kterým se předkládá
Poslanecké sněmovně Parlamentu České
republiky k vyslovení souhlasu Dohoda o zřízení
Světové obchodní organizace, která
byla podepsána dne 15.dubna 1994 v Marrakeši.
kterým se předkládá
Poslanecké sněmovně Parlamentu České
republiky k vyslovení souhlasu Dohoda o zřízení
Světové obchodní organizace, která
byla podepsána dne 15.dubna 1994 v Marrakeši.
Poslanecká sněmovna
Par lamentu České republiky souhlasí
s Dohodou o zřízení
Světové obchodní organizace, která
byla podepsána dne 15.dubna 1994 v Marrakeši.
V Praze dne................................. 1994
V polovině dubna t.r. bylo
na Ministerském zasedání Obchodního
jednacího výboru v Marrakeši (Maroko) ukončeno
Uruguayské kolo (UK) mnohostranných obchodních
jednání (MOJ) přijetím Závěrečného
aktu, k němuž jsou připojeny výsledky
tohoto kola, Dohody o zřízení Světové
obchodní organizace, jednotlivých rozhodnutí
a tzv. Marrakešské deklarace. Uvedené výsledky
přijalo 121 zemí,
včetně ČR.
Úspěšným
ukončením MOJ dochází k podstatnému
zlepšení přístupu na trhy, znatelnému
posílení multilaterality v obchodních a hospodářských
vztazích a pravidel, upravujících světový
obchod, jakož i k vytvoření pevné institucionální
základny, představované zakládanou
Světovou obchodní organizací.
ČR se vyslovila pozitivně
k završení mnohostranných obchodních
jednání a k jejich výsledkům, podpořila
jejich urychlené provádění a upozornila
na nemalý přínos ČR pro jejich úspěšné
ukončení, spočívající
nejen v liberalizaci českého obchodu, ale zejména
v transformaci její ekonomiky.
V souladu s usnesením vlády
ČR č. 178 ze dne 6.dubna 1994, ve kterém
vláda ČR zejména vyslovila souhlas s výsledky
MOJ a listinami koncesí a závazků ČR,
ministr průmyslu a obchodu ČR na Ministerském
zasedání v Marrakeši podepsal Závěrečný
akt bez výhrady a Dohodu o zřízení
Světové obchodní organizace s výhradou
ratifikace.
Vláda ČR svým
usnesením č. 394 ze dne 13.července 1994
vzala na vědomí výsledky Ministerského
zasedání v Marrakeši a současně
schválila návrh na zajištění
výsledků Uruguayského kola MOJ ze strany
České republiky.
Charakter sjednaných dohod
v rámci MOJ se dotkne některých právních
norem v ČR již existujících a dohody
současně zakládají nová práva
a povinnosti pro příslušné české
státní a soukromoprávní subjekty.
Z tohoto důvodu se tyto dohody předkládají
Parlamentu ČR k posouzení a schváleni. V
této souvislosti je předkládaná zpráva
zaměřena především na výsledky
MOJ, týkající se sjednaných pravidel
mezinárodního obchodu.
MOJ, zahájená v
roce 1986, probíhala za složitých podmínek
zpomaleného ekonomického růstu, nevyrovnanosti
platebních bilancí řady zemí, poruch
ve fungování mezinárodního měnového
systému, pokračujícího zadlužení
rozvojových zemí a významných společensko
ekonomických změn v zemích střední
a východní Evropy.
Přes uvedené skutečnosti
se podařilo při účasti 121 zemí
dosáhnout dohody o:
- zlepšení přístupu
na trhy cestou snížení nebo odstranění
cel, množstevních omezení, jiných netarifních
opatření nebo výrobních a vývozních
subvencí nebo cestou uplatňování jiných
regulačních opatření,
- zpřesnění
a zpřísnění pravidel, upravujících
ochranu trhu,
- zlepšení existujících pravidel obchodu
a stanovení nových
pravidel, týkajících se zejména obchodu
službami a ochrany práv duševního vlastnictví,
- založení Světové
obchodní organizace,
- vytvoření podmínek
pro účinné řešení sporů,
vyplývajících z jednotlivých dohod.
Dosažené výsledky
jsou pojímány jako jediný celek, usilující
o dosažení globální rovnováhy
výhod a závazků mezi všemi účastníky
MOJ a o universální provádění
dohodnutých závazků.
Na základě prohlášení
a dosavadního postupu jednotlivých účastníků
MOJ lze soudit, že ratifikační proces výsledků
MOJ bude dovršen v průběhu 2.poloviny roku
1994 a tudíž se očekává, že
výsledky vstoupí v platnost k 1.lednu 1995.
ČSFR a později Česká
republika (ČR) jako země se značnou závislostí
na zahraničním obchodě a mající
zájem o rovnocennou mezinárodní obchodní
spolupráci, upravenou závaznými pravidly,
se aktivně podílela na přípravě
a vlastním uskutečnění UK. Ačkoli
Česká republika a Slovenská republika vystupovaly
jako samostatní účastníci MOJ, s přihlédnutím
k existenci celní unie mezi ČR a SR, svůj
postup na půdě
MOJ koordinovaly.
V oblasti přístupu
na trhy se podařilo zejména dohodnout snížení
nebo odstranění cel, množstevních omezení,
či jiných netarifních opatření
u průmyslových a zemědělských
výrobků a v obchodu službami. Tento proces
bude realizován podle dohodnutého harmonogramu a
podmínek, přijatých v listinách celních
a necelních koncesí a závazků. U průmyslových
výrobků vyspělé země sníží
cla v průměru o více než 38% na průměrnou
úroveň cel ve výši 3,5-4%. Přibližně
40% dovozů bude
bezcelních. U zemědělských výrobků
dojde ke snížení domácích podpor
o 20% a vývozních podpor o 36% v hodnotovém
vyjádření a 21% ve fyzickém objemu
a všechny netarifní překážky budou
převedeny na formu cel, která se sníží
o 36%. ČR u průmyslových výrobků
snížila cla pouze o 22% a po úplném
provedení tohoto snížení průměrná
incidence cel ČR u průmyslových výrobků
bude cca 3,8%o a bude se blížit sazbám EU.
Snížení cel účastníky
MOJ v poměrně značném rozsahu představuje
významné zlepšení přístupu
pro spotřební a strojírenské výrobky
ČR na cizí trhy.
Prakticky všichni účastníci
MOJ přijali počáteční závazky
o otevření svých trhů zahraničním
dodavatelům služeb, což povede ke zvýšení
hodnoty dodávek služeb přes hranice, jakož
i hodnoty komerčních operací cizích
dodavatelů služeb přímo na trzích
odběratelských zemí. ČR získává
široký, závazky partnerů zajištěný,
přístup na trhy služeb zejména zemí
OECD. Závazky ČR spočívají
v zásadě v zachování současné
úrovně přístupu na český
trh služeb a vyjadřují liberalizaci
českého obchodu službami provedenou ČR
v posledních 4 letech.
Jedním ze základních
cílů UK bylo zlepšit pravidla mezinárodního
obchodu, založená na zásadách a pravidlech
Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) a sjednat
pravidla nová pro ty oblasti obchodu, které zůstávaly
doposud mimo mnohostrannou smluvní úpravu. Výsledkem
UK je komplex dohod a ujednání, které nemají
charakter jednotlivých mezinárodních smluv,
ale tvoří přílohy k
základní dohodě, kterou je Dohoda o zřízeni
Světové obchodní organizace.
