Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Předkládám Poslanecké sněmovně přehled ústních interpelací a otázek vznesených poslanci na členy vlády České republiky na 21. schůzi Poslanecké sněmovny. Texty interpelací jsou převzaty ze stenografických záznamů.

21. 1 01 Interpelace Zdeňka Trojana na ministra práce a sociálních věcí Jindřicha Vodičku ve věci předložení Evropské sociální charty k ratifikaci Parlamentu České republiky

Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, před několika dny to byl právě jeden rok, co bylo České republice přiznáno plné členství v Radě Evropy. Náš stát se tak stal členem evropské organizace, jejímž úkolem je ochrana demokracie a lidských práv a péče o zlepšování životních podmínek a zvyšování životní úrovně Evropanů.

Svými aktivitami přispívá Rada Evropy k výstavbě lidštější a spravedlivější Evropy. K tomu cíli přispívá především tím, že hledá společná řešení problémů evropské společnosti. V tomto hledání hraje primární roli vytváření systému mezinárodních úmluv, kterými se smluvní strany zavazují k uplatňování právních principů uznávaných demokratickým společenstvím evropských států.

V současné době existuje více než 150 evropských konvencí a smluv, které se fakticky rovnají více než 50 000 bilaterálních smluv, které tvoří základ, podle něhož modifikují členské státy své zákony podle evropského měřítka. Tyto konvence se týkají různých oblastí a problémů, ať už jde např. o bezpečnost - Úmluva o potírání terorismu z roku 1977, Úmluva o ochraně osobních dat z roku 1981; nebo o kulturu a vzdělávání - Evropská a kulturní úmluva z roku 1954, Úmluva o ochraně architektonického dědictví z roku 1985; nebo o životní prostředí - Bernská úmluva o zachování divoké zvěře a přírody z roku 1979; o místní samosprávu - Evropská charta z roku 1985; o finance - Úmluva o praní, vyhledávání a konfiskaci špinavých peněz z roku 1990, Úmluva o odhalování finančních operací vzniklých prozrazením burzovních tajemství atd. atd.

Mezi nejdůležitější úmluvy řadí Rada Evropy především Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv, Evropskou úmluvu proti mučení a Evropskou sociální chartu.

Evropská úmluva o ochraně lidských práv, jejíž podepsání je podmínkou přijetí do Rady Evropy, byla včetně deseti dodatkových protokolů podepsána a ratifikována. td České republiky se očekává, že v brzké době bude ratifikovat i jedenáctý protokol. U Evropské úmluvy proti mučení se očekává dokončení ratifikačního procesu.

Pokud se týká Evropské sociální charty a jejích dvou dodatkových protokolů= byly tyto tři části podepsány a zbývá provést jejich ratifikaci.

Ministerstvo práce a sociálních věcí se údajně zabývá přípravou podkladů pro ratifikaci. Tuto činnost by mělo urychlit nejen pro to, aby otálením neztratila v Radě Evropy Česká republika svou důvěryhodnost, ale i proto, že na podzim lze očekávat hodnocení plnění podmínek a závazků, které na sebe Česká republika při vstupu do Rady Evropy vzala. Neprovedení ratifikace sociální charty se může stát kontroverzním bodem hodnocení naší republiky.

Neshledávám žádné důvody pro rozsáhlé posuzování, jak dále při ratifikačním procesu postupovat. Sociální charta jednoznačně požaduje, aby se smluvní strana považovala být vázána pěti články, a sice čl. 1 - účinně uplatňovat právo na práci; čl. 5 -zajistit nebo podporovat svobodu pracovníků a zaměstnavatelů se organizovat; čl. 6 uplatňovat právo na kolektivní vyjednávání; čl. 12 - účinně uplatňovat právo na sociální zabezpečení; čl. 13 - účinně uplatňovat právo na sociální a zdravotní pomoc; čl. 16 účinně uplatňovat právo na sociální, právní a hospodářskou ochranu a čl. 19 uplatňovat právo migrujících pracovníků smluvních stran na ochranu a pomoc.

Kromě toho se musí považovat za vázanou dalšími články či odstavci podle vlastního výběru,

S ohledem na to, že ve výše citovaných závazcích neshledávám nic, co by bránilo předložení sociální charty k ratifikaci Parlamentu, táži se v rámci své interpelace pana ministra Vodičky.

Za prvé - co brání předložení sociální charty k ratifikaci.

Za druhé - do kdy budou podklady, potřebné pro ratifikaci, zpracovány a předloženy Parlamentu.

V souvislosti se sociální chartou byla na počátku t.r. Česká republika vyzvána, aby do 15. dubna 1994 oznámila své kandidáty do Výboru nezávislých expertů Evropské sociální charty. Této výzvě nebylo ze strany České republiky vyhověno údajně pro nedostatek kandidátů.

Dále se tedy v rámci mé interpelace táži pana ministra Vodičky

Za třetí - zda je má informace po výzvě experta za Českou republiku do Výboru expertů Evropské sociální charty pravdivá a v případě, že ano

Za čtvrté - proč nebyla tato nabídka ucházet se o tak významnou funkci z naší strany přijata.

21. I 02 Interpelace Jaroslava Štraita na vládu České republiky ve věci

restituce majetku osob, které se za války zkompromitovaly spoluprací s Němci i

Vážený pane místopředsedo, pane premiére, dámy a pánové, obracím se s interpelací na vládu České republiky.

Na 14. schůzi Parlamentu dne 11. listopadu 1993 jsem interpeloval ve věci restituce majetku osob, které se za války zkompromitovaly spoluprací s Němci.

Upozornil jsem na Karla desFoursa Walderode, který již část majetku dostal, i když je nade vší pochybnost, že podmínky oprávněné osoby nesplnil.

