Ústava České republiky upravuje v hlavě druhé zákonodárnou moc České republiky, kterou svěřuje Parlamentu. Oproti předchozímu právnímu stavu je Parlament dvoukomorový a skládá se z Poslanecké sněmovny a ze Senátu.
Článek 20 Ústavy předpokládá vydání zákona, který stanoví podmínky výkonu volebního práva do obou komor Parlamentu, organizaci voleb a rozsah soudního přezkumu voleb.
Vzhledem k odlišnému ústavnímu pojetí vrcholného zákonodárného sboru bylo nutno upravit volební proces zcela novým zákonem, který upravuje volby jak do Poslanecké sněmovny, tak i do nově vytvořeného Senátu. Přitom zákon o volbách musí respektovat dva odchylné volební systémy, přijaté Ústavou pro volbu jednotlivých komor, a to systém poměrného zastoupení pro volbu Poslanecké sněmovny (čl. 18 odst. 1 Ústavy) a systém většinový pro volbu Senátu (čl. 18 odst. 2 Ústavy).
Z použití dvou odlišných volebních systémů vychází také základní struktura zákona, kdy v části první, oddílu prvním jsou obsažena společná ustanovení pro volby do obou komor Parlamentu, v oddílu druhém speciální ustanovení pro volby do Poslanecké sněmovny a v oddílu třetím speciální ustanovení pro volby do Senátu. Oddíl čtvrtý upravuje organizační a technická opatření nezbytná k provedení voleb. Oddíl pátý obsahuje rozsah a způsob soudního přezkoumávání voleb, jak to předpokládá již zmíněný článek 20 Ústavy. Z úpravy soudního přezkumu voleb vyplynula nutnost provést novelu občanského soudního řádu, která se zařazuje jako část druhá navrhovaného zákona. Z přechodných a závěrečných ustanovení uvedených v části třetí jsou nejdůležitější především zmocňovací ustanovení pro Ministerstvo vnira k podrobnější úpravě úkolů orgánů státní správy a územní samosprávy při přípravě a provedení voleb a přechodné opatření pro první volby do Senátu.
Pokud jde o volby do Poslanecké sněmovny byla do značné míry využita úprva podle dosavadního zákona č. 54/1990 Sb., o volbách do České národní rady, ve znění pozdějších předpisů.
Volby do Senátu jsou založeny na většinovém volebním systému, který předpokládá vytváření jednomandátových volebních obvodů (v každém volebním obvodu se volí pouze jeden senátor). Snahou při vytváření volebních obvodů, tvořících přílohu č. 3 zákona, bylo zachovat strukturu okresů. Počty obyvatel jednotlivých okresů jsou však rozdílné. S ohledem na nezbytnost zachovat rovnost volebního práva, tj., aby na jeden mandát připadal přibližně stejný počet voličů a tím hlas každého z nich měl přibližně stejnou váhu, bylo v řadě případů nutné okresy buď rozdělit do dvou volebních obvodů anebo naopak slučovat do jednoho volebního obvodu. V případech, kdy se k jednomu okresu přičleňuje z jiného okresu část území, je tvořeno územními obvody pověřených obecních úřadů.
Do více volebních obvodů jsou děleny hlavní město Praha a statutární města Brno, Ostrava a Plzeň, a to proto, že počet jejich obyvatel přesahuje průměrné číslo počtu obyvatel, připadající v České republice na jeden mandát senátora.
Některé zkušenosti z dosavadní aplikace volebních zákonů vedly k věcné úpravě jednotlivých volebních institutů. V tomto směru jsou zásadně odlišné oproti dosavadním právním úpravám zejména ustanovení zakotvující stálé seznamy voličů. Na základě zkušeností ze zahraničí, konkrétně z Francie, se v zákoně zakotvuje kauce kandidujících politických stran při volbách do Poslanecké sněmovny a kandidátů při volbách do Senátu. Zákon rovněž zakotvuje podrobněji způsob soudního přezkumu opatření volebních orgánů a oproti předchozímu právnímu stavu jej přesouvá do značné míry již do stadia před vlastním hlasováním.