Dohoda o zřízení
Světové obchodní organizace a dohody, tvořící
její přílohy, představují hospodářské
smlouvy všeobecné povahy. Charakter těchto
dohod si vyžádá, aby byla tam, kde to dohody
připouštějí nebo kde je nutná
aplikace, resp. rozpracování jejich ustanovení
na podmínky dané smluvní strany, navržena
právní úprava, spočívající
ve změně stávajícího předpisu
nebo nová právní úprava v případech,
kdy dosud poměry upraveny nejsou.
Dokumentem, uvozujícím
celkové výsledky Uruguayského kola mnohostranných
obchodních jednání, je Závěrečný
akt, kterým účastníci MOJ zejména:
- potvrzují, že sjednané
dokumenty, t.j. Dohoda o zřízení Světové
obchodní organizace a všechny její přílohy,
ministerské deklarace a rozhodnutí obsahují
výsledky jejich jednání,
- souhlasí s tím,
že zabezpečí schválení těchto
výsledků svými příslušnými
orgány a vstup v platnost těchto výsledků
k 1.lednu 1994 a že uskuteční koncem roku 1994
ministerskou konferenci s cílem zabezpečit provádění
výsledků MOJ. Účastníci rovněž
souhlasí s tím, aby Dohoda o zřízení
Světové obchodní organizace byla otevřena
k přijetí pouze jako celek a nikoli jako její
jednotlivé části a přílohy.
Závěrečný
akt není dokumentem, vyžadujícím schválení
Parlamentem ČR. Byl schválen vládou ČR
usnesením č. 178 z 6.dubna 1994 a není součástí
tohoto návrhu.
Dohody a ujednání,
sjednané v rámci MOJ a jejich význam a přínos
pro ekonomiku a obchodní vztahy ČR lze charakterizovat
takto:
Dohoda o zřízení
Světové obchodní organizace
představuje právní rámec pro všechny
mnohostranné i vícestranné dohody, sjednané
v UK. Dohoda tak vytváří institucionální
deštník pro Všeobecnou dohodu o clech a obchodu
z roku 1947, ve znění, které je výsledkem
UK, Všeobecnou dohodu o obchodu službami a další
smluvní nástroje. Světová obchodní
organizace bude zajišťovat provádění
výsledků MOJ, vedení dalších
negociací a řešení obchodních
sporů a stane se tak rovnocenným partnerem
Mezinárodního měnového fondu a Světové
banky.
Založení Světové
obchodní organizace představuje pro ČR nejen
potřebné upevnění mnohostranného
právního a institucionálního rámce
pro provádění českého zahraničního
obchodu, ale též získání konkrétní
platformy pro prosazování a obhajování
obchodně-politických a ekonomických zájmů
ČR a českých subjektů zejména
vůči silnějším obchodním
zemím.
Základním rámcem
pro obchod zbožím zůstává Všeobecná
dohoda o clech a obchodu ve
znění, které je výsledkem UK. S cílem
posílit soubor pravidel pro obchod zbožím byl
aktualizován výklad a provádění
řady jejich článků (XVII, II:1 b),
XXIV, XXVIII, XXV:5 a XXXV). Význam pro ČR mají
zejména úpravy, týkající se
snižování a vázání tzv.
jiných cel a dávek, kritérií a procedur
pro prověrky celních
unií a oblastí volného obchodu a posílení
postavení menších obchodních zemí.
Všeobecná dohoda o clech a obchodu z roku 1947, doplněná
o ujednání o výkladu a provádění
některých svých článků,
tak vytváří Všeobecnou dohodu o clech
a obchodu (GATT) 1994.
Pro účinnou ochranu
českého trhu má zejména význam
dohoda a ochranných opatřeních, dohoda
o provádění čl. VI (antidumpingová
opatření), dohoda o subvencích a vyrovnávacích
opatřeních a dohoda o dovozním licenčním
řízení.
Základním posláním novelizované
dohody o technických
překážkách
obchodu je zamezit zneužívání technických
norem a standardů k uplatňování skrytých
překážek obchodu. Dohoda přispěje
k dalšímu přiblížení technických
norem a předpisů ČR normám vyspělých
zemí a sníží náklady na zajištění
slučitelnosti českých výrobků
s normami a se standardy cizích zemí.
Nově sjednaná dohoda
o investičních opatřeních majících
vztah k obchodu, má přimět země,
aby prováděly více otevřenou investiční
politiku a omezily rozrušování obchodu. Uplatňování
dohody v ČR by mělo přispět ke zvýšení
přílivu investic do ČR a k vytváření
rovných podmínek hospodářské
soutěže.
Sjednaná dohoda o ochraně
práv k duševnímu vlastnictví (PDV)
značně rozšiřuje již existující
mnohostranné závazky v této oblasti, doplňuje
a zpřesňuje věcné normy existujících
mezinárodních dohod o PDV, stanoví normy
nové a zajišťuje vynucení PDV, včetně
opatření na hranici. Dohoda zvýší
ochranu PDV, jejichž držiteli nebo vlastníky
jsou subjekty ČR a zlepší podmínky pro
převod vyspělých technologií
do ČR.
Pro rozvoj mezinárodního
obchodu službami má mimořádný
význam sjednání vůbec první
Všeobecné dohody o obchodu službami, spočívající
na zásadách nejvyšších výhod,
národního zacházení, transparentnosti
a liberalizace přístupu na trh. Dohodnutá
liberalizace obchodu službami nejen umožňuje
přístup pro české dodavatele na zahraniční
trhy, ale měla by též přispět
ke zvýšení úrovně a kvality služeb
a k přílivu know-how a investic do jednotlivých
sektorů služeb v ČR.
Nové ujednání
o řešení sporů
vytváří integrovaný systém
řešení sporů. Ujednání
zkracuje lhůty smírčího procesu a
zavádí do něj prvky automatismu a stanoví
nová pravidla, včetně pravidel o arbitráži,
odvolání a kompenzaci. Sjednaná úprava
vytváří pro ČR, jako menší
obchodní zemi, větší záruky bezpečnosti
a předvídatelnosti v mezinárodních
obchodních vztazích než dosud.
Podrobnější
charakteristika výše uvedených dohod a ujednání
je uvedena v příloze této zprávy.
Dohody ve svém souhrnu
vytvářejí podmínky pro rozvinutí
a zefektivnění obchodních a hospodářských
vztahů ČR s většinou zemí světa
a pro integraci české ekonomiky do světové
ekonomiky a mezinárodního obchodního systému.
Dohody významně zlepšují přístup
pro české zboží na zahraniční
trhy, zvyšují právní bezpečnost
českých vnějších ekonomických
vztahů a vytvářejí podmínky
pro ochranu vnější ekonomické suverenity
ČR, jakož i pro ochranu před neoprávněnými
tlaky vnitřními.
Rovněž lze předpokládat,
že uplatňování těchto dohod a
ujednání pozitivně ovlivní ekonomický
růst a investiční činnost, rozšíření
nabídky zboží, snížení nákladů
na výzkum a rozvoj, stimulaci inovační činnosti
a restrukturalizaci průmyslové a zemědělské
výroby ČR.