V průběhu poloviny roku 1994 učinil ministr vnitra pan Ruml další správní rozhodnutí o oprávněném udělení českého státního občanství Karlu Walderode z 25. 8.1992. Jednoznačně prý nedošlo k porušení zákona.

Pro pořádek shrnuji tehdejší moji argumentaci:

Za prvé - Karel Walderode byl členem Henleinovy strany a pravděpodobně i NSDAP.

Za druhé - členem svazu německých velkostatkářů - organizace, která se velmi aktivně podílela na rozbití republiky.

Za třetí - vlastnoručně podal žádost o udělení říšsko-německého státního občanství 4. července 1939 - v tzv. letech nesvobody.

Za čtvrté - sloužil ve wehrmachtu od 15.5.1942 do 25.11.1943.

Za páté - byl vedoucím oddělení v Brněnských zbrojních závodech, tzv treuhändlem.

Z pochopitelných důvodů Karel Walderode životopisná fakta zkresluje a zamlčuje. Např. 4.7.1939 uvádí své členství v sudetoněmecké straně, která však neexistovala, protože 5.11.1938 fúzovala s NSDAP a naprostá většina členů Henleinovy strany přešla do NSDAP. Stejně Karel Walderode po válce v dokladech neuvádí službu ve wehrmachtu. Tvrdí, že v armádě nesloužil.

Zjistit pravdu v historii je věcí pramenů a jejich kritiky, ničeho jiného. Bud' s panem ministrem vnitra vycházíme ze stejných dokladů, a nebo on má k dispozici jiné, které nelze v běžných archivech získat.

Doklady, které nejsou běžně k dispozici, by hodně řekli k činnosti Karla Walderodeho v poválečných letech. Státní občanství mu bylo uděleno 16. prosince 1947 a teprve potom byl osvědčen jako státně spolehlivý. Oba dokumenty, které měly být vydány v souladu se směrnicí ministra vnitra č. 20/1945 Sb., na předepsaných a zúčtovatelných formulářích, byly vystaveny na papírech pražského magistrátu Podobný postup byl u lidí typu Karla Walderode s takovou válečnou minulostí a přes nesouhlas z turnovska naprosto nemyslitelný, pokud nešlo o vysokou intervenci nebo dokonce podvod.

Opomíjím aktivitu sdělovacích prostředků v posledních měsících, a to zvlášť zahraničních, které líčí zmíněnou osobu - cituji: "pouhého překladatele v jednotce wehrmachtu, obět' persekuce gestapa, zastánce židovských obětí, podporovatele květnového povstání v roce 1945". Píše se dokonce o něm jako o předválečném bolševikovi a o příteli komunistického novináře E.E. Kische.

Jistou tragedií našeho státu, resp. jeho ústavního systému je, že neexistuje orgán, který by pochybení, vysokého státního úředníka, odstranil.

Druhý problém souvisí s vydáním části majetku Karlu Walderode, které se již z rozhodnutí semilského pozemkového úřadu uskutečnilo. Domnívám se, že zde byl porušen zákon a vydán majetek konfiskovaný před 25. únorem 1948. Nic na tom nemění skutečnost, že zákon ČNR č. 243/1992 Sb., je nejasný. Definuje však pět nezbytných podmínek k vydání majetku a ty splněny v případě Karla Walderode nebyly.

Státní ústav památkové péče před nedávnem zpracoval obsáhlý seznam feudálů, resp. jejich potomků, kteří se uchází o majetek konfiskovaný po válce z podobných důvodů, jako u Karla Walderode, a to před 25. únorem 1948. Uchazečů je na 500.

Podle tohoto seznamu Státního ústavu památkové péče žádá Karel Walderode také o Josefodol na Liberecku, Dřínov na Kroměřížsku, Křetín na Blanensku a Potštát na Přerovsku. Nemusím zdůrazňoval, že původ majetku je povětšině pobělohorský, stejně jako v případě Hrubého Rohozce u Turnova. V křetínském zámku je dnes dětská ozdravovna.

Požadavky dalších restituentů, uvedených v seznamu, jsou daleko a mnohonásobně vyšší, než pouhých 3 tisíce hektarů lesa a hospodářské stavení, byť se zove zámek Hrubý Rohozec.

Vládě pokládám v závěru své interpelace dvě otázky.

Za prvé - zda vláda, resp. ministerstvo vnitra, vlastní doklady jiné než běžně dostupné, podle kterých se rozhodovalo při udělování státního občanství Karlu Walderode a posléze o odvolání proti udělení státního občanství. Zda nejde o doklady, které jsou součástí zvláštních fondů, badatelům nepřístupných z provenience německé armády, či složek bývalé poválečné národní bezpečnosti.

Za druhé - zda byl majetek Karlu Walderode vydán oprávněně, když došlo ke konfiskaci před 25. únorem 1948 a podmínky zákona č. 243/1992 Sb., které musí být splněny všechny, v uvedeném případě prokazatelně naplněny nejsou.

21. I 03 Interpelace Jiřího Bílého na ministra zahraničních věcí Jozefa Zieleniece ve věci přijetí představitelů Spolku české menšiny na Slovensku prezidentem České republiky Václavem Havlem

Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vládo, vážené paní poslankyně a páni poslanci, obracím se s interpelací na ministra zahraničních věcí pana Zieleniece, a to ve věci, která se týká události, která se stala v uplynulém měsíci, kdy prezident republiky pan Václav Havel přijal představitele Spolku české menšiny na Slovensku. Ač je představitelem státu, kde má svoji vlast i moravský národ žijící více než 11 století na historickém území Moravy a vytvářející zde svébytnou státnost, nebyli pozváni také představitelé Spolku Moravanů na Slovensku. Připomínám, že ve Slovenské republice Moravané tvoří významnou a státem uznanou národní menšinu a že se těší zde péči a pomoci státu. Například předseda Spolku Moravanů se sídlem v Nitře má právo kdykoliv navštívit hlavu slovenského státu.