Návrh zákona vychází ze stávající územní struktury České republiky, členěné na kraje, okresy a obce. Úkoly při organizačně technických přípravách voleb jsou v zákoně ukládány stávajícím orgánům místní správy, tj. okresním úřadům a orgánům obcí, měst, územně členěných statutárních měst a orgánům hlavního města Prahy.
K části první - Volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu Parlamentu České republiky
K oddílu prvnímu - Obecná ustanovení
K § 1 a 2
Zakotvují se základní zásady voleb do obou komor Parlamentu. Jde v podstatě o převzetí ústavních principů podle Hlavy druhé Ústavy České republiky.
Ústavní zásady návrh zákona přebírá z důvodu systematičnsoti a celistvosti právní úpravy voleb do obou komor Parlamentu.
Nově se vymezuje pojem "volič", který je v dalších ustanoveních zákona často používán. Ve shodě s Ústavou již zákon nespojuje se zbavením způsobilosti k právním úkonům nebo jejím omezením zánik práva volit, ale označuje zbavení způsobilosti k právním úkonům za překážku ve výkonu volebního práva. Překážkou však není omezení této způsobilosti, vzhledem k tomu, že zpravidla nebrání voliči projevit svou vůli.
K § 3
Na rozdíl od dosavadní právní úpravy i dosavadní praxe se zakotvují stálé volební okrsky, což je nezbytné z důvodu úzkého spojení volebních okrsků se stálými seznamy voličů. Možnost změny volebních okrsků však musí zůstat zachována pro případy, kdy si to vyžádá podstatná změna charakteru v příslušném území.
V každé obci a v městské části a v městském obvodu hlavního města Prahy a územně členěného statutárního města musí být vytvořen nejméně jeden okrsek, a to i v případě, že obec má výrazně menší počet voličů než 1 000.
K § 4 - 6
Oproti dosavadní praxi zákon zakotvuje stálé seznamy voličů, které vedou obecní úřady podle místa trvalého pobytu voličů. Obecními úřady se rozumí i městské úřady a v územně členěných statutárních městech úřady městských obvodů nebo úřady městských částí a v hlavním městě Praze obvodní nebo místní úřady.
Institut stálých seznamů voličů v podstatě přebírá úpravu seznamů oprávněných občanů podle zákona č. 298/1992 Sb, o volbách do zastupitelstev v obcích a o místním referendu. Na rozdíl od citovaného zákona však tento zákon upravuje otázku stálých seznamů voličů podrobněji.
Existence stálých seznamů voličů předpokládá, že občan bude hlasovat zásadně pouze v té obci, v níž je veden v seznamu voličů.
Vzhledem k tomu, že kontrolu správnosti a úplnosti seznamů může provádět každý k tomu oprávněný volič kdykoli v úředních hodinách na obecním úřadě, nebylo nutno zakotvit ani povinné vyložení seznamů voličů, nebo jejich vyvěšování v období před konáním voleb. Způsob této kontroly je v návrhu omezen pouze na údaje, týkající se konkrétního voliče, a to z důvodů ochrany osobních dat občanů před možným zneužitím.
Zákon umožňuje hlasovat i státním občanům České republiky, kteří nemají trvalý pobyt na jejím území. Tito občané však nejsou zapsáni ve stálých seznamech voličů, sestavovaných podle ust. § 5 zákona obecními úřady právě podle místa trvalého pobytu. Je proto nezbytné institucionálně zabezpečit i hlasování občanů, kteří nejsou v stálých seznamech zapsáni a není ani účelné, aby do těchto seznamů zapisováni byli, protože zpravidla budou v daném volebním okrsku hlasovat pouze jednou. Proto je zaveden institut zvláštních seznamů voličů.
Kromě občanů bez trvalého pobytu na území České republiky budou do zvláštních seznamů voličů zapisováni i voliči, kteří se k hlasování dostaví s voličským průkazem pro volby do Poslanecké sněmovny. Důvod je obdobný jako u občanů bez trvalého pobytu na území republiky, tj. že půjde zpravidla o jednotlivé hlasování v daném volebním okrsku a že tyto voliče by proto nebylo účelné zapisovat do stálých seznamů. Zároveň se do zvláštních seznamů zapisují i voliči vykonávající vojenskou službu, osoby ve zdravotnických a sociálních ústavech a osoby zadržené nebo ve výkonu trestu. Vzhledem k tomu, že vojáci a skupina dále uvedených osob jsou již zapsáni ve stálých seznamech podle místa svého trvalého pobytu, je nezbytné pro vyloučení duplicitního vykazování těchto voličů zabezpečit informovanost obecního úřadu, který je ve stálém seznamu vede.