S přihlédnutím
k výše uvedeným skutečnostem se navrhuje,
aby Parlament ČR vyslovil souhlas se sjednáním
a přijetím Českou republikou Dohody o zřízení
Světové obchodní organizace a k ní
připojených dohod a ujednání a s ratifikací
Českou republikou Dohody o zřízení
Světové obchodní organizace.
Příloha |
Dohoda o zřízení
Světové obchodní organizace
Dohoda představuje právní
rámec pro všechny mnohostranné a vícestranné
dohody, sjednané v Uruguayském kole.
Dohodou o zřízení
Světové obchodní organizace (WTO) se vytváří
institucionální báze pro Všeobecnou
dohodu o clech a obchodu (GATT), Všeobecnou dohodu o službách
(GATS) a nové smluvní nástroje a WTO se tak
stane rovnocenným partnerem Mezinárodního
měnového fondu a Světové banky.
Vytvoření organizace
odstraní současné institucionální
problémy, zvýší vážnost
a význam mezinárodních obchodních
pravidel a respekt k jejich dodržování a zlepší
podmínky pro uplatňování otevřeného
mnohostranného obchodního systému.
Základní struktura
orgánů WTO odráží rozsah dohod,
jež jsou touto organizací spravovány. Nejvyšším
orgánem je Konference ministrů, jejíž
vrcholné funkce mezi zasedáními (jedenkrát
za dva roky) přebírá Generální
rada.
Pro jednotlivé oblasti
obchodu, ve kterých bude WTO působit, se zřizují
Rada pro obchod zbožím, Rada pro obchod službami
a Rada pro obchodní aspekty práv k duševnímu
vlastnictví. Předpokládá se, že
si Rady zřídí rovněž své
pomocné orgány. Kvalitativně novým
prvkem struktury WTO je Orgán pro řešení
sporů.
Světová obchodní
organizace zajistí jednotný a závazný
přístup k výsledkům Uruguayského
kola, členství v této organizaci bude znamenat
přijetí všech výsledků Uruguayského
kola.
Výjimkou jsou pouze tzv.
vícestranné dohody, obsažené v příloze
IV k Dohodě o zřízení Světové
obchodní organizace (o vládních zakázkách,
o obchodu civilními letadly, masem, a mléčnými
výrobky). Závazky z těchto vícestranných
dohod jsou nadále omezeny pouze na signatáře
těchto dohod a členství v těchto dohodách
není podmínkou pro členství
ve Světové obchodní organizaci. ČR
není signatářem žádné
z těchto dohod.
Základním rámcem
pro obchod zbožím zůstává Všeobecná
dohoda o clech a obchodu ve znění, které
je výsledkem Uruguayského kola.
S cílem posílit
soubor pravidel pro obchod zbožím a zajistit rovnováhu
práv, závazků a výhod byl aktualizován
výklad a provádění některých
článků Všeobecné dohody o clech
a obchodu 1947. Jde především o:
- zpřesnění
a zpřísnění oznamovacích povinností
a kontroly státních obchodních podniků
(čl. XVII),
- zahrnutí tzv. jiných
cel a dávek do disciplíny podle čl. II:1
b),
- konkretizování
podmínek a procedur pro uplatňování
opatření na ochranu platební bilance, pro
vedení a završení příslušných
konzultací v orgánech GATT a pro oznamování
těchto opatření (čl. XII a XVII),
- výklad čl. XXIV
o územní aplikaci, pohraničním styku,
celních uniích a oblastech volného obchodu,
- zlepšení postavení menších obchodních
zemí při celních renegociacích (čl.
XXVIII),
- zpřísnění
podmínek pro zproštění ze závazků
podle GATT (čl. XXV:5),
- možnost vedení negociací
o celních koncesích mezi zainteresovanými
zeměmi, aniž by tím bylo prejudikováno
právo neuplatňovat GATT mezi nimi (čl.;XXV).
Výše uvedená
ujednání byla připravována za účasti
ČR a jsou v souladu se zájmy ČR. Význam
pro ČR nají zejména úpravy, týkající
se snižování a vázání
tzv. jiných cel a dávek, kritérií
a procedur pro prověrky celních unií a zón
volného obchodu a posílení postavení
menších obchodních zemí při celních
negociacích.
Výsledky jednání
o přístupu na trh, v rámci kterých
účastníci přijali závazky snížit
nebo odstranit cla a netarifní překážky,
pokud jde o obchod zbožím a zavázali se snížit
domácí a vývozní podpory na zemědělské
výrobky, jsou obsaženy v národních listinách
koncesí a závazků, které jsou připojeny
k protokolu Uruguayského kola s názvem Marrakešský
protokol ke GATT 1994.
Listina člena, připojená
k Protokolu, se stane listinou ke GATT 1994 v den, kdy Dohoda
o zřízení Světové obchodní
organizace (WTO) vstoupí pro tohoto člena v platnost.
Pro průmyslové výrobky
bude snížení cel, odsouhlasené každým
členem, provedeno v pěti stejných částech,
pokud není jinak specifikováno v listině
člena. První snížení bude provedeno
k datu vstupu v platnost Dohody o WTO, každé další
pak vždy 1.ledna každého následujícího
roku a konečná sazba vstoupí v platnost 4
roky po datu vstupu v platnost Dohody o WTO. Účastníci
mohou provést snížení
v kratším čase, než je uvedeno v Protokolu.
Rozhodnutí o opatřeních
ve prospěch nejméně rozvinutých zemí
stanoví mimo jiné, že tyto země nebudou
žádány, aby převzaly závazky
a poskytly koncese, které nejsou v souladu s jejich individuálním
rozvojem a finančními a obchodními potřebami.
Výsledky jednání
o zemědělství jsou zachyceny v základní
Dohodě o zemědělství, spočívají
dále v závazcích a koncesích, které
země převzaly v oblasti přístupu na
trh, domácích podpor a vývozních subvencí
a které jsou obsaženy v příloze k Marrakešskému
protokolu a obrážejí se v Dohodě o uplatňování
sanitárních a fytosanitárních opatření
a v Ministerském rozhodnutí, které se týká
nejméně rozvinutých a zcela potraviny dovážejících
rozvojových zemí.
Celkové výsledky
v zemědělství poskytují rámec
pro dlouhodobou reformu obchodu zemědělskými
výrobky a jsou rozhodným krokem k dosažení
tržně orientovaného zemědělského
obchodu. Pravidla, řídící zemědělský
obchod, jsou posílena a povedou ke zlepšení
stability a větší vypovídací
schopnosti jak pro dovozní, tak i vývozní
země.
Cla, která nahradila netarifní
překážky v rámci tzv. tarifikace, poskytují
v podstatě stejnou úroveň ochrany, jaká
byla dosud. Mají však být, stejně jako
ostatní cla na zemědělské výrobky,
snížena v průměru o 36% o v případě
vyspělých zemí a o 24% v případě
rozvojových zemí, s minimálním snížením
u jednotlivých položek o 15%. Snížení
bude provedeno u vyspělých zemí v průběhu
šesti let a u rozvojových
zemí během deseti let, U nejméně rozvinutých
rozvojových zemí není snížení
cel požadováno.
Provedená tarifikace vyžaduje
zachovat současné obchodní příležitosti
v přístupu na trh a stanovit tarifní kvóty
na minimální přístup (za snížené
celní sazby), kde současný přístup
je nižší než 3% domácí spotřeby.