Z tohoto důvodu považujeme jednání prezidenta republiky za hrubé znevážení jak Moravanů žijících na Slovensku, kteří usilovně pomáhají odstraňovat třecí plochy mezi novými státy, tak i moravského národa, který žije ve své vlasti. Nadutost totalitního centra se změnila do podoby nadutosti české státní reprezentace, která se snad ani ne ve službách českého národa těmito činy snaží rozbít duchovní jednotu českoslovanských národů.

Z jednání prezidenta ve smyslu Ústavy činím odpovědným ministra zahraničních věcí. Současně ho žádám také o vysvětlení těchto otázek:

1. První otázka zní, zda ministerstvo zahraničních věcí informovalo prezidenta republiky o existenci organizace moravské národní menšiny Spolku Moravanů na Slovensku.

2. Zda příslušný odbor pro krajany ministerstva zahraničních věcí obstarává tyto informace, navazuje s těmito organizacemi kontakty. " K tomu na vysvětlenou například agilní skupina Moravanů v Kanadě má podporu kanadské vlády, vydáváme tam časopis v čele s panem Kocourkem, který je redaktorem, od české menšiny tam často zůstávají jen vybitá okna. Ale myslím, že je potřeba, aby i organizace moravské národnosti v zahraničí, našich krajanů, byly podchyceny a byly s nimi navazovány řádné kontakty, neboť ať chceme nebo nechceme, tento stát je státem jak Čechů, tak i Moravanů.

21. I 04 Interpelace Michala Krause na ministra obrany Antonína Baudyše ve věci hospodaření ministerstva obrany České republiky s finančními prostředky

Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, svou interpelací bych se rád obrátil na pana ministra obrany Baudyše. Velmi mne proto mrzí, že zde není přítomen, ovšem předpokládám, že moje slova se k němu alespoň v písemné formě dostanou.

V žádném případě nemám v úmyslu zpochybňovat jeho ujišťování, velmi vehementně podporovaná i náčelníkem generálního štábu generálem Nekvasilem, že armáda hospodaří účelně a počíná si při nakládání s penězi daňových poplatníků maximálně šetrně. Oba to musí vědět nejlépe, ostatně mají k takovým tvrzením i potřebné vzdělání na příslušných školách. Vůbec nechci zpochybňovat, že pan náměstek Kalousek, který za ekonomické otázky ministerstva obrany zodpovídá, je mužem na svém místě. Jen mne trochu znepokojují některá fakta a skutečnosti, která budou zřejmě jen oněmi pověstnými výjimkami, které potvrzují pravidlo. Nejde jen o diletantský způsob, jakým se pan náměstek Kalousek zbavil fotbalového týmu a ještě diletantnější řeči, které tuto likvidaci provázely, jde o poněkud závažnější maličkosti.

Za prvé se chci zeptat, jaká škoda vznikla prostřelením ministrova letadla při nedávném letu do Švédska včetně nákladů na použití hasičských vozů na letišti ve Švédsku a následné opravy letounu? Kdo tuto škodu uhradí a z jaké rozpočtové kapitoly?

Za druhé mezi vojáky se povídá, že tato ostuda ve Švédsku nebyla v poslední době první. Tu prý způsobil dnes již bývalý ředitel hlavního útvaru MTZ generálmajor ing. Oldřich Bárta tím, že byl v jednom švédském obchodním domě přistižen při krádeži hraček. Dokonce prý byl zatčen a propuštěn až po vyplacení kauce. Chci se proto zeptat pana ministra, v jaké výši byla ona kauce, kdo ji vyplatil a z jaké rozpočtové kapitoly.

Představte si, pane ministře - bohužel tady není - že se povídá, že onen par generál už sice není ve funkci ředitele hlavního útvaru MTZ, ale prý se v rámci satisfakce chystá na místo vojenského přidělence do Indie. Je to pravda?

Za třetí, mnoho se také povídá o nejrůznějších záhadných nevýhodných nákupech, které armáda v uplynulých měsících provedla. Jako příklad mohu uvést jistou finskou firmu, která sice vůbec nevyhrála vyhlášenou soutěž pro dodávku několika desítek, či stovek kusů počítačů pro armádu, navíc se účastnila pouze soutěže pro vojenskou zdravotní pojišťovnu, kde však neobstála, a přesto získala kontrakt, na jehož základě dodala armádě více než 100 počítačů v hodnotě zhruba 90 tisíc za kus. Tyto počítače jsou však pro armádu v podstatě nevyužitelné, protože klávesnice jsou uzpůsobeny pro programovací jazyk Windows, zatímco armáda funguje v 602. Navíc tiskárny jsou bez podavačů, tedy pro potřeby armády opět nepoužitelné. Přitom jen průměrný obchodník s počítači ví, že obdobné počítače, navíc s komponenty v armádě vyhovujícími, je schopen dodat zhruba za 50 % cenu za kus a navíc při tomto počtu je schopen realizovat i množstevní rabat až do výše 30 % celkové ceny. Chci se tedy zeptat pana ministra, kdo je odpovědný za takto vzniklou škodu, kdo a z jaké rozpočtové kapitoly vzniklé vícenáklady uhradí? Kolik takto výhodných nákupů armáda v letech 1993 - 1994 uskutečnila?

Za čtvrté, už při své interpelaci ve věci hospodaření Aero holding jsem upozorňoval na podivné ekonomické praktiky podniků působících v oblasti vojenského letectva a leteckého opravárenství.