Návrh rovněž nově zakotvuje institut výpisu ze stálého nebo ze zvláštního seznamu voličů. Je to proto, že ve větších obcích se vytváří více volebních okrsků a okrsková volební komise pracuje pouze s těmi záznamy ve stálém a zvláštním seznamu, které se příslušného okrsku týkají. V obcích, kde je vytvořen pouze jeden volební okrsek, půjde fakticky o opis celého stálého i zvláštního seznamu voličů.
K § 7 - 11
Všeobecná ustanovení o volebních komisích upravují ty instituty, které jsou volebním komisím společné. Zvolený systém se plně osvědčil v dosavadní právní úpravě a není proto důvodu jej koncepčně měnit.
Zapisovatel volební komise je nově v zákoně označen jako její člen s hlasem poradním, obdobně jako tomu je v zákoně č. 298/1992 Sb.
Pro zpracování výsledků voleb je nutné, aby si volební komise vyšších stupňů vytvářely sumarizační útvary pro sčítání volebních výsledků. Ústřední volební komise pak jako stálý volební orgán musí kromě sumarizačního útvaru disponovat dalším odborným útvarem, který bude plnit úkoly jejího stálého sekretaritáu. Vzhledem k postavení a působnosti Ministerstva vnitra ve volebních věcech je tento odborný útvr tvořen pracovníky uvedeného ministerstva.
K § 12
Postavení Ústřední volební komise pro volby do Poslanecké sněmovny je řešeno tak, že působí jako nejvyšší orgán pro řízení voleb jak do Poslanecké sněmovny, tak i do Senátu. Vzhledem k časté periodicitě voleb (každé čtyři roky se uskuteční volby do Poslanecké sněmovny, každé dva roky volby 1/3 senátorů a případně může docházet k doplňovacím volbách do Senátu), je Ústřední volební komise na rozdíl od ostatních volebních komisí podle tohoto zákona stálým volebním orgánem, který má zásadně čtyřleté funkční období (pokud ovšem nedojde k rozpuštění Poslanecké sněmovny a vypsání nových voleb).
Shora popsané řešení je výhodnější, než kdyby pro řízení voleb do Senátu byla vytvářena zvláštní Ústřední volební komise, protože i v tomto případě by tato komise musela být vytvářena pouze ze zástupců politických stran a politických hnutí.
Vzhledem k dlouhodobému působení Ústřední volební komise lze předpokládat, na rozdíl od ostatních volebních komisí, potřebu vyšší obměny členů. Proto je odlišně upraven vznik a zánik členství v Ústřední volební komisi. Nejde o přímou delegaci politickými stranami, ale o jmenování ministrem vnitra na návrh kandidujících politických stran, hnutí nebo jejich koalic. Přitom ze strany ministra vnitra nepůjde o výběr členů Ústřední volební komise, protože pokud navržený člen splňuje podmínky stanovené tímto zákonem, musí jej ministr vnira jmenovat členem komise a stejně tak jej musí na návrh politické ostrany odvolat. Jmenování a odvolávání členů však vyloučí jakékoliv pochybnosti o složení Ústřední volební komise a o právech jejích jednotlivých členů, což je u vrcholného řídícího orgánu, který rozhoduje o významných otázkách, velmi důležité.
K § 13
Okrskové volební komise jsou nezbytné pro zabezpečení hlasování a sčítání hlasů a budou vytvářeny jak při volbách do Poslanecké sněmovny, tak i při volbách do Senátu. Zvyšuje se minimální počet členů okrskových volebních komisí na 5, aby bylo možno zajistit souběžné hlasování ve volební místnosti a hlasování do přenosné volební schránky mimo volební místnost. Vzhledem k tomu, že organizačně technické přípravy voleb jsou výkonem přenesené působnosti obce, svěřují se úkoly při stanovení a zajištění minimálního počtu členů okrskové volební komise starostovi obce.