Tato tarifní kvóta na minimální přístup
má být rozšířena na 5% během
prováděcího období. V případě
tarifikovaných položek umožní ustanovení
o "zvláštních ochranných opatřeních"
uplatňování
dodatkového cla v případě dodávek
zboží za ceny nižší, než je
určitá referenční cena nebo v případě
nárůstu dovozů. Za účelem překonání
potíží, které některé
země měly s tarifikací vybraných zemědělských
výrobků, byla do dohody zavedena doložka o
"zvláštním
zacházení". Tato doložka umožňuje
za určitých přísně definovaných
podmínek, aby země mohla udržovat omezení
do konce prováděcího období. I v tomto
případě však musí svůj
trh otevřít a poskytnout minimální
přístup.
Zvláštní a rozdílné zacházení
pro rozvojové země
je nedílnou součástí všech závazků,
přijatých v Uruguayském kole, včetně
všech oblastí Dohody o zemědělství.
Domácí podpory,
které mají minimální dopad na obchod,
jsou vyňaty ze závazků na snížení,
Tyto podpory zahrnují všeobecné vládní
služby, jako je oblast výzkumu, kontrola chorob, infrastruktura
a zabezpečení potravin.
Všechny ostatní podpory,
nevyňaté ze závazků na snížení,
buď specifikované podle výrobků nebo
nespecifikované, budou sníženy o 20% (13,3%
pro rozvojové země a žádné snížení
pro nejméně rozvinuté země) během
prováděcího období.
Hodnota vývozních
subvencí, hlavně přímých, bude
snížena o 36% ze základní úrovně
let 1986-1990 během šesti let a objem subvencovaných
vývozů bude snížen o 21% během
stejného období. V případě
rozvojových zemí bude snížení
představovat 2/3 snížení, prováděného
vyspělými zeměmi během deseti let.
Žádné snížení není
požadováno na nejméně rozvinutých
zemích.
Na základě Dohody
o zemědělství bude zřízen výbor,
který bude kontrolovat plnění závazků
a rozhodnutí o opatřeních, týkajících
se možných negativních účinků
reformního programu na nejméně rozvinuté
a zcela potraviny dovážející rozvojové
země.
Dohoda o uplatňování
sanitárních a fytosanitárních opatření
uznává, že vlády mají právo
uplatňovat sanitární a fytosanitární
opatření, ale pouze v rozsahu, nezbytném
k ochraně života a zdraví lidí, zvířat
a rostlin a neměla by svévolně nebo neoprávněně
diskriminovat mezi stranami, které mají stejné
nebo podobné podmínky. Za účelem co
možná nejširší harmonizace
sanitárních a fytosanitárních opatření
je stranám doporučováno, aby připravovaly
svá opatření na základě mezinárodních
standardů, směrnic a doporučení ve
všech případech, kde existují. Dohoda
obsahuje rovněž požadavek na transparentnost,
včetně zveřejňování
nařízení, na ustavení národního
informačního místa a na oznamování
opatření.
Posláním dohody
je zajistit integraci, resp. začlenění textilního
sektoru do GATT, která bude trvat deset let ode dne vstupu
v platnost Dohody o zřízení Světové
obchodní organizace a která bude probíhat
takto:
V den vstupu dohody v platnost
bude každý člen integrovat do GATT 1994 výrobky,
specifikované v příloze k textilní
dohodě. Tyto výrobky budou představovat nejméně
16% celkového objemu jejich textilních dovozů
v roce 1990. Integrace znamená, že obchod těmito
výrobky bude podřízen všeobecným
pravidlům GATT 1994. V roce 1998 budou integrovány
další výrobky, které představují
nejméně 17% dovozů. V roce 2002 bude začleněno
nejméně dalších 18% výrobků
a zbývající výrobky budou integrovány
na konci přechodného období, t.j. v roce
2005.
Všechna omezení podle
Mezinárodního ujednání o textilu (MFA),
uplatňovaná na konci roku 1994, budou převedena
do rámce nové dohody a bude se z nich vycházet
při postupné integraci do GATT 1994. Pro výrobky,
které podléhají restrikci v kterékoli
etapě, stanoví dohoda formuli zabezpečující
zvyšování existujícího procenta
růstu.
V prvé etapě bude
pro každé omezení roční nárůst
nejméně o 16% vyšší než procento
růstu, stanovené pro omezení podle MFA. V
druhé etapě (1998-2001 včetně) bude
roční nárůst nejméně
o 25% vyšší než procento v prvé etapě,
ve třetí (2002-2004 včetně) bude roční
nárůst o 27% vyšší než procento
v druhé etapě.
Přestože je dohoda
zaměřena především na odstranění
překážek, vyplývajících
z MFA, zabývá se rovněž tím,
že někteří členové uplatňují
i další překážky, které
jsou v rozporu s ustanoveními GATT. Tyto překážky
musí být uvedeny do souladu s GATT 1994 během
jednoho roku od vstupu této dohody v platnost
a odstraněny postupně během období,
které nepřekročí délku trvání
této textilní dohody (2005).
Dohoda obsahuje specifická
přechodná ochranná opatření
na výrobky, které nejsou dosud integrovány
do GATT v kterékoli etapě. Ochranné opatření
může být uplatněno vůči
jednotlivým zemím za podmínek, obecně
platných pro použití ochranných opatření
(článek XIX GATT), pokud jde o újmu domácímu
výrobnímu odvětví nebo hrozbu újmy.
Opatření může
být použito buď na základě vzájemné
dohody nebo jednostranně, ale s výhradou přezkoumání
k tomu zřízenými orgány. Ochranná
opatření mohou být uplatněna nejdéle
3 roky bez možnosti prodloužení nebo do doby,
kdy je výrobek integrován do GATT 1994, podle toho,
co bude dříve.
Rada pro obchod zbožím
bude pravidelně přezkoumávat provádění
jednotlivých etap procesu začleňování
a bude moci, v případě potřeby, přijmout
nezbytná rozhodnutí.
Nová dohoda rozšiřuje
a zpřesňuje Dohodu o technických překážkách
obchodu, sjednanou v Tokijském kole MOJ v roce 1979. Usiluje
o zabezpečení toho, aby technické předpisy,
normy, jakož i postupy pro posuzování shody,
nevytvářely zbytečné překážky
obchodu. Uznává však, že země mají
právo chránit život nebo zdraví lidí,
zvířat a rostlin nebo životní prostředí
a že jim nemá být bráněno v přijímání
opatření, k tomu účelu nezbytných.
Dohoda se snaží přimět země,
aby kde je to vhodné používaly mezinárodní
normy, ale nepožaduje na nich změnit úroveň
ochrany jako důsledek zavádění těchto
norem.
Novým prvkem nové dohody
je skutečnost, že se vztahuje i na zpracovatelské
a výrobní metody, ovlivňující
charakteristické rysy výrobku.
Závazky v oblasti poskytování
informací o technických překážkách,
vztahující se na místní vlády
a orgány a nevládní instituce, jsou podrobnější
než v dohodě z Tokijského kola.
Přílohu dohody tvoří
"Kodex správné praxe", který může
přijmout jak soukromý, tak veřejný
sektor. Přijaté úpravy dohody jsou v souladu
se zájmy ČR na úseku technické normalizace.
Uplatňováni novelizované dohody přispěje
k dalšímu přiblížení technických
norem a předpisů ČR normám vyspělých
zemí a sníží náklady na zajištění
slučitelnosti českých výrobků
s normami a standardy jiných zemí.
