Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Předkládá se

na základě usnesení

Poslanecké sněmovny

Parlamentu ČR č. 61,

resp. 225 ze dne 12.10.1993

Migrace v celosvětovém měřítku se stává stále větším problémem. I když se jedná především o migraci z důvodů získání lepších životních podmínek, s narůstajícími národnostními konflikty roste počet migrantů, kteří jsou k opuštění svých domovů donucení. Přináší však i nesporně kladné prvky jako je oživení obchodu, kulturních a společenských vztahů, což je důležité pro rozvoj společnosti.

Aby byly důsledky migrace zvládnuty, je nutná úzká součinnost všech zainteresovaných ministerstev, orgánů a organizací při odpovídajícím řešení problémových situací.

Se zvětšujícími se migračními pohyby se každoročně zvyšuje přeshraniční provoz a roste zájem o pobyt na území republiky, o čemž svědčí 18 000 povolených dlouhodobých pobytů v prvním pololetí.

Protože koncem června 1994 uběhla lhůta pro volbu občanství u občanů Slovenské republiky žijících v České republice, je v materiálu této problematice věnována samostatná část.

Zvláštní pozornost je věnována nelegální migraci jakožto nejproblematičtější části migrace. Ve zprávě jsou analyzovány jednotlivé skupiny nelegálních migrantů, je zde popsán vývoj nelegální migrace v 1. pololetí a jsou navrhována příslušná opatření.

Na kvalitě kontroly a regulace migrace se podílejí nemalou měrou orgány působící na hraničních přechodech a při ochraně státních hraníc, které přicházejí jako první do styku s migranty. Na úrovni jejich znalostí a technickém zázemí záleží, jak účinné budou odstraňovány negativní jevy spojené s migrací. Proto je ve zprávě připojena pasáž, která se týká hraničních přechodů a ochrany hranic. Jsou zde popsány hlavní úkoly, přetrvávající nedostatky a jsou naznačena východiska.

Informace se snaží poukázat na aktuální problémy především z hlediska ministerstva vnitra, ale zapracovány jsou rovněž poznatky získané z ministerstva zahraničních věcí a ministerstva práce a sociálních věcí.

a/ Krátkodobé pobyty (turistika)

Provoz na hraničních přechodech České republiky stále stoupá. V roce 1993 bylo na hraničních přechodech České republiky v obou směrech odbaveno řádově 213 miliónů osob, Ve srovnání s federálním údajem za rok 1989 se v roce 1993 pauze na hraničních přechodech České republiky jednalo o počet dvaapůlkrát větší. Za první pololetí roku 1994 zde bylo v obou směrech odbaveno dohromady téměř 116 milionů osob, 2 toho cca 70 % cizinců. Více než polovina z výše uvedeného počtu osob pak na státních hranicích se SRN, i když délka tohoto úseku hranic představuje přibližně jednu třetinu z 2269.6 km státních hranic České republiky (graf č. 1, 2). Vývoj přeshraničního pohybu na hranicích se SRN od roku 1989 je znázorněn v grafu č. 3. Důvodem rostoucího provozu na tomto úseku státních hranic jsou především úzké obchodní vazby obou států, tranzit zboží směrem Východ Západ a turistika. Ve sledovaném období se jednalo ponejvíce o občany sousedních států (graf č. 4).

Podle Statistických informací Českého statistického úřadu byla průměrná doba pobytu zahraničních návštěvníků v České republice 3.8 dne. Z uvedených údajů lze vyvodit, že v průběhu roku 1993 denně na území České republiky pobývalo legálně za účelem turistiky či obchodních účelů kolem 780 000 cizinců. V 1. pololetí roku 1994 tato hodnota dosáhla počtu 853 000.

b/ Dlouhodobé a trvalé pobyty na území ČR

O rostoucím zájmu cizinců o pobyt v České republice svědčí počty osob, kterým byl povolen dlouhodobý nebo trvalý pobyt.

K 31.12.1993 bylo evidováno celkem 77 688 cizinců ze 150 států s dlouhodobým nebo trvalým pobytem na území České republiky. Počty cizinců s trvalým pobytem na našem území vzrůstají jen nepatrně. Naproti tomu počet cizinců s dlouhodobým pobytem od roku 1990 exponenciálně stoupá, a to převážně za účelem zaměstnání, podnikání nebo studia. Jejich počet v průběhu roku kolísá v závislosti na poptávce po sezónních pracovnících. Nejvyšší hodnoty dosáhl v letních měsících. To potvrzují i údaje za 1. pololetí 1994, kdy byl povolen dlouhodobý pobyt cca 18 000 cizinců. Podle účelu pobytu se jednalo cca o 14 000 povolení za účelem zaměstnání, 770 za účelem studia a zhruba 2 400 za účelem podnikání. Ostatním cizincům byl pobyt povolen za účelem stáží, léčení apod. Podle státní příslušnosti se jednalo hlavně o občany Slovenska, Ukrajiny, Polska, Vietnamu, států bývalého SSSR a bývalé SFRJ.

