Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám poslancům následující interpelaci poslance Pavla Seifera na ministra vlády Igora Němce a ministra zahraničních věcí Josefa Zieleniece. Interpelace je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Vážený pan

Ing. Igor Němec

ministr vlády České republiky

vedoucí Úřadu vlády ČR

a

vážený pan

Josef Zieleniec

ministr zahraničních věcí

České republiky

prostřednictvím

PhDr. Milana Uhdeho

předsedy Poslanecké sněmovny

Parlamentu České republiky

Vážený pane ministře,

protože se nezadržitelně blíží konec roku, kdy vyprší současná smlouva s Českým rozhlasem o provozování rozhlasového vysílání do zahraničí, a protože je to vláda, která, prostřednictvím Vámi vedeného úřadu, toto provozování zadává, dovoluji si Vám položit formou interpelace několik otázek.

1) Pro provozovatele rozhlasového vysílání do zahraničí je naprosto nezbytné, aby bylo o zakázce rozhodnuto s dostatečným časovým předstihem. Jedině takový předstih umožní nezbytnou technickou, personální a finanční přípravu. Některé smlouvy, např. o používáni vysílačů, je nutné uzavřít několik měsíců předem a vláda by měla při zadávání těchto prací takové skutečnosti respektovat. Proto by mne konkrétně zajímalo kdy a jakým způsobem bude vláda tuto zakázku zadávat? Půjde, jako vloni, o výběrové řízení, či o přímé rozhodnutí? Bude o této otázce rozhodovat vláda, nebo záleží výhradně na rozhodnutí Vašeho úřadu? Pokud půjde o výběrové řízení, kdo bude tvořit příslušnou komisi a pokud půjde o přímé rozhodnutí, jaké jsou podmínky pro rozhodnutí vlády?

2) V souvislosti s první otázkou se automaticky nabízí i otázka druhá. Vláda jako zadavatel a také ten, kdo z peněz daňových poplatníků zakázku platí, si už jistě vyhodnotila, jak současný provozovatel plní podmínky zakázky pro letošní rok. Rád bych znal mechanismus, kterým vláda kontroluje vysílání do zahraničí, kteří odborníci a s jakou kvalifikací posuzují obsahovou i technickou stránku vysílání, jak je zabezpečena zpětná vazba mezi zadavatelem a provozovatelem a jaké odborné zázemí a kompetence vlastně má tzv. Konzultační rada pro vysílání do zahraničí? Pro ucelený obraz je, myslím, nezbytné vědět, jak často se tato konzultační rada scházela, zda šlo o jednání pravidelná či nepravidelná, jaké konkrétní podněty provozovateli navrhla, a které z nich a s jakým výsledkem provozovatel realizoval? Součástí hodnocení by měla být rovněž informace o rozsahu spolupráce mezi provozovatelem a Ministerstvem zahraničních věcí, resp. četnost a rozsah požadavků ministerstva na Český rozhlas a informace o servisu, který tvůrci zahraniční politiky v zájmu propagace a prosazování této politiky poskytují pro účely vysílání do zahraničí. Existují pravidelné kontakty mezi jednotlivými odbory Ministerstva zahraničních věcí s vedením a redaktory vysílání do zahraničí? Je vysílán; informováno přímo, nebo jen z doslechu o prioritách české zahraniční politiky? Kolik zásadních stanovisek MZv vysílání do zahraničí obdrželo a kolik z nich skutečně odvysílalo?

3) Zcela specifickou je otázka efektivity vysílání do zahraničí. Opět by mne zajímal způsob, jakým zadavatel posuzuje efektivitu vysílání, tzn. nakolik jsou analýzy, ze kterých vychází, odborně fundované, prostě věrohodné. Otevřeně řečeno se v této, ani v dalších otázkách nespokojím pouze s konstatací závěrů, ale chci se seznámit i s podklady, na jejichž základě vláda rozhoduje.

Současně bych se rád co nejpodrobněji seznámil se způsoby, kterými vláda, Ministerstvo zahraničí i naše zastupitelské úřady v cílových zemích napomáhají ke zvýšení efektivity vysílání do zahraničí. Jsou naše zastupitelstva vybavena alespoň informačními tiskovinami se základními údaji, na kterých vlnových pásmech je vysíláni možno zachytit? Uvažovalo se, alespoň teoreticky, o propagačních akcích v zemích, o které máme eminentní zájem?

4) Poslední, a podle mne nejdůležitější, je otázka vlastního smyslu vysílání do zahraničí. Ve většině evropských zemí se zahraniční vysílání považuje za nejefektivnější, nejlacinější a vzhledem k mnohaleté tradici i nejběžnější způsob prezentace státu za hranicemi. V době boje proti nastupujícímu fašismu, během války i v poválečném bipolárním světě plnila zahraniční vysílání specifické ideologické úkoly. Pomineme-li jistá pnutí mezi severem a jihem a mezi demokratickými a nedemokratickými režimy, takový ideologický náboj již toto vysílání nemá. O to větší význam má propagace státu, jeho kultury, duchovního bohatství, hospodářské zdatnosti, schopnosti obchodní výměny, turistických možností atd.

Ministerstvo zahraničí má na rozhlasových vlnách možnost seznamovat ostatní Země neformálně a pružně se zahraniční politikou ČR, s jejími prioritami, cíli, záměry, i konkrétními kroky. K tomu ale nutně potřebuje definovat kam chce vysílat, s jakým záměrem, popřípadě s jakými specifiky. Vycházeje z vládního programového prohlášení a z výroků pana ministra Zieleniece předpokládám prioritní zájem o naše sousedy, tj. o SRN, Rakousko, Polsko a Slovensko, v širším rozměru pak o Francii, Velkou Británii, Itálii a USA na straně jedné a o Rusko, Ukrajinu, Maďarsko a některé balkánské země, na straně druhé. Poslanci - zejména ze Zahraničního výboru a ze Stálé komise pro sdělovací prostředky - by jistě uvítali informaci, proč chceme např. vysílat do Jižní Ameriky a proč nechceme např. oslovit arabský svět.

Abych precizoval poslední otázku shrnuji: kam, proč a s jakým záměrem chce vláda vysílat do zahraničí?

S pozdravem