K § 14
V souladu s Ústavou České republiky (čl.
63 odst. 1 písm. f)) se stanoví působnost
prezidenta republiky při vyhlašování
voleb do Poslanecké sněmovny i do Senátu.
Volby se konají ve stanovenou dobu ve dvou dnech s tím, že je umožněno, aby v případech, kdy to místní podmínky vyžadují, stanovil starosta začátek voleb v obou nebo v jednom volebním dnu na dřívější hodinu.
K § 15
Upravuje se rozsah povinnosti informovat voliče o místě a době konání voleb. Informace se provádí formou vyhlášky.
K § 16
Volební kampaň je upravena méně podrobně, než je tomu ve stávajícím zákoně. Důvodem je skutečnost, že oproti předchozímu období neexistuje již informační monopol státních sdělovacích prostředků. Ustanovení o volební kampani má pouze za cíl zajistit její seriózní vedení, rovnost přístupu k plakátovacím plochám a zabránit tomu, aby rozhodování voličů nebylo ovlivněno zveřejňováním prognóz výsledků voleb před ukončením hlasování.
K § 17 - 18
Upravuje se povinné minimální vybavení volební místnosti nezbytné pro zajištění hlasování. Důraz je kladen zejména na potřebné materiální zajištění řádného průběhu hlasování. Nově se zakotvuje povinnost, aby ve volební místnosti byl voličům k dispozici volební zákon, což je v zahraničí běžné.
Předpokládá se, že podrobnosti o vybavení volební místnosti stanoví Ministerstvo vnitra právním předpisem (§ 92). Předseda okrskové volební komise odpovídá za to, že volební místnost bude připravena k hlasování.
K § 19
Ustanovení upravuje zásady hlasování společné jak pro volby do Poslanecké sněmovny, tak i do Senátu. Důraz se klade na povinnost voliče prokázat státní občanství České republiky vzhledem k tomu, že po vzniku samostatné České republiky není dosud spolehlivý přehled o státním občanství České republiky občanů, zapsaných obcí do stálých seznamů voličů.
Zároveň je umožněno voličům, kteří nemohou upravit hlasovací lístek, aby tak za ně učinil jiný volič, ale pouze v prostoru určeném pro úpravu hlasovacích lístků ve volební místnosti.
K § 20 - 23
Uvedená ustanovení řeší otázky nezbytné pro udržení pořádku při hlasování a při jeho ukončení a přípravě ke sčítání hlasů.
K oddílu druhému - Volby do Poslanecké sněmovny
K § 24 - 26
Zákon přebírá ústavní principy voleb do Poslanecké sněmovny, včetně pasivního volebního práva (práva být volen). Navrhovanou úpravou se upřesňuje den, kdy je třeba dosáhnout věku 21 let, požadovaného Ústavou pro zvolení poslancem Poslanecké sněmovny. Navíc je stanoven požadavek, aby poslanec Poslanecké sněmovny měl trvalý pobyt na území České republiky a aby u něj nenastala překážka ve výkonu volebního práva. Tyto požadavky jsou nezbytné pro zajištění toho, aby se poslanec mohl účastnit práce Sněmovny.
K § 27 - 29
Systém poměrného zastoupení vyžaduje existenci volebních krajů a v důsledku toho i existenci krajských volebních komisí. Ve shodě se současným územním uspořádáním České republiky jsou volebními kraji kraje a území hlavního města Prahy, stanovené zákonem č. 36/1960 Sb., o územním členění státu. Okresní volební komise tvoří nezbytný mezistupeň mezi okrskovými volebními komisemi, kterých bude vytvořeno asi 16 - 18 tisíc, a krajskými volebními komisemi.
K § 30
Voličské průkazy lze použít pouze pro volby do Poslanecké sněmovny. Pro většinový systém voleb do Senátu by voličské průkazy nebyly vhodné, protože by umožňovaly ovlivnění výsledků voleb těmi voliči, kteří nejsou v daném obvodu jinak oprávněni hlasovat.