Na základě usnesení výboru petičního pro lidská práva a národnosti Parlamentu ČR se meziresortní pracovní skupina /složená ze zástupců ministerstva práce a sociálních věcí, ministerstva hospodářství, ministerstva zahraničních věcí a ministerstva vnitra/ zabývala analýzou povolování dlouhodobých a trvalých pobytů cizinců na území České republiky. Jako prevenci stoupajícího přílivu cizinců a s tím spojených rizik doporučila vytvořit kontrolní mechanismus, na kterém by se podílely příslušné resorty /vnitra, zahraničí, práce a sociálních věcí, hospodářství, financí a také zdravotnictví a školství/. Mezi největší rizika patří vnitřní bezpečnost státu a stabilita společnosti, ohrožení pracovního trhu, právě tak jako nálady obyvatelstva s těmito problémy spojené.

Meziresortní komise projednala v průběhu pololetí se zástupci jednotlivé okruhy problémů. Ministerstvo vnitra informovalo o práci na zásadách nového zákona o pobytu cizinců. Podle legislativního plánu vlády ČR budou předloženy vládě k projednání v 1. pololetí 1995. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR zpracovalo návrh zásad nového zákona o zaměstnanosti, který bude mít vliv i na zaměstnávání cizinců a s ním spojenou migraci. Návrh je v současné době v mezirezortním připomínkovém řízení. Ministerstvo hospodářství připravilo návrh na novelu živnostenského zákona, který bude projednán v legislativní radě vlády ČR.

Kontrolní opatření týkající se neoprávněného zaměstnávání cizinců probíhala na doporučení komise na úrovni okresů ve spolupráci s příslušnými úřady práce v průběhu celého pololetí.

Meziresortní komise se sejde na svém dalším zasedání koncem roku a bude hodnotit, jak jsou realizována přijatá doporučení a závěry. Zároveň posoudí nové náměty.

c/ Občané Slovenské republiky na území České republiky

K 31. 12. 1993 pobývalo na území České republiky 2 426 slovenských občanů s trvalým a dlouhodobým pobytem. Pouze v průběhu 1. pololetí roku 1994 byl povolen trvalý pobyt dalším 999 a dlouhodobý pobyt 4 454 občanům Slovenské republiky.

Zaměstnávání slovenských občanů není nijak omezeno, vzhledem ke smlouvě se Slovenskou republikou o vzájemném zaměstnávání. Tato smlouva umožňuje volný pohyb pracovních sil.

V souvislostí s ukončením lhůty pro volbu státního občanství České republiky pro občany Slovenské republiky se objevily ve sdělovacích prostředcích ne zcela přesné informace o poskytování sociálních dávek.

Pro další nepřerušované poskytování sociálních dávek totiž není nutné získání občanství ČR, ale povolení k trvalému pobytu na území České republiky ve smyslu zákona č. 123/92 Sb., o pobytu cizinců.

Na společném jednání ministra vnitra a ministra práce a sociálních věcí bylo dohodnuto následující: pro další poskytování sociálních dávek bude postačovat potvrzení o podání takové žádosti.

Občany Slovenské republiky, kteří byli k 31.12.1992 prokazatelně hlášeni k trvalému pobytu na území České republiky a tento stav nadále trvá, splňují podmínky k udělení trvalého Pobytu ve smyslu zákona o pobytu cizinců na území České republiky a sociální dávky se jim vyplácejí i nadále.

Občané Slovenské republiky, kteří v okamžiku rozpadu federace nebyli na území České republiky hlášeni k trvalému pobytu, podléhají běžnému cizineckému režimu ve smyslu zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců.

V zákoně č. 40/1992 Sb., o nabývání a pozbývání občanství České republiky ve znění zákona č. 272/1993 Sb., je vymezeno, kdo je státním občanem České republiky. V § 20 citovaného zákona je dále uvedeno, jakými doklady se občanství prokazuje. Ve výčtu jsou pak uvedeny následující doklady: občanský průkaz, cestovní doklad, osvědčení popř. potvrzení o státním občanství České republiky, vysvědčení o právní způsobilostí k uzavření manželství, je-li v něm uveden údaj o státním občanství České republiky.

