aktivit musí být zajišťovány profesionálními pracovníky s odpovídající úrovni vzdělání. Pozitivní roli mohou dále sehrát místní autority, které jsou schopny získávat pro aktivity sociální prevence občany určité lokality, koordinovat jejich činnosti a vytyčovat konkrétní cíle. Posléze, při preventivní práci lze spoléhat na jedince, kteří pro své vnitřní přesvědčení hodlají realizovat konkrétně zadané úkoly.

2. PŘÍČINY SOUČASNÉHO STAVU KRIMINALITY

Kriminalita vždy doprovázela lidskou společnost. Je běžným jevem, pokud se nevymkne kontrole a nestane se sociálně destabilizující silou. K enormnímu vzrůstu kriminality došlo v západním světě v 50.letech. K příčinám lze především řadit neobyčejně rychlé společenské a zejména ekonomické změny vynucující si stále komplexněji organizovanou a pluralitněji strukturovanou společnost. V souvislosti s tím pozbyly své obecné závaznosti tradiční normy a vzorce chování. Došlo k postupné ztrátě tradičních hodnot, začala se projevovat neúcta k právu.

V druhé polovině 20. století byl zaznamenán prudký nárůst zvláště majetkové kriminality. Tato kriminalita je obvykle příležitostná, vyplývající z okamžité situace. S postupující urbanizací se kriminalita přenesla především do velkých měst vyznačujících se vysokou anonymitou a heterogenitou sociálního prostředí. Strach veřejnosti zvyšuje i stupňující se brutalita a iracionalita počínání pachatelů, provázející zvláště kriminalitu násilnou a mravnostní. Strach z kriminality je často uměle zvyšován působením hromadných sdělovacích prostředků.

Vážné znepokojení budí zřetelný posun, a to i u nejzávažnější trestné činnosti, do stále nižší věkové skupiny pachatelů, včetně dětí. Souvislost s krizí rodiny, nevyřešeným okruhem otázek tzv. . volnočasových aktivit, jakož í profesionální přípravy a následného trvalého pracovního uplatnění, je zřejmá. V této souvislosti nelze též opomenout negativní působení sdělovacích prostředků (pořady násilného a pornografického charakteru).

V České republice dle trestních statistik nastal nárůst kriminality až po roce 1990. Nabízí se obecné vysvětlení vzestupu kriminality jako daně z demokracie. Příčiny jsou však složitější. Existenci podmínek, příznivých pro vzestup kriminality, bylo možno zaznamenat již v době dlouhotrvající totální krize komunistického režimu. Jde o dosud přetrvávající hodnotové vakuum, jež bylo způsobeno destrukcí základních humánních etických principů, úmyslného ničení tradičních struktur občanské společnosti, potlačování výchovných funkcí rodiny a školy, vmanipulování občanů do postavení poddaných všemocného státu a s tím spojenou ztrátu právního vědomí a vědomí občanské odpovědnosti. Tyto údaje se vždy váží k osobnosti jedince v interakci se sociálním prostředím.

Příznakem tohoto jevu byla rozmáhající se kriminalita majetková, postihující především anonymní tzv. . socialistický majetek. Již tehdy byla vnímána narůstající bezohlednost a brutalita agresivních útoků, jakož i snižování věku pachatelů. Problémy se začaly objevovat i s tzv. . kriminalitou pouliční. Izolace od okolního světa sice neumožňovala větší rozvoj mezinárodní organizované kriminality, ale rozsáhlé a složité sítě stínové ekonomiky, napojující se na socialistický hospodářský sektor a stranickou nomenklaturu, vytvořily pro její nástup příznivé předpoklady.

Také index uvězněných osob byl mnohem vyšší, než v demokratických státech Evropy. Tento rozdíl nelze vysvětlit pouhou tvrdší trestní politikou socialistického státu.

Vzestup kriminality, ke kterému došlo v průběhu minulých let, svědčí o tom, že je Česká republika nucena řešit problémy obdobného rozsahu a povahy jako vyspělé demokratické státy. Orgány činné v trestním řízení jsou zahlceny projednáváním rostoucího počtu případů, čímž je rychlost jejich práce negativně poznamenána. Stoupá počet neobjasněných případů, protože dopadení pachatelů převažujících majetkových deliktů je obtížnější, než je tomu u jiných druhů trestné činnosti. Přitom vzestup kriminality lze řešit pouze do určité míry zvyšováním početního stavu policie, státních zástupců soudců a vězeňské služby, jakož i zvyšováním nákladů na jejich činnost.