K § 31
Stanovují se podmínky pro podávání kandidátních listin pro volby do Poslanecké sněmovny. V systému poměrného zastoupení lze připustit pouze kandidaturu registrovaných politických stran a hnutí, popřípadě jejich koalic. Oproti předchozí právní úpravě návrh preferuje spíše ekonomické než administrativní předpoklady pro podávání kandidátních listin a je postaven na koncepci ekonomické regulace počtu kandidujících stran formou složené kauce.
Na rozdíl od dosavadního zákona o volbách do České národní rady se nepočítá s podáváním peticí podporujících kandidaturu politické strany, ani s prohlášeními o počtu členů příslušné politické strany, a to proto, že poznatky z voleb v roce 1992 ukázaly, že krajské volební komise ani Ústřední volební komise nemohou takovéto údaje ve lhůtě 3 dnů prakticky ověřit.
Požaduje se, aby na kandidátní listině bylo uvedeno i datum narození a rodné číslo kandidáta, a to z důvodů posouzení jeho volitenosti popř. pro nezbytnou identifikaci kandidáta při kontrole, zda táž osoba není uvedena na kandidátních listinách více politických stran.
V odstavci 8 se nově zakotvuje ustanovení, které znemožňuje současnou kandidaturu téže politické strany samostatně i v koalici s jinou politickou stranou a rovněž požaduje, aby koalice byla ve všech volebních krajích složena z týchž politických stran. Odlišný nebo opačný postup by byl v rozporu se smyslem voleb a rovněž by byl pro voliče matoucí.
K § 32
Stanovuje se způsob jednání krajské volební komise při posuzování kandidátních listin a důvody pro jejich případné odmítnutí.
K § 33 - 35
Stanoví se úkoly Ústřední volební komise při projednání kandidátních listin, případy, kdy tato komise může odmítnout kandidátní listiny a způsob a termín jejich registrace krajskou volební komisí. Termíny jsou stanoveny tak, aby byl ponechán dostatečný časový prostor pro tisk a distribuci hlasovacích lístků.
Potřeba umožnit odmítnutí kandidátních listin, jak krajské, tak i Ústřední komisi je dána jednak tím, aby Ústřední volební komise napravila možné přehlédnutí krajské volební komise, jednak tím, že některé nedostatky nelze na stupni volebního kraje zjistit a vyplynou až při celostátním srovnání.
Odmítnutí kandidátní listiny provede příslušná volební komise rozhodnutím, které však nebude mít povahu správního rozhodnutí podle obecných předpisů o správním řízení. Základními zásadami správního řízení se však komise může orientačně řídit.
Ustanovení § 35 zcela nově upravuje složení kauce jako podmínku pro zahájení tisku hlasovacích lístků. Tím by došlo k řešení problémů spojených s vysokými náklady na tisk hlasovacích lístků, které jsou hrazeny ze státního rozpočtu. Zabezpečení těchto nákladů ve státním rozpočtu vede k tomu, že v našich podmínkách kandiduje značné množství politických stran a hnutí, aniž by zvažovaly reálné možnosti na získání většího počtu hlasů. Jde tedy o ekonomický tlak na omezení počtu kandidujících stran a současně i o dosažení úspor na volebních nákladech.
K § 36 - 37
Zakotvují se přesné podmínky pro zánik kandidatury z rozhodnutí kandidáta politické strany nebo z důvodu, že strana bude rozpuštěna. K tomu, aby nevznikaly pochybnosti o platnosti zániku kandidatury, se obligatorně stanoví, že prohlášení o vzdání se nebo odvolání kandidatury je platné, jen pokud bylo doručeno předsedovi nebo zapisovateli krajské volební komise. Nepostačuje tedy předání tohoto prohlášení jinému členu komise nebo pracovníku jejího aparátu, popř. sumarizačního útvaru.
K § 38
Způsob zajištění tisku hlasovacích lístků se upravuje shodně s dosavadní právní úpravou i praxí. Předpokládá se, že Ministerstvo vnitra v rámci organizačně technických příprav voleb projedná s dodavateli materiální zajištění kapacit pro tisk a distribuci hlasovacích lístků včetně tiskáren ve volebních krajích, ve kterých bude výroba zajištěna. Úkolem okresních úřadů bude dodání rukopisů hlasovacích lístků do určených tiskáren, provedení korektur a organizace rozvozu hlasovacích lístků do obcí.