K tomuto faktu je nutné ještě dodat, že držitel občanského průkazu ČSR, ČSSR a ČSFR má právo, nikoliv však povinnost (§ 9, odst. 2, vyhlášky č. 128/1993 Sb.), nechat si údaj o státním občanství vyznačit do svého občanského průkazu. Z této skutečnosti pak vyplývá, že kromě slovenských občanů, kteří jsou již držiteli povolení k trvalému pobytu v České republice, jsou na území státu rovněž slovenští občané, kteří vlastní dosud platný občanský průkaz ČSR, ČSSR a ČSFR. Pro tuto skupinu od 1.7.1994 přestávají platit zjednodušené podmínky pro volbu občanství.

d/ České etnické menšiny

K 31. 12. 1993 žilo v České republice přibližně 1 200 volyňských Čechů z oblasti postižené černobylskou jadrnou katastrofou, kterým vláda poskytla humanitární pomoc v letech 1991 - 1993. V 1. pololetí si o povolení pobytu další skupiny těchto krajanů a ani jednotlivci nepožádali.

Další skupina krajanů, která má zájem o návrat do České republiky, je z Kazachstánu. Jedná se asi o 160 českých rodin, v některých případech i smíšených převážně s ruskými státními příslušníky.

V červnu 1994 uskutečnili cestu do Kazachstánu zástupci ministerstva vnitra a ministerstva zahraničních věcí České republiky. Podnětem bylo množství dopisů, ve kterých krajané vyjádřili svůj zájem o návrat. Cílem cesty bylo podání informace o možnostech přesídlení do České republiky. Cesty se rovněž zúčastnili zástupci Nadace při České televizi "Člověk v tísni".

Krajané byli informováni, že Česká republika nepředpokládá hromadné přesídlování a případné žádosti budou vyřizovány jednotlivě. Náležitosti spojené s podáním žádosti (doklady k ověření českého původu, ubytování, zaměstnání) budou ponechány na žadatelích. Zástupci nevládní organizace krajanům nabídli omezenou pomoc při zajišťování ubytování a zaměstnání na našem území.

Model přijímání a posuzování individuálních žádostí o trvalý pobyt, který bude praktikován státními orgány České republiky vůči české menšině v Kazachstánu, odpovídá obecnému přístupu ostatních evropských států ke svým menšinám usazeným na území bývalého SSSR.

e/ Uprchlíci

V zásadě lze obecně konstatovat, že bývalá ČSFR, a v rámci sukcese mezinárodních závazků i Česká republika, projevily v rámci středoevropských a východoevropských zemí nejrychleji a také nejvýrazněji vůli vnitrostátně uplatňovat mezinárodní úmluvy týkající se základních lidských práv a svobod, tedy i problematiky menšin a uprchlíků.

Uprchlické právo je zakotveno jednak v mezinárodních právních normách a jednak ve vnitrostátních právních normách. Česká republika jako jeden z nástupnických států ČSFR přistoupila v rámci smluvní sukcese ke dvěma mezinárodním smlouvám z oblasti uprchlického práva. Jedná se o Úmluvu týkající se postavení uprchlíků z roku 1951 a o Protokol týkající se postavení uprchlíků z roku 1967.

Úmluva týkající se postavení uprchlíků byla přijata Federálním shromážděním dne 10.8.1991 a ratifikována dne 7.10.1991. V souladu s článkem 43 odst.2 Úmluvy vstoupila v platnost pro ČSFR dnem 24. 2. 1992. Protokol týkající se právního postavení uprchlíků vstoupil v platnost v souladu s čl. VIII odst. 2 dnem 26. 11. 1991.

V rámci právních norem v problematice cizinců je zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1991, speciální právní normou mající před jinými přednost. Zákonem č. 317/1993 Sb. byl výše uvedený zákon změněn a doplněn. Zmíněné zákony upravují postup správních orgánů v řízení o přiznání postavení uprchlíka a práva a povinnosti žadatelů i uprchlíků. Subsidiární právní normou, pokud se týká řízení, je zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

Ve srovnání se západoevropskými zeměmi je zájem o přiznání postavení uprchlíka v České republice minimální (tabulka č. 1).

Tabulka č. 1

ŽÁDOSTI O AZYL VE VYBRANÝCH STÁTECH V LETECH 1983 - 1 993

Od roku 1990 bylo zaregistrováno více než 5 000 žádostí o přiznání postavení uprchlíka. Největší počet žadatelů byl zaznamenán v roce 1991, v roce 1992 jejich počet poklesl pod 1 000, v roce 1993 v důsledku ekonomických motivů, především občanů Bulharska, vzrostl počet žadatelů na 1 567. V prvním pololetí 1994 zájem klesá (graf č. 5).