Kromě podniků spadajících do Aera holding jsem se mimo jiné zmínil i o dvou státních podnicích, Leteckých opravnách Malešice a Leteckých opravnách Kbely. Protože Parlament neodsouhlasil moje opakované návrhy na vytvoření vyšetřovací komise, která by se zabývala podivným hospodařením v těchto podnicích, byl jsem nucen provádět vlastní šetření. Rád bych se proto pana ministra zeptal na několik nejasnosti, ke kterým jsem v průběhu zjišťování pravého stavu věcí dospěl.

Za prvé je pravdou, že obě opravárenské firmy, tedy LOM i LOK, jak se uvádí v jejich zkratkách, takto státní podniky, jejichž zřizovateli je Ministerstvo obrany, hospodařily v průběhu celého roku 1993 bez platného auditu za rok 1992?

Za druhé je pravdou, že např. s. p. Letecké opravny Malešice dosáhl v roce 1993 poprvé v historii ztráty, přestože objem výkonů firmy se zvýšil?

Za třetí je pravdou, že obě firmy, tedy LOM i LOK v roce 1993 v každém čtvrtletí výrazně překročily čerpání mzdových prostředků a přitom za to nebyly ani v nejmenším sankcionovány? Údajně např. v Leteckých opravnách Malešice jenom za první kvartál činil nárůst mezd 162,7 %.

Za čtvrté je pravdou, že letecké opravny v průběhu let 92/93 provedly několik ekonomicky velmi nevýhodných zakázek tzv. v zájmu armády, jako např. opravu motorů pro Sýrii za vysloveně dumpingové ceny, nebo opravu motorů pro letadla MIG z Polska, které se ukázaly jako neopravitelné, a tak místo vrácení zakázky se na náklady české firmy zakoupily zcela nové motory v Rusku a ty se dodaly Polákům? Kdo za tyto a podobné ztrátové zakázky nese odpovědnost?

Je pravdou, že po příletu pana ministra z Izraele nařídil provést modernizaci letadel MIG 21, kterou by měla realizovat izraelská firma, pravděpodobně firma ELBIT, na jejíž podivné působení v Aero Vodochody jsem upozorňoval v předchozích interpelacích? Je pravdou, že tato oprava, která bude rozpočet armády v letech 1995 -97 stát více než 6,5 miliardy Kč, nebyla nejen vůbec plánována, ale ani potřebná, a navíc přidělení zakázky nepředcházelo vůbec výběrové řízení, jež bylo údajně provedeno přímo na místě v Izraeli během návštěvy pana ministra?

Za šesté je pravdou, že s. p. Letecké opravny Kbely již v době, kdy byl připraven pro privatizaci, vytvořil s americkou firmou DUNCAN AVIATION společnost s ručením omezeným a jako svůj vklad vložil státní podnik do s. r. o. dvě haly, přestože působí na pozemku armády a haly má rovněž od armády pronajaté?

Za sedmé je pravdou, že funkci ekonomického náměstka tohoto podniku stále dělá pan Pernica, čistě jistě shodou okolností bratr generálního ředitele Aero holding, který mimo jiné proslul tím, že půjčil soukromé podnikatelce 2 milióny Kč ze státních peněz, přičemž tato půjčka je stále nedobytná?

Za osmé je pravdou, že se v průběhu několika posledních měsíců v Leteckých opravnách Kbely vystřídalo několik náměstků, z nichž většina se na své židli ani neohřála a všichni odcházeli s 5 měsíčním odstupným?

Za deváté co víte, pane ministře, o existenci podnikatelského subjektu jménem LOMEX? Pokud nic, svědčí to o tom, že nevíte, co se vám v armádě děje. Pokud alespoň to, co jsem slyšel já, divím se, že ještě sedíte tam, kde sedíte. Ptám se proto, je pravda, že tento subjekt, aniž by byl registrován v obchodním rejstříku, aniž by mě l příslušné licence, vstupoval v letech 1992-4 do hospodářských vztahů s armádou, pro armádu poněkud nevýhodných?

Závěrem dovolte ještě jednu poznámku. Nový podnikatelský záměr Leteckých opraven Malešice mimo jiné předpokládal převzít v první fázi od Ministerstva obrany formou pronájmu Střední odborné učiliště leteckoopravárenské v Malešicích, s cílem zabezpečit výchovu připravovaných pracovníků pro potřeby leteckého průmyslu Ministerstva obrany a vnitra. Je pravdou, že Letecké opravny Malešice vypověděly smlouvu s učňovským střediskem z důvodu, že omezováním výdajů na armádu a vojenskou techniku v rámci České republiky se zřetelně projevuje právě u vojenského letectva, potřeby podniku z hlediska zabezpečení pracovními silami klesají a dochází k první vlně propouštění zaměstnanců? Je tedy pravda, že z výše uvedených důvodů podnik údajně nebude schopen zabezpečit zaměstnání stávajícím žákům druhého a třetího ročníku střediska praktického vyučování?

Byl bych panu ministrovi velmi zavázán, kdyby mohl na všechny mé dotazy podrobně odpovědět, případně mi vyvrátit dojem, že ekonomické rozhodování v naší armádě je v tom lepším případě v rukou diletantů.

21. o 01 Otázka Dalibora Matulky na vládu České republiky ve věci předložení zásad zákona, kterým by byl nově stanoven systém platů ústavních činitelů a státních zaměstnanců

Vážený pane předsedající, pane předsedo, vážení členové vády, dámy a pánové, mám před sebou usnesení Poslanecké sněmovny z 15. schůze ze dne 9. prosince loňského roku, usnesení má č. 292.