Způsob doručování hlasovacích lístků voličům se přebírá z dosavadní právní úpravy, kdy obecní úřady 3 dny přede dnem voleb zajišťují dodání všech druhů hlasovacích lístků voličům do jejich bydliště. Za dodání hlasovacích lístků se považuje jejich neformální předání členům rodiny voliče, předání prostřednictvím sousedů, vložením do domovní schránky, popř. prostřednictvím pošty.
K § 39
Ustanovení upravuje specifika způsobu hlasování do Poslanecké sněmovny. Zároveň se zavádí povinnost voliče odevzdat voličský průkaz. Tím se zajistí, že na tento průkaz nebude volit několikrát.
K § 40 - 52
Uvedená ustanovení upravují vlastní proces zjišťování volebních výsledků a rozdělování mandátů odpovídající volebnímu systému poměrného zastoupení. Proto se také v převážné většině přebírá dosavadní právní úprava zákona o volbách do České národní rady, která systému poměrného zastoupení odpovídá.
Po sečtení hlasů a podepsání zápisu ohlásí předseda okrskové volební komise ústně před ostatními členy této komise výsledek hlasování. Tyto skutečnosti jsou obsahem zápisu okrskové volební komise, který se zasílá okresní volební komisi.
V ustanovení § 43 odst. 2 se vychází z předpokladu, že pokud okrsková volební komise neohlásí okresní volební komisi, ani na výzvu výsledky hlasování v okrsku, budou konečné výsledky voleb ve volebním kraji zpracovány bez výsledků hlasování v dotyčném volebním okrsku.
V ustanovení § 49 odst. 4 se na základě zkušeností z voleb v roce 1992 řeší případ, kdy kandidátní listinu podává politické hnutí, které se skládá z několika registrovaných politických stran a nebo hnutí.
V ustanovení § 50 odst. 4 se snižuje procento přednostních hlasů, potřebné k záskání mandátu pro kandidáta z 15 na 10%. Důvodem je poznatek, že při 15% téměř nedocházelo ke změnám pořadí na kandidátní listině, oproti původnímu určení politickou stranou, čímž se ztrácel význam přednostního hlasování.
V ustanovení § 51 odst. 2 se upravuje opatření pro případ, kdy politické strany (jejich předsedové) nesplní zákonnou lhůtu pro sestavení kandidátních listin ke II. skrutiniu.
K § 53
Přebírá se dosavadní právní úprava. Při vydávání osvědčení se Ústřední volební komise nezabývá otázkou případného zániku mandátu podle čl. 21 a 25 písm. f) Ústavy. To je věcí příslušné komory Parlamentu, popř. Ústavního soudu.
K § 54
Systém poměrného zastoupení umožňuje, aby na uprázdněné mandáty nastupovali náhradníci z téže kandidátní listiny, kteří nebyli zvoleni. Z tohoto důvodu není třeba konat doplňovací volby do Poslanecké sněmovny. Přednost mají ti náhradníci, kteří obsadili nejvyšší místa v I. skrutiniu a nezískali mandát.
K § 55
Vzhledem k zákonem stanoveným lhůtám je třeba zakotvit zkrácení těchto lhůt pro případ rozpuštění Poslanecké sněmovny, kdy Ústava České republiky požaduje konání voleb do 60 dnů po jejím rozpuštění.
K oddílu třetímu - Volby do Senátu
K § 56 - 58
Přebírají se ústavní principy platné pro volby do Senátu, včetně pasivního volebního práva. Navíc stanovené požadavky zákona, aby senátor měl trvalý pobyt na území České republiky a aby u něj nenastala překážka ve výkonu volebního práva, vycházejí z možností účastnit se práce Senátu.
K § 59
Volební obvody jsou nezbytným předpokladem většinového volebního systému. Tyto obvody musí být stálé, protože volby do Senátu neprobíhají podle Ústavy ve všech obvodech najednou, ale pouze ve třetině volebních obvodů.