Tento pokles, pouze 510 žádostí za první polovinu roku, nelze přisuzovat vlivu novely zákona č. 498/1990 Sb. Výraznější vliv na tuto skutečnost má zpřísnění vízové politiky jednotlivých evropských států, včetně České republiky, vůči zemím produkujícím migraci. Zákon č. 317/1993 Sb., který mění a doplňuje zákon č. 498/1990 Sb., se promítl do počtu vydaných pozitivních rozhodnutí tím, že postavení uprchlíka není přiznáváno z obecných humanitárních důvodů, ale za podmínek přesně zákonem stanovených. Dále přinesl částečné snížení doby pobytu žadatelů v uprchlických táborech vzhledem k tomu, že v případě zjevně neodůvodněných žádostí je uložena správnímu orgánu povinnost rozhodnout ve zkrácené lhůtě - do 7 dnů. Tato forma řízení byla dosud realizována cca ve 40 případech, téměř výhradně u žadatelů z Bulharska, kterých bylo za první pololetí 1994 nejvíce.

V prvním pololetí 1994 požádalo o přiznání postavení uprchlíka 620 cizinců, z toho 510 dospělých a 110 dětí (graf č. 6). Podle státní příslušnosti převládají žádosti občanů Bulharska a zemí bývalého SSSR (graf č. 7). Vyhověno bylo 6.; osobám, což je přibližně 10% žadatelů. Ve srovnání s evropským průměrem je procento osob, kterým bylo přiznáno postavení uprchlíka na území České republiky, stále vyšší (grafy č. 8 a 9).

Opatření přijímaná v evropských zemích směřují rovněž k zamezení zneužívání azylového řízení k legalizaci pobytu. Cílem je předcházet tzv. azylové turistice, odmítnutí žádosti v jedné zemi EU, znamená odmítnutí i v jiných zemích Unie.

Rovněž v České republice se vyskytují případy zneužívání azylové procedury. Skoro třetina žadatelů o přiznání postavení uprchlíka svévolně opouští uprchlické tábory s cílem dostat se nelegálně do západní Evropy. V prvním pololetí roku 1994 přešlo nelegálně státní hranice ve směru z České republiky 192 žadatelů o přiznání postavení uprchlíka včetně osob, kterým je poskytováno dočasné útočiště.

f/ Humanitární pomoc - dočasné útočiště

Po vypuknutí válečného konfliktu na území bývalé SFRJ přistoupila vláda bývalé ČSFR a posléze vláda České republiky k poskytování humanitární pomoci obětem války. Od roku 1992 je humanitární pomoc občanům bývalé Jugoslávie poskytována formou dočasné ochrany /tzv. dočasné útočiště/, podobně jako je tomu i v ostatních evropských zemích. Jelikož institut dočasného útočiště není zakotven v českých právních předpisech, řídí se poskytování humanitární pomoci usneseními vlády České republiky. Vzhledem k nadále trvajícímu válečnému konfliktu na území Bosny a Hercegoviny je interval pobytu těchto cizinců prodlužován, nyní do 31.12.1994.

Zároveň bylo usnesením vlády č. 723 ze dne 22.12.1993 rozhodnuto omezit okruh oprávněných osob, kterým lze udělit dočasné útočiště na území České republiky po 1.1.1994, pouze na občany Bosny a Hercegoviny.

Mezi země, pro které byly nově stanoveny podmínky pro vstup a pobyt patří rovněž Republika Bosna a Hercegovina. Zvláštní vízový režim, který zpřísňuje podmínky za jakých lze požádat o vydání návratného víza do České republiky, tak prakticky zúžil okruh osob pouze na osoby příbuzné v pokolení přímém. Uvedené opatření bylo učiněno ve snaze o soulad vízové politiky České republiky s vízovou politikou států Evropské unie s cílem snížit negativní důsledky migrace.

Pro usnadnění příjezdu občanů Republiky Bosna a Hercegovina z válkou postiženého území byla stanovena výjimka ze zvláštního vízového režimu, Občané Republiky Bosna a Hercegovina mohou přicestovat do České republiky a podat žádost o dočasné útočiště na základě garančního dopisu. O vystavení garančního dopisu má možnost požádat kterýkoliv občan České republiky nebo cizinec s povoleným dlouhodobým nebo trvalým pobytem na území České republiky. Občané Republiky Bosna a Hercegovina, kterým již dočasné útočiště na území České republiky poskytnuto bylo, však mohou v rámci sloučení rodiny pozvat pouze rodinné příslušníky v pokolení přímém.

Ke dni 30.6.1994 pobývá ve 14 humanitárních střediscích ministerstva vnitra České republiky 1417 osob a v soukromí je ubytováno 699 osob (graf č. 10). Přibližně 50% osob s dočasným útočištěm v České republice tvoří děti do patnácti let a osoby starší 55 let (graf č. 11).

V prvním pololetí roku 1994 byla přijata další vnitrostátní legislativní opatření k omezování nelegální migrace. Pokračovaly také mezinárodní dvoustranné a vícestranné aktivity. Mezi nejpodstatnější vnitrostátní represivní opatření patří novela trestního zákona.