Posláním Dohody
o investičních opatřeních, majících
vztah k obchodu, je přimět země provádět
více otevřenou investiční politiku
a omezit rozrušování obchodu, způsobované
požadavky na využívání pouze domácích
zdrojů při výrobě zboží
a požadavky, omezujícími objem nebo hodnotu
dovozu v závislosti
na objemu a hodnotě vývozu.
Dohoda uznává, že
určitá investiční opatření
omezují a rozrušují obchod. Stanoví,
že žádná smluvní strana nemá
používat jakékoli investiční
opatření, mající vztah k obchodu,
způsobem neslučitelným s článkem
III GATT (národní zacházení) a s článkem
XI GATT (zákaz množstevních omezení).
Za tím účelem byl dohodnut ilustrativní
seznam těch opatření, která jsou neslučitelná
s uvedenými články GATT. Seznam obsahuje
zejména opatření, požadující,
aby ve vyráběném zboží byl určitý
obsah domácích
výrobků, jakož i opatření, omezující
objem nebo hodnotu dovozu daného podniku v závislosti
na objemu nebo hodnotě vývozu tohoto podniku.
Dohoda vyžaduje povinné
oznámení všech takových opatření,
která jsou s ní neslučitelná a jejich
odstranění v průběhu 2 let ze strany
vyspělých zemí a v průběhu
5 let ze strany rozvojových zemí.
Nová dohoda, novelizující
Dohodu o provádění článku VI
GATT z roku 1979, zpřesňuje a zpřísňuje
přijímání a uplatňování
antidumpingových opatření. Dohoda potvrzuje
právo každé země bránit se proti
dumpingových praktikám, které způsobují
újmu domácí výrobě, má
se však zamezit zneužití antidumpingových
opatření k neoprávněné ochraně
domácího výrobního odvětví.
Toto zpřísnění
a zpřesnění se týká celého
procesu šetření, zjišťování
újmy a příčinné souvislosti
mezi dumpingovými dovozy a újmou. Novelizovaná
dohoda zajišťuje zejména podrobnější
pravidla, týkající se metody zjišťování,
zda výrobek je dumpingový, kritéria, která
je třeba brát v úvahu při zjišťování,
zda dumpingové dovozy působí újmu
domácímu výrobnímu odvětví,
nutné procedury při zahájení a provádění
antidumpingových šetření a uplatňování
a trvání antidumpingových opatření.
Nová dohoda specifikuje úlohu skupin odborníků
při řešení sporů, týkajících
se antidumpingových opatření, zdůrazňuje
požadavek na dovážející zemi, aby
stanovila podmínku jasného příčinného
vztahu mezi dumpingovými dovozy a újmou domácímu
výrobnímu odvětví a potvrzuje existující
výklad pojmu "domácí
výrobní odvětví". Významné
zlepšení proti stávající dohodě
se týká nového ustanovení, podle kterého
antidumpingové opatření skončí
za 5 let po datu uložení, pokud není zjištěno,
že po ukončení opatření dumping
a újma budou pravděpodobně pokračovat
nebo se vracet. Další
nové ustanovení se týká okamžitého
ukončení šetření v případech,
kdy úřady zjistí, že dumpingové
rozpětí je minimální (méně
než 2% z exportní ceny výrobku) nebo, že
objem dumpingových dovozů je zanedbatelný.
Dohoda vyžaduje okamžité oznámení
všech prozatímních nebo konečných
antidumpingových opatření Výboru pro
otázky antidumpingu.
Vývozy České
republiky byly a často jsou předmětem antidumpingových
šetření a proto zpřísnění
a zpřesnění výše uvedených
pravidel, ustanovení o maximální pětileté
délce trvání antidumpingového cla,
minimální antidumpingové marži a minimálním
dovozu značně snižují možnost jejich
zneužívání ve vztahu k českým
vývozcům.
Česká republika
jako dovozce dosud antidumpingová cla neuplatňovala,
chybí rovněž příslušná
domácí legislativa. Český trh je však
velmi otevřený, což přináší
stížnosti na dumpingové a subvencované
dovozy, ale důkazy předkládané domácími
výrobci bývají často nedostatečné.
Novelizovaná Dohoda o provádění
článku VII umožňuje oproti původní
dohodě z roku 1979 celním orgánům
požadovat další informace na dovozcích
v případech, kdy lze pochybovat o přesnosti
deklarované hodnoty u dováženého zboží.
Jestliže u celních orgánů přes
poskytnuté dodatečné
informace trvají pochybnosti o přesnosti této
hodnoty, je možné celní hodnotu dováženého
zboží nestanovit na bázi deklarované
hodnoty.
Kontrola před odesláním
představuje praxi najímání specializovaných
soukromých společností za účelem
kontroly zásilek - zejména z hlediska ceny, množství,
a kvality zboží, objednaného v zámoří.
Kontroly jsou používány vládami rozvojových
zemí za účelem ochrany národních
finančních zájmů (zabránění
úniku kapitálu, obchodním podvodům,
vyhnutí se placení
cla atd.) a odstranění nedostatků v administrativní
infrastruktuře.
Dohoda uznává, že
zásady a principy GATT se uplatňují na činnost
společností, zabývajících se
kontrolami před odesláním nařízenými
vládami. Požadavky vlád na tyto společnosti
zahrnují nediskriminaci, transparentnost, ochranu důvěrných
obchodních informací, zabraňování
nepřiměřenému zpoždění,
používání určitých zásad
pro ověřování cen a vyhnutí
se střetu zájmů kontrolních společností.
Závazky vývozních
smluvních stran vůči uživatelům
služeb kontrolních společností zahrnují
nediskriminaci při uplatňování domácího
práva a okamžité zveřejnění
příslušných právních předpisů.
Dohoda stanoví nezávislé
procedury pro přezkoumání, prováděné
společně organizací, zastupující
kontrolní společnosti a organizací, zastupující
vývozce, s cílem vyřešit spory mezi
vývozcem a kontrolní společností.
Jedná se o novou dohodu, která byla sjednána
na základě požadavku rozvojových zemí.
Dohoda je zaměřena
na dlouhodobou harmonizaci pravidel původu, jiných
než jsou pravidla původu, týkající
se poskytování celních preferencí,
jakož i na zajištění toho, aby tato pravidla
nevytvářela nežádoucí překážky
obchodu.
Dohoda stanoví harmonizační
program, který má být zahájen ihned
po skončení Uruguayského kola a zakončen
za tři roky poté. Bude založen na srozumitelných
zásadách, včetně stanovení
cíle pravidel původu. Práce bude řízena
Výborem pro pravidla původu v GATT a Technickým
výborem pod záštitou Rady pro celní
spolupráci v Bruselu.
Očekává se,
že do ukončení programu harmonizace smluvní
strany zajistí, aby jejich pravidla původu byla
transparentní, neměla restriktivní nebo rušivé
účinky na mezinárodní obchod a byla
prováděna shodným, jednotným, nestranným
a přiměřeným způsobem.
Příloha k dohodě
zahrnuje "Společnou deklaraci", týkající
se uplatňování pravidel původu zboží,
které podléhá zvláštnímu
zacházení.
Při jednání
o této dohodě docházelo ke kompetenčním
sporům, a proto jsou kompetence v této oblasti rozděleny
mezi GATT (pravidla) a Radu pro celní spolupráci
(technické otázky).