Vzhledem k tomu, že vytváření a struktura volebních obvodů je zásadní politickou otázkou, jsou volební obvody stanoveny přímo v příloze č. 3 tohoto zákona. Protože se struktura volebních obvodů nekryje se strukturou okresů, je třeba v uvedené příloze stanovit zároveň tzv. sídelní okres (sídlo), který bude odpovídat za organizačně technické přípravy voleb a opatření pomocných prostředků pro obvodní volební komisi.
K § 60
Obvodní volební komise jsou ve většinovém systému nejdůležitějším článkem, který provádí registraci kandidátů a zjišťuje, kdo je v obvodu zvolen. Pokud jde o jejich složení, budou zastoupeny pouze politické strany, které přihlašují své kandidáty ve volebním obvodu a nikoli nezávislí kandidáti. Toto omezení bylo stanoveno proto, aby nebyly vytvářeny neúměrně velké volební komise, což by bylo na újmu operativnosti jejich práce.
K § 61
Na rozdíl od voleb do Poslanecké sněmovny umožňuje použití většinového systému pro volby do Senátu i kandidaturu nezávislých kandidátů, kteří nejsou podporováni žádnou politickou stranou. Rozsah údajů v přihláškách k registraci je stanoven s ohledem na potřeby tisku hlasovacích lístků, ale i na posuzování volitelnosti a možnost kontroly, zda týž kandidát nekandiduje ve více volebních obvodech.
K § 62 - 64
Stanoví se postup při registraci přihlášených kandidátů. Volebním komisím se stanovuje povinnost sledovat zákonnost podaných přihlášek a oprávnění k bezprostředním opatřením k dodržení zákona. Lhůty jsou stanoveny s ohledem na potřebu vytvoření dostatečného časového prostoru pro tisk a distribuci hlasovacích lístků. Odmítnutí přihlášky pro nedostatky v petici přichází v úvahu pouze u nezávislého kandidáta.
K § 65
Zakládá se povinnost pro toho, kdo podal přihlášku k registraci (tj. politická strana, politické hnutí, koalice nebo nezávislý kandidát), aby složil kauci ve výši 20 tis. Kč. Důvody zavedení kauce jsou obdobné jako pro zavedení kauce pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
K § 66
Právní úprava vzdání se a odvolání kandidatury je řešena obdobně jako u voleb do Poslanecké sněmovny, ovšem s přihlédnutím k potřebám většinového systému a k možnosti kandidatury nezávislých kandidátů.
K § 67
Pokud jde o materiální a organizační zabezpečení výroby hlasovacích lístků bude postup obdobný, jako u voleb do Poslanecké sněmovny.
K § 68
Pro způsob hlasování platí společná ustanovení § 19 návrhu zákona s tím, že v § 68 jsou upravena specifika hlasování při většinovém volebním systému.
K § 69 - 74
Tato ustanovení upravují vlastní proces zjišťování výsledků voleb v jednotlivých volebních obvodech, jak odpovídá většinovému volebnímu systému.
V ustanovení § 72 odst. 2 vychází návrh z předpokladu, že pokud okrsková volební komise neohlásí ani na výzvu výsledky hlasování v okrsku, zpracuje obvodní volební komise konečným způsobem výsledky voleb v obvodu bez výsledků hlasování v dotyčném okrsku.
K § 75
Zvolen je kandidát, který získá nadpoloviční většinu platných hlasů. Pokud žádný kandidát tuto nadpoloviční většinu nezískal, je zvolen ten kandidát, který zůstane po provedení všech skrutinií jako poslední nevyřazený.
K § 76
Ústřední volební komise uveřejní výsledky voleb bezprostředně po jejich zjištění a schválení v této komisi. Způsob uveřejnění v návrhu není stanoven a ponechává se na rozhodnutí Ústřední volební komise. Uveřejnění se však musí stát oficiálním způsobem, protože jím počínají běžet lhůty pro podání volebních stížností.
K § 77
Ustanovení je analogické § 53, týkajícímu se voleb do Poslanecké sněmovny.
K § 78
Ve většinovém volebním systému není možné, aby na uprázdněný mandát nastupoval náhradník a proto jsou upraveny pro tento případ doplňovací volby.