Ustanovení § 171a nově vymezuje skutkovou podstatu trestného činu převaděčství, rozšiřuje trestnost i na osoby, které jinému umožní nedovolené překročení státní hranice a podle něhož pachateli, který je členem organizované skupiny, hrozí vyšší trestní postih. Novelizace trestního řádu a zákona o policii vytvořily další podmínky k úspěšnějšímu boji i s touto trestnou činností.

Od 15. ledna je uplatňována přísnější vízová politika vůči vybraným státům bývalé Jugoslávie (Bosna a Hercegovina, Svazová republika Jugoslávie) a bývalého SSSR (Arménie, Azerbajdžán, Gruzie, Tádžikistán, Uzbekistán). Byla provedena další vnitrostátní opatření k vytvoření standardních podmínek ochrany státních hranic se Slovenskou republikou.

Vláda České republiky uzavřela dohody o zpětném předávání osob s Polskou republikou a Rumunskem. V únoru 1994 byl schválen návrh dohody s Maďarskou republikou. Maďarská strana podmiňuje její podepsání podpisem readmisní dohody se Slovenskou republikou. V jednání je readmisní dohoda se Slovinskem a návrh vzorové dohody byl předán k vyjádření ukrajinským partnerům.

Přes velice složitá jednání je připraveno textové znění návrhu dohody o zpětném převzetí osob se SRN: Prozatím jsou osoby, které nelegálně překročily společné státní hranice, nabízeny oběma stranám k převzetí ve lhůtě 7 dnů po nelegálním přechodu státních hranic.

Nelegální migrace cizinců na území České republiky se projevuje mimo již uvedeného zneužívání azylového řízení v dalších formách:

- ve zneužívání krátkodobého pobytu k nelegálnímu zaměstnáváni

- ve zneužívání krátkodobého pobytu k nelegálnímu přechodu státních hranic do západní Evropy

- v nelegálním tranzitu přes území České republiky, ať již samostatně nebo za pomoci převaděčů

- v nelegálním pobytu na území České republiky, který může být spojen s pácháním trestné činnosti

Počet nelegálně zaměstnaných cizinců lze za současných podmínek pouze odhadovat. Přijíždějí většinou jako turisté a pracují bez souhlasu pracovních nebo finančních úřadů. I tímto problémem se zabývala výše zmíněná mezirezortní komise, která v závěrech doporučila, aby v zákoně o pobytu cizinců bylo stanoveno, že krátkodobý pobyt nesmí sloužit k výdělečné činnosti a nerespektování tohoto ustanovení bude sankcionováno.

Podle statistických údajů se počet nelegálních přechodů od února letošního roku snižuje. V měsíci červnu byl zaznamenán dosud nejnižší počet nelegálních přechodů státních hranic od vzniku České republiky (graf č. 12).

V hodnoceném období bylo předvedeno, zajištěno nebo zadrženo celkem 14 350 osob, z toho 13 688 cizinců z více než 70 států. Na hraničních přechodech nebyl povolen vstup na naše území 35 738 cizincům. Přes určitý pokles počtu nelegálních přechodů proti roku 7993 nadále převažovaly nelegální přechody ve směru z České republiky (86,9%) (graf č.13).

Nejvíce osob (83,8%) bylo zajištěno na státních hranicích se SRN. Pro sledované období je dále charakteristický zvyšující se počet nelegálních překročení státních -:hranic ze Slovenské republiky (graf č. 14).

Většina nelegálních migrantů pocházela z Evropy (87.6%) (graf č. 15). Převážně se jednalo o občany bývalé Jugoslávie 162), Bulharska a Rumunska (graf č. 16). Z občanů bývalé SFRJ představovali občané Svazové republiky Jugoslávie 89%, Bosny a Hercegoviny 2.5 a Makedonie 7.6%. Podíl občanů zemí bývalé Jugoslávie během první poloviny roku postupně klesal z 81.8% v lednu až na 11.5% v červnu (graf č.17). Tento pokles lze vysvětlit úpravou vízové politiky České republiky vůči vybraným státům k 15. lednu 1994 a obdobným opatřením, která začala v květnu uplatňovat i Slovenská republika.

Uplatnění nové vízové politiky se ve stejném období projevilo rovněž snížením počtu odbavených osob z bývalé SFRJ na hraničních přechodech České republiky až na 40% průměrné hodnoty předchozího období, zejména na státních hranicích se Slovenskou republikou.

Převážná většina cizinců (96 %), kteří nelegálně přešli státní hranice z České republiky v roce 1993 a u nichž je znám způsob vstupu na území naší republiky, přicestovala legálně. Za první pololetí roku 1994 jsou případy nelegálních a legálních vstupů cizinců do České republiky v poměru přibližně 1:1 (graf č. 18) v souvislosti s povoláním pohraniční policie ke střežení státních hranic se SR. Nelegální vstupy jsou uskutečňovány v 87.8 případů ze Slovenské republiky. Zvětšil se podíl legálních vstupů přes letiště Praha-Ruzyně (v květnu dokonce 45%).