Dohoda o dovozním licenčním
řízení z roku 1979 byla novelizována
zpřísněním podmínek pro používání
dovozních licenčních řízení.
Dohoda vyžaduje větší
transparentnost, zveřejňování dostatečných
informací pro obchodníky o podmínkách
pro udělování licencí a zpřísňuje
oznamovací povinnosti při zavádění
licenčních řízení a jejich
změnách. U automatických dovozních
licencí dohoda stanoví kritéria, zabraňující
jejich případným
restriktivním účinkům. U neautomatických
dovozních licencí má být jejich administrativní
zatížení pro dovozce omezeno na míru,
nezbytně nutnou k provádění příslušných
opatření. Pro posouzení žádosti
stanoví dohoda lhůtu maximálně 60
dní.
Česká republika
uplatňuje dovozní licenční řízení,
které výše uvedené podmínky v
zásadě splňuje. Dovozní licenční
systém ČR je transparentní a pro dovozce
administrativně nenáročný. Automatické
dovozní licence nemají restriktivní účinky.
V rámci UK byla sjednána
prakticky zcela nová dohoda o subvencích a vyrovnávacích
opatřeních, nahrazující dohodu z roku
1979. Dohoda stanoví zpřísněná
pravidla pro používání subvencí
a zavádí ochranu proti subvencovaným vývozům
pomocí vyrovnávacích cel. Základním
ustanovením dohody je definice subvencí. Dohoda
rozděluje subvence do 3 kategorií z hlediska jejich
zaměření a účinků na
zakázané, napadnutelné a nenapadnutelné
protiopatřeními.
Zakázány jsou vývozní subvence a subvence
do výroby a distribuce
domácího zboží, vedoucí k omezování
dovozů. Subvence, které způsobují
újmu domácímu výrobnímu odvětví
nebo zájmům jiné země nebo maří
či poškozují výhody jiné země,
jsou napadnutelné pomocí uplatnění
nápravných či vyrovnávacích
opatření. Mezi
subvence, které nejsou napadnutelné pomocí
nápravných opatření, patří
zejména pomoc průmyslovému výzkumu,
pomoc znevýhodněným regiónům
nebo pomoc v oblasti životního prostředí,
která je uložena zákonem nebo nařízeními.
Dohoda dále upravuje používání
vyrovnávacích opatření na subvencované
dovezené zboží. Zahájení šetření,
průběh, důkazy, zjišťování
poškození domácímu výrobnímu
odvětví, příčinná souvislost
mezi subvencováním a poškozením jsou
stejné jako při zjišťování
dumpingu. Rovněž se stanoví povinnost
ukončit šetření v případě
negativního nálezu, je-li poškození
minimální nebo částka subvence je
nižší než 1%. Šetření
má být ukončeno do jednoho roku od zahájení,
v žádném případě nebude
delší než 18 měsíců. Délka
trvání vyrovnávacího cla bude maximálně
5 let, pokud úřady
nezjistí na základě přezkoumání,
že ukončení cla by pravděpodobně
vedlo k pokračování nebo návratu k
subvencování a poškození.
Dohoda uznává, že
subvence mohou hrát důležitou úlohu
v ekonomických rozvojových programech rozvojových
zemí a v transformaci plánovaných ekonomik
na tržní hospodářství. Nejméně
rozvinuté a rozvojové země, které
mají HNP nižší než $ 1.000 na hlavu,
jsou vyňaty z dodržování pravidel pro
zakázané vývozní subvence a mají
časově vázanou výjimku, pokud jde
o ostatní subvence.
Země, které jsou v procesu transformace na tržní
hospodářství, mohou zakázané
subvence používat sedm let ode dne vstupu, dohody
v platnost.
Článek XIX GATT
dovoluje členu použít ochranné opatření
za účelem ochrany určitého domácího
výrobního odvětví před takovým
vzestupem dovozů jakéhokoli výrobku, který
způsobuje nebo hrozí způsobit vážnou
újmu domácímu výrobnímu odvětví.
Dohoda o ochranných opatřeních
prakticky zakazuje používání různých
tzv. dobrovolných omezení vývozu a jiných
podobných opatření, požaduje, aby existující
ochranná opatření podle článku
XIX byla ukončena nejpozději do 8 let po jejich
zavedení nebo do 5 let od vstupu v platnost Dohody o zřízení
Světové obchodní organizace.
Dohoda stanoví podmínky pro
šetření o zavedení ochranných
opatření, jako je veřejné oznámení
a slyšení, předkládání
důkazů apod. V případě kritických
okolností je možné zavést prozatímní
ochranné opatření, opírající
se o předběžné určení
vážného poškození.
Dohoda stanoví kritéria
vážného poškození, jakož i
faktory, které je nutno brát v úvahu při
hodnocení vlivu dovozů na poškození
domácí výroby. Ochranná opatření
by měla být uplatňována pouze v rozsahu,
nezbytném pro zabránění nebo omezení
vážné újmy a pro usnadnění
strukturálních
úprav domácího výrobního odvětví.
V zásadě se mají
ochranná opatření uplatňovat bez zřetele
na zdroj dovozů, t.j. nediskriminačně. Délka
ochranných opatření by všeobecně
neměla přesáhnout 4 roky, i když je
možné ji prodloužit až na 8 let v případě
prokázané potřeby.
Dohoda předpokládá
konzultace o kompenzacích za uplatnění ochranných
opatření. Pokud konzultace nejsou úspěšné,
může země, dotčená ochrannými
opatřeními, odvolat rovnocenné koncese nebo
jiné závazky podle GATT.
Dohoda by měla přispět
ke snížení cen pro spotřebitele a dovozce,
zlepšit přístup na trhy pro konkurenceschopné
výrobce a vytvářet tlak na neefektivní
producenty k ukončení jejich výroby.
ČR jako menší
obchodní země má zájem na zpřesnění
a zpřísnění používání
ochranných opatření. Lze zároveň
očekávat, že dohoda povede k jejich snížení
a odstranění, zejména pak v citlivých
zbožových sektorech. Dohoda bude rovněž
objektivizovat požadavky českých výrobců
na ochranu tuzemské výroby.
Příloha 1 B Dohody
o WTO
Dohoda o obchodu službami
spočívá na 3 pilířích.
Prvním je rámcová základní
dohoda, obsahující základní závazky,
které se vztahují na všechny členské
země. Druhý představují národní
listiny závazků, obsahující specifické
národní závazky, které budou předmětem
kontinuálního procesu liberalizace. Třetím
jsou přílohy, zabývající se
specifickou situací v jednotlivých sektorech služeb.
Část I základní
dohody definuje její působnost, t.j. služby
dodávané z území jedné strany
na území jiné strany, služby dodávané
na území jedné strany spotřebitelům
jakékoli jiné strany (turistika), poskytované
pomocí komerční přítomnosti
subjektů, dodávajících služby
jedné strany na území kterékoli jiné
strany (např. bankovní služby) a služby
poskytované státními příslušníky
jedné strany na území kterékoli jiné
strany (např. konzultační, projekční
služby).
Část II stanoví
všeobecné závazky a disciplíny. Základní
závazek o zacházení podle nejvyšších
výhod stanoví, že každá strana
"poskytne okamžitě a bezpodmínečně
službám a dodavatelům služeb kterékoli
jiné strany zacházení neméně
výhodné, než poskytuje podobným službám
a dodavatelům služeb kterékoli jiné
země". Uznává se však, že
zacházení podle nejvyšších výhod
není možné pro každou činnost na
úseku služeb, a proto se předpokládá,
že strany mohou žádat o vynětí
z tohoto závazku ve specifických případech.