K oddílu čtvrtému - organizační a technická opatření
K § 79 - 83
Zakotvují se úkoly orgánů státní správy a územní samosprávy při přípravách a organizaci voleb. V této části jsou upraveny především úkoly pomocného a technického rázu.
V části, týkající se nároků členů volebních komisí a kandidátů se vychází z obecné právní úpravy pracovního práva. Změna u nároků kandidátů předpokládá poskytnutí pracovního volna bez náhrady mzdy. Tím se předchází znevýhodnění soukromých podnikatelů a dalších kandidátů, kteří nejsou v pracovním nebo obdobném poměru.
Oproti dosavadní právní úpravě se zvyšuje v ust. § 84 minimální procento získaných hlasů, nezbytné pro vznik nároku na úhradu politickým stranám za volební výsledky, a to ze 2% na 3%. Důvodem jsou úspory ve státním rozpočtu. Za volební výsledky ve volbách do Senátu se politickým stranám úhrada neposkytuje, protože je zakotvena i možnost kandidatury nezávislých kandidátů.
K oddílu pátému - soudní přezkoumávání
K § 84 - 88
Uvedená ustanovení řeší rozsah, způsob a lhůty pro přezkoumávání postupu volebních komisí. Oproti dosavadní právní úpravě se nepočítá pouze s následným soudním přezkumem, ale i s možností přezkoumání jednotlivých opatření volebních orgánů ještě před vlastním hlasováním.
Vzhledem k ust. § 9 občanského soudního řádu se navrhuje přímo ve volebním zákoně zakotvit příslušnost Nejvyššího soudu v řízení podle § 87 - 89, jako soudu I. stupně.
Protože je k řízení v I. stupni příslušný Nejvyšší soud, je potřebné vyloučit možnost řádných i mimořádných opravných prostředků, neboť není soudní instance, která by o nich mohla rozhodovat. Taková úprava se jeví postačující i vzhledem k tomu, že neústavnost nebo nezákonnost rozhodnutí soudu může být předmětem řízení před Ústavním soudem. Odlišná úprava od obecních procesních postupů je vedena snahou, aby řízení bylo rychlé a efektivní.
K části druhé - Změna a doplnění zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
K § 89
V uvedeném ustanovení se navrhuje provést potřebné změny a doplnění občanského soudního řádu tak, aby tento procesní předpis, jímž se řídí postup soudů a účastníků řízení, postihoval specifika řízení ve volebních věcech.
K části třetí - ustanovení společná, přechodná a závěrečná
K § 90
Jde o zmocňovací ustanovení pro Ministerstvo vnitra k vydání vyhlášky nezbytné pro přípravu a provedení voleb.
Ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí a Ministerstvem financí Ministerstvo vnitra v této vyhlášce upraví rovněž nároky členů volebních komisí.
K § 91
Toto ustanovení se zakotvuje pro případ, že by účinnost zákona nastala později, než bude nutno učinit některá přípravná opatření k volbám.
K § 92
Jde o přechodné opatření pro první volby Senátu, které umožňuje zvolit celý Senát a přitom vytvořit předpoklady pro naplnění Článku 16 odst. 2 věty druhé a Článku 107 Ústavy České republiky.
K § 93 - 94
Jde o speciální ustanovení pro případ, že volby do Poslanecké sněmovny a Senátu proběhnou společně nebo proběhnou některé z voleb podle tohoto zákona společně s volbami do zastupitelstev v obcích.
K § 95
Toto přechodné ustanovení pamatuje na případ, kdyby se první volby do Senátu konaly před rokem 1996, tj. před ustavením Ústřední volební komise podle § 12. Šlo by o vytvoření komise, jejímž úkolem by bylo řídit první volby do Senátu a případné doplňovací volby do roku 1996. Ustavením Ústřední volební komise pro volby do Poslanecké sněmovny by ztratila své opodstatnění a ukončila svou činnost.
K § 96
Vzhledem k tomu, že se volby do Parlamentu České republiky konají ve dvou dnech, je třeba vyjasnit zákonem používaný pojem volebního dne, na který se váží lhůty pro jednotlivé úkony v přípravné fázi voleb.