V prvním pololetí se opakovaně o nelegální přechod státních hranic České republiky pokusilo 9,2% osob, zvyšoval se výskyt používání falešných cestovních dokladů k nelegálnímu překračování státních hranic (graf č. 19).

Rostl počet osob, které se pokoušely překročit státní hranice s pomocí převaděčů (3 524 osob z 32 zemí, tj. 24.6% z celkového počtu osob řešených pro nelegální přechod), a to nejen na hranici se SRN, ale i se Slovenskou republikou. Převaděčským služeb využívali nejvíce cizinci z asijských zemí - v průměru 36%.

V průběhu 1. pololetí bylo evidováno 516 převaděčů. Na převaděčské činnosti se nejvíce podíleli občané České republiky (68,3 %), dále pak občané bývalé Jugoslávie (13 %) a občané Slovenské republiky (6,2 %).

Celkový podíl orgánů ochrany státních hranic České republiky a sousedních států na řešení nelegálních přechodů je přibližně 1;1, Na hranících se SRN byl podíl orgánů ochrany hranic SRN a policejních orgánů České republiky na řešení nelegálních přechodů 5:4 (graf č. 20).

V roce 1993 z celkového počtu 16 534 zákazů pobytu byly převažujícími důvody nelegální překročení státních hraníc, porušování pobytového režimu, neoprávněné obchodování a neoprávněná výdělečná činnost. Z grafů č. 21 a 22 vyplývá, že počet udělených zákazů pobytu v prvním pololetí roku 1994 stoupá. Administrativní tresty zákazu pobytu na území České republiky nejsou cizinci respektovány a jsou tím pádem neúčinné.

V prvním pololetí 1994 bylo vyhoštěno 209 cizinců administrativně za neoprávněný pobyt a 179 cizinců soudně. Finanční náklady na vracení cizinců do země původu (administrativní a soudní vyhoštění) činily za první pololetí roku 1994 celkem 1 998 616.- Kč (graf č. 23, 24).

V souvislostí s nelegálními vstupy a pobyty cizinců na území České republiky a realizací uzavřených dvoustranných readmisních dohod je nezbytné vytvořit místa pro soustřeďování cizinců, kteří mají být z republiky vyhoštěni nebo předáni orgánům sousedního státu. Současná kapacita příslušných zařízení v jednotlivých krajích nepostačuje. Jsou zaznamenány případy, kdy nelze cizince vyhostit jen proto, že v důsledku vyčerpané kapacity jej nelze zajistit na dobu nezbytně nutnou k vytvoření podmínek pro vyhoštění. V těchto případech je cizinci vyhlášen zákaz pobytu a zároveň je mu nařízeno, aby do stanoveného data opustil republiku a to i navzdory tomu, že je již předem zřejmé, že cizinec toto rozhodnutí neuposlechne a bude se na území České republiky zdržovat i nadále.

Ke zlepšení uvedeného stavu by vedlo rozšíření kapacity stávajících zařízení v krajích a vybudování či zprovoznění objektu pro soustřeďování cizinců určených k vyhoštění v blízkosti centrálního dopravního uzlu.

Z hodnocení problematiky v uvedeném období vyplývá následující:

- Statistické přehledy o počtu nelegálních přechodů státních hranic České republiky a SRN v letech 1993 a 1994 naznačují, že dílčí legislativní a organizační opatření nemusejí mít trvalý efekt. Z poznatků policejních orgánů ČR a SRN vyplývá, že se rozšiřuj i rafinovanější formy nelegálních přechodů hranic. Rostoucí počet odhalených případů převaděčství a používání falešných a pozměněných cestovních dokladů tuto tendenci potvrzuje.

- Ze statistických údajů je patrné přelévání migrační vlny do míst a směrů s podmínkami pro momentálně snazší nelegální překročení hranic. Například podle údajů Úřadu pro potírání ilegálních vstupů cizinců Ředitelství BGS SRN z dubna 1994 poprvé za hodnocené období byl počet osob zadržených orgány ochrany hranic SRN na hranicích s Českou republikou nižší než na hranicích s Polskem (graf č. 25).

- Snížení počtu nelegálních přechodů státních hranic České republiky v prvním pololetí roku 1994 odráží jednak pozitivní výsledky uplatňované vízové politiky a dále zabezpečování státních hranic mezi Českou a Slovenskou republikou. Dobudování a zkvalitnění organizace a řízení ochrany státních hranic může omezit počet cizinců, kteří nelegálně vstoupí na území České republiky.