Pro připomenutí je to usnesení, kde Poslanecká sněmovna jednak soudila a vyjádřila v něm, že považuje soustavu platů ústavních činitelů a státních zaměstnanců za ucelený závislý systém a jednak požádala vládu, aby předložila Poslanecké sněmovně a jejím členům přehled mzdových předpisů a přehled o platech státních zaměstnanců v loňském roce a jejich vývoj a také jsme požádali tímto usnesením vládu o předložení návrhu zásad zákona, kterým by byl nově stanoven systém platů ústavních činitelů a státních zaměstnanců. Pikantní na tom usnesení je, že požadavek na vládu byl adresován do data 31. března 1994.

Pokud mě moje znalosti a smysly nešálí, datum 31. března 1994 je už poněkud za námi. Samozřejmě je mi známo, že vláda České republiky není povinna vyhovět žádostem Parlamentu. Nicméně patří mezi dobrý zvyk, že jestliže někdo nechce vyhovět, tak to druhému alespoň sdělí. Není mi nic známo o tom, že by vláda usnesení Poslanecké sněmovny nějakým způsobem vyřídila, případně, že by sdělila Poslanecké sněmovně - alespoň ke mně se takové sdělení nedostalo - že nehodlá tomuto usnesení vyhovět.

Proto mám otázku na vládu České republiky, zda se usnesla na tom, že nevyhoví usnesení Poslanecké sněmovny a žádosti tedy nevyhoví, anebo zda došlo k nějakému administrativnímu nedopatření, například se někde překlepla písařka nebo někde někdo něco založil. Samozřejmě je také možné, že do dnešního dne od 9. prosince 1993 usnesení Poslanecké sněmovny na vládu nedorazilo. To nevím a nemohu to vyloučit. Ale prosím o náležité vysvětlení.

21. o 02 Otázka Zdeňka Vorlíčka na ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci Jiřího Skalického ve věci výroční zprávy Fondu národního

majetku České republiky za rok 1993 i

Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, projednávání výroční zprávy FNM je jedinou příležitostí za rok, kdy sněmovna má možnost splnit svou kontrolní funkci vůči procesu privatizace v České republice. Základní podmínkou pro to, aby věcná analýza privatizační činnosti mohla ve sněmovně vůbec proběhnout, je kvalitní výroční zpráva. Kvalitní výroční zpráva musí podle mého mínění obsahovat objektivní analýzu činnosti fondu za rok 1993. Na bilanci úspěchů a neúspěchů roku 1993 by pak musela navázat vytipováním největších slabin činnosti fondu a návrhem opatření zamezujících, aby se dosavadní nedostatky dále opakovaly. Ve výroční zprávě Fondu národního majetku není po analýze činnosti a návrhu opatření ke zlepšení práce ani potuchy. Nezasvěcený čtenář by se mohl domnívat, že privatizace ve Fondu národního majetku probíhá naprosto dokonale. To se však dnes už nedomnívá ani česká vláda.

Nebudu zde nedostatky v privatizační činnosti fondu vypočítávat. Upozorňoval jsem na ně členy této sněmovny několikrát, naposledy před měsícem v souvislosti s projednáváním statutu a rozpočtu FNM na rok 1994. Zatímco mé hodnocení činnosti fondu se od výroční zprávy fondu na rok 1992 v podstatě nezměnilo, zajímavou metamorfózu prodělal názor české vlády, zejména však pana ministra Skalického Česká vláda dnes ve svém stanovisku k výroční zprávě fondu vyslovuje nepokrytě kritické hodnocení a vytýká jeho činnosti totéž, co já zde ve sněmovně říkal už před rokem a pan ministr Skalický zdůvodňoval odstoupení předsedy výkonného výboru Tomáše Ježka nedostatky v činnosti fondu, které v mé kritice fondu před časem rezolutně odmítal. Stačí nahlédnout do stenografických záznamů ze sněmovny. Je to zajímavý doklad úrovně a morálky některých vládních činitelů.

Chci zdůraznit, že bez objektivní kritické analýzy činnosti Fondu národního majetku předložená zpráva vlastně žádnou výroční zprávou není. Dostali jsme jen audit shledávající, že byla dodržena účetní pravidla a pak suchý popis, co ve FNM v minulém období proběhlo, navíc v řadě případů zamlžený uváděním výsledků tzv. od počátku privatizace, nikoli jen za rok 1993. O tom však budu hovořit později.

Přitom ani pouhá deskripce činnosti FNM není ve zprávě zpracována tak, aby nevzbuzovala místy pochybnosti.

Za prvé jako zlepšení metodiky veřejných soutěží v roce 1993 se uvádí, že se fond přestal jistit vyžadováním bankovního příslibu od účastníků. Už před rokem jsem upozorňoval, že tzv. bankovní příslib je fakticky jen cárem papíru a fond by měl před podepsáním smlouvy zjišťovat kredibilitu klienta tak, jak to dělají seriózní finanční instituce na celém světě. Místo toho FNM realizuje svůj experiment vybíráním 10 % kupní ceny před uzavřením smlouvy. Jak úspěšný je to nápad je vidět z toho, že počet dlužníků vzrostl od minulé výroční zprávy ze 72 na 243 a dluh u FNM z 1,6 miliardy na 6,583 miliardy Kč.

O tom, jak realisticky vidí Fond účinnost svých opatření do budoucna, svědčí údaj z důvodové zprávy k rozpočtu na rok 1994, kdy Fond plánuje dopředu neúspěch počtem 450 soudních sporů s dlužníky a dlužnou částku 12 mld. korun.

Za druhé: Již před rokem jsem žádal, aby Fond s dlužníky a porušovateli smluv naprosto rázně zatočil a smlouvy s nimi zrušil.

Ptám se pana předsedy prezídia, proč to učinil jen ve třech případech a podle jakého výběrového klíče. Je proti zdravému rozumu, že ve více než dvou stovkách dalších případů Fond volí zdlouhavé soudní spory, které vlastně znamenají, že dlužníci dále dlouhou dobu podnikají s majetkem, který nezaplatili a Fond je vlastně úvěruje.