Podmínky takového vynětí jsou uvedeny
v příloze a stanoví provádění
prověrek tohoto vynětí po 5 letech a omezení
jejich trvání na 10 let.
Požadavky na transparentnost
zahrnují zveřejnění všech příslušných
zákonů a nařízení o službách.
Ustanovení, usnadňující zvýšenou
účast rozvojových zemí ve světovém
obchodu službami, předpokládají sjednání
závazků o přístupu k technologiím,
zlepšení přístupu k distribučním
a informačním sítím
a liberalizaci přístupu na trh v sektorech vývozního
zájmu rozvojových zemí.
Ustanovení, pokrývající
hospodářskou integraci, jsou analogická s
ustanoveními článku XXIV GATT a požadují,
aby integrační ujednání zahrnovala
podstatné sektorové krytí a zabezpečovala
neexistenci nebo odstranění v podstatě veškeré
diskriminace mezi stranami.
Jelikož domácí
regulační opatření a nikoli opatření
na hranici mají nejvýznamnější
vliv na obchod službami, ustanovení dohody požadují,
aby všechna taková opatření všeobecného
uplatnění byla prováděna rozumným,
objektivním a nestranným způsobem. Strany
mají zabezpečit provádění prověrek
správních rozhodnutí, vztahujících
se k dodávkám služeb.
Dohoda obsahuje závazky
ve věci kvalifikačních požadavků
a jejich uznání (např. v oblasti vzdělání)
za účelem zajištění povolení,
licencí nebo certifikace v oblasti služeb. Podporuje
harmonizaci těchto požadavků, a to podle mezinárodně
dohodnutých kritérií.
Zatímco jsou strany obvykle
zavázány neomezovat mezinárodní převody
a platby u běžných transakcí, vztahujících
se k závazkům podle dohody, dohoda obsahuje ustanovení,
umožňující uplatnění omezených
restrikcí v případě potíží
v oblasti platební bilance. Tyto restrikce však musí
být nediskriminační, nemají způsobovat
zbytečnou komerční
škodu jiným stranám a musí být
dočasné.
Dohoda obsahuje ustanovení
jak o všeobecných, tak o bezpečnostních
výjimkách, které jsou podobné ustanovením
článků XX a XXI GATT. Rovněž
předpokládá budoucí negociace o pravidlech,
týkajících se subvencí, majících
rozrušující účinky na obchod
službami.
Část III obsahuje
ustanovení o přístupu na trh a národním
zacházení, které nepředstavují
obecné ale specifické závazky, zachycené
v národních listinách koncesí. Takto,
v případě přístupu na trh,
poskytne každá strana službám a dodavatelům
služeb jiných stran zacházení neméně
výhodné, než které je dohodnuto a specifikováno
podle závazků, podmínek a omezení,
uvedených v její listině koncesí.
Posláním ustanovení o přístupu
na trh je dosáhnout postupného odstranění
takových typů opatření,
jako jsou omezení počtů dodavatelů
služeb, celkové hodnoty transakcí nebo celkového
počtu komerčních operací ve službách
nebo omezení počtu osob zaměstnaných
ve službách. Stejně mají být
postupně odstraněny restrikce, týkající
se druhů právnických
osob nebo společného podnikání, poskytujících
služby nebo omezení, týkajících
se maximální úrovně účasti
cizího kapitálu.
Ustanovení o národním
zacházení obsahují závazek zacházet
s cizími a domácími dodavateli služeb
zásadně stejným způsobem. Poskytují
však možnost udílení rozdílného
zacházení cizím dodavatelům služeb
od zacházení uděleného domácím
dodavatelům. V takových případech
by však podmínky soutěže neměly
být upravovány ve prospěch domácích
dodavatelů služeb.
Část IV dohody vytváří
základnu pro postupnou liberalizaci v oblasti služeb
prostřednictvím po sobě postupně následujících
kol negociací a dalšího rozšíření
národních listin koncesí. Rovněž
dovoluje stranám po uplynutí období 3 let
od vstupu dohody v platnost odvolat nebo změnit
závazky, učiněné v jejich listinách.
Dochází-li k odvolání nebo úpravám
závazků, je nutno vést se zainteresovanými
stranami renegociace a dohodnout se na kompenzačním
vyrovnání. Nedospěje-li se k dohodě,
o kompenzaci se rozhodne arbitráží.
Část V dohody obsahuje
institucionální ustanovení, včetně
ustanovení o konzultacích, řešení
sporů a založení Rady pro obchod službami.
První z příloh
dohody se vztahuje na pohyb pracovních sil. Povoluje stranám
sjednat specifické závazky, vztahující
se k pohybu fyzických osob, poskytujících
služby podle dohody. Dohoda se však nebude vztahovat
na opatření, dotýkající se
zaměstnanosti, státního občanství,
pobytu nebo zaměstnání na trvalém
základě.
Příloha o finančních
službách (bankovnictví a pojišťovnictví)
stanoví mimo jiné právo stran přijímat
opatření z titulu obezřetnosti, včetně
ochrany investorů, držitelů vkladů,
pojistek a zabezpečení integrity a stability finančního
systému, Další "Ujednání
o finančních službách" však
umožňuje účastníkům převzít
závazky O finančních
službách pomocí jiné metody. Pokud jde
o přístup na trh, obsahuje ujednání
podrobnější závazky, týkající
se, mimo jiné, monopolních práv, obchodu
přes hranice pojištění, zpracování
a transfer finančních dat), práv založit
nebo rozšířit komerční přítomnost
a práv dočasného vstupu personálu.
Ustanovení o národním zacházení
se výslovně zmiňují o přístupu
k platebním a clearingovým systémům,
provozovaným veřejnými podniky a k zařízením
pro refinancování. Ustanovení se rovněž
vztahují na členství a účast
v regulačních
orgánech, burzách a makléřských
firmách.
Příloha o telekomunikacích
se vztahuje k opatřením, která se dotýkají
přístupu k veřejným telekomunikačním
službám a sítím a k jejich používání.
Vyžaduje zejména, aby takový přístup
byl udělen jiné straně za rozumných
a nediskriminačních podmínek a aby umožnil
dodávku služby, zahrnuté do listiny koncesí.
Podmínky používáni veřejných
sítí by neměly jít za rámec
toho, co je potřebné k ochraně povinností
jejich operátorů v oblasti veřejné
služby a technické
integrity síti a k zabezpečení toho, aby
cizí dodavatelé služeb nedodávali služby,
aniž by jim to bylo povoleno prostřednictvím
specifických závazků.
Příloha o leteckých
dopravních službách vylučuje z působnosti
dohody dopravní práva a s nimi přímo
spojené činnosti, které by mohly působit
na negociace o dopravních právech. Příloha
dále stanoví, že se dohoda vztahuje na služby
v oblasti oprav a údržby letadel, marketingu leteckých
dopravních služeb a počítačového
rezervačního systému. Provádění
přílohy však
bude prošetřováno nejméně každých
5 let.