- Administrativní opatření prováděná vůči cizincům, potenciálním nelegálním migrantům, jako je např. zavedení vízové povinnosti, se míjí účinkem, pokud není zajištěna odpovídající kontrola. Především na hraničních přechodech se Slovenskou republikou je třeba vytvořit lepší podmínky novelizací Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o ulehčení přeshraničního odbavování zboží na státních hranicích v železniční a silniční dopravě.

Použité zkratky v grafických přílohách kapitoly:

IP - nelegální přechod

Vedle úzké spolupráce s mezinárodními organizacemi, které se specializují na migrační a azylovou problematiku - Vysoký komisariát OSN pro uprchlíky /UNHCR/, Mezinárodní organizace pra migraci /IOM/, Mezinárodní organizace práce /ILO/, výbory a komise při Radě Evropy, nevládní platforma Mezinárodní centrum pro výzkum migračních politik /ICMPD/ konzultují příslušné útvary ministerstva vnitra svou činnost s rezortními partnery v zahraničí.

Důležité v tomto ohledu jsou aktivity Středoevropské iniciativy /SET/. Migrační skupina SEI na svých pravidelných zasedáních také projednává vývoj v obasti migrace a uprchlických záležitostí. Pro kvalifikovanou formulaci společných cílů, byl vypracován dotazník, který navrhla česká strana s těmito okruhy: rozlišení jednotlivých kategorií migrantů, vstupní kontroly, prevence nelegální migrace, readmisní dohody, slučování rodin, pracovní migrace, postupy k potírání rasismu, xenofobie, netolerance a diskriminace, integrační programy a další migrační aspekty.

Příslušné komise Rady Evropy posuzují situaci v migrační oblasti v jednotlivých evropských státech a shromažďují informace nejen z mezinárodních fór, ale i v rámci individuálních konzultací. Česká republika byla pozvána, společně se zástupci Polska a SRN, v květnu tohoto roku do Varšavy ke slyšení před Parlamentním shromážděním Rady Evropy. Komise pro migraci, uprchlíky a demografii Rady Evropy stanovila témata -- přístup k žadatelům o azyl, poznatky k řešení nelegální migrace, a readmisní dohody. Zástupci pozvaných zemí konstatovali, že azylová infrastruktura je standardní a téměř shodná ve většině evropských zemí.Problémy nastávají v případech odmítnutých žadatelů, kteří většinou uvádějí socioekonomické důvody pro odchod ze své země a nevztahují se na ně principy Ženevské konvence z roku 1951. Řešením by mohl být návrh nové konvence o migraci, která by obsahovala přístup k migrantům, kteří, ač nesplňují kritéria pro přiznání postavení uprchlíka , mají závažné důvody /přírodní katastrofy, vnitřní ozbrojené konflikty, hladomor a jiné/ pro hledání nového domova či ochrany v jiné zemi.

Za velmi nutný a prospěšný je obecně považován dialog mezi cílovými zeměmi a zeměmi původu zaměřený např. na uzavírání tzv. readmisních dohod, dohod o vzájemném zaměstnávání občanů, informační kampaň o možnostech přechodné migrace i o postihu za nelegální vstup, pobyt nebo nelegální zaměstnávání. Mnohé z těchto úkolů reflektuje Rada Evropy ve svých projektech.

Další formou spolupráce je účast zástupců České republiky v pracovní skupině Evropské konference ministrů odpovědných za migraci, jejíž druhé zasedání se bude konat 1.-2. září 1994 v Praze. Program pražského jednání je stanoven na: kriminalizaci pašování nelegálních migrantů, výměnu dat o nelegální migraci, readmisní dohody, povinnosti přepravců při zabraňování nelegální migraci. Úkolem skupiny je monitorovat zavádění výše zmíněných doporučení do praxe, včetně posouzení účinnosti těchto represivních opatření v celoevropském měřítku.

S ohledem na získání informací, posouzení migrační situace v ostatních státech nebo prezentaci zájmů České republiky na mezinárodních fórech, považujeme zastoupení ČR na výše zmíněných mnohostranných jednáních za velmi prospěšné.

Ochranu státních hranic provádí služba cizinecké a pohraniční policie jak na hraničních přechodech, tak na tzv. zelené hranici.

Státní hranice České republiky měří přibližně 2 270 kilometrů. K 1. 7.1994 je v provozu celkem 109 hraničních přechodů se sousedními státy, z toho 79 silničních, 25 železničních, 1 říční a 4 letištní.

Hlavním úkolem cizinecké policie na hraničních přechodech je kontrola cestovních dokladů, jejich pravosti a úplnosti, kontrola dopravních prostředků, kontrola dovozu, vývozu a průvozu zbraní a střeliva, včetně evidenčních úkonů. Na vybraných hraničních přechodech /Rozvadov, Dolní Dvořiště, Hatě, Praha-Ruzyně/ mohou orgány cizinecké policie udělovat víza. V případě podání žádosti o status uprchlíka zde policejní orgány vykonávají prvotní úkony. Dále zajišťuje ochranu civilního leteckého provozu na letištích s mezinárodním provozem a provádí opatření ve prospěch ostatních policejních složek, státních zastupitelství, soudů a jiných orgánů státní správy.