Ptám se, jakým právem Fond postupuje způsobem, který vyhovuje hrstce "podnikatelů", kteří si tento název nezaslouží, zatímco tento postup poškozuje zájmy státu a jeho občanů.

Za třetí: Proč, když už Fond postupuje proti dlužníkům a porušovatelům smluv soudní cestou, byla podána žaloba jen na 71 dlužníků z celkového počtu 243. To jsou čísla řádově odlišná a těžko věřit, že zbývající dlužníci měli všichni termín zaplacení ve čtvrtém čtvrtletí 1993.

Za čtvrté: Jaká byla činnost představenstva a dozorčí rady Nadačního fondu v roce 1993, čím se ve své činnosti tyto orgány řídily a jaké finanční prostředky spotřebovávaly, když zpráva zdůrazňuje, že se nadále budou ve své činnosti řídit připravovaným usnesením vlády.

Za páté: Na straně 11 zprávy jsem s překvapením zjistil, že Fond národního majetku uložil 3 mld. korun u Čs. obchodní banky na pětiletý termínovaný vklad, a to rozhodnutím prezídia - podtrhuji - bezúročně. Protože činnost prezídia je ohraničena statutem Fondu národního majetku a nakládání s majetkem je vázáno zákonem č. 171 /1991 Sb., zejména jeho § 18, ptám se předseda prezídia, kdo zplnomocnil prezídium Fondu národního majetku, aby vybralo právě Čs. obchodní banku a vzdalo se vůči ní úroků. Tato velkorysá charitativní činnost vůči Čs. obchodní bance znamená pro Fond a jeho činnost do roku 1998 ztrátu podle výše úroků mezi třetinou a polovinou miliardy korun každý rok, tedy 1,5 - 2,5 mld korun celkem. Tento velkorysý dar byl učiněn největšímu českému podniku, tj. podniku s největším ročním bilančním ziskem, který za rok 1993 činil 101 mld. 291 mil. korun. Jaký smysl pak má po takovýchto rozhodnutích usilovat v této sněmovně o finanční efektivnost i v jiných oblastech a hrdlit se zde o každý ušetřený milión. Na základě jakých kritérií byly pro další termínované vklady 150 - 400 mil. vybrány dvě malé banky a jaká je bezpečnost vkladu u nich?

Za šesté: Rozsah činnosti Fondu národního majetku a jeho skutečné pracovní výsledky jsou, jak už jsem zdůraznil, uměle zamlžovány tím, že výroční zpráva udává např. v tabulce na str. 3 výsledky privatizace ne za rok 1993, jak by bylo přirozené, ale tzv. od počátku privatizace do 31.12.1993. Chcete-li ovšem znát pravdu, pak vám v tom ovšem ani předseda prezídia zabránit nemůže. Je to jen trochu komplikovanější. Potřebujete výroční zprávu Fondu národního majetku za rok 1992 a trochu trpělivosti s počítáním. Výsledky jsou však docela zajímavé a rád bych se o ně s vámi podělil. Budu se zabývat pouze třemi privatizačními formami: veřejnými dražbami, veřejnými soutěžemi a zakládáním akciových společností všeho druhu.

Několik výchozích oficiálních čísel Fondu národního majetku. Do konce roku 1992 se Fond národního majetku zabýval 351 dražbami a 174 zcela realizoval, rozuměj zúřadoval až do konce. Zabýval se 316 veřejnými soutěžemi a 128 zcela realizoval. Zabýval se zakládáním 1 210 akciových společností a realizoval 1 117 akciových společností. Tzv. od počátku privatizace do 31.12.1993 se Fond národního majetku zabýval 514 veřejnými dražbami a 278 jich realizoval. Zabýval se 502 veřejnými soutěžemi a 285 realizoval. Zabýval se zakládáním 1 777 akciových společností a 1 423 realizoval..

Jestliže pomocí základních aritmetických úkonů porovnáte tato čísla a vezmete si k ruce ještě rozpočet Fondu národního majetku na rok 1993 a jeho důvodovou zprávu, pak skutečné údaje o činnosti Fondu národního majetku v roce 1993 lze interpretovat takto:

V roce 1993 si Fond národního majetku nárokoval finanční prostředky asi na 335 veřejných soutěží. Skutečně se zabýval 186, tj. 55,5 % a zcela vyřešil 157 případů, tj. 46,9 %. Fond národního majetku nárokoval v rozpočtu na rok 1993 prostředky zhruba na 175 dražeb, ve skutečnosti se zabýval 163, tj. 93,1 % a vyřešil až do konce 104 případů, tj. 59,4 %.

Fond nám při rozpočtu na rok 1993 tvrdil, že založí ve jmenovaném roce 800 akciových společností a nárokoval na to prostředky ze státního rozpočtu.

Ve skutečnosti se zabýval jen 567 případy, tj. 79,9 % a zcela vyřešil jen 306 akciových společností, což je 38,3 %. Takto by se dalo v analýze pokračovat. Pro demonstraci kvality a vypovídací schopnosti zprávy i posouzení skutečné činnosti Fondu národního majetku to snad stačí.

Závěrem: To, že auditorům souhlasí účetní uzávěrka, nevypovídá nic o tom, zda rozpočtové prostředky byly vynaloženy efektivně a Fond pracoval dobře. Proto měla výroční zpráva obsahovat objektivní analýzu činnosti. Jestliže výroční zpráva obsahuje jen suchý výčet činností bez konfrontace záměrů na rok 1993 a realizovaných výsledků bez analýzy slabin v práci Fondu v tomto roce a opatření k jejich odstranění, pak taková zpráva nemá ani cenu papíru, na kterém byla vytištěna.

