Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám poslancům následující interpelaci poslance Jiřího Vyvadila na předsedu vlády Václava Klause. Interpelace je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Tel./fax: 54 12 72

Vážený pane předsedo vlády,

obracím se na Vás v záležitosti následující interpelace:

v nedávné době několikrát proběhly v tisku úvahy přednesené vedoucími představiteli o možnosti odškodnění osob postižených v průběhu německé okupace během 2. světové války. Tato úvaha se stále více koncentruje na odškodnění pouze žijících politických vězňů. Nedotýká se však pozůstalých po obětech nacistické zvůle, ať již popravených, či zemřelých v koncentračních táborech, či věznicích. Zdá se však logické, že podstatně více si případnou možnost odškodnění zaslouží ti, kteří byli po celý svůj život postiženi faktem, že ztratili své nejbližší cestou zvůle fašistického Německa, než ti, kteří válku přežili a dožili se dnešních dní i vysokého věku.

Jsem si samozřejmě vědom, že celá úvaha ze strany české vlády je nenároková a má toliko morální aspekt. Základním řešením by byla dohoda s SRN, která však, zdá se, je stále v nedohlednu. Žádám však, v rámci své interpelace, aby i tato otázka byla zvážena a jako příklad připojuji dopis jedné voličky.

S pozdravem

Příloha: dle textu

Vážený bratře poslanče,

obracím se na Tebe a problémem, který se dotýká nejen mne, ale tisíců dalších - tedy pozůstalých po obětech Gestapa- ať u popravených nebo zemřelých u konc. táborech či věznicích.

Domnívám se, že Tvá generace - tedy generace mých dětí se už těžko dovede vžít do hrůzy té doby a zejména do prožitků a pocitů nás tehdy dětí, jejichž nejbližší Gestapo zatklo Vždyť i nám čas hojí rány, ale stačí sebemenší podnět a ty zlé vzpomínky zase ožijí.

Před časem se začalo mluvit o odškodnění býv. pol. vězňů. Až do té doby mne jaksi vůbec nenapadlo, že bych mohla nějaké odškodnění obdržet a to, že se můj otec z koncentráku nevrátil. Když však tato otázka byl a nastolena začala jsem se o ní zajímat.

Svaz protifašistických bojovníků, do kterého byly vstoupeny všechny odbojářské organisace, tedy tento svaz zastává názor, že je třeba odškodnit pouze žijící pol. vězně, tedy žijící v r. 1991 a jejich pozůstalé. Tak to prohlásil v televisi Dr. Čermín, předseda SPB.

Domnívám se, že je to zcela pochybený názor, poněvadž ti, když o život přišli, ať popraveni nebo umučeni během války a tudíž se roku 1991 dožít nemohli, tedy jejich obět, ač nejvyšší za odškodnění nestojí. Avšak ti, kdož žijí ještě dalších téměř 50 let - tudíž přílišně poškození na zdraví tu zřejmě nebylo, žili normálním rodinným životem, jejich děti žádné trauma neprožívaly, většinou se narodily až po válce, tedy jedině ti mají dle Dr. Čermína nárok na odškodnění. Zřejmě tu hraje svou úlohu i to, že čím méně bude odškodňovaných, tím větší bude krajíc z přiděleného bochníku.

Věř mi, bratře doktore, že se mi v současné chvíli už jedná více o princip než o peníze, kterých jistě nebude zase asi tak příliš na velké zbohatnutí, i když nechci říci, že by mi nepřišly vhod.

Poněvadž vím, že budete ve sněmovně odškodnění býv. pol. vězňů z II. světové války projednávat, prosím, abyste si uvědomili, že nejsou jen Ti, kteří se dožili dnešních dní a vysokého věku. Více bylo ublíženo těm, kteří se ke svým rodinám nevrátili. Nemálo bylo těch, kteří se osvobození dočkali, ale v tak špatném zdravotním stavu, že po návratu ve velice krátké době zemřeli. Evidence pol. vězňů i popravených a umučených je na ministerstvu obrany - odd. osvědčení dle zák. 255-66 Sb. Budeš-li moci v této záležitosti udělat cosi, aby spravedlnost nebyla slepá, budu Ti velmi zavázána.

Ještě Ti musím napsat, že Tvým odchodem ze strany jsem byla a nejen já nemile překvapena. Nebylo jiné řešení? Mám takový pocit, že je to už strana jiných lidí, i názorově se mi vzdalujících, potkávám stále méně známých tváří. Nebo to snad bude strana jednoho muže? - Ale to jen tak mimochodem.

Budeš-li chtít a moci udělat něco pro nás, kteří jsme ztratili ve válce své nejbližší - děkuji Ti.

Přeji Ti hodně úspěchů a zůstávám s pozdravem