Vzhledem ke stále se zvyšujícímu přeshraničnímu provozu bylo od roku 1990 zřízeno 45 nových hraničních přechodů bez přidělení finančních prostředků neinvestičního charakteru. Tato situace byla řešena Usnesením vlády ČR č. 725 ze dne 22. prosince 1993, kterým bylo schváleno navýšení početních stavů policistů a uvolnění finančních prostředků z vládní rozpočtové rezervy na krytí mzdových prostředků a zákonných odvodů sociálního a zdravotního pojištění.

Většina hraničních přechodů je vybavena základními technickými prostředky pro kontrolu cestovních dokladů.

Kontrola a odbavování na silničních hraničních přechodech se Slovenskou republikou se provádí v rozsahu, který odpovídá ostatním úsekům státních hranic. Nejsou zde udělována česká víza a povolení k dovozu a průvozu zbraní a střeliva. Kontrolu osob ve vlacích mezinárodní přepravy dosud neumožňuje stávající právní úprava. Provádí se pouze namátkově. Obdobná situace je i na obou silničních hraničních přechodech, které byly zřízeny na území Slovenské republiky. Uvedené nedostatky odstraní novela existující Smlouvy mezí Českou republikou a Slovenskou republikou o ulehčení přeshraničního odbavování zboží na státních hranicích v železniční a silniční dopravě.

Pro výkon služby je na státních hranicích se Slovenskou republikou v současné době k dispozicí 590 tabulkových míst. K 1. srpnu 1994 je obsazeno 329 míst, což je cca 56%.

Úroveň materiálně technického vybavení pracovišť na silničních hraničních přechodech se Slovenskou republikou je v současné době srovnatelná s ostatními úseky státních hranic. Pracoviště jsou umístěna spolu s pracovišti celní služby v provizorních montovaných objektech. Podmínky jsou v obou případech uspokojivé a výkon služby zde lze zajišťovat až do doby výstavby nových objektů hraničních přechodů. Prozatím jsou nevybavena pracoviště na železničních hraničních přechodech.

Úkolem pohraniční policie je zejména zabraňovat nelegálním přechodům státních hranic a odhalovat trestnou činnost páchanou na státních hranících a v jejich blízkosti. Pohraniční policie kontroluje neporušenost značení státních hranic, v rámci malého pohraničního styku odbavuje osoby a dopravní prostředky, zjišťuje a odhaluje přestupky a podílí se na zajišťování veřejného pořádku a bezpečnosti v příhraničním území.

Službu zabezpečuje 158 oddělení pohraniční policie. Na jedno oddělení připadá úsek 14 km, který střeží v průměru 14 policistů.

Od září roku 1993 byla působnost pohraniční policie rozšířena do oblasti odhalování, oznamování a projednávání přestupků, které přímo nesouvisí s ochranou státních hranic. Koncem roku 1993 došlo k rozšířeni kompetencí pohraniční policie o plnění dalších úkolů mimo přímou ochranu státních hranic. Od 1. ledna 1994 byly orgány pohraniční policie zapojeny do plnění vymezených úkolů v oblasti trestního řízení.

V rámci uzavření Dohody mezi vládou České republiky a vládou SRN o malém pohraničním styku se předpokládá zřízení cca 24 turistických stezek na celém úseku státních hranic se SRN. To bude představovat další rozšíření úkolů pohraniční policie při kontrole dodržování stanoveného režimu na místech, kde turistické stezky protínají státní hranice.

Informace potvrzuje trend naznačený již ve zprávě za rok 1993. Česká republika se ze země tranzitní pomalu mění na zemi imigrační. Stále aktuální je nutnost změny příslušných právních předpisů. Ve stádiu přípravy je kodifikace cizineckého práva zahrnující zákon o pobytu cizinců a zákon o poskytování azylu.

Zvýšenou pozornost je třeba věnovat v následujícím období kontrolním mechanismům spojeným s pobytovým režimem cizinců, neboť administrativní opatření /vyslovení zákazu pobytu/ jsou málo účinná. Meziresortní skupina složená se zástupců ministerstva vnitra, ministerstva zahraničních věcí, ministerstva práce a sociálních věcí a ministerstva hospodářství reaguje na aktuální problémy v migrační oblasti vypracováváním regulačních opatření, která vycházejí z možností a potřeb České republiky.

Všechna uváděná opatření směřují k tomu, aby migrační pohyby mohly být účinněji monitorovány a předcházelo se tak neočekávaným zvratům.