To, co ze zprávy lze vydedukovat, jak jsem předvedl, podporuje mé tvrzení, že rozpočty Fondu národního majetku jsou nadsazené a činnost Fondu národního majetku zdaleka nedosahuje záměrů proklamovaných v okamžiku, kdy se Fondu schvaluje rozpočet. Fond prokazuje, že mu chybí zainteresování na kvalitě a rozsahu práce. Chová se proto jako typická rozpočtovka, maximalizuje rozpočet a minimalizuje výkony. Tato instituce rozhoduje o národním majetku v obrovském finančním rozsahu a nelze její slabosti a nedostatky velkoryse přehlížet. Opakuji, co jsem zde řekl v souvislosti s novelou statutu národního majetku. Je nejvyšší čas rekodifikovat předpisy pro činnost Fondu národního majetku, resp. i Ministerstva pro správu národního majetku a privatizaci a zainteresovat účinně tyto instituce na skutečné hospodaření s národním majetkem i vlastními finančními prostředky.

21. O 03 Otázka Jozefa Wagnera na ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci Jiřího Skalického ve věci hospodaření Fondu národního majetku v roce 1993

Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, dámy a pánové, mí předřečníci v podstatě hovořili už i o tom, co málo jsem si vybral k tomu, že by bylo potřeba tady zmínit a zmínit tak, aby odpovědný činitel na tyto otázky zde bud' dnes nebo kdykoliv později odpověděl ve lhůtách, které pro to zákon stanoví. Budu proto velmi stručný a pouze se budu ptát na to, co mně nezodpověděla předložená zpráva a co si myslím, že je třeba vědět k posouzení činnosti instituce, o níž je řeč.

Ve zprávě se říká, že ve veřejných dražbách bylo prodáno zhruba za 2,5 mld. Kč. Mám otázku pro pana ministra a předsedu prezidia Fondu, jakým způsobem byty tyto dražby organizovány a byly-li organizovány prostřednictvím zprostředkovatelských organizací, aby mně byl doručen seznam těchto organizací a aby s ním byla seznámena i sněmovna, a to podle § 90 odst. 1. a 2. zákona o jednacím řádu. Tedy pokládám to formálně jako otázku. Pokud by ve všech jiných způsobech prodejů byli použity zprostředkovatelé, platí tato otázka i na tyto ostatní způsoby.

Dověděl jsem se ze zprávy, že První slezská a.s. Opava by měla 13. 7. a Podnikatelská banka 12. 7. vrátit termínované vklady, protože do té doby byly termínovány nebo ten den je možno je získat zpět včetně úroků. Takže bych rád věděl, zdali ty prostředky jsou k dispozici k tomu, aby případně, rozhodne-li Fond tak, že se mají vklady po uplynutí termínu převést jinam, zdali to bude možné. A rovněž bych si dovolil položit jako otázku, vše jak jsem citoval podle zákona o jednacím řádu, i ve vztahu k tomu většímu, k Československé obchodní bance, což již jeden z předřečníků zmínil, kde se půjčily 3 mld. bezúročně na 5 let; nebyl bych tak shovívavý jako předřečník a troufl bych si říci, že ušlý úrok je za těch 5 let bezpečně přes 2 mld. a tedy mně nezbývá než položit otázku, co vedlo Fond k takto shovívavému postupu s prostředky, se kterými jen přechodně hospodaří.

21. P 01 Podnět Svatomíra Recmana na předsedu vlády Václava Klause k zpracování podrobné analýzy stavu vývoje ekonomiky za dva roky, případně od roku 1989

Pane předsedo, pane místopředsedo vlády, vážená sněmovno, po více než 3 měsících od skončení 1. čtvrtletí nám vláda v tisku 1014 předložila zprávu o plnění státního rozpočtu ČR za 1. čtvrtletí 1994. Vyslechli jsme i expozé místopředsedy vlády a ministra financí pana ing. Kočárníka. Já bych se chtěl s laskavým svolením sněmovny podělit s vámi o některé názory na problematiku státního rozpočtu a plnění 1. čtvrtletí, které ve svých závěrech jsou poněkud jiné, než jak je nám předloženo vládou.

Přitom bych chtěl upozornit na to, že vycházím ze stejných prvotních informací, které měl zpracovatel této zprávy, to znamená Ministerstvo financí, i předkladatel, to znamená vláda ČR.

Podle vlády hospodaření státního rozpočtu v prvních měsících letošního roku se vyvíjí uspokojivě. Poznamenává však, že rozpočtový přebytek ke konci března letošního roku byl 4,9 miliardy Kč, ke konci dubna 4,2 miliardy a ke konci května dokonce 9,7 miliardy. Chtěl bych poznamenat, že v roce 1993 to bylo ke konci března 10,4 miliardy Kč. Přesto rozpočtový přebytek z roku 1993 byl větší jenom o něco než 1 miliarda Kč. Myslím si, že tyto výsledky nelze přeceňovat především s ohledem na nižší dynamiku rozpočtových příjmů.

Příjmy za 1. čtvrtletí tvoří 23,4 % ročního úkolu, výdaje pouze 22,1 %. Je zde rovněž vliv clearingového zúčtováni mezi Českou republikou a Slovenskem, jak zde bylo uvedeno. Bez aktiva těchto clearingových plateb by byl přebytek pouze 2,7 miliardy Kč za 1. čtvrtletí.

Uvedený přístup je charakteristický pro tvorbu i realizaci státního rozpočtu. Vláda dosahuje vyrovnanosti omezováním výdajů a příjmy jsou v krajním případě doplňovány z Fondu národního majetku. Za 1. čtvrtletí se z roční alikvóty 25 % pln daně z přidané hodnoty pouze 17 %, u spotřební daně pouze 20,7 %. Reálně, to znamená s přihlédnutím k inflaci, je to asi 90 % uvedené skutečnosti ve srovnání se stejným obdobím minulého roku.