V závěru jednání
o službách byla přijata rozhodnutí o
finančních službách, profesionálních
službách a pohybu fyzických osob. Rozhodnutí
o finančních službách potvrzuje, že
závazky v tomto sektoru se budou uplatňovat na základě
nejvyšších výhod a povoluje zemím
revidovat a finalizovat vynětí ze zacházení
podle nejvyšších výhod 6 měsíců
po vstupu dohody v platnost. Služby v oblasti audiovize a
námořní dopravy nebyly vyňaty z působnosti
GATS.
Příloha 1 C Dohody
o WTO
Dohoda zavádí všeobecná
pravidla a zásady, zejména pak závazek národního
zacházení v oblasti ochrany duševního
vlastnictví. Dohoda též obsahuje ustanovení
o zacházení podle nejvyšších výhod,
což je v oblasti mezinárodních dohod o duševním
vlastnictví novinkou.
Dohoda se zabývá
jednotlivými právy duševního vlastnictví.
Pokud jde o autorské právo, vyžaduje na zemích,
aby plnily věcná ustanovení Bernské
úmluvy o ochraně literárních a uměleckých
děl v její poslední verzi (Paříž
1971). Zabezpečuje, že počítačové
programy budou chráněny jako literární
díla podle Bernské úmluvy. Významným
dodatkem k existujícím mezinárodním
pravidlům v oblasti autorského práva jsou
ustanovení o právech pronajímání.
Pokud jde o ochranné známky,
dohoda definuje typy označení, které mohou
podléhat ochraně jako ochranné známky
a stanoví minimální práva vlastníků
těchto známek. Známky, které se staly
velmi známými v určité zemi, požívají
dodatečné ochrany.
Pokud jde o zeměpisná
označení, dohoda stanoví, že všechny
její smluvní strany musí zabránit
používání jakýchkoli označení,
která klamou spotřebitele nebo které představují
nekalou soutěž.
Dohoda též chrání
průmyslové vzory po období 10 let. Pokud
jde o patenty, dohoda požaduje plnění věcných
ustanovení Pařížské úmluvy
(1967). Navíc dohoda požaduje 20 letou ochranu patentů
pro všechny vynálezy, a se jedná o výrobky
nebo výrobní postupy, a to téměř
ve všech technických oblastech.
Pokud jde o integrované obvody, dohoda požaduje
na smluvních stranách, aby zabezpečily jejich
ochranu na základě ustanovení Washingtonské
dohody o duševním vlastnictví ve věci
integrovaných obvodů, avšak s řadou
dodatků. Ochrana musí trvat nejméně
10 let, práva se musí vztahovat i na výrobky,
které obsahují integrované obvody
atd.
Obchodní tajemství
a know-how, mající komerční hodnotu,
musí být chráněny proti porušení
důvěry a jiným činům, které
jsou v rozporu s poctivými komerčními praktikami.
Ve své závěrečné
části dohoda stanoví závazky smluvních
stran, týkající se účinného
vynucení práv duševního vlastnictví
jak cizími držiteli práv, tak vlastními
občany a subjekty. Národní zákonodárství
zemí by podle dohody mělo umožňovat
účinné postižení porušování
práv duševního vlastnictví při
uplatnění spravedlivých a rovnocenných
podmínek a procedur.
Pokud jde o vlastní provádění
dohody, počítá se s jednoročním
přechodným obdobím pro vyspělé
země, v jehož průběhu by zákonodárství
a praktiky měly být uvedeny do souladu s dohodou.
Přechodné období pro země, přecházející
k tržní ekonomice, bylo stanoveno na 5 let.
Příloha 2 Dohody
o WTO
Ujednání o pravidlech
a řízení při řešení
sporů
Systém řešení
sporů GATT je všeobecně považován
za jeden z pilířů mnohostranného obchodního
systému. Sjednané ujednání zahrnuje
nová pravidla, umožňující větší
automatismus při přijímání
rozhodnutí o zakládání, působnosti
a složení skupin odborníků, které
se budou spornou otázkou zabývat, takže tato
rozhodnutí nejsou již více závislá
na souhlasu sporných stran. Větší automatismus
se rovněž prosadil při přijímání
nálezů skupinami odborníků a nově
zřizovaným Odvolacím orgánem. Členské
země Světové obchodní organizace mohou
v rámci tohoto ujednání předkládat
k posouzení spory, vznikající z uplatňování
jakékoli mnohostranné dohody,
zahrnuté do příloh Dohody o zřízení
Světové obchodní organizace. Z tohoto důvodu
bude Orgán pro řešení sporů přímo
vykonávat pravomoci Generální rady, jakož
i Rad a Výborů, zřizovaných v rámci
jednotlivých dohod.
Ujednání klade při
řešení sporů důraz na konzultace,
které by se měly uskutečnit do 30 dnů
po žádosti kterékoli členské
země o jejich uskutečnění. Pokud se
do 60 dnů nenalezne řešení, stěžující
strana může požádat o ustavení
skupiny odborníků. Členské země
mohou též uplatnit alternativní prostředky
řešení sporů, jako jsou dobré
služby, smírčí řízení,
zprostředkování a arbitráž.
Ujednání upravuje
dále lhůty pro činnost, působnost
a složení skupin odborníků. Skupiny
odborníků mají za normálních
okolností ukončit svou práci do 6 měsíců
a v naléhavých případech do 3 měsíců.
Zřízení Odvolacího
orgánu je novým důležitým rysem
systému řešení sporů. Odvolání
má být omezeno pouze na právní otázky,
zahrnuté do zprávy skupiny odborníků
a na výklad práva.
Po přijetí zpráv
skupiny odborníků nebo Odvolacího orgánu
má příslušná země povinnost
oznámit své záměry, jak uskutečnění
přijatá doporučení.
Ujednání pamatuje
na možnost kompenzace nebo suspenze koncesí v případě
neplnění doporučení skupin odborníků
nebo rozhodčích orgánů. Pokud se sporné
strany nedohodnou o kompenzaci, mohou požádat Orgán
pro řešení sporů o souhlas s provedením
suspenze koncesí nebo jiných závazků.
Suspenzi koncesí nebo jiných
závazků lze přitom uplatnit nejen ve stejném
sektoru, ve kterém došlo k porušení dohody,
ale i v jiných oblastech, upravených stejnou
dohodou anebo dokonce i v rámci jiné dohody.
Ujednání potvrzuje,
že sami členové nemohou rozhodovat o změně
nebo suspenzi koncesí, ale musí použít
pravidel a postupů pro řešení sporů.
Příloha 3 Dohody
o WTO
Za účelem zlepšení
dodržování a uplatňování
pravidel a závazků mnohostranných obchodních
dohod členy Světové obchodní organizace
se vytvořil již v průběhu Uruguayského
kola v roce 1990 mechanismus pro přezkoumávání
obchodní politiky členů této organizace
a jejího dopadu na působení mnohostranného
obchodního systému. Tyto prověrky provádí
za tímto účelem vytvořený orgán,
a to u velkých obchodních zemí každé
2 roky, u dalších 16 větších zemí
každé 4 roky a u všech ostatních zemí
každých 6 let.
ČR patří
do poslední skupiny zemí a její obchodní
politika u praxe bude podrobena první prověrce v
roce 1995. Podkladem pro provádění prověrek
budou zejména materiály, připravené
prověřovanými zeměmi a sekretariátem
Světové obchodní organizace. Zmíněný
prověřující orgán též
zpracovává každý rok celkový
přehled o vývoji mezinárodní obchodněpolitické
situace a c jejím vlivu na mnohostranný obchodní
systém.