Jak je to s pokračováním růstových tendencí české ekonomiky v 1. čtvrtletí, tak jak o tom vláda ve zprávě hovoří? Nedávno premiér označil ta průlomová čísla o vývoji domácího produktu v 1. čtvrtletí ve výši 3,5 %. Místopředseda vlády to potvrdil. Ve zprávě se hovoří o 0,5 až 2 % růstu. t když je uvedený růst hrubého domácího produktu značný, musíme si uvědomit, že je to růst ke čtvrtletí s nejnižší úrovní hrubého domácího produktu ve srovnatelných cenách za celé období transformace, to znamená od roku 1989.

V 1: čtvrtletí 1993 byl hrubý domácí produkt na úrovni 93,2 miliardy Kč, v 1. čtvrtletí 1994 pak 96,5 miliardy Kč. Průměrný čtvrtletní hrubý domácí produkt v roce 1993 byť 100,6 miliardy Kč. Je tedy objem 1. čtvrtletí 1994 o 4 % nižší než objem průměrného čtvrtletí v roce 1993. Proto až vývoj v dalších čtvrtletích, upřesněn některých i náhodných výkyvů může ukázat vývojové tendence české ekonomiky i jejich vliv na plnění státního rozpočtu.

Vývoj výrobní sféry ukazuje doposud tendenci dalšího mímého poklesu nebo při nejmenším stagnace. Je uvedeno, že průmyslová výroba celkem poklesla za 1. čtvrtletí o 0,7 %, v dubnu o dalších 1,2 %. Přitom průmysl se podílí na tvorbě hrubého domácího produktu 42,3 %. Za organizace s více než 25 pracovníky je pokles za 4 měsíce 3 %. Zde jsou údaje statisticky a výkazově sledované, a proto jsou přesnější. U malých organizací je to odhad, statisticky ukazuje růst za 4 měsíce o 11,4%.

Ve stavebnictví po extrémně nízké úrovni roku 1993 byl v 1. čtvrtletí roku 1994 růst o 6,5 %. Podíl stavebnictví na hrubém domácím produktu byl pouze 4,1 %. Značně poklesla živočišná výroba, z nízké úrovně mímě poklesla i doprava. Celý růst je tedy zaznamenán v oblastech tržních i netržních služeb, které tvoří 32,7 % HDP. Jde především o služby v bankovnictví, pojišťovnictví, o reklamní agentury, prodej nemovitostí a podobně. Znamená to, že ekonomický růst, tak jak je za 1. čtvrtletí prezentován, není výsledkem reálného růstu ve výrobní sféře, která nakonec je rozhodující, nýbrž růstem odvětví, kde dnes převládá spekulace, snaha o rychlé zbohatnutí. Banky mají vysoké úroky na úvěry, které pro podnikatele, jak se obecně přiznává, nejsou k přežití. Naopak úroky na vklady drobných střádalů nekryjí zdaleka ani inflaci. Banky a bankovní instituce podle současných zákonů mají možnost odvádět neúměrně nízké daně. Jako příklad je možno uvést Českou státní spořitelnu. V roce 1993 zisk z bankovní činnosti dosáhl úrovně 16 miliard Kč, v roce 1992 to bylo 13 miliard Kč. Avšak daň z příjmů poklesla ze 4,6 miliardy v roce 1992 na polovinu, to znamená na 2,3 miliardy Kč v roce 1993. Je to hlavně v důsledku obrovského růstu opravných položek, které se zahrnují do nákladů. Ty vzrostly z 1,7 miliardy Kč v roce 1992 na úroveň 7,6 miliardy Kč v roce 1993. Zda je to oprávněné, na to musí odpovědět příslušné kontrolní orgány.

V této souvislosti bych chtěli uvést, že nejhorší na současné situaci je, že nejsou dostatečně vytvářeny předpoklady pro obnovu ekonomického růstu. Údaje za investiční výstavbu za poslední léta ukazují, že ve všech výrobních odvětvích, s výjimkou energetiky, dochází k dekapitalizaci, to znamená k žití z podstaty základních výrobních prostředků, a to podle odhadu expertů ve výši 30 až 40 miliard Kč ročně. Markantní je to zejména v bytové výstavbě, kde končí prakticky výstavba nájemných bytů.

Vláda ani banky rovněž dostatečně nepodporují oživení podniků, zejména drobných a malých podnikatelů. Vytváří se iluze o bouřlivém rozvoji malého podnikání. Roste však pouze jejich zadluženost a platební neschopnost. V tomto roce prudce klesá i počet soukromých podnikatelů. Od počátku klesl jejich počet podle údajů ČSÚ - k 20. 5. 1994 - asi o 281 tisíc, na 763 tisíc.

Dámy a pánové, předložená zpráva vlády podle mého názoru objektivně neanalyzuje skutečný stav ekonomiky i hospodaření státního rozpočtu, zejména z toho hlediska, jaké se vytvářejí předpoklady pro reálné oživení ekonomiky. Chtěl bych proto požádat vládu nebo pana premiéra, aby po dvou letech od doby, kdy přednesl své programové prohlášení zde ve sněmovně, zpracovala podrobnou analýzu stavu vývoje a ekonomiky za dva roky, popřípadě od roku 1989, i z hlediska předpokladu pro nejbližší období a předložila tuto analýzu Poslanecké sněmovně do konce září t.r. To znamená na zpracování jsou v podstatě 3 měsíce. Chtěl bych požádat, aby tato žádost o zpracování této analýzy a její předložení Poslanecké sněmovně byla brána jako podnět ve smyslu § 91, odst. 1 zákona č. 35 z roku 1989 Sb. o jednacím řádu Poslanecké sněmovny ve znění pozdějších předpisů.